1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova
Aktuální číslo

Za hospodaření si Jednička zaslouží jedničku – podtrženou!

Možná jste se někteří z vás na seznamovacích kurzech v Dobronicích setkali s – dalo by se říci, že již legendární – otázkou paní tajemnice, a sice, s jak vysokým rozpočtem fakulta hospodaří. Ano, je to přibližně miliarda korun provozních prostředků ročně. Nejen o tom, odkud tyto peníze přicházejí, jak jsou spravovány či jak si stojíme oproti ostatním fakultám, jsme hovořili s Ing. Jaromírem Michlem, ekonomem 1. LF UK. Ostatně, tipnete si, co měl on sám z matematiky za známku? :)

Které zdroje tvoří fakultní rozpočet?

Jednoduše řečeno tři. Ten největší představuje pochopitelně vzdělávací činnost s obratem řádově 600 miliónů korun ročně – přičemž dotace ze státního rozpočtu, kterou dostáváme prostřednictvím UK, činí asi 350 miliónů, k tomu se přidává okolo 25–30 miliónů na doktorská stipendia plus některé další účelové složky, zbývajících 200 miliónů pak máme z výběru školného v anglické paralelce. Z takto získaných financí hradíme především platy našich zaměstnanců a režijní náklady spojené s jednotlivými objekty.

Druhou, neméně významnou složku tvoří peníze z vědy a výzkumu, které čerpáme jak z institucionální podpory – letos třeba z programů PRVOUK a soutěže UNCE –, tak z grantů a projektů, které dostávají jednotliví řešitelé od různých poskytovatelů. Dohromady jde na vědu a výzkum cca 400 miliónů provozních prostředků ročně. Z těchto peněz „žije“ mnoho našich pracovišť a kdybychom je neměli, ovlivnilo by to de facto i praktickou výuku.

Třetím, vedlejším zdrojem příjmů je pak doplňková činnost, tedy podnikání, jejíž objem dosahuje 20–30 miliónů ročně. Není to velká složka, ale bylo by fajn, kdybychom se ji snažili stále navyšovat. Některá pracoviště v rámci doplňkové činnosti pořádají různé kurzy, někde zase po skončení grantu nabízejí jiným subjektům možnost využívat získané přístroje. Žádoucí je také smluvní výzkum s ohledem na nové typy evropských projektů.

Provozní prostředky můžeme částečně šetřit, převádět je do následujícího kalendářního roku a vytvářet si tak rezervu. Považuji to za úspěch, protože dříve to možné nebylo.

Celkově se tedy dostáváme k rozpočtu ve výši miliardy korun ročně. Jak jsme na tom v porovnáním s jinými fakultami UK?

Z hlediska množství finančních prostředků na vzdělávání, vědu a výzkum jsme třetí největší fakultou UK, za Přírodovědou a Matfyzem. Mezi lékařskými ale jednoznačně vedeme, ostatní pracují s méně než polovičním rozpočtem. Ze všech fakult univerzity nicméně máme nejvíc učitelů, čímž se prokazuje i náročnost našeho studia.

Vyvíjí se v čase dotace z UK?

Asi před šesti lety byl do financování vzdělávací činnosti vnesen takzvaný prvek kvality, který ale bohužel nepřihlíží právě k náročnosti studia – a ta je, ať chceme, nebo ne –, u humanitních oborů nižší než třeba u lékařských. Už dříve bylo predikováno, že koeficient náročnosti studia práv činí 1,0, studia medicíny 2,8 a zubního lékařství dokonce 3,5. Takže pokud jde při hodnocení kvality náročnost stranou, pak je jasné, že systém rozdělování prostředků nemůže být spravedlivý a já s ním nemůžu být spokojený.

Tady se prostě stala chyba a kritérium kvality bylo zvoleno nešťastně. Ty, kteří jej zavedli, bych poslal na výuku matematiky, aby se naučili pracovat s váženým průměrem.

Jaký konkrétní finanční dopad to pro Jedničku má?

Obecně lze říci, že dotace lékařských fakult z UK stagnuje nebo klesá – přestože společenská poptávka po lékařích je neustále větší –, zatímco dotace ostatních fakult včetně organizačních složek rektorátu se zvyšuje. Pozoruhodné také je, že sám rektorát si stanovil absolutní (!) výši svých prostředků bez ohledu na to, kolik peněz univerzita získala navíc, a bez ohledu na jakákoli kvalitativní kritéria.

Pokud jde o naši fakultu, nárůst prostředků na vzdělávání studentů v české paralelce se za posledních pět let pohybuje v jednotkách procent, kdežto u méně náročných oborů jsou to desítky procent. Vyčísleno to znamená, že jsme ztratili několik desítek miliónů korun. Díky dobrému hospodaření, získávání projektů, vědecké činnosti a výuce anglické paralelky si s tím poradíme, ale je to mrzuté, protože chceme jít neustále dopředu. Od roku 1999 vzrostl počet našich zaměstnanců o třetinu a průměrná mzda na dvojnásobek. Myslím si, že tato čísla mluví sama za sebe a jasně signalizují, že jsme udělali kus práce.

Mimochodem, měl jste z matematiky jedničku?

Měl jsem z ní dokonce čtyřku – bylo to na střední škole, kdy jsem učení už nevěnoval takovou pozornost. Na konci jsem to ale zase vytáhl na dvojku. Matematika je předmět, který jsem přitom měl nejradši a hodně mě bavil.

Uvedl jste, že podstatná část peněz přichází do fakultního rozpočtu z projektů a grantů. Byl byste rád, kdyby jich bylo ještě víc?

U všech projektů (spolu)financovaných z evropských peněz je typické, že „strhávají k cestě za mamonem“. Musíme být ale rozumní, vědět, co chceme, na co máme, co jsme schopni plnit a minimálně po stanovenou dobu udržovat. Proto se trochu obávám velkého množství projektů, o které žádáme – na jedné straně bych byl rád, kdybychom dosáhli na těch 300–400 miliónů, na straně druhé, kdybychom získali třeba 800 miliónů a projekty nebyly dost dobře sepsané, pak jsou rizika sankcí za neplnění povinností pochopitelně mnohem vyšší a fakultu to může dostat do nesnází.

Na jakýkoli projekt totiž může přijít kontrola, a to i pět, šest let po jeho skončení, a když zjistí něco nesprávného, pak musíme vracet prostředky a celková sankce může činit až 220 %.

A děje se to?

Za posledních 10 let se částka takto vrácených peněz naštěstí vyšplhala dohromady pouze asi na milión korun. Většina pracovišť, jejichž projekty takový problém způsobily, k tomu přistoupila seriózně a snažila se fakultě v rámci možností revanšovat z volných zdrojů. Postoj některých řešitelů je však silně negativní, i když potíže obvykle zapříčinili sami...

Sečteno a podtrženo – dal byste z hlediska ekonomiky naší fakultě Jedničku?

Jedničku podtrženou :) Když jsem na fakultu nastoupil – to bylo v samém závěru minulého století –, měla dluh asi 40 miliónů korun. Ve spolupráci s paní tajemnicí a se všemi děkany se nám od té doby podařilo daný závazek eliminovat, dokonce jsme vytvořili rezervy. Z pohledu hospodaření patříme k nejlepším fakultám univerzity a navíc u nás máme slušné zázemí a erudované lidi. Z toho mám opravdu radost.

Když si potřebujete odpočinout od čísel a financí, jak relaxujete?

Moc času nemám, ale velkým koníčkem jsou moje vnučky – je krásný dar vidět malé dítě, jak roste, poznává svět, vytváří novou generaci... Také mám chalupu, kde se vyžiju hlavně u sekání trávy, což je dobře, protože moje tělesná konstituce aspoň dostane zabrat. Zajímám se i o motorismus, aut sice tolik nemám, i když bych nejradši pořád kupoval nová. Ale rád řídím, takže občas trochu zazlobím a překročím rychlost :)

jat

Rozhovory

Za hospodaření si Jednička zaslouží jedničku – podtrženou!

Možná jste se někteří z vás na seznamovacích kurzech v Dobronicích setkali s – dalo by se říci, že již legendární – otázkou paní tajemnice, a sice, s jak vysokým rozpočtem fakulta hospodaří. Ano, je to přibližně miliarda korun provozních prostředků ročně. Nejen o tom, odkud tyto peníze přicházejí, jak jsou spravovány či jak si stojíme oproti ostatním fakultám, jsme hovořili s Ing. Jaromírem Michlem, ekonomem 1. LF UK. Ostatně, tipnete si, co měl on sám z matematiky za známku? :)

Které zdroje tvoří fakultní rozpočet?

Jednoduše řečeno tři. Ten největší představuje pochopitelně vzdělávací činnost s obratem řádově 600 miliónů korun ročně – přičemž dotace ze státního rozpočtu, kterou dostáváme prostřednictvím UK, činí asi 350 miliónů, k tomu se přidává okolo 25–30 miliónů na doktorská stipendia plus některé další účelové složky, zbývajících 200 miliónů pak máme z výběru školného v anglické paralelce. Z takto získaných financí hradíme především platy našich zaměstnanců a režijní náklady spojené s jednotlivými objekty.

Druhou, neméně významnou složku tvoří peníze z vědy a výzkumu, které čerpáme jak z institucionální podpory – letos třeba z programů PRVOUK a soutěže UNCE –, tak z grantů a projektů, které dostávají jednotliví řešitelé od různých poskytovatelů. Dohromady jde na vědu a výzkum cca 400 miliónů provozních prostředků ročně. Z těchto peněz „žije“ mnoho našich pracovišť a kdybychom je neměli, ovlivnilo by to de facto i praktickou výuku.

Třetím, vedlejším zdrojem příjmů je pak doplňková činnost, tedy podnikání, jejíž objem dosahuje 20–30 miliónů ročně. Není to velká složka, ale bylo by fajn, kdybychom se ji snažili stále navyšovat. Některá pracoviště v rámci doplňkové činnosti pořádají různé kurzy, někde zase po skončení grantu nabízejí jiným subjektům možnost využívat získané přístroje. Žádoucí je také smluvní výzkum s ohledem na nové typy evropských projektů.

Provozní prostředky můžeme částečně šetřit, převádět je do následujícího kalendářního roku a vytvářet si tak rezervu. Považuji to za úspěch, protože dříve to možné nebylo.

Celkově se tedy dostáváme k rozpočtu ve výši miliardy korun ročně. Jak jsme na tom v porovnáním s jinými fakultami UK?

Z hlediska množství finančních prostředků na vzdělávání, vědu a výzkum jsme třetí největší fakultou UK, za Přírodovědou a Matfyzem. Mezi lékařskými ale jednoznačně vedeme, ostatní pracují s méně než polovičním rozpočtem. Ze všech fakult univerzity nicméně máme nejvíc učitelů, čímž se prokazuje i náročnost našeho studia.

Vyvíjí se v čase dotace z UK?

Asi před šesti lety byl do financování vzdělávací činnosti vnesen takzvaný prvek kvality, který ale bohužel nepřihlíží právě k náročnosti studia – a ta je, ať chceme, nebo ne –, u humanitních oborů nižší než třeba u lékařských. Už dříve bylo predikováno, že koeficient náročnosti studia práv činí 1,0, studia medicíny 2,8 a zubního lékařství dokonce 3,5. Takže pokud jde při hodnocení kvality náročnost stranou, pak je jasné, že systém rozdělování prostředků nemůže být spravedlivý a já s ním nemůžu být spokojený.

Tady se prostě stala chyba a kritérium kvality bylo zvoleno nešťastně. Ty, kteří jej zavedli, bych poslal na výuku matematiky, aby se naučili pracovat s váženým průměrem.

Jaký konkrétní finanční dopad to pro Jedničku má?

Obecně lze říci, že dotace lékařských fakult z UK stagnuje nebo klesá – přestože společenská poptávka po lékařích je neustále větší –, zatímco dotace ostatních fakult včetně organizačních složek rektorátu se zvyšuje. Pozoruhodné také je, že sám rektorát si stanovil absolutní (!) výši svých prostředků bez ohledu na to, kolik peněz univerzita získala navíc, a bez ohledu na jakákoli kvalitativní kritéria.

Pokud jde o naši fakultu, nárůst prostředků na vzdělávání studentů v české paralelce se za posledních pět let pohybuje v jednotkách procent, kdežto u méně náročných oborů jsou to desítky procent. Vyčísleno to znamená, že jsme ztratili několik desítek miliónů korun. Díky dobrému hospodaření, získávání projektů, vědecké činnosti a výuce anglické paralelky si s tím poradíme, ale je to mrzuté, protože chceme jít neustále dopředu. Od roku 1999 vzrostl počet našich zaměstnanců o třetinu a průměrná mzda na dvojnásobek. Myslím si, že tato čísla mluví sama za sebe a jasně signalizují, že jsme udělali kus práce.

Mimochodem, měl jste z matematiky jedničku?

Měl jsem z ní dokonce čtyřku – bylo to na střední škole, kdy jsem učení už nevěnoval takovou pozornost. Na konci jsem to ale zase vytáhl na dvojku. Matematika je předmět, který jsem přitom měl nejradši a hodně mě bavil.

Uvedl jste, že podstatná část peněz přichází do fakultního rozpočtu z projektů a grantů. Byl byste rád, kdyby jich bylo ještě víc?

U všech projektů (spolu)financovaných z evropských peněz je typické, že „strhávají k cestě za mamonem“. Musíme být ale rozumní, vědět, co chceme, na co máme, co jsme schopni plnit a minimálně po stanovenou dobu udržovat. Proto se trochu obávám velkého množství projektů, o které žádáme – na jedné straně bych byl rád, kdybychom dosáhli na těch 300–400 miliónů, na straně druhé, kdybychom získali třeba 800 miliónů a projekty nebyly dost dobře sepsané, pak jsou rizika sankcí za neplnění povinností pochopitelně mnohem vyšší a fakultu to může dostat do nesnází.

Na jakýkoli projekt totiž může přijít kontrola, a to i pět, šest let po jeho skončení, a když zjistí něco nesprávného, pak musíme vracet prostředky a celková sankce může činit až 220 %.

A děje se to?

Za posledních 10 let se částka takto vrácených peněz naštěstí vyšplhala dohromady pouze asi na milión korun. Většina pracovišť, jejichž projekty takový problém způsobily, k tomu přistoupila seriózně a snažila se fakultě v rámci možností revanšovat z volných zdrojů. Postoj některých řešitelů je však silně negativní, i když potíže obvykle zapříčinili sami...

Sečteno a podtrženo – dal byste z hlediska ekonomiky naší fakultě Jedničku?

Jedničku podtrženou :) Když jsem na fakultu nastoupil – to bylo v samém závěru minulého století –, měla dluh asi 40 miliónů korun. Ve spolupráci s paní tajemnicí a se všemi děkany se nám od té doby podařilo daný závazek eliminovat, dokonce jsme vytvořili rezervy. Z pohledu hospodaření patříme k nejlepším fakultám univerzity a navíc u nás máme slušné zázemí a erudované lidi. Z toho mám opravdu radost.

Když si potřebujete odpočinout od čísel a financí, jak relaxujete?

Moc času nemám, ale velkým koníčkem jsou moje vnučky – je krásný dar vidět malé dítě, jak roste, poznává svět, vytváří novou generaci... Také mám chalupu, kde se vyžiju hlavně u sekání trávy, což je dobře, protože moje tělesná konstituce aspoň dostane zabrat. Zajímám se i o motorismus, aut sice tolik nemám, i když bych nejradši pořád kupoval nová. Ale rád řídím, takže občas trochu zazlobím a překročím rychlost :)

jat

Téma

Za hospodaření si Jednička zaslouží jedničku – podtrženou!

Možná jste se někteří z vás na seznamovacích kurzech v Dobronicích setkali s – dalo by se říci, že již legendární – otázkou paní tajemnice, a sice, s jak vysokým rozpočtem fakulta hospodaří. Ano, je to přibližně miliarda korun provozních prostředků ročně. Nejen o tom, odkud tyto peníze přicházejí, jak jsou spravovány či jak si stojíme oproti ostatním fakultám, jsme hovořili s Ing. Jaromírem Michlem, ekonomem 1. LF UK. Ostatně, tipnete si, co měl on sám z matematiky za známku? :)

Které zdroje tvoří fakultní rozpočet?

Jednoduše řečeno tři. Ten největší představuje pochopitelně vzdělávací činnost s obratem řádově 600 miliónů korun ročně – přičemž dotace ze státního rozpočtu, kterou dostáváme prostřednictvím UK, činí asi 350 miliónů, k tomu se přidává okolo 25–30 miliónů na doktorská stipendia plus některé další účelové složky, zbývajících 200 miliónů pak máme z výběru školného v anglické paralelce. Z takto získaných financí hradíme především platy našich zaměstnanců a režijní náklady spojené s jednotlivými objekty.

Druhou, neméně významnou složku tvoří peníze z vědy a výzkumu, které čerpáme jak z institucionální podpory – letos třeba z programů PRVOUK a soutěže UNCE –, tak z grantů a projektů, které dostávají jednotliví řešitelé od různých poskytovatelů. Dohromady jde na vědu a výzkum cca 400 miliónů provozních prostředků ročně. Z těchto peněz „žije“ mnoho našich pracovišť a kdybychom je neměli, ovlivnilo by to de facto i praktickou výuku.

Třetím, vedlejším zdrojem příjmů je pak doplňková činnost, tedy podnikání, jejíž objem dosahuje 20–30 miliónů ročně. Není to velká složka, ale bylo by fajn, kdybychom se ji snažili stále navyšovat. Některá pracoviště v rámci doplňkové činnosti pořádají různé kurzy, někde zase po skončení grantu nabízejí jiným subjektům možnost využívat získané přístroje. Žádoucí je také smluvní výzkum s ohledem na nové typy evropských projektů.

Provozní prostředky můžeme částečně šetřit, převádět je do následujícího kalendářního roku a vytvářet si tak rezervu. Považuji to za úspěch, protože dříve to možné nebylo.

Celkově se tedy dostáváme k rozpočtu ve výši miliardy korun ročně. Jak jsme na tom v porovnáním s jinými fakultami UK?

Z hlediska množství finančních prostředků na vzdělávání, vědu a výzkum jsme třetí největší fakultou UK, za Přírodovědou a Matfyzem. Mezi lékařskými ale jednoznačně vedeme, ostatní pracují s méně než polovičním rozpočtem. Ze všech fakult univerzity nicméně máme nejvíc učitelů, čímž se prokazuje i náročnost našeho studia.

Vyvíjí se v čase dotace z UK?

Asi před šesti lety byl do financování vzdělávací činnosti vnesen takzvaný prvek kvality, který ale bohužel nepřihlíží právě k náročnosti studia – a ta je, ať chceme, nebo ne –, u humanitních oborů nižší než třeba u lékařských. Už dříve bylo predikováno, že koeficient náročnosti studia práv činí 1,0, studia medicíny 2,8 a zubního lékařství dokonce 3,5. Takže pokud jde při hodnocení kvality náročnost stranou, pak je jasné, že systém rozdělování prostředků nemůže být spravedlivý a já s ním nemůžu být spokojený.

Tady se prostě stala chyba a kritérium kvality bylo zvoleno nešťastně. Ty, kteří jej zavedli, bych poslal na výuku matematiky, aby se naučili pracovat s váženým průměrem.

Jaký konkrétní finanční dopad to pro Jedničku má?

Obecně lze říci, že dotace lékařských fakult z UK stagnuje nebo klesá – přestože společenská poptávka po lékařích je neustále větší –, zatímco dotace ostatních fakult včetně organizačních složek rektorátu se zvyšuje. Pozoruhodné také je, že sám rektorát si stanovil absolutní (!) výši svých prostředků bez ohledu na to, kolik peněz univerzita získala navíc, a bez ohledu na jakákoli kvalitativní kritéria.

Pokud jde o naši fakultu, nárůst prostředků na vzdělávání studentů v české paralelce se za posledních pět let pohybuje v jednotkách procent, kdežto u méně náročných oborů jsou to desítky procent. Vyčísleno to znamená, že jsme ztratili několik desítek miliónů korun. Díky dobrému hospodaření, získávání projektů, vědecké činnosti a výuce anglické paralelky si s tím poradíme, ale je to mrzuté, protože chceme jít neustále dopředu. Od roku 1999 vzrostl počet našich zaměstnanců o třetinu a průměrná mzda na dvojnásobek. Myslím si, že tato čísla mluví sama za sebe a jasně signalizují, že jsme udělali kus práce.

Mimochodem, měl jste z matematiky jedničku?

Měl jsem z ní dokonce čtyřku – bylo to na střední škole, kdy jsem učení už nevěnoval takovou pozornost. Na konci jsem to ale zase vytáhl na dvojku. Matematika je předmět, který jsem přitom měl nejradši a hodně mě bavil.

Uvedl jste, že podstatná část peněz přichází do fakultního rozpočtu z projektů a grantů. Byl byste rád, kdyby jich bylo ještě víc?

U všech projektů (spolu)financovaných z evropských peněz je typické, že „strhávají k cestě za mamonem“. Musíme být ale rozumní, vědět, co chceme, na co máme, co jsme schopni plnit a minimálně po stanovenou dobu udržovat. Proto se trochu obávám velkého množství projektů, o které žádáme – na jedné straně bych byl rád, kdybychom dosáhli na těch 300–400 miliónů, na straně druhé, kdybychom získali třeba 800 miliónů a projekty nebyly dost dobře sepsané, pak jsou rizika sankcí za neplnění povinností pochopitelně mnohem vyšší a fakultu to může dostat do nesnází.

Na jakýkoli projekt totiž může přijít kontrola, a to i pět, šest let po jeho skončení, a když zjistí něco nesprávného, pak musíme vracet prostředky a celková sankce může činit až 220 %.

A děje se to?

Za posledních 10 let se částka takto vrácených peněz naštěstí vyšplhala dohromady pouze asi na milión korun. Většina pracovišť, jejichž projekty takový problém způsobily, k tomu přistoupila seriózně a snažila se fakultě v rámci možností revanšovat z volných zdrojů. Postoj některých řešitelů je však silně negativní, i když potíže obvykle zapříčinili sami...

Sečteno a podtrženo – dal byste z hlediska ekonomiky naší fakultě Jedničku?

Jedničku podtrženou :) Když jsem na fakultu nastoupil – to bylo v samém závěru minulého století –, měla dluh asi 40 miliónů korun. Ve spolupráci s paní tajemnicí a se všemi děkany se nám od té doby podařilo daný závazek eliminovat, dokonce jsme vytvořili rezervy. Z pohledu hospodaření patříme k nejlepším fakultám univerzity a navíc u nás máme slušné zázemí a erudované lidi. Z toho mám opravdu radost.

Když si potřebujete odpočinout od čísel a financí, jak relaxujete?

Moc času nemám, ale velkým koníčkem jsou moje vnučky – je krásný dar vidět malé dítě, jak roste, poznává svět, vytváří novou generaci... Také mám chalupu, kde se vyžiju hlavně u sekání trávy, což je dobře, protože moje tělesná konstituce aspoň dostane zabrat. Zajímám se i o motorismus, aut sice tolik nemám, i když bych nejradši pořád kupoval nová. Ale rád řídím, takže občas trochu zazlobím a překročím rychlost :)

jat

Co pro mě znamená Jednička

Za hospodaření si Jednička zaslouží jedničku – podtrženou!

Možná jste se někteří z vás na seznamovacích kurzech v Dobronicích setkali s – dalo by se říci, že již legendární – otázkou paní tajemnice, a sice, s jak vysokým rozpočtem fakulta hospodaří. Ano, je to přibližně miliarda korun provozních prostředků ročně. Nejen o tom, odkud tyto peníze přicházejí, jak jsou spravovány či jak si stojíme oproti ostatním fakultám, jsme hovořili s Ing. Jaromírem Michlem, ekonomem 1. LF UK. Ostatně, tipnete si, co měl on sám z matematiky za známku? :)

Které zdroje tvoří fakultní rozpočet?

Jednoduše řečeno tři. Ten největší představuje pochopitelně vzdělávací činnost s obratem řádově 600 miliónů korun ročně – přičemž dotace ze státního rozpočtu, kterou dostáváme prostřednictvím UK, činí asi 350 miliónů, k tomu se přidává okolo 25–30 miliónů na doktorská stipendia plus některé další účelové složky, zbývajících 200 miliónů pak máme z výběru školného v anglické paralelce. Z takto získaných financí hradíme především platy našich zaměstnanců a režijní náklady spojené s jednotlivými objekty.

Druhou, neméně významnou složku tvoří peníze z vědy a výzkumu, které čerpáme jak z institucionální podpory – letos třeba z programů PRVOUK a soutěže UNCE –, tak z grantů a projektů, které dostávají jednotliví řešitelé od různých poskytovatelů. Dohromady jde na vědu a výzkum cca 400 miliónů provozních prostředků ročně. Z těchto peněz „žije“ mnoho našich pracovišť a kdybychom je neměli, ovlivnilo by to de facto i praktickou výuku.

Třetím, vedlejším zdrojem příjmů je pak doplňková činnost, tedy podnikání, jejíž objem dosahuje 20–30 miliónů ročně. Není to velká složka, ale bylo by fajn, kdybychom se ji snažili stále navyšovat. Některá pracoviště v rámci doplňkové činnosti pořádají různé kurzy, někde zase po skončení grantu nabízejí jiným subjektům možnost využívat získané přístroje. Žádoucí je také smluvní výzkum s ohledem na nové typy evropských projektů.

Provozní prostředky můžeme částečně šetřit, převádět je do následujícího kalendářního roku a vytvářet si tak rezervu. Považuji to za úspěch, protože dříve to možné nebylo.

Celkově se tedy dostáváme k rozpočtu ve výši miliardy korun ročně. Jak jsme na tom v porovnáním s jinými fakultami UK?

Z hlediska množství finančních prostředků na vzdělávání, vědu a výzkum jsme třetí největší fakultou UK, za Přírodovědou a Matfyzem. Mezi lékařskými ale jednoznačně vedeme, ostatní pracují s méně než polovičním rozpočtem. Ze všech fakult univerzity nicméně máme nejvíc učitelů, čímž se prokazuje i náročnost našeho studia.

Vyvíjí se v čase dotace z UK?

Asi před šesti lety byl do financování vzdělávací činnosti vnesen takzvaný prvek kvality, který ale bohužel nepřihlíží právě k náročnosti studia – a ta je, ať chceme, nebo ne –, u humanitních oborů nižší než třeba u lékařských. Už dříve bylo predikováno, že koeficient náročnosti studia práv činí 1,0, studia medicíny 2,8 a zubního lékařství dokonce 3,5. Takže pokud jde při hodnocení kvality náročnost stranou, pak je jasné, že systém rozdělování prostředků nemůže být spravedlivý a já s ním nemůžu být spokojený.

Tady se prostě stala chyba a kritérium kvality bylo zvoleno nešťastně. Ty, kteří jej zavedli, bych poslal na výuku matematiky, aby se naučili pracovat s váženým průměrem.

Jaký konkrétní finanční dopad to pro Jedničku má?

Obecně lze říci, že dotace lékařských fakult z UK stagnuje nebo klesá – přestože společenská poptávka po lékařích je neustále větší –, zatímco dotace ostatních fakult včetně organizačních složek rektorátu se zvyšuje. Pozoruhodné také je, že sám rektorát si stanovil absolutní (!) výši svých prostředků bez ohledu na to, kolik peněz univerzita získala navíc, a bez ohledu na jakákoli kvalitativní kritéria.

Pokud jde o naši fakultu, nárůst prostředků na vzdělávání studentů v české paralelce se za posledních pět let pohybuje v jednotkách procent, kdežto u méně náročných oborů jsou to desítky procent. Vyčísleno to znamená, že jsme ztratili několik desítek miliónů korun. Díky dobrému hospodaření, získávání projektů, vědecké činnosti a výuce anglické paralelky si s tím poradíme, ale je to mrzuté, protože chceme jít neustále dopředu. Od roku 1999 vzrostl počet našich zaměstnanců o třetinu a průměrná mzda na dvojnásobek. Myslím si, že tato čísla mluví sama za sebe a jasně signalizují, že jsme udělali kus práce.

Mimochodem, měl jste z matematiky jedničku?

Měl jsem z ní dokonce čtyřku – bylo to na střední škole, kdy jsem učení už nevěnoval takovou pozornost. Na konci jsem to ale zase vytáhl na dvojku. Matematika je předmět, který jsem přitom měl nejradši a hodně mě bavil.

Uvedl jste, že podstatná část peněz přichází do fakultního rozpočtu z projektů a grantů. Byl byste rád, kdyby jich bylo ještě víc?

U všech projektů (spolu)financovaných z evropských peněz je typické, že „strhávají k cestě za mamonem“. Musíme být ale rozumní, vědět, co chceme, na co máme, co jsme schopni plnit a minimálně po stanovenou dobu udržovat. Proto se trochu obávám velkého množství projektů, o které žádáme – na jedné straně bych byl rád, kdybychom dosáhli na těch 300–400 miliónů, na straně druhé, kdybychom získali třeba 800 miliónů a projekty nebyly dost dobře sepsané, pak jsou rizika sankcí za neplnění povinností pochopitelně mnohem vyšší a fakultu to může dostat do nesnází.

Na jakýkoli projekt totiž může přijít kontrola, a to i pět, šest let po jeho skončení, a když zjistí něco nesprávného, pak musíme vracet prostředky a celková sankce může činit až 220 %.

A děje se to?

Za posledních 10 let se částka takto vrácených peněz naštěstí vyšplhala dohromady pouze asi na milión korun. Většina pracovišť, jejichž projekty takový problém způsobily, k tomu přistoupila seriózně a snažila se fakultě v rámci možností revanšovat z volných zdrojů. Postoj některých řešitelů je však silně negativní, i když potíže obvykle zapříčinili sami...

Sečteno a podtrženo – dal byste z hlediska ekonomiky naší fakultě Jedničku?

Jedničku podtrženou :) Když jsem na fakultu nastoupil – to bylo v samém závěru minulého století –, měla dluh asi 40 miliónů korun. Ve spolupráci s paní tajemnicí a se všemi děkany se nám od té doby podařilo daný závazek eliminovat, dokonce jsme vytvořili rezervy. Z pohledu hospodaření patříme k nejlepším fakultám univerzity a navíc u nás máme slušné zázemí a erudované lidi. Z toho mám opravdu radost.

Když si potřebujete odpočinout od čísel a financí, jak relaxujete?

Moc času nemám, ale velkým koníčkem jsou moje vnučky – je krásný dar vidět malé dítě, jak roste, poznává svět, vytváří novou generaci... Také mám chalupu, kde se vyžiju hlavně u sekání trávy, což je dobře, protože moje tělesná konstituce aspoň dostane zabrat. Zajímám se i o motorismus, aut sice tolik nemám, i když bych nejradši pořád kupoval nová. Ale rád řídím, takže občas trochu zazlobím a překročím rychlost :)

jat

Jednička ve vědě

Za hospodaření si Jednička zaslouží jedničku – podtrženou!

Možná jste se někteří z vás na seznamovacích kurzech v Dobronicích setkali s – dalo by se říci, že již legendární – otázkou paní tajemnice, a sice, s jak vysokým rozpočtem fakulta hospodaří. Ano, je to přibližně miliarda korun provozních prostředků ročně. Nejen o tom, odkud tyto peníze přicházejí, jak jsou spravovány či jak si stojíme oproti ostatním fakultám, jsme hovořili s Ing. Jaromírem Michlem, ekonomem 1. LF UK. Ostatně, tipnete si, co měl on sám z matematiky za známku? :)

Které zdroje tvoří fakultní rozpočet?

Jednoduše řečeno tři. Ten největší představuje pochopitelně vzdělávací činnost s obratem řádově 600 miliónů korun ročně – přičemž dotace ze státního rozpočtu, kterou dostáváme prostřednictvím UK, činí asi 350 miliónů, k tomu se přidává okolo 25–30 miliónů na doktorská stipendia plus některé další účelové složky, zbývajících 200 miliónů pak máme z výběru školného v anglické paralelce. Z takto získaných financí hradíme především platy našich zaměstnanců a režijní náklady spojené s jednotlivými objekty.

Druhou, neméně významnou složku tvoří peníze z vědy a výzkumu, které čerpáme jak z institucionální podpory – letos třeba z programů PRVOUK a soutěže UNCE –, tak z grantů a projektů, které dostávají jednotliví řešitelé od různých poskytovatelů. Dohromady jde na vědu a výzkum cca 400 miliónů provozních prostředků ročně. Z těchto peněz „žije“ mnoho našich pracovišť a kdybychom je neměli, ovlivnilo by to de facto i praktickou výuku.

Třetím, vedlejším zdrojem příjmů je pak doplňková činnost, tedy podnikání, jejíž objem dosahuje 20–30 miliónů ročně. Není to velká složka, ale bylo by fajn, kdybychom se ji snažili stále navyšovat. Některá pracoviště v rámci doplňkové činnosti pořádají různé kurzy, někde zase po skončení grantu nabízejí jiným subjektům možnost využívat získané přístroje. Žádoucí je také smluvní výzkum s ohledem na nové typy evropských projektů.

Provozní prostředky můžeme částečně šetřit, převádět je do následujícího kalendářního roku a vytvářet si tak rezervu. Považuji to za úspěch, protože dříve to možné nebylo.

Celkově se tedy dostáváme k rozpočtu ve výši miliardy korun ročně. Jak jsme na tom v porovnáním s jinými fakultami UK?

Z hlediska množství finančních prostředků na vzdělávání, vědu a výzkum jsme třetí největší fakultou UK, za Přírodovědou a Matfyzem. Mezi lékařskými ale jednoznačně vedeme, ostatní pracují s méně než polovičním rozpočtem. Ze všech fakult univerzity nicméně máme nejvíc učitelů, čímž se prokazuje i náročnost našeho studia.

Vyvíjí se v čase dotace z UK?

Asi před šesti lety byl do financování vzdělávací činnosti vnesen takzvaný prvek kvality, který ale bohužel nepřihlíží právě k náročnosti studia – a ta je, ať chceme, nebo ne –, u humanitních oborů nižší než třeba u lékařských. Už dříve bylo predikováno, že koeficient náročnosti studia práv činí 1,0, studia medicíny 2,8 a zubního lékařství dokonce 3,5. Takže pokud jde při hodnocení kvality náročnost stranou, pak je jasné, že systém rozdělování prostředků nemůže být spravedlivý a já s ním nemůžu být spokojený.

Tady se prostě stala chyba a kritérium kvality bylo zvoleno nešťastně. Ty, kteří jej zavedli, bych poslal na výuku matematiky, aby se naučili pracovat s váženým průměrem.

Jaký konkrétní finanční dopad to pro Jedničku má?

Obecně lze říci, že dotace lékařských fakult z UK stagnuje nebo klesá – přestože společenská poptávka po lékařích je neustále větší –, zatímco dotace ostatních fakult včetně organizačních složek rektorátu se zvyšuje. Pozoruhodné také je, že sám rektorát si stanovil absolutní (!) výši svých prostředků bez ohledu na to, kolik peněz univerzita získala navíc, a bez ohledu na jakákoli kvalitativní kritéria.

Pokud jde o naši fakultu, nárůst prostředků na vzdělávání studentů v české paralelce se za posledních pět let pohybuje v jednotkách procent, kdežto u méně náročných oborů jsou to desítky procent. Vyčísleno to znamená, že jsme ztratili několik desítek miliónů korun. Díky dobrému hospodaření, získávání projektů, vědecké činnosti a výuce anglické paralelky si s tím poradíme, ale je to mrzuté, protože chceme jít neustále dopředu. Od roku 1999 vzrostl počet našich zaměstnanců o třetinu a průměrná mzda na dvojnásobek. Myslím si, že tato čísla mluví sama za sebe a jasně signalizují, že jsme udělali kus práce.

Mimochodem, měl jste z matematiky jedničku?

Měl jsem z ní dokonce čtyřku – bylo to na střední škole, kdy jsem učení už nevěnoval takovou pozornost. Na konci jsem to ale zase vytáhl na dvojku. Matematika je předmět, který jsem přitom měl nejradši a hodně mě bavil.

Uvedl jste, že podstatná část peněz přichází do fakultního rozpočtu z projektů a grantů. Byl byste rád, kdyby jich bylo ještě víc?

U všech projektů (spolu)financovaných z evropských peněz je typické, že „strhávají k cestě za mamonem“. Musíme být ale rozumní, vědět, co chceme, na co máme, co jsme schopni plnit a minimálně po stanovenou dobu udržovat. Proto se trochu obávám velkého množství projektů, o které žádáme – na jedné straně bych byl rád, kdybychom dosáhli na těch 300–400 miliónů, na straně druhé, kdybychom získali třeba 800 miliónů a projekty nebyly dost dobře sepsané, pak jsou rizika sankcí za neplnění povinností pochopitelně mnohem vyšší a fakultu to může dostat do nesnází.

Na jakýkoli projekt totiž může přijít kontrola, a to i pět, šest let po jeho skončení, a když zjistí něco nesprávného, pak musíme vracet prostředky a celková sankce může činit až 220 %.

A děje se to?

Za posledních 10 let se částka takto vrácených peněz naštěstí vyšplhala dohromady pouze asi na milión korun. Většina pracovišť, jejichž projekty takový problém způsobily, k tomu přistoupila seriózně a snažila se fakultě v rámci možností revanšovat z volných zdrojů. Postoj některých řešitelů je však silně negativní, i když potíže obvykle zapříčinili sami...

Sečteno a podtrženo – dal byste z hlediska ekonomiky naší fakultě Jedničku?

Jedničku podtrženou :) Když jsem na fakultu nastoupil – to bylo v samém závěru minulého století –, měla dluh asi 40 miliónů korun. Ve spolupráci s paní tajemnicí a se všemi děkany se nám od té doby podařilo daný závazek eliminovat, dokonce jsme vytvořili rezervy. Z pohledu hospodaření patříme k nejlepším fakultám univerzity a navíc u nás máme slušné zázemí a erudované lidi. Z toho mám opravdu radost.

Když si potřebujete odpočinout od čísel a financí, jak relaxujete?

Moc času nemám, ale velkým koníčkem jsou moje vnučky – je krásný dar vidět malé dítě, jak roste, poznává svět, vytváří novou generaci... Také mám chalupu, kde se vyžiju hlavně u sekání trávy, což je dobře, protože moje tělesná konstituce aspoň dostane zabrat. Zajímám se i o motorismus, aut sice tolik nemám, i když bych nejradši pořád kupoval nová. Ale rád řídím, takže občas trochu zazlobím a překročím rychlost :)

jat

Erasmus a stáže

Za hospodaření si Jednička zaslouží jedničku – podtrženou!

Možná jste se někteří z vás na seznamovacích kurzech v Dobronicích setkali s – dalo by se říci, že již legendární – otázkou paní tajemnice, a sice, s jak vysokým rozpočtem fakulta hospodaří. Ano, je to přibližně miliarda korun provozních prostředků ročně. Nejen o tom, odkud tyto peníze přicházejí, jak jsou spravovány či jak si stojíme oproti ostatním fakultám, jsme hovořili s Ing. Jaromírem Michlem, ekonomem 1. LF UK. Ostatně, tipnete si, co měl on sám z matematiky za známku? :)

Které zdroje tvoří fakultní rozpočet?

Jednoduše řečeno tři. Ten největší představuje pochopitelně vzdělávací činnost s obratem řádově 600 miliónů korun ročně – přičemž dotace ze státního rozpočtu, kterou dostáváme prostřednictvím UK, činí asi 350 miliónů, k tomu se přidává okolo 25–30 miliónů na doktorská stipendia plus některé další účelové složky, zbývajících 200 miliónů pak máme z výběru školného v anglické paralelce. Z takto získaných financí hradíme především platy našich zaměstnanců a režijní náklady spojené s jednotlivými objekty.

Druhou, neméně významnou složku tvoří peníze z vědy a výzkumu, které čerpáme jak z institucionální podpory – letos třeba z programů PRVOUK a soutěže UNCE –, tak z grantů a projektů, které dostávají jednotliví řešitelé od různých poskytovatelů. Dohromady jde na vědu a výzkum cca 400 miliónů provozních prostředků ročně. Z těchto peněz „žije“ mnoho našich pracovišť a kdybychom je neměli, ovlivnilo by to de facto i praktickou výuku.

Třetím, vedlejším zdrojem příjmů je pak doplňková činnost, tedy podnikání, jejíž objem dosahuje 20–30 miliónů ročně. Není to velká složka, ale bylo by fajn, kdybychom se ji snažili stále navyšovat. Některá pracoviště v rámci doplňkové činnosti pořádají různé kurzy, někde zase po skončení grantu nabízejí jiným subjektům možnost využívat získané přístroje. Žádoucí je také smluvní výzkum s ohledem na nové typy evropských projektů.

Provozní prostředky můžeme částečně šetřit, převádět je do následujícího kalendářního roku a vytvářet si tak rezervu. Považuji to za úspěch, protože dříve to možné nebylo.

Celkově se tedy dostáváme k rozpočtu ve výši miliardy korun ročně. Jak jsme na tom v porovnáním s jinými fakultami UK?

Z hlediska množství finančních prostředků na vzdělávání, vědu a výzkum jsme třetí největší fakultou UK, za Přírodovědou a Matfyzem. Mezi lékařskými ale jednoznačně vedeme, ostatní pracují s méně než polovičním rozpočtem. Ze všech fakult univerzity nicméně máme nejvíc učitelů, čímž se prokazuje i náročnost našeho studia.

Vyvíjí se v čase dotace z UK?

Asi před šesti lety byl do financování vzdělávací činnosti vnesen takzvaný prvek kvality, který ale bohužel nepřihlíží právě k náročnosti studia – a ta je, ať chceme, nebo ne –, u humanitních oborů nižší než třeba u lékařských. Už dříve bylo predikováno, že koeficient náročnosti studia práv činí 1,0, studia medicíny 2,8 a zubního lékařství dokonce 3,5. Takže pokud jde při hodnocení kvality náročnost stranou, pak je jasné, že systém rozdělování prostředků nemůže být spravedlivý a já s ním nemůžu být spokojený.

Tady se prostě stala chyba a kritérium kvality bylo zvoleno nešťastně. Ty, kteří jej zavedli, bych poslal na výuku matematiky, aby se naučili pracovat s váženým průměrem.

Jaký konkrétní finanční dopad to pro Jedničku má?

Obecně lze říci, že dotace lékařských fakult z UK stagnuje nebo klesá – přestože společenská poptávka po lékařích je neustále větší –, zatímco dotace ostatních fakult včetně organizačních složek rektorátu se zvyšuje. Pozoruhodné také je, že sám rektorát si stanovil absolutní (!) výši svých prostředků bez ohledu na to, kolik peněz univerzita získala navíc, a bez ohledu na jakákoli kvalitativní kritéria.

Pokud jde o naši fakultu, nárůst prostředků na vzdělávání studentů v české paralelce se za posledních pět let pohybuje v jednotkách procent, kdežto u méně náročných oborů jsou to desítky procent. Vyčísleno to znamená, že jsme ztratili několik desítek miliónů korun. Díky dobrému hospodaření, získávání projektů, vědecké činnosti a výuce anglické paralelky si s tím poradíme, ale je to mrzuté, protože chceme jít neustále dopředu. Od roku 1999 vzrostl počet našich zaměstnanců o třetinu a průměrná mzda na dvojnásobek. Myslím si, že tato čísla mluví sama za sebe a jasně signalizují, že jsme udělali kus práce.

Mimochodem, měl jste z matematiky jedničku?

Měl jsem z ní dokonce čtyřku – bylo to na střední škole, kdy jsem učení už nevěnoval takovou pozornost. Na konci jsem to ale zase vytáhl na dvojku. Matematika je předmět, který jsem přitom měl nejradši a hodně mě bavil.

Uvedl jste, že podstatná část peněz přichází do fakultního rozpočtu z projektů a grantů. Byl byste rád, kdyby jich bylo ještě víc?

U všech projektů (spolu)financovaných z evropských peněz je typické, že „strhávají k cestě za mamonem“. Musíme být ale rozumní, vědět, co chceme, na co máme, co jsme schopni plnit a minimálně po stanovenou dobu udržovat. Proto se trochu obávám velkého množství projektů, o které žádáme – na jedné straně bych byl rád, kdybychom dosáhli na těch 300–400 miliónů, na straně druhé, kdybychom získali třeba 800 miliónů a projekty nebyly dost dobře sepsané, pak jsou rizika sankcí za neplnění povinností pochopitelně mnohem vyšší a fakultu to může dostat do nesnází.

Na jakýkoli projekt totiž může přijít kontrola, a to i pět, šest let po jeho skončení, a když zjistí něco nesprávného, pak musíme vracet prostředky a celková sankce může činit až 220 %.

A děje se to?

Za posledních 10 let se částka takto vrácených peněz naštěstí vyšplhala dohromady pouze asi na milión korun. Většina pracovišť, jejichž projekty takový problém způsobily, k tomu přistoupila seriózně a snažila se fakultě v rámci možností revanšovat z volných zdrojů. Postoj některých řešitelů je však silně negativní, i když potíže obvykle zapříčinili sami...

Sečteno a podtrženo – dal byste z hlediska ekonomiky naší fakultě Jedničku?

Jedničku podtrženou :) Když jsem na fakultu nastoupil – to bylo v samém závěru minulého století –, měla dluh asi 40 miliónů korun. Ve spolupráci s paní tajemnicí a se všemi děkany se nám od té doby podařilo daný závazek eliminovat, dokonce jsme vytvořili rezervy. Z pohledu hospodaření patříme k nejlepším fakultám univerzity a navíc u nás máme slušné zázemí a erudované lidi. Z toho mám opravdu radost.

Když si potřebujete odpočinout od čísel a financí, jak relaxujete?

Moc času nemám, ale velkým koníčkem jsou moje vnučky – je krásný dar vidět malé dítě, jak roste, poznává svět, vytváří novou generaci... Také mám chalupu, kde se vyžiju hlavně u sekání trávy, což je dobře, protože moje tělesná konstituce aspoň dostane zabrat. Zajímám se i o motorismus, aut sice tolik nemám, i když bych nejradši pořád kupoval nová. Ale rád řídím, takže občas trochu zazlobím a překročím rychlost :)

jat