Již delší dobu jsem měl potřebu změnit prostředí. Chtěl jsem poznat odlišný systém vzdělání a získat rozhled. Pokud máme přehled o tom, jak věci na různých místech probíhají, a umíme kriticky myslet, můžeme si vytvořit vlastní plnohodnotný názor. Hledal jsem vlastní cestu k tomuto povolání (nikoli zaměstnání či práci, to já rozlišuji). Chtěl jsem vědět, jakým způsobem chci medicínu dělat, nebo jestli vůbec…

Hledal jsem takovou náplň mých pracovních dní, abych si na konci týdne řekl „to už je zase víkend“ a těšil se na pondělí. V tom, co děláme, musí být vášeň, jinak nemůžeme být v životě nikdy úplně šťastni. U nás doma, v Česku, jsem tuto vášeň opakovaně ztrácel. Říkal jsem si, že bych se měl možná podobně jako řada dalších lidí věnovat jiným projektům nebo začít studovat odlišnou školu. I díky zahraničním stážím jsem potřebnou vášeň opět začal nacházet.

Vystupte z komfortní zóny
Během studia jsem měl možnost sledovat práci lékařů v Rize, Bordeaux, Paříži, Ženevě a Indonésii. Možná nejzajímavější zkušenost, v USA, mne ale zatím ještě čeká. Nejtěžší částí na realizaci takové stáže nejsou zdaleka peníze (stipendium pokryje téměř veškeré náklady), ale schopnost vyjít z komfortní zóny a poprat se s nikdy nekončící administrativou. Jednoznačným plusem zahraničních stáží je možnost vyzkoušet si své teoretické znalosti a naučit se je užívat v praxi. To je také jediná smysluplná cesta, jak si zafixovat a správně používat vědomosti, kterých se učíme velké množství a které bohužel v Česku tak rychle zapomínáme. Díky stážím jsem si navíc vytvořil mezinárodní síť známostí v oboru, zdokonalil se jazykově a získal odborné dovednosti. 

Získejte praktické zkušenosti…
Stáže jsou často koncipovány prakticky. Student se stává součástí týmu, je asistentem konkrétního lékaře. Vyšetřuje pacienty, asistuje během operací, vyřizuje nemalou část papírové dokumentace, telefonuje s lékaři z jiných oddělení, pracuje s nemocničním systémem apod. Tímto způsobem se nejen rychle učí, ale také pomáhá přidělenému lékaři a značně mu šetří čas. Ten jej využívá k vytvoření užší vazby s pacientem. Lékař tak není v celodenním stresovém módu a eliminuje možné chyby v průběhu práce. Takový režim vede mediky k odpovědnosti a motivaci, a to jak ve vztahu k jejich pacientům, tak ke svému staršímu neatestovanému kolegovi.

… hodnocení i doporučení…
Medici nejsou na oddělení navíc, naopak jsou vyžadováni a každé oddělení je potřebuje. Studentům, kterých bývá méně než u nás, je přiděleno místo v kanceláři častokrát společně s lékaři. Jednotlivá oddělení jsou větší, medici tak mají někdy na starost hned několik pacientů. V klinických ročnících tedy pracují se skutečnými pacienty, jejich příběhy, nikoli se simulátory. Za takto odvedenou práci dostávají adekvátní finanční ohodnocení, evaluaci a pro takový systém vzdělávání klíčové doporučující dopisy, díky kterým zvyšují své šance získat v budoucnu místo na vysněném pracovišti. Špatní studenti nebo věční flákači, kteří demotivují ostatní kolegy v kruhu, se velmi rychle odhalí a vyselektují. Množství nekvalitních absolventů nebezpečných sobě i pacientům se tak omezí na minimum.
Ohromným plusem je nakonec právě dostatek školitelů v pre- i postgraduálním vzdělávání, nikoli finanční ohodnocení, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pokud studenty nebo již absolventy nemá kdo učit, jak může člověka povolání bavit a jak nemá vyhořet? Přál bych si, abychom postupem času dokázali využít naplno pracovní potenciál mediků i u nás, a tím ulehčili přetíženému systému. Často je také zahraniční stáž brána vyučujícími spíše jako dovolená během studia. Takové tvrzení není pravdivé minimálně v zemích, které jsem uvedl výše. Studenti se poté nepochopitelně setkávají s neuznáváním stáží v Česku. Věřím, že časem se tyto nešvary začnou měnit i u nás.

A předávejte pozitivní energii dál K povolání lékaře vede často trnitá cesta. Studium se zdá být pro řadu z nás někdy víc než náročné. Každý občas potřebuje dobít energii a získat motivaci pro jeho další pokračování. Mně v tomhle zahraniční stáže jednoznačně pomohly, mohu je proto s čistým svědomím doporučit každému. Ve Švýcarsku se stávají povinností v rámci studia i následné předatestační praxe. Společně tak mohou nejen studenti přivážet svěží vítr a pozitivní energii k nám domů. Můžeme pomoci dále zlepšovat fungování našeho vzdělávání, nemocnic a vztahů v pracovních kolektivech. Překvapilo mě, že někteří lékaři v Ženevě znali a chválili úroveň lékařské péče u nás doma. To by nás mělo těšit a motivovat k další práci. Věřím, že těchto pozitivních sdělení bude stále přibývat.

Pavel Matuška, 6. ročník VL 

Již delší dobu jsem měl potřebu změnit prostředí. Chtěl jsem poznat odlišný systém vzdělání a získat rozhled. Pokud máme přehled o tom, jak věci na různých místech probíhají, a umíme kriticky myslet, můžeme si vytvořit vlastní plnohodnotný názor. Hledal jsem vlastní cestu k tomuto povolání (nikoli zaměstnání či práci, to já rozlišuji). Chtěl jsem vědět, jakým způsobem chci medicínu dělat, nebo jestli vůbec…

Hledal jsem takovou náplň mých pracovních dní, abych si na konci týdne řekl „to už je zase víkend“ a těšil se na pondělí. V tom, co děláme, musí být vášeň, jinak nemůžeme být v životě nikdy úplně šťastni. U nás doma, v Česku, jsem tuto vášeň opakovaně ztrácel. Říkal jsem si, že bych se měl možná podobně jako řada dalších lidí věnovat jiným projektům nebo začít studovat odlišnou školu. I díky zahraničním stážím jsem potřebnou vášeň opět začal nacházet.

Vystupte z komfortní zóny
Během studia jsem měl možnost sledovat práci lékařů v Rize, Bordeaux, Paříži, Ženevě a Indonésii. Možná nejzajímavější zkušenost, v USA, mne ale zatím ještě čeká. Nejtěžší částí na realizaci takové stáže nejsou zdaleka peníze (stipendium pokryje téměř veškeré náklady), ale schopnost vyjít z komfortní zóny a poprat se s nikdy nekončící administrativou. Jednoznačným plusem zahraničních stáží je možnost vyzkoušet si své teoretické znalosti a naučit se je užívat v praxi. To je také jediná smysluplná cesta, jak si zafixovat a správně používat vědomosti, kterých se učíme velké množství a které bohužel v Česku tak rychle zapomínáme. Díky stážím jsem si navíc vytvořil mezinárodní síť známostí v oboru, zdokonalil se jazykově a získal odborné dovednosti. 

Získejte praktické zkušenosti…
Stáže jsou často koncipovány prakticky. Student se stává součástí týmu, je asistentem konkrétního lékaře. Vyšetřuje pacienty, asistuje během operací, vyřizuje nemalou část papírové dokumentace, telefonuje s lékaři z jiných oddělení, pracuje s nemocničním systémem apod. Tímto způsobem se nejen rychle učí, ale také pomáhá přidělenému lékaři a značně mu šetří čas. Ten jej využívá k vytvoření užší vazby s pacientem. Lékař tak není v celodenním stresovém módu a eliminuje možné chyby v průběhu práce. Takový režim vede mediky k odpovědnosti a motivaci, a to jak ve vztahu k jejich pacientům, tak ke svému staršímu neatestovanému kolegovi.

… hodnocení i doporučení…
Medici nejsou na oddělení navíc, naopak jsou vyžadováni a každé oddělení je potřebuje. Studentům, kterých bývá méně než u nás, je přiděleno místo v kanceláři častokrát společně s lékaři. Jednotlivá oddělení jsou větší, medici tak mají někdy na starost hned několik pacientů. V klinických ročnících tedy pracují se skutečnými pacienty, jejich příběhy, nikoli se simulátory. Za takto odvedenou práci dostávají adekvátní finanční ohodnocení, evaluaci a pro takový systém vzdělávání klíčové doporučující dopisy, díky kterým zvyšují své šance získat v budoucnu místo na vysněném pracovišti. Špatní studenti nebo věční flákači, kteří demotivují ostatní kolegy v kruhu, se velmi rychle odhalí a vyselektují. Množství nekvalitních absolventů nebezpečných sobě i pacientům se tak omezí na minimum.
Ohromným plusem je nakonec právě dostatek školitelů v pre- i postgraduálním vzdělávání, nikoli finanční ohodnocení, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pokud studenty nebo již absolventy nemá kdo učit, jak může člověka povolání bavit a jak nemá vyhořet? Přál bych si, abychom postupem času dokázali využít naplno pracovní potenciál mediků i u nás, a tím ulehčili přetíženému systému. Často je také zahraniční stáž brána vyučujícími spíše jako dovolená během studia. Takové tvrzení není pravdivé minimálně v zemích, které jsem uvedl výše. Studenti se poté nepochopitelně setkávají s neuznáváním stáží v Česku. Věřím, že časem se tyto nešvary začnou měnit i u nás.

A předávejte pozitivní energii dál K povolání lékaře vede často trnitá cesta. Studium se zdá být pro řadu z nás někdy víc než náročné. Každý občas potřebuje dobít energii a získat motivaci pro jeho další pokračování. Mně v tomhle zahraniční stáže jednoznačně pomohly, mohu je proto s čistým svědomím doporučit každému. Ve Švýcarsku se stávají povinností v rámci studia i následné předatestační praxe. Společně tak mohou nejen studenti přivážet svěží vítr a pozitivní energii k nám domů. Můžeme pomoci dále zlepšovat fungování našeho vzdělávání, nemocnic a vztahů v pracovních kolektivech. Překvapilo mě, že někteří lékaři v Ženevě znali a chválili úroveň lékařské péče u nás doma. To by nás mělo těšit a motivovat k další práci. Věřím, že těchto pozitivních sdělení bude stále přibývat.

Pavel Matuška, 6. ročník VL 

Již delší dobu jsem měl potřebu změnit prostředí. Chtěl jsem poznat odlišný systém vzdělání a získat rozhled. Pokud máme přehled o tom, jak věci na různých místech probíhají, a umíme kriticky myslet, můžeme si vytvořit vlastní plnohodnotný názor. Hledal jsem vlastní cestu k tomuto povolání (nikoli zaměstnání či práci, to já rozlišuji). Chtěl jsem vědět, jakým způsobem chci medicínu dělat, nebo jestli vůbec…

Hledal jsem takovou náplň mých pracovních dní, abych si na konci týdne řekl „to už je zase víkend“ a těšil se na pondělí. V tom, co děláme, musí být vášeň, jinak nemůžeme být v životě nikdy úplně šťastni. U nás doma, v Česku, jsem tuto vášeň opakovaně ztrácel. Říkal jsem si, že bych se měl možná podobně jako řada dalších lidí věnovat jiným projektům nebo začít studovat odlišnou školu. I díky zahraničním stážím jsem potřebnou vášeň opět začal nacházet.

Vystupte z komfortní zóny
Během studia jsem měl možnost sledovat práci lékařů v Rize, Bordeaux, Paříži, Ženevě a Indonésii. Možná nejzajímavější zkušenost, v USA, mne ale zatím ještě čeká. Nejtěžší částí na realizaci takové stáže nejsou zdaleka peníze (stipendium pokryje téměř veškeré náklady), ale schopnost vyjít z komfortní zóny a poprat se s nikdy nekončící administrativou. Jednoznačným plusem zahraničních stáží je možnost vyzkoušet si své teoretické znalosti a naučit se je užívat v praxi. To je také jediná smysluplná cesta, jak si zafixovat a správně používat vědomosti, kterých se učíme velké množství a které bohužel v Česku tak rychle zapomínáme. Díky stážím jsem si navíc vytvořil mezinárodní síť známostí v oboru, zdokonalil se jazykově a získal odborné dovednosti. 

Získejte praktické zkušenosti…
Stáže jsou často koncipovány prakticky. Student se stává součástí týmu, je asistentem konkrétního lékaře. Vyšetřuje pacienty, asistuje během operací, vyřizuje nemalou část papírové dokumentace, telefonuje s lékaři z jiných oddělení, pracuje s nemocničním systémem apod. Tímto způsobem se nejen rychle učí, ale také pomáhá přidělenému lékaři a značně mu šetří čas. Ten jej využívá k vytvoření užší vazby s pacientem. Lékař tak není v celodenním stresovém módu a eliminuje možné chyby v průběhu práce. Takový režim vede mediky k odpovědnosti a motivaci, a to jak ve vztahu k jejich pacientům, tak ke svému staršímu neatestovanému kolegovi.

… hodnocení i doporučení…
Medici nejsou na oddělení navíc, naopak jsou vyžadováni a každé oddělení je potřebuje. Studentům, kterých bývá méně než u nás, je přiděleno místo v kanceláři častokrát společně s lékaři. Jednotlivá oddělení jsou větší, medici tak mají někdy na starost hned několik pacientů. V klinických ročnících tedy pracují se skutečnými pacienty, jejich příběhy, nikoli se simulátory. Za takto odvedenou práci dostávají adekvátní finanční ohodnocení, evaluaci a pro takový systém vzdělávání klíčové doporučující dopisy, díky kterým zvyšují své šance získat v budoucnu místo na vysněném pracovišti. Špatní studenti nebo věční flákači, kteří demotivují ostatní kolegy v kruhu, se velmi rychle odhalí a vyselektují. Množství nekvalitních absolventů nebezpečných sobě i pacientům se tak omezí na minimum.
Ohromným plusem je nakonec právě dostatek školitelů v pre- i postgraduálním vzdělávání, nikoli finanční ohodnocení, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pokud studenty nebo již absolventy nemá kdo učit, jak může člověka povolání bavit a jak nemá vyhořet? Přál bych si, abychom postupem času dokázali využít naplno pracovní potenciál mediků i u nás, a tím ulehčili přetíženému systému. Často je také zahraniční stáž brána vyučujícími spíše jako dovolená během studia. Takové tvrzení není pravdivé minimálně v zemích, které jsem uvedl výše. Studenti se poté nepochopitelně setkávají s neuznáváním stáží v Česku. Věřím, že časem se tyto nešvary začnou měnit i u nás.

A předávejte pozitivní energii dál K povolání lékaře vede často trnitá cesta. Studium se zdá být pro řadu z nás někdy víc než náročné. Každý občas potřebuje dobít energii a získat motivaci pro jeho další pokračování. Mně v tomhle zahraniční stáže jednoznačně pomohly, mohu je proto s čistým svědomím doporučit každému. Ve Švýcarsku se stávají povinností v rámci studia i následné předatestační praxe. Společně tak mohou nejen studenti přivážet svěží vítr a pozitivní energii k nám domů. Můžeme pomoci dále zlepšovat fungování našeho vzdělávání, nemocnic a vztahů v pracovních kolektivech. Překvapilo mě, že někteří lékaři v Ženevě znali a chválili úroveň lékařské péče u nás doma. To by nás mělo těšit a motivovat k další práci. Věřím, že těchto pozitivních sdělení bude stále přibývat.

Pavel Matuška, 6. ročník VL 

Již delší dobu jsem měl potřebu změnit prostředí. Chtěl jsem poznat odlišný systém vzdělání a získat rozhled. Pokud máme přehled o tom, jak věci na různých místech probíhají, a umíme kriticky myslet, můžeme si vytvořit vlastní plnohodnotný názor. Hledal jsem vlastní cestu k tomuto povolání (nikoli zaměstnání či práci, to já rozlišuji). Chtěl jsem vědět, jakým způsobem chci medicínu dělat, nebo jestli vůbec…

Hledal jsem takovou náplň mých pracovních dní, abych si na konci týdne řekl „to už je zase víkend“ a těšil se na pondělí. V tom, co děláme, musí být vášeň, jinak nemůžeme být v životě nikdy úplně šťastni. U nás doma, v Česku, jsem tuto vášeň opakovaně ztrácel. Říkal jsem si, že bych se měl možná podobně jako řada dalších lidí věnovat jiným projektům nebo začít studovat odlišnou školu. I díky zahraničním stážím jsem potřebnou vášeň opět začal nacházet.

Vystupte z komfortní zóny
Během studia jsem měl možnost sledovat práci lékařů v Rize, Bordeaux, Paříži, Ženevě a Indonésii. Možná nejzajímavější zkušenost, v USA, mne ale zatím ještě čeká. Nejtěžší částí na realizaci takové stáže nejsou zdaleka peníze (stipendium pokryje téměř veškeré náklady), ale schopnost vyjít z komfortní zóny a poprat se s nikdy nekončící administrativou. Jednoznačným plusem zahraničních stáží je možnost vyzkoušet si své teoretické znalosti a naučit se je užívat v praxi. To je také jediná smysluplná cesta, jak si zafixovat a správně používat vědomosti, kterých se učíme velké množství a které bohužel v Česku tak rychle zapomínáme. Díky stážím jsem si navíc vytvořil mezinárodní síť známostí v oboru, zdokonalil se jazykově a získal odborné dovednosti. 

Získejte praktické zkušenosti…
Stáže jsou často koncipovány prakticky. Student se stává součástí týmu, je asistentem konkrétního lékaře. Vyšetřuje pacienty, asistuje během operací, vyřizuje nemalou část papírové dokumentace, telefonuje s lékaři z jiných oddělení, pracuje s nemocničním systémem apod. Tímto způsobem se nejen rychle učí, ale také pomáhá přidělenému lékaři a značně mu šetří čas. Ten jej využívá k vytvoření užší vazby s pacientem. Lékař tak není v celodenním stresovém módu a eliminuje možné chyby v průběhu práce. Takový režim vede mediky k odpovědnosti a motivaci, a to jak ve vztahu k jejich pacientům, tak ke svému staršímu neatestovanému kolegovi.

… hodnocení i doporučení…
Medici nejsou na oddělení navíc, naopak jsou vyžadováni a každé oddělení je potřebuje. Studentům, kterých bývá méně než u nás, je přiděleno místo v kanceláři častokrát společně s lékaři. Jednotlivá oddělení jsou větší, medici tak mají někdy na starost hned několik pacientů. V klinických ročnících tedy pracují se skutečnými pacienty, jejich příběhy, nikoli se simulátory. Za takto odvedenou práci dostávají adekvátní finanční ohodnocení, evaluaci a pro takový systém vzdělávání klíčové doporučující dopisy, díky kterým zvyšují své šance získat v budoucnu místo na vysněném pracovišti. Špatní studenti nebo věční flákači, kteří demotivují ostatní kolegy v kruhu, se velmi rychle odhalí a vyselektují. Množství nekvalitních absolventů nebezpečných sobě i pacientům se tak omezí na minimum.
Ohromným plusem je nakonec právě dostatek školitelů v pre- i postgraduálním vzdělávání, nikoli finanční ohodnocení, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pokud studenty nebo již absolventy nemá kdo učit, jak může člověka povolání bavit a jak nemá vyhořet? Přál bych si, abychom postupem času dokázali využít naplno pracovní potenciál mediků i u nás, a tím ulehčili přetíženému systému. Často je také zahraniční stáž brána vyučujícími spíše jako dovolená během studia. Takové tvrzení není pravdivé minimálně v zemích, které jsem uvedl výše. Studenti se poté nepochopitelně setkávají s neuznáváním stáží v Česku. Věřím, že časem se tyto nešvary začnou měnit i u nás.

A předávejte pozitivní energii dál K povolání lékaře vede často trnitá cesta. Studium se zdá být pro řadu z nás někdy víc než náročné. Každý občas potřebuje dobít energii a získat motivaci pro jeho další pokračování. Mně v tomhle zahraniční stáže jednoznačně pomohly, mohu je proto s čistým svědomím doporučit každému. Ve Švýcarsku se stávají povinností v rámci studia i následné předatestační praxe. Společně tak mohou nejen studenti přivážet svěží vítr a pozitivní energii k nám domů. Můžeme pomoci dále zlepšovat fungování našeho vzdělávání, nemocnic a vztahů v pracovních kolektivech. Překvapilo mě, že někteří lékaři v Ženevě znali a chválili úroveň lékařské péče u nás doma. To by nás mělo těšit a motivovat k další práci. Věřím, že těchto pozitivních sdělení bude stále přibývat.

Pavel Matuška, 6. ročník VL 

Již delší dobu jsem měl potřebu změnit prostředí. Chtěl jsem poznat odlišný systém vzdělání a získat rozhled. Pokud máme přehled o tom, jak věci na různých místech probíhají, a umíme kriticky myslet, můžeme si vytvořit vlastní plnohodnotný názor. Hledal jsem vlastní cestu k tomuto povolání (nikoli zaměstnání či práci, to já rozlišuji). Chtěl jsem vědět, jakým způsobem chci medicínu dělat, nebo jestli vůbec…

Hledal jsem takovou náplň mých pracovních dní, abych si na konci týdne řekl „to už je zase víkend“ a těšil se na pondělí. V tom, co děláme, musí být vášeň, jinak nemůžeme být v životě nikdy úplně šťastni. U nás doma, v Česku, jsem tuto vášeň opakovaně ztrácel. Říkal jsem si, že bych se měl možná podobně jako řada dalších lidí věnovat jiným projektům nebo začít studovat odlišnou školu. I díky zahraničním stážím jsem potřebnou vášeň opět začal nacházet.

Vystupte z komfortní zóny
Během studia jsem měl možnost sledovat práci lékařů v Rize, Bordeaux, Paříži, Ženevě a Indonésii. Možná nejzajímavější zkušenost, v USA, mne ale zatím ještě čeká. Nejtěžší částí na realizaci takové stáže nejsou zdaleka peníze (stipendium pokryje téměř veškeré náklady), ale schopnost vyjít z komfortní zóny a poprat se s nikdy nekončící administrativou. Jednoznačným plusem zahraničních stáží je možnost vyzkoušet si své teoretické znalosti a naučit se je užívat v praxi. To je také jediná smysluplná cesta, jak si zafixovat a správně používat vědomosti, kterých se učíme velké množství a které bohužel v Česku tak rychle zapomínáme. Díky stážím jsem si navíc vytvořil mezinárodní síť známostí v oboru, zdokonalil se jazykově a získal odborné dovednosti. 

Získejte praktické zkušenosti…
Stáže jsou často koncipovány prakticky. Student se stává součástí týmu, je asistentem konkrétního lékaře. Vyšetřuje pacienty, asistuje během operací, vyřizuje nemalou část papírové dokumentace, telefonuje s lékaři z jiných oddělení, pracuje s nemocničním systémem apod. Tímto způsobem se nejen rychle učí, ale také pomáhá přidělenému lékaři a značně mu šetří čas. Ten jej využívá k vytvoření užší vazby s pacientem. Lékař tak není v celodenním stresovém módu a eliminuje možné chyby v průběhu práce. Takový režim vede mediky k odpovědnosti a motivaci, a to jak ve vztahu k jejich pacientům, tak ke svému staršímu neatestovanému kolegovi.

… hodnocení i doporučení…
Medici nejsou na oddělení navíc, naopak jsou vyžadováni a každé oddělení je potřebuje. Studentům, kterých bývá méně než u nás, je přiděleno místo v kanceláři častokrát společně s lékaři. Jednotlivá oddělení jsou větší, medici tak mají někdy na starost hned několik pacientů. V klinických ročnících tedy pracují se skutečnými pacienty, jejich příběhy, nikoli se simulátory. Za takto odvedenou práci dostávají adekvátní finanční ohodnocení, evaluaci a pro takový systém vzdělávání klíčové doporučující dopisy, díky kterým zvyšují své šance získat v budoucnu místo na vysněném pracovišti. Špatní studenti nebo věční flákači, kteří demotivují ostatní kolegy v kruhu, se velmi rychle odhalí a vyselektují. Množství nekvalitních absolventů nebezpečných sobě i pacientům se tak omezí na minimum.
Ohromným plusem je nakonec právě dostatek školitelů v pre- i postgraduálním vzdělávání, nikoli finanční ohodnocení, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pokud studenty nebo již absolventy nemá kdo učit, jak může člověka povolání bavit a jak nemá vyhořet? Přál bych si, abychom postupem času dokázali využít naplno pracovní potenciál mediků i u nás, a tím ulehčili přetíženému systému. Často je také zahraniční stáž brána vyučujícími spíše jako dovolená během studia. Takové tvrzení není pravdivé minimálně v zemích, které jsem uvedl výše. Studenti se poté nepochopitelně setkávají s neuznáváním stáží v Česku. Věřím, že časem se tyto nešvary začnou měnit i u nás.

A předávejte pozitivní energii dál K povolání lékaře vede často trnitá cesta. Studium se zdá být pro řadu z nás někdy víc než náročné. Každý občas potřebuje dobít energii a získat motivaci pro jeho další pokračování. Mně v tomhle zahraniční stáže jednoznačně pomohly, mohu je proto s čistým svědomím doporučit každému. Ve Švýcarsku se stávají povinností v rámci studia i následné předatestační praxe. Společně tak mohou nejen studenti přivážet svěží vítr a pozitivní energii k nám domů. Můžeme pomoci dále zlepšovat fungování našeho vzdělávání, nemocnic a vztahů v pracovních kolektivech. Překvapilo mě, že někteří lékaři v Ženevě znali a chválili úroveň lékařské péče u nás doma. To by nás mělo těšit a motivovat k další práci. Věřím, že těchto pozitivních sdělení bude stále přibývat.

Pavel Matuška, 6. ročník VL 

Již delší dobu jsem měl potřebu změnit prostředí. Chtěl jsem poznat odlišný systém vzdělání a získat rozhled. Pokud máme přehled o tom, jak věci na různých místech probíhají, a umíme kriticky myslet, můžeme si vytvořit vlastní plnohodnotný názor. Hledal jsem vlastní cestu k tomuto povolání (nikoli zaměstnání či práci, to já rozlišuji). Chtěl jsem vědět, jakým způsobem chci medicínu dělat, nebo jestli vůbec…

Hledal jsem takovou náplň mých pracovních dní, abych si na konci týdne řekl „to už je zase víkend“ a těšil se na pondělí. V tom, co děláme, musí být vášeň, jinak nemůžeme být v životě nikdy úplně šťastni. U nás doma, v Česku, jsem tuto vášeň opakovaně ztrácel. Říkal jsem si, že bych se měl možná podobně jako řada dalších lidí věnovat jiným projektům nebo začít studovat odlišnou školu. I díky zahraničním stážím jsem potřebnou vášeň opět začal nacházet.

Vystupte z komfortní zóny
Během studia jsem měl možnost sledovat práci lékařů v Rize, Bordeaux, Paříži, Ženevě a Indonésii. Možná nejzajímavější zkušenost, v USA, mne ale zatím ještě čeká. Nejtěžší částí na realizaci takové stáže nejsou zdaleka peníze (stipendium pokryje téměř veškeré náklady), ale schopnost vyjít z komfortní zóny a poprat se s nikdy nekončící administrativou. Jednoznačným plusem zahraničních stáží je možnost vyzkoušet si své teoretické znalosti a naučit se je užívat v praxi. To je také jediná smysluplná cesta, jak si zafixovat a správně používat vědomosti, kterých se učíme velké množství a které bohužel v Česku tak rychle zapomínáme. Díky stážím jsem si navíc vytvořil mezinárodní síť známostí v oboru, zdokonalil se jazykově a získal odborné dovednosti. 

Získejte praktické zkušenosti…
Stáže jsou často koncipovány prakticky. Student se stává součástí týmu, je asistentem konkrétního lékaře. Vyšetřuje pacienty, asistuje během operací, vyřizuje nemalou část papírové dokumentace, telefonuje s lékaři z jiných oddělení, pracuje s nemocničním systémem apod. Tímto způsobem se nejen rychle učí, ale také pomáhá přidělenému lékaři a značně mu šetří čas. Ten jej využívá k vytvoření užší vazby s pacientem. Lékař tak není v celodenním stresovém módu a eliminuje možné chyby v průběhu práce. Takový režim vede mediky k odpovědnosti a motivaci, a to jak ve vztahu k jejich pacientům, tak ke svému staršímu neatestovanému kolegovi.

… hodnocení i doporučení…
Medici nejsou na oddělení navíc, naopak jsou vyžadováni a každé oddělení je potřebuje. Studentům, kterých bývá méně než u nás, je přiděleno místo v kanceláři častokrát společně s lékaři. Jednotlivá oddělení jsou větší, medici tak mají někdy na starost hned několik pacientů. V klinických ročnících tedy pracují se skutečnými pacienty, jejich příběhy, nikoli se simulátory. Za takto odvedenou práci dostávají adekvátní finanční ohodnocení, evaluaci a pro takový systém vzdělávání klíčové doporučující dopisy, díky kterým zvyšují své šance získat v budoucnu místo na vysněném pracovišti. Špatní studenti nebo věční flákači, kteří demotivují ostatní kolegy v kruhu, se velmi rychle odhalí a vyselektují. Množství nekvalitních absolventů nebezpečných sobě i pacientům se tak omezí na minimum.
Ohromným plusem je nakonec právě dostatek školitelů v pre- i postgraduálním vzdělávání, nikoli finanční ohodnocení, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pokud studenty nebo již absolventy nemá kdo učit, jak může člověka povolání bavit a jak nemá vyhořet? Přál bych si, abychom postupem času dokázali využít naplno pracovní potenciál mediků i u nás, a tím ulehčili přetíženému systému. Často je také zahraniční stáž brána vyučujícími spíše jako dovolená během studia. Takové tvrzení není pravdivé minimálně v zemích, které jsem uvedl výše. Studenti se poté nepochopitelně setkávají s neuznáváním stáží v Česku. Věřím, že časem se tyto nešvary začnou měnit i u nás.

A předávejte pozitivní energii dál K povolání lékaře vede často trnitá cesta. Studium se zdá být pro řadu z nás někdy víc než náročné. Každý občas potřebuje dobít energii a získat motivaci pro jeho další pokračování. Mně v tomhle zahraniční stáže jednoznačně pomohly, mohu je proto s čistým svědomím doporučit každému. Ve Švýcarsku se stávají povinností v rámci studia i následné předatestační praxe. Společně tak mohou nejen studenti přivážet svěží vítr a pozitivní energii k nám domů. Můžeme pomoci dále zlepšovat fungování našeho vzdělávání, nemocnic a vztahů v pracovních kolektivech. Překvapilo mě, že někteří lékaři v Ženevě znali a chválili úroveň lékařské péče u nás doma. To by nás mělo těšit a motivovat k další práci. Věřím, že těchto pozitivních sdělení bude stále přibývat.

Pavel Matuška, 6. ročník VL