Nejsem sice absolventkou 1. LF UK, ale strávila jsem s ní převážnou část svého profesního života. Po kandidatuře jsem několik let pracovala v nově vzniklém Ústavu tropického zdravotnictví Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze. Ten však byl náhle a bez vysvětlení (alespoň nám, kteří jsme pracovali v jeho laboratořích) v předvečer Štědrého dne roku 1992 zrušen. Z celého osazenstva jsme vytrvali pouze tři se specializací na importované parazitární infekce. Přestože jsme všichni byli řešiteli tuzemských i zahraničních projektů, řadu měsíců jsme nemohli najít uplatnění v žádné zdravotnické instituci. Jediní, kdo pochopili, že i úzké specializace mají v medicíně své místo, byli lidé ve vedení III. kliniky infekčních a tropických nemocí 1. LF UK a FN Na Bulovce, jmenovitě doc. Alena Lobovská a prof. Jiří Tichý. Naše fakulta nám poskytla zázemí v prostorách tehdejšího Mikrobiologického ústavu, a tak jsem se ocitla na Albertově. Osobně si cením nejen skutečnosti, že jsem mohla pokračovat ve svém odborném zaměření, ale i možnosti působit na místech s mimořádně bohatou historií a tradicemi. Neustále hmatatelně vnímám všudypřítomnost genia loci. Akademické prostředí fakulty je pro mě navíc důležité v časech, které se obecně nevyznačují vzájemným lidským respektem.

Nejsem sice absolventkou 1. LF UK, ale strávila jsem s ní převážnou část svého profesního života. Po kandidatuře jsem několik let pracovala v nově vzniklém Ústavu tropického zdravotnictví Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze. Ten však byl náhle a bez vysvětlení (alespoň nám, kteří jsme pracovali v jeho laboratořích) v předvečer Štědrého dne roku 1992 zrušen. Z celého osazenstva jsme vytrvali pouze tři se specializací na importované parazitární infekce. Přestože jsme všichni byli řešiteli tuzemských i zahraničních projektů, řadu měsíců jsme nemohli najít uplatnění v žádné zdravotnické instituci. Jediní, kdo pochopili, že i úzké specializace mají v medicíně své místo, byli lidé ve vedení III. kliniky infekčních a tropických nemocí 1. LF UK a FN Na Bulovce, jmenovitě doc. Alena Lobovská a prof. Jiří Tichý. Naše fakulta nám poskytla zázemí v prostorách tehdejšího Mikrobiologického ústavu, a tak jsem se ocitla na Albertově. Osobně si cením nejen skutečnosti, že jsem mohla pokračovat ve svém odborném zaměření, ale i možnosti působit na místech s mimořádně bohatou historií a tradicemi. Neustále hmatatelně vnímám všudypřítomnost genia loci. Akademické prostředí fakulty je pro mě navíc důležité v časech, které se obecně nevyznačují vzájemným lidským respektem.

Nejsem sice absolventkou 1. LF UK, ale strávila jsem s ní převážnou část svého profesního života. Po kandidatuře jsem několik let pracovala v nově vzniklém Ústavu tropického zdravotnictví Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze. Ten však byl náhle a bez vysvětlení (alespoň nám, kteří jsme pracovali v jeho laboratořích) v předvečer Štědrého dne roku 1992 zrušen. Z celého osazenstva jsme vytrvali pouze tři se specializací na importované parazitární infekce. Přestože jsme všichni byli řešiteli tuzemských i zahraničních projektů, řadu měsíců jsme nemohli najít uplatnění v žádné zdravotnické instituci. Jediní, kdo pochopili, že i úzké specializace mají v medicíně své místo, byli lidé ve vedení III. kliniky infekčních a tropických nemocí 1. LF UK a FN Na Bulovce, jmenovitě doc. Alena Lobovská a prof. Jiří Tichý. Naše fakulta nám poskytla zázemí v prostorách tehdejšího Mikrobiologického ústavu, a tak jsem se ocitla na Albertově. Osobně si cením nejen skutečnosti, že jsem mohla pokračovat ve svém odborném zaměření, ale i možnosti působit na místech s mimořádně bohatou historií a tradicemi. Neustále hmatatelně vnímám všudypřítomnost genia loci. Akademické prostředí fakulty je pro mě navíc důležité v časech, které se obecně nevyznačují vzájemným lidským respektem.

Nejsem sice absolventkou 1. LF UK, ale strávila jsem s ní převážnou část svého profesního života. Po kandidatuře jsem několik let pracovala v nově vzniklém Ústavu tropického zdravotnictví Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze. Ten však byl náhle a bez vysvětlení (alespoň nám, kteří jsme pracovali v jeho laboratořích) v předvečer Štědrého dne roku 1992 zrušen. Z celého osazenstva jsme vytrvali pouze tři se specializací na importované parazitární infekce. Přestože jsme všichni byli řešiteli tuzemských i zahraničních projektů, řadu měsíců jsme nemohli najít uplatnění v žádné zdravotnické instituci. Jediní, kdo pochopili, že i úzké specializace mají v medicíně své místo, byli lidé ve vedení III. kliniky infekčních a tropických nemocí 1. LF UK a FN Na Bulovce, jmenovitě doc. Alena Lobovská a prof. Jiří Tichý. Naše fakulta nám poskytla zázemí v prostorách tehdejšího Mikrobiologického ústavu, a tak jsem se ocitla na Albertově. Osobně si cením nejen skutečnosti, že jsem mohla pokračovat ve svém odborném zaměření, ale i možnosti působit na místech s mimořádně bohatou historií a tradicemi. Neustále hmatatelně vnímám všudypřítomnost genia loci. Akademické prostředí fakulty je pro mě navíc důležité v časech, které se obecně nevyznačují vzájemným lidským respektem.

Nejsem sice absolventkou 1. LF UK, ale strávila jsem s ní převážnou část svého profesního života. Po kandidatuře jsem několik let pracovala v nově vzniklém Ústavu tropického zdravotnictví Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze. Ten však byl náhle a bez vysvětlení (alespoň nám, kteří jsme pracovali v jeho laboratořích) v předvečer Štědrého dne roku 1992 zrušen. Z celého osazenstva jsme vytrvali pouze tři se specializací na importované parazitární infekce. Přestože jsme všichni byli řešiteli tuzemských i zahraničních projektů, řadu měsíců jsme nemohli najít uplatnění v žádné zdravotnické instituci. Jediní, kdo pochopili, že i úzké specializace mají v medicíně své místo, byli lidé ve vedení III. kliniky infekčních a tropických nemocí 1. LF UK a FN Na Bulovce, jmenovitě doc. Alena Lobovská a prof. Jiří Tichý. Naše fakulta nám poskytla zázemí v prostorách tehdejšího Mikrobiologického ústavu, a tak jsem se ocitla na Albertově. Osobně si cením nejen skutečnosti, že jsem mohla pokračovat ve svém odborném zaměření, ale i možnosti působit na místech s mimořádně bohatou historií a tradicemi. Neustále hmatatelně vnímám všudypřítomnost genia loci. Akademické prostředí fakulty je pro mě navíc důležité v časech, které se obecně nevyznačují vzájemným lidským respektem.

Nejsem sice absolventkou 1. LF UK, ale strávila jsem s ní převážnou část svého profesního života. Po kandidatuře jsem několik let pracovala v nově vzniklém Ústavu tropického zdravotnictví Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze. Ten však byl náhle a bez vysvětlení (alespoň nám, kteří jsme pracovali v jeho laboratořích) v předvečer Štědrého dne roku 1992 zrušen. Z celého osazenstva jsme vytrvali pouze tři se specializací na importované parazitární infekce. Přestože jsme všichni byli řešiteli tuzemských i zahraničních projektů, řadu měsíců jsme nemohli najít uplatnění v žádné zdravotnické instituci. Jediní, kdo pochopili, že i úzké specializace mají v medicíně své místo, byli lidé ve vedení III. kliniky infekčních a tropických nemocí 1. LF UK a FN Na Bulovce, jmenovitě doc. Alena Lobovská a prof. Jiří Tichý. Naše fakulta nám poskytla zázemí v prostorách tehdejšího Mikrobiologického ústavu, a tak jsem se ocitla na Albertově. Osobně si cením nejen skutečnosti, že jsem mohla pokračovat ve svém odborném zaměření, ale i možnosti působit na místech s mimořádně bohatou historií a tradicemi. Neustále hmatatelně vnímám všudypřítomnost genia loci. Akademické prostředí fakulty je pro mě navíc důležité v časech, které se obecně nevyznačují vzájemným lidským respektem.