1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova
Aktuální číslo

Vítězní studenti, kteří se baví vědou

Máme za sebou 16. ročník Studentské vědecké konference (SVK), které se zúčastnilo 62 pre- i postgraduálních studentů s 59 pracemi. Přečtěte si názory těch, kteří dopadli nejlépe. Ačkoli mají s vědeckou prací různě dlouhé zkušenosti, všichni se shodují, že by v ní chtěli pokračovat i nadále. Třeba se necháte inspirovat (nejen) k účasti v příštím ročníku SVK i vy! :)

Vítězům všech čtyř kategorií (v nelékařské sekci byla udělena dvě první místa), kteří si 25. května vyzvedli svá ocenění ve Fausťáku, jsme položili několik otázek.

1. Proč vás baví věda?

2. Co bylo na vaší práci nejtěžší a nejzajímavější?

3. Co považujete za nejdůležitější ve vztahu školitel-školenec?

4. Jakou zkušenost jste si z SVK odnesli?

5. Budete po skončení studia ve výzkumu pokračovat i nadále?

Martin Kaňa, 4. ročník všeobecného lékařství

Sekce: pregraduální teoretická a klinická

Práce: Imunofenotypické charakteristiky telocytů (myofibroblastů) močového měchýře u pacientek s intersticiální cystitidou ve srovnání s kontrolami

Školitel: prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc., Ústav patologie

1. Těch důvodů by mohlo být mnoho. Pro mne je asi tím hlavním možnost uplatnit své nápady v praxi. A pokud se člověk dostane k zajímavým výsledkům, pak je to velmi povzbudivý pocit.

2. Nejtěžším okamžikem byl pravděpodobně počátek výzkumu, kdy se člověk musí zorientovat v poměrně velkém množství informací. Ty jsou ne vždy snadno dostupné a vzhledem k rychlému vývoji v dané oblasti často i zastaralé. Zajímavých okamžiků bylo opravdu hodně – během výzkumu si člověk může vyzkoušet věci, o kterých si do té doby maximálně četl v učebnici.

3. Za důležité považuji chuť do práce a aktivitu ze strany školence a trpělivost ze strany školitele.

4. Hlavním přínosem je podle mě možnost vyzkoušet si prezentaci výsledků své práce. Zároveň může účastník konference poznat ostatní studenty a seznámit se s jejich výzkumem. SVK je velmi přínosný projekt, který má potenciál se dál rozvíjet. Zajímavá by možná byla možnost prezentovat výsledky v podobě posterů, jejichž vystavení v budovách klinik či ústavů by mohlo zaujmout větší počet studentů.

5. Pokud se naskytne příležitost, rád bych s výzkumem pokračoval v doktorském studijním programu na naší fakultě.

Mgr. Kateřina Vlčková, 2. ročník doktorského studijního programu

Sekce: postgraduální teoretická

Práce: Survivin jako nový cíl signální dráhy Hedgehog v lidských nádorových buňkách

Školitel: doc. MUDr. Jiří Vachtenheim, CSc., ÚLBLD

1. Práce ve vědě je zajímavá a pestrá. Řešení každého vědeckého problému má svůj vývoj – nikdy si předem nejste jisti výsledkem a nevíte, kdy vás něco překvapí a jakým směrem se nakonec věc vyvine. Testujete nově položené hypotézy, snažíte se objasnit otázky, na které při práci narážíte, a vnést nové světlo do dané problematiky. Celý tento proces je velmi dynamický a „dobrodružný“.

2. Na vědeckých projektech je podle mě nejtěžší dlouhé čekání. Od začátku řešení problému po první jasné výsledky může uplynout hodně času. Práce může vést do slepých uliček a v té době člověk pochybuje, jestli se ubírá správným směrem. Nicméně tyto odbočky a nově vznikající otázky, které je potřeba vyřešit, jsou zároveň tím nejzajímavějším.

3. Student potřebuje vědět, že jeho školitel mu pomůže s překážkami, se kterými si sám nedovede poradit. Zároveň by měl školitel cítit zpětnou vazbu od studenta, který se k řešené problematice postaví zodpovědně a bude se snažit dosáhnout co nejlepších výsledků.

4. Je zajímavé konfrontovat vlastní práci s výsledky ostatních studentů. Člověk se během SVK dozví, jaká témata se na fakultě řeší a jaké přístupy studenti a jejich školitelé zvolili. Možná by bylo dobré s dostatečným předstihem někde vyvěsit program konference, aby se i neprezentující studenti mohli jít podívat na přednášky, které by je tematicky zaujaly.

5. Pokud to bude možné, po skončení doktorandského studia bych ráda ve vědě zůstala a pokračovala ve výzkumu rakovinných buněk.

MUDr. Veronika Dvořáková, 2. ročník doktorského studijního programu

Sekce: postgraduální klinická

Práce: Klinická a laboratorní charakteristika pacientů s MELAS syndromem

Školitel: doc. MUDr. Tomáš Honzík, Ph.D., Klinika dětského a dorostového lékařství

1. Věda nám dává možnost proniknout velmi hluboko do jádra studované problematiky. Umožňuje nám nejen pochopit či objevit nové souvislosti, ale i nastolit řadu zajímavých otázek. To vše mj. zpestřuje každodenní práci klinického lékaře.

2. Nejtěžší částí byl zcela určitě sběr a systematizace dat – prostudování nespočetného množství často i desítek let starých chorobopisů a navržení a vytvoření databáze, která by účelně sloužila k vyhodnocení informací. Nejzajímavější byly samozřejmě analýza a vyhodnocování údajů, které nezřídka přinesly velmi zajímavé a neočekávané výsledky.

3. Mezi školitelem a školencem je nutná úzká spolupráce a ochota vzájemně si vyhovět. Oba musí věnovat projektu svůj volný čas. U školitele je nezbytné podnětné vedení, u školence vytrvalost a schopnost samostatně řešit vzniklé problémy.

4. Nebylo zcela snadné představit úzce specializovaný projekt širšímu publiku, abych dokázala zaujmout a zároveň sdělila všechny podstatné informace, navíc v omezeném časovém prostoru. Účastí na SVK jsem si to vyzkoušela a byla to zkušenost zajímavá.

5. Pokud se i nadále budou objevovat tak inspirativní projekty jako ten současný, ráda bych se jim věnovala a snad tím i přispěla k rozšiřování poznatků v oboru, který jsem si zvolila pro svou profesní kariéru.

PhDr. Lenka Čablová, 4. ročník doktorského studijního programu

Sekce: nelékařských oborů

Práce: Vliv rodinných pravidel a emoční vřelosti na pití alkoholu u dětí a dospívajících

Školitel: prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D., přednosta Kliniky adiktologie

1. Na vědě mě baví její kreativita a možnost, že si můžu rozšiřovat hranice poznání. Současně je potřeba pochopit a osvojit si určité zákonitosti, logiku a pravidla – tato kombinace mě na ní fascinuje a baví zároveň.

2. Asi nejtěžší bylo najít adekvátní způsoby, jak vyjádřit a ověřit to, co mě na daném tématu zajímalo z klinicko-psychologického pohledu a prezentovat to ve formě statistických výsledků – jasných čísel. Paralelně s tím, nejzajímavější je vidět skoro na konci disertační práce celý ten proces. Kdy člověk začínal s psaním teoretických článků, systematických reviews a skládal mozaiku poznání, až se postupně dopracoval k hlavním závěrům. Je úžasné vidět v perspektivě smysl projektu.

3. Otevřenost v komunikaci, rovnocenný přístup a společnou práci na daném tématu.

4. Konference byla organizována na vysoce dobré a profesionální úrovni, odnesla jsem si zajímavé podněty do další práce a přehled o projektech kolegů. Do příštích let bych navrhla oddělit pre- a postgraduální část studentů nelékařských oborů do samostatných sekcí.

5. Určitě ano, ráda :-)

Mgr. Jiří Michalec, 3. ročník doktorského studijního programu

Sekce: nelékařských oborů

Práce: Srovnání klinické užitečnosti skórovacích systémů Londýnské věže

Školitel: PhDr. PaedDr. Pavel Harsa, Ph.D. et Ph.D., Psychiatrická klinika

1. Na vědě mě baví, když má úzký vztah ke klinické praxi – tedy když výzkum odpovídá na její praktické potřeby, a tím ji zkvalitňuje. Proto se zabývám psychologickými diagnostickými metodami, kde je stále co rozvíjet. Věda pro mě taky představuje možnost určité reflexe toho, co rutinně v klinice děláme, aniž bychom někdy měli čas se nad tím více zamýšlet.

2. Nejtěžší asi nedostatek času. Často se vědě věnuji o víkendech, protože přes týden není kapacita. Nejzajímavější? Těžko vybrat. Asi postupné pronikání do statistických základů diagnostických metod.

3. Férovost na straně školitele a samostatnou aktivitu na straně školence.

4. Je to příjemná a určitě přínosná akce. Jen jsme si s kolegy říkali, že se prezentace nesou trochu v duchu „zkoušky“ a že je to škoda. Ale nemám nápad, jak to změnit.

5. Mám to v plánu.

jat

Rozhovory

Vítězní studenti, kteří se baví vědou

Máme za sebou 16. ročník Studentské vědecké konference (SVK), které se zúčastnilo 62 pre- i postgraduálních studentů s 59 pracemi. Přečtěte si názory těch, kteří dopadli nejlépe. Ačkoli mají s vědeckou prací různě dlouhé zkušenosti, všichni se shodují, že by v ní chtěli pokračovat i nadále. Třeba se necháte inspirovat (nejen) k účasti v příštím ročníku SVK i vy! :)

Vítězům všech čtyř kategorií (v nelékařské sekci byla udělena dvě první místa), kteří si 25. května vyzvedli svá ocenění ve Fausťáku, jsme položili několik otázek.

1. Proč vás baví věda?

2. Co bylo na vaší práci nejtěžší a nejzajímavější?

3. Co považujete za nejdůležitější ve vztahu školitel-školenec?

4. Jakou zkušenost jste si z SVK odnesli?

5. Budete po skončení studia ve výzkumu pokračovat i nadále?

Martin Kaňa, 4. ročník všeobecného lékařství

Sekce: pregraduální teoretická a klinická

Práce: Imunofenotypické charakteristiky telocytů (myofibroblastů) močového měchýře u pacientek s intersticiální cystitidou ve srovnání s kontrolami

Školitel: prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc., Ústav patologie

1. Těch důvodů by mohlo být mnoho. Pro mne je asi tím hlavním možnost uplatnit své nápady v praxi. A pokud se člověk dostane k zajímavým výsledkům, pak je to velmi povzbudivý pocit.

2. Nejtěžším okamžikem byl pravděpodobně počátek výzkumu, kdy se člověk musí zorientovat v poměrně velkém množství informací. Ty jsou ne vždy snadno dostupné a vzhledem k rychlému vývoji v dané oblasti často i zastaralé. Zajímavých okamžiků bylo opravdu hodně – během výzkumu si člověk může vyzkoušet věci, o kterých si do té doby maximálně četl v učebnici.

3. Za důležité považuji chuť do práce a aktivitu ze strany školence a trpělivost ze strany školitele.

4. Hlavním přínosem je podle mě možnost vyzkoušet si prezentaci výsledků své práce. Zároveň může účastník konference poznat ostatní studenty a seznámit se s jejich výzkumem. SVK je velmi přínosný projekt, který má potenciál se dál rozvíjet. Zajímavá by možná byla možnost prezentovat výsledky v podobě posterů, jejichž vystavení v budovách klinik či ústavů by mohlo zaujmout větší počet studentů.

5. Pokud se naskytne příležitost, rád bych s výzkumem pokračoval v doktorském studijním programu na naší fakultě.

Mgr. Kateřina Vlčková, 2. ročník doktorského studijního programu

Sekce: postgraduální teoretická

Práce: Survivin jako nový cíl signální dráhy Hedgehog v lidských nádorových buňkách

Školitel: doc. MUDr. Jiří Vachtenheim, CSc., ÚLBLD

1. Práce ve vědě je zajímavá a pestrá. Řešení každého vědeckého problému má svůj vývoj – nikdy si předem nejste jisti výsledkem a nevíte, kdy vás něco překvapí a jakým směrem se nakonec věc vyvine. Testujete nově položené hypotézy, snažíte se objasnit otázky, na které při práci narážíte, a vnést nové světlo do dané problematiky. Celý tento proces je velmi dynamický a „dobrodružný“.

2. Na vědeckých projektech je podle mě nejtěžší dlouhé čekání. Od začátku řešení problému po první jasné výsledky může uplynout hodně času. Práce může vést do slepých uliček a v té době člověk pochybuje, jestli se ubírá správným směrem. Nicméně tyto odbočky a nově vznikající otázky, které je potřeba vyřešit, jsou zároveň tím nejzajímavějším.

3. Student potřebuje vědět, že jeho školitel mu pomůže s překážkami, se kterými si sám nedovede poradit. Zároveň by měl školitel cítit zpětnou vazbu od studenta, který se k řešené problematice postaví zodpovědně a bude se snažit dosáhnout co nejlepších výsledků.

4. Je zajímavé konfrontovat vlastní práci s výsledky ostatních studentů. Člověk se během SVK dozví, jaká témata se na fakultě řeší a jaké přístupy studenti a jejich školitelé zvolili. Možná by bylo dobré s dostatečným předstihem někde vyvěsit program konference, aby se i neprezentující studenti mohli jít podívat na přednášky, které by je tematicky zaujaly.

5. Pokud to bude možné, po skončení doktorandského studia bych ráda ve vědě zůstala a pokračovala ve výzkumu rakovinných buněk.

MUDr. Veronika Dvořáková, 2. ročník doktorského studijního programu

Sekce: postgraduální klinická

Práce: Klinická a laboratorní charakteristika pacientů s MELAS syndromem

Školitel: doc. MUDr. Tomáš Honzík, Ph.D., Klinika dětského a dorostového lékařství

1. Věda nám dává možnost proniknout velmi hluboko do jádra studované problematiky. Umožňuje nám nejen pochopit či objevit nové souvislosti, ale i nastolit řadu zajímavých otázek. To vše mj. zpestřuje každodenní práci klinického lékaře.

2. Nejtěžší částí byl zcela určitě sběr a systematizace dat – prostudování nespočetného množství často i desítek let starých chorobopisů a navržení a vytvoření databáze, která by účelně sloužila k vyhodnocení informací. Nejzajímavější byly samozřejmě analýza a vyhodnocování údajů, které nezřídka přinesly velmi zajímavé a neočekávané výsledky.

3. Mezi školitelem a školencem je nutná úzká spolupráce a ochota vzájemně si vyhovět. Oba musí věnovat projektu svůj volný čas. U školitele je nezbytné podnětné vedení, u školence vytrvalost a schopnost samostatně řešit vzniklé problémy.

4. Nebylo zcela snadné představit úzce specializovaný projekt širšímu publiku, abych dokázala zaujmout a zároveň sdělila všechny podstatné informace, navíc v omezeném časovém prostoru. Účastí na SVK jsem si to vyzkoušela a byla to zkušenost zajímavá.

5. Pokud se i nadále budou objevovat tak inspirativní projekty jako ten současný, ráda bych se jim věnovala a snad tím i přispěla k rozšiřování poznatků v oboru, který jsem si zvolila pro svou profesní kariéru.

PhDr. Lenka Čablová, 4. ročník doktorského studijního programu

Sekce: nelékařských oborů

Práce: Vliv rodinných pravidel a emoční vřelosti na pití alkoholu u dětí a dospívajících

Školitel: prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D., přednosta Kliniky adiktologie

1. Na vědě mě baví její kreativita a možnost, že si můžu rozšiřovat hranice poznání. Současně je potřeba pochopit a osvojit si určité zákonitosti, logiku a pravidla – tato kombinace mě na ní fascinuje a baví zároveň.

2. Asi nejtěžší bylo najít adekvátní způsoby, jak vyjádřit a ověřit to, co mě na daném tématu zajímalo z klinicko-psychologického pohledu a prezentovat to ve formě statistických výsledků – jasných čísel. Paralelně s tím, nejzajímavější je vidět skoro na konci disertační práce celý ten proces. Kdy člověk začínal s psaním teoretických článků, systematických reviews a skládal mozaiku poznání, až se postupně dopracoval k hlavním závěrům. Je úžasné vidět v perspektivě smysl projektu.

3. Otevřenost v komunikaci, rovnocenný přístup a společnou práci na daném tématu.

4. Konference byla organizována na vysoce dobré a profesionální úrovni, odnesla jsem si zajímavé podněty do další práce a přehled o projektech kolegů. Do příštích let bych navrhla oddělit pre- a postgraduální část studentů nelékařských oborů do samostatných sekcí.

5. Určitě ano, ráda :-)

Mgr. Jiří Michalec, 3. ročník doktorského studijního programu

Sekce: nelékařských oborů

Práce: Srovnání klinické užitečnosti skórovacích systémů Londýnské věže

Školitel: PhDr. PaedDr. Pavel Harsa, Ph.D. et Ph.D., Psychiatrická klinika

1. Na vědě mě baví, když má úzký vztah ke klinické praxi – tedy když výzkum odpovídá na její praktické potřeby, a tím ji zkvalitňuje. Proto se zabývám psychologickými diagnostickými metodami, kde je stále co rozvíjet. Věda pro mě taky představuje možnost určité reflexe toho, co rutinně v klinice děláme, aniž bychom někdy měli čas se nad tím více zamýšlet.

2. Nejtěžší asi nedostatek času. Často se vědě věnuji o víkendech, protože přes týden není kapacita. Nejzajímavější? Těžko vybrat. Asi postupné pronikání do statistických základů diagnostických metod.

3. Férovost na straně školitele a samostatnou aktivitu na straně školence.

4. Je to příjemná a určitě přínosná akce. Jen jsme si s kolegy říkali, že se prezentace nesou trochu v duchu „zkoušky“ a že je to škoda. Ale nemám nápad, jak to změnit.

5. Mám to v plánu.

jat

Téma

Vítězní studenti, kteří se baví vědou

Máme za sebou 16. ročník Studentské vědecké konference (SVK), které se zúčastnilo 62 pre- i postgraduálních studentů s 59 pracemi. Přečtěte si názory těch, kteří dopadli nejlépe. Ačkoli mají s vědeckou prací různě dlouhé zkušenosti, všichni se shodují, že by v ní chtěli pokračovat i nadále. Třeba se necháte inspirovat (nejen) k účasti v příštím ročníku SVK i vy! :)

Vítězům všech čtyř kategorií (v nelékařské sekci byla udělena dvě první místa), kteří si 25. května vyzvedli svá ocenění ve Fausťáku, jsme položili několik otázek.

1. Proč vás baví věda?

2. Co bylo na vaší práci nejtěžší a nejzajímavější?

3. Co považujete za nejdůležitější ve vztahu školitel-školenec?

4. Jakou zkušenost jste si z SVK odnesli?

5. Budete po skončení studia ve výzkumu pokračovat i nadále?

Martin Kaňa, 4. ročník všeobecného lékařství

Sekce: pregraduální teoretická a klinická

Práce: Imunofenotypické charakteristiky telocytů (myofibroblastů) močového měchýře u pacientek s intersticiální cystitidou ve srovnání s kontrolami

Školitel: prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc., Ústav patologie

1. Těch důvodů by mohlo být mnoho. Pro mne je asi tím hlavním možnost uplatnit své nápady v praxi. A pokud se člověk dostane k zajímavým výsledkům, pak je to velmi povzbudivý pocit.

2. Nejtěžším okamžikem byl pravděpodobně počátek výzkumu, kdy se člověk musí zorientovat v poměrně velkém množství informací. Ty jsou ne vždy snadno dostupné a vzhledem k rychlému vývoji v dané oblasti často i zastaralé. Zajímavých okamžiků bylo opravdu hodně – během výzkumu si člověk může vyzkoušet věci, o kterých si do té doby maximálně četl v učebnici.

3. Za důležité považuji chuť do práce a aktivitu ze strany školence a trpělivost ze strany školitele.

4. Hlavním přínosem je podle mě možnost vyzkoušet si prezentaci výsledků své práce. Zároveň může účastník konference poznat ostatní studenty a seznámit se s jejich výzkumem. SVK je velmi přínosný projekt, který má potenciál se dál rozvíjet. Zajímavá by možná byla možnost prezentovat výsledky v podobě posterů, jejichž vystavení v budovách klinik či ústavů by mohlo zaujmout větší počet studentů.

5. Pokud se naskytne příležitost, rád bych s výzkumem pokračoval v doktorském studijním programu na naší fakultě.

Mgr. Kateřina Vlčková, 2. ročník doktorského studijního programu

Sekce: postgraduální teoretická

Práce: Survivin jako nový cíl signální dráhy Hedgehog v lidských nádorových buňkách

Školitel: doc. MUDr. Jiří Vachtenheim, CSc., ÚLBLD

1. Práce ve vědě je zajímavá a pestrá. Řešení každého vědeckého problému má svůj vývoj – nikdy si předem nejste jisti výsledkem a nevíte, kdy vás něco překvapí a jakým směrem se nakonec věc vyvine. Testujete nově položené hypotézy, snažíte se objasnit otázky, na které při práci narážíte, a vnést nové světlo do dané problematiky. Celý tento proces je velmi dynamický a „dobrodružný“.

2. Na vědeckých projektech je podle mě nejtěžší dlouhé čekání. Od začátku řešení problému po první jasné výsledky může uplynout hodně času. Práce může vést do slepých uliček a v té době člověk pochybuje, jestli se ubírá správným směrem. Nicméně tyto odbočky a nově vznikající otázky, které je potřeba vyřešit, jsou zároveň tím nejzajímavějším.

3. Student potřebuje vědět, že jeho školitel mu pomůže s překážkami, se kterými si sám nedovede poradit. Zároveň by měl školitel cítit zpětnou vazbu od studenta, který se k řešené problematice postaví zodpovědně a bude se snažit dosáhnout co nejlepších výsledků.

4. Je zajímavé konfrontovat vlastní práci s výsledky ostatních studentů. Člověk se během SVK dozví, jaká témata se na fakultě řeší a jaké přístupy studenti a jejich školitelé zvolili. Možná by bylo dobré s dostatečným předstihem někde vyvěsit program konference, aby se i neprezentující studenti mohli jít podívat na přednášky, které by je tematicky zaujaly.

5. Pokud to bude možné, po skončení doktorandského studia bych ráda ve vědě zůstala a pokračovala ve výzkumu rakovinných buněk.

MUDr. Veronika Dvořáková, 2. ročník doktorského studijního programu

Sekce: postgraduální klinická

Práce: Klinická a laboratorní charakteristika pacientů s MELAS syndromem

Školitel: doc. MUDr. Tomáš Honzík, Ph.D., Klinika dětského a dorostového lékařství

1. Věda nám dává možnost proniknout velmi hluboko do jádra studované problematiky. Umožňuje nám nejen pochopit či objevit nové souvislosti, ale i nastolit řadu zajímavých otázek. To vše mj. zpestřuje každodenní práci klinického lékaře.

2. Nejtěžší částí byl zcela určitě sběr a systematizace dat – prostudování nespočetného množství často i desítek let starých chorobopisů a navržení a vytvoření databáze, která by účelně sloužila k vyhodnocení informací. Nejzajímavější byly samozřejmě analýza a vyhodnocování údajů, které nezřídka přinesly velmi zajímavé a neočekávané výsledky.

3. Mezi školitelem a školencem je nutná úzká spolupráce a ochota vzájemně si vyhovět. Oba musí věnovat projektu svůj volný čas. U školitele je nezbytné podnětné vedení, u školence vytrvalost a schopnost samostatně řešit vzniklé problémy.

4. Nebylo zcela snadné představit úzce specializovaný projekt širšímu publiku, abych dokázala zaujmout a zároveň sdělila všechny podstatné informace, navíc v omezeném časovém prostoru. Účastí na SVK jsem si to vyzkoušela a byla to zkušenost zajímavá.

5. Pokud se i nadále budou objevovat tak inspirativní projekty jako ten současný, ráda bych se jim věnovala a snad tím i přispěla k rozšiřování poznatků v oboru, který jsem si zvolila pro svou profesní kariéru.

PhDr. Lenka Čablová, 4. ročník doktorského studijního programu

Sekce: nelékařských oborů

Práce: Vliv rodinných pravidel a emoční vřelosti na pití alkoholu u dětí a dospívajících

Školitel: prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D., přednosta Kliniky adiktologie

1. Na vědě mě baví její kreativita a možnost, že si můžu rozšiřovat hranice poznání. Současně je potřeba pochopit a osvojit si určité zákonitosti, logiku a pravidla – tato kombinace mě na ní fascinuje a baví zároveň.

2. Asi nejtěžší bylo najít adekvátní způsoby, jak vyjádřit a ověřit to, co mě na daném tématu zajímalo z klinicko-psychologického pohledu a prezentovat to ve formě statistických výsledků – jasných čísel. Paralelně s tím, nejzajímavější je vidět skoro na konci disertační práce celý ten proces. Kdy člověk začínal s psaním teoretických článků, systematických reviews a skládal mozaiku poznání, až se postupně dopracoval k hlavním závěrům. Je úžasné vidět v perspektivě smysl projektu.

3. Otevřenost v komunikaci, rovnocenný přístup a společnou práci na daném tématu.

4. Konference byla organizována na vysoce dobré a profesionální úrovni, odnesla jsem si zajímavé podněty do další práce a přehled o projektech kolegů. Do příštích let bych navrhla oddělit pre- a postgraduální část studentů nelékařských oborů do samostatných sekcí.

5. Určitě ano, ráda :-)

Mgr. Jiří Michalec, 3. ročník doktorského studijního programu

Sekce: nelékařských oborů

Práce: Srovnání klinické užitečnosti skórovacích systémů Londýnské věže

Školitel: PhDr. PaedDr. Pavel Harsa, Ph.D. et Ph.D., Psychiatrická klinika

1. Na vědě mě baví, když má úzký vztah ke klinické praxi – tedy když výzkum odpovídá na její praktické potřeby, a tím ji zkvalitňuje. Proto se zabývám psychologickými diagnostickými metodami, kde je stále co rozvíjet. Věda pro mě taky představuje možnost určité reflexe toho, co rutinně v klinice děláme, aniž bychom někdy měli čas se nad tím více zamýšlet.

2. Nejtěžší asi nedostatek času. Často se vědě věnuji o víkendech, protože přes týden není kapacita. Nejzajímavější? Těžko vybrat. Asi postupné pronikání do statistických základů diagnostických metod.

3. Férovost na straně školitele a samostatnou aktivitu na straně školence.

4. Je to příjemná a určitě přínosná akce. Jen jsme si s kolegy říkali, že se prezentace nesou trochu v duchu „zkoušky“ a že je to škoda. Ale nemám nápad, jak to změnit.

5. Mám to v plánu.

jat

Co pro mě znamená Jednička

Vítězní studenti, kteří se baví vědou

Máme za sebou 16. ročník Studentské vědecké konference (SVK), které se zúčastnilo 62 pre- i postgraduálních studentů s 59 pracemi. Přečtěte si názory těch, kteří dopadli nejlépe. Ačkoli mají s vědeckou prací různě dlouhé zkušenosti, všichni se shodují, že by v ní chtěli pokračovat i nadále. Třeba se necháte inspirovat (nejen) k účasti v příštím ročníku SVK i vy! :)

Vítězům všech čtyř kategorií (v nelékařské sekci byla udělena dvě první místa), kteří si 25. května vyzvedli svá ocenění ve Fausťáku, jsme položili několik otázek.

1. Proč vás baví věda?

2. Co bylo na vaší práci nejtěžší a nejzajímavější?

3. Co považujete za nejdůležitější ve vztahu školitel-školenec?

4. Jakou zkušenost jste si z SVK odnesli?

5. Budete po skončení studia ve výzkumu pokračovat i nadále?

Martin Kaňa, 4. ročník všeobecného lékařství

Sekce: pregraduální teoretická a klinická

Práce: Imunofenotypické charakteristiky telocytů (myofibroblastů) močového měchýře u pacientek s intersticiální cystitidou ve srovnání s kontrolami

Školitel: prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc., Ústav patologie

1. Těch důvodů by mohlo být mnoho. Pro mne je asi tím hlavním možnost uplatnit své nápady v praxi. A pokud se člověk dostane k zajímavým výsledkům, pak je to velmi povzbudivý pocit.

2. Nejtěžším okamžikem byl pravděpodobně počátek výzkumu, kdy se člověk musí zorientovat v poměrně velkém množství informací. Ty jsou ne vždy snadno dostupné a vzhledem k rychlému vývoji v dané oblasti často i zastaralé. Zajímavých okamžiků bylo opravdu hodně – během výzkumu si člověk může vyzkoušet věci, o kterých si do té doby maximálně četl v učebnici.

3. Za důležité považuji chuť do práce a aktivitu ze strany školence a trpělivost ze strany školitele.

4. Hlavním přínosem je podle mě možnost vyzkoušet si prezentaci výsledků své práce. Zároveň může účastník konference poznat ostatní studenty a seznámit se s jejich výzkumem. SVK je velmi přínosný projekt, který má potenciál se dál rozvíjet. Zajímavá by možná byla možnost prezentovat výsledky v podobě posterů, jejichž vystavení v budovách klinik či ústavů by mohlo zaujmout větší počet studentů.

5. Pokud se naskytne příležitost, rád bych s výzkumem pokračoval v doktorském studijním programu na naší fakultě.

Mgr. Kateřina Vlčková, 2. ročník doktorského studijního programu

Sekce: postgraduální teoretická

Práce: Survivin jako nový cíl signální dráhy Hedgehog v lidských nádorových buňkách

Školitel: doc. MUDr. Jiří Vachtenheim, CSc., ÚLBLD

1. Práce ve vědě je zajímavá a pestrá. Řešení každého vědeckého problému má svůj vývoj – nikdy si předem nejste jisti výsledkem a nevíte, kdy vás něco překvapí a jakým směrem se nakonec věc vyvine. Testujete nově položené hypotézy, snažíte se objasnit otázky, na které při práci narážíte, a vnést nové světlo do dané problematiky. Celý tento proces je velmi dynamický a „dobrodružný“.

2. Na vědeckých projektech je podle mě nejtěžší dlouhé čekání. Od začátku řešení problému po první jasné výsledky může uplynout hodně času. Práce může vést do slepých uliček a v té době člověk pochybuje, jestli se ubírá správným směrem. Nicméně tyto odbočky a nově vznikající otázky, které je potřeba vyřešit, jsou zároveň tím nejzajímavějším.

3. Student potřebuje vědět, že jeho školitel mu pomůže s překážkami, se kterými si sám nedovede poradit. Zároveň by měl školitel cítit zpětnou vazbu od studenta, který se k řešené problematice postaví zodpovědně a bude se snažit dosáhnout co nejlepších výsledků.

4. Je zajímavé konfrontovat vlastní práci s výsledky ostatních studentů. Člověk se během SVK dozví, jaká témata se na fakultě řeší a jaké přístupy studenti a jejich školitelé zvolili. Možná by bylo dobré s dostatečným předstihem někde vyvěsit program konference, aby se i neprezentující studenti mohli jít podívat na přednášky, které by je tematicky zaujaly.

5. Pokud to bude možné, po skončení doktorandského studia bych ráda ve vědě zůstala a pokračovala ve výzkumu rakovinných buněk.

MUDr. Veronika Dvořáková, 2. ročník doktorského studijního programu

Sekce: postgraduální klinická

Práce: Klinická a laboratorní charakteristika pacientů s MELAS syndromem

Školitel: doc. MUDr. Tomáš Honzík, Ph.D., Klinika dětského a dorostového lékařství

1. Věda nám dává možnost proniknout velmi hluboko do jádra studované problematiky. Umožňuje nám nejen pochopit či objevit nové souvislosti, ale i nastolit řadu zajímavých otázek. To vše mj. zpestřuje každodenní práci klinického lékaře.

2. Nejtěžší částí byl zcela určitě sběr a systematizace dat – prostudování nespočetného množství často i desítek let starých chorobopisů a navržení a vytvoření databáze, která by účelně sloužila k vyhodnocení informací. Nejzajímavější byly samozřejmě analýza a vyhodnocování údajů, které nezřídka přinesly velmi zajímavé a neočekávané výsledky.

3. Mezi školitelem a školencem je nutná úzká spolupráce a ochota vzájemně si vyhovět. Oba musí věnovat projektu svůj volný čas. U školitele je nezbytné podnětné vedení, u školence vytrvalost a schopnost samostatně řešit vzniklé problémy.

4. Nebylo zcela snadné představit úzce specializovaný projekt širšímu publiku, abych dokázala zaujmout a zároveň sdělila všechny podstatné informace, navíc v omezeném časovém prostoru. Účastí na SVK jsem si to vyzkoušela a byla to zkušenost zajímavá.

5. Pokud se i nadále budou objevovat tak inspirativní projekty jako ten současný, ráda bych se jim věnovala a snad tím i přispěla k rozšiřování poznatků v oboru, který jsem si zvolila pro svou profesní kariéru.

PhDr. Lenka Čablová, 4. ročník doktorského studijního programu

Sekce: nelékařských oborů

Práce: Vliv rodinných pravidel a emoční vřelosti na pití alkoholu u dětí a dospívajících

Školitel: prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D., přednosta Kliniky adiktologie

1. Na vědě mě baví její kreativita a možnost, že si můžu rozšiřovat hranice poznání. Současně je potřeba pochopit a osvojit si určité zákonitosti, logiku a pravidla – tato kombinace mě na ní fascinuje a baví zároveň.

2. Asi nejtěžší bylo najít adekvátní způsoby, jak vyjádřit a ověřit to, co mě na daném tématu zajímalo z klinicko-psychologického pohledu a prezentovat to ve formě statistických výsledků – jasných čísel. Paralelně s tím, nejzajímavější je vidět skoro na konci disertační práce celý ten proces. Kdy člověk začínal s psaním teoretických článků, systematických reviews a skládal mozaiku poznání, až se postupně dopracoval k hlavním závěrům. Je úžasné vidět v perspektivě smysl projektu.

3. Otevřenost v komunikaci, rovnocenný přístup a společnou práci na daném tématu.

4. Konference byla organizována na vysoce dobré a profesionální úrovni, odnesla jsem si zajímavé podněty do další práce a přehled o projektech kolegů. Do příštích let bych navrhla oddělit pre- a postgraduální část studentů nelékařských oborů do samostatných sekcí.

5. Určitě ano, ráda :-)

Mgr. Jiří Michalec, 3. ročník doktorského studijního programu

Sekce: nelékařských oborů

Práce: Srovnání klinické užitečnosti skórovacích systémů Londýnské věže

Školitel: PhDr. PaedDr. Pavel Harsa, Ph.D. et Ph.D., Psychiatrická klinika

1. Na vědě mě baví, když má úzký vztah ke klinické praxi – tedy když výzkum odpovídá na její praktické potřeby, a tím ji zkvalitňuje. Proto se zabývám psychologickými diagnostickými metodami, kde je stále co rozvíjet. Věda pro mě taky představuje možnost určité reflexe toho, co rutinně v klinice děláme, aniž bychom někdy měli čas se nad tím více zamýšlet.

2. Nejtěžší asi nedostatek času. Často se vědě věnuji o víkendech, protože přes týden není kapacita. Nejzajímavější? Těžko vybrat. Asi postupné pronikání do statistických základů diagnostických metod.

3. Férovost na straně školitele a samostatnou aktivitu na straně školence.

4. Je to příjemná a určitě přínosná akce. Jen jsme si s kolegy říkali, že se prezentace nesou trochu v duchu „zkoušky“ a že je to škoda. Ale nemám nápad, jak to změnit.

5. Mám to v plánu.

jat

Jednička ve vědě

Vítězní studenti, kteří se baví vědou

Máme za sebou 16. ročník Studentské vědecké konference (SVK), které se zúčastnilo 62 pre- i postgraduálních studentů s 59 pracemi. Přečtěte si názory těch, kteří dopadli nejlépe. Ačkoli mají s vědeckou prací různě dlouhé zkušenosti, všichni se shodují, že by v ní chtěli pokračovat i nadále. Třeba se necháte inspirovat (nejen) k účasti v příštím ročníku SVK i vy! :)

Vítězům všech čtyř kategorií (v nelékařské sekci byla udělena dvě první místa), kteří si 25. května vyzvedli svá ocenění ve Fausťáku, jsme položili několik otázek.

1. Proč vás baví věda?

2. Co bylo na vaší práci nejtěžší a nejzajímavější?

3. Co považujete za nejdůležitější ve vztahu školitel-školenec?

4. Jakou zkušenost jste si z SVK odnesli?

5. Budete po skončení studia ve výzkumu pokračovat i nadále?

Martin Kaňa, 4. ročník všeobecného lékařství

Sekce: pregraduální teoretická a klinická

Práce: Imunofenotypické charakteristiky telocytů (myofibroblastů) močového měchýře u pacientek s intersticiální cystitidou ve srovnání s kontrolami

Školitel: prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc., Ústav patologie

1. Těch důvodů by mohlo být mnoho. Pro mne je asi tím hlavním možnost uplatnit své nápady v praxi. A pokud se člověk dostane k zajímavým výsledkům, pak je to velmi povzbudivý pocit.

2. Nejtěžším okamžikem byl pravděpodobně počátek výzkumu, kdy se člověk musí zorientovat v poměrně velkém množství informací. Ty jsou ne vždy snadno dostupné a vzhledem k rychlému vývoji v dané oblasti často i zastaralé. Zajímavých okamžiků bylo opravdu hodně – během výzkumu si člověk může vyzkoušet věci, o kterých si do té doby maximálně četl v učebnici.

3. Za důležité považuji chuť do práce a aktivitu ze strany školence a trpělivost ze strany školitele.

4. Hlavním přínosem je podle mě možnost vyzkoušet si prezentaci výsledků své práce. Zároveň může účastník konference poznat ostatní studenty a seznámit se s jejich výzkumem. SVK je velmi přínosný projekt, který má potenciál se dál rozvíjet. Zajímavá by možná byla možnost prezentovat výsledky v podobě posterů, jejichž vystavení v budovách klinik či ústavů by mohlo zaujmout větší počet studentů.

5. Pokud se naskytne příležitost, rád bych s výzkumem pokračoval v doktorském studijním programu na naší fakultě.

Mgr. Kateřina Vlčková, 2. ročník doktorského studijního programu

Sekce: postgraduální teoretická

Práce: Survivin jako nový cíl signální dráhy Hedgehog v lidských nádorových buňkách

Školitel: doc. MUDr. Jiří Vachtenheim, CSc., ÚLBLD

1. Práce ve vědě je zajímavá a pestrá. Řešení každého vědeckého problému má svůj vývoj – nikdy si předem nejste jisti výsledkem a nevíte, kdy vás něco překvapí a jakým směrem se nakonec věc vyvine. Testujete nově položené hypotézy, snažíte se objasnit otázky, na které při práci narážíte, a vnést nové světlo do dané problematiky. Celý tento proces je velmi dynamický a „dobrodružný“.

2. Na vědeckých projektech je podle mě nejtěžší dlouhé čekání. Od začátku řešení problému po první jasné výsledky může uplynout hodně času. Práce může vést do slepých uliček a v té době člověk pochybuje, jestli se ubírá správným směrem. Nicméně tyto odbočky a nově vznikající otázky, které je potřeba vyřešit, jsou zároveň tím nejzajímavějším.

3. Student potřebuje vědět, že jeho školitel mu pomůže s překážkami, se kterými si sám nedovede poradit. Zároveň by měl školitel cítit zpětnou vazbu od studenta, který se k řešené problematice postaví zodpovědně a bude se snažit dosáhnout co nejlepších výsledků.

4. Je zajímavé konfrontovat vlastní práci s výsledky ostatních studentů. Člověk se během SVK dozví, jaká témata se na fakultě řeší a jaké přístupy studenti a jejich školitelé zvolili. Možná by bylo dobré s dostatečným předstihem někde vyvěsit program konference, aby se i neprezentující studenti mohli jít podívat na přednášky, které by je tematicky zaujaly.

5. Pokud to bude možné, po skončení doktorandského studia bych ráda ve vědě zůstala a pokračovala ve výzkumu rakovinných buněk.

MUDr. Veronika Dvořáková, 2. ročník doktorského studijního programu

Sekce: postgraduální klinická

Práce: Klinická a laboratorní charakteristika pacientů s MELAS syndromem

Školitel: doc. MUDr. Tomáš Honzík, Ph.D., Klinika dětského a dorostového lékařství

1. Věda nám dává možnost proniknout velmi hluboko do jádra studované problematiky. Umožňuje nám nejen pochopit či objevit nové souvislosti, ale i nastolit řadu zajímavých otázek. To vše mj. zpestřuje každodenní práci klinického lékaře.

2. Nejtěžší částí byl zcela určitě sběr a systematizace dat – prostudování nespočetného množství často i desítek let starých chorobopisů a navržení a vytvoření databáze, která by účelně sloužila k vyhodnocení informací. Nejzajímavější byly samozřejmě analýza a vyhodnocování údajů, které nezřídka přinesly velmi zajímavé a neočekávané výsledky.

3. Mezi školitelem a školencem je nutná úzká spolupráce a ochota vzájemně si vyhovět. Oba musí věnovat projektu svůj volný čas. U školitele je nezbytné podnětné vedení, u školence vytrvalost a schopnost samostatně řešit vzniklé problémy.

4. Nebylo zcela snadné představit úzce specializovaný projekt širšímu publiku, abych dokázala zaujmout a zároveň sdělila všechny podstatné informace, navíc v omezeném časovém prostoru. Účastí na SVK jsem si to vyzkoušela a byla to zkušenost zajímavá.

5. Pokud se i nadále budou objevovat tak inspirativní projekty jako ten současný, ráda bych se jim věnovala a snad tím i přispěla k rozšiřování poznatků v oboru, který jsem si zvolila pro svou profesní kariéru.

PhDr. Lenka Čablová, 4. ročník doktorského studijního programu

Sekce: nelékařských oborů

Práce: Vliv rodinných pravidel a emoční vřelosti na pití alkoholu u dětí a dospívajících

Školitel: prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D., přednosta Kliniky adiktologie

1. Na vědě mě baví její kreativita a možnost, že si můžu rozšiřovat hranice poznání. Současně je potřeba pochopit a osvojit si určité zákonitosti, logiku a pravidla – tato kombinace mě na ní fascinuje a baví zároveň.

2. Asi nejtěžší bylo najít adekvátní způsoby, jak vyjádřit a ověřit to, co mě na daném tématu zajímalo z klinicko-psychologického pohledu a prezentovat to ve formě statistických výsledků – jasných čísel. Paralelně s tím, nejzajímavější je vidět skoro na konci disertační práce celý ten proces. Kdy člověk začínal s psaním teoretických článků, systematických reviews a skládal mozaiku poznání, až se postupně dopracoval k hlavním závěrům. Je úžasné vidět v perspektivě smysl projektu.

3. Otevřenost v komunikaci, rovnocenný přístup a společnou práci na daném tématu.

4. Konference byla organizována na vysoce dobré a profesionální úrovni, odnesla jsem si zajímavé podněty do další práce a přehled o projektech kolegů. Do příštích let bych navrhla oddělit pre- a postgraduální část studentů nelékařských oborů do samostatných sekcí.

5. Určitě ano, ráda :-)

Mgr. Jiří Michalec, 3. ročník doktorského studijního programu

Sekce: nelékařských oborů

Práce: Srovnání klinické užitečnosti skórovacích systémů Londýnské věže

Školitel: PhDr. PaedDr. Pavel Harsa, Ph.D. et Ph.D., Psychiatrická klinika

1. Na vědě mě baví, když má úzký vztah ke klinické praxi – tedy když výzkum odpovídá na její praktické potřeby, a tím ji zkvalitňuje. Proto se zabývám psychologickými diagnostickými metodami, kde je stále co rozvíjet. Věda pro mě taky představuje možnost určité reflexe toho, co rutinně v klinice děláme, aniž bychom někdy měli čas se nad tím více zamýšlet.

2. Nejtěžší asi nedostatek času. Často se vědě věnuji o víkendech, protože přes týden není kapacita. Nejzajímavější? Těžko vybrat. Asi postupné pronikání do statistických základů diagnostických metod.

3. Férovost na straně školitele a samostatnou aktivitu na straně školence.

4. Je to příjemná a určitě přínosná akce. Jen jsme si s kolegy říkali, že se prezentace nesou trochu v duchu „zkoušky“ a že je to škoda. Ale nemám nápad, jak to změnit.

5. Mám to v plánu.

jat

Erasmus a stáže

Vítězní studenti, kteří se baví vědou

Máme za sebou 16. ročník Studentské vědecké konference (SVK), které se zúčastnilo 62 pre- i postgraduálních studentů s 59 pracemi. Přečtěte si názory těch, kteří dopadli nejlépe. Ačkoli mají s vědeckou prací různě dlouhé zkušenosti, všichni se shodují, že by v ní chtěli pokračovat i nadále. Třeba se necháte inspirovat (nejen) k účasti v příštím ročníku SVK i vy! :)

Vítězům všech čtyř kategorií (v nelékařské sekci byla udělena dvě první místa), kteří si 25. května vyzvedli svá ocenění ve Fausťáku, jsme položili několik otázek.

1. Proč vás baví věda?

2. Co bylo na vaší práci nejtěžší a nejzajímavější?

3. Co považujete za nejdůležitější ve vztahu školitel-školenec?

4. Jakou zkušenost jste si z SVK odnesli?

5. Budete po skončení studia ve výzkumu pokračovat i nadále?

Martin Kaňa, 4. ročník všeobecného lékařství

Sekce: pregraduální teoretická a klinická

Práce: Imunofenotypické charakteristiky telocytů (myofibroblastů) močového měchýře u pacientek s intersticiální cystitidou ve srovnání s kontrolami

Školitel: prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc., Ústav patologie

1. Těch důvodů by mohlo být mnoho. Pro mne je asi tím hlavním možnost uplatnit své nápady v praxi. A pokud se člověk dostane k zajímavým výsledkům, pak je to velmi povzbudivý pocit.

2. Nejtěžším okamžikem byl pravděpodobně počátek výzkumu, kdy se člověk musí zorientovat v poměrně velkém množství informací. Ty jsou ne vždy snadno dostupné a vzhledem k rychlému vývoji v dané oblasti často i zastaralé. Zajímavých okamžiků bylo opravdu hodně – během výzkumu si člověk může vyzkoušet věci, o kterých si do té doby maximálně četl v učebnici.

3. Za důležité považuji chuť do práce a aktivitu ze strany školence a trpělivost ze strany školitele.

4. Hlavním přínosem je podle mě možnost vyzkoušet si prezentaci výsledků své práce. Zároveň může účastník konference poznat ostatní studenty a seznámit se s jejich výzkumem. SVK je velmi přínosný projekt, který má potenciál se dál rozvíjet. Zajímavá by možná byla možnost prezentovat výsledky v podobě posterů, jejichž vystavení v budovách klinik či ústavů by mohlo zaujmout větší počet studentů.

5. Pokud se naskytne příležitost, rád bych s výzkumem pokračoval v doktorském studijním programu na naší fakultě.

Mgr. Kateřina Vlčková, 2. ročník doktorského studijního programu

Sekce: postgraduální teoretická

Práce: Survivin jako nový cíl signální dráhy Hedgehog v lidských nádorových buňkách

Školitel: doc. MUDr. Jiří Vachtenheim, CSc., ÚLBLD

1. Práce ve vědě je zajímavá a pestrá. Řešení každého vědeckého problému má svůj vývoj – nikdy si předem nejste jisti výsledkem a nevíte, kdy vás něco překvapí a jakým směrem se nakonec věc vyvine. Testujete nově položené hypotézy, snažíte se objasnit otázky, na které při práci narážíte, a vnést nové světlo do dané problematiky. Celý tento proces je velmi dynamický a „dobrodružný“.

2. Na vědeckých projektech je podle mě nejtěžší dlouhé čekání. Od začátku řešení problému po první jasné výsledky může uplynout hodně času. Práce může vést do slepých uliček a v té době člověk pochybuje, jestli se ubírá správným směrem. Nicméně tyto odbočky a nově vznikající otázky, které je potřeba vyřešit, jsou zároveň tím nejzajímavějším.

3. Student potřebuje vědět, že jeho školitel mu pomůže s překážkami, se kterými si sám nedovede poradit. Zároveň by měl školitel cítit zpětnou vazbu od studenta, který se k řešené problematice postaví zodpovědně a bude se snažit dosáhnout co nejlepších výsledků.

4. Je zajímavé konfrontovat vlastní práci s výsledky ostatních studentů. Člověk se během SVK dozví, jaká témata se na fakultě řeší a jaké přístupy studenti a jejich školitelé zvolili. Možná by bylo dobré s dostatečným předstihem někde vyvěsit program konference, aby se i neprezentující studenti mohli jít podívat na přednášky, které by je tematicky zaujaly.

5. Pokud to bude možné, po skončení doktorandského studia bych ráda ve vědě zůstala a pokračovala ve výzkumu rakovinných buněk.

MUDr. Veronika Dvořáková, 2. ročník doktorského studijního programu

Sekce: postgraduální klinická

Práce: Klinická a laboratorní charakteristika pacientů s MELAS syndromem

Školitel: doc. MUDr. Tomáš Honzík, Ph.D., Klinika dětského a dorostového lékařství

1. Věda nám dává možnost proniknout velmi hluboko do jádra studované problematiky. Umožňuje nám nejen pochopit či objevit nové souvislosti, ale i nastolit řadu zajímavých otázek. To vše mj. zpestřuje každodenní práci klinického lékaře.

2. Nejtěžší částí byl zcela určitě sběr a systematizace dat – prostudování nespočetného množství často i desítek let starých chorobopisů a navržení a vytvoření databáze, která by účelně sloužila k vyhodnocení informací. Nejzajímavější byly samozřejmě analýza a vyhodnocování údajů, které nezřídka přinesly velmi zajímavé a neočekávané výsledky.

3. Mezi školitelem a školencem je nutná úzká spolupráce a ochota vzájemně si vyhovět. Oba musí věnovat projektu svůj volný čas. U školitele je nezbytné podnětné vedení, u školence vytrvalost a schopnost samostatně řešit vzniklé problémy.

4. Nebylo zcela snadné představit úzce specializovaný projekt širšímu publiku, abych dokázala zaujmout a zároveň sdělila všechny podstatné informace, navíc v omezeném časovém prostoru. Účastí na SVK jsem si to vyzkoušela a byla to zkušenost zajímavá.

5. Pokud se i nadále budou objevovat tak inspirativní projekty jako ten současný, ráda bych se jim věnovala a snad tím i přispěla k rozšiřování poznatků v oboru, který jsem si zvolila pro svou profesní kariéru.

PhDr. Lenka Čablová, 4. ročník doktorského studijního programu

Sekce: nelékařských oborů

Práce: Vliv rodinných pravidel a emoční vřelosti na pití alkoholu u dětí a dospívajících

Školitel: prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D., přednosta Kliniky adiktologie

1. Na vědě mě baví její kreativita a možnost, že si můžu rozšiřovat hranice poznání. Současně je potřeba pochopit a osvojit si určité zákonitosti, logiku a pravidla – tato kombinace mě na ní fascinuje a baví zároveň.

2. Asi nejtěžší bylo najít adekvátní způsoby, jak vyjádřit a ověřit to, co mě na daném tématu zajímalo z klinicko-psychologického pohledu a prezentovat to ve formě statistických výsledků – jasných čísel. Paralelně s tím, nejzajímavější je vidět skoro na konci disertační práce celý ten proces. Kdy člověk začínal s psaním teoretických článků, systematických reviews a skládal mozaiku poznání, až se postupně dopracoval k hlavním závěrům. Je úžasné vidět v perspektivě smysl projektu.

3. Otevřenost v komunikaci, rovnocenný přístup a společnou práci na daném tématu.

4. Konference byla organizována na vysoce dobré a profesionální úrovni, odnesla jsem si zajímavé podněty do další práce a přehled o projektech kolegů. Do příštích let bych navrhla oddělit pre- a postgraduální část studentů nelékařských oborů do samostatných sekcí.

5. Určitě ano, ráda :-)

Mgr. Jiří Michalec, 3. ročník doktorského studijního programu

Sekce: nelékařských oborů

Práce: Srovnání klinické užitečnosti skórovacích systémů Londýnské věže

Školitel: PhDr. PaedDr. Pavel Harsa, Ph.D. et Ph.D., Psychiatrická klinika

1. Na vědě mě baví, když má úzký vztah ke klinické praxi – tedy když výzkum odpovídá na její praktické potřeby, a tím ji zkvalitňuje. Proto se zabývám psychologickými diagnostickými metodami, kde je stále co rozvíjet. Věda pro mě taky představuje možnost určité reflexe toho, co rutinně v klinice děláme, aniž bychom někdy měli čas se nad tím více zamýšlet.

2. Nejtěžší asi nedostatek času. Často se vědě věnuji o víkendech, protože přes týden není kapacita. Nejzajímavější? Těžko vybrat. Asi postupné pronikání do statistických základů diagnostických metod.

3. Férovost na straně školitele a samostatnou aktivitu na straně školence.

4. Je to příjemná a určitě přínosná akce. Jen jsme si s kolegy říkali, že se prezentace nesou trochu v duchu „zkoušky“ a že je to škoda. Ale nemám nápad, jak to změnit.

5. Mám to v plánu.

jat