Od prvních ročníků studia na lékařské fakultě „v srdci Karlova“ mě oslovovala bohatá historie univerzitních pracovišť a pocit, že nemohu jen něco získávat či brát, ale že by bylo správné také něco odvádět. Proto velmi rád vzpomínám na studentská léta, kdy jsem se mohl zapojit jako tzv. pomvěd nejprve na Ústavu pro chemii lékařskou a soudní (dnešní Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky) a od r. 1975 v Laboratoři pro endokrinologii a metabolismus při III. interní klinice. Vděčím prof. MUDr. Janu Štěpánovi, DrSc., který mě přivedl do pilné laboratorní práce v oblasti klinické enzymologie. V době studií jsem poznal řadu významných osobností fakulty a školní léta mi dala hodně poznatků jak z hlediska pedagogiky, tak i přístupu k vědecké činnosti. Jen roční vojenská služba mně přetrhla souvislé působení na naší fakultě, kde jsem dodnes.
Po nástupu na III. interní kliniku mě předchozí laboratorní práce přivedla k diabetologii. Od svého klinického učitele prof. MUDr. Jaroslava Páva, DrSc., jsem pak získal nejen bližší pohled na diabetes jako nemoc, ale i na člověka, oba potřebné a důležité v medicíně. III. interní klinika se mi stala místem vlídných vztahů a tvůrčí atmosféry, které podněcovaly k dobré práci a chuti dělat vedle základních povinností něco dalšího. Zapojení do typického klinického trojúhelníku činností na lékařské fakultě (výuky, vědy a klinické práce) prakticky hned od nástupu na kliniku se mi stalo nikoli povinností, ale zdrojem každodenního pozitivního náboje, který znamená, že se tím člověk neunavuje, ale získává další povzbuzení. Všechny tři druhy činností jsou propojeny a vzájemně se ovlivňují, poznatky jedné obohacují druhé. Přitom každá má svá specifika a naplňovatel tak sehrává trojí roli.
„Jednička“ se mi proto stala místem, kde člověk rád vykonává rozmanitou práci „s druhými a pro druhé“. Místem, odkud si mohu onen pozitivní náboj odnášet i domů...

Od prvních ročníků studia na lékařské fakultě „v srdci Karlova“ mě oslovovala bohatá historie univerzitních pracovišť a pocit, že nemohu jen něco získávat či brát, ale že by bylo správné také něco odvádět. Proto velmi rád vzpomínám na studentská léta, kdy jsem se mohl zapojit jako tzv. pomvěd nejprve na Ústavu pro chemii lékařskou a soudní (dnešní Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky) a od r. 1975 v Laboratoři pro endokrinologii a metabolismus při III. interní klinice. Vděčím prof. MUDr. Janu Štěpánovi, DrSc., který mě přivedl do pilné laboratorní práce v oblasti klinické enzymologie. V době studií jsem poznal řadu významných osobností fakulty a školní léta mi dala hodně poznatků jak z hlediska pedagogiky, tak i přístupu k vědecké činnosti. Jen roční vojenská služba mně přetrhla souvislé působení na naší fakultě, kde jsem dodnes.
Po nástupu na III. interní kliniku mě předchozí laboratorní práce přivedla k diabetologii. Od svého klinického učitele prof. MUDr. Jaroslava Páva, DrSc., jsem pak získal nejen bližší pohled na diabetes jako nemoc, ale i na člověka, oba potřebné a důležité v medicíně. III. interní klinika se mi stala místem vlídných vztahů a tvůrčí atmosféry, které podněcovaly k dobré práci a chuti dělat vedle základních povinností něco dalšího. Zapojení do typického klinického trojúhelníku činností na lékařské fakultě (výuky, vědy a klinické práce) prakticky hned od nástupu na kliniku se mi stalo nikoli povinností, ale zdrojem každodenního pozitivního náboje, který znamená, že se tím člověk neunavuje, ale získává další povzbuzení. Všechny tři druhy činností jsou propojeny a vzájemně se ovlivňují, poznatky jedné obohacují druhé. Přitom každá má svá specifika a naplňovatel tak sehrává trojí roli.
„Jednička“ se mi proto stala místem, kde člověk rád vykonává rozmanitou práci „s druhými a pro druhé“. Místem, odkud si mohu onen pozitivní náboj odnášet i domů...

Od prvních ročníků studia na lékařské fakultě „v srdci Karlova“ mě oslovovala bohatá historie univerzitních pracovišť a pocit, že nemohu jen něco získávat či brát, ale že by bylo správné také něco odvádět. Proto velmi rád vzpomínám na studentská léta, kdy jsem se mohl zapojit jako tzv. pomvěd nejprve na Ústavu pro chemii lékařskou a soudní (dnešní Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky) a od r. 1975 v Laboratoři pro endokrinologii a metabolismus při III. interní klinice. Vděčím prof. MUDr. Janu Štěpánovi, DrSc., který mě přivedl do pilné laboratorní práce v oblasti klinické enzymologie. V době studií jsem poznal řadu významných osobností fakulty a školní léta mi dala hodně poznatků jak z hlediska pedagogiky, tak i přístupu k vědecké činnosti. Jen roční vojenská služba mně přetrhla souvislé působení na naší fakultě, kde jsem dodnes.
Po nástupu na III. interní kliniku mě předchozí laboratorní práce přivedla k diabetologii. Od svého klinického učitele prof. MUDr. Jaroslava Páva, DrSc., jsem pak získal nejen bližší pohled na diabetes jako nemoc, ale i na člověka, oba potřebné a důležité v medicíně. III. interní klinika se mi stala místem vlídných vztahů a tvůrčí atmosféry, které podněcovaly k dobré práci a chuti dělat vedle základních povinností něco dalšího. Zapojení do typického klinického trojúhelníku činností na lékařské fakultě (výuky, vědy a klinické práce) prakticky hned od nástupu na kliniku se mi stalo nikoli povinností, ale zdrojem každodenního pozitivního náboje, který znamená, že se tím člověk neunavuje, ale získává další povzbuzení. Všechny tři druhy činností jsou propojeny a vzájemně se ovlivňují, poznatky jedné obohacují druhé. Přitom každá má svá specifika a naplňovatel tak sehrává trojí roli.
„Jednička“ se mi proto stala místem, kde člověk rád vykonává rozmanitou práci „s druhými a pro druhé“. Místem, odkud si mohu onen pozitivní náboj odnášet i domů...

Od prvních ročníků studia na lékařské fakultě „v srdci Karlova“ mě oslovovala bohatá historie univerzitních pracovišť a pocit, že nemohu jen něco získávat či brát, ale že by bylo správné také něco odvádět. Proto velmi rád vzpomínám na studentská léta, kdy jsem se mohl zapojit jako tzv. pomvěd nejprve na Ústavu pro chemii lékařskou a soudní (dnešní Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky) a od r. 1975 v Laboratoři pro endokrinologii a metabolismus při III. interní klinice. Vděčím prof. MUDr. Janu Štěpánovi, DrSc., který mě přivedl do pilné laboratorní práce v oblasti klinické enzymologie. V době studií jsem poznal řadu významných osobností fakulty a školní léta mi dala hodně poznatků jak z hlediska pedagogiky, tak i přístupu k vědecké činnosti. Jen roční vojenská služba mně přetrhla souvislé působení na naší fakultě, kde jsem dodnes.
Po nástupu na III. interní kliniku mě předchozí laboratorní práce přivedla k diabetologii. Od svého klinického učitele prof. MUDr. Jaroslava Páva, DrSc., jsem pak získal nejen bližší pohled na diabetes jako nemoc, ale i na člověka, oba potřebné a důležité v medicíně. III. interní klinika se mi stala místem vlídných vztahů a tvůrčí atmosféry, které podněcovaly k dobré práci a chuti dělat vedle základních povinností něco dalšího. Zapojení do typického klinického trojúhelníku činností na lékařské fakultě (výuky, vědy a klinické práce) prakticky hned od nástupu na kliniku se mi stalo nikoli povinností, ale zdrojem každodenního pozitivního náboje, který znamená, že se tím člověk neunavuje, ale získává další povzbuzení. Všechny tři druhy činností jsou propojeny a vzájemně se ovlivňují, poznatky jedné obohacují druhé. Přitom každá má svá specifika a naplňovatel tak sehrává trojí roli.
„Jednička“ se mi proto stala místem, kde člověk rád vykonává rozmanitou práci „s druhými a pro druhé“. Místem, odkud si mohu onen pozitivní náboj odnášet i domů...

Od prvních ročníků studia na lékařské fakultě „v srdci Karlova“ mě oslovovala bohatá historie univerzitních pracovišť a pocit, že nemohu jen něco získávat či brát, ale že by bylo správné také něco odvádět. Proto velmi rád vzpomínám na studentská léta, kdy jsem se mohl zapojit jako tzv. pomvěd nejprve na Ústavu pro chemii lékařskou a soudní (dnešní Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky) a od r. 1975 v Laboratoři pro endokrinologii a metabolismus při III. interní klinice. Vděčím prof. MUDr. Janu Štěpánovi, DrSc., který mě přivedl do pilné laboratorní práce v oblasti klinické enzymologie. V době studií jsem poznal řadu významných osobností fakulty a školní léta mi dala hodně poznatků jak z hlediska pedagogiky, tak i přístupu k vědecké činnosti. Jen roční vojenská služba mně přetrhla souvislé působení na naší fakultě, kde jsem dodnes.
Po nástupu na III. interní kliniku mě předchozí laboratorní práce přivedla k diabetologii. Od svého klinického učitele prof. MUDr. Jaroslava Páva, DrSc., jsem pak získal nejen bližší pohled na diabetes jako nemoc, ale i na člověka, oba potřebné a důležité v medicíně. III. interní klinika se mi stala místem vlídných vztahů a tvůrčí atmosféry, které podněcovaly k dobré práci a chuti dělat vedle základních povinností něco dalšího. Zapojení do typického klinického trojúhelníku činností na lékařské fakultě (výuky, vědy a klinické práce) prakticky hned od nástupu na kliniku se mi stalo nikoli povinností, ale zdrojem každodenního pozitivního náboje, který znamená, že se tím člověk neunavuje, ale získává další povzbuzení. Všechny tři druhy činností jsou propojeny a vzájemně se ovlivňují, poznatky jedné obohacují druhé. Přitom každá má svá specifika a naplňovatel tak sehrává trojí roli.
„Jednička“ se mi proto stala místem, kde člověk rád vykonává rozmanitou práci „s druhými a pro druhé“. Místem, odkud si mohu onen pozitivní náboj odnášet i domů...

Od prvních ročníků studia na lékařské fakultě „v srdci Karlova“ mě oslovovala bohatá historie univerzitních pracovišť a pocit, že nemohu jen něco získávat či brát, ale že by bylo správné také něco odvádět. Proto velmi rád vzpomínám na studentská léta, kdy jsem se mohl zapojit jako tzv. pomvěd nejprve na Ústavu pro chemii lékařskou a soudní (dnešní Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky) a od r. 1975 v Laboratoři pro endokrinologii a metabolismus při III. interní klinice. Vděčím prof. MUDr. Janu Štěpánovi, DrSc., který mě přivedl do pilné laboratorní práce v oblasti klinické enzymologie. V době studií jsem poznal řadu významných osobností fakulty a školní léta mi dala hodně poznatků jak z hlediska pedagogiky, tak i přístupu k vědecké činnosti. Jen roční vojenská služba mně přetrhla souvislé působení na naší fakultě, kde jsem dodnes.
Po nástupu na III. interní kliniku mě předchozí laboratorní práce přivedla k diabetologii. Od svého klinického učitele prof. MUDr. Jaroslava Páva, DrSc., jsem pak získal nejen bližší pohled na diabetes jako nemoc, ale i na člověka, oba potřebné a důležité v medicíně. III. interní klinika se mi stala místem vlídných vztahů a tvůrčí atmosféry, které podněcovaly k dobré práci a chuti dělat vedle základních povinností něco dalšího. Zapojení do typického klinického trojúhelníku činností na lékařské fakultě (výuky, vědy a klinické práce) prakticky hned od nástupu na kliniku se mi stalo nikoli povinností, ale zdrojem každodenního pozitivního náboje, který znamená, že se tím člověk neunavuje, ale získává další povzbuzení. Všechny tři druhy činností jsou propojeny a vzájemně se ovlivňují, poznatky jedné obohacují druhé. Přitom každá má svá specifika a naplňovatel tak sehrává trojí roli.
„Jednička“ se mi proto stala místem, kde člověk rád vykonává rozmanitou práci „s druhými a pro druhé“. Místem, odkud si mohu onen pozitivní náboj odnášet i domů...