Na Erasmus jsem plánovala vyjet v 2. ročníku bakalářského studia ergoterapie. Bohužel ročník pod námi neotevřeli a moje šance na výjezd byly mizivé, ale nevzdávala jsem se a ve třeťáku jsem bojovala o výjezd. A vyplatilo se. V srpnu jsem už balila kufry…

Bylo mi vlastně jedno, kam vyjedu, chtěla jsem hlavně někam, kde bych viděla, jak ergoterapie funguje v zahraničí. A na Švédsko jsem slyšela samou chválu. Měla jsem štěstí, že mi vyšel právě Stockholm. Doufala jsem, že tříměsíční výjezd bude skvělý, ale netušila jsem, že bude až tak skvělý a vlastně neuvěřitelný. Švédsko si mě získalo už při výstupu z letadla. Švédi jsou sice na první pohled „studení“ a hledí si svého, ale na druhé straně, pokud člověk něco potřebuje, jsou neuvěřitelně ochotní a milí.
Asi největším zážitkem byla samotná univerzita – Karolinska Institutet. Rozdělena je na dva velké kampusy, které poskytují studentům až neuvěřitelné zázemí. Jen na okraj zmíním bufety, mikrovlnky, varné konvice, sedačky, moderně vybavené posilovny s různými lekcemi tance, aerobiku a jógy, kam je volný vstup i o víkendech. Jednotný a přehledný systém zkrátka všeho. I když jsem tam byla jako nový student, a navíc jsem zpočátku švédsky neuměla, díky jednoduché a srozumitelné struktuře jsem se rychle orientovala. Komunikace ze strany univerzity byla báječná, vše posílají na e-mail s jasným vyzněním, takže člověk ví, kam se obrátit. 

 

Úprava domácího prostředí je ve Švédsku samozřejmostí
Ergoterapie se u nás stále vyvíjí, a tak pro mě bylo velkým zážitkem vidět tento obor fungovat v jiné zemi – a navíc ve Švédsku, kde mají velice zajímavý, propracovaný a troufám si říct, že rozumný zdravotnický systém. Moje praxe proběhly na čtyřech pracovištích a nikdy na ně nezapomenu. Na pacienty měl člověk dostatek času a se supervizory jsem měla možnost vše po terapii prodiskutovat. Asi nejzajímavější praxe byla v nemocnici Huddinge, kde jsem pracovala v multidisciplinárním týmu studentů a kde jsme si zkoušeli povolání ostatních profesí (sester, doktorů a fyzioterapeutů) na tréninkovém oddělení ortopedie.
V práci ergoterapeutů jsem viděla asi největší rozdíl v tom, že kladli důraz na to, aby mohli jít pacienti co nejdříve z nemocničního zařízení domů, kde již bylo připraveno prostředí uzpůsobené jejich zdravotnímu stavu. Návštěva nemocných, úprava jejich domácího prostředí a doporučení pomůcek ergoterapeutem byla samozřejmostí. Mimo jiné i nácvik všedních denních činností v praxi, kdy jsme mohli jet s pacientem po poranění mozku přímo do „terénu“ a cvičit třeba jeho orientaci v metru.

Ve výrobě zdravotnických pomůcek i na vozíku
Navíc jsem měla vždy svou skříňku, čisté nemocniční oblečení na každý den a kartu, se kterou jsem se mohla dostat do kterékoliv dokumentace či dveří, kam jsem zrovna potřebovala. Naučila jsem se mnoho nových způsobů, jak pracovat s pacienty, domluvila jsem si různé exkurze ve výrobě zdravotnických pomůcek a jeden den jsem například strávila na vozíku v centru Stockholmu, abych si to vyzkoušela. Když jsem řekla, že mě něco zajímá, vyučující hned udělali vše, aby mi vyhověli. Opravdu mě překvapil celkový přístup učitelů na praxích, univerzitě či na koleji, zkrátka jim to tam klape. 

Tohle celé skutečně prožívám právě já?!
Švédsko je hodně drahá země, vše člověk musí násobit třemi v porovnání s českou korunou… Stipendium mi zaplatilo jen ubytování. Vybrala jsem si nejlevnější kolej, co univerzita nabízela, ale bohatě mi to stačilo. Navíc jsem bydlela na krásném ostrově Södermalm uprostřed Stockholmu, kde jsem po večerech chodila běhat podél vody. Před výjezdem jsem měla několik měsíců tři práce najednou, a i když to bylo náročné, nelituji ani jedné koruny, kterou jsem ve Švédsku utratila. Asi nejdražší položkou je tam bohužel jídlo a doprava, což jsou věci, na kterých se moc ušetřit nedá.
Kromě báječné univerzity a skvělých praxí jsem měla velké štěstí i na nové přátele – s ostatními studenty z jiných zemí jsme společně trávili veškerý volný čas, chodili jsme na výlety, festivaly a na kolejní akce ostatních univerzit. Byla to paráda! Celý pobyt jsem nemohla uvěřit, že tohle celé skutečně prožívám právě já.
Každý den jsem žila naplno a Stockholm jsem si doslova zamilovala. Když jsem se vrátila, měla jsem dojem, že už nikdy nic nebude tak krásné, byl to neuvěřitelný zážitek. Po návratu jsem loni v lednu udělala státnice a v dubnu jsem už opět seděla v letadle – a hádejte, kam? Do Stockholmu, jak jinak :) Nemohla jsem to zkrátka vydržet a vydala jsem se zpátky. Švédsko už bude navždy součástí mého života. Tereza 

Zíbarová, 1. ročník NMgr. Ergoterapie

Na Erasmus jsem plánovala vyjet v 2. ročníku bakalářského studia ergoterapie. Bohužel ročník pod námi neotevřeli a moje šance na výjezd byly mizivé, ale nevzdávala jsem se a ve třeťáku jsem bojovala o výjezd. A vyplatilo se. V srpnu jsem už balila kufry…

Bylo mi vlastně jedno, kam vyjedu, chtěla jsem hlavně někam, kde bych viděla, jak ergoterapie funguje v zahraničí. A na Švédsko jsem slyšela samou chválu. Měla jsem štěstí, že mi vyšel právě Stockholm. Doufala jsem, že tříměsíční výjezd bude skvělý, ale netušila jsem, že bude až tak skvělý a vlastně neuvěřitelný. Švédsko si mě získalo už při výstupu z letadla. Švédi jsou sice na první pohled „studení“ a hledí si svého, ale na druhé straně, pokud člověk něco potřebuje, jsou neuvěřitelně ochotní a milí.
Asi největším zážitkem byla samotná univerzita – Karolinska Institutet. Rozdělena je na dva velké kampusy, které poskytují studentům až neuvěřitelné zázemí. Jen na okraj zmíním bufety, mikrovlnky, varné konvice, sedačky, moderně vybavené posilovny s různými lekcemi tance, aerobiku a jógy, kam je volný vstup i o víkendech. Jednotný a přehledný systém zkrátka všeho. I když jsem tam byla jako nový student, a navíc jsem zpočátku švédsky neuměla, díky jednoduché a srozumitelné struktuře jsem se rychle orientovala. Komunikace ze strany univerzity byla báječná, vše posílají na e-mail s jasným vyzněním, takže člověk ví, kam se obrátit. 

 

Úprava domácího prostředí je ve Švédsku samozřejmostí
Ergoterapie se u nás stále vyvíjí, a tak pro mě bylo velkým zážitkem vidět tento obor fungovat v jiné zemi – a navíc ve Švédsku, kde mají velice zajímavý, propracovaný a troufám si říct, že rozumný zdravotnický systém. Moje praxe proběhly na čtyřech pracovištích a nikdy na ně nezapomenu. Na pacienty měl člověk dostatek času a se supervizory jsem měla možnost vše po terapii prodiskutovat. Asi nejzajímavější praxe byla v nemocnici Huddinge, kde jsem pracovala v multidisciplinárním týmu studentů a kde jsme si zkoušeli povolání ostatních profesí (sester, doktorů a fyzioterapeutů) na tréninkovém oddělení ortopedie.
V práci ergoterapeutů jsem viděla asi největší rozdíl v tom, že kladli důraz na to, aby mohli jít pacienti co nejdříve z nemocničního zařízení domů, kde již bylo připraveno prostředí uzpůsobené jejich zdravotnímu stavu. Návštěva nemocných, úprava jejich domácího prostředí a doporučení pomůcek ergoterapeutem byla samozřejmostí. Mimo jiné i nácvik všedních denních činností v praxi, kdy jsme mohli jet s pacientem po poranění mozku přímo do „terénu“ a cvičit třeba jeho orientaci v metru.

Ve výrobě zdravotnických pomůcek i na vozíku
Navíc jsem měla vždy svou skříňku, čisté nemocniční oblečení na každý den a kartu, se kterou jsem se mohla dostat do kterékoliv dokumentace či dveří, kam jsem zrovna potřebovala. Naučila jsem se mnoho nových způsobů, jak pracovat s pacienty, domluvila jsem si různé exkurze ve výrobě zdravotnických pomůcek a jeden den jsem například strávila na vozíku v centru Stockholmu, abych si to vyzkoušela. Když jsem řekla, že mě něco zajímá, vyučující hned udělali vše, aby mi vyhověli. Opravdu mě překvapil celkový přístup učitelů na praxích, univerzitě či na koleji, zkrátka jim to tam klape. 

Tohle celé skutečně prožívám právě já?!
Švédsko je hodně drahá země, vše člověk musí násobit třemi v porovnání s českou korunou… Stipendium mi zaplatilo jen ubytování. Vybrala jsem si nejlevnější kolej, co univerzita nabízela, ale bohatě mi to stačilo. Navíc jsem bydlela na krásném ostrově Södermalm uprostřed Stockholmu, kde jsem po večerech chodila běhat podél vody. Před výjezdem jsem měla několik měsíců tři práce najednou, a i když to bylo náročné, nelituji ani jedné koruny, kterou jsem ve Švédsku utratila. Asi nejdražší položkou je tam bohužel jídlo a doprava, což jsou věci, na kterých se moc ušetřit nedá.
Kromě báječné univerzity a skvělých praxí jsem měla velké štěstí i na nové přátele – s ostatními studenty z jiných zemí jsme společně trávili veškerý volný čas, chodili jsme na výlety, festivaly a na kolejní akce ostatních univerzit. Byla to paráda! Celý pobyt jsem nemohla uvěřit, že tohle celé skutečně prožívám právě já.
Každý den jsem žila naplno a Stockholm jsem si doslova zamilovala. Když jsem se vrátila, měla jsem dojem, že už nikdy nic nebude tak krásné, byl to neuvěřitelný zážitek. Po návratu jsem loni v lednu udělala státnice a v dubnu jsem už opět seděla v letadle – a hádejte, kam? Do Stockholmu, jak jinak :) Nemohla jsem to zkrátka vydržet a vydala jsem se zpátky. Švédsko už bude navždy součástí mého života. Tereza 

Zíbarová, 1. ročník NMgr. Ergoterapie

Na Erasmus jsem plánovala vyjet v 2. ročníku bakalářského studia ergoterapie. Bohužel ročník pod námi neotevřeli a moje šance na výjezd byly mizivé, ale nevzdávala jsem se a ve třeťáku jsem bojovala o výjezd. A vyplatilo se. V srpnu jsem už balila kufry…

Bylo mi vlastně jedno, kam vyjedu, chtěla jsem hlavně někam, kde bych viděla, jak ergoterapie funguje v zahraničí. A na Švédsko jsem slyšela samou chválu. Měla jsem štěstí, že mi vyšel právě Stockholm. Doufala jsem, že tříměsíční výjezd bude skvělý, ale netušila jsem, že bude až tak skvělý a vlastně neuvěřitelný. Švédsko si mě získalo už při výstupu z letadla. Švédi jsou sice na první pohled „studení“ a hledí si svého, ale na druhé straně, pokud člověk něco potřebuje, jsou neuvěřitelně ochotní a milí.
Asi největším zážitkem byla samotná univerzita – Karolinska Institutet. Rozdělena je na dva velké kampusy, které poskytují studentům až neuvěřitelné zázemí. Jen na okraj zmíním bufety, mikrovlnky, varné konvice, sedačky, moderně vybavené posilovny s různými lekcemi tance, aerobiku a jógy, kam je volný vstup i o víkendech. Jednotný a přehledný systém zkrátka všeho. I když jsem tam byla jako nový student, a navíc jsem zpočátku švédsky neuměla, díky jednoduché a srozumitelné struktuře jsem se rychle orientovala. Komunikace ze strany univerzity byla báječná, vše posílají na e-mail s jasným vyzněním, takže člověk ví, kam se obrátit. 

 

Úprava domácího prostředí je ve Švédsku samozřejmostí
Ergoterapie se u nás stále vyvíjí, a tak pro mě bylo velkým zážitkem vidět tento obor fungovat v jiné zemi – a navíc ve Švédsku, kde mají velice zajímavý, propracovaný a troufám si říct, že rozumný zdravotnický systém. Moje praxe proběhly na čtyřech pracovištích a nikdy na ně nezapomenu. Na pacienty měl člověk dostatek času a se supervizory jsem měla možnost vše po terapii prodiskutovat. Asi nejzajímavější praxe byla v nemocnici Huddinge, kde jsem pracovala v multidisciplinárním týmu studentů a kde jsme si zkoušeli povolání ostatních profesí (sester, doktorů a fyzioterapeutů) na tréninkovém oddělení ortopedie.
V práci ergoterapeutů jsem viděla asi největší rozdíl v tom, že kladli důraz na to, aby mohli jít pacienti co nejdříve z nemocničního zařízení domů, kde již bylo připraveno prostředí uzpůsobené jejich zdravotnímu stavu. Návštěva nemocných, úprava jejich domácího prostředí a doporučení pomůcek ergoterapeutem byla samozřejmostí. Mimo jiné i nácvik všedních denních činností v praxi, kdy jsme mohli jet s pacientem po poranění mozku přímo do „terénu“ a cvičit třeba jeho orientaci v metru.

Ve výrobě zdravotnických pomůcek i na vozíku
Navíc jsem měla vždy svou skříňku, čisté nemocniční oblečení na každý den a kartu, se kterou jsem se mohla dostat do kterékoliv dokumentace či dveří, kam jsem zrovna potřebovala. Naučila jsem se mnoho nových způsobů, jak pracovat s pacienty, domluvila jsem si různé exkurze ve výrobě zdravotnických pomůcek a jeden den jsem například strávila na vozíku v centru Stockholmu, abych si to vyzkoušela. Když jsem řekla, že mě něco zajímá, vyučující hned udělali vše, aby mi vyhověli. Opravdu mě překvapil celkový přístup učitelů na praxích, univerzitě či na koleji, zkrátka jim to tam klape. 

Tohle celé skutečně prožívám právě já?!
Švédsko je hodně drahá země, vše člověk musí násobit třemi v porovnání s českou korunou… Stipendium mi zaplatilo jen ubytování. Vybrala jsem si nejlevnější kolej, co univerzita nabízela, ale bohatě mi to stačilo. Navíc jsem bydlela na krásném ostrově Södermalm uprostřed Stockholmu, kde jsem po večerech chodila běhat podél vody. Před výjezdem jsem měla několik měsíců tři práce najednou, a i když to bylo náročné, nelituji ani jedné koruny, kterou jsem ve Švédsku utratila. Asi nejdražší položkou je tam bohužel jídlo a doprava, což jsou věci, na kterých se moc ušetřit nedá.
Kromě báječné univerzity a skvělých praxí jsem měla velké štěstí i na nové přátele – s ostatními studenty z jiných zemí jsme společně trávili veškerý volný čas, chodili jsme na výlety, festivaly a na kolejní akce ostatních univerzit. Byla to paráda! Celý pobyt jsem nemohla uvěřit, že tohle celé skutečně prožívám právě já.
Každý den jsem žila naplno a Stockholm jsem si doslova zamilovala. Když jsem se vrátila, měla jsem dojem, že už nikdy nic nebude tak krásné, byl to neuvěřitelný zážitek. Po návratu jsem loni v lednu udělala státnice a v dubnu jsem už opět seděla v letadle – a hádejte, kam? Do Stockholmu, jak jinak :) Nemohla jsem to zkrátka vydržet a vydala jsem se zpátky. Švédsko už bude navždy součástí mého života. Tereza 

Zíbarová, 1. ročník NMgr. Ergoterapie

Na Erasmus jsem plánovala vyjet v 2. ročníku bakalářského studia ergoterapie. Bohužel ročník pod námi neotevřeli a moje šance na výjezd byly mizivé, ale nevzdávala jsem se a ve třeťáku jsem bojovala o výjezd. A vyplatilo se. V srpnu jsem už balila kufry…

Bylo mi vlastně jedno, kam vyjedu, chtěla jsem hlavně někam, kde bych viděla, jak ergoterapie funguje v zahraničí. A na Švédsko jsem slyšela samou chválu. Měla jsem štěstí, že mi vyšel právě Stockholm. Doufala jsem, že tříměsíční výjezd bude skvělý, ale netušila jsem, že bude až tak skvělý a vlastně neuvěřitelný. Švédsko si mě získalo už při výstupu z letadla. Švédi jsou sice na první pohled „studení“ a hledí si svého, ale na druhé straně, pokud člověk něco potřebuje, jsou neuvěřitelně ochotní a milí.
Asi největším zážitkem byla samotná univerzita – Karolinska Institutet. Rozdělena je na dva velké kampusy, které poskytují studentům až neuvěřitelné zázemí. Jen na okraj zmíním bufety, mikrovlnky, varné konvice, sedačky, moderně vybavené posilovny s různými lekcemi tance, aerobiku a jógy, kam je volný vstup i o víkendech. Jednotný a přehledný systém zkrátka všeho. I když jsem tam byla jako nový student, a navíc jsem zpočátku švédsky neuměla, díky jednoduché a srozumitelné struktuře jsem se rychle orientovala. Komunikace ze strany univerzity byla báječná, vše posílají na e-mail s jasným vyzněním, takže člověk ví, kam se obrátit. 

 

Úprava domácího prostředí je ve Švédsku samozřejmostí
Ergoterapie se u nás stále vyvíjí, a tak pro mě bylo velkým zážitkem vidět tento obor fungovat v jiné zemi – a navíc ve Švédsku, kde mají velice zajímavý, propracovaný a troufám si říct, že rozumný zdravotnický systém. Moje praxe proběhly na čtyřech pracovištích a nikdy na ně nezapomenu. Na pacienty měl člověk dostatek času a se supervizory jsem měla možnost vše po terapii prodiskutovat. Asi nejzajímavější praxe byla v nemocnici Huddinge, kde jsem pracovala v multidisciplinárním týmu studentů a kde jsme si zkoušeli povolání ostatních profesí (sester, doktorů a fyzioterapeutů) na tréninkovém oddělení ortopedie.
V práci ergoterapeutů jsem viděla asi největší rozdíl v tom, že kladli důraz na to, aby mohli jít pacienti co nejdříve z nemocničního zařízení domů, kde již bylo připraveno prostředí uzpůsobené jejich zdravotnímu stavu. Návštěva nemocných, úprava jejich domácího prostředí a doporučení pomůcek ergoterapeutem byla samozřejmostí. Mimo jiné i nácvik všedních denních činností v praxi, kdy jsme mohli jet s pacientem po poranění mozku přímo do „terénu“ a cvičit třeba jeho orientaci v metru.

Ve výrobě zdravotnických pomůcek i na vozíku
Navíc jsem měla vždy svou skříňku, čisté nemocniční oblečení na každý den a kartu, se kterou jsem se mohla dostat do kterékoliv dokumentace či dveří, kam jsem zrovna potřebovala. Naučila jsem se mnoho nových způsobů, jak pracovat s pacienty, domluvila jsem si různé exkurze ve výrobě zdravotnických pomůcek a jeden den jsem například strávila na vozíku v centru Stockholmu, abych si to vyzkoušela. Když jsem řekla, že mě něco zajímá, vyučující hned udělali vše, aby mi vyhověli. Opravdu mě překvapil celkový přístup učitelů na praxích, univerzitě či na koleji, zkrátka jim to tam klape. 

Tohle celé skutečně prožívám právě já?!
Švédsko je hodně drahá země, vše člověk musí násobit třemi v porovnání s českou korunou… Stipendium mi zaplatilo jen ubytování. Vybrala jsem si nejlevnější kolej, co univerzita nabízela, ale bohatě mi to stačilo. Navíc jsem bydlela na krásném ostrově Södermalm uprostřed Stockholmu, kde jsem po večerech chodila běhat podél vody. Před výjezdem jsem měla několik měsíců tři práce najednou, a i když to bylo náročné, nelituji ani jedné koruny, kterou jsem ve Švédsku utratila. Asi nejdražší položkou je tam bohužel jídlo a doprava, což jsou věci, na kterých se moc ušetřit nedá.
Kromě báječné univerzity a skvělých praxí jsem měla velké štěstí i na nové přátele – s ostatními studenty z jiných zemí jsme společně trávili veškerý volný čas, chodili jsme na výlety, festivaly a na kolejní akce ostatních univerzit. Byla to paráda! Celý pobyt jsem nemohla uvěřit, že tohle celé skutečně prožívám právě já.
Každý den jsem žila naplno a Stockholm jsem si doslova zamilovala. Když jsem se vrátila, měla jsem dojem, že už nikdy nic nebude tak krásné, byl to neuvěřitelný zážitek. Po návratu jsem loni v lednu udělala státnice a v dubnu jsem už opět seděla v letadle – a hádejte, kam? Do Stockholmu, jak jinak :) Nemohla jsem to zkrátka vydržet a vydala jsem se zpátky. Švédsko už bude navždy součástí mého života. Tereza 

Zíbarová, 1. ročník NMgr. Ergoterapie

Na Erasmus jsem plánovala vyjet v 2. ročníku bakalářského studia ergoterapie. Bohužel ročník pod námi neotevřeli a moje šance na výjezd byly mizivé, ale nevzdávala jsem se a ve třeťáku jsem bojovala o výjezd. A vyplatilo se. V srpnu jsem už balila kufry…

Bylo mi vlastně jedno, kam vyjedu, chtěla jsem hlavně někam, kde bych viděla, jak ergoterapie funguje v zahraničí. A na Švédsko jsem slyšela samou chválu. Měla jsem štěstí, že mi vyšel právě Stockholm. Doufala jsem, že tříměsíční výjezd bude skvělý, ale netušila jsem, že bude až tak skvělý a vlastně neuvěřitelný. Švédsko si mě získalo už při výstupu z letadla. Švédi jsou sice na první pohled „studení“ a hledí si svého, ale na druhé straně, pokud člověk něco potřebuje, jsou neuvěřitelně ochotní a milí.
Asi největším zážitkem byla samotná univerzita – Karolinska Institutet. Rozdělena je na dva velké kampusy, které poskytují studentům až neuvěřitelné zázemí. Jen na okraj zmíním bufety, mikrovlnky, varné konvice, sedačky, moderně vybavené posilovny s různými lekcemi tance, aerobiku a jógy, kam je volný vstup i o víkendech. Jednotný a přehledný systém zkrátka všeho. I když jsem tam byla jako nový student, a navíc jsem zpočátku švédsky neuměla, díky jednoduché a srozumitelné struktuře jsem se rychle orientovala. Komunikace ze strany univerzity byla báječná, vše posílají na e-mail s jasným vyzněním, takže člověk ví, kam se obrátit. 

 

Úprava domácího prostředí je ve Švédsku samozřejmostí
Ergoterapie se u nás stále vyvíjí, a tak pro mě bylo velkým zážitkem vidět tento obor fungovat v jiné zemi – a navíc ve Švédsku, kde mají velice zajímavý, propracovaný a troufám si říct, že rozumný zdravotnický systém. Moje praxe proběhly na čtyřech pracovištích a nikdy na ně nezapomenu. Na pacienty měl člověk dostatek času a se supervizory jsem měla možnost vše po terapii prodiskutovat. Asi nejzajímavější praxe byla v nemocnici Huddinge, kde jsem pracovala v multidisciplinárním týmu studentů a kde jsme si zkoušeli povolání ostatních profesí (sester, doktorů a fyzioterapeutů) na tréninkovém oddělení ortopedie.
V práci ergoterapeutů jsem viděla asi největší rozdíl v tom, že kladli důraz na to, aby mohli jít pacienti co nejdříve z nemocničního zařízení domů, kde již bylo připraveno prostředí uzpůsobené jejich zdravotnímu stavu. Návštěva nemocných, úprava jejich domácího prostředí a doporučení pomůcek ergoterapeutem byla samozřejmostí. Mimo jiné i nácvik všedních denních činností v praxi, kdy jsme mohli jet s pacientem po poranění mozku přímo do „terénu“ a cvičit třeba jeho orientaci v metru.

Ve výrobě zdravotnických pomůcek i na vozíku
Navíc jsem měla vždy svou skříňku, čisté nemocniční oblečení na každý den a kartu, se kterou jsem se mohla dostat do kterékoliv dokumentace či dveří, kam jsem zrovna potřebovala. Naučila jsem se mnoho nových způsobů, jak pracovat s pacienty, domluvila jsem si různé exkurze ve výrobě zdravotnických pomůcek a jeden den jsem například strávila na vozíku v centru Stockholmu, abych si to vyzkoušela. Když jsem řekla, že mě něco zajímá, vyučující hned udělali vše, aby mi vyhověli. Opravdu mě překvapil celkový přístup učitelů na praxích, univerzitě či na koleji, zkrátka jim to tam klape. 

Tohle celé skutečně prožívám právě já?!
Švédsko je hodně drahá země, vše člověk musí násobit třemi v porovnání s českou korunou… Stipendium mi zaplatilo jen ubytování. Vybrala jsem si nejlevnější kolej, co univerzita nabízela, ale bohatě mi to stačilo. Navíc jsem bydlela na krásném ostrově Södermalm uprostřed Stockholmu, kde jsem po večerech chodila běhat podél vody. Před výjezdem jsem měla několik měsíců tři práce najednou, a i když to bylo náročné, nelituji ani jedné koruny, kterou jsem ve Švédsku utratila. Asi nejdražší položkou je tam bohužel jídlo a doprava, což jsou věci, na kterých se moc ušetřit nedá.
Kromě báječné univerzity a skvělých praxí jsem měla velké štěstí i na nové přátele – s ostatními studenty z jiných zemí jsme společně trávili veškerý volný čas, chodili jsme na výlety, festivaly a na kolejní akce ostatních univerzit. Byla to paráda! Celý pobyt jsem nemohla uvěřit, že tohle celé skutečně prožívám právě já.
Každý den jsem žila naplno a Stockholm jsem si doslova zamilovala. Když jsem se vrátila, měla jsem dojem, že už nikdy nic nebude tak krásné, byl to neuvěřitelný zážitek. Po návratu jsem loni v lednu udělala státnice a v dubnu jsem už opět seděla v letadle – a hádejte, kam? Do Stockholmu, jak jinak :) Nemohla jsem to zkrátka vydržet a vydala jsem se zpátky. Švédsko už bude navždy součástí mého života. Tereza 

Zíbarová, 1. ročník NMgr. Ergoterapie

Na Erasmus jsem plánovala vyjet v 2. ročníku bakalářského studia ergoterapie. Bohužel ročník pod námi neotevřeli a moje šance na výjezd byly mizivé, ale nevzdávala jsem se a ve třeťáku jsem bojovala o výjezd. A vyplatilo se. V srpnu jsem už balila kufry…

Bylo mi vlastně jedno, kam vyjedu, chtěla jsem hlavně někam, kde bych viděla, jak ergoterapie funguje v zahraničí. A na Švédsko jsem slyšela samou chválu. Měla jsem štěstí, že mi vyšel právě Stockholm. Doufala jsem, že tříměsíční výjezd bude skvělý, ale netušila jsem, že bude až tak skvělý a vlastně neuvěřitelný. Švédsko si mě získalo už při výstupu z letadla. Švédi jsou sice na první pohled „studení“ a hledí si svého, ale na druhé straně, pokud člověk něco potřebuje, jsou neuvěřitelně ochotní a milí.
Asi největším zážitkem byla samotná univerzita – Karolinska Institutet. Rozdělena je na dva velké kampusy, které poskytují studentům až neuvěřitelné zázemí. Jen na okraj zmíním bufety, mikrovlnky, varné konvice, sedačky, moderně vybavené posilovny s různými lekcemi tance, aerobiku a jógy, kam je volný vstup i o víkendech. Jednotný a přehledný systém zkrátka všeho. I když jsem tam byla jako nový student, a navíc jsem zpočátku švédsky neuměla, díky jednoduché a srozumitelné struktuře jsem se rychle orientovala. Komunikace ze strany univerzity byla báječná, vše posílají na e-mail s jasným vyzněním, takže člověk ví, kam se obrátit. 

 

Úprava domácího prostředí je ve Švédsku samozřejmostí
Ergoterapie se u nás stále vyvíjí, a tak pro mě bylo velkým zážitkem vidět tento obor fungovat v jiné zemi – a navíc ve Švédsku, kde mají velice zajímavý, propracovaný a troufám si říct, že rozumný zdravotnický systém. Moje praxe proběhly na čtyřech pracovištích a nikdy na ně nezapomenu. Na pacienty měl člověk dostatek času a se supervizory jsem měla možnost vše po terapii prodiskutovat. Asi nejzajímavější praxe byla v nemocnici Huddinge, kde jsem pracovala v multidisciplinárním týmu studentů a kde jsme si zkoušeli povolání ostatních profesí (sester, doktorů a fyzioterapeutů) na tréninkovém oddělení ortopedie.
V práci ergoterapeutů jsem viděla asi největší rozdíl v tom, že kladli důraz na to, aby mohli jít pacienti co nejdříve z nemocničního zařízení domů, kde již bylo připraveno prostředí uzpůsobené jejich zdravotnímu stavu. Návštěva nemocných, úprava jejich domácího prostředí a doporučení pomůcek ergoterapeutem byla samozřejmostí. Mimo jiné i nácvik všedních denních činností v praxi, kdy jsme mohli jet s pacientem po poranění mozku přímo do „terénu“ a cvičit třeba jeho orientaci v metru.

Ve výrobě zdravotnických pomůcek i na vozíku
Navíc jsem měla vždy svou skříňku, čisté nemocniční oblečení na každý den a kartu, se kterou jsem se mohla dostat do kterékoliv dokumentace či dveří, kam jsem zrovna potřebovala. Naučila jsem se mnoho nových způsobů, jak pracovat s pacienty, domluvila jsem si různé exkurze ve výrobě zdravotnických pomůcek a jeden den jsem například strávila na vozíku v centru Stockholmu, abych si to vyzkoušela. Když jsem řekla, že mě něco zajímá, vyučující hned udělali vše, aby mi vyhověli. Opravdu mě překvapil celkový přístup učitelů na praxích, univerzitě či na koleji, zkrátka jim to tam klape. 

Tohle celé skutečně prožívám právě já?!
Švédsko je hodně drahá země, vše člověk musí násobit třemi v porovnání s českou korunou… Stipendium mi zaplatilo jen ubytování. Vybrala jsem si nejlevnější kolej, co univerzita nabízela, ale bohatě mi to stačilo. Navíc jsem bydlela na krásném ostrově Södermalm uprostřed Stockholmu, kde jsem po večerech chodila běhat podél vody. Před výjezdem jsem měla několik měsíců tři práce najednou, a i když to bylo náročné, nelituji ani jedné koruny, kterou jsem ve Švédsku utratila. Asi nejdražší položkou je tam bohužel jídlo a doprava, což jsou věci, na kterých se moc ušetřit nedá.
Kromě báječné univerzity a skvělých praxí jsem měla velké štěstí i na nové přátele – s ostatními studenty z jiných zemí jsme společně trávili veškerý volný čas, chodili jsme na výlety, festivaly a na kolejní akce ostatních univerzit. Byla to paráda! Celý pobyt jsem nemohla uvěřit, že tohle celé skutečně prožívám právě já.
Každý den jsem žila naplno a Stockholm jsem si doslova zamilovala. Když jsem se vrátila, měla jsem dojem, že už nikdy nic nebude tak krásné, byl to neuvěřitelný zážitek. Po návratu jsem loni v lednu udělala státnice a v dubnu jsem už opět seděla v letadle – a hádejte, kam? Do Stockholmu, jak jinak :) Nemohla jsem to zkrátka vydržet a vydala jsem se zpátky. Švédsko už bude navždy součástí mého života. Tereza 

Zíbarová, 1. ročník NMgr. Ergoterapie