Americký Food and Drug Administration vydal v letošním roce prohlášení, ve kterém vyzývá farmaceutické firmy k výzkumu migrace nádorových buněk a mikroprostředí tumoru. Fakt, že se danou oblastí zabývá již delší dobu několik vědeckých skupin i z naší fakulty, nakonec vyústil ve vznik unikátního Centra nádorové ekologie 1. LF UK. Tento projekt, který byl MŠMT ČR vybrán k podpoře takřka 300 milióny z prostředků EU, byl spuštěn 1. září 2018.

Co si představit pod pojmem nádorová ekologie?

K. Smetana: Je důležité si uvědomit, že kromě nádorových buněk se tumor skládá z řady dalších buněčných typů, které nejsou nádorově transformovány. Jde o fibroblasty, buňky imunitního systému, endotelové buňky a také jejich produkty. Tyto podpůrné buňky prakticky předurčují vznik mikroprostředí, které podporuje nejen růst tumoru, ale i migraci nádorových buněk, tedy rozvoj metastáz. Jedná se proto o velmi složitý buněčný ekosystém.

A. Šedo: Někdy se také mluví o nádorové ekologii či nádorové sociologii, což právě vystihuje komunikační rozměr nádorových a nenádorových buněk ve prospěch tumoru a bohužel v neprospěch pacienta. Nádorové buňky totiž nemají k dispozici spoustu atributů nezbytných pro vznik nádoru, ale dokážou „říci si“ jiným buňkám, aby za ně udělaly tu „špinavou práci“.

K. Smetana: Ukazuje se rovněž, že nádorové mikroprostředí je vlastně téměř identické s prostředím hojící se rány. Tumor tak využívá určitých predisponovaných interakcí a dějů, které se podobají procesům hojení rány a jež jsou veskrze pozitivní, ale on je zneužije ve svůj prospěch.

A. Šedo: K tomu bych dodal jen takovou perličku, že už v roce 1986 vyšlo v NEJM krátké sdělení profesora Harolda F. Dvoraka, Čechoameričana působícího na Harvardu, které mělo takřka kacířský název „Tumors: wounds that do not heal“. Tedy že nádor je rána, která se nikdy nezhojí.

Nabývá tudíž studium mikroprostředí tumoru na významu?

A. Šedo: Nepochybně. Protinádorová léčba dnes totiž není na klinické úrovni vnímána jako něco, co cílí „pouze“ na tumor a zmenšení jeho objemu, ale tak, že musí být komplexní, protože i nádor postihuje organismus systémově. Ruku v ruce s tím musí být komplexní také naše vědecká práce.

K. Smetana: Dokládá to i skutečnost, že americký Food and Drug Administration letos schválil registraci prvního léku, jenž potlačuje migraci nádorových buněk a vznik metastáz. Zároveň vydal prohlášení, ve kterém vybízí farmaceutické firmy k výzkumu migrace nádorových buněk a mikroprostředí tumoru, neboť jde o oblast, která ještě není farmakologicky zcela fruktifikována. Že je daná témata dobré studovat, si již dříve uvědomila spousta lidí a vědeckých skupin, naši fakultu nevyjímaje. Ve spolupráci s kolegy z Přírodovědecké fakulty UK a Akademie věd ČR se tak systematicky a dlouhodobě věnujeme tomu, jak terapeuticky ovlivnit nádorový ekosystém.

Proč vlastě nyní vzniklo Centrum nádorové ekologie, když na dané problematice pracujete už delší dobu?

A. Šedo: Velkou výhodou projektu je, že nevzniká jedna z mnoha dalších budov a jedna z mnoha dalších administrativ, ale že soustředíme lidské zdroje a finanční prostředky na to, aby mohly jednotlivé týmy zaměřené na dílčí témata komfortně spolupracovat. To znamená, že se budou moci profesně synchronizovat a že mohou sdílet technologie a přístroje, kterými se dovybaví. Vznik centra má ovšem nejen příznivý logistický dopad a významný technologický přínos, ale ve svých důsledcích povede i k lepší přípravě postgraduálních studentů.

K. Smetana: Nutno ovšem podotknout, že kdyby projekt nebyl schválen, stejně bychom ve studiu nádorového mikroprostředí pokračovali dál. Řekl bych však, že méně komfortně a o to klopotněji.

Existují podobná centra ve světě?

K. Smetana: Problematikou nádorové ekologie se zabývá mnoho pracovišť a laboratoří, ale pokud vím, nikde zatím takto centralizovaně, jako je tomu u nás.

A. Šedo: Skutečně unikátní je, že naše centrum sdružuje kolegy, kteří se věnují syntetické chemii, biochemii, molekulární biologii, fyziologii, patologii či anatomii s embryologií. Máme také přímé vazby na klinické lékaře, kteří jsou důležitou „koncovkou“, a de facto pracujeme se společným jmenovatelem jednotlivých nádorových onemocnění. Aktuálně nás zajímá dlaždicový karcinom hlavy a krku, karcinom pankreatu, glioblastom či melanom, které si jsou svými biologickými koncepty velmi podobné.

Jedním z cílů projektu je rozvoj výzkumných týmů a zvýšení výkonu výzkumných center. Souvisí to i se zapojením zahraničních partnerů?

K. Smetana: Mezinárodní spolupráce byla v zadání projektu dokonce nutnou podmínkou. Již delší dobu řešíme projekty s Ludwig-Maxmilians-Universität München, Universiteit Antwerpen nebo s Harvard University. Nedávno ovšem projevily velký zájem o spolupráci i univerzity v Innsbrucku či Trondheimu a také Centrum pro pokročilá studia v Janově.

A. Šedo: Prolongaci na další projekty máme i s pařížskou Sorbonnou...

K. Smetana: ... takže propojení se zahraničím je takové, jaké si představujeme – intenzivní a plodné.

A. Šedo: Faktem ale je, že nás především zajímají skvělí partneři, kteří jsou orientováni na stejnou vědeckou oblast zájmu, a jejich geografie není tím nejdůležitějším. V mnoha případech jsme navázali spolupráce opravdu dlouhodobé, některé trvají i 20 let, a další instituce se ozývají, protože vnímají spojení s námi jako přínosné.

K. Smetana: To bych podtrhnul, protože spousta pracovišť nás skutečně oslovila jako první. Janovské centrum chce dokonce připravit grantovou přihlášku na další evropský projekt.

Budou mít šanci se do Centra nádorové ekologie zapojit i studenti?

K. Smetana: Určitě ano. Už nyní v našich laboratořích pracují pre- i postgraduální studenti. Nicméně díky centru, které poskytne dobré finanční zázemí, jich bude moci být o trochu víc, a především budou mít daleko lepší podmínky pro práci. To je, myslím, nejpodstatnější.

A. Šedo: Musíme si uvědomit, že postgraduální studenti dostávají stipendium ve výši asi 7000 korun měsíčně. Za takové peníze samozřejmě nemůže nikdo existovat. V situaci, kdy jim nemůžeme nabídnout žádný pracovní úvazek, se musí živit ještě něčím jiným, proto je v mnoha případech jejich vzdělávání neefektivní. Pokud se tedy studenti stanou součástí Centra nádorové ekologie, získají na naší fakultě pracovní úvazek a budou se moci plně věnovat tomu, co mají dělat – zvyšovat si kvalifikaci a být přínosnou součástí vědeckých týmů.

Co bude vznik takového pracoviště znamenat pro fakultu?

A. Šedo: Kromě vědeckého přínosu je to pro nás i velice prestižní věc, protože podobných center excelence vznikl omezený počet. Navíc nás může těšit, že máme na Jedničce skutečně skvělé týmy, které dají dohromady tak velký a konkurenceschopný projekt. Do budoucna to fakultě samozřejmě přinese – spolu s tím, jak budou přicházet výsledky bádání –, i výstupy v podobě počitatelných bibliografických údajů. Takže naplnění tohoto projektu pozvedne naši fakultu i z hlediska jejího hodnocení. Domnívám se však, že ten administrativní pohled by měl být vždy sekundární. Podstatné jsou nové výsledky pro vědu a medicínu.

K. Smetana: Doplnil bych jen, že díky centru budeme mít i kvalitnější přístrojové vybavení…

A. Šedo: ... což je velmi důležité, protože k penězům na investice bychom se jinak dostávali obtížně. Umožní nám to také lépe finančně ohodnotit naše špičkové vědecké pracovníky, kteří se vědě často věnují spíše charitativně a altruisticky.

Projekt je schválen na 5 let. Jak zajistíte jeho udržitelnost i nadále?

A. Šedo: Předpokládám, že díky našim výsledkům budeme moci žádat o další granty či projekty. Výhodou je, že jako konsorcium s prokazatelnou historií budeme mít vyšší šanci uspět.

K. Smetana: Dá se také očekávat, že projekt vyústí v komerční spolupráci s farmaceutickým průmyslem. Protože se ovlivněním migrace nádorových buněk a mikroprostředí tumoru vědecké týmy v našem centru zabývají dlouhodobě, máme možná jistý intelektuální náskok, který může být atraktivní i pro průmyslové partnery.

AŠ: Předběžná jednání s komerčními subjekty začínáme otevírat. Jsou to ovšem věci velmi citlivé a problematika duševního vlastnictví je obecně poměrně složitá, budeme nicméně hledat vhodnou cestu, jak spolupráci s průmyslem uskutečnit. Bez diskuse ale je, že zájem o naši infrastrukturu roste už teď, což svědčí o tom, že máme šanci – a zároveň závazek – v dané problematice a s tímto týmem pokračovat i nadále.

jat

Americký Food and Drug Administration vydal v letošním roce prohlášení, ve kterém vyzývá farmaceutické firmy k výzkumu migrace nádorových buněk a mikroprostředí tumoru. Fakt, že se danou oblastí zabývá již delší dobu několik vědeckých skupin i z naší fakulty, nakonec vyústil ve vznik unikátního Centra nádorové ekologie 1. LF UK. Tento projekt, který byl MŠMT ČR vybrán k podpoře takřka 300 milióny z prostředků EU, byl spuštěn 1. září 2018.

Co si představit pod pojmem nádorová ekologie?

K. Smetana: Je důležité si uvědomit, že kromě nádorových buněk se tumor skládá z řady dalších buněčných typů, které nejsou nádorově transformovány. Jde o fibroblasty, buňky imunitního systému, endotelové buňky a také jejich produkty. Tyto podpůrné buňky prakticky předurčují vznik mikroprostředí, které podporuje nejen růst tumoru, ale i migraci nádorových buněk, tedy rozvoj metastáz. Jedná se proto o velmi složitý buněčný ekosystém.

A. Šedo: Někdy se také mluví o nádorové ekologii či nádorové sociologii, což právě vystihuje komunikační rozměr nádorových a nenádorových buněk ve prospěch tumoru a bohužel v neprospěch pacienta. Nádorové buňky totiž nemají k dispozici spoustu atributů nezbytných pro vznik nádoru, ale dokážou „říci si“ jiným buňkám, aby za ně udělaly tu „špinavou práci“.

K. Smetana: Ukazuje se rovněž, že nádorové mikroprostředí je vlastně téměř identické s prostředím hojící se rány. Tumor tak využívá určitých predisponovaných interakcí a dějů, které se podobají procesům hojení rány a jež jsou veskrze pozitivní, ale on je zneužije ve svůj prospěch.

A. Šedo: K tomu bych dodal jen takovou perličku, že už v roce 1986 vyšlo v NEJM krátké sdělení profesora Harolda F. Dvoraka, Čechoameričana působícího na Harvardu, které mělo takřka kacířský název „Tumors: wounds that do not heal“. Tedy že nádor je rána, která se nikdy nezhojí.

Nabývá tudíž studium mikroprostředí tumoru na významu?

A. Šedo: Nepochybně. Protinádorová léčba dnes totiž není na klinické úrovni vnímána jako něco, co cílí „pouze“ na tumor a zmenšení jeho objemu, ale tak, že musí být komplexní, protože i nádor postihuje organismus systémově. Ruku v ruce s tím musí být komplexní také naše vědecká práce.

K. Smetana: Dokládá to i skutečnost, že americký Food and Drug Administration letos schválil registraci prvního léku, jenž potlačuje migraci nádorových buněk a vznik metastáz. Zároveň vydal prohlášení, ve kterém vybízí farmaceutické firmy k výzkumu migrace nádorových buněk a mikroprostředí tumoru, neboť jde o oblast, která ještě není farmakologicky zcela fruktifikována. Že je daná témata dobré studovat, si již dříve uvědomila spousta lidí a vědeckých skupin, naši fakultu nevyjímaje. Ve spolupráci s kolegy z Přírodovědecké fakulty UK a Akademie věd ČR se tak systematicky a dlouhodobě věnujeme tomu, jak terapeuticky ovlivnit nádorový ekosystém.

Proč vlastě nyní vzniklo Centrum nádorové ekologie, když na dané problematice pracujete už delší dobu?

A. Šedo: Velkou výhodou projektu je, že nevzniká jedna z mnoha dalších budov a jedna z mnoha dalších administrativ, ale že soustředíme lidské zdroje a finanční prostředky na to, aby mohly jednotlivé týmy zaměřené na dílčí témata komfortně spolupracovat. To znamená, že se budou moci profesně synchronizovat a že mohou sdílet technologie a přístroje, kterými se dovybaví. Vznik centra má ovšem nejen příznivý logistický dopad a významný technologický přínos, ale ve svých důsledcích povede i k lepší přípravě postgraduálních studentů.

K. Smetana: Nutno ovšem podotknout, že kdyby projekt nebyl schválen, stejně bychom ve studiu nádorového mikroprostředí pokračovali dál. Řekl bych však, že méně komfortně a o to klopotněji.

Existují podobná centra ve světě?

K. Smetana: Problematikou nádorové ekologie se zabývá mnoho pracovišť a laboratoří, ale pokud vím, nikde zatím takto centralizovaně, jako je tomu u nás.

A. Šedo: Skutečně unikátní je, že naše centrum sdružuje kolegy, kteří se věnují syntetické chemii, biochemii, molekulární biologii, fyziologii, patologii či anatomii s embryologií. Máme také přímé vazby na klinické lékaře, kteří jsou důležitou „koncovkou“, a de facto pracujeme se společným jmenovatelem jednotlivých nádorových onemocnění. Aktuálně nás zajímá dlaždicový karcinom hlavy a krku, karcinom pankreatu, glioblastom či melanom, které si jsou svými biologickými koncepty velmi podobné.

Jedním z cílů projektu je rozvoj výzkumných týmů a zvýšení výkonu výzkumných center. Souvisí to i se zapojením zahraničních partnerů?

K. Smetana: Mezinárodní spolupráce byla v zadání projektu dokonce nutnou podmínkou. Již delší dobu řešíme projekty s Ludwig-Maxmilians-Universität München, Universiteit Antwerpen nebo s Harvard University. Nedávno ovšem projevily velký zájem o spolupráci i univerzity v Innsbrucku či Trondheimu a také Centrum pro pokročilá studia v Janově.

A. Šedo: Prolongaci na další projekty máme i s pařížskou Sorbonnou...

K. Smetana: ... takže propojení se zahraničím je takové, jaké si představujeme – intenzivní a plodné.

A. Šedo: Faktem ale je, že nás především zajímají skvělí partneři, kteří jsou orientováni na stejnou vědeckou oblast zájmu, a jejich geografie není tím nejdůležitějším. V mnoha případech jsme navázali spolupráce opravdu dlouhodobé, některé trvají i 20 let, a další instituce se ozývají, protože vnímají spojení s námi jako přínosné.

K. Smetana: To bych podtrhnul, protože spousta pracovišť nás skutečně oslovila jako první. Janovské centrum chce dokonce připravit grantovou přihlášku na další evropský projekt.

Budou mít šanci se do Centra nádorové ekologie zapojit i studenti?

K. Smetana: Určitě ano. Už nyní v našich laboratořích pracují pre- i postgraduální studenti. Nicméně díky centru, které poskytne dobré finanční zázemí, jich bude moci být o trochu víc, a především budou mít daleko lepší podmínky pro práci. To je, myslím, nejpodstatnější.

A. Šedo: Musíme si uvědomit, že postgraduální studenti dostávají stipendium ve výši asi 7000 korun měsíčně. Za takové peníze samozřejmě nemůže nikdo existovat. V situaci, kdy jim nemůžeme nabídnout žádný pracovní úvazek, se musí živit ještě něčím jiným, proto je v mnoha případech jejich vzdělávání neefektivní. Pokud se tedy studenti stanou součástí Centra nádorové ekologie, získají na naší fakultě pracovní úvazek a budou se moci plně věnovat tomu, co mají dělat – zvyšovat si kvalifikaci a být přínosnou součástí vědeckých týmů.

Co bude vznik takového pracoviště znamenat pro fakultu?

A. Šedo: Kromě vědeckého přínosu je to pro nás i velice prestižní věc, protože podobných center excelence vznikl omezený počet. Navíc nás může těšit, že máme na Jedničce skutečně skvělé týmy, které dají dohromady tak velký a konkurenceschopný projekt. Do budoucna to fakultě samozřejmě přinese – spolu s tím, jak budou přicházet výsledky bádání –, i výstupy v podobě počitatelných bibliografických údajů. Takže naplnění tohoto projektu pozvedne naši fakultu i z hlediska jejího hodnocení. Domnívám se však, že ten administrativní pohled by měl být vždy sekundární. Podstatné jsou nové výsledky pro vědu a medicínu.

K. Smetana: Doplnil bych jen, že díky centru budeme mít i kvalitnější přístrojové vybavení…

A. Šedo: ... což je velmi důležité, protože k penězům na investice bychom se jinak dostávali obtížně. Umožní nám to také lépe finančně ohodnotit naše špičkové vědecké pracovníky, kteří se vědě často věnují spíše charitativně a altruisticky.

Projekt je schválen na 5 let. Jak zajistíte jeho udržitelnost i nadále?

A. Šedo: Předpokládám, že díky našim výsledkům budeme moci žádat o další granty či projekty. Výhodou je, že jako konsorcium s prokazatelnou historií budeme mít vyšší šanci uspět.

K. Smetana: Dá se také očekávat, že projekt vyústí v komerční spolupráci s farmaceutickým průmyslem. Protože se ovlivněním migrace nádorových buněk a mikroprostředí tumoru vědecké týmy v našem centru zabývají dlouhodobě, máme možná jistý intelektuální náskok, který může být atraktivní i pro průmyslové partnery.

AŠ: Předběžná jednání s komerčními subjekty začínáme otevírat. Jsou to ovšem věci velmi citlivé a problematika duševního vlastnictví je obecně poměrně složitá, budeme nicméně hledat vhodnou cestu, jak spolupráci s průmyslem uskutečnit. Bez diskuse ale je, že zájem o naši infrastrukturu roste už teď, což svědčí o tom, že máme šanci – a zároveň závazek – v dané problematice a s tímto týmem pokračovat i nadále.

jat

Americký Food and Drug Administration vydal v letošním roce prohlášení, ve kterém vyzývá farmaceutické firmy k výzkumu migrace nádorových buněk a mikroprostředí tumoru. Fakt, že se danou oblastí zabývá již delší dobu několik vědeckých skupin i z naší fakulty, nakonec vyústil ve vznik unikátního Centra nádorové ekologie 1. LF UK. Tento projekt, který byl MŠMT ČR vybrán k podpoře takřka 300 milióny z prostředků EU, byl spuštěn 1. září 2018.

Co si představit pod pojmem nádorová ekologie?

K. Smetana: Je důležité si uvědomit, že kromě nádorových buněk se tumor skládá z řady dalších buněčných typů, které nejsou nádorově transformovány. Jde o fibroblasty, buňky imunitního systému, endotelové buňky a také jejich produkty. Tyto podpůrné buňky prakticky předurčují vznik mikroprostředí, které podporuje nejen růst tumoru, ale i migraci nádorových buněk, tedy rozvoj metastáz. Jedná se proto o velmi složitý buněčný ekosystém.

A. Šedo: Někdy se také mluví o nádorové ekologii či nádorové sociologii, což právě vystihuje komunikační rozměr nádorových a nenádorových buněk ve prospěch tumoru a bohužel v neprospěch pacienta. Nádorové buňky totiž nemají k dispozici spoustu atributů nezbytných pro vznik nádoru, ale dokážou „říci si“ jiným buňkám, aby za ně udělaly tu „špinavou práci“.

K. Smetana: Ukazuje se rovněž, že nádorové mikroprostředí je vlastně téměř identické s prostředím hojící se rány. Tumor tak využívá určitých predisponovaných interakcí a dějů, které se podobají procesům hojení rány a jež jsou veskrze pozitivní, ale on je zneužije ve svůj prospěch.

A. Šedo: K tomu bych dodal jen takovou perličku, že už v roce 1986 vyšlo v NEJM krátké sdělení profesora Harolda F. Dvoraka, Čechoameričana působícího na Harvardu, které mělo takřka kacířský název „Tumors: wounds that do not heal“. Tedy že nádor je rána, která se nikdy nezhojí.

Nabývá tudíž studium mikroprostředí tumoru na významu?

A. Šedo: Nepochybně. Protinádorová léčba dnes totiž není na klinické úrovni vnímána jako něco, co cílí „pouze“ na tumor a zmenšení jeho objemu, ale tak, že musí být komplexní, protože i nádor postihuje organismus systémově. Ruku v ruce s tím musí být komplexní také naše vědecká práce.

K. Smetana: Dokládá to i skutečnost, že americký Food and Drug Administration letos schválil registraci prvního léku, jenž potlačuje migraci nádorových buněk a vznik metastáz. Zároveň vydal prohlášení, ve kterém vybízí farmaceutické firmy k výzkumu migrace nádorových buněk a mikroprostředí tumoru, neboť jde o oblast, která ještě není farmakologicky zcela fruktifikována. Že je daná témata dobré studovat, si již dříve uvědomila spousta lidí a vědeckých skupin, naši fakultu nevyjímaje. Ve spolupráci s kolegy z Přírodovědecké fakulty UK a Akademie věd ČR se tak systematicky a dlouhodobě věnujeme tomu, jak terapeuticky ovlivnit nádorový ekosystém.

Proč vlastě nyní vzniklo Centrum nádorové ekologie, když na dané problematice pracujete už delší dobu?

A. Šedo: Velkou výhodou projektu je, že nevzniká jedna z mnoha dalších budov a jedna z mnoha dalších administrativ, ale že soustředíme lidské zdroje a finanční prostředky na to, aby mohly jednotlivé týmy zaměřené na dílčí témata komfortně spolupracovat. To znamená, že se budou moci profesně synchronizovat a že mohou sdílet technologie a přístroje, kterými se dovybaví. Vznik centra má ovšem nejen příznivý logistický dopad a významný technologický přínos, ale ve svých důsledcích povede i k lepší přípravě postgraduálních studentů.

K. Smetana: Nutno ovšem podotknout, že kdyby projekt nebyl schválen, stejně bychom ve studiu nádorového mikroprostředí pokračovali dál. Řekl bych však, že méně komfortně a o to klopotněji.

Existují podobná centra ve světě?

K. Smetana: Problematikou nádorové ekologie se zabývá mnoho pracovišť a laboratoří, ale pokud vím, nikde zatím takto centralizovaně, jako je tomu u nás.

A. Šedo: Skutečně unikátní je, že naše centrum sdružuje kolegy, kteří se věnují syntetické chemii, biochemii, molekulární biologii, fyziologii, patologii či anatomii s embryologií. Máme také přímé vazby na klinické lékaře, kteří jsou důležitou „koncovkou“, a de facto pracujeme se společným jmenovatelem jednotlivých nádorových onemocnění. Aktuálně nás zajímá dlaždicový karcinom hlavy a krku, karcinom pankreatu, glioblastom či melanom, které si jsou svými biologickými koncepty velmi podobné.

Jedním z cílů projektu je rozvoj výzkumných týmů a zvýšení výkonu výzkumných center. Souvisí to i se zapojením zahraničních partnerů?

K. Smetana: Mezinárodní spolupráce byla v zadání projektu dokonce nutnou podmínkou. Již delší dobu řešíme projekty s Ludwig-Maxmilians-Universität München, Universiteit Antwerpen nebo s Harvard University. Nedávno ovšem projevily velký zájem o spolupráci i univerzity v Innsbrucku či Trondheimu a také Centrum pro pokročilá studia v Janově.

A. Šedo: Prolongaci na další projekty máme i s pařížskou Sorbonnou...

K. Smetana: ... takže propojení se zahraničím je takové, jaké si představujeme – intenzivní a plodné.

A. Šedo: Faktem ale je, že nás především zajímají skvělí partneři, kteří jsou orientováni na stejnou vědeckou oblast zájmu, a jejich geografie není tím nejdůležitějším. V mnoha případech jsme navázali spolupráce opravdu dlouhodobé, některé trvají i 20 let, a další instituce se ozývají, protože vnímají spojení s námi jako přínosné.

K. Smetana: To bych podtrhnul, protože spousta pracovišť nás skutečně oslovila jako první. Janovské centrum chce dokonce připravit grantovou přihlášku na další evropský projekt.

Budou mít šanci se do Centra nádorové ekologie zapojit i studenti?

K. Smetana: Určitě ano. Už nyní v našich laboratořích pracují pre- i postgraduální studenti. Nicméně díky centru, které poskytne dobré finanční zázemí, jich bude moci být o trochu víc, a především budou mít daleko lepší podmínky pro práci. To je, myslím, nejpodstatnější.

A. Šedo: Musíme si uvědomit, že postgraduální studenti dostávají stipendium ve výši asi 7000 korun měsíčně. Za takové peníze samozřejmě nemůže nikdo existovat. V situaci, kdy jim nemůžeme nabídnout žádný pracovní úvazek, se musí živit ještě něčím jiným, proto je v mnoha případech jejich vzdělávání neefektivní. Pokud se tedy studenti stanou součástí Centra nádorové ekologie, získají na naší fakultě pracovní úvazek a budou se moci plně věnovat tomu, co mají dělat – zvyšovat si kvalifikaci a být přínosnou součástí vědeckých týmů.

Co bude vznik takového pracoviště znamenat pro fakultu?

A. Šedo: Kromě vědeckého přínosu je to pro nás i velice prestižní věc, protože podobných center excelence vznikl omezený počet. Navíc nás může těšit, že máme na Jedničce skutečně skvělé týmy, které dají dohromady tak velký a konkurenceschopný projekt. Do budoucna to fakultě samozřejmě přinese – spolu s tím, jak budou přicházet výsledky bádání –, i výstupy v podobě počitatelných bibliografických údajů. Takže naplnění tohoto projektu pozvedne naši fakultu i z hlediska jejího hodnocení. Domnívám se však, že ten administrativní pohled by měl být vždy sekundární. Podstatné jsou nové výsledky pro vědu a medicínu.

K. Smetana: Doplnil bych jen, že díky centru budeme mít i kvalitnější přístrojové vybavení…

A. Šedo: ... což je velmi důležité, protože k penězům na investice bychom se jinak dostávali obtížně. Umožní nám to také lépe finančně ohodnotit naše špičkové vědecké pracovníky, kteří se vědě často věnují spíše charitativně a altruisticky.

Projekt je schválen na 5 let. Jak zajistíte jeho udržitelnost i nadále?

A. Šedo: Předpokládám, že díky našim výsledkům budeme moci žádat o další granty či projekty. Výhodou je, že jako konsorcium s prokazatelnou historií budeme mít vyšší šanci uspět.

K. Smetana: Dá se také očekávat, že projekt vyústí v komerční spolupráci s farmaceutickým průmyslem. Protože se ovlivněním migrace nádorových buněk a mikroprostředí tumoru vědecké týmy v našem centru zabývají dlouhodobě, máme možná jistý intelektuální náskok, který může být atraktivní i pro průmyslové partnery.

AŠ: Předběžná jednání s komerčními subjekty začínáme otevírat. Jsou to ovšem věci velmi citlivé a problematika duševního vlastnictví je obecně poměrně složitá, budeme nicméně hledat vhodnou cestu, jak spolupráci s průmyslem uskutečnit. Bez diskuse ale je, že zájem o naši infrastrukturu roste už teď, což svědčí o tom, že máme šanci – a zároveň závazek – v dané problematice a s tímto týmem pokračovat i nadále.

jat

Americký Food and Drug Administration vydal v letošním roce prohlášení, ve kterém vyzývá farmaceutické firmy k výzkumu migrace nádorových buněk a mikroprostředí tumoru. Fakt, že se danou oblastí zabývá již delší dobu několik vědeckých skupin i z naší fakulty, nakonec vyústil ve vznik unikátního Centra nádorové ekologie 1. LF UK. Tento projekt, který byl MŠMT ČR vybrán k podpoře takřka 300 milióny z prostředků EU, byl spuštěn 1. září 2018.

Co si představit pod pojmem nádorová ekologie?

K. Smetana: Je důležité si uvědomit, že kromě nádorových buněk se tumor skládá z řady dalších buněčných typů, které nejsou nádorově transformovány. Jde o fibroblasty, buňky imunitního systému, endotelové buňky a také jejich produkty. Tyto podpůrné buňky prakticky předurčují vznik mikroprostředí, které podporuje nejen růst tumoru, ale i migraci nádorových buněk, tedy rozvoj metastáz. Jedná se proto o velmi složitý buněčný ekosystém.

A. Šedo: Někdy se také mluví o nádorové ekologii či nádorové sociologii, což právě vystihuje komunikační rozměr nádorových a nenádorových buněk ve prospěch tumoru a bohužel v neprospěch pacienta. Nádorové buňky totiž nemají k dispozici spoustu atributů nezbytných pro vznik nádoru, ale dokážou „říci si“ jiným buňkám, aby za ně udělaly tu „špinavou práci“.

K. Smetana: Ukazuje se rovněž, že nádorové mikroprostředí je vlastně téměř identické s prostředím hojící se rány. Tumor tak využívá určitých predisponovaných interakcí a dějů, které se podobají procesům hojení rány a jež jsou veskrze pozitivní, ale on je zneužije ve svůj prospěch.

A. Šedo: K tomu bych dodal jen takovou perličku, že už v roce 1986 vyšlo v NEJM krátké sdělení profesora Harolda F. Dvoraka, Čechoameričana působícího na Harvardu, které mělo takřka kacířský název „Tumors: wounds that do not heal“. Tedy že nádor je rána, která se nikdy nezhojí.

Nabývá tudíž studium mikroprostředí tumoru na významu?

A. Šedo: Nepochybně. Protinádorová léčba dnes totiž není na klinické úrovni vnímána jako něco, co cílí „pouze“ na tumor a zmenšení jeho objemu, ale tak, že musí být komplexní, protože i nádor postihuje organismus systémově. Ruku v ruce s tím musí být komplexní také naše vědecká práce.

K. Smetana: Dokládá to i skutečnost, že americký Food and Drug Administration letos schválil registraci prvního léku, jenž potlačuje migraci nádorových buněk a vznik metastáz. Zároveň vydal prohlášení, ve kterém vybízí farmaceutické firmy k výzkumu migrace nádorových buněk a mikroprostředí tumoru, neboť jde o oblast, která ještě není farmakologicky zcela fruktifikována. Že je daná témata dobré studovat, si již dříve uvědomila spousta lidí a vědeckých skupin, naši fakultu nevyjímaje. Ve spolupráci s kolegy z Přírodovědecké fakulty UK a Akademie věd ČR se tak systematicky a dlouhodobě věnujeme tomu, jak terapeuticky ovlivnit nádorový ekosystém.

Proč vlastě nyní vzniklo Centrum nádorové ekologie, když na dané problematice pracujete už delší dobu?

A. Šedo: Velkou výhodou projektu je, že nevzniká jedna z mnoha dalších budov a jedna z mnoha dalších administrativ, ale že soustředíme lidské zdroje a finanční prostředky na to, aby mohly jednotlivé týmy zaměřené na dílčí témata komfortně spolupracovat. To znamená, že se budou moci profesně synchronizovat a že mohou sdílet technologie a přístroje, kterými se dovybaví. Vznik centra má ovšem nejen příznivý logistický dopad a významný technologický přínos, ale ve svých důsledcích povede i k lepší přípravě postgraduálních studentů.

K. Smetana: Nutno ovšem podotknout, že kdyby projekt nebyl schválen, stejně bychom ve studiu nádorového mikroprostředí pokračovali dál. Řekl bych však, že méně komfortně a o to klopotněji.

Existují podobná centra ve světě?

K. Smetana: Problematikou nádorové ekologie se zabývá mnoho pracovišť a laboratoří, ale pokud vím, nikde zatím takto centralizovaně, jako je tomu u nás.

A. Šedo: Skutečně unikátní je, že naše centrum sdružuje kolegy, kteří se věnují syntetické chemii, biochemii, molekulární biologii, fyziologii, patologii či anatomii s embryologií. Máme také přímé vazby na klinické lékaře, kteří jsou důležitou „koncovkou“, a de facto pracujeme se společným jmenovatelem jednotlivých nádorových onemocnění. Aktuálně nás zajímá dlaždicový karcinom hlavy a krku, karcinom pankreatu, glioblastom či melanom, které si jsou svými biologickými koncepty velmi podobné.

Jedním z cílů projektu je rozvoj výzkumných týmů a zvýšení výkonu výzkumných center. Souvisí to i se zapojením zahraničních partnerů?

K. Smetana: Mezinárodní spolupráce byla v zadání projektu dokonce nutnou podmínkou. Již delší dobu řešíme projekty s Ludwig-Maxmilians-Universität München, Universiteit Antwerpen nebo s Harvard University. Nedávno ovšem projevily velký zájem o spolupráci i univerzity v Innsbrucku či Trondheimu a také Centrum pro pokročilá studia v Janově.

A. Šedo: Prolongaci na další projekty máme i s pařížskou Sorbonnou...

K. Smetana: ... takže propojení se zahraničím je takové, jaké si představujeme – intenzivní a plodné.

A. Šedo: Faktem ale je, že nás především zajímají skvělí partneři, kteří jsou orientováni na stejnou vědeckou oblast zájmu, a jejich geografie není tím nejdůležitějším. V mnoha případech jsme navázali spolupráce opravdu dlouhodobé, některé trvají i 20 let, a další instituce se ozývají, protože vnímají spojení s námi jako přínosné.

K. Smetana: To bych podtrhnul, protože spousta pracovišť nás skutečně oslovila jako první. Janovské centrum chce dokonce připravit grantovou přihlášku na další evropský projekt.

Budou mít šanci se do Centra nádorové ekologie zapojit i studenti?

K. Smetana: Určitě ano. Už nyní v našich laboratořích pracují pre- i postgraduální studenti. Nicméně díky centru, které poskytne dobré finanční zázemí, jich bude moci být o trochu víc, a především budou mít daleko lepší podmínky pro práci. To je, myslím, nejpodstatnější.

A. Šedo: Musíme si uvědomit, že postgraduální studenti dostávají stipendium ve výši asi 7000 korun měsíčně. Za takové peníze samozřejmě nemůže nikdo existovat. V situaci, kdy jim nemůžeme nabídnout žádný pracovní úvazek, se musí živit ještě něčím jiným, proto je v mnoha případech jejich vzdělávání neefektivní. Pokud se tedy studenti stanou součástí Centra nádorové ekologie, získají na naší fakultě pracovní úvazek a budou se moci plně věnovat tomu, co mají dělat – zvyšovat si kvalifikaci a být přínosnou součástí vědeckých týmů.

Co bude vznik takového pracoviště znamenat pro fakultu?

A. Šedo: Kromě vědeckého přínosu je to pro nás i velice prestižní věc, protože podobných center excelence vznikl omezený počet. Navíc nás může těšit, že máme na Jedničce skutečně skvělé týmy, které dají dohromady tak velký a konkurenceschopný projekt. Do budoucna to fakultě samozřejmě přinese – spolu s tím, jak budou přicházet výsledky bádání –, i výstupy v podobě počitatelných bibliografických údajů. Takže naplnění tohoto projektu pozvedne naši fakultu i z hlediska jejího hodnocení. Domnívám se však, že ten administrativní pohled by měl být vždy sekundární. Podstatné jsou nové výsledky pro vědu a medicínu.

K. Smetana: Doplnil bych jen, že díky centru budeme mít i kvalitnější přístrojové vybavení…

A. Šedo: ... což je velmi důležité, protože k penězům na investice bychom se jinak dostávali obtížně. Umožní nám to také lépe finančně ohodnotit naše špičkové vědecké pracovníky, kteří se vědě často věnují spíše charitativně a altruisticky.

Projekt je schválen na 5 let. Jak zajistíte jeho udržitelnost i nadále?

A. Šedo: Předpokládám, že díky našim výsledkům budeme moci žádat o další granty či projekty. Výhodou je, že jako konsorcium s prokazatelnou historií budeme mít vyšší šanci uspět.

K. Smetana: Dá se také očekávat, že projekt vyústí v komerční spolupráci s farmaceutickým průmyslem. Protože se ovlivněním migrace nádorových buněk a mikroprostředí tumoru vědecké týmy v našem centru zabývají dlouhodobě, máme možná jistý intelektuální náskok, který může být atraktivní i pro průmyslové partnery.

AŠ: Předběžná jednání s komerčními subjekty začínáme otevírat. Jsou to ovšem věci velmi citlivé a problematika duševního vlastnictví je obecně poměrně složitá, budeme nicméně hledat vhodnou cestu, jak spolupráci s průmyslem uskutečnit. Bez diskuse ale je, že zájem o naši infrastrukturu roste už teď, což svědčí o tom, že máme šanci – a zároveň závazek – v dané problematice a s tímto týmem pokračovat i nadále.

jat

Americký Food and Drug Administration vydal v letošním roce prohlášení, ve kterém vyzývá farmaceutické firmy k výzkumu migrace nádorových buněk a mikroprostředí tumoru. Fakt, že se danou oblastí zabývá již delší dobu několik vědeckých skupin i z naší fakulty, nakonec vyústil ve vznik unikátního Centra nádorové ekologie 1. LF UK. Tento projekt, který byl MŠMT ČR vybrán k podpoře takřka 300 milióny z prostředků EU, byl spuštěn 1. září 2018.

Co si představit pod pojmem nádorová ekologie?

K. Smetana: Je důležité si uvědomit, že kromě nádorových buněk se tumor skládá z řady dalších buněčných typů, které nejsou nádorově transformovány. Jde o fibroblasty, buňky imunitního systému, endotelové buňky a také jejich produkty. Tyto podpůrné buňky prakticky předurčují vznik mikroprostředí, které podporuje nejen růst tumoru, ale i migraci nádorových buněk, tedy rozvoj metastáz. Jedná se proto o velmi složitý buněčný ekosystém.

A. Šedo: Někdy se také mluví o nádorové ekologii či nádorové sociologii, což právě vystihuje komunikační rozměr nádorových a nenádorových buněk ve prospěch tumoru a bohužel v neprospěch pacienta. Nádorové buňky totiž nemají k dispozici spoustu atributů nezbytných pro vznik nádoru, ale dokážou „říci si“ jiným buňkám, aby za ně udělaly tu „špinavou práci“.

K. Smetana: Ukazuje se rovněž, že nádorové mikroprostředí je vlastně téměř identické s prostředím hojící se rány. Tumor tak využívá určitých predisponovaných interakcí a dějů, které se podobají procesům hojení rány a jež jsou veskrze pozitivní, ale on je zneužije ve svůj prospěch.

A. Šedo: K tomu bych dodal jen takovou perličku, že už v roce 1986 vyšlo v NEJM krátké sdělení profesora Harolda F. Dvoraka, Čechoameričana působícího na Harvardu, které mělo takřka kacířský název „Tumors: wounds that do not heal“. Tedy že nádor je rána, která se nikdy nezhojí.

Nabývá tudíž studium mikroprostředí tumoru na významu?

A. Šedo: Nepochybně. Protinádorová léčba dnes totiž není na klinické úrovni vnímána jako něco, co cílí „pouze“ na tumor a zmenšení jeho objemu, ale tak, že musí být komplexní, protože i nádor postihuje organismus systémově. Ruku v ruce s tím musí být komplexní také naše vědecká práce.

K. Smetana: Dokládá to i skutečnost, že americký Food and Drug Administration letos schválil registraci prvního léku, jenž potlačuje migraci nádorových buněk a vznik metastáz. Zároveň vydal prohlášení, ve kterém vybízí farmaceutické firmy k výzkumu migrace nádorových buněk a mikroprostředí tumoru, neboť jde o oblast, která ještě není farmakologicky zcela fruktifikována. Že je daná témata dobré studovat, si již dříve uvědomila spousta lidí a vědeckých skupin, naši fakultu nevyjímaje. Ve spolupráci s kolegy z Přírodovědecké fakulty UK a Akademie věd ČR se tak systematicky a dlouhodobě věnujeme tomu, jak terapeuticky ovlivnit nádorový ekosystém.

Proč vlastě nyní vzniklo Centrum nádorové ekologie, když na dané problematice pracujete už delší dobu?

A. Šedo: Velkou výhodou projektu je, že nevzniká jedna z mnoha dalších budov a jedna z mnoha dalších administrativ, ale že soustředíme lidské zdroje a finanční prostředky na to, aby mohly jednotlivé týmy zaměřené na dílčí témata komfortně spolupracovat. To znamená, že se budou moci profesně synchronizovat a že mohou sdílet technologie a přístroje, kterými se dovybaví. Vznik centra má ovšem nejen příznivý logistický dopad a významný technologický přínos, ale ve svých důsledcích povede i k lepší přípravě postgraduálních studentů.

K. Smetana: Nutno ovšem podotknout, že kdyby projekt nebyl schválen, stejně bychom ve studiu nádorového mikroprostředí pokračovali dál. Řekl bych však, že méně komfortně a o to klopotněji.

Existují podobná centra ve světě?

K. Smetana: Problematikou nádorové ekologie se zabývá mnoho pracovišť a laboratoří, ale pokud vím, nikde zatím takto centralizovaně, jako je tomu u nás.

A. Šedo: Skutečně unikátní je, že naše centrum sdružuje kolegy, kteří se věnují syntetické chemii, biochemii, molekulární biologii, fyziologii, patologii či anatomii s embryologií. Máme také přímé vazby na klinické lékaře, kteří jsou důležitou „koncovkou“, a de facto pracujeme se společným jmenovatelem jednotlivých nádorových onemocnění. Aktuálně nás zajímá dlaždicový karcinom hlavy a krku, karcinom pankreatu, glioblastom či melanom, které si jsou svými biologickými koncepty velmi podobné.

Jedním z cílů projektu je rozvoj výzkumných týmů a zvýšení výkonu výzkumných center. Souvisí to i se zapojením zahraničních partnerů?

K. Smetana: Mezinárodní spolupráce byla v zadání projektu dokonce nutnou podmínkou. Již delší dobu řešíme projekty s Ludwig-Maxmilians-Universität München, Universiteit Antwerpen nebo s Harvard University. Nedávno ovšem projevily velký zájem o spolupráci i univerzity v Innsbrucku či Trondheimu a také Centrum pro pokročilá studia v Janově.

A. Šedo: Prolongaci na další projekty máme i s pařížskou Sorbonnou...

K. Smetana: ... takže propojení se zahraničím je takové, jaké si představujeme – intenzivní a plodné.

A. Šedo: Faktem ale je, že nás především zajímají skvělí partneři, kteří jsou orientováni na stejnou vědeckou oblast zájmu, a jejich geografie není tím nejdůležitějším. V mnoha případech jsme navázali spolupráce opravdu dlouhodobé, některé trvají i 20 let, a další instituce se ozývají, protože vnímají spojení s námi jako přínosné.

K. Smetana: To bych podtrhnul, protože spousta pracovišť nás skutečně oslovila jako první. Janovské centrum chce dokonce připravit grantovou přihlášku na další evropský projekt.

Budou mít šanci se do Centra nádorové ekologie zapojit i studenti?

K. Smetana: Určitě ano. Už nyní v našich laboratořích pracují pre- i postgraduální studenti. Nicméně díky centru, které poskytne dobré finanční zázemí, jich bude moci být o trochu víc, a především budou mít daleko lepší podmínky pro práci. To je, myslím, nejpodstatnější.

A. Šedo: Musíme si uvědomit, že postgraduální studenti dostávají stipendium ve výši asi 7000 korun měsíčně. Za takové peníze samozřejmě nemůže nikdo existovat. V situaci, kdy jim nemůžeme nabídnout žádný pracovní úvazek, se musí živit ještě něčím jiným, proto je v mnoha případech jejich vzdělávání neefektivní. Pokud se tedy studenti stanou součástí Centra nádorové ekologie, získají na naší fakultě pracovní úvazek a budou se moci plně věnovat tomu, co mají dělat – zvyšovat si kvalifikaci a být přínosnou součástí vědeckých týmů.

Co bude vznik takového pracoviště znamenat pro fakultu?

A. Šedo: Kromě vědeckého přínosu je to pro nás i velice prestižní věc, protože podobných center excelence vznikl omezený počet. Navíc nás může těšit, že máme na Jedničce skutečně skvělé týmy, které dají dohromady tak velký a konkurenceschopný projekt. Do budoucna to fakultě samozřejmě přinese – spolu s tím, jak budou přicházet výsledky bádání –, i výstupy v podobě počitatelných bibliografických údajů. Takže naplnění tohoto projektu pozvedne naši fakultu i z hlediska jejího hodnocení. Domnívám se však, že ten administrativní pohled by měl být vždy sekundární. Podstatné jsou nové výsledky pro vědu a medicínu.

K. Smetana: Doplnil bych jen, že díky centru budeme mít i kvalitnější přístrojové vybavení…

A. Šedo: ... což je velmi důležité, protože k penězům na investice bychom se jinak dostávali obtížně. Umožní nám to také lépe finančně ohodnotit naše špičkové vědecké pracovníky, kteří se vědě často věnují spíše charitativně a altruisticky.

Projekt je schválen na 5 let. Jak zajistíte jeho udržitelnost i nadále?

A. Šedo: Předpokládám, že díky našim výsledkům budeme moci žádat o další granty či projekty. Výhodou je, že jako konsorcium s prokazatelnou historií budeme mít vyšší šanci uspět.

K. Smetana: Dá se také očekávat, že projekt vyústí v komerční spolupráci s farmaceutickým průmyslem. Protože se ovlivněním migrace nádorových buněk a mikroprostředí tumoru vědecké týmy v našem centru zabývají dlouhodobě, máme možná jistý intelektuální náskok, který může být atraktivní i pro průmyslové partnery.

AŠ: Předběžná jednání s komerčními subjekty začínáme otevírat. Jsou to ovšem věci velmi citlivé a problematika duševního vlastnictví je obecně poměrně složitá, budeme nicméně hledat vhodnou cestu, jak spolupráci s průmyslem uskutečnit. Bez diskuse ale je, že zájem o naši infrastrukturu roste už teď, což svědčí o tom, že máme šanci – a zároveň závazek – v dané problematice a s tímto týmem pokračovat i nadále.

jat

Americký Food and Drug Administration vydal v letošním roce prohlášení, ve kterém vyzývá farmaceutické firmy k výzkumu migrace nádorových buněk a mikroprostředí tumoru. Fakt, že se danou oblastí zabývá již delší dobu několik vědeckých skupin i z naší fakulty, nakonec vyústil ve vznik unikátního Centra nádorové ekologie 1. LF UK. Tento projekt, který byl MŠMT ČR vybrán k podpoře takřka 300 milióny z prostředků EU, byl spuštěn 1. září 2018.

Co si představit pod pojmem nádorová ekologie?

K. Smetana: Je důležité si uvědomit, že kromě nádorových buněk se tumor skládá z řady dalších buněčných typů, které nejsou nádorově transformovány. Jde o fibroblasty, buňky imunitního systému, endotelové buňky a také jejich produkty. Tyto podpůrné buňky prakticky předurčují vznik mikroprostředí, které podporuje nejen růst tumoru, ale i migraci nádorových buněk, tedy rozvoj metastáz. Jedná se proto o velmi složitý buněčný ekosystém.

A. Šedo: Někdy se také mluví o nádorové ekologii či nádorové sociologii, což právě vystihuje komunikační rozměr nádorových a nenádorových buněk ve prospěch tumoru a bohužel v neprospěch pacienta. Nádorové buňky totiž nemají k dispozici spoustu atributů nezbytných pro vznik nádoru, ale dokážou „říci si“ jiným buňkám, aby za ně udělaly tu „špinavou práci“.

K. Smetana: Ukazuje se rovněž, že nádorové mikroprostředí je vlastně téměř identické s prostředím hojící se rány. Tumor tak využívá určitých predisponovaných interakcí a dějů, které se podobají procesům hojení rány a jež jsou veskrze pozitivní, ale on je zneužije ve svůj prospěch.

A. Šedo: K tomu bych dodal jen takovou perličku, že už v roce 1986 vyšlo v NEJM krátké sdělení profesora Harolda F. Dvoraka, Čechoameričana působícího na Harvardu, které mělo takřka kacířský název „Tumors: wounds that do not heal“. Tedy že nádor je rána, která se nikdy nezhojí.

Nabývá tudíž studium mikroprostředí tumoru na významu?

A. Šedo: Nepochybně. Protinádorová léčba dnes totiž není na klinické úrovni vnímána jako něco, co cílí „pouze“ na tumor a zmenšení jeho objemu, ale tak, že musí být komplexní, protože i nádor postihuje organismus systémově. Ruku v ruce s tím musí být komplexní také naše vědecká práce.

K. Smetana: Dokládá to i skutečnost, že americký Food and Drug Administration letos schválil registraci prvního léku, jenž potlačuje migraci nádorových buněk a vznik metastáz. Zároveň vydal prohlášení, ve kterém vybízí farmaceutické firmy k výzkumu migrace nádorových buněk a mikroprostředí tumoru, neboť jde o oblast, která ještě není farmakologicky zcela fruktifikována. Že je daná témata dobré studovat, si již dříve uvědomila spousta lidí a vědeckých skupin, naši fakultu nevyjímaje. Ve spolupráci s kolegy z Přírodovědecké fakulty UK a Akademie věd ČR se tak systematicky a dlouhodobě věnujeme tomu, jak terapeuticky ovlivnit nádorový ekosystém.

Proč vlastě nyní vzniklo Centrum nádorové ekologie, když na dané problematice pracujete už delší dobu?

A. Šedo: Velkou výhodou projektu je, že nevzniká jedna z mnoha dalších budov a jedna z mnoha dalších administrativ, ale že soustředíme lidské zdroje a finanční prostředky na to, aby mohly jednotlivé týmy zaměřené na dílčí témata komfortně spolupracovat. To znamená, že se budou moci profesně synchronizovat a že mohou sdílet technologie a přístroje, kterými se dovybaví. Vznik centra má ovšem nejen příznivý logistický dopad a významný technologický přínos, ale ve svých důsledcích povede i k lepší přípravě postgraduálních studentů.

K. Smetana: Nutno ovšem podotknout, že kdyby projekt nebyl schválen, stejně bychom ve studiu nádorového mikroprostředí pokračovali dál. Řekl bych však, že méně komfortně a o to klopotněji.

Existují podobná centra ve světě?

K. Smetana: Problematikou nádorové ekologie se zabývá mnoho pracovišť a laboratoří, ale pokud vím, nikde zatím takto centralizovaně, jako je tomu u nás.

A. Šedo: Skutečně unikátní je, že naše centrum sdružuje kolegy, kteří se věnují syntetické chemii, biochemii, molekulární biologii, fyziologii, patologii či anatomii s embryologií. Máme také přímé vazby na klinické lékaře, kteří jsou důležitou „koncovkou“, a de facto pracujeme se společným jmenovatelem jednotlivých nádorových onemocnění. Aktuálně nás zajímá dlaždicový karcinom hlavy a krku, karcinom pankreatu, glioblastom či melanom, které si jsou svými biologickými koncepty velmi podobné.

Jedním z cílů projektu je rozvoj výzkumných týmů a zvýšení výkonu výzkumných center. Souvisí to i se zapojením zahraničních partnerů?

K. Smetana: Mezinárodní spolupráce byla v zadání projektu dokonce nutnou podmínkou. Již delší dobu řešíme projekty s Ludwig-Maxmilians-Universität München, Universiteit Antwerpen nebo s Harvard University. Nedávno ovšem projevily velký zájem o spolupráci i univerzity v Innsbrucku či Trondheimu a také Centrum pro pokročilá studia v Janově.

A. Šedo: Prolongaci na další projekty máme i s pařížskou Sorbonnou...

K. Smetana: ... takže propojení se zahraničím je takové, jaké si představujeme – intenzivní a plodné.

A. Šedo: Faktem ale je, že nás především zajímají skvělí partneři, kteří jsou orientováni na stejnou vědeckou oblast zájmu, a jejich geografie není tím nejdůležitějším. V mnoha případech jsme navázali spolupráce opravdu dlouhodobé, některé trvají i 20 let, a další instituce se ozývají, protože vnímají spojení s námi jako přínosné.

K. Smetana: To bych podtrhnul, protože spousta pracovišť nás skutečně oslovila jako první. Janovské centrum chce dokonce připravit grantovou přihlášku na další evropský projekt.

Budou mít šanci se do Centra nádorové ekologie zapojit i studenti?

K. Smetana: Určitě ano. Už nyní v našich laboratořích pracují pre- i postgraduální studenti. Nicméně díky centru, které poskytne dobré finanční zázemí, jich bude moci být o trochu víc, a především budou mít daleko lepší podmínky pro práci. To je, myslím, nejpodstatnější.

A. Šedo: Musíme si uvědomit, že postgraduální studenti dostávají stipendium ve výši asi 7000 korun měsíčně. Za takové peníze samozřejmě nemůže nikdo existovat. V situaci, kdy jim nemůžeme nabídnout žádný pracovní úvazek, se musí živit ještě něčím jiným, proto je v mnoha případech jejich vzdělávání neefektivní. Pokud se tedy studenti stanou součástí Centra nádorové ekologie, získají na naší fakultě pracovní úvazek a budou se moci plně věnovat tomu, co mají dělat – zvyšovat si kvalifikaci a být přínosnou součástí vědeckých týmů.

Co bude vznik takového pracoviště znamenat pro fakultu?

A. Šedo: Kromě vědeckého přínosu je to pro nás i velice prestižní věc, protože podobných center excelence vznikl omezený počet. Navíc nás může těšit, že máme na Jedničce skutečně skvělé týmy, které dají dohromady tak velký a konkurenceschopný projekt. Do budoucna to fakultě samozřejmě přinese – spolu s tím, jak budou přicházet výsledky bádání –, i výstupy v podobě počitatelných bibliografických údajů. Takže naplnění tohoto projektu pozvedne naši fakultu i z hlediska jejího hodnocení. Domnívám se však, že ten administrativní pohled by měl být vždy sekundární. Podstatné jsou nové výsledky pro vědu a medicínu.

K. Smetana: Doplnil bych jen, že díky centru budeme mít i kvalitnější přístrojové vybavení…

A. Šedo: ... což je velmi důležité, protože k penězům na investice bychom se jinak dostávali obtížně. Umožní nám to také lépe finančně ohodnotit naše špičkové vědecké pracovníky, kteří se vědě často věnují spíše charitativně a altruisticky.

Projekt je schválen na 5 let. Jak zajistíte jeho udržitelnost i nadále?

A. Šedo: Předpokládám, že díky našim výsledkům budeme moci žádat o další granty či projekty. Výhodou je, že jako konsorcium s prokazatelnou historií budeme mít vyšší šanci uspět.

K. Smetana: Dá se také očekávat, že projekt vyústí v komerční spolupráci s farmaceutickým průmyslem. Protože se ovlivněním migrace nádorových buněk a mikroprostředí tumoru vědecké týmy v našem centru zabývají dlouhodobě, máme možná jistý intelektuální náskok, který může být atraktivní i pro průmyslové partnery.

AŠ: Předběžná jednání s komerčními subjekty začínáme otevírat. Jsou to ovšem věci velmi citlivé a problematika duševního vlastnictví je obecně poměrně složitá, budeme nicméně hledat vhodnou cestu, jak spolupráci s průmyslem uskutečnit. Bez diskuse ale je, že zájem o naši infrastrukturu roste už teď, což svědčí o tom, že máme šanci – a zároveň závazek – v dané problematice a s tímto týmem pokračovat i nadále.

jat