1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova
Aktuální číslo

Prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc., II. interní klinika

Celý profesní život včetně studia jsem strávil na Fakultě všeobecného lékařství, předchůdkyni Jedničky. A již během studentských let jsem se potkával s velikány medicíny – v teoretických oborech s Borovanským při anatomii, s Karáskem při fyziologii a s mnoha dalšími, v oborech klinických pak s Charvátem, Hennerem nebo Vondráčkem. Téměř by se dalo říci, co obor, to jeho „tvůrce“! Po promoci jsem za dva roky nastoupil na III. interní kliniku a měl jsem to pravé štěstí na učitele, kteří člověka formují a přivedou ho k tomu, že se později ze žáka stane partnerem a pak i učitelem.

Musím vyjmenovat alespoň několik z nich, protože dodnes vím, že právě oni mě nasměrovali správně: páni profesoři Charvát, Pacovský, Holeček, Petrášek, Horký, Kölbel, Schreiber, pak mnoho chytrých docentů a dříve či později kamarádů. V prostředí velmi zajímavém – vždyť nemocnice k 1. LF náležící vznikla v 18. století a „uvnitř“ se stále modernizovala, což umožnilo odborný vývoj srovnatelný s vyspělým světem, se kterým byla komunikace zprvu jen prostřednictvím „current content“ a žádostí o separátky článků z časopisů. I v době politického temna zde byly ostrůvky lékařů, kteří neztratili tvář a teprve po roce 1989 mohli přejít do pozic, jež jim odborně dávno příslušely.

A proč jsme zde zůstávali? Asi právě pro ty vzájemné lidské vazby, které přesahovaly medicínu, které umožňovaly chodit do práce rád, protože právě ten základ – medicína – se zde dělal na vysoké úrovni. A když se k tomu přidával i pocit, že za světem nezaostáváme až tak moc, nebylo co řešit. Jinde by jistě lépe nebylo.

Rozhovory

Prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc., II. interní klinika

Celý profesní život včetně studia jsem strávil na Fakultě všeobecného lékařství, předchůdkyni Jedničky. A již během studentských let jsem se potkával s velikány medicíny – v teoretických oborech s Borovanským při anatomii, s Karáskem při fyziologii a s mnoha dalšími, v oborech klinických pak s Charvátem, Hennerem nebo Vondráčkem. Téměř by se dalo říci, co obor, to jeho „tvůrce“! Po promoci jsem za dva roky nastoupil na III. interní kliniku a měl jsem to pravé štěstí na učitele, kteří člověka formují a přivedou ho k tomu, že se později ze žáka stane partnerem a pak i učitelem.

Musím vyjmenovat alespoň několik z nich, protože dodnes vím, že právě oni mě nasměrovali správně: páni profesoři Charvát, Pacovský, Holeček, Petrášek, Horký, Kölbel, Schreiber, pak mnoho chytrých docentů a dříve či později kamarádů. V prostředí velmi zajímavém – vždyť nemocnice k 1. LF náležící vznikla v 18. století a „uvnitř“ se stále modernizovala, což umožnilo odborný vývoj srovnatelný s vyspělým světem, se kterým byla komunikace zprvu jen prostřednictvím „current content“ a žádostí o separátky článků z časopisů. I v době politického temna zde byly ostrůvky lékařů, kteří neztratili tvář a teprve po roce 1989 mohli přejít do pozic, jež jim odborně dávno příslušely.

A proč jsme zde zůstávali? Asi právě pro ty vzájemné lidské vazby, které přesahovaly medicínu, které umožňovaly chodit do práce rád, protože právě ten základ – medicína – se zde dělal na vysoké úrovni. A když se k tomu přidával i pocit, že za světem nezaostáváme až tak moc, nebylo co řešit. Jinde by jistě lépe nebylo.

Téma

Prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc., II. interní klinika

Celý profesní život včetně studia jsem strávil na Fakultě všeobecného lékařství, předchůdkyni Jedničky. A již během studentských let jsem se potkával s velikány medicíny – v teoretických oborech s Borovanským při anatomii, s Karáskem při fyziologii a s mnoha dalšími, v oborech klinických pak s Charvátem, Hennerem nebo Vondráčkem. Téměř by se dalo říci, co obor, to jeho „tvůrce“! Po promoci jsem za dva roky nastoupil na III. interní kliniku a měl jsem to pravé štěstí na učitele, kteří člověka formují a přivedou ho k tomu, že se později ze žáka stane partnerem a pak i učitelem.

Musím vyjmenovat alespoň několik z nich, protože dodnes vím, že právě oni mě nasměrovali správně: páni profesoři Charvát, Pacovský, Holeček, Petrášek, Horký, Kölbel, Schreiber, pak mnoho chytrých docentů a dříve či později kamarádů. V prostředí velmi zajímavém – vždyť nemocnice k 1. LF náležící vznikla v 18. století a „uvnitř“ se stále modernizovala, což umožnilo odborný vývoj srovnatelný s vyspělým světem, se kterým byla komunikace zprvu jen prostřednictvím „current content“ a žádostí o separátky článků z časopisů. I v době politického temna zde byly ostrůvky lékařů, kteří neztratili tvář a teprve po roce 1989 mohli přejít do pozic, jež jim odborně dávno příslušely.

A proč jsme zde zůstávali? Asi právě pro ty vzájemné lidské vazby, které přesahovaly medicínu, které umožňovaly chodit do práce rád, protože právě ten základ – medicína – se zde dělal na vysoké úrovni. A když se k tomu přidával i pocit, že za světem nezaostáváme až tak moc, nebylo co řešit. Jinde by jistě lépe nebylo.

Co pro mě znamená Jednička

Prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc., II. interní klinika

Celý profesní život včetně studia jsem strávil na Fakultě všeobecného lékařství, předchůdkyni Jedničky. A již během studentských let jsem se potkával s velikány medicíny – v teoretických oborech s Borovanským při anatomii, s Karáskem při fyziologii a s mnoha dalšími, v oborech klinických pak s Charvátem, Hennerem nebo Vondráčkem. Téměř by se dalo říci, co obor, to jeho „tvůrce“! Po promoci jsem za dva roky nastoupil na III. interní kliniku a měl jsem to pravé štěstí na učitele, kteří člověka formují a přivedou ho k tomu, že se později ze žáka stane partnerem a pak i učitelem.

Musím vyjmenovat alespoň několik z nich, protože dodnes vím, že právě oni mě nasměrovali správně: páni profesoři Charvát, Pacovský, Holeček, Petrášek, Horký, Kölbel, Schreiber, pak mnoho chytrých docentů a dříve či později kamarádů. V prostředí velmi zajímavém – vždyť nemocnice k 1. LF náležící vznikla v 18. století a „uvnitř“ se stále modernizovala, což umožnilo odborný vývoj srovnatelný s vyspělým světem, se kterým byla komunikace zprvu jen prostřednictvím „current content“ a žádostí o separátky článků z časopisů. I v době politického temna zde byly ostrůvky lékařů, kteří neztratili tvář a teprve po roce 1989 mohli přejít do pozic, jež jim odborně dávno příslušely.

A proč jsme zde zůstávali? Asi právě pro ty vzájemné lidské vazby, které přesahovaly medicínu, které umožňovaly chodit do práce rád, protože právě ten základ – medicína – se zde dělal na vysoké úrovni. A když se k tomu přidával i pocit, že za světem nezaostáváme až tak moc, nebylo co řešit. Jinde by jistě lépe nebylo.

Jednička ve vědě

Prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc., II. interní klinika

Celý profesní život včetně studia jsem strávil na Fakultě všeobecného lékařství, předchůdkyni Jedničky. A již během studentských let jsem se potkával s velikány medicíny – v teoretických oborech s Borovanským při anatomii, s Karáskem při fyziologii a s mnoha dalšími, v oborech klinických pak s Charvátem, Hennerem nebo Vondráčkem. Téměř by se dalo říci, co obor, to jeho „tvůrce“! Po promoci jsem za dva roky nastoupil na III. interní kliniku a měl jsem to pravé štěstí na učitele, kteří člověka formují a přivedou ho k tomu, že se později ze žáka stane partnerem a pak i učitelem.

Musím vyjmenovat alespoň několik z nich, protože dodnes vím, že právě oni mě nasměrovali správně: páni profesoři Charvát, Pacovský, Holeček, Petrášek, Horký, Kölbel, Schreiber, pak mnoho chytrých docentů a dříve či později kamarádů. V prostředí velmi zajímavém – vždyť nemocnice k 1. LF náležící vznikla v 18. století a „uvnitř“ se stále modernizovala, což umožnilo odborný vývoj srovnatelný s vyspělým světem, se kterým byla komunikace zprvu jen prostřednictvím „current content“ a žádostí o separátky článků z časopisů. I v době politického temna zde byly ostrůvky lékařů, kteří neztratili tvář a teprve po roce 1989 mohli přejít do pozic, jež jim odborně dávno příslušely.

A proč jsme zde zůstávali? Asi právě pro ty vzájemné lidské vazby, které přesahovaly medicínu, které umožňovaly chodit do práce rád, protože právě ten základ – medicína – se zde dělal na vysoké úrovni. A když se k tomu přidával i pocit, že za světem nezaostáváme až tak moc, nebylo co řešit. Jinde by jistě lépe nebylo.

Erasmus a stáže

Prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc., II. interní klinika

Celý profesní život včetně studia jsem strávil na Fakultě všeobecného lékařství, předchůdkyni Jedničky. A již během studentských let jsem se potkával s velikány medicíny – v teoretických oborech s Borovanským při anatomii, s Karáskem při fyziologii a s mnoha dalšími, v oborech klinických pak s Charvátem, Hennerem nebo Vondráčkem. Téměř by se dalo říci, co obor, to jeho „tvůrce“! Po promoci jsem za dva roky nastoupil na III. interní kliniku a měl jsem to pravé štěstí na učitele, kteří člověka formují a přivedou ho k tomu, že se později ze žáka stane partnerem a pak i učitelem.

Musím vyjmenovat alespoň několik z nich, protože dodnes vím, že právě oni mě nasměrovali správně: páni profesoři Charvát, Pacovský, Holeček, Petrášek, Horký, Kölbel, Schreiber, pak mnoho chytrých docentů a dříve či později kamarádů. V prostředí velmi zajímavém – vždyť nemocnice k 1. LF náležící vznikla v 18. století a „uvnitř“ se stále modernizovala, což umožnilo odborný vývoj srovnatelný s vyspělým světem, se kterým byla komunikace zprvu jen prostřednictvím „current content“ a žádostí o separátky článků z časopisů. I v době politického temna zde byly ostrůvky lékařů, kteří neztratili tvář a teprve po roce 1989 mohli přejít do pozic, jež jim odborně dávno příslušely.

A proč jsme zde zůstávali? Asi právě pro ty vzájemné lidské vazby, které přesahovaly medicínu, které umožňovaly chodit do práce rád, protože právě ten základ – medicína – se zde dělal na vysoké úrovni. A když se k tomu přidával i pocit, že za světem nezaostáváme až tak moc, nebylo co řešit. Jinde by jistě lépe nebylo.