1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova
Aktuální číslo

Peníze nejsou jen peníze…

Před nedávnem dostali naši přednostové pravidelnou informaci o výši mzdových limitů svých pracovišť. Pro více než dvě třetiny z nich to znamenalo zprávu dobrou (přesněji, navýšení limitu) a pro zbytek zprávu neutrální (tedy limit zachován, což – přihlédnuto k řadě faktů – může být vlastně také dobrou zprávou). Na vysvětlenou však dovolte nejdříve několik poznámek o celkovém ekonomickém kontextu naší fakulty.

73795

Filozofie nastavení rozpisu financování fakult univerzitou není pro lékařské fakulty příznivá. Vedla k opakovanému několikamiliónovému meziročnímu propadu naší dotace i přes mírně narůstající dotaci samotné UK. Pro rok 2017 získala UK podporu významně vyšší než v minulých letech, což pro letošek znamená po dlouhé době také vzestup dotace 1. LF o cca 4 procenta. Z dlouhodobého hlediska ovšem přerozdělování prostředků MŠMT rozpisem vedlo k tomu, že za poslední čtyři roky naše fakulta odvedla UK několik set miliónů korun (!), zatímco fakulty s výrazně vyšším počtem studentů řádově méně, přičemž jejich finanční podpora průběžně stoupla až o desítky procent.

O filozofii nastavení rozpisu, smyslu a dopadu jeho jednotlivých položek – a především o perspektivách jeho dalšího směřování – diskutujeme s vedením univerzity již několik let, mimo jiné i s rektorem UK na posledním zasedání našeho Akademického senátu. Ty, kteří se chtějí dozvědět více, si pro tentokrát dovolím odkázat třeba i na zápis z dubnového jednání senátu, který bude k dispozici na našem webu (https://www.lf1.cuni.cz/2017).

Navýšení mzdových limitů o dalších 12 miliónů

Přes dotační propady se ovšem naší fakultě daří vytvářet další zdroje mimo dotaci a hospodařit tak, abychom mohli navyšovat rozpočty pracovišť – stalo se již v letech 2014 a 2015, celkem o cca 30 miliónů, a o dalších 12 miliónů také letos. Jako v minulých letech pečlivě analyzujeme, na která pracoviště máme „poslat“ jaký podíl. Nikoli tedy plošně, ale tak, abychom mohli cíleně podpořit právě ty, kdo k ekonomické prosperitě fakulty přispívají výrazněji. Je logické, že tyto úvahy se v případě prostředků na „hlavní činnost“ orientují podle výukové zátěže pracovišť. A protože integrální součástí akademického působení je i vědecká práce, zohlednili jsme rovněž vědecký výkon „v barvách“ naší fakulty (mimochodem, oba tyto parametry za jednotlivá pracoviště jsou zveřejněny na našem intranetu).

Letošními „výherci“ se tudíž stala pracoviště, jejichž mzdová náročnost nepřesahuje 150 % nákladů výukové hodiny ostatních fakultních klinik a ústavů a která zároveň představují „vědecké školy“ – tedy pracoviště s dlouhodobou kontinuálně úspěšnou aktivitou v grantových soutěžích. Tím fakultě přinášejí jak vědeckou reputaci, tak i nezanedbatelné prostředky.

Není úvazek jako úvazek

Těším se na reakce akademiků, napříč věkovými kategoriemi a afiliacemi, kteří byli osloveni do Hyde Parku aktuální Jedničky. Mimochodem, trochu mě zaskočila (a přiznám se, že i zklamala) poněkud neheroická reakce některých mladších kolegů, kteří na otázku odpověděli, že „by se museli zeptat šéfa…“ Přesto doufám, že odpovědi nám umožní nahlédnout přes hranice jednotlivých disciplín.

Je přirozené, že každý se primárně soustředí na své bezprostřední problémy. Zároveň ale věřím – či přinejmenším doufám :) –, že si postupně uvědomujeme i další nezbytné vazby složitého a vzájemně provázaného mechanismu fakulty. Zmíním se jen o několika kazuistických „headlines“, které si možná ne vždy uvědomujeme.

Prostředky na individuálnější výuku by uvítali (a nepochybně oprávněně) kolegové z chirurgických oborů, internisté, ale i ti, co vyučují cizí jazyky, anatomická cvičení či práci v laboratoři. Předměty v prvních ročnících studia projde podstatně více studentů než těmi v ročnících vyšších, přičemž učitele pro ně získává fakulta podstatně obtížněji. Zaměstnanci s jediným pracovním poměrem dedikují svůj vědecký výkon (a tím i dotaci za RIV body) fakultě zcela, ti se souběhem více úvazků (což je z jejich hlediska nepochybně komfortnější) jej dělí více zaměstnavatelům. Je také velmi obtížné oddělit, a proto to nelze přesně vypočítat, zda akademik právě léčí (na pojišťovnu), učí (za dotaci fakulty) či bádá (za grantové prostředky). S tím souvisí i zdánlivý paradox, že v pojetí jednoho pracovníka může hodinové vyjádření výše jednoho úvazku představovat fakticky více hodin než úvazek 1,75 pracovníka jiného :).

Dobrá investice je v rukou přednostů

Pro smysluplné „dopufrování“ mzdového systému je kritické strategické uvažování přednostů – komu fakticky z dotace pracoviště přidají, zda „najmou“ nové kolegy včetně externistů, jak případně nastaví proporci úvazků školských a zdravotnických. Stejně tak by měli pečlivě zvažovat práci s odměnami, jež na naší fakultě představují každoročně částku odpovídající přibližně 1–2 dalším platům. Spolupráce s přednosty je v naprosté většině skvělá. Tedy, pominu-li opravdu ojedinělé úlety (kdy si přednosta není jist, kdo na jeho pracovišti má jaký úvazek, neuvědomuje si ani po letech, že výše platů je v rámci dotace pracoviště plně v jeho kompetenci a že „děkanát“ neposkytuje „úvazky“, ale onen zmíněný mzdový limit, za nějž přednosta odpovídá). Na dobře fungujících ústavech a klinikách se samozřejmě dobře ví, na koho je možné se spolehnout a v jaké míře, kdo přináší výsledky či naopak kdo je spíše „šikula všedního dne“ či mistr korektnosti vždy kvalitně obhajující své osobní potřeby, ambice či dluhy.

Díky všem, kdo kvalitně zainvestují navýšení mzdových limitů – ve prospěch svého pracoviště a s vědomím širšího kontextu celé Jedničky.

Aleksi Šedo, děkan fakulty

 

Rozhovory

Peníze nejsou jen peníze…

Před nedávnem dostali naši přednostové pravidelnou informaci o výši mzdových limitů svých pracovišť. Pro více než dvě třetiny z nich to znamenalo zprávu dobrou (přesněji, navýšení limitu) a pro zbytek zprávu neutrální (tedy limit zachován, což – přihlédnuto k řadě faktů – může být vlastně také dobrou zprávou). Na vysvětlenou však dovolte nejdříve několik poznámek o celkovém ekonomickém kontextu naší fakulty.

73795

Filozofie nastavení rozpisu financování fakult univerzitou není pro lékařské fakulty příznivá. Vedla k opakovanému několikamiliónovému meziročnímu propadu naší dotace i přes mírně narůstající dotaci samotné UK. Pro rok 2017 získala UK podporu významně vyšší než v minulých letech, což pro letošek znamená po dlouhé době také vzestup dotace 1. LF o cca 4 procenta. Z dlouhodobého hlediska ovšem přerozdělování prostředků MŠMT rozpisem vedlo k tomu, že za poslední čtyři roky naše fakulta odvedla UK několik set miliónů korun (!), zatímco fakulty s výrazně vyšším počtem studentů řádově méně, přičemž jejich finanční podpora průběžně stoupla až o desítky procent.

O filozofii nastavení rozpisu, smyslu a dopadu jeho jednotlivých položek – a především o perspektivách jeho dalšího směřování – diskutujeme s vedením univerzity již několik let, mimo jiné i s rektorem UK na posledním zasedání našeho Akademického senátu. Ty, kteří se chtějí dozvědět více, si pro tentokrát dovolím odkázat třeba i na zápis z dubnového jednání senátu, který bude k dispozici na našem webu (https://www.lf1.cuni.cz/2017).

Navýšení mzdových limitů o dalších 12 miliónů

Přes dotační propady se ovšem naší fakultě daří vytvářet další zdroje mimo dotaci a hospodařit tak, abychom mohli navyšovat rozpočty pracovišť – stalo se již v letech 2014 a 2015, celkem o cca 30 miliónů, a o dalších 12 miliónů také letos. Jako v minulých letech pečlivě analyzujeme, na která pracoviště máme „poslat“ jaký podíl. Nikoli tedy plošně, ale tak, abychom mohli cíleně podpořit právě ty, kdo k ekonomické prosperitě fakulty přispívají výrazněji. Je logické, že tyto úvahy se v případě prostředků na „hlavní činnost“ orientují podle výukové zátěže pracovišť. A protože integrální součástí akademického působení je i vědecká práce, zohlednili jsme rovněž vědecký výkon „v barvách“ naší fakulty (mimochodem, oba tyto parametry za jednotlivá pracoviště jsou zveřejněny na našem intranetu).

Letošními „výherci“ se tudíž stala pracoviště, jejichž mzdová náročnost nepřesahuje 150 % nákladů výukové hodiny ostatních fakultních klinik a ústavů a která zároveň představují „vědecké školy“ – tedy pracoviště s dlouhodobou kontinuálně úspěšnou aktivitou v grantových soutěžích. Tím fakultě přinášejí jak vědeckou reputaci, tak i nezanedbatelné prostředky.

Není úvazek jako úvazek

Těším se na reakce akademiků, napříč věkovými kategoriemi a afiliacemi, kteří byli osloveni do Hyde Parku aktuální Jedničky. Mimochodem, trochu mě zaskočila (a přiznám se, že i zklamala) poněkud neheroická reakce některých mladších kolegů, kteří na otázku odpověděli, že „by se museli zeptat šéfa…“ Přesto doufám, že odpovědi nám umožní nahlédnout přes hranice jednotlivých disciplín.

Je přirozené, že každý se primárně soustředí na své bezprostřední problémy. Zároveň ale věřím – či přinejmenším doufám :) –, že si postupně uvědomujeme i další nezbytné vazby složitého a vzájemně provázaného mechanismu fakulty. Zmíním se jen o několika kazuistických „headlines“, které si možná ne vždy uvědomujeme.

Prostředky na individuálnější výuku by uvítali (a nepochybně oprávněně) kolegové z chirurgických oborů, internisté, ale i ti, co vyučují cizí jazyky, anatomická cvičení či práci v laboratoři. Předměty v prvních ročnících studia projde podstatně více studentů než těmi v ročnících vyšších, přičemž učitele pro ně získává fakulta podstatně obtížněji. Zaměstnanci s jediným pracovním poměrem dedikují svůj vědecký výkon (a tím i dotaci za RIV body) fakultě zcela, ti se souběhem více úvazků (což je z jejich hlediska nepochybně komfortnější) jej dělí více zaměstnavatelům. Je také velmi obtížné oddělit, a proto to nelze přesně vypočítat, zda akademik právě léčí (na pojišťovnu), učí (za dotaci fakulty) či bádá (za grantové prostředky). S tím souvisí i zdánlivý paradox, že v pojetí jednoho pracovníka může hodinové vyjádření výše jednoho úvazku představovat fakticky více hodin než úvazek 1,75 pracovníka jiného :).

Dobrá investice je v rukou přednostů

Pro smysluplné „dopufrování“ mzdového systému je kritické strategické uvažování přednostů – komu fakticky z dotace pracoviště přidají, zda „najmou“ nové kolegy včetně externistů, jak případně nastaví proporci úvazků školských a zdravotnických. Stejně tak by měli pečlivě zvažovat práci s odměnami, jež na naší fakultě představují každoročně částku odpovídající přibližně 1–2 dalším platům. Spolupráce s přednosty je v naprosté většině skvělá. Tedy, pominu-li opravdu ojedinělé úlety (kdy si přednosta není jist, kdo na jeho pracovišti má jaký úvazek, neuvědomuje si ani po letech, že výše platů je v rámci dotace pracoviště plně v jeho kompetenci a že „děkanát“ neposkytuje „úvazky“, ale onen zmíněný mzdový limit, za nějž přednosta odpovídá). Na dobře fungujících ústavech a klinikách se samozřejmě dobře ví, na koho je možné se spolehnout a v jaké míře, kdo přináší výsledky či naopak kdo je spíše „šikula všedního dne“ či mistr korektnosti vždy kvalitně obhajující své osobní potřeby, ambice či dluhy.

Díky všem, kdo kvalitně zainvestují navýšení mzdových limitů – ve prospěch svého pracoviště a s vědomím širšího kontextu celé Jedničky.

Aleksi Šedo, děkan fakulty

 

Téma

Peníze nejsou jen peníze…

Před nedávnem dostali naši přednostové pravidelnou informaci o výši mzdových limitů svých pracovišť. Pro více než dvě třetiny z nich to znamenalo zprávu dobrou (přesněji, navýšení limitu) a pro zbytek zprávu neutrální (tedy limit zachován, což – přihlédnuto k řadě faktů – může být vlastně také dobrou zprávou). Na vysvětlenou však dovolte nejdříve několik poznámek o celkovém ekonomickém kontextu naší fakulty.

73795

Filozofie nastavení rozpisu financování fakult univerzitou není pro lékařské fakulty příznivá. Vedla k opakovanému několikamiliónovému meziročnímu propadu naší dotace i přes mírně narůstající dotaci samotné UK. Pro rok 2017 získala UK podporu významně vyšší než v minulých letech, což pro letošek znamená po dlouhé době také vzestup dotace 1. LF o cca 4 procenta. Z dlouhodobého hlediska ovšem přerozdělování prostředků MŠMT rozpisem vedlo k tomu, že za poslední čtyři roky naše fakulta odvedla UK několik set miliónů korun (!), zatímco fakulty s výrazně vyšším počtem studentů řádově méně, přičemž jejich finanční podpora průběžně stoupla až o desítky procent.

O filozofii nastavení rozpisu, smyslu a dopadu jeho jednotlivých položek – a především o perspektivách jeho dalšího směřování – diskutujeme s vedením univerzity již několik let, mimo jiné i s rektorem UK na posledním zasedání našeho Akademického senátu. Ty, kteří se chtějí dozvědět více, si pro tentokrát dovolím odkázat třeba i na zápis z dubnového jednání senátu, který bude k dispozici na našem webu (https://www.lf1.cuni.cz/2017).

Navýšení mzdových limitů o dalších 12 miliónů

Přes dotační propady se ovšem naší fakultě daří vytvářet další zdroje mimo dotaci a hospodařit tak, abychom mohli navyšovat rozpočty pracovišť – stalo se již v letech 2014 a 2015, celkem o cca 30 miliónů, a o dalších 12 miliónů také letos. Jako v minulých letech pečlivě analyzujeme, na která pracoviště máme „poslat“ jaký podíl. Nikoli tedy plošně, ale tak, abychom mohli cíleně podpořit právě ty, kdo k ekonomické prosperitě fakulty přispívají výrazněji. Je logické, že tyto úvahy se v případě prostředků na „hlavní činnost“ orientují podle výukové zátěže pracovišť. A protože integrální součástí akademického působení je i vědecká práce, zohlednili jsme rovněž vědecký výkon „v barvách“ naší fakulty (mimochodem, oba tyto parametry za jednotlivá pracoviště jsou zveřejněny na našem intranetu).

Letošními „výherci“ se tudíž stala pracoviště, jejichž mzdová náročnost nepřesahuje 150 % nákladů výukové hodiny ostatních fakultních klinik a ústavů a která zároveň představují „vědecké školy“ – tedy pracoviště s dlouhodobou kontinuálně úspěšnou aktivitou v grantových soutěžích. Tím fakultě přinášejí jak vědeckou reputaci, tak i nezanedbatelné prostředky.

Není úvazek jako úvazek

Těším se na reakce akademiků, napříč věkovými kategoriemi a afiliacemi, kteří byli osloveni do Hyde Parku aktuální Jedničky. Mimochodem, trochu mě zaskočila (a přiznám se, že i zklamala) poněkud neheroická reakce některých mladších kolegů, kteří na otázku odpověděli, že „by se museli zeptat šéfa…“ Přesto doufám, že odpovědi nám umožní nahlédnout přes hranice jednotlivých disciplín.

Je přirozené, že každý se primárně soustředí na své bezprostřední problémy. Zároveň ale věřím – či přinejmenším doufám :) –, že si postupně uvědomujeme i další nezbytné vazby složitého a vzájemně provázaného mechanismu fakulty. Zmíním se jen o několika kazuistických „headlines“, které si možná ne vždy uvědomujeme.

Prostředky na individuálnější výuku by uvítali (a nepochybně oprávněně) kolegové z chirurgických oborů, internisté, ale i ti, co vyučují cizí jazyky, anatomická cvičení či práci v laboratoři. Předměty v prvních ročnících studia projde podstatně více studentů než těmi v ročnících vyšších, přičemž učitele pro ně získává fakulta podstatně obtížněji. Zaměstnanci s jediným pracovním poměrem dedikují svůj vědecký výkon (a tím i dotaci za RIV body) fakultě zcela, ti se souběhem více úvazků (což je z jejich hlediska nepochybně komfortnější) jej dělí více zaměstnavatelům. Je také velmi obtížné oddělit, a proto to nelze přesně vypočítat, zda akademik právě léčí (na pojišťovnu), učí (za dotaci fakulty) či bádá (za grantové prostředky). S tím souvisí i zdánlivý paradox, že v pojetí jednoho pracovníka může hodinové vyjádření výše jednoho úvazku představovat fakticky více hodin než úvazek 1,75 pracovníka jiného :).

Dobrá investice je v rukou přednostů

Pro smysluplné „dopufrování“ mzdového systému je kritické strategické uvažování přednostů – komu fakticky z dotace pracoviště přidají, zda „najmou“ nové kolegy včetně externistů, jak případně nastaví proporci úvazků školských a zdravotnických. Stejně tak by měli pečlivě zvažovat práci s odměnami, jež na naší fakultě představují každoročně částku odpovídající přibližně 1–2 dalším platům. Spolupráce s přednosty je v naprosté většině skvělá. Tedy, pominu-li opravdu ojedinělé úlety (kdy si přednosta není jist, kdo na jeho pracovišti má jaký úvazek, neuvědomuje si ani po letech, že výše platů je v rámci dotace pracoviště plně v jeho kompetenci a že „děkanát“ neposkytuje „úvazky“, ale onen zmíněný mzdový limit, za nějž přednosta odpovídá). Na dobře fungujících ústavech a klinikách se samozřejmě dobře ví, na koho je možné se spolehnout a v jaké míře, kdo přináší výsledky či naopak kdo je spíše „šikula všedního dne“ či mistr korektnosti vždy kvalitně obhajující své osobní potřeby, ambice či dluhy.

Díky všem, kdo kvalitně zainvestují navýšení mzdových limitů – ve prospěch svého pracoviště a s vědomím širšího kontextu celé Jedničky.

Aleksi Šedo, děkan fakulty

 

Co pro mě znamená Jednička

Peníze nejsou jen peníze…

Před nedávnem dostali naši přednostové pravidelnou informaci o výši mzdových limitů svých pracovišť. Pro více než dvě třetiny z nich to znamenalo zprávu dobrou (přesněji, navýšení limitu) a pro zbytek zprávu neutrální (tedy limit zachován, což – přihlédnuto k řadě faktů – může být vlastně také dobrou zprávou). Na vysvětlenou však dovolte nejdříve několik poznámek o celkovém ekonomickém kontextu naší fakulty.

73795

Filozofie nastavení rozpisu financování fakult univerzitou není pro lékařské fakulty příznivá. Vedla k opakovanému několikamiliónovému meziročnímu propadu naší dotace i přes mírně narůstající dotaci samotné UK. Pro rok 2017 získala UK podporu významně vyšší než v minulých letech, což pro letošek znamená po dlouhé době také vzestup dotace 1. LF o cca 4 procenta. Z dlouhodobého hlediska ovšem přerozdělování prostředků MŠMT rozpisem vedlo k tomu, že za poslední čtyři roky naše fakulta odvedla UK několik set miliónů korun (!), zatímco fakulty s výrazně vyšším počtem studentů řádově méně, přičemž jejich finanční podpora průběžně stoupla až o desítky procent.

O filozofii nastavení rozpisu, smyslu a dopadu jeho jednotlivých položek – a především o perspektivách jeho dalšího směřování – diskutujeme s vedením univerzity již několik let, mimo jiné i s rektorem UK na posledním zasedání našeho Akademického senátu. Ty, kteří se chtějí dozvědět více, si pro tentokrát dovolím odkázat třeba i na zápis z dubnového jednání senátu, který bude k dispozici na našem webu (https://www.lf1.cuni.cz/2017).

Navýšení mzdových limitů o dalších 12 miliónů

Přes dotační propady se ovšem naší fakultě daří vytvářet další zdroje mimo dotaci a hospodařit tak, abychom mohli navyšovat rozpočty pracovišť – stalo se již v letech 2014 a 2015, celkem o cca 30 miliónů, a o dalších 12 miliónů také letos. Jako v minulých letech pečlivě analyzujeme, na která pracoviště máme „poslat“ jaký podíl. Nikoli tedy plošně, ale tak, abychom mohli cíleně podpořit právě ty, kdo k ekonomické prosperitě fakulty přispívají výrazněji. Je logické, že tyto úvahy se v případě prostředků na „hlavní činnost“ orientují podle výukové zátěže pracovišť. A protože integrální součástí akademického působení je i vědecká práce, zohlednili jsme rovněž vědecký výkon „v barvách“ naší fakulty (mimochodem, oba tyto parametry za jednotlivá pracoviště jsou zveřejněny na našem intranetu).

Letošními „výherci“ se tudíž stala pracoviště, jejichž mzdová náročnost nepřesahuje 150 % nákladů výukové hodiny ostatních fakultních klinik a ústavů a která zároveň představují „vědecké školy“ – tedy pracoviště s dlouhodobou kontinuálně úspěšnou aktivitou v grantových soutěžích. Tím fakultě přinášejí jak vědeckou reputaci, tak i nezanedbatelné prostředky.

Není úvazek jako úvazek

Těším se na reakce akademiků, napříč věkovými kategoriemi a afiliacemi, kteří byli osloveni do Hyde Parku aktuální Jedničky. Mimochodem, trochu mě zaskočila (a přiznám se, že i zklamala) poněkud neheroická reakce některých mladších kolegů, kteří na otázku odpověděli, že „by se museli zeptat šéfa…“ Přesto doufám, že odpovědi nám umožní nahlédnout přes hranice jednotlivých disciplín.

Je přirozené, že každý se primárně soustředí na své bezprostřední problémy. Zároveň ale věřím – či přinejmenším doufám :) –, že si postupně uvědomujeme i další nezbytné vazby složitého a vzájemně provázaného mechanismu fakulty. Zmíním se jen o několika kazuistických „headlines“, které si možná ne vždy uvědomujeme.

Prostředky na individuálnější výuku by uvítali (a nepochybně oprávněně) kolegové z chirurgických oborů, internisté, ale i ti, co vyučují cizí jazyky, anatomická cvičení či práci v laboratoři. Předměty v prvních ročnících studia projde podstatně více studentů než těmi v ročnících vyšších, přičemž učitele pro ně získává fakulta podstatně obtížněji. Zaměstnanci s jediným pracovním poměrem dedikují svůj vědecký výkon (a tím i dotaci za RIV body) fakultě zcela, ti se souběhem více úvazků (což je z jejich hlediska nepochybně komfortnější) jej dělí více zaměstnavatelům. Je také velmi obtížné oddělit, a proto to nelze přesně vypočítat, zda akademik právě léčí (na pojišťovnu), učí (za dotaci fakulty) či bádá (za grantové prostředky). S tím souvisí i zdánlivý paradox, že v pojetí jednoho pracovníka může hodinové vyjádření výše jednoho úvazku představovat fakticky více hodin než úvazek 1,75 pracovníka jiného :).

Dobrá investice je v rukou přednostů

Pro smysluplné „dopufrování“ mzdového systému je kritické strategické uvažování přednostů – komu fakticky z dotace pracoviště přidají, zda „najmou“ nové kolegy včetně externistů, jak případně nastaví proporci úvazků školských a zdravotnických. Stejně tak by měli pečlivě zvažovat práci s odměnami, jež na naší fakultě představují každoročně částku odpovídající přibližně 1–2 dalším platům. Spolupráce s přednosty je v naprosté většině skvělá. Tedy, pominu-li opravdu ojedinělé úlety (kdy si přednosta není jist, kdo na jeho pracovišti má jaký úvazek, neuvědomuje si ani po letech, že výše platů je v rámci dotace pracoviště plně v jeho kompetenci a že „děkanát“ neposkytuje „úvazky“, ale onen zmíněný mzdový limit, za nějž přednosta odpovídá). Na dobře fungujících ústavech a klinikách se samozřejmě dobře ví, na koho je možné se spolehnout a v jaké míře, kdo přináší výsledky či naopak kdo je spíše „šikula všedního dne“ či mistr korektnosti vždy kvalitně obhajující své osobní potřeby, ambice či dluhy.

Díky všem, kdo kvalitně zainvestují navýšení mzdových limitů – ve prospěch svého pracoviště a s vědomím širšího kontextu celé Jedničky.

Aleksi Šedo, děkan fakulty

 

Jednička ve vědě

Peníze nejsou jen peníze…

Před nedávnem dostali naši přednostové pravidelnou informaci o výši mzdových limitů svých pracovišť. Pro více než dvě třetiny z nich to znamenalo zprávu dobrou (přesněji, navýšení limitu) a pro zbytek zprávu neutrální (tedy limit zachován, což – přihlédnuto k řadě faktů – může být vlastně také dobrou zprávou). Na vysvětlenou však dovolte nejdříve několik poznámek o celkovém ekonomickém kontextu naší fakulty.

73795

Filozofie nastavení rozpisu financování fakult univerzitou není pro lékařské fakulty příznivá. Vedla k opakovanému několikamiliónovému meziročnímu propadu naší dotace i přes mírně narůstající dotaci samotné UK. Pro rok 2017 získala UK podporu významně vyšší než v minulých letech, což pro letošek znamená po dlouhé době také vzestup dotace 1. LF o cca 4 procenta. Z dlouhodobého hlediska ovšem přerozdělování prostředků MŠMT rozpisem vedlo k tomu, že za poslední čtyři roky naše fakulta odvedla UK několik set miliónů korun (!), zatímco fakulty s výrazně vyšším počtem studentů řádově méně, přičemž jejich finanční podpora průběžně stoupla až o desítky procent.

O filozofii nastavení rozpisu, smyslu a dopadu jeho jednotlivých položek – a především o perspektivách jeho dalšího směřování – diskutujeme s vedením univerzity již několik let, mimo jiné i s rektorem UK na posledním zasedání našeho Akademického senátu. Ty, kteří se chtějí dozvědět více, si pro tentokrát dovolím odkázat třeba i na zápis z dubnového jednání senátu, který bude k dispozici na našem webu (https://www.lf1.cuni.cz/2017).

Navýšení mzdových limitů o dalších 12 miliónů

Přes dotační propady se ovšem naší fakultě daří vytvářet další zdroje mimo dotaci a hospodařit tak, abychom mohli navyšovat rozpočty pracovišť – stalo se již v letech 2014 a 2015, celkem o cca 30 miliónů, a o dalších 12 miliónů také letos. Jako v minulých letech pečlivě analyzujeme, na která pracoviště máme „poslat“ jaký podíl. Nikoli tedy plošně, ale tak, abychom mohli cíleně podpořit právě ty, kdo k ekonomické prosperitě fakulty přispívají výrazněji. Je logické, že tyto úvahy se v případě prostředků na „hlavní činnost“ orientují podle výukové zátěže pracovišť. A protože integrální součástí akademického působení je i vědecká práce, zohlednili jsme rovněž vědecký výkon „v barvách“ naší fakulty (mimochodem, oba tyto parametry za jednotlivá pracoviště jsou zveřejněny na našem intranetu).

Letošními „výherci“ se tudíž stala pracoviště, jejichž mzdová náročnost nepřesahuje 150 % nákladů výukové hodiny ostatních fakultních klinik a ústavů a která zároveň představují „vědecké školy“ – tedy pracoviště s dlouhodobou kontinuálně úspěšnou aktivitou v grantových soutěžích. Tím fakultě přinášejí jak vědeckou reputaci, tak i nezanedbatelné prostředky.

Není úvazek jako úvazek

Těším se na reakce akademiků, napříč věkovými kategoriemi a afiliacemi, kteří byli osloveni do Hyde Parku aktuální Jedničky. Mimochodem, trochu mě zaskočila (a přiznám se, že i zklamala) poněkud neheroická reakce některých mladších kolegů, kteří na otázku odpověděli, že „by se museli zeptat šéfa…“ Přesto doufám, že odpovědi nám umožní nahlédnout přes hranice jednotlivých disciplín.

Je přirozené, že každý se primárně soustředí na své bezprostřední problémy. Zároveň ale věřím – či přinejmenším doufám :) –, že si postupně uvědomujeme i další nezbytné vazby složitého a vzájemně provázaného mechanismu fakulty. Zmíním se jen o několika kazuistických „headlines“, které si možná ne vždy uvědomujeme.

Prostředky na individuálnější výuku by uvítali (a nepochybně oprávněně) kolegové z chirurgických oborů, internisté, ale i ti, co vyučují cizí jazyky, anatomická cvičení či práci v laboratoři. Předměty v prvních ročnících studia projde podstatně více studentů než těmi v ročnících vyšších, přičemž učitele pro ně získává fakulta podstatně obtížněji. Zaměstnanci s jediným pracovním poměrem dedikují svůj vědecký výkon (a tím i dotaci za RIV body) fakultě zcela, ti se souběhem více úvazků (což je z jejich hlediska nepochybně komfortnější) jej dělí více zaměstnavatelům. Je také velmi obtížné oddělit, a proto to nelze přesně vypočítat, zda akademik právě léčí (na pojišťovnu), učí (za dotaci fakulty) či bádá (za grantové prostředky). S tím souvisí i zdánlivý paradox, že v pojetí jednoho pracovníka může hodinové vyjádření výše jednoho úvazku představovat fakticky více hodin než úvazek 1,75 pracovníka jiného :).

Dobrá investice je v rukou přednostů

Pro smysluplné „dopufrování“ mzdového systému je kritické strategické uvažování přednostů – komu fakticky z dotace pracoviště přidají, zda „najmou“ nové kolegy včetně externistů, jak případně nastaví proporci úvazků školských a zdravotnických. Stejně tak by měli pečlivě zvažovat práci s odměnami, jež na naší fakultě představují každoročně částku odpovídající přibližně 1–2 dalším platům. Spolupráce s přednosty je v naprosté většině skvělá. Tedy, pominu-li opravdu ojedinělé úlety (kdy si přednosta není jist, kdo na jeho pracovišti má jaký úvazek, neuvědomuje si ani po letech, že výše platů je v rámci dotace pracoviště plně v jeho kompetenci a že „děkanát“ neposkytuje „úvazky“, ale onen zmíněný mzdový limit, za nějž přednosta odpovídá). Na dobře fungujících ústavech a klinikách se samozřejmě dobře ví, na koho je možné se spolehnout a v jaké míře, kdo přináší výsledky či naopak kdo je spíše „šikula všedního dne“ či mistr korektnosti vždy kvalitně obhajující své osobní potřeby, ambice či dluhy.

Díky všem, kdo kvalitně zainvestují navýšení mzdových limitů – ve prospěch svého pracoviště a s vědomím širšího kontextu celé Jedničky.

Aleksi Šedo, děkan fakulty

 

Erasmus a stáže

Peníze nejsou jen peníze…

Před nedávnem dostali naši přednostové pravidelnou informaci o výši mzdových limitů svých pracovišť. Pro více než dvě třetiny z nich to znamenalo zprávu dobrou (přesněji, navýšení limitu) a pro zbytek zprávu neutrální (tedy limit zachován, což – přihlédnuto k řadě faktů – může být vlastně také dobrou zprávou). Na vysvětlenou však dovolte nejdříve několik poznámek o celkovém ekonomickém kontextu naší fakulty.

73795

Filozofie nastavení rozpisu financování fakult univerzitou není pro lékařské fakulty příznivá. Vedla k opakovanému několikamiliónovému meziročnímu propadu naší dotace i přes mírně narůstající dotaci samotné UK. Pro rok 2017 získala UK podporu významně vyšší než v minulých letech, což pro letošek znamená po dlouhé době také vzestup dotace 1. LF o cca 4 procenta. Z dlouhodobého hlediska ovšem přerozdělování prostředků MŠMT rozpisem vedlo k tomu, že za poslední čtyři roky naše fakulta odvedla UK několik set miliónů korun (!), zatímco fakulty s výrazně vyšším počtem studentů řádově méně, přičemž jejich finanční podpora průběžně stoupla až o desítky procent.

O filozofii nastavení rozpisu, smyslu a dopadu jeho jednotlivých položek – a především o perspektivách jeho dalšího směřování – diskutujeme s vedením univerzity již několik let, mimo jiné i s rektorem UK na posledním zasedání našeho Akademického senátu. Ty, kteří se chtějí dozvědět více, si pro tentokrát dovolím odkázat třeba i na zápis z dubnového jednání senátu, který bude k dispozici na našem webu (https://www.lf1.cuni.cz/2017).

Navýšení mzdových limitů o dalších 12 miliónů

Přes dotační propady se ovšem naší fakultě daří vytvářet další zdroje mimo dotaci a hospodařit tak, abychom mohli navyšovat rozpočty pracovišť – stalo se již v letech 2014 a 2015, celkem o cca 30 miliónů, a o dalších 12 miliónů také letos. Jako v minulých letech pečlivě analyzujeme, na která pracoviště máme „poslat“ jaký podíl. Nikoli tedy plošně, ale tak, abychom mohli cíleně podpořit právě ty, kdo k ekonomické prosperitě fakulty přispívají výrazněji. Je logické, že tyto úvahy se v případě prostředků na „hlavní činnost“ orientují podle výukové zátěže pracovišť. A protože integrální součástí akademického působení je i vědecká práce, zohlednili jsme rovněž vědecký výkon „v barvách“ naší fakulty (mimochodem, oba tyto parametry za jednotlivá pracoviště jsou zveřejněny na našem intranetu).

Letošními „výherci“ se tudíž stala pracoviště, jejichž mzdová náročnost nepřesahuje 150 % nákladů výukové hodiny ostatních fakultních klinik a ústavů a která zároveň představují „vědecké školy“ – tedy pracoviště s dlouhodobou kontinuálně úspěšnou aktivitou v grantových soutěžích. Tím fakultě přinášejí jak vědeckou reputaci, tak i nezanedbatelné prostředky.

Není úvazek jako úvazek

Těším se na reakce akademiků, napříč věkovými kategoriemi a afiliacemi, kteří byli osloveni do Hyde Parku aktuální Jedničky. Mimochodem, trochu mě zaskočila (a přiznám se, že i zklamala) poněkud neheroická reakce některých mladších kolegů, kteří na otázku odpověděli, že „by se museli zeptat šéfa…“ Přesto doufám, že odpovědi nám umožní nahlédnout přes hranice jednotlivých disciplín.

Je přirozené, že každý se primárně soustředí na své bezprostřední problémy. Zároveň ale věřím – či přinejmenším doufám :) –, že si postupně uvědomujeme i další nezbytné vazby složitého a vzájemně provázaného mechanismu fakulty. Zmíním se jen o několika kazuistických „headlines“, které si možná ne vždy uvědomujeme.

Prostředky na individuálnější výuku by uvítali (a nepochybně oprávněně) kolegové z chirurgických oborů, internisté, ale i ti, co vyučují cizí jazyky, anatomická cvičení či práci v laboratoři. Předměty v prvních ročnících studia projde podstatně více studentů než těmi v ročnících vyšších, přičemž učitele pro ně získává fakulta podstatně obtížněji. Zaměstnanci s jediným pracovním poměrem dedikují svůj vědecký výkon (a tím i dotaci za RIV body) fakultě zcela, ti se souběhem více úvazků (což je z jejich hlediska nepochybně komfortnější) jej dělí více zaměstnavatelům. Je také velmi obtížné oddělit, a proto to nelze přesně vypočítat, zda akademik právě léčí (na pojišťovnu), učí (za dotaci fakulty) či bádá (za grantové prostředky). S tím souvisí i zdánlivý paradox, že v pojetí jednoho pracovníka může hodinové vyjádření výše jednoho úvazku představovat fakticky více hodin než úvazek 1,75 pracovníka jiného :).

Dobrá investice je v rukou přednostů

Pro smysluplné „dopufrování“ mzdového systému je kritické strategické uvažování přednostů – komu fakticky z dotace pracoviště přidají, zda „najmou“ nové kolegy včetně externistů, jak případně nastaví proporci úvazků školských a zdravotnických. Stejně tak by měli pečlivě zvažovat práci s odměnami, jež na naší fakultě představují každoročně částku odpovídající přibližně 1–2 dalším platům. Spolupráce s přednosty je v naprosté většině skvělá. Tedy, pominu-li opravdu ojedinělé úlety (kdy si přednosta není jist, kdo na jeho pracovišti má jaký úvazek, neuvědomuje si ani po letech, že výše platů je v rámci dotace pracoviště plně v jeho kompetenci a že „děkanát“ neposkytuje „úvazky“, ale onen zmíněný mzdový limit, za nějž přednosta odpovídá). Na dobře fungujících ústavech a klinikách se samozřejmě dobře ví, na koho je možné se spolehnout a v jaké míře, kdo přináší výsledky či naopak kdo je spíše „šikula všedního dne“ či mistr korektnosti vždy kvalitně obhajující své osobní potřeby, ambice či dluhy.

Díky všem, kdo kvalitně zainvestují navýšení mzdových limitů – ve prospěch svého pracoviště a s vědomím širšího kontextu celé Jedničky.

Aleksi Šedo, děkan fakulty