1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova
Aktuální číslo

Letní stáž pod pyramidami

Jožko, viem, že si hovoril, že si bol v Egypte štyrikrát, ale uvedomuješ si, že Egypt nie je len Hurghada a päťhviezdičkové hotely s all inclusive?“ Asi tak nějak zněla slova mé spolužačky, když jsem jí nadšeně oznámil, že se chystám jet na stáž do Egypta. Díky mezinárodní organizaci IFMSA jsem v této zemi prožil jeden z nejlepších měsíců mého života. Poznal jsem studenty medicíny z celého světa, nahlédl do zdravotnického systému Egypta a zužitkoval nabyté vědomosti v praxi.

O zahraniční stáži jsem přemýšlel už před nástupem na vysokou školu. Měl jsem ale strach, strach z neznáma. Na výběr jsem měl několik zemí, chtěl jsem jet ale někam, kde to nebude podobné jako v Čechách. Tak jsem zvolil Egypt. „Byl jsem tam několikrát na dovolené, tam to znám,“ myslel jsem si. Po příletu do Káhiry mě na letišti vyzvedl Ahmed – student lékařské fakulty – a odvezl mě do 120 km vzdáleného města Ismailie, které se nachází uprostřed Suezského průplavu. Předjíždění zleva i zprava, stálé troubení, plyn, brzda, kličkování mezi auty a kamiony. Zcela normální egyptská jízda.

73777

Ležící, křičící, mlčící. Dokonce i mrtví…

Mou hostující nemocnicí byla Suez Canal University Hospital, kde jsem strávil celý srpen a absolvoval tam klinickou stáž. Vzhledem k tomu, že mám nakročeno k interní medicíně, umožnili mi měsíc stážovat na interním oddělení. Nejvíc času jsem strávil na vysněné kardiologii, kde jsem viděl nejméně deset pacientů s akutním infarktem myokardu, převodními vadami, embolií a mnohým dalším. Zavítal jsem také na nefrologii, hematologii, operační sál, kde se provádí gastroskopie nebo katetrizační vyšetření srdce, chirurgickou ambulanci, gynekologii k porodu nebo do laboratoře klinického patologa.

Nejhorší zážitek mám z oddělení Emergency, kam mě vyslali s jednou studentkou z pátého ročníku. Všude plno lidí, kteří mě tahali za plášť a řvali: „Doctor, doctor!“ Všichni chtěli pomoct. Když jsme se dostali k lůžkům, kde žádní doktoři nebyli – asi jen tak tři sestry na sto lidí –, prošli jsme pouze jednu stranu místnosti. Většina pacientů měla bolesti na hrudi, dušnost, krvácení. Ležící, křičící, mlčící. Byli zde dokonce i mrtví. Takový byl můj první den. Žádné nástroje, jen fonendoskop. Vyšetřoval jsem a ptal se. Pak si pro nemocné přišel lékař a já jen mohl doporučit, kdo si zaslouží pomoc dříve.

S anestetiky se zbytečně neplýtvá

Suez Canal University Hospital je státní nemocnice. Lidé v Egyptě neplatí žádné pojištění, stát dává do zdravotnictví pouze 2 % ze svého rozpočtu a podle toho také nemocnice vypadají. Nedostatek rukavic a dezinfekcí, pokoje a oddělení v katastrofálním stavu. Někde chyběla dokonce i okna. Všude je slyšet šílený řev. S anestetiky se zbytečně neplýtvá, takže Egypťané musí hodně vydržet. Pacienta přidrží pět lidí a nějak se to zvládne. Na ošetření se tu čeká i tři dny. Lékaři a zdravotnický personál mají můj obdiv, jen těžko si u nás dokážeme představit, jak mohou v takových podmínkách pracovat. Pokud je ovšem člověk bohatý, stačí, aby zajel do privátní nemocnice a za pomoc zaplatil. To si ale nemůže dovolit 85 % obyvatelstva. Každý den jsem byl něčím překvapen, i když jsem si po týdnu myslel, že už mě nic dalšího ohromit nemůže. Vždycky se však něco našlo. Dost často jsem jen nechápavě zíral a neměl slov.

73778

Nepopsatelný zážitek na Sinaji

V nemocnici jsem býval od neděle do čtvrtka a o víkendech jezdil na výlety. Navštívil jsem plno zajímavých míst v Alexandrii a Káhiře, samozřejmostí byly pyramidy v Gíze. Dokonce pro nás místní pobočka IMFSA zorganizovala International Weekend na Sinaji, kde se sešli všichni stážisti, kteří v srpnu v Egyptě byli. Ministerstvo zahraničních věcí obecně nedoporučuje jezdit na Sinaj, a tak jsme procestovali pouze dolní část poloostrova – od Taby přes Mount Catherine do Dahábu a zpět přes Sharm el Sheikh k Suezu. Asi největší zážitek (hned po pyramidách) byl noční výšlap na nejvyšší horu Egypta na Sinaji, Mount Catherine, a to jen proto, abychom viděli východ slunce z nejvyššího možného bodu. Nepopsatelný zážitek!

Věřte, že se není čeho bát

Vše, co jsem od stáže očekával, jsem dostal. Od komunikace v cizím jazyce přes poznání a pochopení odlišné kultury a náboženství až k nahlédnutí do zdravotnického systému, nabytí zkušeností, využití dosavadních znalostí a navázání nových přátelství. Stáž mi otevřela oči a jsem vděčný za to, že jsem mohl vycestovat a prožít nezapomenutelný měsíc. Takže pokud někdo váháte nebo máte strach, věřte, že se není čeho bát.

Josef Holub, 4. ročník VL

Rozhovory

Letní stáž pod pyramidami

Jožko, viem, že si hovoril, že si bol v Egypte štyrikrát, ale uvedomuješ si, že Egypt nie je len Hurghada a päťhviezdičkové hotely s all inclusive?“ Asi tak nějak zněla slova mé spolužačky, když jsem jí nadšeně oznámil, že se chystám jet na stáž do Egypta. Díky mezinárodní organizaci IFMSA jsem v této zemi prožil jeden z nejlepších měsíců mého života. Poznal jsem studenty medicíny z celého světa, nahlédl do zdravotnického systému Egypta a zužitkoval nabyté vědomosti v praxi.

O zahraniční stáži jsem přemýšlel už před nástupem na vysokou školu. Měl jsem ale strach, strach z neznáma. Na výběr jsem měl několik zemí, chtěl jsem jet ale někam, kde to nebude podobné jako v Čechách. Tak jsem zvolil Egypt. „Byl jsem tam několikrát na dovolené, tam to znám,“ myslel jsem si. Po příletu do Káhiry mě na letišti vyzvedl Ahmed – student lékařské fakulty – a odvezl mě do 120 km vzdáleného města Ismailie, které se nachází uprostřed Suezského průplavu. Předjíždění zleva i zprava, stálé troubení, plyn, brzda, kličkování mezi auty a kamiony. Zcela normální egyptská jízda.

73777

Ležící, křičící, mlčící. Dokonce i mrtví…

Mou hostující nemocnicí byla Suez Canal University Hospital, kde jsem strávil celý srpen a absolvoval tam klinickou stáž. Vzhledem k tomu, že mám nakročeno k interní medicíně, umožnili mi měsíc stážovat na interním oddělení. Nejvíc času jsem strávil na vysněné kardiologii, kde jsem viděl nejméně deset pacientů s akutním infarktem myokardu, převodními vadami, embolií a mnohým dalším. Zavítal jsem také na nefrologii, hematologii, operační sál, kde se provádí gastroskopie nebo katetrizační vyšetření srdce, chirurgickou ambulanci, gynekologii k porodu nebo do laboratoře klinického patologa.

Nejhorší zážitek mám z oddělení Emergency, kam mě vyslali s jednou studentkou z pátého ročníku. Všude plno lidí, kteří mě tahali za plášť a řvali: „Doctor, doctor!“ Všichni chtěli pomoct. Když jsme se dostali k lůžkům, kde žádní doktoři nebyli – asi jen tak tři sestry na sto lidí –, prošli jsme pouze jednu stranu místnosti. Většina pacientů měla bolesti na hrudi, dušnost, krvácení. Ležící, křičící, mlčící. Byli zde dokonce i mrtví. Takový byl můj první den. Žádné nástroje, jen fonendoskop. Vyšetřoval jsem a ptal se. Pak si pro nemocné přišel lékař a já jen mohl doporučit, kdo si zaslouží pomoc dříve.

S anestetiky se zbytečně neplýtvá

Suez Canal University Hospital je státní nemocnice. Lidé v Egyptě neplatí žádné pojištění, stát dává do zdravotnictví pouze 2 % ze svého rozpočtu a podle toho také nemocnice vypadají. Nedostatek rukavic a dezinfekcí, pokoje a oddělení v katastrofálním stavu. Někde chyběla dokonce i okna. Všude je slyšet šílený řev. S anestetiky se zbytečně neplýtvá, takže Egypťané musí hodně vydržet. Pacienta přidrží pět lidí a nějak se to zvládne. Na ošetření se tu čeká i tři dny. Lékaři a zdravotnický personál mají můj obdiv, jen těžko si u nás dokážeme představit, jak mohou v takových podmínkách pracovat. Pokud je ovšem člověk bohatý, stačí, aby zajel do privátní nemocnice a za pomoc zaplatil. To si ale nemůže dovolit 85 % obyvatelstva. Každý den jsem byl něčím překvapen, i když jsem si po týdnu myslel, že už mě nic dalšího ohromit nemůže. Vždycky se však něco našlo. Dost často jsem jen nechápavě zíral a neměl slov.

73778

Nepopsatelný zážitek na Sinaji

V nemocnici jsem býval od neděle do čtvrtka a o víkendech jezdil na výlety. Navštívil jsem plno zajímavých míst v Alexandrii a Káhiře, samozřejmostí byly pyramidy v Gíze. Dokonce pro nás místní pobočka IMFSA zorganizovala International Weekend na Sinaji, kde se sešli všichni stážisti, kteří v srpnu v Egyptě byli. Ministerstvo zahraničních věcí obecně nedoporučuje jezdit na Sinaj, a tak jsme procestovali pouze dolní část poloostrova – od Taby přes Mount Catherine do Dahábu a zpět přes Sharm el Sheikh k Suezu. Asi největší zážitek (hned po pyramidách) byl noční výšlap na nejvyšší horu Egypta na Sinaji, Mount Catherine, a to jen proto, abychom viděli východ slunce z nejvyššího možného bodu. Nepopsatelný zážitek!

Věřte, že se není čeho bát

Vše, co jsem od stáže očekával, jsem dostal. Od komunikace v cizím jazyce přes poznání a pochopení odlišné kultury a náboženství až k nahlédnutí do zdravotnického systému, nabytí zkušeností, využití dosavadních znalostí a navázání nových přátelství. Stáž mi otevřela oči a jsem vděčný za to, že jsem mohl vycestovat a prožít nezapomenutelný měsíc. Takže pokud někdo váháte nebo máte strach, věřte, že se není čeho bát.

Josef Holub, 4. ročník VL

Téma

Letní stáž pod pyramidami

Jožko, viem, že si hovoril, že si bol v Egypte štyrikrát, ale uvedomuješ si, že Egypt nie je len Hurghada a päťhviezdičkové hotely s all inclusive?“ Asi tak nějak zněla slova mé spolužačky, když jsem jí nadšeně oznámil, že se chystám jet na stáž do Egypta. Díky mezinárodní organizaci IFMSA jsem v této zemi prožil jeden z nejlepších měsíců mého života. Poznal jsem studenty medicíny z celého světa, nahlédl do zdravotnického systému Egypta a zužitkoval nabyté vědomosti v praxi.

O zahraniční stáži jsem přemýšlel už před nástupem na vysokou školu. Měl jsem ale strach, strach z neznáma. Na výběr jsem měl několik zemí, chtěl jsem jet ale někam, kde to nebude podobné jako v Čechách. Tak jsem zvolil Egypt. „Byl jsem tam několikrát na dovolené, tam to znám,“ myslel jsem si. Po příletu do Káhiry mě na letišti vyzvedl Ahmed – student lékařské fakulty – a odvezl mě do 120 km vzdáleného města Ismailie, které se nachází uprostřed Suezského průplavu. Předjíždění zleva i zprava, stálé troubení, plyn, brzda, kličkování mezi auty a kamiony. Zcela normální egyptská jízda.

73777

Ležící, křičící, mlčící. Dokonce i mrtví…

Mou hostující nemocnicí byla Suez Canal University Hospital, kde jsem strávil celý srpen a absolvoval tam klinickou stáž. Vzhledem k tomu, že mám nakročeno k interní medicíně, umožnili mi měsíc stážovat na interním oddělení. Nejvíc času jsem strávil na vysněné kardiologii, kde jsem viděl nejméně deset pacientů s akutním infarktem myokardu, převodními vadami, embolií a mnohým dalším. Zavítal jsem také na nefrologii, hematologii, operační sál, kde se provádí gastroskopie nebo katetrizační vyšetření srdce, chirurgickou ambulanci, gynekologii k porodu nebo do laboratoře klinického patologa.

Nejhorší zážitek mám z oddělení Emergency, kam mě vyslali s jednou studentkou z pátého ročníku. Všude plno lidí, kteří mě tahali za plášť a řvali: „Doctor, doctor!“ Všichni chtěli pomoct. Když jsme se dostali k lůžkům, kde žádní doktoři nebyli – asi jen tak tři sestry na sto lidí –, prošli jsme pouze jednu stranu místnosti. Většina pacientů měla bolesti na hrudi, dušnost, krvácení. Ležící, křičící, mlčící. Byli zde dokonce i mrtví. Takový byl můj první den. Žádné nástroje, jen fonendoskop. Vyšetřoval jsem a ptal se. Pak si pro nemocné přišel lékař a já jen mohl doporučit, kdo si zaslouží pomoc dříve.

S anestetiky se zbytečně neplýtvá

Suez Canal University Hospital je státní nemocnice. Lidé v Egyptě neplatí žádné pojištění, stát dává do zdravotnictví pouze 2 % ze svého rozpočtu a podle toho také nemocnice vypadají. Nedostatek rukavic a dezinfekcí, pokoje a oddělení v katastrofálním stavu. Někde chyběla dokonce i okna. Všude je slyšet šílený řev. S anestetiky se zbytečně neplýtvá, takže Egypťané musí hodně vydržet. Pacienta přidrží pět lidí a nějak se to zvládne. Na ošetření se tu čeká i tři dny. Lékaři a zdravotnický personál mají můj obdiv, jen těžko si u nás dokážeme představit, jak mohou v takových podmínkách pracovat. Pokud je ovšem člověk bohatý, stačí, aby zajel do privátní nemocnice a za pomoc zaplatil. To si ale nemůže dovolit 85 % obyvatelstva. Každý den jsem byl něčím překvapen, i když jsem si po týdnu myslel, že už mě nic dalšího ohromit nemůže. Vždycky se však něco našlo. Dost často jsem jen nechápavě zíral a neměl slov.

73778

Nepopsatelný zážitek na Sinaji

V nemocnici jsem býval od neděle do čtvrtka a o víkendech jezdil na výlety. Navštívil jsem plno zajímavých míst v Alexandrii a Káhiře, samozřejmostí byly pyramidy v Gíze. Dokonce pro nás místní pobočka IMFSA zorganizovala International Weekend na Sinaji, kde se sešli všichni stážisti, kteří v srpnu v Egyptě byli. Ministerstvo zahraničních věcí obecně nedoporučuje jezdit na Sinaj, a tak jsme procestovali pouze dolní část poloostrova – od Taby přes Mount Catherine do Dahábu a zpět přes Sharm el Sheikh k Suezu. Asi největší zážitek (hned po pyramidách) byl noční výšlap na nejvyšší horu Egypta na Sinaji, Mount Catherine, a to jen proto, abychom viděli východ slunce z nejvyššího možného bodu. Nepopsatelný zážitek!

Věřte, že se není čeho bát

Vše, co jsem od stáže očekával, jsem dostal. Od komunikace v cizím jazyce přes poznání a pochopení odlišné kultury a náboženství až k nahlédnutí do zdravotnického systému, nabytí zkušeností, využití dosavadních znalostí a navázání nových přátelství. Stáž mi otevřela oči a jsem vděčný za to, že jsem mohl vycestovat a prožít nezapomenutelný měsíc. Takže pokud někdo váháte nebo máte strach, věřte, že se není čeho bát.

Josef Holub, 4. ročník VL

Co pro mě znamená Jednička

Letní stáž pod pyramidami

Jožko, viem, že si hovoril, že si bol v Egypte štyrikrát, ale uvedomuješ si, že Egypt nie je len Hurghada a päťhviezdičkové hotely s all inclusive?“ Asi tak nějak zněla slova mé spolužačky, když jsem jí nadšeně oznámil, že se chystám jet na stáž do Egypta. Díky mezinárodní organizaci IFMSA jsem v této zemi prožil jeden z nejlepších měsíců mého života. Poznal jsem studenty medicíny z celého světa, nahlédl do zdravotnického systému Egypta a zužitkoval nabyté vědomosti v praxi.

O zahraniční stáži jsem přemýšlel už před nástupem na vysokou školu. Měl jsem ale strach, strach z neznáma. Na výběr jsem měl několik zemí, chtěl jsem jet ale někam, kde to nebude podobné jako v Čechách. Tak jsem zvolil Egypt. „Byl jsem tam několikrát na dovolené, tam to znám,“ myslel jsem si. Po příletu do Káhiry mě na letišti vyzvedl Ahmed – student lékařské fakulty – a odvezl mě do 120 km vzdáleného města Ismailie, které se nachází uprostřed Suezského průplavu. Předjíždění zleva i zprava, stálé troubení, plyn, brzda, kličkování mezi auty a kamiony. Zcela normální egyptská jízda.

73777

Ležící, křičící, mlčící. Dokonce i mrtví…

Mou hostující nemocnicí byla Suez Canal University Hospital, kde jsem strávil celý srpen a absolvoval tam klinickou stáž. Vzhledem k tomu, že mám nakročeno k interní medicíně, umožnili mi měsíc stážovat na interním oddělení. Nejvíc času jsem strávil na vysněné kardiologii, kde jsem viděl nejméně deset pacientů s akutním infarktem myokardu, převodními vadami, embolií a mnohým dalším. Zavítal jsem také na nefrologii, hematologii, operační sál, kde se provádí gastroskopie nebo katetrizační vyšetření srdce, chirurgickou ambulanci, gynekologii k porodu nebo do laboratoře klinického patologa.

Nejhorší zážitek mám z oddělení Emergency, kam mě vyslali s jednou studentkou z pátého ročníku. Všude plno lidí, kteří mě tahali za plášť a řvali: „Doctor, doctor!“ Všichni chtěli pomoct. Když jsme se dostali k lůžkům, kde žádní doktoři nebyli – asi jen tak tři sestry na sto lidí –, prošli jsme pouze jednu stranu místnosti. Většina pacientů měla bolesti na hrudi, dušnost, krvácení. Ležící, křičící, mlčící. Byli zde dokonce i mrtví. Takový byl můj první den. Žádné nástroje, jen fonendoskop. Vyšetřoval jsem a ptal se. Pak si pro nemocné přišel lékař a já jen mohl doporučit, kdo si zaslouží pomoc dříve.

S anestetiky se zbytečně neplýtvá

Suez Canal University Hospital je státní nemocnice. Lidé v Egyptě neplatí žádné pojištění, stát dává do zdravotnictví pouze 2 % ze svého rozpočtu a podle toho také nemocnice vypadají. Nedostatek rukavic a dezinfekcí, pokoje a oddělení v katastrofálním stavu. Někde chyběla dokonce i okna. Všude je slyšet šílený řev. S anestetiky se zbytečně neplýtvá, takže Egypťané musí hodně vydržet. Pacienta přidrží pět lidí a nějak se to zvládne. Na ošetření se tu čeká i tři dny. Lékaři a zdravotnický personál mají můj obdiv, jen těžko si u nás dokážeme představit, jak mohou v takových podmínkách pracovat. Pokud je ovšem člověk bohatý, stačí, aby zajel do privátní nemocnice a za pomoc zaplatil. To si ale nemůže dovolit 85 % obyvatelstva. Každý den jsem byl něčím překvapen, i když jsem si po týdnu myslel, že už mě nic dalšího ohromit nemůže. Vždycky se však něco našlo. Dost často jsem jen nechápavě zíral a neměl slov.

73778

Nepopsatelný zážitek na Sinaji

V nemocnici jsem býval od neděle do čtvrtka a o víkendech jezdil na výlety. Navštívil jsem plno zajímavých míst v Alexandrii a Káhiře, samozřejmostí byly pyramidy v Gíze. Dokonce pro nás místní pobočka IMFSA zorganizovala International Weekend na Sinaji, kde se sešli všichni stážisti, kteří v srpnu v Egyptě byli. Ministerstvo zahraničních věcí obecně nedoporučuje jezdit na Sinaj, a tak jsme procestovali pouze dolní část poloostrova – od Taby přes Mount Catherine do Dahábu a zpět přes Sharm el Sheikh k Suezu. Asi největší zážitek (hned po pyramidách) byl noční výšlap na nejvyšší horu Egypta na Sinaji, Mount Catherine, a to jen proto, abychom viděli východ slunce z nejvyššího možného bodu. Nepopsatelný zážitek!

Věřte, že se není čeho bát

Vše, co jsem od stáže očekával, jsem dostal. Od komunikace v cizím jazyce přes poznání a pochopení odlišné kultury a náboženství až k nahlédnutí do zdravotnického systému, nabytí zkušeností, využití dosavadních znalostí a navázání nových přátelství. Stáž mi otevřela oči a jsem vděčný za to, že jsem mohl vycestovat a prožít nezapomenutelný měsíc. Takže pokud někdo váháte nebo máte strach, věřte, že se není čeho bát.

Josef Holub, 4. ročník VL

Jednička ve vědě

Letní stáž pod pyramidami

Jožko, viem, že si hovoril, že si bol v Egypte štyrikrát, ale uvedomuješ si, že Egypt nie je len Hurghada a päťhviezdičkové hotely s all inclusive?“ Asi tak nějak zněla slova mé spolužačky, když jsem jí nadšeně oznámil, že se chystám jet na stáž do Egypta. Díky mezinárodní organizaci IFMSA jsem v této zemi prožil jeden z nejlepších měsíců mého života. Poznal jsem studenty medicíny z celého světa, nahlédl do zdravotnického systému Egypta a zužitkoval nabyté vědomosti v praxi.

O zahraniční stáži jsem přemýšlel už před nástupem na vysokou školu. Měl jsem ale strach, strach z neznáma. Na výběr jsem měl několik zemí, chtěl jsem jet ale někam, kde to nebude podobné jako v Čechách. Tak jsem zvolil Egypt. „Byl jsem tam několikrát na dovolené, tam to znám,“ myslel jsem si. Po příletu do Káhiry mě na letišti vyzvedl Ahmed – student lékařské fakulty – a odvezl mě do 120 km vzdáleného města Ismailie, které se nachází uprostřed Suezského průplavu. Předjíždění zleva i zprava, stálé troubení, plyn, brzda, kličkování mezi auty a kamiony. Zcela normální egyptská jízda.

73777

Ležící, křičící, mlčící. Dokonce i mrtví…

Mou hostující nemocnicí byla Suez Canal University Hospital, kde jsem strávil celý srpen a absolvoval tam klinickou stáž. Vzhledem k tomu, že mám nakročeno k interní medicíně, umožnili mi měsíc stážovat na interním oddělení. Nejvíc času jsem strávil na vysněné kardiologii, kde jsem viděl nejméně deset pacientů s akutním infarktem myokardu, převodními vadami, embolií a mnohým dalším. Zavítal jsem také na nefrologii, hematologii, operační sál, kde se provádí gastroskopie nebo katetrizační vyšetření srdce, chirurgickou ambulanci, gynekologii k porodu nebo do laboratoře klinického patologa.

Nejhorší zážitek mám z oddělení Emergency, kam mě vyslali s jednou studentkou z pátého ročníku. Všude plno lidí, kteří mě tahali za plášť a řvali: „Doctor, doctor!“ Všichni chtěli pomoct. Když jsme se dostali k lůžkům, kde žádní doktoři nebyli – asi jen tak tři sestry na sto lidí –, prošli jsme pouze jednu stranu místnosti. Většina pacientů měla bolesti na hrudi, dušnost, krvácení. Ležící, křičící, mlčící. Byli zde dokonce i mrtví. Takový byl můj první den. Žádné nástroje, jen fonendoskop. Vyšetřoval jsem a ptal se. Pak si pro nemocné přišel lékař a já jen mohl doporučit, kdo si zaslouží pomoc dříve.

S anestetiky se zbytečně neplýtvá

Suez Canal University Hospital je státní nemocnice. Lidé v Egyptě neplatí žádné pojištění, stát dává do zdravotnictví pouze 2 % ze svého rozpočtu a podle toho také nemocnice vypadají. Nedostatek rukavic a dezinfekcí, pokoje a oddělení v katastrofálním stavu. Někde chyběla dokonce i okna. Všude je slyšet šílený řev. S anestetiky se zbytečně neplýtvá, takže Egypťané musí hodně vydržet. Pacienta přidrží pět lidí a nějak se to zvládne. Na ošetření se tu čeká i tři dny. Lékaři a zdravotnický personál mají můj obdiv, jen těžko si u nás dokážeme představit, jak mohou v takových podmínkách pracovat. Pokud je ovšem člověk bohatý, stačí, aby zajel do privátní nemocnice a za pomoc zaplatil. To si ale nemůže dovolit 85 % obyvatelstva. Každý den jsem byl něčím překvapen, i když jsem si po týdnu myslel, že už mě nic dalšího ohromit nemůže. Vždycky se však něco našlo. Dost často jsem jen nechápavě zíral a neměl slov.

73778

Nepopsatelný zážitek na Sinaji

V nemocnici jsem býval od neděle do čtvrtka a o víkendech jezdil na výlety. Navštívil jsem plno zajímavých míst v Alexandrii a Káhiře, samozřejmostí byly pyramidy v Gíze. Dokonce pro nás místní pobočka IMFSA zorganizovala International Weekend na Sinaji, kde se sešli všichni stážisti, kteří v srpnu v Egyptě byli. Ministerstvo zahraničních věcí obecně nedoporučuje jezdit na Sinaj, a tak jsme procestovali pouze dolní část poloostrova – od Taby přes Mount Catherine do Dahábu a zpět přes Sharm el Sheikh k Suezu. Asi největší zážitek (hned po pyramidách) byl noční výšlap na nejvyšší horu Egypta na Sinaji, Mount Catherine, a to jen proto, abychom viděli východ slunce z nejvyššího možného bodu. Nepopsatelný zážitek!

Věřte, že se není čeho bát

Vše, co jsem od stáže očekával, jsem dostal. Od komunikace v cizím jazyce přes poznání a pochopení odlišné kultury a náboženství až k nahlédnutí do zdravotnického systému, nabytí zkušeností, využití dosavadních znalostí a navázání nových přátelství. Stáž mi otevřela oči a jsem vděčný za to, že jsem mohl vycestovat a prožít nezapomenutelný měsíc. Takže pokud někdo váháte nebo máte strach, věřte, že se není čeho bát.

Josef Holub, 4. ročník VL

Erasmus a stáže

Letní stáž pod pyramidami

Jožko, viem, že si hovoril, že si bol v Egypte štyrikrát, ale uvedomuješ si, že Egypt nie je len Hurghada a päťhviezdičkové hotely s all inclusive?“ Asi tak nějak zněla slova mé spolužačky, když jsem jí nadšeně oznámil, že se chystám jet na stáž do Egypta. Díky mezinárodní organizaci IFMSA jsem v této zemi prožil jeden z nejlepších měsíců mého života. Poznal jsem studenty medicíny z celého světa, nahlédl do zdravotnického systému Egypta a zužitkoval nabyté vědomosti v praxi.

O zahraniční stáži jsem přemýšlel už před nástupem na vysokou školu. Měl jsem ale strach, strach z neznáma. Na výběr jsem měl několik zemí, chtěl jsem jet ale někam, kde to nebude podobné jako v Čechách. Tak jsem zvolil Egypt. „Byl jsem tam několikrát na dovolené, tam to znám,“ myslel jsem si. Po příletu do Káhiry mě na letišti vyzvedl Ahmed – student lékařské fakulty – a odvezl mě do 120 km vzdáleného města Ismailie, které se nachází uprostřed Suezského průplavu. Předjíždění zleva i zprava, stálé troubení, plyn, brzda, kličkování mezi auty a kamiony. Zcela normální egyptská jízda.

73777

Ležící, křičící, mlčící. Dokonce i mrtví…

Mou hostující nemocnicí byla Suez Canal University Hospital, kde jsem strávil celý srpen a absolvoval tam klinickou stáž. Vzhledem k tomu, že mám nakročeno k interní medicíně, umožnili mi měsíc stážovat na interním oddělení. Nejvíc času jsem strávil na vysněné kardiologii, kde jsem viděl nejméně deset pacientů s akutním infarktem myokardu, převodními vadami, embolií a mnohým dalším. Zavítal jsem také na nefrologii, hematologii, operační sál, kde se provádí gastroskopie nebo katetrizační vyšetření srdce, chirurgickou ambulanci, gynekologii k porodu nebo do laboratoře klinického patologa.

Nejhorší zážitek mám z oddělení Emergency, kam mě vyslali s jednou studentkou z pátého ročníku. Všude plno lidí, kteří mě tahali za plášť a řvali: „Doctor, doctor!“ Všichni chtěli pomoct. Když jsme se dostali k lůžkům, kde žádní doktoři nebyli – asi jen tak tři sestry na sto lidí –, prošli jsme pouze jednu stranu místnosti. Většina pacientů měla bolesti na hrudi, dušnost, krvácení. Ležící, křičící, mlčící. Byli zde dokonce i mrtví. Takový byl můj první den. Žádné nástroje, jen fonendoskop. Vyšetřoval jsem a ptal se. Pak si pro nemocné přišel lékař a já jen mohl doporučit, kdo si zaslouží pomoc dříve.

S anestetiky se zbytečně neplýtvá

Suez Canal University Hospital je státní nemocnice. Lidé v Egyptě neplatí žádné pojištění, stát dává do zdravotnictví pouze 2 % ze svého rozpočtu a podle toho také nemocnice vypadají. Nedostatek rukavic a dezinfekcí, pokoje a oddělení v katastrofálním stavu. Někde chyběla dokonce i okna. Všude je slyšet šílený řev. S anestetiky se zbytečně neplýtvá, takže Egypťané musí hodně vydržet. Pacienta přidrží pět lidí a nějak se to zvládne. Na ošetření se tu čeká i tři dny. Lékaři a zdravotnický personál mají můj obdiv, jen těžko si u nás dokážeme představit, jak mohou v takových podmínkách pracovat. Pokud je ovšem člověk bohatý, stačí, aby zajel do privátní nemocnice a za pomoc zaplatil. To si ale nemůže dovolit 85 % obyvatelstva. Každý den jsem byl něčím překvapen, i když jsem si po týdnu myslel, že už mě nic dalšího ohromit nemůže. Vždycky se však něco našlo. Dost často jsem jen nechápavě zíral a neměl slov.

73778

Nepopsatelný zážitek na Sinaji

V nemocnici jsem býval od neděle do čtvrtka a o víkendech jezdil na výlety. Navštívil jsem plno zajímavých míst v Alexandrii a Káhiře, samozřejmostí byly pyramidy v Gíze. Dokonce pro nás místní pobočka IMFSA zorganizovala International Weekend na Sinaji, kde se sešli všichni stážisti, kteří v srpnu v Egyptě byli. Ministerstvo zahraničních věcí obecně nedoporučuje jezdit na Sinaj, a tak jsme procestovali pouze dolní část poloostrova – od Taby přes Mount Catherine do Dahábu a zpět přes Sharm el Sheikh k Suezu. Asi největší zážitek (hned po pyramidách) byl noční výšlap na nejvyšší horu Egypta na Sinaji, Mount Catherine, a to jen proto, abychom viděli východ slunce z nejvyššího možného bodu. Nepopsatelný zážitek!

Věřte, že se není čeho bát

Vše, co jsem od stáže očekával, jsem dostal. Od komunikace v cizím jazyce přes poznání a pochopení odlišné kultury a náboženství až k nahlédnutí do zdravotnického systému, nabytí zkušeností, využití dosavadních znalostí a navázání nových přátelství. Stáž mi otevřela oči a jsem vděčný za to, že jsem mohl vycestovat a prožít nezapomenutelný měsíc. Takže pokud někdo váháte nebo máte strach, věřte, že se není čeho bát.

Josef Holub, 4. ročník VL