Vystudovala jsem stomatologii na FVL UK a po promoci jsem nastoupila do tehdy prestižního Výzkumného ústavu stomatologického (VÚS). V 90. letech ministerstvo zdravotnictví rozpustilo svoji vědecko-výzkumnou základnu a VÚS se stal součástí VFN a 1. LF UK. Můj vztah k lékařské fakultě je tedy vztahem navrátilce.

Zapojení do všech činností fakulty a řídicí funkce včetně funkce proděkanky pro stomatologii pro mne znamenaly novou výzvu čestně obstát a hlavně možnost zasazovat se o medicínské pojetí reformovaného studijního programu, naplňování vize aktualizovat výuku budoucích zubních lékařů jak ve smyslu pokrokových diagnostických a ošetřovacích technologií, tak i měnící se potřeby péče v demograficko-sociálních proměnách naší populace. Při pohledu zpátky do let mé práce ve VÚS si uvědomuji, že toto pracoviště bylo s 1. lékařskou fakultou propojeno víc, než by se na první pohled zdálo. Pravidelným spojovacím článkem byly debatní semináře s pracovníky lékařské fakulty o patofyziologii zánětu nebo o mezihře specifických mikroorganizmů a imunitní odpovědi – chci jmenovat alespoň profesory C. Johna, J. Kostlána a M. Škacha. Myslím, že debatní semináře, nikým nenařízené, byly oboustranně přínosné.

Pocit sounáležitosti s fakultou, na které jsem vystudovala a získala vědecké a pedagogické distinkce, mne neopustil ani během bezmála dvacetileté exkurze do mimofakultního pracoviště. Tento pocit akcentoval ve chvíli návratu, kdy jsem jako přednostka ústavu a později proděkanka mohla poznat a spolupracovat s řadou odborných a vědeckých osobností, ale také s týmem pracovníků děkanátu při organizaci studia budoucích zubních lékařů a při organizaci přijímacích řízení.

Vystudovala jsem stomatologii na FVL UK a po promoci jsem nastoupila do tehdy prestižního Výzkumného ústavu stomatologického (VÚS). V 90. letech ministerstvo zdravotnictví rozpustilo svoji vědecko-výzkumnou základnu a VÚS se stal součástí VFN a 1. LF UK. Můj vztah k lékařské fakultě je tedy vztahem navrátilce.

Zapojení do všech činností fakulty a řídicí funkce včetně funkce proděkanky pro stomatologii pro mne znamenaly novou výzvu čestně obstát a hlavně možnost zasazovat se o medicínské pojetí reformovaného studijního programu, naplňování vize aktualizovat výuku budoucích zubních lékařů jak ve smyslu pokrokových diagnostických a ošetřovacích technologií, tak i měnící se potřeby péče v demograficko-sociálních proměnách naší populace. Při pohledu zpátky do let mé práce ve VÚS si uvědomuji, že toto pracoviště bylo s 1. lékařskou fakultou propojeno víc, než by se na první pohled zdálo. Pravidelným spojovacím článkem byly debatní semináře s pracovníky lékařské fakulty o patofyziologii zánětu nebo o mezihře specifických mikroorganizmů a imunitní odpovědi – chci jmenovat alespoň profesory C. Johna, J. Kostlána a M. Škacha. Myslím, že debatní semináře, nikým nenařízené, byly oboustranně přínosné.

Pocit sounáležitosti s fakultou, na které jsem vystudovala a získala vědecké a pedagogické distinkce, mne neopustil ani během bezmála dvacetileté exkurze do mimofakultního pracoviště. Tento pocit akcentoval ve chvíli návratu, kdy jsem jako přednostka ústavu a později proděkanka mohla poznat a spolupracovat s řadou odborných a vědeckých osobností, ale také s týmem pracovníků děkanátu při organizaci studia budoucích zubních lékařů a při organizaci přijímacích řízení.

Vystudovala jsem stomatologii na FVL UK a po promoci jsem nastoupila do tehdy prestižního Výzkumného ústavu stomatologického (VÚS). V 90. letech ministerstvo zdravotnictví rozpustilo svoji vědecko-výzkumnou základnu a VÚS se stal součástí VFN a 1. LF UK. Můj vztah k lékařské fakultě je tedy vztahem navrátilce.

Zapojení do všech činností fakulty a řídicí funkce včetně funkce proděkanky pro stomatologii pro mne znamenaly novou výzvu čestně obstát a hlavně možnost zasazovat se o medicínské pojetí reformovaného studijního programu, naplňování vize aktualizovat výuku budoucích zubních lékařů jak ve smyslu pokrokových diagnostických a ošetřovacích technologií, tak i měnící se potřeby péče v demograficko-sociálních proměnách naší populace. Při pohledu zpátky do let mé práce ve VÚS si uvědomuji, že toto pracoviště bylo s 1. lékařskou fakultou propojeno víc, než by se na první pohled zdálo. Pravidelným spojovacím článkem byly debatní semináře s pracovníky lékařské fakulty o patofyziologii zánětu nebo o mezihře specifických mikroorganizmů a imunitní odpovědi – chci jmenovat alespoň profesory C. Johna, J. Kostlána a M. Škacha. Myslím, že debatní semináře, nikým nenařízené, byly oboustranně přínosné.

Pocit sounáležitosti s fakultou, na které jsem vystudovala a získala vědecké a pedagogické distinkce, mne neopustil ani během bezmála dvacetileté exkurze do mimofakultního pracoviště. Tento pocit akcentoval ve chvíli návratu, kdy jsem jako přednostka ústavu a později proděkanka mohla poznat a spolupracovat s řadou odborných a vědeckých osobností, ale také s týmem pracovníků děkanátu při organizaci studia budoucích zubních lékařů a při organizaci přijímacích řízení.

Vystudovala jsem stomatologii na FVL UK a po promoci jsem nastoupila do tehdy prestižního Výzkumného ústavu stomatologického (VÚS). V 90. letech ministerstvo zdravotnictví rozpustilo svoji vědecko-výzkumnou základnu a VÚS se stal součástí VFN a 1. LF UK. Můj vztah k lékařské fakultě je tedy vztahem navrátilce.

Zapojení do všech činností fakulty a řídicí funkce včetně funkce proděkanky pro stomatologii pro mne znamenaly novou výzvu čestně obstát a hlavně možnost zasazovat se o medicínské pojetí reformovaného studijního programu, naplňování vize aktualizovat výuku budoucích zubních lékařů jak ve smyslu pokrokových diagnostických a ošetřovacích technologií, tak i měnící se potřeby péče v demograficko-sociálních proměnách naší populace. Při pohledu zpátky do let mé práce ve VÚS si uvědomuji, že toto pracoviště bylo s 1. lékařskou fakultou propojeno víc, než by se na první pohled zdálo. Pravidelným spojovacím článkem byly debatní semináře s pracovníky lékařské fakulty o patofyziologii zánětu nebo o mezihře specifických mikroorganizmů a imunitní odpovědi – chci jmenovat alespoň profesory C. Johna, J. Kostlána a M. Škacha. Myslím, že debatní semináře, nikým nenařízené, byly oboustranně přínosné.

Pocit sounáležitosti s fakultou, na které jsem vystudovala a získala vědecké a pedagogické distinkce, mne neopustil ani během bezmála dvacetileté exkurze do mimofakultního pracoviště. Tento pocit akcentoval ve chvíli návratu, kdy jsem jako přednostka ústavu a později proděkanka mohla poznat a spolupracovat s řadou odborných a vědeckých osobností, ale také s týmem pracovníků děkanátu při organizaci studia budoucích zubních lékařů a při organizaci přijímacích řízení.

Vystudovala jsem stomatologii na FVL UK a po promoci jsem nastoupila do tehdy prestižního Výzkumného ústavu stomatologického (VÚS). V 90. letech ministerstvo zdravotnictví rozpustilo svoji vědecko-výzkumnou základnu a VÚS se stal součástí VFN a 1. LF UK. Můj vztah k lékařské fakultě je tedy vztahem navrátilce.

Zapojení do všech činností fakulty a řídicí funkce včetně funkce proděkanky pro stomatologii pro mne znamenaly novou výzvu čestně obstát a hlavně možnost zasazovat se o medicínské pojetí reformovaného studijního programu, naplňování vize aktualizovat výuku budoucích zubních lékařů jak ve smyslu pokrokových diagnostických a ošetřovacích technologií, tak i měnící se potřeby péče v demograficko-sociálních proměnách naší populace. Při pohledu zpátky do let mé práce ve VÚS si uvědomuji, že toto pracoviště bylo s 1. lékařskou fakultou propojeno víc, než by se na první pohled zdálo. Pravidelným spojovacím článkem byly debatní semináře s pracovníky lékařské fakulty o patofyziologii zánětu nebo o mezihře specifických mikroorganizmů a imunitní odpovědi – chci jmenovat alespoň profesory C. Johna, J. Kostlána a M. Škacha. Myslím, že debatní semináře, nikým nenařízené, byly oboustranně přínosné.

Pocit sounáležitosti s fakultou, na které jsem vystudovala a získala vědecké a pedagogické distinkce, mne neopustil ani během bezmála dvacetileté exkurze do mimofakultního pracoviště. Tento pocit akcentoval ve chvíli návratu, kdy jsem jako přednostka ústavu a později proděkanka mohla poznat a spolupracovat s řadou odborných a vědeckých osobností, ale také s týmem pracovníků děkanátu při organizaci studia budoucích zubních lékařů a při organizaci přijímacích řízení.

Vystudovala jsem stomatologii na FVL UK a po promoci jsem nastoupila do tehdy prestižního Výzkumného ústavu stomatologického (VÚS). V 90. letech ministerstvo zdravotnictví rozpustilo svoji vědecko-výzkumnou základnu a VÚS se stal součástí VFN a 1. LF UK. Můj vztah k lékařské fakultě je tedy vztahem navrátilce.

Zapojení do všech činností fakulty a řídicí funkce včetně funkce proděkanky pro stomatologii pro mne znamenaly novou výzvu čestně obstát a hlavně možnost zasazovat se o medicínské pojetí reformovaného studijního programu, naplňování vize aktualizovat výuku budoucích zubních lékařů jak ve smyslu pokrokových diagnostických a ošetřovacích technologií, tak i měnící se potřeby péče v demograficko-sociálních proměnách naší populace. Při pohledu zpátky do let mé práce ve VÚS si uvědomuji, že toto pracoviště bylo s 1. lékařskou fakultou propojeno víc, než by se na první pohled zdálo. Pravidelným spojovacím článkem byly debatní semináře s pracovníky lékařské fakulty o patofyziologii zánětu nebo o mezihře specifických mikroorganizmů a imunitní odpovědi – chci jmenovat alespoň profesory C. Johna, J. Kostlána a M. Škacha. Myslím, že debatní semináře, nikým nenařízené, byly oboustranně přínosné.

Pocit sounáležitosti s fakultou, na které jsem vystudovala a získala vědecké a pedagogické distinkce, mne neopustil ani během bezmála dvacetileté exkurze do mimofakultního pracoviště. Tento pocit akcentoval ve chvíli návratu, kdy jsem jako přednostka ústavu a později proděkanka mohla poznat a spolupracovat s řadou odborných a vědeckých osobností, ale také s týmem pracovníků děkanátu při organizaci studia budoucích zubních lékařů a při organizaci přijímacích řízení.