1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova
Aktuální číslo

Prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc., přednosta Psychiatrické kliniky

 

Je asi banální konstatovat, že většinu mého života jsem strávil na naší fakultě. Ke studiu jsem byl přijat v roce 1969. Pracoval jsem jako pomocná vědecká síla v Sexuologickém ústavu a docházel jsem do zájmového psychiatrického kroužku. Po promoci v roce 1975 jsem nastoupil na Psychiatrickou kliniku, které jsem zůstal profesionálně celoživotně věrný. Zde jsem se setkal s mnoha významnými osobnostmi našeho oboru. Bylo to pracoviště prof. Vondráčka, vedené tehdy prof. Dobiášem a prim. Plzákem. Myslím, že význam osobností naší fakulty je zásadní. Jako mladý asistent jsem jednou spěchal chodbami našeho slovutného děkanátu. Tehdy mě zastavil starší docent a zeptal se mě: „Vy jste z té psychiatrie, vy byste to mohl vědět – mají instituce duši?“ Nevím již, co jsem tehdy odpověděl, rozhodně jsem to v pracovním shonu toho dne nepovažoval za důležité. Dnes ale vím, že instituce duši mají a že to důležité je. Nedávno jsem slyšel příměr, který má charakterizovat současné lidstvo. To prý sedí ve vlaku, který jede stále rychleji do nepřehledné zatáčky. Málokdo z cestujících přitom ví, odkud jede, a již nikdo netuší, kam. Bill Gates dokonce tvrdí, že budoucnost je nejlépe si vymyslet. Spíše bych se ale přikláněl k citátu sv. Pavla z Tarsu: „Nezapomeň, že neneseš s sebou své kořeny, ale kořeny nesou Tebe.“ A proto neškodí se občas zamyslet nad našimi kořeny a tradicemi, které vědomě, ale častěji nevědomě ovlivňují směr a způsob našeho jednání i dalšího života. Naše fakulta jako součást Karlovy univerzity patří mezi nejtradičnější instituce na našem území se všemi výhodami i nevýhodami. Je na nás, abychom dále kultivovali její „duši“ a posouvali se do podoby moderní, mezinárodně konkurenceschopné školy, která si zároveň váží své minulosti, z níž vychází.

Rozhovory

Prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc., přednosta Psychiatrické kliniky

 

Je asi banální konstatovat, že většinu mého života jsem strávil na naší fakultě. Ke studiu jsem byl přijat v roce 1969. Pracoval jsem jako pomocná vědecká síla v Sexuologickém ústavu a docházel jsem do zájmového psychiatrického kroužku. Po promoci v roce 1975 jsem nastoupil na Psychiatrickou kliniku, které jsem zůstal profesionálně celoživotně věrný. Zde jsem se setkal s mnoha významnými osobnostmi našeho oboru. Bylo to pracoviště prof. Vondráčka, vedené tehdy prof. Dobiášem a prim. Plzákem. Myslím, že význam osobností naší fakulty je zásadní. Jako mladý asistent jsem jednou spěchal chodbami našeho slovutného děkanátu. Tehdy mě zastavil starší docent a zeptal se mě: „Vy jste z té psychiatrie, vy byste to mohl vědět – mají instituce duši?“ Nevím již, co jsem tehdy odpověděl, rozhodně jsem to v pracovním shonu toho dne nepovažoval za důležité. Dnes ale vím, že instituce duši mají a že to důležité je. Nedávno jsem slyšel příměr, který má charakterizovat současné lidstvo. To prý sedí ve vlaku, který jede stále rychleji do nepřehledné zatáčky. Málokdo z cestujících přitom ví, odkud jede, a již nikdo netuší, kam. Bill Gates dokonce tvrdí, že budoucnost je nejlépe si vymyslet. Spíše bych se ale přikláněl k citátu sv. Pavla z Tarsu: „Nezapomeň, že neneseš s sebou své kořeny, ale kořeny nesou Tebe.“ A proto neškodí se občas zamyslet nad našimi kořeny a tradicemi, které vědomě, ale častěji nevědomě ovlivňují směr a způsob našeho jednání i dalšího života. Naše fakulta jako součást Karlovy univerzity patří mezi nejtradičnější instituce na našem území se všemi výhodami i nevýhodami. Je na nás, abychom dále kultivovali její „duši“ a posouvali se do podoby moderní, mezinárodně konkurenceschopné školy, která si zároveň váží své minulosti, z níž vychází.

Téma

Prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc., přednosta Psychiatrické kliniky

 

Je asi banální konstatovat, že většinu mého života jsem strávil na naší fakultě. Ke studiu jsem byl přijat v roce 1969. Pracoval jsem jako pomocná vědecká síla v Sexuologickém ústavu a docházel jsem do zájmového psychiatrického kroužku. Po promoci v roce 1975 jsem nastoupil na Psychiatrickou kliniku, které jsem zůstal profesionálně celoživotně věrný. Zde jsem se setkal s mnoha významnými osobnostmi našeho oboru. Bylo to pracoviště prof. Vondráčka, vedené tehdy prof. Dobiášem a prim. Plzákem. Myslím, že význam osobností naší fakulty je zásadní. Jako mladý asistent jsem jednou spěchal chodbami našeho slovutného děkanátu. Tehdy mě zastavil starší docent a zeptal se mě: „Vy jste z té psychiatrie, vy byste to mohl vědět – mají instituce duši?“ Nevím již, co jsem tehdy odpověděl, rozhodně jsem to v pracovním shonu toho dne nepovažoval za důležité. Dnes ale vím, že instituce duši mají a že to důležité je. Nedávno jsem slyšel příměr, který má charakterizovat současné lidstvo. To prý sedí ve vlaku, který jede stále rychleji do nepřehledné zatáčky. Málokdo z cestujících přitom ví, odkud jede, a již nikdo netuší, kam. Bill Gates dokonce tvrdí, že budoucnost je nejlépe si vymyslet. Spíše bych se ale přikláněl k citátu sv. Pavla z Tarsu: „Nezapomeň, že neneseš s sebou své kořeny, ale kořeny nesou Tebe.“ A proto neškodí se občas zamyslet nad našimi kořeny a tradicemi, které vědomě, ale častěji nevědomě ovlivňují směr a způsob našeho jednání i dalšího života. Naše fakulta jako součást Karlovy univerzity patří mezi nejtradičnější instituce na našem území se všemi výhodami i nevýhodami. Je na nás, abychom dále kultivovali její „duši“ a posouvali se do podoby moderní, mezinárodně konkurenceschopné školy, která si zároveň váží své minulosti, z níž vychází.

Co pro mě znamená Jednička

Prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc., přednosta Psychiatrické kliniky

 

Je asi banální konstatovat, že většinu mého života jsem strávil na naší fakultě. Ke studiu jsem byl přijat v roce 1969. Pracoval jsem jako pomocná vědecká síla v Sexuologickém ústavu a docházel jsem do zájmového psychiatrického kroužku. Po promoci v roce 1975 jsem nastoupil na Psychiatrickou kliniku, které jsem zůstal profesionálně celoživotně věrný. Zde jsem se setkal s mnoha významnými osobnostmi našeho oboru. Bylo to pracoviště prof. Vondráčka, vedené tehdy prof. Dobiášem a prim. Plzákem. Myslím, že význam osobností naší fakulty je zásadní. Jako mladý asistent jsem jednou spěchal chodbami našeho slovutného děkanátu. Tehdy mě zastavil starší docent a zeptal se mě: „Vy jste z té psychiatrie, vy byste to mohl vědět – mají instituce duši?“ Nevím již, co jsem tehdy odpověděl, rozhodně jsem to v pracovním shonu toho dne nepovažoval za důležité. Dnes ale vím, že instituce duši mají a že to důležité je. Nedávno jsem slyšel příměr, který má charakterizovat současné lidstvo. To prý sedí ve vlaku, který jede stále rychleji do nepřehledné zatáčky. Málokdo z cestujících přitom ví, odkud jede, a již nikdo netuší, kam. Bill Gates dokonce tvrdí, že budoucnost je nejlépe si vymyslet. Spíše bych se ale přikláněl k citátu sv. Pavla z Tarsu: „Nezapomeň, že neneseš s sebou své kořeny, ale kořeny nesou Tebe.“ A proto neškodí se občas zamyslet nad našimi kořeny a tradicemi, které vědomě, ale častěji nevědomě ovlivňují směr a způsob našeho jednání i dalšího života. Naše fakulta jako součást Karlovy univerzity patří mezi nejtradičnější instituce na našem území se všemi výhodami i nevýhodami. Je na nás, abychom dále kultivovali její „duši“ a posouvali se do podoby moderní, mezinárodně konkurenceschopné školy, která si zároveň váží své minulosti, z níž vychází.

Jednička ve vědě

Prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc., přednosta Psychiatrické kliniky

 

Je asi banální konstatovat, že většinu mého života jsem strávil na naší fakultě. Ke studiu jsem byl přijat v roce 1969. Pracoval jsem jako pomocná vědecká síla v Sexuologickém ústavu a docházel jsem do zájmového psychiatrického kroužku. Po promoci v roce 1975 jsem nastoupil na Psychiatrickou kliniku, které jsem zůstal profesionálně celoživotně věrný. Zde jsem se setkal s mnoha významnými osobnostmi našeho oboru. Bylo to pracoviště prof. Vondráčka, vedené tehdy prof. Dobiášem a prim. Plzákem. Myslím, že význam osobností naší fakulty je zásadní. Jako mladý asistent jsem jednou spěchal chodbami našeho slovutného děkanátu. Tehdy mě zastavil starší docent a zeptal se mě: „Vy jste z té psychiatrie, vy byste to mohl vědět – mají instituce duši?“ Nevím již, co jsem tehdy odpověděl, rozhodně jsem to v pracovním shonu toho dne nepovažoval za důležité. Dnes ale vím, že instituce duši mají a že to důležité je. Nedávno jsem slyšel příměr, který má charakterizovat současné lidstvo. To prý sedí ve vlaku, který jede stále rychleji do nepřehledné zatáčky. Málokdo z cestujících přitom ví, odkud jede, a již nikdo netuší, kam. Bill Gates dokonce tvrdí, že budoucnost je nejlépe si vymyslet. Spíše bych se ale přikláněl k citátu sv. Pavla z Tarsu: „Nezapomeň, že neneseš s sebou své kořeny, ale kořeny nesou Tebe.“ A proto neškodí se občas zamyslet nad našimi kořeny a tradicemi, které vědomě, ale častěji nevědomě ovlivňují směr a způsob našeho jednání i dalšího života. Naše fakulta jako součást Karlovy univerzity patří mezi nejtradičnější instituce na našem území se všemi výhodami i nevýhodami. Je na nás, abychom dále kultivovali její „duši“ a posouvali se do podoby moderní, mezinárodně konkurenceschopné školy, která si zároveň váží své minulosti, z níž vychází.

Erasmus a stáže

Prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc., přednosta Psychiatrické kliniky

 

Je asi banální konstatovat, že většinu mého života jsem strávil na naší fakultě. Ke studiu jsem byl přijat v roce 1969. Pracoval jsem jako pomocná vědecká síla v Sexuologickém ústavu a docházel jsem do zájmového psychiatrického kroužku. Po promoci v roce 1975 jsem nastoupil na Psychiatrickou kliniku, které jsem zůstal profesionálně celoživotně věrný. Zde jsem se setkal s mnoha významnými osobnostmi našeho oboru. Bylo to pracoviště prof. Vondráčka, vedené tehdy prof. Dobiášem a prim. Plzákem. Myslím, že význam osobností naší fakulty je zásadní. Jako mladý asistent jsem jednou spěchal chodbami našeho slovutného děkanátu. Tehdy mě zastavil starší docent a zeptal se mě: „Vy jste z té psychiatrie, vy byste to mohl vědět – mají instituce duši?“ Nevím již, co jsem tehdy odpověděl, rozhodně jsem to v pracovním shonu toho dne nepovažoval za důležité. Dnes ale vím, že instituce duši mají a že to důležité je. Nedávno jsem slyšel příměr, který má charakterizovat současné lidstvo. To prý sedí ve vlaku, který jede stále rychleji do nepřehledné zatáčky. Málokdo z cestujících přitom ví, odkud jede, a již nikdo netuší, kam. Bill Gates dokonce tvrdí, že budoucnost je nejlépe si vymyslet. Spíše bych se ale přikláněl k citátu sv. Pavla z Tarsu: „Nezapomeň, že neneseš s sebou své kořeny, ale kořeny nesou Tebe.“ A proto neškodí se občas zamyslet nad našimi kořeny a tradicemi, které vědomě, ale častěji nevědomě ovlivňují směr a způsob našeho jednání i dalšího života. Naše fakulta jako součást Karlovy univerzity patří mezi nejtradičnější instituce na našem území se všemi výhodami i nevýhodami. Je na nás, abychom dále kultivovali její „duši“ a posouvali se do podoby moderní, mezinárodně konkurenceschopné školy, která si zároveň váží své minulosti, z níž vychází.