S 1. LF UK jsem profesně spjata již 50 let. V r. 1971 jsem po 7letém pobytu na Ústavu klinické biologie a genetiky nastoupila jako sekundární lékařka na Hennerově neurologické klinice, kde jsem od r. 1972 pracovala jako odborný asistent. Poté následovala habilitace a jmenovací řízení v oboru neurologie a od r. 1998 jsem po dobu 8 let tuto kliniku vedla. S radostí mohu říci, že ve všech těžkých životních obdobích mi vedení fakulty bylo vždy oporou – a to i v začátcích mého funkčního období, kdy ke konci 90. let probíhala reorganizace VFN.

Nesmírně si cením podpory fakulty nejen v pedagogické, ale i vědecko-výzkumné oblasti a při pořádání mezinárodních i tuzemských setkání. Naprostá většina mých grantových projektů byla organizována prostřednictvím grantového oddělení 1. LF. Výraznou podporou vědeckého růstu mladých pracovníků byly v letech 1998–2013 i výzkumné záměry fakulty, transformované nyní do podoby PRVOUK. Díky této finanční podpoře se podařilo vybudovat jednotlivá centra kliniky, usnadnit publikační výstupy a navázat i rozšířit mezinárodní spolupráci.

Jako člen vědecké rady UK jsem mohla sledovat a být hrdá na úroveň uchazečů z 1. LF při profesorském řízení, kteří patřili mezi nejkvalitnější, ale i nejpočetnější. Naše fakulta patří k nejproduktivnějším z hlediska publikačních výstupů, grantových projektů i ukončených disertačních obhajob postgraduálních studentů.

Svůj příspěvek zakončím s trochou humoru a vize do budoucnosti: kdykoliv přijede zahraniční návštěva, vedu ji na vyhlídku z malých albertovských schodů a vidím vždy v jejích očích upřímný výraz obdivu nad majestátností a počtem budov našich teoretických ústavů. Kéž bychom oživili představu vybudování Albertova jako univerzitního kampusu a vnější vzhled našich klinických pracovišť připomínal alespoň zčásti finanční štědrost těch univerzitních. Historický areál Hennerovy neurologické kliniky by si to jistě zasloužil.

S 1. LF UK jsem profesně spjata již 50 let. V r. 1971 jsem po 7letém pobytu na Ústavu klinické biologie a genetiky nastoupila jako sekundární lékařka na Hennerově neurologické klinice, kde jsem od r. 1972 pracovala jako odborný asistent. Poté následovala habilitace a jmenovací řízení v oboru neurologie a od r. 1998 jsem po dobu 8 let tuto kliniku vedla. S radostí mohu říci, že ve všech těžkých životních obdobích mi vedení fakulty bylo vždy oporou – a to i v začátcích mého funkčního období, kdy ke konci 90. let probíhala reorganizace VFN.

Nesmírně si cením podpory fakulty nejen v pedagogické, ale i vědecko-výzkumné oblasti a při pořádání mezinárodních i tuzemských setkání. Naprostá většina mých grantových projektů byla organizována prostřednictvím grantového oddělení 1. LF. Výraznou podporou vědeckého růstu mladých pracovníků byly v letech 1998–2013 i výzkumné záměry fakulty, transformované nyní do podoby PRVOUK. Díky této finanční podpoře se podařilo vybudovat jednotlivá centra kliniky, usnadnit publikační výstupy a navázat i rozšířit mezinárodní spolupráci.

Jako člen vědecké rady UK jsem mohla sledovat a být hrdá na úroveň uchazečů z 1. LF při profesorském řízení, kteří patřili mezi nejkvalitnější, ale i nejpočetnější. Naše fakulta patří k nejproduktivnějším z hlediska publikačních výstupů, grantových projektů i ukončených disertačních obhajob postgraduálních studentů.

Svůj příspěvek zakončím s trochou humoru a vize do budoucnosti: kdykoliv přijede zahraniční návštěva, vedu ji na vyhlídku z malých albertovských schodů a vidím vždy v jejích očích upřímný výraz obdivu nad majestátností a počtem budov našich teoretických ústavů. Kéž bychom oživili představu vybudování Albertova jako univerzitního kampusu a vnější vzhled našich klinických pracovišť připomínal alespoň zčásti finanční štědrost těch univerzitních. Historický areál Hennerovy neurologické kliniky by si to jistě zasloužil.

S 1. LF UK jsem profesně spjata již 50 let. V r. 1971 jsem po 7letém pobytu na Ústavu klinické biologie a genetiky nastoupila jako sekundární lékařka na Hennerově neurologické klinice, kde jsem od r. 1972 pracovala jako odborný asistent. Poté následovala habilitace a jmenovací řízení v oboru neurologie a od r. 1998 jsem po dobu 8 let tuto kliniku vedla. S radostí mohu říci, že ve všech těžkých životních obdobích mi vedení fakulty bylo vždy oporou – a to i v začátcích mého funkčního období, kdy ke konci 90. let probíhala reorganizace VFN.

Nesmírně si cením podpory fakulty nejen v pedagogické, ale i vědecko-výzkumné oblasti a při pořádání mezinárodních i tuzemských setkání. Naprostá většina mých grantových projektů byla organizována prostřednictvím grantového oddělení 1. LF. Výraznou podporou vědeckého růstu mladých pracovníků byly v letech 1998–2013 i výzkumné záměry fakulty, transformované nyní do podoby PRVOUK. Díky této finanční podpoře se podařilo vybudovat jednotlivá centra kliniky, usnadnit publikační výstupy a navázat i rozšířit mezinárodní spolupráci.

Jako člen vědecké rady UK jsem mohla sledovat a být hrdá na úroveň uchazečů z 1. LF při profesorském řízení, kteří patřili mezi nejkvalitnější, ale i nejpočetnější. Naše fakulta patří k nejproduktivnějším z hlediska publikačních výstupů, grantových projektů i ukončených disertačních obhajob postgraduálních studentů.

Svůj příspěvek zakončím s trochou humoru a vize do budoucnosti: kdykoliv přijede zahraniční návštěva, vedu ji na vyhlídku z malých albertovských schodů a vidím vždy v jejích očích upřímný výraz obdivu nad majestátností a počtem budov našich teoretických ústavů. Kéž bychom oživili představu vybudování Albertova jako univerzitního kampusu a vnější vzhled našich klinických pracovišť připomínal alespoň zčásti finanční štědrost těch univerzitních. Historický areál Hennerovy neurologické kliniky by si to jistě zasloužil.

S 1. LF UK jsem profesně spjata již 50 let. V r. 1971 jsem po 7letém pobytu na Ústavu klinické biologie a genetiky nastoupila jako sekundární lékařka na Hennerově neurologické klinice, kde jsem od r. 1972 pracovala jako odborný asistent. Poté následovala habilitace a jmenovací řízení v oboru neurologie a od r. 1998 jsem po dobu 8 let tuto kliniku vedla. S radostí mohu říci, že ve všech těžkých životních obdobích mi vedení fakulty bylo vždy oporou – a to i v začátcích mého funkčního období, kdy ke konci 90. let probíhala reorganizace VFN.

Nesmírně si cením podpory fakulty nejen v pedagogické, ale i vědecko-výzkumné oblasti a při pořádání mezinárodních i tuzemských setkání. Naprostá většina mých grantových projektů byla organizována prostřednictvím grantového oddělení 1. LF. Výraznou podporou vědeckého růstu mladých pracovníků byly v letech 1998–2013 i výzkumné záměry fakulty, transformované nyní do podoby PRVOUK. Díky této finanční podpoře se podařilo vybudovat jednotlivá centra kliniky, usnadnit publikační výstupy a navázat i rozšířit mezinárodní spolupráci.

Jako člen vědecké rady UK jsem mohla sledovat a být hrdá na úroveň uchazečů z 1. LF při profesorském řízení, kteří patřili mezi nejkvalitnější, ale i nejpočetnější. Naše fakulta patří k nejproduktivnějším z hlediska publikačních výstupů, grantových projektů i ukončených disertačních obhajob postgraduálních studentů.

Svůj příspěvek zakončím s trochou humoru a vize do budoucnosti: kdykoliv přijede zahraniční návštěva, vedu ji na vyhlídku z malých albertovských schodů a vidím vždy v jejích očích upřímný výraz obdivu nad majestátností a počtem budov našich teoretických ústavů. Kéž bychom oživili představu vybudování Albertova jako univerzitního kampusu a vnější vzhled našich klinických pracovišť připomínal alespoň zčásti finanční štědrost těch univerzitních. Historický areál Hennerovy neurologické kliniky by si to jistě zasloužil.

S 1. LF UK jsem profesně spjata již 50 let. V r. 1971 jsem po 7letém pobytu na Ústavu klinické biologie a genetiky nastoupila jako sekundární lékařka na Hennerově neurologické klinice, kde jsem od r. 1972 pracovala jako odborný asistent. Poté následovala habilitace a jmenovací řízení v oboru neurologie a od r. 1998 jsem po dobu 8 let tuto kliniku vedla. S radostí mohu říci, že ve všech těžkých životních obdobích mi vedení fakulty bylo vždy oporou – a to i v začátcích mého funkčního období, kdy ke konci 90. let probíhala reorganizace VFN.

Nesmírně si cením podpory fakulty nejen v pedagogické, ale i vědecko-výzkumné oblasti a při pořádání mezinárodních i tuzemských setkání. Naprostá většina mých grantových projektů byla organizována prostřednictvím grantového oddělení 1. LF. Výraznou podporou vědeckého růstu mladých pracovníků byly v letech 1998–2013 i výzkumné záměry fakulty, transformované nyní do podoby PRVOUK. Díky této finanční podpoře se podařilo vybudovat jednotlivá centra kliniky, usnadnit publikační výstupy a navázat i rozšířit mezinárodní spolupráci.

Jako člen vědecké rady UK jsem mohla sledovat a být hrdá na úroveň uchazečů z 1. LF při profesorském řízení, kteří patřili mezi nejkvalitnější, ale i nejpočetnější. Naše fakulta patří k nejproduktivnějším z hlediska publikačních výstupů, grantových projektů i ukončených disertačních obhajob postgraduálních studentů.

Svůj příspěvek zakončím s trochou humoru a vize do budoucnosti: kdykoliv přijede zahraniční návštěva, vedu ji na vyhlídku z malých albertovských schodů a vidím vždy v jejích očích upřímný výraz obdivu nad majestátností a počtem budov našich teoretických ústavů. Kéž bychom oživili představu vybudování Albertova jako univerzitního kampusu a vnější vzhled našich klinických pracovišť připomínal alespoň zčásti finanční štědrost těch univerzitních. Historický areál Hennerovy neurologické kliniky by si to jistě zasloužil.

S 1. LF UK jsem profesně spjata již 50 let. V r. 1971 jsem po 7letém pobytu na Ústavu klinické biologie a genetiky nastoupila jako sekundární lékařka na Hennerově neurologické klinice, kde jsem od r. 1972 pracovala jako odborný asistent. Poté následovala habilitace a jmenovací řízení v oboru neurologie a od r. 1998 jsem po dobu 8 let tuto kliniku vedla. S radostí mohu říci, že ve všech těžkých životních obdobích mi vedení fakulty bylo vždy oporou – a to i v začátcích mého funkčního období, kdy ke konci 90. let probíhala reorganizace VFN.

Nesmírně si cením podpory fakulty nejen v pedagogické, ale i vědecko-výzkumné oblasti a při pořádání mezinárodních i tuzemských setkání. Naprostá většina mých grantových projektů byla organizována prostřednictvím grantového oddělení 1. LF. Výraznou podporou vědeckého růstu mladých pracovníků byly v letech 1998–2013 i výzkumné záměry fakulty, transformované nyní do podoby PRVOUK. Díky této finanční podpoře se podařilo vybudovat jednotlivá centra kliniky, usnadnit publikační výstupy a navázat i rozšířit mezinárodní spolupráci.

Jako člen vědecké rady UK jsem mohla sledovat a být hrdá na úroveň uchazečů z 1. LF při profesorském řízení, kteří patřili mezi nejkvalitnější, ale i nejpočetnější. Naše fakulta patří k nejproduktivnějším z hlediska publikačních výstupů, grantových projektů i ukončených disertačních obhajob postgraduálních studentů.

Svůj příspěvek zakončím s trochou humoru a vize do budoucnosti: kdykoliv přijede zahraniční návštěva, vedu ji na vyhlídku z malých albertovských schodů a vidím vždy v jejích očích upřímný výraz obdivu nad majestátností a počtem budov našich teoretických ústavů. Kéž bychom oživili představu vybudování Albertova jako univerzitního kampusu a vnější vzhled našich klinických pracovišť připomínal alespoň zčásti finanční štědrost těch univerzitních. Historický areál Hennerovy neurologické kliniky by si to jistě zasloužil.