1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova
Aktuální číslo

Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., rektor UK, přednosta Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky

 

Jednička je pro mne můj profesní život, studium a je i mým druhým domovem. Představuje dvě třetiny mého života. Poprvé jsem na Jedničku, tehdy Fakultu všeobecného lékařství, zavítal v roce 1983 do laboratoří na III. interní klinice. Moje studium ovlivnily významné osobnosti české i světové medicíny – anatom profesor Čihák, profesoři Štípek a Kraml, vynikající představitelé oboru biochemie, kteří se později stali mými přáteli a budou vždy mými vzory. Nezapomenu na profesora Jiráska, patologa, jenž občas v zápalu výkladu ponořil svoji kravatu do otevřeného hrudního koše, na farmakologa profesora Wenkeho či profesora Johna, s roztaženýma rukama, demonstrujícího imunoglobulin.

Internu jsem absolvoval na I. interní klinice, kde působily velmi renesanční osobnosti – docent Jirásek, profesor Štork a další mladší kolegové a později moji přátelé, za všechny tehdejší as. Tesař, as. Špičák, as. Petrtýl nebo as. Beneš. Znalosti z interny a nefrologie jsem získával na této klinice, kde jsem po mnoho let působil a kde se mým vzorem stal profesor Klener.

Když jsem jako mladý lékař začínal s vědou a domlouval si schůzky s ním nebo s profesorkou Peškovou, říkali – pane kolego, přijďte ráno nejlépe v 6.30 nebo i dříve. Říkal jsem si, že kdybych byl profesorem, tak by měly takové schůzky ideálně probíhat po 8.30. Nyní chodím na ústav v 7.00 a tuto dobu také nabízím svým kolegům k setkávání. Řada z mých učitelů se později stala mými kolegy a přáteli. Rád se s nimi potkávám i mimo Jedničku při různých příležitostech – u kávy, čaje, sklenky vína či při krátkých zastaveních u nás v prostorách fakulty, na koncertu nebo i na golfu.

Rozhovory

Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., rektor UK, přednosta Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky

 

Jednička je pro mne můj profesní život, studium a je i mým druhým domovem. Představuje dvě třetiny mého života. Poprvé jsem na Jedničku, tehdy Fakultu všeobecného lékařství, zavítal v roce 1983 do laboratoří na III. interní klinice. Moje studium ovlivnily významné osobnosti české i světové medicíny – anatom profesor Čihák, profesoři Štípek a Kraml, vynikající představitelé oboru biochemie, kteří se později stali mými přáteli a budou vždy mými vzory. Nezapomenu na profesora Jiráska, patologa, jenž občas v zápalu výkladu ponořil svoji kravatu do otevřeného hrudního koše, na farmakologa profesora Wenkeho či profesora Johna, s roztaženýma rukama, demonstrujícího imunoglobulin.

Internu jsem absolvoval na I. interní klinice, kde působily velmi renesanční osobnosti – docent Jirásek, profesor Štork a další mladší kolegové a později moji přátelé, za všechny tehdejší as. Tesař, as. Špičák, as. Petrtýl nebo as. Beneš. Znalosti z interny a nefrologie jsem získával na této klinice, kde jsem po mnoho let působil a kde se mým vzorem stal profesor Klener.

Když jsem jako mladý lékař začínal s vědou a domlouval si schůzky s ním nebo s profesorkou Peškovou, říkali – pane kolego, přijďte ráno nejlépe v 6.30 nebo i dříve. Říkal jsem si, že kdybych byl profesorem, tak by měly takové schůzky ideálně probíhat po 8.30. Nyní chodím na ústav v 7.00 a tuto dobu také nabízím svým kolegům k setkávání. Řada z mých učitelů se později stala mými kolegy a přáteli. Rád se s nimi potkávám i mimo Jedničku při různých příležitostech – u kávy, čaje, sklenky vína či při krátkých zastaveních u nás v prostorách fakulty, na koncertu nebo i na golfu.

Téma

Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., rektor UK, přednosta Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky

 

Jednička je pro mne můj profesní život, studium a je i mým druhým domovem. Představuje dvě třetiny mého života. Poprvé jsem na Jedničku, tehdy Fakultu všeobecného lékařství, zavítal v roce 1983 do laboratoří na III. interní klinice. Moje studium ovlivnily významné osobnosti české i světové medicíny – anatom profesor Čihák, profesoři Štípek a Kraml, vynikající představitelé oboru biochemie, kteří se později stali mými přáteli a budou vždy mými vzory. Nezapomenu na profesora Jiráska, patologa, jenž občas v zápalu výkladu ponořil svoji kravatu do otevřeného hrudního koše, na farmakologa profesora Wenkeho či profesora Johna, s roztaženýma rukama, demonstrujícího imunoglobulin.

Internu jsem absolvoval na I. interní klinice, kde působily velmi renesanční osobnosti – docent Jirásek, profesor Štork a další mladší kolegové a později moji přátelé, za všechny tehdejší as. Tesař, as. Špičák, as. Petrtýl nebo as. Beneš. Znalosti z interny a nefrologie jsem získával na této klinice, kde jsem po mnoho let působil a kde se mým vzorem stal profesor Klener.

Když jsem jako mladý lékař začínal s vědou a domlouval si schůzky s ním nebo s profesorkou Peškovou, říkali – pane kolego, přijďte ráno nejlépe v 6.30 nebo i dříve. Říkal jsem si, že kdybych byl profesorem, tak by měly takové schůzky ideálně probíhat po 8.30. Nyní chodím na ústav v 7.00 a tuto dobu také nabízím svým kolegům k setkávání. Řada z mých učitelů se později stala mými kolegy a přáteli. Rád se s nimi potkávám i mimo Jedničku při různých příležitostech – u kávy, čaje, sklenky vína či při krátkých zastaveních u nás v prostorách fakulty, na koncertu nebo i na golfu.

Co pro mě znamená Jednička

Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., rektor UK, přednosta Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky

 

Jednička je pro mne můj profesní život, studium a je i mým druhým domovem. Představuje dvě třetiny mého života. Poprvé jsem na Jedničku, tehdy Fakultu všeobecného lékařství, zavítal v roce 1983 do laboratoří na III. interní klinice. Moje studium ovlivnily významné osobnosti české i světové medicíny – anatom profesor Čihák, profesoři Štípek a Kraml, vynikající představitelé oboru biochemie, kteří se později stali mými přáteli a budou vždy mými vzory. Nezapomenu na profesora Jiráska, patologa, jenž občas v zápalu výkladu ponořil svoji kravatu do otevřeného hrudního koše, na farmakologa profesora Wenkeho či profesora Johna, s roztaženýma rukama, demonstrujícího imunoglobulin.

Internu jsem absolvoval na I. interní klinice, kde působily velmi renesanční osobnosti – docent Jirásek, profesor Štork a další mladší kolegové a později moji přátelé, za všechny tehdejší as. Tesař, as. Špičák, as. Petrtýl nebo as. Beneš. Znalosti z interny a nefrologie jsem získával na této klinice, kde jsem po mnoho let působil a kde se mým vzorem stal profesor Klener.

Když jsem jako mladý lékař začínal s vědou a domlouval si schůzky s ním nebo s profesorkou Peškovou, říkali – pane kolego, přijďte ráno nejlépe v 6.30 nebo i dříve. Říkal jsem si, že kdybych byl profesorem, tak by měly takové schůzky ideálně probíhat po 8.30. Nyní chodím na ústav v 7.00 a tuto dobu také nabízím svým kolegům k setkávání. Řada z mých učitelů se později stala mými kolegy a přáteli. Rád se s nimi potkávám i mimo Jedničku při různých příležitostech – u kávy, čaje, sklenky vína či při krátkých zastaveních u nás v prostorách fakulty, na koncertu nebo i na golfu.

Jednička ve vědě

Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., rektor UK, přednosta Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky

 

Jednička je pro mne můj profesní život, studium a je i mým druhým domovem. Představuje dvě třetiny mého života. Poprvé jsem na Jedničku, tehdy Fakultu všeobecného lékařství, zavítal v roce 1983 do laboratoří na III. interní klinice. Moje studium ovlivnily významné osobnosti české i světové medicíny – anatom profesor Čihák, profesoři Štípek a Kraml, vynikající představitelé oboru biochemie, kteří se později stali mými přáteli a budou vždy mými vzory. Nezapomenu na profesora Jiráska, patologa, jenž občas v zápalu výkladu ponořil svoji kravatu do otevřeného hrudního koše, na farmakologa profesora Wenkeho či profesora Johna, s roztaženýma rukama, demonstrujícího imunoglobulin.

Internu jsem absolvoval na I. interní klinice, kde působily velmi renesanční osobnosti – docent Jirásek, profesor Štork a další mladší kolegové a později moji přátelé, za všechny tehdejší as. Tesař, as. Špičák, as. Petrtýl nebo as. Beneš. Znalosti z interny a nefrologie jsem získával na této klinice, kde jsem po mnoho let působil a kde se mým vzorem stal profesor Klener.

Když jsem jako mladý lékař začínal s vědou a domlouval si schůzky s ním nebo s profesorkou Peškovou, říkali – pane kolego, přijďte ráno nejlépe v 6.30 nebo i dříve. Říkal jsem si, že kdybych byl profesorem, tak by měly takové schůzky ideálně probíhat po 8.30. Nyní chodím na ústav v 7.00 a tuto dobu také nabízím svým kolegům k setkávání. Řada z mých učitelů se později stala mými kolegy a přáteli. Rád se s nimi potkávám i mimo Jedničku při různých příležitostech – u kávy, čaje, sklenky vína či při krátkých zastaveních u nás v prostorách fakulty, na koncertu nebo i na golfu.

Erasmus a stáže

Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., rektor UK, přednosta Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky

 

Jednička je pro mne můj profesní život, studium a je i mým druhým domovem. Představuje dvě třetiny mého života. Poprvé jsem na Jedničku, tehdy Fakultu všeobecného lékařství, zavítal v roce 1983 do laboratoří na III. interní klinice. Moje studium ovlivnily významné osobnosti české i světové medicíny – anatom profesor Čihák, profesoři Štípek a Kraml, vynikající představitelé oboru biochemie, kteří se později stali mými přáteli a budou vždy mými vzory. Nezapomenu na profesora Jiráska, patologa, jenž občas v zápalu výkladu ponořil svoji kravatu do otevřeného hrudního koše, na farmakologa profesora Wenkeho či profesora Johna, s roztaženýma rukama, demonstrujícího imunoglobulin.

Internu jsem absolvoval na I. interní klinice, kde působily velmi renesanční osobnosti – docent Jirásek, profesor Štork a další mladší kolegové a později moji přátelé, za všechny tehdejší as. Tesař, as. Špičák, as. Petrtýl nebo as. Beneš. Znalosti z interny a nefrologie jsem získával na této klinice, kde jsem po mnoho let působil a kde se mým vzorem stal profesor Klener.

Když jsem jako mladý lékař začínal s vědou a domlouval si schůzky s ním nebo s profesorkou Peškovou, říkali – pane kolego, přijďte ráno nejlépe v 6.30 nebo i dříve. Říkal jsem si, že kdybych byl profesorem, tak by měly takové schůzky ideálně probíhat po 8.30. Nyní chodím na ústav v 7.00 a tuto dobu také nabízím svým kolegům k setkávání. Řada z mých učitelů se později stala mými kolegy a přáteli. Rád se s nimi potkávám i mimo Jedničku při různých příležitostech – u kávy, čaje, sklenky vína či při krátkých zastaveních u nás v prostorách fakulty, na koncertu nebo i na golfu.