1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova
Aktuální číslo

Na fakultě patří k nejmladším, přesto už něco dokázali

Odborná konfrontace s kolegy, možná i trochu tréma a u některých také první větší zkušenosti s prezentací vlastní práce. Nejen to poznalo 71 účastníků 14. studentské vědecké konference (SVK), které děkan Aleksi Šedo při slavnostním vyhlášení výsledků označil mj. za „lidi, co chtějí dále nést pochodeň biomedicíny a rozumějí tomu, že medicína jako obor vychází z vědeckých základů – a ty je třeba stále budovat.“

V hledáčku Jedničky tentokrát uvízli pregraduální studenti, vítězové svých sekcí, a to zejména proto, že mají svou profesní a třeba i vědeckou kariéru teprve před sebou...

* Jakou zkušenost jste si z konference odnesli?

M. Důra, 5. ročník: Nejen zkušenosti s prací v laboratoři a spolupráci se školitelem, ale také s prezentací vlastních výsledků práce.

E. Přikrylová, 4. ročník: Jde v jistém smyslu o redukci trémy, protože člověk není zvyklý vystupovat před ostatními.

E. Plaňanská, 6. ročník: Doplnila bych ještě zkušenosti s organizací času, projektu a schopnost vybrat podstatné výsledky.

T. Nedvědová, 4. ročník: Když člověku někdo říká, co má dělat, je to vždycky něco jiného, než když pak musí výzkum sám uceleně a srozumitelně prezentovat.

J. Hanuška, 5. ročník: Velká zkušenost je také umět v daném časovém limitu přesvědčit komisi o tom, že zrovna váš projekt je dobrý. Není to tak jednoduché, jak to vypadá.

* Kolik času vám práce na projektu zabrala?

E. Plaňanská: Náš projekt byl velmi časově náročný, pracovali jsme na něm asi rok a půl každý den několik hodin.

T. Nedvědová: Prezentovala jsme práci za dva semestry, nicméně už před tím jsem v laboratoři působila.

E. Přikrylová: S kolegyněmi jsme navázaly na seminární práci z hygieny a epidemiologie. Příprava projektu včetně prezentace nám trvala asi 20 dní.

J. Hanuška: Na projektu jsme na klinice pracovali asi rok. Je však součástí větší práce, která běží přibližně tři roky.

M. Důra: Můj podíl práce na projektu byl 50 % – věnoval jsem jí po odpoledních. Ale nechalo se to dobře skloubit se školou.

* Co byste na SVK změnili?

J. Hanuška: Domnívám se, že konference je připravena dobře, ale bohužel je o ní malé povědomí mezi studenty.

M. Důra: Přesně tak – a v porovnání s jinými fakultami si myslím, že naše účast nebyla nejhojnější, proto bych uvítal větší PR propagaci.

E. Plaňanská: Myslím si to samé. O soutěži prakticky nikdo neví, osobně mi spousta lidí říkala, že by si přednášky přišli rádi poslechnout. Ale naprosto netušili, kde se akce odehrává. Takže jednoznačně větší propagace a podpora ze strany fakulty.

T. Nedvědová: Uvítala bych také mnohem větší podporu výzkumu mezi pregraduálními studenty. Na fakultě je samozřejmě kladen důraz na teoretické studium a klinickou praxi, ale výzkum je ve studentských kruzích dost opomíjen.

E. Přikrylová: Musím souhlasit. A také jsme na konferenci neměli co pít... :)

* Bylo by přínosné, kdyby SVK byla společná pro všechny tři pražské LF?

T. Nedvědová: Vzhledem k tomu, že všichni vědci se snaží prezentovat své výsledky na co největších konferencích a před mnoha účastníky, tak si myslím, že je naprosto jednoznačně přínosné, kdybychom měli možnost se obohacovat navzájem i v rámci SVK všech pražských fakult.

E. Plaňanská: Navíc vůbec nejde o to, zda je někdo první, druhý nebo třetí, ale spíš o to, že si zkusí něco nového. Takže prezentace na větším fóru by prospěla všem.

M. Důra: Každá ze tří pražských fakult disponuje špičkovými odborníky v jiných oborech – a také jinými finančními prostředky –, takže by asi nebyla špatná zkušenost porovnat, jaký výzkum probíhá mezi jejich studenty. Za pokus to stojí.

J. Hanuška, 5. ročník: Větší konkurence by určitě vygenerovala ještě kvalitnější práce. Tím by vzrostla i úroveň celé konference.

E. Přikrylová: Já si myslím úplný opak. Část prezentujících totiž dělá takový projekt úplně poprvé, a proto by se možná zalekla toho, že bude muset vystoupit před tak velkým publikem. Řekla bych tedy, že pokud by se konference spojila s 2. a 3. LF, že se spousta lidí nepřihlásí. Nechala bych SVK zatím tak, jak fungovala doposud.

* Myslíte si, že se budete vědě věnovat i po skončení studia?

E. Přikrylová: Jsem teprve kousek za půlkou studia, takže nemohu říci, zda pro mě věda bude prioritou. Ale po zkušenosti s SVK nad tím budu uvažovat.

M. Důra: Mým oborem je patologie, kde se klinika s vědeckou činností prolínají. V první řadě bych se chtěl ale věnovat diagnostice chorob pacientů.

E. Plaňanská: Také chci spojit kliniku s vědou.

J. Hanuška, 5. ročník: Záleží na podmínkách, které se vyskytnou.

T. Nedvědová: Já bych chtěla především pracovat s pacienty – vzhledem k tomu, že ještě nemám jasnou představu o tom, co budu dělat, nevím do jaké míry bude skloubení s vědou možné.

Gratulujeme i všem ostatním účastníkům letošní SVK! Úplné výsledky konference najdete na webu fakulty.

http://www.lf1.cuni.cz/studenti-si-prevzali-ceny-studentske-vedecke-konference

Rozhovory

Na fakultě patří k nejmladším, přesto už něco dokázali

Odborná konfrontace s kolegy, možná i trochu tréma a u některých také první větší zkušenosti s prezentací vlastní práce. Nejen to poznalo 71 účastníků 14. studentské vědecké konference (SVK), které děkan Aleksi Šedo při slavnostním vyhlášení výsledků označil mj. za „lidi, co chtějí dále nést pochodeň biomedicíny a rozumějí tomu, že medicína jako obor vychází z vědeckých základů – a ty je třeba stále budovat.“

V hledáčku Jedničky tentokrát uvízli pregraduální studenti, vítězové svých sekcí, a to zejména proto, že mají svou profesní a třeba i vědeckou kariéru teprve před sebou...

* Jakou zkušenost jste si z konference odnesli?

M. Důra, 5. ročník: Nejen zkušenosti s prací v laboratoři a spolupráci se školitelem, ale také s prezentací vlastních výsledků práce.

E. Přikrylová, 4. ročník: Jde v jistém smyslu o redukci trémy, protože člověk není zvyklý vystupovat před ostatními.

E. Plaňanská, 6. ročník: Doplnila bych ještě zkušenosti s organizací času, projektu a schopnost vybrat podstatné výsledky.

T. Nedvědová, 4. ročník: Když člověku někdo říká, co má dělat, je to vždycky něco jiného, než když pak musí výzkum sám uceleně a srozumitelně prezentovat.

J. Hanuška, 5. ročník: Velká zkušenost je také umět v daném časovém limitu přesvědčit komisi o tom, že zrovna váš projekt je dobrý. Není to tak jednoduché, jak to vypadá.

* Kolik času vám práce na projektu zabrala?

E. Plaňanská: Náš projekt byl velmi časově náročný, pracovali jsme na něm asi rok a půl každý den několik hodin.

T. Nedvědová: Prezentovala jsme práci za dva semestry, nicméně už před tím jsem v laboratoři působila.

E. Přikrylová: S kolegyněmi jsme navázaly na seminární práci z hygieny a epidemiologie. Příprava projektu včetně prezentace nám trvala asi 20 dní.

J. Hanuška: Na projektu jsme na klinice pracovali asi rok. Je však součástí větší práce, která běží přibližně tři roky.

M. Důra: Můj podíl práce na projektu byl 50 % – věnoval jsem jí po odpoledních. Ale nechalo se to dobře skloubit se školou.

* Co byste na SVK změnili?

J. Hanuška: Domnívám se, že konference je připravena dobře, ale bohužel je o ní malé povědomí mezi studenty.

M. Důra: Přesně tak – a v porovnání s jinými fakultami si myslím, že naše účast nebyla nejhojnější, proto bych uvítal větší PR propagaci.

E. Plaňanská: Myslím si to samé. O soutěži prakticky nikdo neví, osobně mi spousta lidí říkala, že by si přednášky přišli rádi poslechnout. Ale naprosto netušili, kde se akce odehrává. Takže jednoznačně větší propagace a podpora ze strany fakulty.

T. Nedvědová: Uvítala bych také mnohem větší podporu výzkumu mezi pregraduálními studenty. Na fakultě je samozřejmě kladen důraz na teoretické studium a klinickou praxi, ale výzkum je ve studentských kruzích dost opomíjen.

E. Přikrylová: Musím souhlasit. A také jsme na konferenci neměli co pít... :)

* Bylo by přínosné, kdyby SVK byla společná pro všechny tři pražské LF?

T. Nedvědová: Vzhledem k tomu, že všichni vědci se snaží prezentovat své výsledky na co největších konferencích a před mnoha účastníky, tak si myslím, že je naprosto jednoznačně přínosné, kdybychom měli možnost se obohacovat navzájem i v rámci SVK všech pražských fakult.

E. Plaňanská: Navíc vůbec nejde o to, zda je někdo první, druhý nebo třetí, ale spíš o to, že si zkusí něco nového. Takže prezentace na větším fóru by prospěla všem.

M. Důra: Každá ze tří pražských fakult disponuje špičkovými odborníky v jiných oborech – a také jinými finančními prostředky –, takže by asi nebyla špatná zkušenost porovnat, jaký výzkum probíhá mezi jejich studenty. Za pokus to stojí.

J. Hanuška, 5. ročník: Větší konkurence by určitě vygenerovala ještě kvalitnější práce. Tím by vzrostla i úroveň celé konference.

E. Přikrylová: Já si myslím úplný opak. Část prezentujících totiž dělá takový projekt úplně poprvé, a proto by se možná zalekla toho, že bude muset vystoupit před tak velkým publikem. Řekla bych tedy, že pokud by se konference spojila s 2. a 3. LF, že se spousta lidí nepřihlásí. Nechala bych SVK zatím tak, jak fungovala doposud.

* Myslíte si, že se budete vědě věnovat i po skončení studia?

E. Přikrylová: Jsem teprve kousek za půlkou studia, takže nemohu říci, zda pro mě věda bude prioritou. Ale po zkušenosti s SVK nad tím budu uvažovat.

M. Důra: Mým oborem je patologie, kde se klinika s vědeckou činností prolínají. V první řadě bych se chtěl ale věnovat diagnostice chorob pacientů.

E. Plaňanská: Také chci spojit kliniku s vědou.

J. Hanuška, 5. ročník: Záleží na podmínkách, které se vyskytnou.

T. Nedvědová: Já bych chtěla především pracovat s pacienty – vzhledem k tomu, že ještě nemám jasnou představu o tom, co budu dělat, nevím do jaké míry bude skloubení s vědou možné.

Gratulujeme i všem ostatním účastníkům letošní SVK! Úplné výsledky konference najdete na webu fakulty.

http://www.lf1.cuni.cz/studenti-si-prevzali-ceny-studentske-vedecke-konference

Téma

Na fakultě patří k nejmladším, přesto už něco dokázali

Odborná konfrontace s kolegy, možná i trochu tréma a u některých také první větší zkušenosti s prezentací vlastní práce. Nejen to poznalo 71 účastníků 14. studentské vědecké konference (SVK), které děkan Aleksi Šedo při slavnostním vyhlášení výsledků označil mj. za „lidi, co chtějí dále nést pochodeň biomedicíny a rozumějí tomu, že medicína jako obor vychází z vědeckých základů – a ty je třeba stále budovat.“

V hledáčku Jedničky tentokrát uvízli pregraduální studenti, vítězové svých sekcí, a to zejména proto, že mají svou profesní a třeba i vědeckou kariéru teprve před sebou...

* Jakou zkušenost jste si z konference odnesli?

M. Důra, 5. ročník: Nejen zkušenosti s prací v laboratoři a spolupráci se školitelem, ale také s prezentací vlastních výsledků práce.

E. Přikrylová, 4. ročník: Jde v jistém smyslu o redukci trémy, protože člověk není zvyklý vystupovat před ostatními.

E. Plaňanská, 6. ročník: Doplnila bych ještě zkušenosti s organizací času, projektu a schopnost vybrat podstatné výsledky.

T. Nedvědová, 4. ročník: Když člověku někdo říká, co má dělat, je to vždycky něco jiného, než když pak musí výzkum sám uceleně a srozumitelně prezentovat.

J. Hanuška, 5. ročník: Velká zkušenost je také umět v daném časovém limitu přesvědčit komisi o tom, že zrovna váš projekt je dobrý. Není to tak jednoduché, jak to vypadá.

* Kolik času vám práce na projektu zabrala?

E. Plaňanská: Náš projekt byl velmi časově náročný, pracovali jsme na něm asi rok a půl každý den několik hodin.

T. Nedvědová: Prezentovala jsme práci za dva semestry, nicméně už před tím jsem v laboratoři působila.

E. Přikrylová: S kolegyněmi jsme navázaly na seminární práci z hygieny a epidemiologie. Příprava projektu včetně prezentace nám trvala asi 20 dní.

J. Hanuška: Na projektu jsme na klinice pracovali asi rok. Je však součástí větší práce, která běží přibližně tři roky.

M. Důra: Můj podíl práce na projektu byl 50 % – věnoval jsem jí po odpoledních. Ale nechalo se to dobře skloubit se školou.

* Co byste na SVK změnili?

J. Hanuška: Domnívám se, že konference je připravena dobře, ale bohužel je o ní malé povědomí mezi studenty.

M. Důra: Přesně tak – a v porovnání s jinými fakultami si myslím, že naše účast nebyla nejhojnější, proto bych uvítal větší PR propagaci.

E. Plaňanská: Myslím si to samé. O soutěži prakticky nikdo neví, osobně mi spousta lidí říkala, že by si přednášky přišli rádi poslechnout. Ale naprosto netušili, kde se akce odehrává. Takže jednoznačně větší propagace a podpora ze strany fakulty.

T. Nedvědová: Uvítala bych také mnohem větší podporu výzkumu mezi pregraduálními studenty. Na fakultě je samozřejmě kladen důraz na teoretické studium a klinickou praxi, ale výzkum je ve studentských kruzích dost opomíjen.

E. Přikrylová: Musím souhlasit. A také jsme na konferenci neměli co pít... :)

* Bylo by přínosné, kdyby SVK byla společná pro všechny tři pražské LF?

T. Nedvědová: Vzhledem k tomu, že všichni vědci se snaží prezentovat své výsledky na co největších konferencích a před mnoha účastníky, tak si myslím, že je naprosto jednoznačně přínosné, kdybychom měli možnost se obohacovat navzájem i v rámci SVK všech pražských fakult.

E. Plaňanská: Navíc vůbec nejde o to, zda je někdo první, druhý nebo třetí, ale spíš o to, že si zkusí něco nového. Takže prezentace na větším fóru by prospěla všem.

M. Důra: Každá ze tří pražských fakult disponuje špičkovými odborníky v jiných oborech – a také jinými finančními prostředky –, takže by asi nebyla špatná zkušenost porovnat, jaký výzkum probíhá mezi jejich studenty. Za pokus to stojí.

J. Hanuška, 5. ročník: Větší konkurence by určitě vygenerovala ještě kvalitnější práce. Tím by vzrostla i úroveň celé konference.

E. Přikrylová: Já si myslím úplný opak. Část prezentujících totiž dělá takový projekt úplně poprvé, a proto by se možná zalekla toho, že bude muset vystoupit před tak velkým publikem. Řekla bych tedy, že pokud by se konference spojila s 2. a 3. LF, že se spousta lidí nepřihlásí. Nechala bych SVK zatím tak, jak fungovala doposud.

* Myslíte si, že se budete vědě věnovat i po skončení studia?

E. Přikrylová: Jsem teprve kousek za půlkou studia, takže nemohu říci, zda pro mě věda bude prioritou. Ale po zkušenosti s SVK nad tím budu uvažovat.

M. Důra: Mým oborem je patologie, kde se klinika s vědeckou činností prolínají. V první řadě bych se chtěl ale věnovat diagnostice chorob pacientů.

E. Plaňanská: Také chci spojit kliniku s vědou.

J. Hanuška, 5. ročník: Záleží na podmínkách, které se vyskytnou.

T. Nedvědová: Já bych chtěla především pracovat s pacienty – vzhledem k tomu, že ještě nemám jasnou představu o tom, co budu dělat, nevím do jaké míry bude skloubení s vědou možné.

Gratulujeme i všem ostatním účastníkům letošní SVK! Úplné výsledky konference najdete na webu fakulty.

http://www.lf1.cuni.cz/studenti-si-prevzali-ceny-studentske-vedecke-konference

Co pro mě znamená Jednička

Na fakultě patří k nejmladším, přesto už něco dokázali

Odborná konfrontace s kolegy, možná i trochu tréma a u některých také první větší zkušenosti s prezentací vlastní práce. Nejen to poznalo 71 účastníků 14. studentské vědecké konference (SVK), které děkan Aleksi Šedo při slavnostním vyhlášení výsledků označil mj. za „lidi, co chtějí dále nést pochodeň biomedicíny a rozumějí tomu, že medicína jako obor vychází z vědeckých základů – a ty je třeba stále budovat.“

V hledáčku Jedničky tentokrát uvízli pregraduální studenti, vítězové svých sekcí, a to zejména proto, že mají svou profesní a třeba i vědeckou kariéru teprve před sebou...

* Jakou zkušenost jste si z konference odnesli?

M. Důra, 5. ročník: Nejen zkušenosti s prací v laboratoři a spolupráci se školitelem, ale také s prezentací vlastních výsledků práce.

E. Přikrylová, 4. ročník: Jde v jistém smyslu o redukci trémy, protože člověk není zvyklý vystupovat před ostatními.

E. Plaňanská, 6. ročník: Doplnila bych ještě zkušenosti s organizací času, projektu a schopnost vybrat podstatné výsledky.

T. Nedvědová, 4. ročník: Když člověku někdo říká, co má dělat, je to vždycky něco jiného, než když pak musí výzkum sám uceleně a srozumitelně prezentovat.

J. Hanuška, 5. ročník: Velká zkušenost je také umět v daném časovém limitu přesvědčit komisi o tom, že zrovna váš projekt je dobrý. Není to tak jednoduché, jak to vypadá.

* Kolik času vám práce na projektu zabrala?

E. Plaňanská: Náš projekt byl velmi časově náročný, pracovali jsme na něm asi rok a půl každý den několik hodin.

T. Nedvědová: Prezentovala jsme práci za dva semestry, nicméně už před tím jsem v laboratoři působila.

E. Přikrylová: S kolegyněmi jsme navázaly na seminární práci z hygieny a epidemiologie. Příprava projektu včetně prezentace nám trvala asi 20 dní.

J. Hanuška: Na projektu jsme na klinice pracovali asi rok. Je však součástí větší práce, která běží přibližně tři roky.

M. Důra: Můj podíl práce na projektu byl 50 % – věnoval jsem jí po odpoledních. Ale nechalo se to dobře skloubit se školou.

* Co byste na SVK změnili?

J. Hanuška: Domnívám se, že konference je připravena dobře, ale bohužel je o ní malé povědomí mezi studenty.

M. Důra: Přesně tak – a v porovnání s jinými fakultami si myslím, že naše účast nebyla nejhojnější, proto bych uvítal větší PR propagaci.

E. Plaňanská: Myslím si to samé. O soutěži prakticky nikdo neví, osobně mi spousta lidí říkala, že by si přednášky přišli rádi poslechnout. Ale naprosto netušili, kde se akce odehrává. Takže jednoznačně větší propagace a podpora ze strany fakulty.

T. Nedvědová: Uvítala bych také mnohem větší podporu výzkumu mezi pregraduálními studenty. Na fakultě je samozřejmě kladen důraz na teoretické studium a klinickou praxi, ale výzkum je ve studentských kruzích dost opomíjen.

E. Přikrylová: Musím souhlasit. A také jsme na konferenci neměli co pít... :)

* Bylo by přínosné, kdyby SVK byla společná pro všechny tři pražské LF?

T. Nedvědová: Vzhledem k tomu, že všichni vědci se snaží prezentovat své výsledky na co největších konferencích a před mnoha účastníky, tak si myslím, že je naprosto jednoznačně přínosné, kdybychom měli možnost se obohacovat navzájem i v rámci SVK všech pražských fakult.

E. Plaňanská: Navíc vůbec nejde o to, zda je někdo první, druhý nebo třetí, ale spíš o to, že si zkusí něco nového. Takže prezentace na větším fóru by prospěla všem.

M. Důra: Každá ze tří pražských fakult disponuje špičkovými odborníky v jiných oborech – a také jinými finančními prostředky –, takže by asi nebyla špatná zkušenost porovnat, jaký výzkum probíhá mezi jejich studenty. Za pokus to stojí.

J. Hanuška, 5. ročník: Větší konkurence by určitě vygenerovala ještě kvalitnější práce. Tím by vzrostla i úroveň celé konference.

E. Přikrylová: Já si myslím úplný opak. Část prezentujících totiž dělá takový projekt úplně poprvé, a proto by se možná zalekla toho, že bude muset vystoupit před tak velkým publikem. Řekla bych tedy, že pokud by se konference spojila s 2. a 3. LF, že se spousta lidí nepřihlásí. Nechala bych SVK zatím tak, jak fungovala doposud.

* Myslíte si, že se budete vědě věnovat i po skončení studia?

E. Přikrylová: Jsem teprve kousek za půlkou studia, takže nemohu říci, zda pro mě věda bude prioritou. Ale po zkušenosti s SVK nad tím budu uvažovat.

M. Důra: Mým oborem je patologie, kde se klinika s vědeckou činností prolínají. V první řadě bych se chtěl ale věnovat diagnostice chorob pacientů.

E. Plaňanská: Také chci spojit kliniku s vědou.

J. Hanuška, 5. ročník: Záleží na podmínkách, které se vyskytnou.

T. Nedvědová: Já bych chtěla především pracovat s pacienty – vzhledem k tomu, že ještě nemám jasnou představu o tom, co budu dělat, nevím do jaké míry bude skloubení s vědou možné.

Gratulujeme i všem ostatním účastníkům letošní SVK! Úplné výsledky konference najdete na webu fakulty.

http://www.lf1.cuni.cz/studenti-si-prevzali-ceny-studentske-vedecke-konference

Jednička ve vědě

Na fakultě patří k nejmladším, přesto už něco dokázali

Odborná konfrontace s kolegy, možná i trochu tréma a u některých také první větší zkušenosti s prezentací vlastní práce. Nejen to poznalo 71 účastníků 14. studentské vědecké konference (SVK), které děkan Aleksi Šedo při slavnostním vyhlášení výsledků označil mj. za „lidi, co chtějí dále nést pochodeň biomedicíny a rozumějí tomu, že medicína jako obor vychází z vědeckých základů – a ty je třeba stále budovat.“

V hledáčku Jedničky tentokrát uvízli pregraduální studenti, vítězové svých sekcí, a to zejména proto, že mají svou profesní a třeba i vědeckou kariéru teprve před sebou...

* Jakou zkušenost jste si z konference odnesli?

M. Důra, 5. ročník: Nejen zkušenosti s prací v laboratoři a spolupráci se školitelem, ale také s prezentací vlastních výsledků práce.

E. Přikrylová, 4. ročník: Jde v jistém smyslu o redukci trémy, protože člověk není zvyklý vystupovat před ostatními.

E. Plaňanská, 6. ročník: Doplnila bych ještě zkušenosti s organizací času, projektu a schopnost vybrat podstatné výsledky.

T. Nedvědová, 4. ročník: Když člověku někdo říká, co má dělat, je to vždycky něco jiného, než když pak musí výzkum sám uceleně a srozumitelně prezentovat.

J. Hanuška, 5. ročník: Velká zkušenost je také umět v daném časovém limitu přesvědčit komisi o tom, že zrovna váš projekt je dobrý. Není to tak jednoduché, jak to vypadá.

* Kolik času vám práce na projektu zabrala?

E. Plaňanská: Náš projekt byl velmi časově náročný, pracovali jsme na něm asi rok a půl každý den několik hodin.

T. Nedvědová: Prezentovala jsme práci za dva semestry, nicméně už před tím jsem v laboratoři působila.

E. Přikrylová: S kolegyněmi jsme navázaly na seminární práci z hygieny a epidemiologie. Příprava projektu včetně prezentace nám trvala asi 20 dní.

J. Hanuška: Na projektu jsme na klinice pracovali asi rok. Je však součástí větší práce, která běží přibližně tři roky.

M. Důra: Můj podíl práce na projektu byl 50 % – věnoval jsem jí po odpoledních. Ale nechalo se to dobře skloubit se školou.

* Co byste na SVK změnili?

J. Hanuška: Domnívám se, že konference je připravena dobře, ale bohužel je o ní malé povědomí mezi studenty.

M. Důra: Přesně tak – a v porovnání s jinými fakultami si myslím, že naše účast nebyla nejhojnější, proto bych uvítal větší PR propagaci.

E. Plaňanská: Myslím si to samé. O soutěži prakticky nikdo neví, osobně mi spousta lidí říkala, že by si přednášky přišli rádi poslechnout. Ale naprosto netušili, kde se akce odehrává. Takže jednoznačně větší propagace a podpora ze strany fakulty.

T. Nedvědová: Uvítala bych také mnohem větší podporu výzkumu mezi pregraduálními studenty. Na fakultě je samozřejmě kladen důraz na teoretické studium a klinickou praxi, ale výzkum je ve studentských kruzích dost opomíjen.

E. Přikrylová: Musím souhlasit. A také jsme na konferenci neměli co pít... :)

* Bylo by přínosné, kdyby SVK byla společná pro všechny tři pražské LF?

T. Nedvědová: Vzhledem k tomu, že všichni vědci se snaží prezentovat své výsledky na co největších konferencích a před mnoha účastníky, tak si myslím, že je naprosto jednoznačně přínosné, kdybychom měli možnost se obohacovat navzájem i v rámci SVK všech pražských fakult.

E. Plaňanská: Navíc vůbec nejde o to, zda je někdo první, druhý nebo třetí, ale spíš o to, že si zkusí něco nového. Takže prezentace na větším fóru by prospěla všem.

M. Důra: Každá ze tří pražských fakult disponuje špičkovými odborníky v jiných oborech – a také jinými finančními prostředky –, takže by asi nebyla špatná zkušenost porovnat, jaký výzkum probíhá mezi jejich studenty. Za pokus to stojí.

J. Hanuška, 5. ročník: Větší konkurence by určitě vygenerovala ještě kvalitnější práce. Tím by vzrostla i úroveň celé konference.

E. Přikrylová: Já si myslím úplný opak. Část prezentujících totiž dělá takový projekt úplně poprvé, a proto by se možná zalekla toho, že bude muset vystoupit před tak velkým publikem. Řekla bych tedy, že pokud by se konference spojila s 2. a 3. LF, že se spousta lidí nepřihlásí. Nechala bych SVK zatím tak, jak fungovala doposud.

* Myslíte si, že se budete vědě věnovat i po skončení studia?

E. Přikrylová: Jsem teprve kousek za půlkou studia, takže nemohu říci, zda pro mě věda bude prioritou. Ale po zkušenosti s SVK nad tím budu uvažovat.

M. Důra: Mým oborem je patologie, kde se klinika s vědeckou činností prolínají. V první řadě bych se chtěl ale věnovat diagnostice chorob pacientů.

E. Plaňanská: Také chci spojit kliniku s vědou.

J. Hanuška, 5. ročník: Záleží na podmínkách, které se vyskytnou.

T. Nedvědová: Já bych chtěla především pracovat s pacienty – vzhledem k tomu, že ještě nemám jasnou představu o tom, co budu dělat, nevím do jaké míry bude skloubení s vědou možné.

Gratulujeme i všem ostatním účastníkům letošní SVK! Úplné výsledky konference najdete na webu fakulty.

http://www.lf1.cuni.cz/studenti-si-prevzali-ceny-studentske-vedecke-konference

Erasmus a stáže

Na fakultě patří k nejmladším, přesto už něco dokázali

Odborná konfrontace s kolegy, možná i trochu tréma a u některých také první větší zkušenosti s prezentací vlastní práce. Nejen to poznalo 71 účastníků 14. studentské vědecké konference (SVK), které děkan Aleksi Šedo při slavnostním vyhlášení výsledků označil mj. za „lidi, co chtějí dále nést pochodeň biomedicíny a rozumějí tomu, že medicína jako obor vychází z vědeckých základů – a ty je třeba stále budovat.“

V hledáčku Jedničky tentokrát uvízli pregraduální studenti, vítězové svých sekcí, a to zejména proto, že mají svou profesní a třeba i vědeckou kariéru teprve před sebou...

* Jakou zkušenost jste si z konference odnesli?

M. Důra, 5. ročník: Nejen zkušenosti s prací v laboratoři a spolupráci se školitelem, ale také s prezentací vlastních výsledků práce.

E. Přikrylová, 4. ročník: Jde v jistém smyslu o redukci trémy, protože člověk není zvyklý vystupovat před ostatními.

E. Plaňanská, 6. ročník: Doplnila bych ještě zkušenosti s organizací času, projektu a schopnost vybrat podstatné výsledky.

T. Nedvědová, 4. ročník: Když člověku někdo říká, co má dělat, je to vždycky něco jiného, než když pak musí výzkum sám uceleně a srozumitelně prezentovat.

J. Hanuška, 5. ročník: Velká zkušenost je také umět v daném časovém limitu přesvědčit komisi o tom, že zrovna váš projekt je dobrý. Není to tak jednoduché, jak to vypadá.

* Kolik času vám práce na projektu zabrala?

E. Plaňanská: Náš projekt byl velmi časově náročný, pracovali jsme na něm asi rok a půl každý den několik hodin.

T. Nedvědová: Prezentovala jsme práci za dva semestry, nicméně už před tím jsem v laboratoři působila.

E. Přikrylová: S kolegyněmi jsme navázaly na seminární práci z hygieny a epidemiologie. Příprava projektu včetně prezentace nám trvala asi 20 dní.

J. Hanuška: Na projektu jsme na klinice pracovali asi rok. Je však součástí větší práce, která běží přibližně tři roky.

M. Důra: Můj podíl práce na projektu byl 50 % – věnoval jsem jí po odpoledních. Ale nechalo se to dobře skloubit se školou.

* Co byste na SVK změnili?

J. Hanuška: Domnívám se, že konference je připravena dobře, ale bohužel je o ní malé povědomí mezi studenty.

M. Důra: Přesně tak – a v porovnání s jinými fakultami si myslím, že naše účast nebyla nejhojnější, proto bych uvítal větší PR propagaci.

E. Plaňanská: Myslím si to samé. O soutěži prakticky nikdo neví, osobně mi spousta lidí říkala, že by si přednášky přišli rádi poslechnout. Ale naprosto netušili, kde se akce odehrává. Takže jednoznačně větší propagace a podpora ze strany fakulty.

T. Nedvědová: Uvítala bych také mnohem větší podporu výzkumu mezi pregraduálními studenty. Na fakultě je samozřejmě kladen důraz na teoretické studium a klinickou praxi, ale výzkum je ve studentských kruzích dost opomíjen.

E. Přikrylová: Musím souhlasit. A také jsme na konferenci neměli co pít... :)

* Bylo by přínosné, kdyby SVK byla společná pro všechny tři pražské LF?

T. Nedvědová: Vzhledem k tomu, že všichni vědci se snaží prezentovat své výsledky na co největších konferencích a před mnoha účastníky, tak si myslím, že je naprosto jednoznačně přínosné, kdybychom měli možnost se obohacovat navzájem i v rámci SVK všech pražských fakult.

E. Plaňanská: Navíc vůbec nejde o to, zda je někdo první, druhý nebo třetí, ale spíš o to, že si zkusí něco nového. Takže prezentace na větším fóru by prospěla všem.

M. Důra: Každá ze tří pražských fakult disponuje špičkovými odborníky v jiných oborech – a také jinými finančními prostředky –, takže by asi nebyla špatná zkušenost porovnat, jaký výzkum probíhá mezi jejich studenty. Za pokus to stojí.

J. Hanuška, 5. ročník: Větší konkurence by určitě vygenerovala ještě kvalitnější práce. Tím by vzrostla i úroveň celé konference.

E. Přikrylová: Já si myslím úplný opak. Část prezentujících totiž dělá takový projekt úplně poprvé, a proto by se možná zalekla toho, že bude muset vystoupit před tak velkým publikem. Řekla bych tedy, že pokud by se konference spojila s 2. a 3. LF, že se spousta lidí nepřihlásí. Nechala bych SVK zatím tak, jak fungovala doposud.

* Myslíte si, že se budete vědě věnovat i po skončení studia?

E. Přikrylová: Jsem teprve kousek za půlkou studia, takže nemohu říci, zda pro mě věda bude prioritou. Ale po zkušenosti s SVK nad tím budu uvažovat.

M. Důra: Mým oborem je patologie, kde se klinika s vědeckou činností prolínají. V první řadě bych se chtěl ale věnovat diagnostice chorob pacientů.

E. Plaňanská: Také chci spojit kliniku s vědou.

J. Hanuška, 5. ročník: Záleží na podmínkách, které se vyskytnou.

T. Nedvědová: Já bych chtěla především pracovat s pacienty – vzhledem k tomu, že ještě nemám jasnou představu o tom, co budu dělat, nevím do jaké míry bude skloubení s vědou možné.

Gratulujeme i všem ostatním účastníkům letošní SVK! Úplné výsledky konference najdete na webu fakulty.

http://www.lf1.cuni.cz/studenti-si-prevzali-ceny-studentske-vedecke-konference