Na rozdíl od klinických pracovišť zřízených od samotného vzniku jako součást 1. LF UK jsem zažil trpké období poměrně závistivého nahlížení dychtivého, ve své době nejmodernějšího, ortopedického pracoviště na postavení dané univerzitním statutem. I pro tu nejmenší vědecko-pedagogickou hodnost jsme byli v roli prosebníka u některé z pražských i dalších ortopedických klinik. Byly jsme rovněž klinika, ale „jen ILFu“
a s velmi omezenými akademickými možnostmi. Byl jsem na vrcholu blaha, když jsme byli v roce 1999 přičleněni k 1. LF UK. Snad to bylo dáno i tím, že 1. a 2. ortopedie se stěhovaly do nových, poměrně stísněných prostor v Motole. Od samého začátku jsme začali s výukou mediků české i anglické paralelky. Výuka nám přidala jako velmi snadná až primitivní v porovnání s tím, jak probíhala příprava k atestacím I. 

a II. stupně. Byli jsme rázem jediným pracovištěm s plným spektrem ortopedických subspecializací – od dětské ortopedie přes spondylochirurgii či všeobecnou ortopedii až po traumatologii, sportovní ortopedii, oddělení aloplastik a onkologie. Stále probíhá paralelní pregraduální výuka a postgraduální vzdělávání v celém rozsahu ortopedie, u aloplastik také ve spolupráci s ortopedií v Motole.

Fakulta mi dává pocit sounáležitosti s univerzitou, množství tuzemských i zahraničních studentů doktorského studia významně zvyšuje prestiž pracoviště. Zažitá je vědecko-výzkumná práce ve všech jejích formách. Pořádáme národní i mezinárodní kongresy, naši lékaři jsou aktivními členy všech významných evropských
i světových ortopedických společností.

Pracoval jsem více než 10 let na prestižních ortopedických pracovištích v USA, Německu, Švýcarsku, ale
i v Jemenu, dohromady 13krát jsem strávil 2–4 týdny ročně ortopedickou operativou v Kuvajtu. Všude jsem mohl prezentovat vysokou úroveň české ortopedie i univerzitního vzdělávání.

Foto: Markéta Sýkorová

Na rozdíl od klinických pracovišť zřízených od samotného vzniku jako součást 1. LF UK jsem zažil trpké období poměrně závistivého nahlížení dychtivého, ve své době nejmodernějšího, ortopedického pracoviště na postavení dané univerzitním statutem. I pro tu nejmenší vědecko-pedagogickou hodnost jsme byli v roli prosebníka u některé z pražských i dalších ortopedických klinik. Byly jsme rovněž klinika, ale „jen ILFu“
a s velmi omezenými akademickými možnostmi. Byl jsem na vrcholu blaha, když jsme byli v roce 1999 přičleněni k 1. LF UK. Snad to bylo dáno i tím, že 1. a 2. ortopedie se stěhovaly do nových, poměrně stísněných prostor v Motole. Od samého začátku jsme začali s výukou mediků české i anglické paralelky. Výuka nám přidala jako velmi snadná až primitivní v porovnání s tím, jak probíhala příprava k atestacím I. 

a II. stupně. Byli jsme rázem jediným pracovištěm s plným spektrem ortopedických subspecializací – od dětské ortopedie přes spondylochirurgii či všeobecnou ortopedii až po traumatologii, sportovní ortopedii, oddělení aloplastik a onkologie. Stále probíhá paralelní pregraduální výuka a postgraduální vzdělávání v celém rozsahu ortopedie, u aloplastik také ve spolupráci s ortopedií v Motole.

Fakulta mi dává pocit sounáležitosti s univerzitou, množství tuzemských i zahraničních studentů doktorského studia významně zvyšuje prestiž pracoviště. Zažitá je vědecko-výzkumná práce ve všech jejích formách. Pořádáme národní i mezinárodní kongresy, naši lékaři jsou aktivními členy všech významných evropských
i světových ortopedických společností.

Pracoval jsem více než 10 let na prestižních ortopedických pracovištích v USA, Německu, Švýcarsku, ale
i v Jemenu, dohromady 13krát jsem strávil 2–4 týdny ročně ortopedickou operativou v Kuvajtu. Všude jsem mohl prezentovat vysokou úroveň české ortopedie i univerzitního vzdělávání.

Foto: Markéta Sýkorová

Na rozdíl od klinických pracovišť zřízených od samotného vzniku jako součást 1. LF UK jsem zažil trpké období poměrně závistivého nahlížení dychtivého, ve své době nejmodernějšího, ortopedického pracoviště na postavení dané univerzitním statutem. I pro tu nejmenší vědecko-pedagogickou hodnost jsme byli v roli prosebníka u některé z pražských i dalších ortopedických klinik. Byly jsme rovněž klinika, ale „jen ILFu“
a s velmi omezenými akademickými možnostmi. Byl jsem na vrcholu blaha, když jsme byli v roce 1999 přičleněni k 1. LF UK. Snad to bylo dáno i tím, že 1. a 2. ortopedie se stěhovaly do nových, poměrně stísněných prostor v Motole. Od samého začátku jsme začali s výukou mediků české i anglické paralelky. Výuka nám přidala jako velmi snadná až primitivní v porovnání s tím, jak probíhala příprava k atestacím I. 

a II. stupně. Byli jsme rázem jediným pracovištěm s plným spektrem ortopedických subspecializací – od dětské ortopedie přes spondylochirurgii či všeobecnou ortopedii až po traumatologii, sportovní ortopedii, oddělení aloplastik a onkologie. Stále probíhá paralelní pregraduální výuka a postgraduální vzdělávání v celém rozsahu ortopedie, u aloplastik také ve spolupráci s ortopedií v Motole.

Fakulta mi dává pocit sounáležitosti s univerzitou, množství tuzemských i zahraničních studentů doktorského studia významně zvyšuje prestiž pracoviště. Zažitá je vědecko-výzkumná práce ve všech jejích formách. Pořádáme národní i mezinárodní kongresy, naši lékaři jsou aktivními členy všech významných evropských
i světových ortopedických společností.

Pracoval jsem více než 10 let na prestižních ortopedických pracovištích v USA, Německu, Švýcarsku, ale
i v Jemenu, dohromady 13krát jsem strávil 2–4 týdny ročně ortopedickou operativou v Kuvajtu. Všude jsem mohl prezentovat vysokou úroveň české ortopedie i univerzitního vzdělávání.

Foto: Markéta Sýkorová

Na rozdíl od klinických pracovišť zřízených od samotného vzniku jako součást 1. LF UK jsem zažil trpké období poměrně závistivého nahlížení dychtivého, ve své době nejmodernějšího, ortopedického pracoviště na postavení dané univerzitním statutem. I pro tu nejmenší vědecko-pedagogickou hodnost jsme byli v roli prosebníka u některé z pražských i dalších ortopedických klinik. Byly jsme rovněž klinika, ale „jen ILFu“
a s velmi omezenými akademickými možnostmi. Byl jsem na vrcholu blaha, když jsme byli v roce 1999 přičleněni k 1. LF UK. Snad to bylo dáno i tím, že 1. a 2. ortopedie se stěhovaly do nových, poměrně stísněných prostor v Motole. Od samého začátku jsme začali s výukou mediků české i anglické paralelky. Výuka nám přidala jako velmi snadná až primitivní v porovnání s tím, jak probíhala příprava k atestacím I. 

a II. stupně. Byli jsme rázem jediným pracovištěm s plným spektrem ortopedických subspecializací – od dětské ortopedie přes spondylochirurgii či všeobecnou ortopedii až po traumatologii, sportovní ortopedii, oddělení aloplastik a onkologie. Stále probíhá paralelní pregraduální výuka a postgraduální vzdělávání v celém rozsahu ortopedie, u aloplastik také ve spolupráci s ortopedií v Motole.

Fakulta mi dává pocit sounáležitosti s univerzitou, množství tuzemských i zahraničních studentů doktorského studia významně zvyšuje prestiž pracoviště. Zažitá je vědecko-výzkumná práce ve všech jejích formách. Pořádáme národní i mezinárodní kongresy, naši lékaři jsou aktivními členy všech významných evropských
i světových ortopedických společností.

Pracoval jsem více než 10 let na prestižních ortopedických pracovištích v USA, Německu, Švýcarsku, ale
i v Jemenu, dohromady 13krát jsem strávil 2–4 týdny ročně ortopedickou operativou v Kuvajtu. Všude jsem mohl prezentovat vysokou úroveň české ortopedie i univerzitního vzdělávání.

Foto: Markéta Sýkorová

Na rozdíl od klinických pracovišť zřízených od samotného vzniku jako součást 1. LF UK jsem zažil trpké období poměrně závistivého nahlížení dychtivého, ve své době nejmodernějšího, ortopedického pracoviště na postavení dané univerzitním statutem. I pro tu nejmenší vědecko-pedagogickou hodnost jsme byli v roli prosebníka u některé z pražských i dalších ortopedických klinik. Byly jsme rovněž klinika, ale „jen ILFu“
a s velmi omezenými akademickými možnostmi. Byl jsem na vrcholu blaha, když jsme byli v roce 1999 přičleněni k 1. LF UK. Snad to bylo dáno i tím, že 1. a 2. ortopedie se stěhovaly do nových, poměrně stísněných prostor v Motole. Od samého začátku jsme začali s výukou mediků české i anglické paralelky. Výuka nám přidala jako velmi snadná až primitivní v porovnání s tím, jak probíhala příprava k atestacím I. 

a II. stupně. Byli jsme rázem jediným pracovištěm s plným spektrem ortopedických subspecializací – od dětské ortopedie přes spondylochirurgii či všeobecnou ortopedii až po traumatologii, sportovní ortopedii, oddělení aloplastik a onkologie. Stále probíhá paralelní pregraduální výuka a postgraduální vzdělávání v celém rozsahu ortopedie, u aloplastik také ve spolupráci s ortopedií v Motole.

Fakulta mi dává pocit sounáležitosti s univerzitou, množství tuzemských i zahraničních studentů doktorského studia významně zvyšuje prestiž pracoviště. Zažitá je vědecko-výzkumná práce ve všech jejích formách. Pořádáme národní i mezinárodní kongresy, naši lékaři jsou aktivními členy všech významných evropských
i světových ortopedických společností.

Pracoval jsem více než 10 let na prestižních ortopedických pracovištích v USA, Německu, Švýcarsku, ale
i v Jemenu, dohromady 13krát jsem strávil 2–4 týdny ročně ortopedickou operativou v Kuvajtu. Všude jsem mohl prezentovat vysokou úroveň české ortopedie i univerzitního vzdělávání.

Foto: Markéta Sýkorová

Na rozdíl od klinických pracovišť zřízených od samotného vzniku jako součást 1. LF UK jsem zažil trpké období poměrně závistivého nahlížení dychtivého, ve své době nejmodernějšího, ortopedického pracoviště na postavení dané univerzitním statutem. I pro tu nejmenší vědecko-pedagogickou hodnost jsme byli v roli prosebníka u některé z pražských i dalších ortopedických klinik. Byly jsme rovněž klinika, ale „jen ILFu“
a s velmi omezenými akademickými možnostmi. Byl jsem na vrcholu blaha, když jsme byli v roce 1999 přičleněni k 1. LF UK. Snad to bylo dáno i tím, že 1. a 2. ortopedie se stěhovaly do nových, poměrně stísněných prostor v Motole. Od samého začátku jsme začali s výukou mediků české i anglické paralelky. Výuka nám přidala jako velmi snadná až primitivní v porovnání s tím, jak probíhala příprava k atestacím I. 

a II. stupně. Byli jsme rázem jediným pracovištěm s plným spektrem ortopedických subspecializací – od dětské ortopedie přes spondylochirurgii či všeobecnou ortopedii až po traumatologii, sportovní ortopedii, oddělení aloplastik a onkologie. Stále probíhá paralelní pregraduální výuka a postgraduální vzdělávání v celém rozsahu ortopedie, u aloplastik také ve spolupráci s ortopedií v Motole.

Fakulta mi dává pocit sounáležitosti s univerzitou, množství tuzemských i zahraničních studentů doktorského studia významně zvyšuje prestiž pracoviště. Zažitá je vědecko-výzkumná práce ve všech jejích formách. Pořádáme národní i mezinárodní kongresy, naši lékaři jsou aktivními členy všech významných evropských
i světových ortopedických společností.

Pracoval jsem více než 10 let na prestižních ortopedických pracovištích v USA, Německu, Švýcarsku, ale
i v Jemenu, dohromady 13krát jsem strávil 2–4 týdny ročně ortopedickou operativou v Kuvajtu. Všude jsem mohl prezentovat vysokou úroveň české ortopedie i univerzitního vzdělávání.

Foto: Markéta Sýkorová