Se začátkem nového akademického roku 2017/18 nás čeká řada drobných i několik významnějších změn ve studijních předpisech. Mění se celý právní rámec, ve kterém se pohybujeme – došlo k novelizaci zákona o vysokých školách, v návaznosti na to vstupují v platnost zcela přepracované univerzitní předpisy včetně studijního a zkušebního řádu. Do třetice se mění i fakultní předpis, který upravuje podrobnosti předchozích dvou – Pravidla pro organizaci studia.

Kde je najít a jak se v nich vyznat

Základní pravidla studia stanoví zákon o vysokých školách. Většinu akademické obce však budou zajímat dva podrobnější předpisy. Pro celou univerzitu je závazný Studijní a zkušební řád (SZŘ). Má více než dvacet stran a upravuje většinu situací, se kterými se běžně setkáváme. SZŘ je dostupný na stránkách univerzity (www.cuni.cz) v části Předpisy. Podrobnosti, jak se v jednotlivých situacích postupuje na fakultě, stanoví fakultní vnitřní předpis Pravidla pro organizaci studia (POS). Dostupná jsou na fakultním webu (www.lf1.cuni.cz) v části Vnitřní předpisy a mají asi patnáct stran.

Za zmínku stojí změna ve struktuře předpisů – oproti dřívějšku nová POS téměř necitují pasáže ze SZŘ. Nebude tak v budoucnu docházet k nesrovnalostem při dílčích novelizacích. Na druhé straně je ale nyní potřeba, aby se učitelé i studenti podrobněji seznámili nejen s POS, ale větší měrou i se SZŘ.

Neomluvený termín u zkoušky propadá

Termín zkoušky, na který se student zapíše, je závazný. Je tomu tak i tehdy, pokud se student přihlásil na čekací listinu a na konkrétní termín jej zapsal automat.

Změnou SZŘ, po které se dlouho volalo, je zavedení sankce za nedostavení se ke zkoušce. Pokud student bez řádné omluvy nepřijde, nebude sice klasifikován, ale ztratí termín. Důvodem bylo časté obsazení termínů, které nebyly využity, zatímco pro jiné studenty byl tento termín blokován; i učitelé si vyhrazují na zkoušení čas a nepřítomnost studentů pak pro ně znamená ztrátu tohoto času, který mohli věnovat jiné práci. Omluvit se lze jen ze závažných důvodů a je tak třeba učinit co nejdříve. O uznání omluvy rozhoduje zkoušející.

Zkoušky se mají skládat ve zkouškových obdobích, v klinických ročnících pak v době stanovené rozvrhem. Při odkládání hrozí, že na konci zkouškového období nezbydou volné termíny a předmět se nepovede zakončit. Na zkoušku je navíc potřeba být skutečně přihlášen – ani v případě, že se na plně obsazený termín někdo nedostaví, není možné jít na poslední chvíli místo něho jako náhradník.

Vypisování termínů a podrobnosti o zkouškách

Termíny zkoušek se vypisují nejméně měsíc před začátkem zkouškového období (předtermíny alespoň s dvoutýdenním předstihem). Pro blokovou výuku se zkoušky vypisují na začátku semestru. S ještě větším předstihem – dva měsíce před zkouškovým obdobím – se budou zveřejňovat zkouškové otázky a další podrobnosti. Celková kapacita zkušebních termínů musí o 30 % převyšovat počet studentů v ročníku. V blokovém studiu, kde se termíny vypisují během semestru pro jednotlivé studijní skupiny, má kapacita každého termínu být o 30 % vyšší, než je počet studentů v příslušných kruzích.

I nyní jsme tato pravidla uplatňovali, a to s časnějšími intervaly vypisování termímů.

Pokud má zkouška více částí, např. vstupní test a ústní zkoušení, je možné ji při neúspěchu u kterékoli části ukončit. Jinými slovy studentovi, který neprošel testem, nemusí být dovoleno pokračovat u ústní části. Výjimkou je druhý opravný termín, při něm musí vždy proběhnout všechny části. Přesná pravidla by se opět měla objevit ve vyhlášce ústavu či kliniky.

U ústní zkoušky se často losuje sada několika otázek. Pokud examinátor vyhodnotí odpovědi na první otázky jako nedostatečné, může zkoušku ukončit, aniž by se pokračovalo dál. I v tomto případě by zásady hodnocení měly být popsané vyhláškou.

Zápis do dalšího úseku studia

Pravidla jsou nastavena tak, že student, který úspěšně složí všechny zápočty i zkoušky, se bez jakýchkoli problémů zapíše do dalšího ročníku. Pokud kterákoli podmínka chybí, je třeba dát pozor na různá omezení. Zapsat se lze, pokud do tzv. normálního počtu chybí nanejvýš 10 kreditů (to se však nesmí stát dva roky po sobě). Zápisy mnoha předmětů a konání zkoušek z nich jsou navíc omezeny řadou tzv. prerekvizit a korekvizit. Například student, který nesložil zkoušku z biofyziky, nemůže jít ke zkoušce z fyziologie.

Chybějící kredity z povinných předmětů lze do určité míry nahradit kredity za volitelné předměty. Je tu ale hranice – za volitelné předměty se započte nanejvýš 15 % normálního počtu kreditů (tj. 9 z 60).

Opakování „pro neprospěch“

Pokud si student nemůže v důsledku neúspěchu u zkoušek z hlavních předmětů zapsat většinu předmětů z dalšího ročníku, může opakovat až dva předměty v rámci individuálního studijního plánu (hovorově se někdy používá termín „rozložený ročník“). POS však obsahuje nové omezení – tento individuální studijní plán „pro neprospěch“ lze povolit nejvýše jednou za tři roky. Nové předpisy tak reagují na zkušenost, že prakticky nikdo ze studentů, kteří opakují vícekrát za sebou, nedokončí studium. Pravidla se tedy po několika letech částečně vracejí k dřívějším úpravám, které byly v tomto směru přísnější.

Doktorská studia

Novely zákona o vysokých školách a SZŘ si vyžádaly celou řadu úprav pravidel pro postgraduální studium. Týkají se například postupů při volbě a schvalování tématu dizertační práce, sestavování studijního programu nebo hodnocení průběhu studia. Další změny se týkají jmenování oponentů nebo práce komise při obhajobách.

Martin Vejražka, legislativní komise Akademického senátu

Martin Vokurka, proděkan pro studijní problematiku a teoretickou a preklinickou pedagogiku

Se začátkem nového akademického roku 2017/18 nás čeká řada drobných i několik významnějších změn ve studijních předpisech. Mění se celý právní rámec, ve kterém se pohybujeme – došlo k novelizaci zákona o vysokých školách, v návaznosti na to vstupují v platnost zcela přepracované univerzitní předpisy včetně studijního a zkušebního řádu. Do třetice se mění i fakultní předpis, který upravuje podrobnosti předchozích dvou – Pravidla pro organizaci studia.

Kde je najít a jak se v nich vyznat

Základní pravidla studia stanoví zákon o vysokých školách. Většinu akademické obce však budou zajímat dva podrobnější předpisy. Pro celou univerzitu je závazný Studijní a zkušební řád (SZŘ). Má více než dvacet stran a upravuje většinu situací, se kterými se běžně setkáváme. SZŘ je dostupný na stránkách univerzity (www.cuni.cz) v části Předpisy. Podrobnosti, jak se v jednotlivých situacích postupuje na fakultě, stanoví fakultní vnitřní předpis Pravidla pro organizaci studia (POS). Dostupná jsou na fakultním webu (www.lf1.cuni.cz) v části Vnitřní předpisy a mají asi patnáct stran.

Za zmínku stojí změna ve struktuře předpisů – oproti dřívějšku nová POS téměř necitují pasáže ze SZŘ. Nebude tak v budoucnu docházet k nesrovnalostem při dílčích novelizacích. Na druhé straně je ale nyní potřeba, aby se učitelé i studenti podrobněji seznámili nejen s POS, ale větší měrou i se SZŘ.

Neomluvený termín u zkoušky propadá

Termín zkoušky, na který se student zapíše, je závazný. Je tomu tak i tehdy, pokud se student přihlásil na čekací listinu a na konkrétní termín jej zapsal automat.

Změnou SZŘ, po které se dlouho volalo, je zavedení sankce za nedostavení se ke zkoušce. Pokud student bez řádné omluvy nepřijde, nebude sice klasifikován, ale ztratí termín. Důvodem bylo časté obsazení termínů, které nebyly využity, zatímco pro jiné studenty byl tento termín blokován; i učitelé si vyhrazují na zkoušení čas a nepřítomnost studentů pak pro ně znamená ztrátu tohoto času, který mohli věnovat jiné práci. Omluvit se lze jen ze závažných důvodů a je tak třeba učinit co nejdříve. O uznání omluvy rozhoduje zkoušející.

Zkoušky se mají skládat ve zkouškových obdobích, v klinických ročnících pak v době stanovené rozvrhem. Při odkládání hrozí, že na konci zkouškového období nezbydou volné termíny a předmět se nepovede zakončit. Na zkoušku je navíc potřeba být skutečně přihlášen – ani v případě, že se na plně obsazený termín někdo nedostaví, není možné jít na poslední chvíli místo něho jako náhradník.

Vypisování termínů a podrobnosti o zkouškách

Termíny zkoušek se vypisují nejméně měsíc před začátkem zkouškového období (předtermíny alespoň s dvoutýdenním předstihem). Pro blokovou výuku se zkoušky vypisují na začátku semestru. S ještě větším předstihem – dva měsíce před zkouškovým obdobím – se budou zveřejňovat zkouškové otázky a další podrobnosti. Celková kapacita zkušebních termínů musí o 30 % převyšovat počet studentů v ročníku. V blokovém studiu, kde se termíny vypisují během semestru pro jednotlivé studijní skupiny, má kapacita každého termínu být o 30 % vyšší, než je počet studentů v příslušných kruzích.

I nyní jsme tato pravidla uplatňovali, a to s časnějšími intervaly vypisování termímů.

Pokud má zkouška více částí, např. vstupní test a ústní zkoušení, je možné ji při neúspěchu u kterékoli části ukončit. Jinými slovy studentovi, který neprošel testem, nemusí být dovoleno pokračovat u ústní části. Výjimkou je druhý opravný termín, při něm musí vždy proběhnout všechny části. Přesná pravidla by se opět měla objevit ve vyhlášce ústavu či kliniky.

U ústní zkoušky se často losuje sada několika otázek. Pokud examinátor vyhodnotí odpovědi na první otázky jako nedostatečné, může zkoušku ukončit, aniž by se pokračovalo dál. I v tomto případě by zásady hodnocení měly být popsané vyhláškou.

Zápis do dalšího úseku studia

Pravidla jsou nastavena tak, že student, který úspěšně složí všechny zápočty i zkoušky, se bez jakýchkoli problémů zapíše do dalšího ročníku. Pokud kterákoli podmínka chybí, je třeba dát pozor na různá omezení. Zapsat se lze, pokud do tzv. normálního počtu chybí nanejvýš 10 kreditů (to se však nesmí stát dva roky po sobě). Zápisy mnoha předmětů a konání zkoušek z nich jsou navíc omezeny řadou tzv. prerekvizit a korekvizit. Například student, který nesložil zkoušku z biofyziky, nemůže jít ke zkoušce z fyziologie.

Chybějící kredity z povinných předmětů lze do určité míry nahradit kredity za volitelné předměty. Je tu ale hranice – za volitelné předměty se započte nanejvýš 15 % normálního počtu kreditů (tj. 9 z 60).

Opakování „pro neprospěch“

Pokud si student nemůže v důsledku neúspěchu u zkoušek z hlavních předmětů zapsat většinu předmětů z dalšího ročníku, může opakovat až dva předměty v rámci individuálního studijního plánu (hovorově se někdy používá termín „rozložený ročník“). POS však obsahuje nové omezení – tento individuální studijní plán „pro neprospěch“ lze povolit nejvýše jednou za tři roky. Nové předpisy tak reagují na zkušenost, že prakticky nikdo ze studentů, kteří opakují vícekrát za sebou, nedokončí studium. Pravidla se tedy po několika letech částečně vracejí k dřívějším úpravám, které byly v tomto směru přísnější.

Doktorská studia

Novely zákona o vysokých školách a SZŘ si vyžádaly celou řadu úprav pravidel pro postgraduální studium. Týkají se například postupů při volbě a schvalování tématu dizertační práce, sestavování studijního programu nebo hodnocení průběhu studia. Další změny se týkají jmenování oponentů nebo práce komise při obhajobách.

Martin Vejražka, legislativní komise Akademického senátu

Martin Vokurka, proděkan pro studijní problematiku a teoretickou a preklinickou pedagogiku

Se začátkem nového akademického roku 2017/18 nás čeká řada drobných i několik významnějších změn ve studijních předpisech. Mění se celý právní rámec, ve kterém se pohybujeme – došlo k novelizaci zákona o vysokých školách, v návaznosti na to vstupují v platnost zcela přepracované univerzitní předpisy včetně studijního a zkušebního řádu. Do třetice se mění i fakultní předpis, který upravuje podrobnosti předchozích dvou – Pravidla pro organizaci studia.

Kde je najít a jak se v nich vyznat

Základní pravidla studia stanoví zákon o vysokých školách. Většinu akademické obce však budou zajímat dva podrobnější předpisy. Pro celou univerzitu je závazný Studijní a zkušební řád (SZŘ). Má více než dvacet stran a upravuje většinu situací, se kterými se běžně setkáváme. SZŘ je dostupný na stránkách univerzity (www.cuni.cz) v části Předpisy. Podrobnosti, jak se v jednotlivých situacích postupuje na fakultě, stanoví fakultní vnitřní předpis Pravidla pro organizaci studia (POS). Dostupná jsou na fakultním webu (www.lf1.cuni.cz) v části Vnitřní předpisy a mají asi patnáct stran.

Za zmínku stojí změna ve struktuře předpisů – oproti dřívějšku nová POS téměř necitují pasáže ze SZŘ. Nebude tak v budoucnu docházet k nesrovnalostem při dílčích novelizacích. Na druhé straně je ale nyní potřeba, aby se učitelé i studenti podrobněji seznámili nejen s POS, ale větší měrou i se SZŘ.

Neomluvený termín u zkoušky propadá

Termín zkoušky, na který se student zapíše, je závazný. Je tomu tak i tehdy, pokud se student přihlásil na čekací listinu a na konkrétní termín jej zapsal automat.

Změnou SZŘ, po které se dlouho volalo, je zavedení sankce za nedostavení se ke zkoušce. Pokud student bez řádné omluvy nepřijde, nebude sice klasifikován, ale ztratí termín. Důvodem bylo časté obsazení termínů, které nebyly využity, zatímco pro jiné studenty byl tento termín blokován; i učitelé si vyhrazují na zkoušení čas a nepřítomnost studentů pak pro ně znamená ztrátu tohoto času, který mohli věnovat jiné práci. Omluvit se lze jen ze závažných důvodů a je tak třeba učinit co nejdříve. O uznání omluvy rozhoduje zkoušející.

Zkoušky se mají skládat ve zkouškových obdobích, v klinických ročnících pak v době stanovené rozvrhem. Při odkládání hrozí, že na konci zkouškového období nezbydou volné termíny a předmět se nepovede zakončit. Na zkoušku je navíc potřeba být skutečně přihlášen – ani v případě, že se na plně obsazený termín někdo nedostaví, není možné jít na poslední chvíli místo něho jako náhradník.

Vypisování termínů a podrobnosti o zkouškách

Termíny zkoušek se vypisují nejméně měsíc před začátkem zkouškového období (předtermíny alespoň s dvoutýdenním předstihem). Pro blokovou výuku se zkoušky vypisují na začátku semestru. S ještě větším předstihem – dva měsíce před zkouškovým obdobím – se budou zveřejňovat zkouškové otázky a další podrobnosti. Celková kapacita zkušebních termínů musí o 30 % převyšovat počet studentů v ročníku. V blokovém studiu, kde se termíny vypisují během semestru pro jednotlivé studijní skupiny, má kapacita každého termínu být o 30 % vyšší, než je počet studentů v příslušných kruzích.

I nyní jsme tato pravidla uplatňovali, a to s časnějšími intervaly vypisování termímů.

Pokud má zkouška více částí, např. vstupní test a ústní zkoušení, je možné ji při neúspěchu u kterékoli části ukončit. Jinými slovy studentovi, který neprošel testem, nemusí být dovoleno pokračovat u ústní části. Výjimkou je druhý opravný termín, při něm musí vždy proběhnout všechny části. Přesná pravidla by se opět měla objevit ve vyhlášce ústavu či kliniky.

U ústní zkoušky se často losuje sada několika otázek. Pokud examinátor vyhodnotí odpovědi na první otázky jako nedostatečné, může zkoušku ukončit, aniž by se pokračovalo dál. I v tomto případě by zásady hodnocení měly být popsané vyhláškou.

Zápis do dalšího úseku studia

Pravidla jsou nastavena tak, že student, který úspěšně složí všechny zápočty i zkoušky, se bez jakýchkoli problémů zapíše do dalšího ročníku. Pokud kterákoli podmínka chybí, je třeba dát pozor na různá omezení. Zapsat se lze, pokud do tzv. normálního počtu chybí nanejvýš 10 kreditů (to se však nesmí stát dva roky po sobě). Zápisy mnoha předmětů a konání zkoušek z nich jsou navíc omezeny řadou tzv. prerekvizit a korekvizit. Například student, který nesložil zkoušku z biofyziky, nemůže jít ke zkoušce z fyziologie.

Chybějící kredity z povinných předmětů lze do určité míry nahradit kredity za volitelné předměty. Je tu ale hranice – za volitelné předměty se započte nanejvýš 15 % normálního počtu kreditů (tj. 9 z 60).

Opakování „pro neprospěch“

Pokud si student nemůže v důsledku neúspěchu u zkoušek z hlavních předmětů zapsat většinu předmětů z dalšího ročníku, může opakovat až dva předměty v rámci individuálního studijního plánu (hovorově se někdy používá termín „rozložený ročník“). POS však obsahuje nové omezení – tento individuální studijní plán „pro neprospěch“ lze povolit nejvýše jednou za tři roky. Nové předpisy tak reagují na zkušenost, že prakticky nikdo ze studentů, kteří opakují vícekrát za sebou, nedokončí studium. Pravidla se tedy po několika letech částečně vracejí k dřívějším úpravám, které byly v tomto směru přísnější.

Doktorská studia

Novely zákona o vysokých školách a SZŘ si vyžádaly celou řadu úprav pravidel pro postgraduální studium. Týkají se například postupů při volbě a schvalování tématu dizertační práce, sestavování studijního programu nebo hodnocení průběhu studia. Další změny se týkají jmenování oponentů nebo práce komise při obhajobách.

Martin Vejražka, legislativní komise Akademického senátu

Martin Vokurka, proděkan pro studijní problematiku a teoretickou a preklinickou pedagogiku

Se začátkem nového akademického roku 2017/18 nás čeká řada drobných i několik významnějších změn ve studijních předpisech. Mění se celý právní rámec, ve kterém se pohybujeme – došlo k novelizaci zákona o vysokých školách, v návaznosti na to vstupují v platnost zcela přepracované univerzitní předpisy včetně studijního a zkušebního řádu. Do třetice se mění i fakultní předpis, který upravuje podrobnosti předchozích dvou – Pravidla pro organizaci studia.

Kde je najít a jak se v nich vyznat

Základní pravidla studia stanoví zákon o vysokých školách. Většinu akademické obce však budou zajímat dva podrobnější předpisy. Pro celou univerzitu je závazný Studijní a zkušební řád (SZŘ). Má více než dvacet stran a upravuje většinu situací, se kterými se běžně setkáváme. SZŘ je dostupný na stránkách univerzity (www.cuni.cz) v části Předpisy. Podrobnosti, jak se v jednotlivých situacích postupuje na fakultě, stanoví fakultní vnitřní předpis Pravidla pro organizaci studia (POS). Dostupná jsou na fakultním webu (www.lf1.cuni.cz) v části Vnitřní předpisy a mají asi patnáct stran.

Za zmínku stojí změna ve struktuře předpisů – oproti dřívějšku nová POS téměř necitují pasáže ze SZŘ. Nebude tak v budoucnu docházet k nesrovnalostem při dílčích novelizacích. Na druhé straně je ale nyní potřeba, aby se učitelé i studenti podrobněji seznámili nejen s POS, ale větší měrou i se SZŘ.

Neomluvený termín u zkoušky propadá

Termín zkoušky, na který se student zapíše, je závazný. Je tomu tak i tehdy, pokud se student přihlásil na čekací listinu a na konkrétní termín jej zapsal automat.

Změnou SZŘ, po které se dlouho volalo, je zavedení sankce za nedostavení se ke zkoušce. Pokud student bez řádné omluvy nepřijde, nebude sice klasifikován, ale ztratí termín. Důvodem bylo časté obsazení termínů, které nebyly využity, zatímco pro jiné studenty byl tento termín blokován; i učitelé si vyhrazují na zkoušení čas a nepřítomnost studentů pak pro ně znamená ztrátu tohoto času, který mohli věnovat jiné práci. Omluvit se lze jen ze závažných důvodů a je tak třeba učinit co nejdříve. O uznání omluvy rozhoduje zkoušející.

Zkoušky se mají skládat ve zkouškových obdobích, v klinických ročnících pak v době stanovené rozvrhem. Při odkládání hrozí, že na konci zkouškového období nezbydou volné termíny a předmět se nepovede zakončit. Na zkoušku je navíc potřeba být skutečně přihlášen – ani v případě, že se na plně obsazený termín někdo nedostaví, není možné jít na poslední chvíli místo něho jako náhradník.

Vypisování termínů a podrobnosti o zkouškách

Termíny zkoušek se vypisují nejméně měsíc před začátkem zkouškového období (předtermíny alespoň s dvoutýdenním předstihem). Pro blokovou výuku se zkoušky vypisují na začátku semestru. S ještě větším předstihem – dva měsíce před zkouškovým obdobím – se budou zveřejňovat zkouškové otázky a další podrobnosti. Celková kapacita zkušebních termínů musí o 30 % převyšovat počet studentů v ročníku. V blokovém studiu, kde se termíny vypisují během semestru pro jednotlivé studijní skupiny, má kapacita každého termínu být o 30 % vyšší, než je počet studentů v příslušných kruzích.

I nyní jsme tato pravidla uplatňovali, a to s časnějšími intervaly vypisování termímů.

Pokud má zkouška více částí, např. vstupní test a ústní zkoušení, je možné ji při neúspěchu u kterékoli části ukončit. Jinými slovy studentovi, který neprošel testem, nemusí být dovoleno pokračovat u ústní části. Výjimkou je druhý opravný termín, při něm musí vždy proběhnout všechny části. Přesná pravidla by se opět měla objevit ve vyhlášce ústavu či kliniky.

U ústní zkoušky se často losuje sada několika otázek. Pokud examinátor vyhodnotí odpovědi na první otázky jako nedostatečné, může zkoušku ukončit, aniž by se pokračovalo dál. I v tomto případě by zásady hodnocení měly být popsané vyhláškou.

Zápis do dalšího úseku studia

Pravidla jsou nastavena tak, že student, který úspěšně složí všechny zápočty i zkoušky, se bez jakýchkoli problémů zapíše do dalšího ročníku. Pokud kterákoli podmínka chybí, je třeba dát pozor na různá omezení. Zapsat se lze, pokud do tzv. normálního počtu chybí nanejvýš 10 kreditů (to se však nesmí stát dva roky po sobě). Zápisy mnoha předmětů a konání zkoušek z nich jsou navíc omezeny řadou tzv. prerekvizit a korekvizit. Například student, který nesložil zkoušku z biofyziky, nemůže jít ke zkoušce z fyziologie.

Chybějící kredity z povinných předmětů lze do určité míry nahradit kredity za volitelné předměty. Je tu ale hranice – za volitelné předměty se započte nanejvýš 15 % normálního počtu kreditů (tj. 9 z 60).

Opakování „pro neprospěch“

Pokud si student nemůže v důsledku neúspěchu u zkoušek z hlavních předmětů zapsat většinu předmětů z dalšího ročníku, může opakovat až dva předměty v rámci individuálního studijního plánu (hovorově se někdy používá termín „rozložený ročník“). POS však obsahuje nové omezení – tento individuální studijní plán „pro neprospěch“ lze povolit nejvýše jednou za tři roky. Nové předpisy tak reagují na zkušenost, že prakticky nikdo ze studentů, kteří opakují vícekrát za sebou, nedokončí studium. Pravidla se tedy po několika letech částečně vracejí k dřívějším úpravám, které byly v tomto směru přísnější.

Doktorská studia

Novely zákona o vysokých školách a SZŘ si vyžádaly celou řadu úprav pravidel pro postgraduální studium. Týkají se například postupů při volbě a schvalování tématu dizertační práce, sestavování studijního programu nebo hodnocení průběhu studia. Další změny se týkají jmenování oponentů nebo práce komise při obhajobách.

Martin Vejražka, legislativní komise Akademického senátu

Martin Vokurka, proděkan pro studijní problematiku a teoretickou a preklinickou pedagogiku

Se začátkem nového akademického roku 2017/18 nás čeká řada drobných i několik významnějších změn ve studijních předpisech. Mění se celý právní rámec, ve kterém se pohybujeme – došlo k novelizaci zákona o vysokých školách, v návaznosti na to vstupují v platnost zcela přepracované univerzitní předpisy včetně studijního a zkušebního řádu. Do třetice se mění i fakultní předpis, který upravuje podrobnosti předchozích dvou – Pravidla pro organizaci studia.

Kde je najít a jak se v nich vyznat

Základní pravidla studia stanoví zákon o vysokých školách. Většinu akademické obce však budou zajímat dva podrobnější předpisy. Pro celou univerzitu je závazný Studijní a zkušební řád (SZŘ). Má více než dvacet stran a upravuje většinu situací, se kterými se běžně setkáváme. SZŘ je dostupný na stránkách univerzity (www.cuni.cz) v části Předpisy. Podrobnosti, jak se v jednotlivých situacích postupuje na fakultě, stanoví fakultní vnitřní předpis Pravidla pro organizaci studia (POS). Dostupná jsou na fakultním webu (www.lf1.cuni.cz) v části Vnitřní předpisy a mají asi patnáct stran.

Za zmínku stojí změna ve struktuře předpisů – oproti dřívějšku nová POS téměř necitují pasáže ze SZŘ. Nebude tak v budoucnu docházet k nesrovnalostem při dílčích novelizacích. Na druhé straně je ale nyní potřeba, aby se učitelé i studenti podrobněji seznámili nejen s POS, ale větší měrou i se SZŘ.

Neomluvený termín u zkoušky propadá

Termín zkoušky, na který se student zapíše, je závazný. Je tomu tak i tehdy, pokud se student přihlásil na čekací listinu a na konkrétní termín jej zapsal automat.

Změnou SZŘ, po které se dlouho volalo, je zavedení sankce za nedostavení se ke zkoušce. Pokud student bez řádné omluvy nepřijde, nebude sice klasifikován, ale ztratí termín. Důvodem bylo časté obsazení termínů, které nebyly využity, zatímco pro jiné studenty byl tento termín blokován; i učitelé si vyhrazují na zkoušení čas a nepřítomnost studentů pak pro ně znamená ztrátu tohoto času, který mohli věnovat jiné práci. Omluvit se lze jen ze závažných důvodů a je tak třeba učinit co nejdříve. O uznání omluvy rozhoduje zkoušející.

Zkoušky se mají skládat ve zkouškových obdobích, v klinických ročnících pak v době stanovené rozvrhem. Při odkládání hrozí, že na konci zkouškového období nezbydou volné termíny a předmět se nepovede zakončit. Na zkoušku je navíc potřeba být skutečně přihlášen – ani v případě, že se na plně obsazený termín někdo nedostaví, není možné jít na poslední chvíli místo něho jako náhradník.

Vypisování termínů a podrobnosti o zkouškách

Termíny zkoušek se vypisují nejméně měsíc před začátkem zkouškového období (předtermíny alespoň s dvoutýdenním předstihem). Pro blokovou výuku se zkoušky vypisují na začátku semestru. S ještě větším předstihem – dva měsíce před zkouškovým obdobím – se budou zveřejňovat zkouškové otázky a další podrobnosti. Celková kapacita zkušebních termínů musí o 30 % převyšovat počet studentů v ročníku. V blokovém studiu, kde se termíny vypisují během semestru pro jednotlivé studijní skupiny, má kapacita každého termínu být o 30 % vyšší, než je počet studentů v příslušných kruzích.

I nyní jsme tato pravidla uplatňovali, a to s časnějšími intervaly vypisování termímů.

Pokud má zkouška více částí, např. vstupní test a ústní zkoušení, je možné ji při neúspěchu u kterékoli části ukončit. Jinými slovy studentovi, který neprošel testem, nemusí být dovoleno pokračovat u ústní části. Výjimkou je druhý opravný termín, při něm musí vždy proběhnout všechny části. Přesná pravidla by se opět měla objevit ve vyhlášce ústavu či kliniky.

U ústní zkoušky se často losuje sada několika otázek. Pokud examinátor vyhodnotí odpovědi na první otázky jako nedostatečné, může zkoušku ukončit, aniž by se pokračovalo dál. I v tomto případě by zásady hodnocení měly být popsané vyhláškou.

Zápis do dalšího úseku studia

Pravidla jsou nastavena tak, že student, který úspěšně složí všechny zápočty i zkoušky, se bez jakýchkoli problémů zapíše do dalšího ročníku. Pokud kterákoli podmínka chybí, je třeba dát pozor na různá omezení. Zapsat se lze, pokud do tzv. normálního počtu chybí nanejvýš 10 kreditů (to se však nesmí stát dva roky po sobě). Zápisy mnoha předmětů a konání zkoušek z nich jsou navíc omezeny řadou tzv. prerekvizit a korekvizit. Například student, který nesložil zkoušku z biofyziky, nemůže jít ke zkoušce z fyziologie.

Chybějící kredity z povinných předmětů lze do určité míry nahradit kredity za volitelné předměty. Je tu ale hranice – za volitelné předměty se započte nanejvýš 15 % normálního počtu kreditů (tj. 9 z 60).

Opakování „pro neprospěch“

Pokud si student nemůže v důsledku neúspěchu u zkoušek z hlavních předmětů zapsat většinu předmětů z dalšího ročníku, může opakovat až dva předměty v rámci individuálního studijního plánu (hovorově se někdy používá termín „rozložený ročník“). POS však obsahuje nové omezení – tento individuální studijní plán „pro neprospěch“ lze povolit nejvýše jednou za tři roky. Nové předpisy tak reagují na zkušenost, že prakticky nikdo ze studentů, kteří opakují vícekrát za sebou, nedokončí studium. Pravidla se tedy po několika letech částečně vracejí k dřívějším úpravám, které byly v tomto směru přísnější.

Doktorská studia

Novely zákona o vysokých školách a SZŘ si vyžádaly celou řadu úprav pravidel pro postgraduální studium. Týkají se například postupů při volbě a schvalování tématu dizertační práce, sestavování studijního programu nebo hodnocení průběhu studia. Další změny se týkají jmenování oponentů nebo práce komise při obhajobách.

Martin Vejražka, legislativní komise Akademického senátu

Martin Vokurka, proděkan pro studijní problematiku a teoretickou a preklinickou pedagogiku

Se začátkem nového akademického roku 2017/18 nás čeká řada drobných i několik významnějších změn ve studijních předpisech. Mění se celý právní rámec, ve kterém se pohybujeme – došlo k novelizaci zákona o vysokých školách, v návaznosti na to vstupují v platnost zcela přepracované univerzitní předpisy včetně studijního a zkušebního řádu. Do třetice se mění i fakultní předpis, který upravuje podrobnosti předchozích dvou – Pravidla pro organizaci studia.

Kde je najít a jak se v nich vyznat

Základní pravidla studia stanoví zákon o vysokých školách. Většinu akademické obce však budou zajímat dva podrobnější předpisy. Pro celou univerzitu je závazný Studijní a zkušební řád (SZŘ). Má více než dvacet stran a upravuje většinu situací, se kterými se běžně setkáváme. SZŘ je dostupný na stránkách univerzity (www.cuni.cz) v části Předpisy. Podrobnosti, jak se v jednotlivých situacích postupuje na fakultě, stanoví fakultní vnitřní předpis Pravidla pro organizaci studia (POS). Dostupná jsou na fakultním webu (www.lf1.cuni.cz) v části Vnitřní předpisy a mají asi patnáct stran.

Za zmínku stojí změna ve struktuře předpisů – oproti dřívějšku nová POS téměř necitují pasáže ze SZŘ. Nebude tak v budoucnu docházet k nesrovnalostem při dílčích novelizacích. Na druhé straně je ale nyní potřeba, aby se učitelé i studenti podrobněji seznámili nejen s POS, ale větší měrou i se SZŘ.

Neomluvený termín u zkoušky propadá

Termín zkoušky, na který se student zapíše, je závazný. Je tomu tak i tehdy, pokud se student přihlásil na čekací listinu a na konkrétní termín jej zapsal automat.

Změnou SZŘ, po které se dlouho volalo, je zavedení sankce za nedostavení se ke zkoušce. Pokud student bez řádné omluvy nepřijde, nebude sice klasifikován, ale ztratí termín. Důvodem bylo časté obsazení termínů, které nebyly využity, zatímco pro jiné studenty byl tento termín blokován; i učitelé si vyhrazují na zkoušení čas a nepřítomnost studentů pak pro ně znamená ztrátu tohoto času, který mohli věnovat jiné práci. Omluvit se lze jen ze závažných důvodů a je tak třeba učinit co nejdříve. O uznání omluvy rozhoduje zkoušející.

Zkoušky se mají skládat ve zkouškových obdobích, v klinických ročnících pak v době stanovené rozvrhem. Při odkládání hrozí, že na konci zkouškového období nezbydou volné termíny a předmět se nepovede zakončit. Na zkoušku je navíc potřeba být skutečně přihlášen – ani v případě, že se na plně obsazený termín někdo nedostaví, není možné jít na poslední chvíli místo něho jako náhradník.

Vypisování termínů a podrobnosti o zkouškách

Termíny zkoušek se vypisují nejméně měsíc před začátkem zkouškového období (předtermíny alespoň s dvoutýdenním předstihem). Pro blokovou výuku se zkoušky vypisují na začátku semestru. S ještě větším předstihem – dva měsíce před zkouškovým obdobím – se budou zveřejňovat zkouškové otázky a další podrobnosti. Celková kapacita zkušebních termínů musí o 30 % převyšovat počet studentů v ročníku. V blokovém studiu, kde se termíny vypisují během semestru pro jednotlivé studijní skupiny, má kapacita každého termínu být o 30 % vyšší, než je počet studentů v příslušných kruzích.

I nyní jsme tato pravidla uplatňovali, a to s časnějšími intervaly vypisování termímů.

Pokud má zkouška více částí, např. vstupní test a ústní zkoušení, je možné ji při neúspěchu u kterékoli části ukončit. Jinými slovy studentovi, který neprošel testem, nemusí být dovoleno pokračovat u ústní části. Výjimkou je druhý opravný termín, při něm musí vždy proběhnout všechny části. Přesná pravidla by se opět měla objevit ve vyhlášce ústavu či kliniky.

U ústní zkoušky se často losuje sada několika otázek. Pokud examinátor vyhodnotí odpovědi na první otázky jako nedostatečné, může zkoušku ukončit, aniž by se pokračovalo dál. I v tomto případě by zásady hodnocení měly být popsané vyhláškou.

Zápis do dalšího úseku studia

Pravidla jsou nastavena tak, že student, který úspěšně složí všechny zápočty i zkoušky, se bez jakýchkoli problémů zapíše do dalšího ročníku. Pokud kterákoli podmínka chybí, je třeba dát pozor na různá omezení. Zapsat se lze, pokud do tzv. normálního počtu chybí nanejvýš 10 kreditů (to se však nesmí stát dva roky po sobě). Zápisy mnoha předmětů a konání zkoušek z nich jsou navíc omezeny řadou tzv. prerekvizit a korekvizit. Například student, který nesložil zkoušku z biofyziky, nemůže jít ke zkoušce z fyziologie.

Chybějící kredity z povinných předmětů lze do určité míry nahradit kredity za volitelné předměty. Je tu ale hranice – za volitelné předměty se započte nanejvýš 15 % normálního počtu kreditů (tj. 9 z 60).

Opakování „pro neprospěch“

Pokud si student nemůže v důsledku neúspěchu u zkoušek z hlavních předmětů zapsat většinu předmětů z dalšího ročníku, může opakovat až dva předměty v rámci individuálního studijního plánu (hovorově se někdy používá termín „rozložený ročník“). POS však obsahuje nové omezení – tento individuální studijní plán „pro neprospěch“ lze povolit nejvýše jednou za tři roky. Nové předpisy tak reagují na zkušenost, že prakticky nikdo ze studentů, kteří opakují vícekrát za sebou, nedokončí studium. Pravidla se tedy po několika letech částečně vracejí k dřívějším úpravám, které byly v tomto směru přísnější.

Doktorská studia

Novely zákona o vysokých školách a SZŘ si vyžádaly celou řadu úprav pravidel pro postgraduální studium. Týkají se například postupů při volbě a schvalování tématu dizertační práce, sestavování studijního programu nebo hodnocení průběhu studia. Další změny se týkají jmenování oponentů nebo práce komise při obhajobách.

Martin Vejražka, legislativní komise Akademického senátu

Martin Vokurka, proděkan pro studijní problematiku a teoretickou a preklinickou pedagogiku