1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova
Aktuální číslo

Úvodník 1

Vážení a milí přátelé, kolegové, spolupracovníci a vůbec všichni čtenáři, kterým se do rukou či na monitor dostalo první číslo „Jedničky“. 

A jsme-li v prvním čísle, jsme i v prvním „Otvíráku“. Ten první nebude tématický, ale bude jakýmsi vysvětlením, proč Jednička vychází a co potřebujeme k tomu, aby byla úspěšná. Rádi se hlásíme k označení „největší lékařská fakulta v naší republice“. Kromě hrdosti, s níž může být tento atribut vnímán, přináší naše „velikost“ a „geografická rozptýlenost“ i různé komplikace. Jednou z nich je omezená možnost setkávat se a diskutovat přímo tváří v tvář. Plyne z toho nejen nedokonalá informovanost, ale občas i vyložená nedorozumění. 

V menší či větší míře se nám všem občas stává, že se ze „zaručených zdrojů“ dozvídáme, co je a co bude. Někdy dokonce i to, co jsme řekli, ač jsme to nikdy neřekli, ba někdy i to, co si myslíme, ač si to vůbec nemyslíme. 

Mnoho škol jak v tuzemsku, tak v zahraničí, podobných té naší (třeba Harvard School of Medicine), tento problém řeší mimo jiné vydáváním informačního bulletinu. Ten kromě vnitřní komunikace ovšem umožňuje prezentovat instituci i za její pomyslné hranice. Nejedná se tedy ani o duplicitu webu ani o odborné médium. Je to další informační kanál, který pomáhá vnímat co a také proč se u nás děje. Je tedy nejen pro nás,„holky a kluky z Fakulty“, ale má i pomáhat prezentovat náš pravdivý obraz médiím a kolegům odjinud. A částečně i veřejnosti; to znamená i těm, kteří potřebují naší expertízu, kteří se třeba stanou našimi studenty nebo které zajímáme jako potenciální profesionální partneři. Je to komunikační fórum, kde se mají setkávat hlasy nás všech, kdo o naši fakultu a její prosperitu máme zájem, kdo jí chceme být přínosem. Nejen akademici, ale i - a to je velmi důležité - studenti, včetně zahraničních. 

Spokojit se s komunikací jako s jednosměrným proudem - orgány fakulty - přednostové - zaměstnanci a studenti určitě nestačí. Touto cestou je možno „dát na vědomí“ či administrativně nařídit, ale není to dost k pochopení příčin nebo důvodů řešení a už vůbec to není instrument k hledání konsensu. Proto budou v jednotlivých číslech z různých pohledů představovány okruhy problémů, jimiž se zabýváme. Kolik kdo a jak učí a kolik nás to stojí. Jak a proč se dělí peníze „na vědu“. Kdo a s jakou vizí dává dohromady pravidla zkoušek a zápočtů. Jak si stojíme s velkými infrastrukturálními projekty Biocev a Kampus Albertov, proč pro nás představují významný přínos pro budoucnost a čím si jej ovšem musíme vybojovat. Jakým způsobem se vyrovnáváme s klesajícími zdroji a narůstající administrativou (a že si ji opravdu nevymýšlíme jako torturu sami na sebe jen tak ze sportu). Ale také bychom se měli dozvídat, kdo je kdo a co dokázal. Co se podařilo fakultě. Jak se vidíme my sami a jak nás vidí druzí. Že jsou na fakultě špičkoví vědci, respektovaní učitelé a talentovaní studenti. Ale zároveň také rockeři a jazzmani, výtvarníci, sportovci nebo také třeba entomologové světového jména (!). Že nás navštěvují, ale především s námi spolupracují světové celebrity biomedicíny. Že pořádáme mnoho odborných, ovšem i významných společenských akcí. Co to znamená, že „naši lidé“ stojí na významných místech profesních společností na mezinárodní úrovni a také jsou součástí expertních sborů ve státní správě a podílejí se na tvorbě zákonů. 

Témat je hodně a akademický život je (jak profesionálně, tak lidsky) natolik pestrý a dynamický, že jich bude stále dostatek. V dobrém a jindy i v méně dobrém. Nicméně je třeba si uvědomit, že diskuse vyžaduje aktivní přístup, otevřenost a nezaujatost. Ochotu přejít od chytráckého a sebestředného lamentování za rohem ke konkrétnímu vyjádření názoru. Schopnost nejen obhajovat své názory, ale férově vážit i argumenty ostatních. A vnímat se jako součást a „spoluvlastník“, nikoli jen jako „uživatel“ fakulty.

Tým kolem Jedničky se těší na spolupráci, ohlasy a podněty z celé naší akademické obce. Takže přeji Jedničce šťastnou cestu a hodně úspěchů. Ostatně, totéž přeji i nám všem, kdo budeme Jedničku vytvářet a číst!

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK

Rozhovory

Úvodník 1

Vážení a milí přátelé, kolegové, spolupracovníci a vůbec všichni čtenáři, kterým se do rukou či na monitor dostalo první číslo „Jedničky“. 

A jsme-li v prvním čísle, jsme i v prvním „Otvíráku“. Ten první nebude tématický, ale bude jakýmsi vysvětlením, proč Jednička vychází a co potřebujeme k tomu, aby byla úspěšná. Rádi se hlásíme k označení „největší lékařská fakulta v naší republice“. Kromě hrdosti, s níž může být tento atribut vnímán, přináší naše „velikost“ a „geografická rozptýlenost“ i různé komplikace. Jednou z nich je omezená možnost setkávat se a diskutovat přímo tváří v tvář. Plyne z toho nejen nedokonalá informovanost, ale občas i vyložená nedorozumění. 

V menší či větší míře se nám všem občas stává, že se ze „zaručených zdrojů“ dozvídáme, co je a co bude. Někdy dokonce i to, co jsme řekli, ač jsme to nikdy neřekli, ba někdy i to, co si myslíme, ač si to vůbec nemyslíme. 

Mnoho škol jak v tuzemsku, tak v zahraničí, podobných té naší (třeba Harvard School of Medicine), tento problém řeší mimo jiné vydáváním informačního bulletinu. Ten kromě vnitřní komunikace ovšem umožňuje prezentovat instituci i za její pomyslné hranice. Nejedná se tedy ani o duplicitu webu ani o odborné médium. Je to další informační kanál, který pomáhá vnímat co a také proč se u nás děje. Je tedy nejen pro nás,„holky a kluky z Fakulty“, ale má i pomáhat prezentovat náš pravdivý obraz médiím a kolegům odjinud. A částečně i veřejnosti; to znamená i těm, kteří potřebují naší expertízu, kteří se třeba stanou našimi studenty nebo které zajímáme jako potenciální profesionální partneři. Je to komunikační fórum, kde se mají setkávat hlasy nás všech, kdo o naši fakultu a její prosperitu máme zájem, kdo jí chceme být přínosem. Nejen akademici, ale i - a to je velmi důležité - studenti, včetně zahraničních. 

Spokojit se s komunikací jako s jednosměrným proudem - orgány fakulty - přednostové - zaměstnanci a studenti určitě nestačí. Touto cestou je možno „dát na vědomí“ či administrativně nařídit, ale není to dost k pochopení příčin nebo důvodů řešení a už vůbec to není instrument k hledání konsensu. Proto budou v jednotlivých číslech z různých pohledů představovány okruhy problémů, jimiž se zabýváme. Kolik kdo a jak učí a kolik nás to stojí. Jak a proč se dělí peníze „na vědu“. Kdo a s jakou vizí dává dohromady pravidla zkoušek a zápočtů. Jak si stojíme s velkými infrastrukturálními projekty Biocev a Kampus Albertov, proč pro nás představují významný přínos pro budoucnost a čím si jej ovšem musíme vybojovat. Jakým způsobem se vyrovnáváme s klesajícími zdroji a narůstající administrativou (a že si ji opravdu nevymýšlíme jako torturu sami na sebe jen tak ze sportu). Ale také bychom se měli dozvídat, kdo je kdo a co dokázal. Co se podařilo fakultě. Jak se vidíme my sami a jak nás vidí druzí. Že jsou na fakultě špičkoví vědci, respektovaní učitelé a talentovaní studenti. Ale zároveň také rockeři a jazzmani, výtvarníci, sportovci nebo také třeba entomologové světového jména (!). Že nás navštěvují, ale především s námi spolupracují světové celebrity biomedicíny. Že pořádáme mnoho odborných, ovšem i významných společenských akcí. Co to znamená, že „naši lidé“ stojí na významných místech profesních společností na mezinárodní úrovni a také jsou součástí expertních sborů ve státní správě a podílejí se na tvorbě zákonů. 

Témat je hodně a akademický život je (jak profesionálně, tak lidsky) natolik pestrý a dynamický, že jich bude stále dostatek. V dobrém a jindy i v méně dobrém. Nicméně je třeba si uvědomit, že diskuse vyžaduje aktivní přístup, otevřenost a nezaujatost. Ochotu přejít od chytráckého a sebestředného lamentování za rohem ke konkrétnímu vyjádření názoru. Schopnost nejen obhajovat své názory, ale férově vážit i argumenty ostatních. A vnímat se jako součást a „spoluvlastník“, nikoli jen jako „uživatel“ fakulty.

Tým kolem Jedničky se těší na spolupráci, ohlasy a podněty z celé naší akademické obce. Takže přeji Jedničce šťastnou cestu a hodně úspěchů. Ostatně, totéž přeji i nám všem, kdo budeme Jedničku vytvářet a číst!

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK

Téma

Úvodník 1

Vážení a milí přátelé, kolegové, spolupracovníci a vůbec všichni čtenáři, kterým se do rukou či na monitor dostalo první číslo „Jedničky“. 

A jsme-li v prvním čísle, jsme i v prvním „Otvíráku“. Ten první nebude tématický, ale bude jakýmsi vysvětlením, proč Jednička vychází a co potřebujeme k tomu, aby byla úspěšná. Rádi se hlásíme k označení „největší lékařská fakulta v naší republice“. Kromě hrdosti, s níž může být tento atribut vnímán, přináší naše „velikost“ a „geografická rozptýlenost“ i různé komplikace. Jednou z nich je omezená možnost setkávat se a diskutovat přímo tváří v tvář. Plyne z toho nejen nedokonalá informovanost, ale občas i vyložená nedorozumění. 

V menší či větší míře se nám všem občas stává, že se ze „zaručených zdrojů“ dozvídáme, co je a co bude. Někdy dokonce i to, co jsme řekli, ač jsme to nikdy neřekli, ba někdy i to, co si myslíme, ač si to vůbec nemyslíme. 

Mnoho škol jak v tuzemsku, tak v zahraničí, podobných té naší (třeba Harvard School of Medicine), tento problém řeší mimo jiné vydáváním informačního bulletinu. Ten kromě vnitřní komunikace ovšem umožňuje prezentovat instituci i za její pomyslné hranice. Nejedná se tedy ani o duplicitu webu ani o odborné médium. Je to další informační kanál, který pomáhá vnímat co a také proč se u nás děje. Je tedy nejen pro nás,„holky a kluky z Fakulty“, ale má i pomáhat prezentovat náš pravdivý obraz médiím a kolegům odjinud. A částečně i veřejnosti; to znamená i těm, kteří potřebují naší expertízu, kteří se třeba stanou našimi studenty nebo které zajímáme jako potenciální profesionální partneři. Je to komunikační fórum, kde se mají setkávat hlasy nás všech, kdo o naši fakultu a její prosperitu máme zájem, kdo jí chceme být přínosem. Nejen akademici, ale i - a to je velmi důležité - studenti, včetně zahraničních. 

Spokojit se s komunikací jako s jednosměrným proudem - orgány fakulty - přednostové - zaměstnanci a studenti určitě nestačí. Touto cestou je možno „dát na vědomí“ či administrativně nařídit, ale není to dost k pochopení příčin nebo důvodů řešení a už vůbec to není instrument k hledání konsensu. Proto budou v jednotlivých číslech z různých pohledů představovány okruhy problémů, jimiž se zabýváme. Kolik kdo a jak učí a kolik nás to stojí. Jak a proč se dělí peníze „na vědu“. Kdo a s jakou vizí dává dohromady pravidla zkoušek a zápočtů. Jak si stojíme s velkými infrastrukturálními projekty Biocev a Kampus Albertov, proč pro nás představují významný přínos pro budoucnost a čím si jej ovšem musíme vybojovat. Jakým způsobem se vyrovnáváme s klesajícími zdroji a narůstající administrativou (a že si ji opravdu nevymýšlíme jako torturu sami na sebe jen tak ze sportu). Ale také bychom se měli dozvídat, kdo je kdo a co dokázal. Co se podařilo fakultě. Jak se vidíme my sami a jak nás vidí druzí. Že jsou na fakultě špičkoví vědci, respektovaní učitelé a talentovaní studenti. Ale zároveň také rockeři a jazzmani, výtvarníci, sportovci nebo také třeba entomologové světového jména (!). Že nás navštěvují, ale především s námi spolupracují světové celebrity biomedicíny. Že pořádáme mnoho odborných, ovšem i významných společenských akcí. Co to znamená, že „naši lidé“ stojí na významných místech profesních společností na mezinárodní úrovni a také jsou součástí expertních sborů ve státní správě a podílejí se na tvorbě zákonů. 

Témat je hodně a akademický život je (jak profesionálně, tak lidsky) natolik pestrý a dynamický, že jich bude stále dostatek. V dobrém a jindy i v méně dobrém. Nicméně je třeba si uvědomit, že diskuse vyžaduje aktivní přístup, otevřenost a nezaujatost. Ochotu přejít od chytráckého a sebestředného lamentování za rohem ke konkrétnímu vyjádření názoru. Schopnost nejen obhajovat své názory, ale férově vážit i argumenty ostatních. A vnímat se jako součást a „spoluvlastník“, nikoli jen jako „uživatel“ fakulty.

Tým kolem Jedničky se těší na spolupráci, ohlasy a podněty z celé naší akademické obce. Takže přeji Jedničce šťastnou cestu a hodně úspěchů. Ostatně, totéž přeji i nám všem, kdo budeme Jedničku vytvářet a číst!

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK

Co pro mě znamená Jednička

Úvodník 1

Vážení a milí přátelé, kolegové, spolupracovníci a vůbec všichni čtenáři, kterým se do rukou či na monitor dostalo první číslo „Jedničky“. 

A jsme-li v prvním čísle, jsme i v prvním „Otvíráku“. Ten první nebude tématický, ale bude jakýmsi vysvětlením, proč Jednička vychází a co potřebujeme k tomu, aby byla úspěšná. Rádi se hlásíme k označení „největší lékařská fakulta v naší republice“. Kromě hrdosti, s níž může být tento atribut vnímán, přináší naše „velikost“ a „geografická rozptýlenost“ i různé komplikace. Jednou z nich je omezená možnost setkávat se a diskutovat přímo tváří v tvář. Plyne z toho nejen nedokonalá informovanost, ale občas i vyložená nedorozumění. 

V menší či větší míře se nám všem občas stává, že se ze „zaručených zdrojů“ dozvídáme, co je a co bude. Někdy dokonce i to, co jsme řekli, ač jsme to nikdy neřekli, ba někdy i to, co si myslíme, ač si to vůbec nemyslíme. 

Mnoho škol jak v tuzemsku, tak v zahraničí, podobných té naší (třeba Harvard School of Medicine), tento problém řeší mimo jiné vydáváním informačního bulletinu. Ten kromě vnitřní komunikace ovšem umožňuje prezentovat instituci i za její pomyslné hranice. Nejedná se tedy ani o duplicitu webu ani o odborné médium. Je to další informační kanál, který pomáhá vnímat co a také proč se u nás děje. Je tedy nejen pro nás,„holky a kluky z Fakulty“, ale má i pomáhat prezentovat náš pravdivý obraz médiím a kolegům odjinud. A částečně i veřejnosti; to znamená i těm, kteří potřebují naší expertízu, kteří se třeba stanou našimi studenty nebo které zajímáme jako potenciální profesionální partneři. Je to komunikační fórum, kde se mají setkávat hlasy nás všech, kdo o naši fakultu a její prosperitu máme zájem, kdo jí chceme být přínosem. Nejen akademici, ale i - a to je velmi důležité - studenti, včetně zahraničních. 

Spokojit se s komunikací jako s jednosměrným proudem - orgány fakulty - přednostové - zaměstnanci a studenti určitě nestačí. Touto cestou je možno „dát na vědomí“ či administrativně nařídit, ale není to dost k pochopení příčin nebo důvodů řešení a už vůbec to není instrument k hledání konsensu. Proto budou v jednotlivých číslech z různých pohledů představovány okruhy problémů, jimiž se zabýváme. Kolik kdo a jak učí a kolik nás to stojí. Jak a proč se dělí peníze „na vědu“. Kdo a s jakou vizí dává dohromady pravidla zkoušek a zápočtů. Jak si stojíme s velkými infrastrukturálními projekty Biocev a Kampus Albertov, proč pro nás představují významný přínos pro budoucnost a čím si jej ovšem musíme vybojovat. Jakým způsobem se vyrovnáváme s klesajícími zdroji a narůstající administrativou (a že si ji opravdu nevymýšlíme jako torturu sami na sebe jen tak ze sportu). Ale také bychom se měli dozvídat, kdo je kdo a co dokázal. Co se podařilo fakultě. Jak se vidíme my sami a jak nás vidí druzí. Že jsou na fakultě špičkoví vědci, respektovaní učitelé a talentovaní studenti. Ale zároveň také rockeři a jazzmani, výtvarníci, sportovci nebo také třeba entomologové světového jména (!). Že nás navštěvují, ale především s námi spolupracují světové celebrity biomedicíny. Že pořádáme mnoho odborných, ovšem i významných společenských akcí. Co to znamená, že „naši lidé“ stojí na významných místech profesních společností na mezinárodní úrovni a také jsou součástí expertních sborů ve státní správě a podílejí se na tvorbě zákonů. 

Témat je hodně a akademický život je (jak profesionálně, tak lidsky) natolik pestrý a dynamický, že jich bude stále dostatek. V dobrém a jindy i v méně dobrém. Nicméně je třeba si uvědomit, že diskuse vyžaduje aktivní přístup, otevřenost a nezaujatost. Ochotu přejít od chytráckého a sebestředného lamentování za rohem ke konkrétnímu vyjádření názoru. Schopnost nejen obhajovat své názory, ale férově vážit i argumenty ostatních. A vnímat se jako součást a „spoluvlastník“, nikoli jen jako „uživatel“ fakulty.

Tým kolem Jedničky se těší na spolupráci, ohlasy a podněty z celé naší akademické obce. Takže přeji Jedničce šťastnou cestu a hodně úspěchů. Ostatně, totéž přeji i nám všem, kdo budeme Jedničku vytvářet a číst!

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK

Jednička ve vědě

Úvodník 1

Vážení a milí přátelé, kolegové, spolupracovníci a vůbec všichni čtenáři, kterým se do rukou či na monitor dostalo první číslo „Jedničky“. 

A jsme-li v prvním čísle, jsme i v prvním „Otvíráku“. Ten první nebude tématický, ale bude jakýmsi vysvětlením, proč Jednička vychází a co potřebujeme k tomu, aby byla úspěšná. Rádi se hlásíme k označení „největší lékařská fakulta v naší republice“. Kromě hrdosti, s níž může být tento atribut vnímán, přináší naše „velikost“ a „geografická rozptýlenost“ i různé komplikace. Jednou z nich je omezená možnost setkávat se a diskutovat přímo tváří v tvář. Plyne z toho nejen nedokonalá informovanost, ale občas i vyložená nedorozumění. 

V menší či větší míře se nám všem občas stává, že se ze „zaručených zdrojů“ dozvídáme, co je a co bude. Někdy dokonce i to, co jsme řekli, ač jsme to nikdy neřekli, ba někdy i to, co si myslíme, ač si to vůbec nemyslíme. 

Mnoho škol jak v tuzemsku, tak v zahraničí, podobných té naší (třeba Harvard School of Medicine), tento problém řeší mimo jiné vydáváním informačního bulletinu. Ten kromě vnitřní komunikace ovšem umožňuje prezentovat instituci i za její pomyslné hranice. Nejedná se tedy ani o duplicitu webu ani o odborné médium. Je to další informační kanál, který pomáhá vnímat co a také proč se u nás děje. Je tedy nejen pro nás,„holky a kluky z Fakulty“, ale má i pomáhat prezentovat náš pravdivý obraz médiím a kolegům odjinud. A částečně i veřejnosti; to znamená i těm, kteří potřebují naší expertízu, kteří se třeba stanou našimi studenty nebo které zajímáme jako potenciální profesionální partneři. Je to komunikační fórum, kde se mají setkávat hlasy nás všech, kdo o naši fakultu a její prosperitu máme zájem, kdo jí chceme být přínosem. Nejen akademici, ale i - a to je velmi důležité - studenti, včetně zahraničních. 

Spokojit se s komunikací jako s jednosměrným proudem - orgány fakulty - přednostové - zaměstnanci a studenti určitě nestačí. Touto cestou je možno „dát na vědomí“ či administrativně nařídit, ale není to dost k pochopení příčin nebo důvodů řešení a už vůbec to není instrument k hledání konsensu. Proto budou v jednotlivých číslech z různých pohledů představovány okruhy problémů, jimiž se zabýváme. Kolik kdo a jak učí a kolik nás to stojí. Jak a proč se dělí peníze „na vědu“. Kdo a s jakou vizí dává dohromady pravidla zkoušek a zápočtů. Jak si stojíme s velkými infrastrukturálními projekty Biocev a Kampus Albertov, proč pro nás představují významný přínos pro budoucnost a čím si jej ovšem musíme vybojovat. Jakým způsobem se vyrovnáváme s klesajícími zdroji a narůstající administrativou (a že si ji opravdu nevymýšlíme jako torturu sami na sebe jen tak ze sportu). Ale také bychom se měli dozvídat, kdo je kdo a co dokázal. Co se podařilo fakultě. Jak se vidíme my sami a jak nás vidí druzí. Že jsou na fakultě špičkoví vědci, respektovaní učitelé a talentovaní studenti. Ale zároveň také rockeři a jazzmani, výtvarníci, sportovci nebo také třeba entomologové světového jména (!). Že nás navštěvují, ale především s námi spolupracují světové celebrity biomedicíny. Že pořádáme mnoho odborných, ovšem i významných společenských akcí. Co to znamená, že „naši lidé“ stojí na významných místech profesních společností na mezinárodní úrovni a také jsou součástí expertních sborů ve státní správě a podílejí se na tvorbě zákonů. 

Témat je hodně a akademický život je (jak profesionálně, tak lidsky) natolik pestrý a dynamický, že jich bude stále dostatek. V dobrém a jindy i v méně dobrém. Nicméně je třeba si uvědomit, že diskuse vyžaduje aktivní přístup, otevřenost a nezaujatost. Ochotu přejít od chytráckého a sebestředného lamentování za rohem ke konkrétnímu vyjádření názoru. Schopnost nejen obhajovat své názory, ale férově vážit i argumenty ostatních. A vnímat se jako součást a „spoluvlastník“, nikoli jen jako „uživatel“ fakulty.

Tým kolem Jedničky se těší na spolupráci, ohlasy a podněty z celé naší akademické obce. Takže přeji Jedničce šťastnou cestu a hodně úspěchů. Ostatně, totéž přeji i nám všem, kdo budeme Jedničku vytvářet a číst!

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK

Erasmus a stáže

Úvodník 1

Vážení a milí přátelé, kolegové, spolupracovníci a vůbec všichni čtenáři, kterým se do rukou či na monitor dostalo první číslo „Jedničky“. 

A jsme-li v prvním čísle, jsme i v prvním „Otvíráku“. Ten první nebude tématický, ale bude jakýmsi vysvětlením, proč Jednička vychází a co potřebujeme k tomu, aby byla úspěšná. Rádi se hlásíme k označení „největší lékařská fakulta v naší republice“. Kromě hrdosti, s níž může být tento atribut vnímán, přináší naše „velikost“ a „geografická rozptýlenost“ i různé komplikace. Jednou z nich je omezená možnost setkávat se a diskutovat přímo tváří v tvář. Plyne z toho nejen nedokonalá informovanost, ale občas i vyložená nedorozumění. 

V menší či větší míře se nám všem občas stává, že se ze „zaručených zdrojů“ dozvídáme, co je a co bude. Někdy dokonce i to, co jsme řekli, ač jsme to nikdy neřekli, ba někdy i to, co si myslíme, ač si to vůbec nemyslíme. 

Mnoho škol jak v tuzemsku, tak v zahraničí, podobných té naší (třeba Harvard School of Medicine), tento problém řeší mimo jiné vydáváním informačního bulletinu. Ten kromě vnitřní komunikace ovšem umožňuje prezentovat instituci i za její pomyslné hranice. Nejedná se tedy ani o duplicitu webu ani o odborné médium. Je to další informační kanál, který pomáhá vnímat co a také proč se u nás děje. Je tedy nejen pro nás,„holky a kluky z Fakulty“, ale má i pomáhat prezentovat náš pravdivý obraz médiím a kolegům odjinud. A částečně i veřejnosti; to znamená i těm, kteří potřebují naší expertízu, kteří se třeba stanou našimi studenty nebo které zajímáme jako potenciální profesionální partneři. Je to komunikační fórum, kde se mají setkávat hlasy nás všech, kdo o naši fakultu a její prosperitu máme zájem, kdo jí chceme být přínosem. Nejen akademici, ale i - a to je velmi důležité - studenti, včetně zahraničních. 

Spokojit se s komunikací jako s jednosměrným proudem - orgány fakulty - přednostové - zaměstnanci a studenti určitě nestačí. Touto cestou je možno „dát na vědomí“ či administrativně nařídit, ale není to dost k pochopení příčin nebo důvodů řešení a už vůbec to není instrument k hledání konsensu. Proto budou v jednotlivých číslech z různých pohledů představovány okruhy problémů, jimiž se zabýváme. Kolik kdo a jak učí a kolik nás to stojí. Jak a proč se dělí peníze „na vědu“. Kdo a s jakou vizí dává dohromady pravidla zkoušek a zápočtů. Jak si stojíme s velkými infrastrukturálními projekty Biocev a Kampus Albertov, proč pro nás představují významný přínos pro budoucnost a čím si jej ovšem musíme vybojovat. Jakým způsobem se vyrovnáváme s klesajícími zdroji a narůstající administrativou (a že si ji opravdu nevymýšlíme jako torturu sami na sebe jen tak ze sportu). Ale také bychom se měli dozvídat, kdo je kdo a co dokázal. Co se podařilo fakultě. Jak se vidíme my sami a jak nás vidí druzí. Že jsou na fakultě špičkoví vědci, respektovaní učitelé a talentovaní studenti. Ale zároveň také rockeři a jazzmani, výtvarníci, sportovci nebo také třeba entomologové světového jména (!). Že nás navštěvují, ale především s námi spolupracují světové celebrity biomedicíny. Že pořádáme mnoho odborných, ovšem i významných společenských akcí. Co to znamená, že „naši lidé“ stojí na významných místech profesních společností na mezinárodní úrovni a také jsou součástí expertních sborů ve státní správě a podílejí se na tvorbě zákonů. 

Témat je hodně a akademický život je (jak profesionálně, tak lidsky) natolik pestrý a dynamický, že jich bude stále dostatek. V dobrém a jindy i v méně dobrém. Nicméně je třeba si uvědomit, že diskuse vyžaduje aktivní přístup, otevřenost a nezaujatost. Ochotu přejít od chytráckého a sebestředného lamentování za rohem ke konkrétnímu vyjádření názoru. Schopnost nejen obhajovat své názory, ale férově vážit i argumenty ostatních. A vnímat se jako součást a „spoluvlastník“, nikoli jen jako „uživatel“ fakulty.

Tým kolem Jedničky se těší na spolupráci, ohlasy a podněty z celé naší akademické obce. Takže přeji Jedničce šťastnou cestu a hodně úspěchů. Ostatně, totéž přeji i nám všem, kdo budeme Jedničku vytvářet a číst!

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK