V letošním roce získala už třetí ocenění – tím posledním je Cena Josefa Hlávky, kterou převzala 16. listopadu na zámku v Lužanech. Na otázku, zda je ambiciózní, odpovídá, že ani moc ne. Ale je perfekcionistka a nemá ráda stereotyp. „Věda člověka pořád motivuje. Můj školitel mě navíc vede příjemnou formou ‚měla byste‘. Takže nejde vyloženě o imperativ a takový způsob spolupráce mi vyhovuje,“ říká teprve 29letá Mgr. Jana Hroudová, Ph.D., která působí na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN v Praze.

* Vystudovala jste Farmaceutickou fakultu v Hradci Králové. Co vás přivedlo na 1. LF?

Zaujala mě nabídka tématu postgraduálního vzdělávání. Diplomku týkající se CNS jsem dělala v Německu a docela mě nadchla k tomu, abych pokračovala dál ve vědě. V Hradci mě ale žádná témata práce nezaujala, tak jsem se rozhodla pro Prahu. Zabýváme se vlivem antidepresiv, stabilizátorů nálady a depresivních poruch na energetický metabolismus, konkrétně na vybrané mitochondriální funkce. Předpokládáme totiž, že jejich narušení vede k poškození neuronů, které může souviset se vznikem poruch nálady, a také že účinky psychofarmak na funkce mitochondrií mohou ovlivňovat výsledný terapeutický efekt. Je tedy snaha najít markery, které by mohly pomoci v diagnostice a předpovídat, jak úspěšná bude léčba antidepresivy či stabilizátory nálady.

Naším cílem bylo změřit aktivitu monoaminooxidázy, enzymů citrátového cyklu, elektronového transportního řetězce a také celkovou respirační rychlost – jak in vitro na mitochondriích izolovaných ze zvířecích mozků, tak in vivo v krevních destičkách u pacientů s depresivními symptomy.

* A na co jste přišli?

Ukázalo se, že účinky antidepresiv a stabilizátorů nálady zahrnují výrazné změny aktivity mitochondriálních enzymů. Nejvíce byly ovlivněny monoaminooxidáza, citrátsyntáza, komplexy I a IV a respirační rychlost mitochondrií. Při měření in vivo jsme zjistili, že fyziologická respirace v destičkách depresivních pacientů byla přibližně stejná jako u zdravých kontrol, ale ke změnám docházelo po léčbě antidepresivy, kdy byla snížena maximální respirace.

Zdá se tedy, že uvedené parametry bychom mohli dále testovat jako potenciální biomarkery poruch nálady, cíle nově vyvíjených antidepresiv nebo prediktory efektivity farmakologické léčby.

* Spolupracujete i se zahraničím?

Strávila jsem půl roku v Austrálii v Melbourne. Práce tam byla trochu jiná než na Psychiatrické klinice, protože jsem se spíše věnovala změnám energetického metabolismu na podkladě poškození – mutací – mitochondriální DNA. Naučila jsem se tam plno nových věcí, například pracovat s buněčnými kulturami, měřit luminiscenčně tvorbu ATP... Kromě toho spolupracujeme i s mojí mateřskou fakultou v Hradci Králové na testování potenciálně nových léků určených pro pacienty s Alzheimerovou chorobou – inhibitorů acetylcholinesteráz, které jsou ve vývoji.

* Dovedete si představit, že byste v Austrálii strávila pracovně delší čas?

Teď mám práci v Praze, ale pokud by přišla nabídka na pozici postdoka, asi bych neměla odmítnout ...

* Nechybí vám praxe v lékárně?

Momentálně ne, protože dělám na částečný úvazek i na oddělení klinické farmacie VFN, takže stále zůstávám v kontaktu s léky. Během doktorátu jsem pracovala na částečný úvazek v nemocniční lékárně Na Bulovce. Za práci na oddělení přípravy léčiv jsem ráda, protože je zajímavá a precizní. Bohužel je jí dneska ale málo – většina léků je totiž „v krabičkách“.

* Váš školitel Zdeněk Fišar se za dobu, co spolu pracujete, stal z docenta profesorem. Míříte stejně vysoko?

Určitě nechci zůstat stát na místě a asi bych chtěla stoupat po malých krůčcích nahoru, protože to k vědecké práci patří. Doktorát je teprve začátek, uvidíme, co bude dál ...

* Jaké jsou podmínky k Ph.D. studiu na 1. LF?

Myslím si, že dobré. Velkou výhodou je, že má fakulta spoustu specializovaných pracovišť, kde se člověk může naučit různé metody výzkumu, které potom využije ve své další práci. Na vědecké úrovni je první lékařská opravdu jednou z nejlepších fakult v Česku. Funguje i spolupráce s jinými fakultami, teď se třeba chystám na přírodovědu učit se fluorescenční spektroskopii.

* Obligátní otázka – koho v klinické farmacii považujete za jedničku?

Profesora Jaroslava Květinu, průkopníka oboru. Přála bych si, aby naše oddělení šlo v jeho šlépějích a abychom se stali „Květinovými dětmi“.

* Cena Josefa Hlávky je spojena s odměnou ve výši 25 000 korun. Co s nimi uděláte?

Budou Vánoce, asi je utratím za nějaké dárky pro své blízké...

jat

V letošním roce získala už třetí ocenění – tím posledním je Cena Josefa Hlávky, kterou převzala 16. listopadu na zámku v Lužanech. Na otázku, zda je ambiciózní, odpovídá, že ani moc ne. Ale je perfekcionistka a nemá ráda stereotyp. „Věda člověka pořád motivuje. Můj školitel mě navíc vede příjemnou formou ‚měla byste‘. Takže nejde vyloženě o imperativ a takový způsob spolupráce mi vyhovuje,“ říká teprve 29letá Mgr. Jana Hroudová, Ph.D., která působí na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN v Praze.

* Vystudovala jste Farmaceutickou fakultu v Hradci Králové. Co vás přivedlo na 1. LF?

Zaujala mě nabídka tématu postgraduálního vzdělávání. Diplomku týkající se CNS jsem dělala v Německu a docela mě nadchla k tomu, abych pokračovala dál ve vědě. V Hradci mě ale žádná témata práce nezaujala, tak jsem se rozhodla pro Prahu. Zabýváme se vlivem antidepresiv, stabilizátorů nálady a depresivních poruch na energetický metabolismus, konkrétně na vybrané mitochondriální funkce. Předpokládáme totiž, že jejich narušení vede k poškození neuronů, které může souviset se vznikem poruch nálady, a také že účinky psychofarmak na funkce mitochondrií mohou ovlivňovat výsledný terapeutický efekt. Je tedy snaha najít markery, které by mohly pomoci v diagnostice a předpovídat, jak úspěšná bude léčba antidepresivy či stabilizátory nálady.

Naším cílem bylo změřit aktivitu monoaminooxidázy, enzymů citrátového cyklu, elektronového transportního řetězce a také celkovou respirační rychlost – jak in vitro na mitochondriích izolovaných ze zvířecích mozků, tak in vivo v krevních destičkách u pacientů s depresivními symptomy.

* A na co jste přišli?

Ukázalo se, že účinky antidepresiv a stabilizátorů nálady zahrnují výrazné změny aktivity mitochondriálních enzymů. Nejvíce byly ovlivněny monoaminooxidáza, citrátsyntáza, komplexy I a IV a respirační rychlost mitochondrií. Při měření in vivo jsme zjistili, že fyziologická respirace v destičkách depresivních pacientů byla přibližně stejná jako u zdravých kontrol, ale ke změnám docházelo po léčbě antidepresivy, kdy byla snížena maximální respirace.

Zdá se tedy, že uvedené parametry bychom mohli dále testovat jako potenciální biomarkery poruch nálady, cíle nově vyvíjených antidepresiv nebo prediktory efektivity farmakologické léčby.

* Spolupracujete i se zahraničím?

Strávila jsem půl roku v Austrálii v Melbourne. Práce tam byla trochu jiná než na Psychiatrické klinice, protože jsem se spíše věnovala změnám energetického metabolismu na podkladě poškození – mutací – mitochondriální DNA. Naučila jsem se tam plno nových věcí, například pracovat s buněčnými kulturami, měřit luminiscenčně tvorbu ATP... Kromě toho spolupracujeme i s mojí mateřskou fakultou v Hradci Králové na testování potenciálně nových léků určených pro pacienty s Alzheimerovou chorobou – inhibitorů acetylcholinesteráz, které jsou ve vývoji.

* Dovedete si představit, že byste v Austrálii strávila pracovně delší čas?

Teď mám práci v Praze, ale pokud by přišla nabídka na pozici postdoka, asi bych neměla odmítnout ...

* Nechybí vám praxe v lékárně?

Momentálně ne, protože dělám na částečný úvazek i na oddělení klinické farmacie VFN, takže stále zůstávám v kontaktu s léky. Během doktorátu jsem pracovala na částečný úvazek v nemocniční lékárně Na Bulovce. Za práci na oddělení přípravy léčiv jsem ráda, protože je zajímavá a precizní. Bohužel je jí dneska ale málo – většina léků je totiž „v krabičkách“.

* Váš školitel Zdeněk Fišar se za dobu, co spolu pracujete, stal z docenta profesorem. Míříte stejně vysoko?

Určitě nechci zůstat stát na místě a asi bych chtěla stoupat po malých krůčcích nahoru, protože to k vědecké práci patří. Doktorát je teprve začátek, uvidíme, co bude dál ...

* Jaké jsou podmínky k Ph.D. studiu na 1. LF?

Myslím si, že dobré. Velkou výhodou je, že má fakulta spoustu specializovaných pracovišť, kde se člověk může naučit různé metody výzkumu, které potom využije ve své další práci. Na vědecké úrovni je první lékařská opravdu jednou z nejlepších fakult v Česku. Funguje i spolupráce s jinými fakultami, teď se třeba chystám na přírodovědu učit se fluorescenční spektroskopii.

* Obligátní otázka – koho v klinické farmacii považujete za jedničku?

Profesora Jaroslava Květinu, průkopníka oboru. Přála bych si, aby naše oddělení šlo v jeho šlépějích a abychom se stali „Květinovými dětmi“.

* Cena Josefa Hlávky je spojena s odměnou ve výši 25 000 korun. Co s nimi uděláte?

Budou Vánoce, asi je utratím za nějaké dárky pro své blízké...

jat

V letošním roce získala už třetí ocenění – tím posledním je Cena Josefa Hlávky, kterou převzala 16. listopadu na zámku v Lužanech. Na otázku, zda je ambiciózní, odpovídá, že ani moc ne. Ale je perfekcionistka a nemá ráda stereotyp. „Věda člověka pořád motivuje. Můj školitel mě navíc vede příjemnou formou ‚měla byste‘. Takže nejde vyloženě o imperativ a takový způsob spolupráce mi vyhovuje,“ říká teprve 29letá Mgr. Jana Hroudová, Ph.D., která působí na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN v Praze.

* Vystudovala jste Farmaceutickou fakultu v Hradci Králové. Co vás přivedlo na 1. LF?

Zaujala mě nabídka tématu postgraduálního vzdělávání. Diplomku týkající se CNS jsem dělala v Německu a docela mě nadchla k tomu, abych pokračovala dál ve vědě. V Hradci mě ale žádná témata práce nezaujala, tak jsem se rozhodla pro Prahu. Zabýváme se vlivem antidepresiv, stabilizátorů nálady a depresivních poruch na energetický metabolismus, konkrétně na vybrané mitochondriální funkce. Předpokládáme totiž, že jejich narušení vede k poškození neuronů, které může souviset se vznikem poruch nálady, a také že účinky psychofarmak na funkce mitochondrií mohou ovlivňovat výsledný terapeutický efekt. Je tedy snaha najít markery, které by mohly pomoci v diagnostice a předpovídat, jak úspěšná bude léčba antidepresivy či stabilizátory nálady.

Naším cílem bylo změřit aktivitu monoaminooxidázy, enzymů citrátového cyklu, elektronového transportního řetězce a také celkovou respirační rychlost – jak in vitro na mitochondriích izolovaných ze zvířecích mozků, tak in vivo v krevních destičkách u pacientů s depresivními symptomy.

* A na co jste přišli?

Ukázalo se, že účinky antidepresiv a stabilizátorů nálady zahrnují výrazné změny aktivity mitochondriálních enzymů. Nejvíce byly ovlivněny monoaminooxidáza, citrátsyntáza, komplexy I a IV a respirační rychlost mitochondrií. Při měření in vivo jsme zjistili, že fyziologická respirace v destičkách depresivních pacientů byla přibližně stejná jako u zdravých kontrol, ale ke změnám docházelo po léčbě antidepresivy, kdy byla snížena maximální respirace.

Zdá se tedy, že uvedené parametry bychom mohli dále testovat jako potenciální biomarkery poruch nálady, cíle nově vyvíjených antidepresiv nebo prediktory efektivity farmakologické léčby.

* Spolupracujete i se zahraničím?

Strávila jsem půl roku v Austrálii v Melbourne. Práce tam byla trochu jiná než na Psychiatrické klinice, protože jsem se spíše věnovala změnám energetického metabolismu na podkladě poškození – mutací – mitochondriální DNA. Naučila jsem se tam plno nových věcí, například pracovat s buněčnými kulturami, měřit luminiscenčně tvorbu ATP... Kromě toho spolupracujeme i s mojí mateřskou fakultou v Hradci Králové na testování potenciálně nových léků určených pro pacienty s Alzheimerovou chorobou – inhibitorů acetylcholinesteráz, které jsou ve vývoji.

* Dovedete si představit, že byste v Austrálii strávila pracovně delší čas?

Teď mám práci v Praze, ale pokud by přišla nabídka na pozici postdoka, asi bych neměla odmítnout ...

* Nechybí vám praxe v lékárně?

Momentálně ne, protože dělám na částečný úvazek i na oddělení klinické farmacie VFN, takže stále zůstávám v kontaktu s léky. Během doktorátu jsem pracovala na částečný úvazek v nemocniční lékárně Na Bulovce. Za práci na oddělení přípravy léčiv jsem ráda, protože je zajímavá a precizní. Bohužel je jí dneska ale málo – většina léků je totiž „v krabičkách“.

* Váš školitel Zdeněk Fišar se za dobu, co spolu pracujete, stal z docenta profesorem. Míříte stejně vysoko?

Určitě nechci zůstat stát na místě a asi bych chtěla stoupat po malých krůčcích nahoru, protože to k vědecké práci patří. Doktorát je teprve začátek, uvidíme, co bude dál ...

* Jaké jsou podmínky k Ph.D. studiu na 1. LF?

Myslím si, že dobré. Velkou výhodou je, že má fakulta spoustu specializovaných pracovišť, kde se člověk může naučit různé metody výzkumu, které potom využije ve své další práci. Na vědecké úrovni je první lékařská opravdu jednou z nejlepších fakult v Česku. Funguje i spolupráce s jinými fakultami, teď se třeba chystám na přírodovědu učit se fluorescenční spektroskopii.

* Obligátní otázka – koho v klinické farmacii považujete za jedničku?

Profesora Jaroslava Květinu, průkopníka oboru. Přála bych si, aby naše oddělení šlo v jeho šlépějích a abychom se stali „Květinovými dětmi“.

* Cena Josefa Hlávky je spojena s odměnou ve výši 25 000 korun. Co s nimi uděláte?

Budou Vánoce, asi je utratím za nějaké dárky pro své blízké...

jat

V letošním roce získala už třetí ocenění – tím posledním je Cena Josefa Hlávky, kterou převzala 16. listopadu na zámku v Lužanech. Na otázku, zda je ambiciózní, odpovídá, že ani moc ne. Ale je perfekcionistka a nemá ráda stereotyp. „Věda člověka pořád motivuje. Můj školitel mě navíc vede příjemnou formou ‚měla byste‘. Takže nejde vyloženě o imperativ a takový způsob spolupráce mi vyhovuje,“ říká teprve 29letá Mgr. Jana Hroudová, Ph.D., která působí na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN v Praze.

* Vystudovala jste Farmaceutickou fakultu v Hradci Králové. Co vás přivedlo na 1. LF?

Zaujala mě nabídka tématu postgraduálního vzdělávání. Diplomku týkající se CNS jsem dělala v Německu a docela mě nadchla k tomu, abych pokračovala dál ve vědě. V Hradci mě ale žádná témata práce nezaujala, tak jsem se rozhodla pro Prahu. Zabýváme se vlivem antidepresiv, stabilizátorů nálady a depresivních poruch na energetický metabolismus, konkrétně na vybrané mitochondriální funkce. Předpokládáme totiž, že jejich narušení vede k poškození neuronů, které může souviset se vznikem poruch nálady, a také že účinky psychofarmak na funkce mitochondrií mohou ovlivňovat výsledný terapeutický efekt. Je tedy snaha najít markery, které by mohly pomoci v diagnostice a předpovídat, jak úspěšná bude léčba antidepresivy či stabilizátory nálady.

Naším cílem bylo změřit aktivitu monoaminooxidázy, enzymů citrátového cyklu, elektronového transportního řetězce a také celkovou respirační rychlost – jak in vitro na mitochondriích izolovaných ze zvířecích mozků, tak in vivo v krevních destičkách u pacientů s depresivními symptomy.

* A na co jste přišli?

Ukázalo se, že účinky antidepresiv a stabilizátorů nálady zahrnují výrazné změny aktivity mitochondriálních enzymů. Nejvíce byly ovlivněny monoaminooxidáza, citrátsyntáza, komplexy I a IV a respirační rychlost mitochondrií. Při měření in vivo jsme zjistili, že fyziologická respirace v destičkách depresivních pacientů byla přibližně stejná jako u zdravých kontrol, ale ke změnám docházelo po léčbě antidepresivy, kdy byla snížena maximální respirace.

Zdá se tedy, že uvedené parametry bychom mohli dále testovat jako potenciální biomarkery poruch nálady, cíle nově vyvíjených antidepresiv nebo prediktory efektivity farmakologické léčby.

* Spolupracujete i se zahraničím?

Strávila jsem půl roku v Austrálii v Melbourne. Práce tam byla trochu jiná než na Psychiatrické klinice, protože jsem se spíše věnovala změnám energetického metabolismu na podkladě poškození – mutací – mitochondriální DNA. Naučila jsem se tam plno nových věcí, například pracovat s buněčnými kulturami, měřit luminiscenčně tvorbu ATP... Kromě toho spolupracujeme i s mojí mateřskou fakultou v Hradci Králové na testování potenciálně nových léků určených pro pacienty s Alzheimerovou chorobou – inhibitorů acetylcholinesteráz, které jsou ve vývoji.

* Dovedete si představit, že byste v Austrálii strávila pracovně delší čas?

Teď mám práci v Praze, ale pokud by přišla nabídka na pozici postdoka, asi bych neměla odmítnout ...

* Nechybí vám praxe v lékárně?

Momentálně ne, protože dělám na částečný úvazek i na oddělení klinické farmacie VFN, takže stále zůstávám v kontaktu s léky. Během doktorátu jsem pracovala na částečný úvazek v nemocniční lékárně Na Bulovce. Za práci na oddělení přípravy léčiv jsem ráda, protože je zajímavá a precizní. Bohužel je jí dneska ale málo – většina léků je totiž „v krabičkách“.

* Váš školitel Zdeněk Fišar se za dobu, co spolu pracujete, stal z docenta profesorem. Míříte stejně vysoko?

Určitě nechci zůstat stát na místě a asi bych chtěla stoupat po malých krůčcích nahoru, protože to k vědecké práci patří. Doktorát je teprve začátek, uvidíme, co bude dál ...

* Jaké jsou podmínky k Ph.D. studiu na 1. LF?

Myslím si, že dobré. Velkou výhodou je, že má fakulta spoustu specializovaných pracovišť, kde se člověk může naučit různé metody výzkumu, které potom využije ve své další práci. Na vědecké úrovni je první lékařská opravdu jednou z nejlepších fakult v Česku. Funguje i spolupráce s jinými fakultami, teď se třeba chystám na přírodovědu učit se fluorescenční spektroskopii.

* Obligátní otázka – koho v klinické farmacii považujete za jedničku?

Profesora Jaroslava Květinu, průkopníka oboru. Přála bych si, aby naše oddělení šlo v jeho šlépějích a abychom se stali „Květinovými dětmi“.

* Cena Josefa Hlávky je spojena s odměnou ve výši 25 000 korun. Co s nimi uděláte?

Budou Vánoce, asi je utratím za nějaké dárky pro své blízké...

jat

V letošním roce získala už třetí ocenění – tím posledním je Cena Josefa Hlávky, kterou převzala 16. listopadu na zámku v Lužanech. Na otázku, zda je ambiciózní, odpovídá, že ani moc ne. Ale je perfekcionistka a nemá ráda stereotyp. „Věda člověka pořád motivuje. Můj školitel mě navíc vede příjemnou formou ‚měla byste‘. Takže nejde vyloženě o imperativ a takový způsob spolupráce mi vyhovuje,“ říká teprve 29letá Mgr. Jana Hroudová, Ph.D., která působí na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN v Praze.

* Vystudovala jste Farmaceutickou fakultu v Hradci Králové. Co vás přivedlo na 1. LF?

Zaujala mě nabídka tématu postgraduálního vzdělávání. Diplomku týkající se CNS jsem dělala v Německu a docela mě nadchla k tomu, abych pokračovala dál ve vědě. V Hradci mě ale žádná témata práce nezaujala, tak jsem se rozhodla pro Prahu. Zabýváme se vlivem antidepresiv, stabilizátorů nálady a depresivních poruch na energetický metabolismus, konkrétně na vybrané mitochondriální funkce. Předpokládáme totiž, že jejich narušení vede k poškození neuronů, které může souviset se vznikem poruch nálady, a také že účinky psychofarmak na funkce mitochondrií mohou ovlivňovat výsledný terapeutický efekt. Je tedy snaha najít markery, které by mohly pomoci v diagnostice a předpovídat, jak úspěšná bude léčba antidepresivy či stabilizátory nálady.

Naším cílem bylo změřit aktivitu monoaminooxidázy, enzymů citrátového cyklu, elektronového transportního řetězce a také celkovou respirační rychlost – jak in vitro na mitochondriích izolovaných ze zvířecích mozků, tak in vivo v krevních destičkách u pacientů s depresivními symptomy.

* A na co jste přišli?

Ukázalo se, že účinky antidepresiv a stabilizátorů nálady zahrnují výrazné změny aktivity mitochondriálních enzymů. Nejvíce byly ovlivněny monoaminooxidáza, citrátsyntáza, komplexy I a IV a respirační rychlost mitochondrií. Při měření in vivo jsme zjistili, že fyziologická respirace v destičkách depresivních pacientů byla přibližně stejná jako u zdravých kontrol, ale ke změnám docházelo po léčbě antidepresivy, kdy byla snížena maximální respirace.

Zdá se tedy, že uvedené parametry bychom mohli dále testovat jako potenciální biomarkery poruch nálady, cíle nově vyvíjených antidepresiv nebo prediktory efektivity farmakologické léčby.

* Spolupracujete i se zahraničím?

Strávila jsem půl roku v Austrálii v Melbourne. Práce tam byla trochu jiná než na Psychiatrické klinice, protože jsem se spíše věnovala změnám energetického metabolismu na podkladě poškození – mutací – mitochondriální DNA. Naučila jsem se tam plno nových věcí, například pracovat s buněčnými kulturami, měřit luminiscenčně tvorbu ATP... Kromě toho spolupracujeme i s mojí mateřskou fakultou v Hradci Králové na testování potenciálně nových léků určených pro pacienty s Alzheimerovou chorobou – inhibitorů acetylcholinesteráz, které jsou ve vývoji.

* Dovedete si představit, že byste v Austrálii strávila pracovně delší čas?

Teď mám práci v Praze, ale pokud by přišla nabídka na pozici postdoka, asi bych neměla odmítnout ...

* Nechybí vám praxe v lékárně?

Momentálně ne, protože dělám na částečný úvazek i na oddělení klinické farmacie VFN, takže stále zůstávám v kontaktu s léky. Během doktorátu jsem pracovala na částečný úvazek v nemocniční lékárně Na Bulovce. Za práci na oddělení přípravy léčiv jsem ráda, protože je zajímavá a precizní. Bohužel je jí dneska ale málo – většina léků je totiž „v krabičkách“.

* Váš školitel Zdeněk Fišar se za dobu, co spolu pracujete, stal z docenta profesorem. Míříte stejně vysoko?

Určitě nechci zůstat stát na místě a asi bych chtěla stoupat po malých krůčcích nahoru, protože to k vědecké práci patří. Doktorát je teprve začátek, uvidíme, co bude dál ...

* Jaké jsou podmínky k Ph.D. studiu na 1. LF?

Myslím si, že dobré. Velkou výhodou je, že má fakulta spoustu specializovaných pracovišť, kde se člověk může naučit různé metody výzkumu, které potom využije ve své další práci. Na vědecké úrovni je první lékařská opravdu jednou z nejlepších fakult v Česku. Funguje i spolupráce s jinými fakultami, teď se třeba chystám na přírodovědu učit se fluorescenční spektroskopii.

* Obligátní otázka – koho v klinické farmacii považujete za jedničku?

Profesora Jaroslava Květinu, průkopníka oboru. Přála bych si, aby naše oddělení šlo v jeho šlépějích a abychom se stali „Květinovými dětmi“.

* Cena Josefa Hlávky je spojena s odměnou ve výši 25 000 korun. Co s nimi uděláte?

Budou Vánoce, asi je utratím za nějaké dárky pro své blízké...

jat

V letošním roce získala už třetí ocenění – tím posledním je Cena Josefa Hlávky, kterou převzala 16. listopadu na zámku v Lužanech. Na otázku, zda je ambiciózní, odpovídá, že ani moc ne. Ale je perfekcionistka a nemá ráda stereotyp. „Věda člověka pořád motivuje. Můj školitel mě navíc vede příjemnou formou ‚měla byste‘. Takže nejde vyloženě o imperativ a takový způsob spolupráce mi vyhovuje,“ říká teprve 29letá Mgr. Jana Hroudová, Ph.D., která působí na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN v Praze.

* Vystudovala jste Farmaceutickou fakultu v Hradci Králové. Co vás přivedlo na 1. LF?

Zaujala mě nabídka tématu postgraduálního vzdělávání. Diplomku týkající se CNS jsem dělala v Německu a docela mě nadchla k tomu, abych pokračovala dál ve vědě. V Hradci mě ale žádná témata práce nezaujala, tak jsem se rozhodla pro Prahu. Zabýváme se vlivem antidepresiv, stabilizátorů nálady a depresivních poruch na energetický metabolismus, konkrétně na vybrané mitochondriální funkce. Předpokládáme totiž, že jejich narušení vede k poškození neuronů, které může souviset se vznikem poruch nálady, a také že účinky psychofarmak na funkce mitochondrií mohou ovlivňovat výsledný terapeutický efekt. Je tedy snaha najít markery, které by mohly pomoci v diagnostice a předpovídat, jak úspěšná bude léčba antidepresivy či stabilizátory nálady.

Naším cílem bylo změřit aktivitu monoaminooxidázy, enzymů citrátového cyklu, elektronového transportního řetězce a také celkovou respirační rychlost – jak in vitro na mitochondriích izolovaných ze zvířecích mozků, tak in vivo v krevních destičkách u pacientů s depresivními symptomy.

* A na co jste přišli?

Ukázalo se, že účinky antidepresiv a stabilizátorů nálady zahrnují výrazné změny aktivity mitochondriálních enzymů. Nejvíce byly ovlivněny monoaminooxidáza, citrátsyntáza, komplexy I a IV a respirační rychlost mitochondrií. Při měření in vivo jsme zjistili, že fyziologická respirace v destičkách depresivních pacientů byla přibližně stejná jako u zdravých kontrol, ale ke změnám docházelo po léčbě antidepresivy, kdy byla snížena maximální respirace.

Zdá se tedy, že uvedené parametry bychom mohli dále testovat jako potenciální biomarkery poruch nálady, cíle nově vyvíjených antidepresiv nebo prediktory efektivity farmakologické léčby.

* Spolupracujete i se zahraničím?

Strávila jsem půl roku v Austrálii v Melbourne. Práce tam byla trochu jiná než na Psychiatrické klinice, protože jsem se spíše věnovala změnám energetického metabolismu na podkladě poškození – mutací – mitochondriální DNA. Naučila jsem se tam plno nových věcí, například pracovat s buněčnými kulturami, měřit luminiscenčně tvorbu ATP... Kromě toho spolupracujeme i s mojí mateřskou fakultou v Hradci Králové na testování potenciálně nových léků určených pro pacienty s Alzheimerovou chorobou – inhibitorů acetylcholinesteráz, které jsou ve vývoji.

* Dovedete si představit, že byste v Austrálii strávila pracovně delší čas?

Teď mám práci v Praze, ale pokud by přišla nabídka na pozici postdoka, asi bych neměla odmítnout ...

* Nechybí vám praxe v lékárně?

Momentálně ne, protože dělám na částečný úvazek i na oddělení klinické farmacie VFN, takže stále zůstávám v kontaktu s léky. Během doktorátu jsem pracovala na částečný úvazek v nemocniční lékárně Na Bulovce. Za práci na oddělení přípravy léčiv jsem ráda, protože je zajímavá a precizní. Bohužel je jí dneska ale málo – většina léků je totiž „v krabičkách“.

* Váš školitel Zdeněk Fišar se za dobu, co spolu pracujete, stal z docenta profesorem. Míříte stejně vysoko?

Určitě nechci zůstat stát na místě a asi bych chtěla stoupat po malých krůčcích nahoru, protože to k vědecké práci patří. Doktorát je teprve začátek, uvidíme, co bude dál ...

* Jaké jsou podmínky k Ph.D. studiu na 1. LF?

Myslím si, že dobré. Velkou výhodou je, že má fakulta spoustu specializovaných pracovišť, kde se člověk může naučit různé metody výzkumu, které potom využije ve své další práci. Na vědecké úrovni je první lékařská opravdu jednou z nejlepších fakult v Česku. Funguje i spolupráce s jinými fakultami, teď se třeba chystám na přírodovědu učit se fluorescenční spektroskopii.

* Obligátní otázka – koho v klinické farmacii považujete za jedničku?

Profesora Jaroslava Květinu, průkopníka oboru. Přála bych si, aby naše oddělení šlo v jeho šlépějích a abychom se stali „Květinovými dětmi“.

* Cena Josefa Hlávky je spojena s odměnou ve výši 25 000 korun. Co s nimi uděláte?

Budou Vánoce, asi je utratím za nějaké dárky pro své blízké...

jat