1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova
Aktuální číslo

Od skokanského můstku k zubnímu

Rychlobruslařka Martina Sáblíková, plastický chirurg Bohdan Pomahač. Dvě osobnosti, které za jedničku ve sportu a v medicíně označuje teprve 19letá Michaela Doleželová. Studentka 1. ročníku zubního lékařství na naší fakultě a skokanka na lyžích, které účast na nedávných XXII. zimních olympijských hrách v Soči utekla v 2letém nominačním období jen o pár bodů (mj. ostatní reprezentantky ČR nevybojovaly žádné body). Byla první náhradnicí. Druhé místo z prosincové univerziády v Itálii nebo 11. místo v závodě světového poháru v Německu a „sportovní škola života“ však několikanásobné mistryni ČR možná předpovídají budoucnost nejen/přinejmenším tu olympijskou...

* Tušíte, kolik skoků na lyžích jste v životě už absolvovala?

Začala jsem se skoky poměrně pozdě, ve 12 letech. Dá se říci, že za letní sezónu jich stihnu okolo 500, za zimní pak asi 300, takže mám za sebou něco mezi 5 a 6 tisíci skoky.

* Jak dlouhé máte lyže, z jaké výšky se odrážíte – uvážíme-li velký můstek s kritickým bodem 90 metrů –, jak dlouho letíte a kam nejdál jste doskočila?

Lyže měří 245 cm, odvíjí se to od hmotnosti a výšky, podle BMI. Novější můstky K90 mají hranu ve výšce 2 až 3 metry a ve vzduchu můžu vystoupat i do 5 metrů. Skok trvá asi 2 až 3 sekundy a ten nejdelší se mi povedl v létě na závodech v Planici – 137,5 metru je zároveň ženský český rekord.

* Co vás přilákalo právě na zubařinu a právě do Prahy?

Už dlouho jsem věděla, že bych se chtěla stát lékařkou a přemýšlela jsem, zda jít na všeobecné lékařství, nebo na stomatologii. Hodně mě lákala třeba chirurgie nebo plastická chirurgie a bylo pro mě velké dilema se rozhodnout. Nakonec jsem usoudila, že zubařina je věc, kterou bych chtěla dělat. Upřednostnila jsem Prahu před Olomoucí, i když pocházím z Ostravska, protože 1. LF patří pod Univerzitu Karlovu, tím pádem má historii a tradici.

* Mají skoky na lyžích a zubní lékařství něco společného? Mě napadá přinejmenším můstek...

... víc toho asi nebude. Ani nejsme sport, kde by si závodníci častěji ničili zuby, spíše kolena, klíční kosti a záda. Nebo může při pádu dojít i k otřesu mozku.

* Prozraďte jak předcházet pádu?

Aby se člověk nepřetočil ve vzduchu, musí mít zpevněné a plně propnuté nohy. Pokud pokrčí třeba jen jednu, vítr mu „vezme“ lyži, přetočí ho a může špatně dopadnout... Doslova.

* Máte oblíbený můstek?

Obecně by se dalo říci, že skokani, kteří mají krátké nohy, mají radši strmější nájezdy a ti, co je mají delší, spíše mírnější. Já jsem ten druhý případ – můj oblíbený můstek je v rakouském Ramsau a v Liberci.

* Co bylo nejtěžší se naučit ve skocích a co zatím ve stomatologii?

Ve skocích udělat co nejjednodušší pohyb na odrazové hraně můstku i následně ve vzduchu a zbytečně to nekomplikovat. Ve škole je nejobtížnější skloubit závodění s výukou, protože mám problém s nahrazováním praktik, která jsem zameškala. Na fakultě se mi snaží vyjít v rámci možností vstříc, i tak je to těžké propojit. Kdybych si vybrala lehčí obor, asi by to bylo jednodušší.

* A pomáhá vám závodění ve studiu?

Paradoxně ano, a hodně. Díky tomu, že jsem zvyklá na řešení stresových situací a na to být neustále v určitém režimu, řekla bych, že mám třeba menší problém naučit se do školy ve vymezeném čase. Jsem schopná se na látku soustředit a nevypadává mi koncentrace. Myslím, že stres zvládám lépe, než kdybych v životě nesportovala.

* Vysoce bodově hodnocený je tzv. telemarkový poklek při doskoku, kdy skokan předsune jednu nohu dopředu. Je to obtížný prvek? A je rozdíl mezi mužským a ženským skákáním na lyžích?

Telemark je povinnost – nelze udělat pěkný skok bez doskoku. Naučit se ho podle mě není o nic těžší než jakékoliv jiné prvky ve skocích. Akorát je doskok třeba komplikovaný tím, když člověk přiletí ve špatné pozici, což více zatěžuje holenní kosti, nebo když skokan nedopadne na strmý svah, ale už na rovinu při velmi dalekém skoku.

Řekla bych, že skokanky jsou takové ladnější, kolikrát se na ně zajímavěji kouká a více u nich rozhoduje technika – tu mají vypilovanější. Chlapi mají ale zase větší, silnější odraz na hraně. Délka skoku je nicméně u mužů i žen prakticky stejná, rozdíl se vykompenzuje rychlostí. Rekordy můstku mohou držet i ženy.

* Trénujete v Praze sama?

Bohužel ano, většinou když přijdu ze školy, trénuji každý den cca 2 až 2,5 hodiny. Dostávám od trenéra plán zaměřený především na fyzičku, dynamiku a rychlost. Zkouším třeba výskoky se závažím, napodobování nájezdu, směru odrazu nebo letecké pozice.

* Nakolik je povedený skok „v hlavě“ závodníka?

Opravdu hodně rozhoduje, jak je skokan připraven psychicky. Ale nohy jsou také důležité, jedno bez druhého by nešlo, musí to být v rovnováze.

* A co se vám honí hlavou těsně před spuštěním na můstek? A co těsně před testem?

Je to vlastně podobné – ujišťuji se, že to umím. První skoky na můstku, hlavně na tom, který ještě neznám, jsou trochu spojené s nervozitou. Přemýšlím, jak je to bezpečné a co mohu čekat po odrazu. Ale vždycky se snažím uklidnit, že musím udělat „jen“ to, co umím.

Před testem si většinou opakuji látku a myslím na otázky, které bych chtěla dostat :)

* Znáte mezi vrcholovými sportovci hodně lékařů?

Znám jednoho – kanoistu Lukáše Pollerta. Se zahraničními jsem zatím neměla možnost se potkat.

* Máte vůbec čas se potkávat se spolužáky z fakulty?

Musím přiznat, že s některými sportovci se vidím častěji – třeba s běžci na lyžích Bauerem, Kožíškem, Koukalem nebo s akrobatickou lyžařkou Nikolou Sudovou. Spolužáky potkávám jen při vyučování, mimo školu na to moc času nemám.

* Pokud byte si musela vybrat mezi medailí z olympiády a jednodušším oborem či školou, co byste zvolila?

To je hodně těžká volba. Spíš bych se asi vzdala medaile, protože závodění není na dlouhou dobu. Člověk se mu může věnovat jen omezený okamžik, ale díky vzdělání může být zaměstnán po zbytek života. Zatím přemýšlím tak, že až skončím se závoděním, chtěla bych se naplno věnovat stomatologii.

jat

Rozhovory

Od skokanského můstku k zubnímu

Rychlobruslařka Martina Sáblíková, plastický chirurg Bohdan Pomahač. Dvě osobnosti, které za jedničku ve sportu a v medicíně označuje teprve 19letá Michaela Doleželová. Studentka 1. ročníku zubního lékařství na naší fakultě a skokanka na lyžích, které účast na nedávných XXII. zimních olympijských hrách v Soči utekla v 2letém nominačním období jen o pár bodů (mj. ostatní reprezentantky ČR nevybojovaly žádné body). Byla první náhradnicí. Druhé místo z prosincové univerziády v Itálii nebo 11. místo v závodě světového poháru v Německu a „sportovní škola života“ však několikanásobné mistryni ČR možná předpovídají budoucnost nejen/přinejmenším tu olympijskou...

* Tušíte, kolik skoků na lyžích jste v životě už absolvovala?

Začala jsem se skoky poměrně pozdě, ve 12 letech. Dá se říci, že za letní sezónu jich stihnu okolo 500, za zimní pak asi 300, takže mám za sebou něco mezi 5 a 6 tisíci skoky.

* Jak dlouhé máte lyže, z jaké výšky se odrážíte – uvážíme-li velký můstek s kritickým bodem 90 metrů –, jak dlouho letíte a kam nejdál jste doskočila?

Lyže měří 245 cm, odvíjí se to od hmotnosti a výšky, podle BMI. Novější můstky K90 mají hranu ve výšce 2 až 3 metry a ve vzduchu můžu vystoupat i do 5 metrů. Skok trvá asi 2 až 3 sekundy a ten nejdelší se mi povedl v létě na závodech v Planici – 137,5 metru je zároveň ženský český rekord.

* Co vás přilákalo právě na zubařinu a právě do Prahy?

Už dlouho jsem věděla, že bych se chtěla stát lékařkou a přemýšlela jsem, zda jít na všeobecné lékařství, nebo na stomatologii. Hodně mě lákala třeba chirurgie nebo plastická chirurgie a bylo pro mě velké dilema se rozhodnout. Nakonec jsem usoudila, že zubařina je věc, kterou bych chtěla dělat. Upřednostnila jsem Prahu před Olomoucí, i když pocházím z Ostravska, protože 1. LF patří pod Univerzitu Karlovu, tím pádem má historii a tradici.

* Mají skoky na lyžích a zubní lékařství něco společného? Mě napadá přinejmenším můstek...

... víc toho asi nebude. Ani nejsme sport, kde by si závodníci častěji ničili zuby, spíše kolena, klíční kosti a záda. Nebo může při pádu dojít i k otřesu mozku.

* Prozraďte jak předcházet pádu?

Aby se člověk nepřetočil ve vzduchu, musí mít zpevněné a plně propnuté nohy. Pokud pokrčí třeba jen jednu, vítr mu „vezme“ lyži, přetočí ho a může špatně dopadnout... Doslova.

* Máte oblíbený můstek?

Obecně by se dalo říci, že skokani, kteří mají krátké nohy, mají radši strmější nájezdy a ti, co je mají delší, spíše mírnější. Já jsem ten druhý případ – můj oblíbený můstek je v rakouském Ramsau a v Liberci.

* Co bylo nejtěžší se naučit ve skocích a co zatím ve stomatologii?

Ve skocích udělat co nejjednodušší pohyb na odrazové hraně můstku i následně ve vzduchu a zbytečně to nekomplikovat. Ve škole je nejobtížnější skloubit závodění s výukou, protože mám problém s nahrazováním praktik, která jsem zameškala. Na fakultě se mi snaží vyjít v rámci možností vstříc, i tak je to těžké propojit. Kdybych si vybrala lehčí obor, asi by to bylo jednodušší.

* A pomáhá vám závodění ve studiu?

Paradoxně ano, a hodně. Díky tomu, že jsem zvyklá na řešení stresových situací a na to být neustále v určitém režimu, řekla bych, že mám třeba menší problém naučit se do školy ve vymezeném čase. Jsem schopná se na látku soustředit a nevypadává mi koncentrace. Myslím, že stres zvládám lépe, než kdybych v životě nesportovala.

* Vysoce bodově hodnocený je tzv. telemarkový poklek při doskoku, kdy skokan předsune jednu nohu dopředu. Je to obtížný prvek? A je rozdíl mezi mužským a ženským skákáním na lyžích?

Telemark je povinnost – nelze udělat pěkný skok bez doskoku. Naučit se ho podle mě není o nic těžší než jakékoliv jiné prvky ve skocích. Akorát je doskok třeba komplikovaný tím, když člověk přiletí ve špatné pozici, což více zatěžuje holenní kosti, nebo když skokan nedopadne na strmý svah, ale už na rovinu při velmi dalekém skoku.

Řekla bych, že skokanky jsou takové ladnější, kolikrát se na ně zajímavěji kouká a více u nich rozhoduje technika – tu mají vypilovanější. Chlapi mají ale zase větší, silnější odraz na hraně. Délka skoku je nicméně u mužů i žen prakticky stejná, rozdíl se vykompenzuje rychlostí. Rekordy můstku mohou držet i ženy.

* Trénujete v Praze sama?

Bohužel ano, většinou když přijdu ze školy, trénuji každý den cca 2 až 2,5 hodiny. Dostávám od trenéra plán zaměřený především na fyzičku, dynamiku a rychlost. Zkouším třeba výskoky se závažím, napodobování nájezdu, směru odrazu nebo letecké pozice.

* Nakolik je povedený skok „v hlavě“ závodníka?

Opravdu hodně rozhoduje, jak je skokan připraven psychicky. Ale nohy jsou také důležité, jedno bez druhého by nešlo, musí to být v rovnováze.

* A co se vám honí hlavou těsně před spuštěním na můstek? A co těsně před testem?

Je to vlastně podobné – ujišťuji se, že to umím. První skoky na můstku, hlavně na tom, který ještě neznám, jsou trochu spojené s nervozitou. Přemýšlím, jak je to bezpečné a co mohu čekat po odrazu. Ale vždycky se snažím uklidnit, že musím udělat „jen“ to, co umím.

Před testem si většinou opakuji látku a myslím na otázky, které bych chtěla dostat :)

* Znáte mezi vrcholovými sportovci hodně lékařů?

Znám jednoho – kanoistu Lukáše Pollerta. Se zahraničními jsem zatím neměla možnost se potkat.

* Máte vůbec čas se potkávat se spolužáky z fakulty?

Musím přiznat, že s některými sportovci se vidím častěji – třeba s běžci na lyžích Bauerem, Kožíškem, Koukalem nebo s akrobatickou lyžařkou Nikolou Sudovou. Spolužáky potkávám jen při vyučování, mimo školu na to moc času nemám.

* Pokud byte si musela vybrat mezi medailí z olympiády a jednodušším oborem či školou, co byste zvolila?

To je hodně těžká volba. Spíš bych se asi vzdala medaile, protože závodění není na dlouhou dobu. Člověk se mu může věnovat jen omezený okamžik, ale díky vzdělání může být zaměstnán po zbytek života. Zatím přemýšlím tak, že až skončím se závoděním, chtěla bych se naplno věnovat stomatologii.

jat

Téma

Od skokanského můstku k zubnímu

Rychlobruslařka Martina Sáblíková, plastický chirurg Bohdan Pomahač. Dvě osobnosti, které za jedničku ve sportu a v medicíně označuje teprve 19letá Michaela Doleželová. Studentka 1. ročníku zubního lékařství na naší fakultě a skokanka na lyžích, které účast na nedávných XXII. zimních olympijských hrách v Soči utekla v 2letém nominačním období jen o pár bodů (mj. ostatní reprezentantky ČR nevybojovaly žádné body). Byla první náhradnicí. Druhé místo z prosincové univerziády v Itálii nebo 11. místo v závodě světového poháru v Německu a „sportovní škola života“ však několikanásobné mistryni ČR možná předpovídají budoucnost nejen/přinejmenším tu olympijskou...

* Tušíte, kolik skoků na lyžích jste v životě už absolvovala?

Začala jsem se skoky poměrně pozdě, ve 12 letech. Dá se říci, že za letní sezónu jich stihnu okolo 500, za zimní pak asi 300, takže mám za sebou něco mezi 5 a 6 tisíci skoky.

* Jak dlouhé máte lyže, z jaké výšky se odrážíte – uvážíme-li velký můstek s kritickým bodem 90 metrů –, jak dlouho letíte a kam nejdál jste doskočila?

Lyže měří 245 cm, odvíjí se to od hmotnosti a výšky, podle BMI. Novější můstky K90 mají hranu ve výšce 2 až 3 metry a ve vzduchu můžu vystoupat i do 5 metrů. Skok trvá asi 2 až 3 sekundy a ten nejdelší se mi povedl v létě na závodech v Planici – 137,5 metru je zároveň ženský český rekord.

* Co vás přilákalo právě na zubařinu a právě do Prahy?

Už dlouho jsem věděla, že bych se chtěla stát lékařkou a přemýšlela jsem, zda jít na všeobecné lékařství, nebo na stomatologii. Hodně mě lákala třeba chirurgie nebo plastická chirurgie a bylo pro mě velké dilema se rozhodnout. Nakonec jsem usoudila, že zubařina je věc, kterou bych chtěla dělat. Upřednostnila jsem Prahu před Olomoucí, i když pocházím z Ostravska, protože 1. LF patří pod Univerzitu Karlovu, tím pádem má historii a tradici.

* Mají skoky na lyžích a zubní lékařství něco společného? Mě napadá přinejmenším můstek...

... víc toho asi nebude. Ani nejsme sport, kde by si závodníci častěji ničili zuby, spíše kolena, klíční kosti a záda. Nebo může při pádu dojít i k otřesu mozku.

* Prozraďte jak předcházet pádu?

Aby se člověk nepřetočil ve vzduchu, musí mít zpevněné a plně propnuté nohy. Pokud pokrčí třeba jen jednu, vítr mu „vezme“ lyži, přetočí ho a může špatně dopadnout... Doslova.

* Máte oblíbený můstek?

Obecně by se dalo říci, že skokani, kteří mají krátké nohy, mají radši strmější nájezdy a ti, co je mají delší, spíše mírnější. Já jsem ten druhý případ – můj oblíbený můstek je v rakouském Ramsau a v Liberci.

* Co bylo nejtěžší se naučit ve skocích a co zatím ve stomatologii?

Ve skocích udělat co nejjednodušší pohyb na odrazové hraně můstku i následně ve vzduchu a zbytečně to nekomplikovat. Ve škole je nejobtížnější skloubit závodění s výukou, protože mám problém s nahrazováním praktik, která jsem zameškala. Na fakultě se mi snaží vyjít v rámci možností vstříc, i tak je to těžké propojit. Kdybych si vybrala lehčí obor, asi by to bylo jednodušší.

* A pomáhá vám závodění ve studiu?

Paradoxně ano, a hodně. Díky tomu, že jsem zvyklá na řešení stresových situací a na to být neustále v určitém režimu, řekla bych, že mám třeba menší problém naučit se do školy ve vymezeném čase. Jsem schopná se na látku soustředit a nevypadává mi koncentrace. Myslím, že stres zvládám lépe, než kdybych v životě nesportovala.

* Vysoce bodově hodnocený je tzv. telemarkový poklek při doskoku, kdy skokan předsune jednu nohu dopředu. Je to obtížný prvek? A je rozdíl mezi mužským a ženským skákáním na lyžích?

Telemark je povinnost – nelze udělat pěkný skok bez doskoku. Naučit se ho podle mě není o nic těžší než jakékoliv jiné prvky ve skocích. Akorát je doskok třeba komplikovaný tím, když člověk přiletí ve špatné pozici, což více zatěžuje holenní kosti, nebo když skokan nedopadne na strmý svah, ale už na rovinu při velmi dalekém skoku.

Řekla bych, že skokanky jsou takové ladnější, kolikrát se na ně zajímavěji kouká a více u nich rozhoduje technika – tu mají vypilovanější. Chlapi mají ale zase větší, silnější odraz na hraně. Délka skoku je nicméně u mužů i žen prakticky stejná, rozdíl se vykompenzuje rychlostí. Rekordy můstku mohou držet i ženy.

* Trénujete v Praze sama?

Bohužel ano, většinou když přijdu ze školy, trénuji každý den cca 2 až 2,5 hodiny. Dostávám od trenéra plán zaměřený především na fyzičku, dynamiku a rychlost. Zkouším třeba výskoky se závažím, napodobování nájezdu, směru odrazu nebo letecké pozice.

* Nakolik je povedený skok „v hlavě“ závodníka?

Opravdu hodně rozhoduje, jak je skokan připraven psychicky. Ale nohy jsou také důležité, jedno bez druhého by nešlo, musí to být v rovnováze.

* A co se vám honí hlavou těsně před spuštěním na můstek? A co těsně před testem?

Je to vlastně podobné – ujišťuji se, že to umím. První skoky na můstku, hlavně na tom, který ještě neznám, jsou trochu spojené s nervozitou. Přemýšlím, jak je to bezpečné a co mohu čekat po odrazu. Ale vždycky se snažím uklidnit, že musím udělat „jen“ to, co umím.

Před testem si většinou opakuji látku a myslím na otázky, které bych chtěla dostat :)

* Znáte mezi vrcholovými sportovci hodně lékařů?

Znám jednoho – kanoistu Lukáše Pollerta. Se zahraničními jsem zatím neměla možnost se potkat.

* Máte vůbec čas se potkávat se spolužáky z fakulty?

Musím přiznat, že s některými sportovci se vidím častěji – třeba s běžci na lyžích Bauerem, Kožíškem, Koukalem nebo s akrobatickou lyžařkou Nikolou Sudovou. Spolužáky potkávám jen při vyučování, mimo školu na to moc času nemám.

* Pokud byte si musela vybrat mezi medailí z olympiády a jednodušším oborem či školou, co byste zvolila?

To je hodně těžká volba. Spíš bych se asi vzdala medaile, protože závodění není na dlouhou dobu. Člověk se mu může věnovat jen omezený okamžik, ale díky vzdělání může být zaměstnán po zbytek života. Zatím přemýšlím tak, že až skončím se závoděním, chtěla bych se naplno věnovat stomatologii.

jat

Co pro mě znamená Jednička

Od skokanského můstku k zubnímu

Rychlobruslařka Martina Sáblíková, plastický chirurg Bohdan Pomahač. Dvě osobnosti, které za jedničku ve sportu a v medicíně označuje teprve 19letá Michaela Doleželová. Studentka 1. ročníku zubního lékařství na naší fakultě a skokanka na lyžích, které účast na nedávných XXII. zimních olympijských hrách v Soči utekla v 2letém nominačním období jen o pár bodů (mj. ostatní reprezentantky ČR nevybojovaly žádné body). Byla první náhradnicí. Druhé místo z prosincové univerziády v Itálii nebo 11. místo v závodě světového poháru v Německu a „sportovní škola života“ však několikanásobné mistryni ČR možná předpovídají budoucnost nejen/přinejmenším tu olympijskou...

* Tušíte, kolik skoků na lyžích jste v životě už absolvovala?

Začala jsem se skoky poměrně pozdě, ve 12 letech. Dá se říci, že za letní sezónu jich stihnu okolo 500, za zimní pak asi 300, takže mám za sebou něco mezi 5 a 6 tisíci skoky.

* Jak dlouhé máte lyže, z jaké výšky se odrážíte – uvážíme-li velký můstek s kritickým bodem 90 metrů –, jak dlouho letíte a kam nejdál jste doskočila?

Lyže měří 245 cm, odvíjí se to od hmotnosti a výšky, podle BMI. Novější můstky K90 mají hranu ve výšce 2 až 3 metry a ve vzduchu můžu vystoupat i do 5 metrů. Skok trvá asi 2 až 3 sekundy a ten nejdelší se mi povedl v létě na závodech v Planici – 137,5 metru je zároveň ženský český rekord.

* Co vás přilákalo právě na zubařinu a právě do Prahy?

Už dlouho jsem věděla, že bych se chtěla stát lékařkou a přemýšlela jsem, zda jít na všeobecné lékařství, nebo na stomatologii. Hodně mě lákala třeba chirurgie nebo plastická chirurgie a bylo pro mě velké dilema se rozhodnout. Nakonec jsem usoudila, že zubařina je věc, kterou bych chtěla dělat. Upřednostnila jsem Prahu před Olomoucí, i když pocházím z Ostravska, protože 1. LF patří pod Univerzitu Karlovu, tím pádem má historii a tradici.

* Mají skoky na lyžích a zubní lékařství něco společného? Mě napadá přinejmenším můstek...

... víc toho asi nebude. Ani nejsme sport, kde by si závodníci častěji ničili zuby, spíše kolena, klíční kosti a záda. Nebo může při pádu dojít i k otřesu mozku.

* Prozraďte jak předcházet pádu?

Aby se člověk nepřetočil ve vzduchu, musí mít zpevněné a plně propnuté nohy. Pokud pokrčí třeba jen jednu, vítr mu „vezme“ lyži, přetočí ho a může špatně dopadnout... Doslova.

* Máte oblíbený můstek?

Obecně by se dalo říci, že skokani, kteří mají krátké nohy, mají radši strmější nájezdy a ti, co je mají delší, spíše mírnější. Já jsem ten druhý případ – můj oblíbený můstek je v rakouském Ramsau a v Liberci.

* Co bylo nejtěžší se naučit ve skocích a co zatím ve stomatologii?

Ve skocích udělat co nejjednodušší pohyb na odrazové hraně můstku i následně ve vzduchu a zbytečně to nekomplikovat. Ve škole je nejobtížnější skloubit závodění s výukou, protože mám problém s nahrazováním praktik, která jsem zameškala. Na fakultě se mi snaží vyjít v rámci možností vstříc, i tak je to těžké propojit. Kdybych si vybrala lehčí obor, asi by to bylo jednodušší.

* A pomáhá vám závodění ve studiu?

Paradoxně ano, a hodně. Díky tomu, že jsem zvyklá na řešení stresových situací a na to být neustále v určitém režimu, řekla bych, že mám třeba menší problém naučit se do školy ve vymezeném čase. Jsem schopná se na látku soustředit a nevypadává mi koncentrace. Myslím, že stres zvládám lépe, než kdybych v životě nesportovala.

* Vysoce bodově hodnocený je tzv. telemarkový poklek při doskoku, kdy skokan předsune jednu nohu dopředu. Je to obtížný prvek? A je rozdíl mezi mužským a ženským skákáním na lyžích?

Telemark je povinnost – nelze udělat pěkný skok bez doskoku. Naučit se ho podle mě není o nic těžší než jakékoliv jiné prvky ve skocích. Akorát je doskok třeba komplikovaný tím, když člověk přiletí ve špatné pozici, což více zatěžuje holenní kosti, nebo když skokan nedopadne na strmý svah, ale už na rovinu při velmi dalekém skoku.

Řekla bych, že skokanky jsou takové ladnější, kolikrát se na ně zajímavěji kouká a více u nich rozhoduje technika – tu mají vypilovanější. Chlapi mají ale zase větší, silnější odraz na hraně. Délka skoku je nicméně u mužů i žen prakticky stejná, rozdíl se vykompenzuje rychlostí. Rekordy můstku mohou držet i ženy.

* Trénujete v Praze sama?

Bohužel ano, většinou když přijdu ze školy, trénuji každý den cca 2 až 2,5 hodiny. Dostávám od trenéra plán zaměřený především na fyzičku, dynamiku a rychlost. Zkouším třeba výskoky se závažím, napodobování nájezdu, směru odrazu nebo letecké pozice.

* Nakolik je povedený skok „v hlavě“ závodníka?

Opravdu hodně rozhoduje, jak je skokan připraven psychicky. Ale nohy jsou také důležité, jedno bez druhého by nešlo, musí to být v rovnováze.

* A co se vám honí hlavou těsně před spuštěním na můstek? A co těsně před testem?

Je to vlastně podobné – ujišťuji se, že to umím. První skoky na můstku, hlavně na tom, který ještě neznám, jsou trochu spojené s nervozitou. Přemýšlím, jak je to bezpečné a co mohu čekat po odrazu. Ale vždycky se snažím uklidnit, že musím udělat „jen“ to, co umím.

Před testem si většinou opakuji látku a myslím na otázky, které bych chtěla dostat :)

* Znáte mezi vrcholovými sportovci hodně lékařů?

Znám jednoho – kanoistu Lukáše Pollerta. Se zahraničními jsem zatím neměla možnost se potkat.

* Máte vůbec čas se potkávat se spolužáky z fakulty?

Musím přiznat, že s některými sportovci se vidím častěji – třeba s běžci na lyžích Bauerem, Kožíškem, Koukalem nebo s akrobatickou lyžařkou Nikolou Sudovou. Spolužáky potkávám jen při vyučování, mimo školu na to moc času nemám.

* Pokud byte si musela vybrat mezi medailí z olympiády a jednodušším oborem či školou, co byste zvolila?

To je hodně těžká volba. Spíš bych se asi vzdala medaile, protože závodění není na dlouhou dobu. Člověk se mu může věnovat jen omezený okamžik, ale díky vzdělání může být zaměstnán po zbytek života. Zatím přemýšlím tak, že až skončím se závoděním, chtěla bych se naplno věnovat stomatologii.

jat

Jednička ve vědě

Od skokanského můstku k zubnímu

Rychlobruslařka Martina Sáblíková, plastický chirurg Bohdan Pomahač. Dvě osobnosti, které za jedničku ve sportu a v medicíně označuje teprve 19letá Michaela Doleželová. Studentka 1. ročníku zubního lékařství na naší fakultě a skokanka na lyžích, které účast na nedávných XXII. zimních olympijských hrách v Soči utekla v 2letém nominačním období jen o pár bodů (mj. ostatní reprezentantky ČR nevybojovaly žádné body). Byla první náhradnicí. Druhé místo z prosincové univerziády v Itálii nebo 11. místo v závodě světového poháru v Německu a „sportovní škola života“ však několikanásobné mistryni ČR možná předpovídají budoucnost nejen/přinejmenším tu olympijskou...

* Tušíte, kolik skoků na lyžích jste v životě už absolvovala?

Začala jsem se skoky poměrně pozdě, ve 12 letech. Dá se říci, že za letní sezónu jich stihnu okolo 500, za zimní pak asi 300, takže mám za sebou něco mezi 5 a 6 tisíci skoky.

* Jak dlouhé máte lyže, z jaké výšky se odrážíte – uvážíme-li velký můstek s kritickým bodem 90 metrů –, jak dlouho letíte a kam nejdál jste doskočila?

Lyže měří 245 cm, odvíjí se to od hmotnosti a výšky, podle BMI. Novější můstky K90 mají hranu ve výšce 2 až 3 metry a ve vzduchu můžu vystoupat i do 5 metrů. Skok trvá asi 2 až 3 sekundy a ten nejdelší se mi povedl v létě na závodech v Planici – 137,5 metru je zároveň ženský český rekord.

* Co vás přilákalo právě na zubařinu a právě do Prahy?

Už dlouho jsem věděla, že bych se chtěla stát lékařkou a přemýšlela jsem, zda jít na všeobecné lékařství, nebo na stomatologii. Hodně mě lákala třeba chirurgie nebo plastická chirurgie a bylo pro mě velké dilema se rozhodnout. Nakonec jsem usoudila, že zubařina je věc, kterou bych chtěla dělat. Upřednostnila jsem Prahu před Olomoucí, i když pocházím z Ostravska, protože 1. LF patří pod Univerzitu Karlovu, tím pádem má historii a tradici.

* Mají skoky na lyžích a zubní lékařství něco společného? Mě napadá přinejmenším můstek...

... víc toho asi nebude. Ani nejsme sport, kde by si závodníci častěji ničili zuby, spíše kolena, klíční kosti a záda. Nebo může při pádu dojít i k otřesu mozku.

* Prozraďte jak předcházet pádu?

Aby se člověk nepřetočil ve vzduchu, musí mít zpevněné a plně propnuté nohy. Pokud pokrčí třeba jen jednu, vítr mu „vezme“ lyži, přetočí ho a může špatně dopadnout... Doslova.

* Máte oblíbený můstek?

Obecně by se dalo říci, že skokani, kteří mají krátké nohy, mají radši strmější nájezdy a ti, co je mají delší, spíše mírnější. Já jsem ten druhý případ – můj oblíbený můstek je v rakouském Ramsau a v Liberci.

* Co bylo nejtěžší se naučit ve skocích a co zatím ve stomatologii?

Ve skocích udělat co nejjednodušší pohyb na odrazové hraně můstku i následně ve vzduchu a zbytečně to nekomplikovat. Ve škole je nejobtížnější skloubit závodění s výukou, protože mám problém s nahrazováním praktik, která jsem zameškala. Na fakultě se mi snaží vyjít v rámci možností vstříc, i tak je to těžké propojit. Kdybych si vybrala lehčí obor, asi by to bylo jednodušší.

* A pomáhá vám závodění ve studiu?

Paradoxně ano, a hodně. Díky tomu, že jsem zvyklá na řešení stresových situací a na to být neustále v určitém režimu, řekla bych, že mám třeba menší problém naučit se do školy ve vymezeném čase. Jsem schopná se na látku soustředit a nevypadává mi koncentrace. Myslím, že stres zvládám lépe, než kdybych v životě nesportovala.

* Vysoce bodově hodnocený je tzv. telemarkový poklek při doskoku, kdy skokan předsune jednu nohu dopředu. Je to obtížný prvek? A je rozdíl mezi mužským a ženským skákáním na lyžích?

Telemark je povinnost – nelze udělat pěkný skok bez doskoku. Naučit se ho podle mě není o nic těžší než jakékoliv jiné prvky ve skocích. Akorát je doskok třeba komplikovaný tím, když člověk přiletí ve špatné pozici, což více zatěžuje holenní kosti, nebo když skokan nedopadne na strmý svah, ale už na rovinu při velmi dalekém skoku.

Řekla bych, že skokanky jsou takové ladnější, kolikrát se na ně zajímavěji kouká a více u nich rozhoduje technika – tu mají vypilovanější. Chlapi mají ale zase větší, silnější odraz na hraně. Délka skoku je nicméně u mužů i žen prakticky stejná, rozdíl se vykompenzuje rychlostí. Rekordy můstku mohou držet i ženy.

* Trénujete v Praze sama?

Bohužel ano, většinou když přijdu ze školy, trénuji každý den cca 2 až 2,5 hodiny. Dostávám od trenéra plán zaměřený především na fyzičku, dynamiku a rychlost. Zkouším třeba výskoky se závažím, napodobování nájezdu, směru odrazu nebo letecké pozice.

* Nakolik je povedený skok „v hlavě“ závodníka?

Opravdu hodně rozhoduje, jak je skokan připraven psychicky. Ale nohy jsou také důležité, jedno bez druhého by nešlo, musí to být v rovnováze.

* A co se vám honí hlavou těsně před spuštěním na můstek? A co těsně před testem?

Je to vlastně podobné – ujišťuji se, že to umím. První skoky na můstku, hlavně na tom, který ještě neznám, jsou trochu spojené s nervozitou. Přemýšlím, jak je to bezpečné a co mohu čekat po odrazu. Ale vždycky se snažím uklidnit, že musím udělat „jen“ to, co umím.

Před testem si většinou opakuji látku a myslím na otázky, které bych chtěla dostat :)

* Znáte mezi vrcholovými sportovci hodně lékařů?

Znám jednoho – kanoistu Lukáše Pollerta. Se zahraničními jsem zatím neměla možnost se potkat.

* Máte vůbec čas se potkávat se spolužáky z fakulty?

Musím přiznat, že s některými sportovci se vidím častěji – třeba s běžci na lyžích Bauerem, Kožíškem, Koukalem nebo s akrobatickou lyžařkou Nikolou Sudovou. Spolužáky potkávám jen při vyučování, mimo školu na to moc času nemám.

* Pokud byte si musela vybrat mezi medailí z olympiády a jednodušším oborem či školou, co byste zvolila?

To je hodně těžká volba. Spíš bych se asi vzdala medaile, protože závodění není na dlouhou dobu. Člověk se mu může věnovat jen omezený okamžik, ale díky vzdělání může být zaměstnán po zbytek života. Zatím přemýšlím tak, že až skončím se závoděním, chtěla bych se naplno věnovat stomatologii.

jat

Erasmus a stáže

Od skokanského můstku k zubnímu

Rychlobruslařka Martina Sáblíková, plastický chirurg Bohdan Pomahač. Dvě osobnosti, které za jedničku ve sportu a v medicíně označuje teprve 19letá Michaela Doleželová. Studentka 1. ročníku zubního lékařství na naší fakultě a skokanka na lyžích, které účast na nedávných XXII. zimních olympijských hrách v Soči utekla v 2letém nominačním období jen o pár bodů (mj. ostatní reprezentantky ČR nevybojovaly žádné body). Byla první náhradnicí. Druhé místo z prosincové univerziády v Itálii nebo 11. místo v závodě světového poháru v Německu a „sportovní škola života“ však několikanásobné mistryni ČR možná předpovídají budoucnost nejen/přinejmenším tu olympijskou...

* Tušíte, kolik skoků na lyžích jste v životě už absolvovala?

Začala jsem se skoky poměrně pozdě, ve 12 letech. Dá se říci, že za letní sezónu jich stihnu okolo 500, za zimní pak asi 300, takže mám za sebou něco mezi 5 a 6 tisíci skoky.

* Jak dlouhé máte lyže, z jaké výšky se odrážíte – uvážíme-li velký můstek s kritickým bodem 90 metrů –, jak dlouho letíte a kam nejdál jste doskočila?

Lyže měří 245 cm, odvíjí se to od hmotnosti a výšky, podle BMI. Novější můstky K90 mají hranu ve výšce 2 až 3 metry a ve vzduchu můžu vystoupat i do 5 metrů. Skok trvá asi 2 až 3 sekundy a ten nejdelší se mi povedl v létě na závodech v Planici – 137,5 metru je zároveň ženský český rekord.

* Co vás přilákalo právě na zubařinu a právě do Prahy?

Už dlouho jsem věděla, že bych se chtěla stát lékařkou a přemýšlela jsem, zda jít na všeobecné lékařství, nebo na stomatologii. Hodně mě lákala třeba chirurgie nebo plastická chirurgie a bylo pro mě velké dilema se rozhodnout. Nakonec jsem usoudila, že zubařina je věc, kterou bych chtěla dělat. Upřednostnila jsem Prahu před Olomoucí, i když pocházím z Ostravska, protože 1. LF patří pod Univerzitu Karlovu, tím pádem má historii a tradici.

* Mají skoky na lyžích a zubní lékařství něco společného? Mě napadá přinejmenším můstek...

... víc toho asi nebude. Ani nejsme sport, kde by si závodníci častěji ničili zuby, spíše kolena, klíční kosti a záda. Nebo může při pádu dojít i k otřesu mozku.

* Prozraďte jak předcházet pádu?

Aby se člověk nepřetočil ve vzduchu, musí mít zpevněné a plně propnuté nohy. Pokud pokrčí třeba jen jednu, vítr mu „vezme“ lyži, přetočí ho a může špatně dopadnout... Doslova.

* Máte oblíbený můstek?

Obecně by se dalo říci, že skokani, kteří mají krátké nohy, mají radši strmější nájezdy a ti, co je mají delší, spíše mírnější. Já jsem ten druhý případ – můj oblíbený můstek je v rakouském Ramsau a v Liberci.

* Co bylo nejtěžší se naučit ve skocích a co zatím ve stomatologii?

Ve skocích udělat co nejjednodušší pohyb na odrazové hraně můstku i následně ve vzduchu a zbytečně to nekomplikovat. Ve škole je nejobtížnější skloubit závodění s výukou, protože mám problém s nahrazováním praktik, která jsem zameškala. Na fakultě se mi snaží vyjít v rámci možností vstříc, i tak je to těžké propojit. Kdybych si vybrala lehčí obor, asi by to bylo jednodušší.

* A pomáhá vám závodění ve studiu?

Paradoxně ano, a hodně. Díky tomu, že jsem zvyklá na řešení stresových situací a na to být neustále v určitém režimu, řekla bych, že mám třeba menší problém naučit se do školy ve vymezeném čase. Jsem schopná se na látku soustředit a nevypadává mi koncentrace. Myslím, že stres zvládám lépe, než kdybych v životě nesportovala.

* Vysoce bodově hodnocený je tzv. telemarkový poklek při doskoku, kdy skokan předsune jednu nohu dopředu. Je to obtížný prvek? A je rozdíl mezi mužským a ženským skákáním na lyžích?

Telemark je povinnost – nelze udělat pěkný skok bez doskoku. Naučit se ho podle mě není o nic těžší než jakékoliv jiné prvky ve skocích. Akorát je doskok třeba komplikovaný tím, když člověk přiletí ve špatné pozici, což více zatěžuje holenní kosti, nebo když skokan nedopadne na strmý svah, ale už na rovinu při velmi dalekém skoku.

Řekla bych, že skokanky jsou takové ladnější, kolikrát se na ně zajímavěji kouká a více u nich rozhoduje technika – tu mají vypilovanější. Chlapi mají ale zase větší, silnější odraz na hraně. Délka skoku je nicméně u mužů i žen prakticky stejná, rozdíl se vykompenzuje rychlostí. Rekordy můstku mohou držet i ženy.

* Trénujete v Praze sama?

Bohužel ano, většinou když přijdu ze školy, trénuji každý den cca 2 až 2,5 hodiny. Dostávám od trenéra plán zaměřený především na fyzičku, dynamiku a rychlost. Zkouším třeba výskoky se závažím, napodobování nájezdu, směru odrazu nebo letecké pozice.

* Nakolik je povedený skok „v hlavě“ závodníka?

Opravdu hodně rozhoduje, jak je skokan připraven psychicky. Ale nohy jsou také důležité, jedno bez druhého by nešlo, musí to být v rovnováze.

* A co se vám honí hlavou těsně před spuštěním na můstek? A co těsně před testem?

Je to vlastně podobné – ujišťuji se, že to umím. První skoky na můstku, hlavně na tom, který ještě neznám, jsou trochu spojené s nervozitou. Přemýšlím, jak je to bezpečné a co mohu čekat po odrazu. Ale vždycky se snažím uklidnit, že musím udělat „jen“ to, co umím.

Před testem si většinou opakuji látku a myslím na otázky, které bych chtěla dostat :)

* Znáte mezi vrcholovými sportovci hodně lékařů?

Znám jednoho – kanoistu Lukáše Pollerta. Se zahraničními jsem zatím neměla možnost se potkat.

* Máte vůbec čas se potkávat se spolužáky z fakulty?

Musím přiznat, že s některými sportovci se vidím častěji – třeba s běžci na lyžích Bauerem, Kožíškem, Koukalem nebo s akrobatickou lyžařkou Nikolou Sudovou. Spolužáky potkávám jen při vyučování, mimo školu na to moc času nemám.

* Pokud byte si musela vybrat mezi medailí z olympiády a jednodušším oborem či školou, co byste zvolila?

To je hodně těžká volba. Spíš bych se asi vzdala medaile, protože závodění není na dlouhou dobu. Člověk se mu může věnovat jen omezený okamžik, ale díky vzdělání může být zaměstnán po zbytek života. Zatím přemýšlím tak, že až skončím se závoděním, chtěla bych se naplno věnovat stomatologii.

jat