1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova
Aktuální číslo

V portugalské JIPce pokoje nenajdete

Loni v červenci jsem absolvovala stáž pořádanou mezinárodní organizací studentů medicíny IFMSA. Celý měsíc jsem strávila v Portu, druhém největším městě Portugalska, které leží nedaleko pobřeží Atlantského oceánu. Velmi jsem se na toto překrásné pobřežní město těšila.

Dohromady nás bylo v Portu přibližně třicet studentů medicíny z celého světa, z Česka se zúčastnily tři studentky. Já jsem stáž absolvovala v jedné z vůbec největších portugalských nemocnic – Hospital de São João –, konkrétně na oddělení Intensive and Critical Care, což je obdoba naší JIP.

73751

Všichni lékaři se nám podle svých možností věnovali, jak jen to šlo. Určitou limitací pro nás samozřejmě byla jazyková bariéra – tedy kromě španělských studentek, ty měly výhodu, protože oba jazyky jsou si dost podobné, takže místním lékařům rozuměly. Vždy jsme ovšem byli přiděleni k doktorovi či doktorce, kteří měli perfektní angličtinu, ochotně nám popsali anamnézu pacienta i důvod přijetí, prošli jsme spolu dostupné výsledky vyšetření, případně jsme ještě další vyšetření provedli.

Usměvaví lékaři a přátelská atmosféra

Nejkrásnější vzpomínky mám na doktora Miguela. Opálený, vysoký, vždy se širokým úsměvem a dobrou náladou. První den mi řekl, že se mám dostavit mezi devátou a desátou hodinou. Se svou povahou jsem se samozřejmě hned začala vyptávat, jestli to tedy znamená, že mám přijít v devět, o půl desáté nebo kdy vlastně. Doktor Miguel odpověděl se smíchem: “Gabriela, this is your home, come whenever you want.“ Celý personál se začal smát. Celkově panovala na všech pracovištích přátelská a pohodová atmosféra.

A co bylo na oddělení jiné ve srovnání s Českou republikou? Nikde nebyly pokoje, pacienti leželi vedle sebe a pokud se prováděl nějaký invazivní výkon, natáhla se plachta. Lékaři se rovněž v naprosté většině případů nepřevlékali do bílého, zůstávali ve svých civilních šatech, oblékli si jen plášť, a to i při práci s pacientem nebo během provádění různých zákroků.

Malebná zákoutí…

Určitě bych chtěla vyzdvihnout naprosto skvělou organizaci celé stáže ze strany místní pobočky IFMSA. Zdejší studenti se nám věnovali naplno celý měsíc, téměř na každý den byl naplánován bohatý program, který zahrnoval poznávání památek, výlet na pláž nebo National Food and Drink Party, kdy každá země připravila typický národní pokrm či nápoj. Prochodili jsme městská muzea, hradby a všechna možná zákoutí tohoto malebného městečka. Studenti si pro nás také připravili několik odpoledních výletů – například do města Guimarães, které bývá nazýváno kolébkou Portugalska, nebo do Passadiços do Paiva, což jsou chodníky zabudované do přilehlé hornaté krajiny s nádherným výhledem.

73750

… i noční život, který začíná ve 3 ráno

Vzhledem k povaze Portugalců a celkově díky jihoevropské nátuře jsme si také užívali nočního života, který zde ale probíhá malinko jinak než u nás. Když nám Fabio, jeden z místních studentů, sdělil, že nemá smysl chodit do klubu před třetí hodinou ráno, tak jsme se mu všichni smáli se slovy, že tou dobou už býváme většinou doma. Nicméně měl naprostou pravdu.

V Portugalsku to chodí tak, že se všichni sejdou, nejdříve v devět nebo v deset, hodně se jí, pije sangria, povídá a nejdříve kolem jedné hodiny ranní se začíná osazenstvo zvedat k odchodu do klubu. My jsme si ovšem na tento způsob rychle zvykli a obvykle jsme začátky vlahých letních večerů trávili v Café Piolho, což je místo v centru Porta, kde se scházejí studenti a mladí lidé z celého světa a bývá tu večer velmi rušno. Během víkendu jsme navštívili metropoli Lisabon či města Aveiro a Coimbra, kde jsme měli možnost poznat ostatní stážující studenty z celého Portugalska.

„Doktor Miguel“ u nás občas chybí

Pobyt v Portu pro mě byl přínosem nejen v medicínské praxi, kdy jsem poznala, jak to chodí v nemocnici v jiné zemi, ale také úžasným měsícem plným nových přátelství – s lidmi ze stáže jsem stále v kontaktu, dokonce jsme se už navštívili.

Přeji všem čtenářům krásné léto plné odpočinku, poznávání nových zemí (třeba právě při některé ze stáží IFMSA) a trochu toho přístupu doktora Miguela, který nám tady v Česku občas chybí.

Gabriela Vašátová, studentka 5. ročníku VL

Rozhovory

V portugalské JIPce pokoje nenajdete

Loni v červenci jsem absolvovala stáž pořádanou mezinárodní organizací studentů medicíny IFMSA. Celý měsíc jsem strávila v Portu, druhém největším městě Portugalska, které leží nedaleko pobřeží Atlantského oceánu. Velmi jsem se na toto překrásné pobřežní město těšila.

Dohromady nás bylo v Portu přibližně třicet studentů medicíny z celého světa, z Česka se zúčastnily tři studentky. Já jsem stáž absolvovala v jedné z vůbec největších portugalských nemocnic – Hospital de São João –, konkrétně na oddělení Intensive and Critical Care, což je obdoba naší JIP.

73751

Všichni lékaři se nám podle svých možností věnovali, jak jen to šlo. Určitou limitací pro nás samozřejmě byla jazyková bariéra – tedy kromě španělských studentek, ty měly výhodu, protože oba jazyky jsou si dost podobné, takže místním lékařům rozuměly. Vždy jsme ovšem byli přiděleni k doktorovi či doktorce, kteří měli perfektní angličtinu, ochotně nám popsali anamnézu pacienta i důvod přijetí, prošli jsme spolu dostupné výsledky vyšetření, případně jsme ještě další vyšetření provedli.

Usměvaví lékaři a přátelská atmosféra

Nejkrásnější vzpomínky mám na doktora Miguela. Opálený, vysoký, vždy se širokým úsměvem a dobrou náladou. První den mi řekl, že se mám dostavit mezi devátou a desátou hodinou. Se svou povahou jsem se samozřejmě hned začala vyptávat, jestli to tedy znamená, že mám přijít v devět, o půl desáté nebo kdy vlastně. Doktor Miguel odpověděl se smíchem: “Gabriela, this is your home, come whenever you want.“ Celý personál se začal smát. Celkově panovala na všech pracovištích přátelská a pohodová atmosféra.

A co bylo na oddělení jiné ve srovnání s Českou republikou? Nikde nebyly pokoje, pacienti leželi vedle sebe a pokud se prováděl nějaký invazivní výkon, natáhla se plachta. Lékaři se rovněž v naprosté většině případů nepřevlékali do bílého, zůstávali ve svých civilních šatech, oblékli si jen plášť, a to i při práci s pacientem nebo během provádění různých zákroků.

Malebná zákoutí…

Určitě bych chtěla vyzdvihnout naprosto skvělou organizaci celé stáže ze strany místní pobočky IFMSA. Zdejší studenti se nám věnovali naplno celý měsíc, téměř na každý den byl naplánován bohatý program, který zahrnoval poznávání památek, výlet na pláž nebo National Food and Drink Party, kdy každá země připravila typický národní pokrm či nápoj. Prochodili jsme městská muzea, hradby a všechna možná zákoutí tohoto malebného městečka. Studenti si pro nás také připravili několik odpoledních výletů – například do města Guimarães, které bývá nazýváno kolébkou Portugalska, nebo do Passadiços do Paiva, což jsou chodníky zabudované do přilehlé hornaté krajiny s nádherným výhledem.

73750

… i noční život, který začíná ve 3 ráno

Vzhledem k povaze Portugalců a celkově díky jihoevropské nátuře jsme si také užívali nočního života, který zde ale probíhá malinko jinak než u nás. Když nám Fabio, jeden z místních studentů, sdělil, že nemá smysl chodit do klubu před třetí hodinou ráno, tak jsme se mu všichni smáli se slovy, že tou dobou už býváme většinou doma. Nicméně měl naprostou pravdu.

V Portugalsku to chodí tak, že se všichni sejdou, nejdříve v devět nebo v deset, hodně se jí, pije sangria, povídá a nejdříve kolem jedné hodiny ranní se začíná osazenstvo zvedat k odchodu do klubu. My jsme si ovšem na tento způsob rychle zvykli a obvykle jsme začátky vlahých letních večerů trávili v Café Piolho, což je místo v centru Porta, kde se scházejí studenti a mladí lidé z celého světa a bývá tu večer velmi rušno. Během víkendu jsme navštívili metropoli Lisabon či města Aveiro a Coimbra, kde jsme měli možnost poznat ostatní stážující studenty z celého Portugalska.

„Doktor Miguel“ u nás občas chybí

Pobyt v Portu pro mě byl přínosem nejen v medicínské praxi, kdy jsem poznala, jak to chodí v nemocnici v jiné zemi, ale také úžasným měsícem plným nových přátelství – s lidmi ze stáže jsem stále v kontaktu, dokonce jsme se už navštívili.

Přeji všem čtenářům krásné léto plné odpočinku, poznávání nových zemí (třeba právě při některé ze stáží IFMSA) a trochu toho přístupu doktora Miguela, který nám tady v Česku občas chybí.

Gabriela Vašátová, studentka 5. ročníku VL

Téma

V portugalské JIPce pokoje nenajdete

Loni v červenci jsem absolvovala stáž pořádanou mezinárodní organizací studentů medicíny IFMSA. Celý měsíc jsem strávila v Portu, druhém největším městě Portugalska, které leží nedaleko pobřeží Atlantského oceánu. Velmi jsem se na toto překrásné pobřežní město těšila.

Dohromady nás bylo v Portu přibližně třicet studentů medicíny z celého světa, z Česka se zúčastnily tři studentky. Já jsem stáž absolvovala v jedné z vůbec největších portugalských nemocnic – Hospital de São João –, konkrétně na oddělení Intensive and Critical Care, což je obdoba naší JIP.

73751

Všichni lékaři se nám podle svých možností věnovali, jak jen to šlo. Určitou limitací pro nás samozřejmě byla jazyková bariéra – tedy kromě španělských studentek, ty měly výhodu, protože oba jazyky jsou si dost podobné, takže místním lékařům rozuměly. Vždy jsme ovšem byli přiděleni k doktorovi či doktorce, kteří měli perfektní angličtinu, ochotně nám popsali anamnézu pacienta i důvod přijetí, prošli jsme spolu dostupné výsledky vyšetření, případně jsme ještě další vyšetření provedli.

Usměvaví lékaři a přátelská atmosféra

Nejkrásnější vzpomínky mám na doktora Miguela. Opálený, vysoký, vždy se širokým úsměvem a dobrou náladou. První den mi řekl, že se mám dostavit mezi devátou a desátou hodinou. Se svou povahou jsem se samozřejmě hned začala vyptávat, jestli to tedy znamená, že mám přijít v devět, o půl desáté nebo kdy vlastně. Doktor Miguel odpověděl se smíchem: “Gabriela, this is your home, come whenever you want.“ Celý personál se začal smát. Celkově panovala na všech pracovištích přátelská a pohodová atmosféra.

A co bylo na oddělení jiné ve srovnání s Českou republikou? Nikde nebyly pokoje, pacienti leželi vedle sebe a pokud se prováděl nějaký invazivní výkon, natáhla se plachta. Lékaři se rovněž v naprosté většině případů nepřevlékali do bílého, zůstávali ve svých civilních šatech, oblékli si jen plášť, a to i při práci s pacientem nebo během provádění různých zákroků.

Malebná zákoutí…

Určitě bych chtěla vyzdvihnout naprosto skvělou organizaci celé stáže ze strany místní pobočky IFMSA. Zdejší studenti se nám věnovali naplno celý měsíc, téměř na každý den byl naplánován bohatý program, který zahrnoval poznávání památek, výlet na pláž nebo National Food and Drink Party, kdy každá země připravila typický národní pokrm či nápoj. Prochodili jsme městská muzea, hradby a všechna možná zákoutí tohoto malebného městečka. Studenti si pro nás také připravili několik odpoledních výletů – například do města Guimarães, které bývá nazýváno kolébkou Portugalska, nebo do Passadiços do Paiva, což jsou chodníky zabudované do přilehlé hornaté krajiny s nádherným výhledem.

73750

… i noční život, který začíná ve 3 ráno

Vzhledem k povaze Portugalců a celkově díky jihoevropské nátuře jsme si také užívali nočního života, který zde ale probíhá malinko jinak než u nás. Když nám Fabio, jeden z místních studentů, sdělil, že nemá smysl chodit do klubu před třetí hodinou ráno, tak jsme se mu všichni smáli se slovy, že tou dobou už býváme většinou doma. Nicméně měl naprostou pravdu.

V Portugalsku to chodí tak, že se všichni sejdou, nejdříve v devět nebo v deset, hodně se jí, pije sangria, povídá a nejdříve kolem jedné hodiny ranní se začíná osazenstvo zvedat k odchodu do klubu. My jsme si ovšem na tento způsob rychle zvykli a obvykle jsme začátky vlahých letních večerů trávili v Café Piolho, což je místo v centru Porta, kde se scházejí studenti a mladí lidé z celého světa a bývá tu večer velmi rušno. Během víkendu jsme navštívili metropoli Lisabon či města Aveiro a Coimbra, kde jsme měli možnost poznat ostatní stážující studenty z celého Portugalska.

„Doktor Miguel“ u nás občas chybí

Pobyt v Portu pro mě byl přínosem nejen v medicínské praxi, kdy jsem poznala, jak to chodí v nemocnici v jiné zemi, ale také úžasným měsícem plným nových přátelství – s lidmi ze stáže jsem stále v kontaktu, dokonce jsme se už navštívili.

Přeji všem čtenářům krásné léto plné odpočinku, poznávání nových zemí (třeba právě při některé ze stáží IFMSA) a trochu toho přístupu doktora Miguela, který nám tady v Česku občas chybí.

Gabriela Vašátová, studentka 5. ročníku VL

Co pro mě znamená Jednička

V portugalské JIPce pokoje nenajdete

Loni v červenci jsem absolvovala stáž pořádanou mezinárodní organizací studentů medicíny IFMSA. Celý měsíc jsem strávila v Portu, druhém největším městě Portugalska, které leží nedaleko pobřeží Atlantského oceánu. Velmi jsem se na toto překrásné pobřežní město těšila.

Dohromady nás bylo v Portu přibližně třicet studentů medicíny z celého světa, z Česka se zúčastnily tři studentky. Já jsem stáž absolvovala v jedné z vůbec největších portugalských nemocnic – Hospital de São João –, konkrétně na oddělení Intensive and Critical Care, což je obdoba naší JIP.

73751

Všichni lékaři se nám podle svých možností věnovali, jak jen to šlo. Určitou limitací pro nás samozřejmě byla jazyková bariéra – tedy kromě španělských studentek, ty měly výhodu, protože oba jazyky jsou si dost podobné, takže místním lékařům rozuměly. Vždy jsme ovšem byli přiděleni k doktorovi či doktorce, kteří měli perfektní angličtinu, ochotně nám popsali anamnézu pacienta i důvod přijetí, prošli jsme spolu dostupné výsledky vyšetření, případně jsme ještě další vyšetření provedli.

Usměvaví lékaři a přátelská atmosféra

Nejkrásnější vzpomínky mám na doktora Miguela. Opálený, vysoký, vždy se širokým úsměvem a dobrou náladou. První den mi řekl, že se mám dostavit mezi devátou a desátou hodinou. Se svou povahou jsem se samozřejmě hned začala vyptávat, jestli to tedy znamená, že mám přijít v devět, o půl desáté nebo kdy vlastně. Doktor Miguel odpověděl se smíchem: “Gabriela, this is your home, come whenever you want.“ Celý personál se začal smát. Celkově panovala na všech pracovištích přátelská a pohodová atmosféra.

A co bylo na oddělení jiné ve srovnání s Českou republikou? Nikde nebyly pokoje, pacienti leželi vedle sebe a pokud se prováděl nějaký invazivní výkon, natáhla se plachta. Lékaři se rovněž v naprosté většině případů nepřevlékali do bílého, zůstávali ve svých civilních šatech, oblékli si jen plášť, a to i při práci s pacientem nebo během provádění různých zákroků.

Malebná zákoutí…

Určitě bych chtěla vyzdvihnout naprosto skvělou organizaci celé stáže ze strany místní pobočky IFMSA. Zdejší studenti se nám věnovali naplno celý měsíc, téměř na každý den byl naplánován bohatý program, který zahrnoval poznávání památek, výlet na pláž nebo National Food and Drink Party, kdy každá země připravila typický národní pokrm či nápoj. Prochodili jsme městská muzea, hradby a všechna možná zákoutí tohoto malebného městečka. Studenti si pro nás také připravili několik odpoledních výletů – například do města Guimarães, které bývá nazýváno kolébkou Portugalska, nebo do Passadiços do Paiva, což jsou chodníky zabudované do přilehlé hornaté krajiny s nádherným výhledem.

73750

… i noční život, který začíná ve 3 ráno

Vzhledem k povaze Portugalců a celkově díky jihoevropské nátuře jsme si také užívali nočního života, který zde ale probíhá malinko jinak než u nás. Když nám Fabio, jeden z místních studentů, sdělil, že nemá smysl chodit do klubu před třetí hodinou ráno, tak jsme se mu všichni smáli se slovy, že tou dobou už býváme většinou doma. Nicméně měl naprostou pravdu.

V Portugalsku to chodí tak, že se všichni sejdou, nejdříve v devět nebo v deset, hodně se jí, pije sangria, povídá a nejdříve kolem jedné hodiny ranní se začíná osazenstvo zvedat k odchodu do klubu. My jsme si ovšem na tento způsob rychle zvykli a obvykle jsme začátky vlahých letních večerů trávili v Café Piolho, což je místo v centru Porta, kde se scházejí studenti a mladí lidé z celého světa a bývá tu večer velmi rušno. Během víkendu jsme navštívili metropoli Lisabon či města Aveiro a Coimbra, kde jsme měli možnost poznat ostatní stážující studenty z celého Portugalska.

„Doktor Miguel“ u nás občas chybí

Pobyt v Portu pro mě byl přínosem nejen v medicínské praxi, kdy jsem poznala, jak to chodí v nemocnici v jiné zemi, ale také úžasným měsícem plným nových přátelství – s lidmi ze stáže jsem stále v kontaktu, dokonce jsme se už navštívili.

Přeji všem čtenářům krásné léto plné odpočinku, poznávání nových zemí (třeba právě při některé ze stáží IFMSA) a trochu toho přístupu doktora Miguela, který nám tady v Česku občas chybí.

Gabriela Vašátová, studentka 5. ročníku VL

Jednička ve vědě

V portugalské JIPce pokoje nenajdete

Loni v červenci jsem absolvovala stáž pořádanou mezinárodní organizací studentů medicíny IFMSA. Celý měsíc jsem strávila v Portu, druhém největším městě Portugalska, které leží nedaleko pobřeží Atlantského oceánu. Velmi jsem se na toto překrásné pobřežní město těšila.

Dohromady nás bylo v Portu přibližně třicet studentů medicíny z celého světa, z Česka se zúčastnily tři studentky. Já jsem stáž absolvovala v jedné z vůbec největších portugalských nemocnic – Hospital de São João –, konkrétně na oddělení Intensive and Critical Care, což je obdoba naší JIP.

73751

Všichni lékaři se nám podle svých možností věnovali, jak jen to šlo. Určitou limitací pro nás samozřejmě byla jazyková bariéra – tedy kromě španělských studentek, ty měly výhodu, protože oba jazyky jsou si dost podobné, takže místním lékařům rozuměly. Vždy jsme ovšem byli přiděleni k doktorovi či doktorce, kteří měli perfektní angličtinu, ochotně nám popsali anamnézu pacienta i důvod přijetí, prošli jsme spolu dostupné výsledky vyšetření, případně jsme ještě další vyšetření provedli.

Usměvaví lékaři a přátelská atmosféra

Nejkrásnější vzpomínky mám na doktora Miguela. Opálený, vysoký, vždy se širokým úsměvem a dobrou náladou. První den mi řekl, že se mám dostavit mezi devátou a desátou hodinou. Se svou povahou jsem se samozřejmě hned začala vyptávat, jestli to tedy znamená, že mám přijít v devět, o půl desáté nebo kdy vlastně. Doktor Miguel odpověděl se smíchem: “Gabriela, this is your home, come whenever you want.“ Celý personál se začal smát. Celkově panovala na všech pracovištích přátelská a pohodová atmosféra.

A co bylo na oddělení jiné ve srovnání s Českou republikou? Nikde nebyly pokoje, pacienti leželi vedle sebe a pokud se prováděl nějaký invazivní výkon, natáhla se plachta. Lékaři se rovněž v naprosté většině případů nepřevlékali do bílého, zůstávali ve svých civilních šatech, oblékli si jen plášť, a to i při práci s pacientem nebo během provádění různých zákroků.

Malebná zákoutí…

Určitě bych chtěla vyzdvihnout naprosto skvělou organizaci celé stáže ze strany místní pobočky IFMSA. Zdejší studenti se nám věnovali naplno celý měsíc, téměř na každý den byl naplánován bohatý program, který zahrnoval poznávání památek, výlet na pláž nebo National Food and Drink Party, kdy každá země připravila typický národní pokrm či nápoj. Prochodili jsme městská muzea, hradby a všechna možná zákoutí tohoto malebného městečka. Studenti si pro nás také připravili několik odpoledních výletů – například do města Guimarães, které bývá nazýváno kolébkou Portugalska, nebo do Passadiços do Paiva, což jsou chodníky zabudované do přilehlé hornaté krajiny s nádherným výhledem.

73750

… i noční život, který začíná ve 3 ráno

Vzhledem k povaze Portugalců a celkově díky jihoevropské nátuře jsme si také užívali nočního života, který zde ale probíhá malinko jinak než u nás. Když nám Fabio, jeden z místních studentů, sdělil, že nemá smysl chodit do klubu před třetí hodinou ráno, tak jsme se mu všichni smáli se slovy, že tou dobou už býváme většinou doma. Nicméně měl naprostou pravdu.

V Portugalsku to chodí tak, že se všichni sejdou, nejdříve v devět nebo v deset, hodně se jí, pije sangria, povídá a nejdříve kolem jedné hodiny ranní se začíná osazenstvo zvedat k odchodu do klubu. My jsme si ovšem na tento způsob rychle zvykli a obvykle jsme začátky vlahých letních večerů trávili v Café Piolho, což je místo v centru Porta, kde se scházejí studenti a mladí lidé z celého světa a bývá tu večer velmi rušno. Během víkendu jsme navštívili metropoli Lisabon či města Aveiro a Coimbra, kde jsme měli možnost poznat ostatní stážující studenty z celého Portugalska.

„Doktor Miguel“ u nás občas chybí

Pobyt v Portu pro mě byl přínosem nejen v medicínské praxi, kdy jsem poznala, jak to chodí v nemocnici v jiné zemi, ale také úžasným měsícem plným nových přátelství – s lidmi ze stáže jsem stále v kontaktu, dokonce jsme se už navštívili.

Přeji všem čtenářům krásné léto plné odpočinku, poznávání nových zemí (třeba právě při některé ze stáží IFMSA) a trochu toho přístupu doktora Miguela, který nám tady v Česku občas chybí.

Gabriela Vašátová, studentka 5. ročníku VL

Erasmus a stáže

V portugalské JIPce pokoje nenajdete

Loni v červenci jsem absolvovala stáž pořádanou mezinárodní organizací studentů medicíny IFMSA. Celý měsíc jsem strávila v Portu, druhém největším městě Portugalska, které leží nedaleko pobřeží Atlantského oceánu. Velmi jsem se na toto překrásné pobřežní město těšila.

Dohromady nás bylo v Portu přibližně třicet studentů medicíny z celého světa, z Česka se zúčastnily tři studentky. Já jsem stáž absolvovala v jedné z vůbec největších portugalských nemocnic – Hospital de São João –, konkrétně na oddělení Intensive and Critical Care, což je obdoba naší JIP.

73751

Všichni lékaři se nám podle svých možností věnovali, jak jen to šlo. Určitou limitací pro nás samozřejmě byla jazyková bariéra – tedy kromě španělských studentek, ty měly výhodu, protože oba jazyky jsou si dost podobné, takže místním lékařům rozuměly. Vždy jsme ovšem byli přiděleni k doktorovi či doktorce, kteří měli perfektní angličtinu, ochotně nám popsali anamnézu pacienta i důvod přijetí, prošli jsme spolu dostupné výsledky vyšetření, případně jsme ještě další vyšetření provedli.

Usměvaví lékaři a přátelská atmosféra

Nejkrásnější vzpomínky mám na doktora Miguela. Opálený, vysoký, vždy se širokým úsměvem a dobrou náladou. První den mi řekl, že se mám dostavit mezi devátou a desátou hodinou. Se svou povahou jsem se samozřejmě hned začala vyptávat, jestli to tedy znamená, že mám přijít v devět, o půl desáté nebo kdy vlastně. Doktor Miguel odpověděl se smíchem: “Gabriela, this is your home, come whenever you want.“ Celý personál se začal smát. Celkově panovala na všech pracovištích přátelská a pohodová atmosféra.

A co bylo na oddělení jiné ve srovnání s Českou republikou? Nikde nebyly pokoje, pacienti leželi vedle sebe a pokud se prováděl nějaký invazivní výkon, natáhla se plachta. Lékaři se rovněž v naprosté většině případů nepřevlékali do bílého, zůstávali ve svých civilních šatech, oblékli si jen plášť, a to i při práci s pacientem nebo během provádění různých zákroků.

Malebná zákoutí…

Určitě bych chtěla vyzdvihnout naprosto skvělou organizaci celé stáže ze strany místní pobočky IFMSA. Zdejší studenti se nám věnovali naplno celý měsíc, téměř na každý den byl naplánován bohatý program, který zahrnoval poznávání památek, výlet na pláž nebo National Food and Drink Party, kdy každá země připravila typický národní pokrm či nápoj. Prochodili jsme městská muzea, hradby a všechna možná zákoutí tohoto malebného městečka. Studenti si pro nás také připravili několik odpoledních výletů – například do města Guimarães, které bývá nazýváno kolébkou Portugalska, nebo do Passadiços do Paiva, což jsou chodníky zabudované do přilehlé hornaté krajiny s nádherným výhledem.

73750

… i noční život, který začíná ve 3 ráno

Vzhledem k povaze Portugalců a celkově díky jihoevropské nátuře jsme si také užívali nočního života, který zde ale probíhá malinko jinak než u nás. Když nám Fabio, jeden z místních studentů, sdělil, že nemá smysl chodit do klubu před třetí hodinou ráno, tak jsme se mu všichni smáli se slovy, že tou dobou už býváme většinou doma. Nicméně měl naprostou pravdu.

V Portugalsku to chodí tak, že se všichni sejdou, nejdříve v devět nebo v deset, hodně se jí, pije sangria, povídá a nejdříve kolem jedné hodiny ranní se začíná osazenstvo zvedat k odchodu do klubu. My jsme si ovšem na tento způsob rychle zvykli a obvykle jsme začátky vlahých letních večerů trávili v Café Piolho, což je místo v centru Porta, kde se scházejí studenti a mladí lidé z celého světa a bývá tu večer velmi rušno. Během víkendu jsme navštívili metropoli Lisabon či města Aveiro a Coimbra, kde jsme měli možnost poznat ostatní stážující studenty z celého Portugalska.

„Doktor Miguel“ u nás občas chybí

Pobyt v Portu pro mě byl přínosem nejen v medicínské praxi, kdy jsem poznala, jak to chodí v nemocnici v jiné zemi, ale také úžasným měsícem plným nových přátelství – s lidmi ze stáže jsem stále v kontaktu, dokonce jsme se už navštívili.

Přeji všem čtenářům krásné léto plné odpočinku, poznávání nových zemí (třeba právě při některé ze stáží IFMSA) a trochu toho přístupu doktora Miguela, který nám tady v Česku občas chybí.

Gabriela Vašátová, studentka 5. ročníku VL