1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova
Aktuální číslo

Jak naložíme s milióny pro Jedničku

Diskuse Asociace děkanů lékařských fakult ČR s představiteli ministerstev školství i zdravotnictví
a s premiérem byly přetaveny do reality. Desetiletý program posílení lékařských fakult částkou takřka 7 miliard korun je významnou součástí řešení dlouhodobého demografického problému. Tedy faktu, že lékařů odchází do důchodu více, než kolik jich absolvuje. Navíc jde o řešení partnerské, neboť v minulých letech jsme byli svědky různých nátlaků k navyšování počtu mediků, ovšem bez opory ve financování.

Pro naši fakultu program představuje přibližně 20 procent studijního příspěvku navíc – od letoška, s dalším nárůstem (!) po dvou letech – a o 15 procent studentů navíc, postupně od nového prvního ročníku, tudíž
s plným náběhem vlastně až za šest let.
Ti, kdo mají zájem o fakta týkající se naší fakulty a třeba sem tam prolistují časopis Jednička (třeba ten minulý s infografikou :)), ví, že se ani zdaleka nepřiblížíme číslům, která 1. LF UK před lety dopomohla
k přívlastku „masová“. No a těm, kteří dodnes šikovně onu masovost z jakýchkoli důvodů využívají, počínaje sebelítostí až po aktivní marketing, asi není pomoci...

82983


70 % osobních nákladů do mezd
Co ale program posílení lékařských fakult bude znamenat pro realitu všedního dne? Od toho příjemnějšího. Dotace na medika se přiblíží částce, kterou nás jeho vzdělávání opravdu stojí a umožní nám významně přiblížit plat „školský“ platu „nemocničnímu“. Sedmdesát procent částky se rozdělí po odpočtu odvodů do mzdových limitů pracovišť podle toho, kolik studentů na nich stráví kolik hodin výuky. Třicet procent částky bude vyhrazeno většinově na kvartální odměny na pracovištích, odměny pro přednosty
a pro částečné posílení agend děkanátu souvisejících s nárůstem počtu studentů.

Na přednostovi záleží
A co zato? Velmi aktivní roli budou muset sehrát zejména přednostové a garanti předmětů. A to jak tvůrčí
a pedagogickou, tak manažerskou. Právě přednosta musí vědět, koho má ve svém týmu odměnit a za co. Právě přednosta musí vědět, jak vysoký úvazek pro svého učitele potřebuje a co mu ze svého limitu nabídne. Nejen přímo za kurikulární výuku, ale nepochybně i za věci učiněné pro fakultu, univerzitu a obor – od chození „do taláru“ přes pomoc s Dnem otevřených dveří a dalšími fakultními akcemi až po vedení volitelných předmětů.
Nechci teď široce uvádět kazuistiky, jak by to být nemělo, s nimiž se čas od času při rozdělování odměn (v poslední době míváme 14 platů ročně) na některých pracovištích setkáváme. Ale jen pro příklad, typicky zaznívá: „Aha, já zapomněl rozepsat odměny.“ Nebo dokonce: „Víte co, paní XY z děkanátu, rozepište jim to všem stejně podle procent výše úvazku.“

Poptávka po externí výuce existuje
Garant předmětu musí aktivně vytvářet podmínky pro kvalitní výuku a pečovat o dostatečnou, především klinickou, výukovou základnu. Z hlediska koncepce, kapacity i personálního zajištění. A nenechme se mýlit, poptávka po možnosti učit pro fakultu na externích pracovištích je. A dokážou ji využívat i ostatní lékařské fakulty. Není tedy možné jen rezignovaně čekat s tvrzením „kolik studentů se vejde k nám na chodbu ve VFN“ a teoreticky mentorovat, co by měl – pokud možno – zařídit či udělat někdo jiný. Bude třeba podporovat přednosty s aktivním tahem na bránu, kteří umí sestavit nezbytný tým pro výuku a záleží jim nejen na rozvoji oborů, ale také na prosperitě fakulty jako celku.

Pozitivní atmosféru cítí i studenti
V souvislosti s výše uvedeným je vhodné připomenout i filozofii kvartálních odměn plánovaných
v programu. Proč je na některých pracovištích tradiční nouze o habilitované a o (úspěšné) studenty doktorských studijních programů? Připusťme, že i opačný extrém může někdy budit rozpaky, nicméně existence solidní akademické základny oboru je jasnou vizitkou přednosty. Jak významnými hráči na poli akademické medicíny jsou jednotlivé kliniky a ústavy? Najdeme takové, které po léta nemají ani jediný (!) grant v barvách fakulty (aktuální čísla máme tradičně na webu fakulty) a kde lokální kultura naznačuje, že studenti a věda vlastně zdržují od „práce“.
Právě na přednostovi záleží, jaké je klima daného pracoviště. Zda funguje jako krajská nemocnice
s trpěným učilištěm a s obrazem „vědy“ jako mantry pro získávání akademických titulů. Titulů z jejich pohledu stojících na „našich zkušenostech s“ nebo ještě hůře na nejrůznějších „připisovačkách“, o nichž petent ani přesně neví, o čem jsou, ale musí je doložit, aby splnil určitou kvótu. Nebo zda se jedná
o špičkové, světově kompetitivní a respektované pracoviště akademické medicíny. A ono vlastně ani nepřekvapí, že pozitivní atmosféra na pracovištích, která takříkajíc jedou, je, soudě podle hodnocení výuky studenty, jaksi intuitivně vnímána pozitivně i jimi.

Příležitost rozvoje pro všechny!
Tedy, sečteno a podtrženo, máme před sebou docela zajímavou rozvojovou příležitost. A určitě náročnou. Pro přednosty (a jejich energii rozvíjet své obory). Pro učitele v jejich týmech (kteří neučí proto, že se tady na fakultě prostě učí, ale proto, že cítí spoluzodpovědnost za další generaci lékařského stavu a navíc učí rádi). Pro nás akademiky (abychom místo nálepkování a tunelového vidění prizmatem partikulárního zájmu byli schopni naplňovat komplexitu fakultního poslání). A koneckonců i pro studenty (aby se učili pracovat
s fakty, nikoli s dojmy) a vůbec pro všechny z nás (abychom se při nejrůznějších příležitostech namísto diskuse neskrývali za paušalizující a kanibalizující „my a oni“).
Nejsou to úkoly snadné, nicméně si musíme uvědomit, že peníze již přicházejí a na studenty máme na našich klinikách a ústavech, někdo více a někdo méně, čas na přípravu. Ale hlavně – vše výše zmíněné je zcela zásadní pro úspěšné fungování naší Jedničky obecně!

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK


Hodnocení výuky studenty není jen formalitou

Nejprve trochu historie: Hodnocení výuky studenty na celofakultní úrovni v tichosti oslavilo 20. narozeniny. V prvních letech probíhalo na tištěných formulářích, které se anonymně odevzdávaly do „volební urny“ na studijním oddělení. V roce 2006 vznikl dosud používaný dotazník v elektronické verzi, později propojený se systémem SIS, ponechávaný od svého vzniku – až na malé výjimky – téměř beze změn, což umožňuje snadné meziroční srovnání výsledků. To pak dovoluje identifikovat jednak opakované stížnosti studentů
a jednak i efektivitu jejich řešení, tedy zda opravdu vedlo k nápravě.

Jedním z kritických problémů, se kterými se však Komise pro hodnocení výuky i vedení fakulty při rozboru výsledků ankety potýkají, je počet studentů, kteří se v daném akademickém roce hodnocení zúčastnili. Graf ukazuje počty hodnotících studentů a připomínek za posledních 7 let – pokud si uvědomíme, že na fakultě studuje více než 4500 studentů, pak počet hodnotících představuje v průměru méně než 20 %.

A teď pár poznámek k zásadní otázce, zda je hodnocení výuky studenty jen formalitou, nebo užitečným nástrojem. Jako fyziolog samozřejmě vycházím z předpokladu, že má-li jakýkoli fyziologický proces
v organismu dobře fungovat, musí být kontrolován zpětnovazebnou smyčkou. Fakulta je svébytným organismem a pedagogický proces by tedy logicky měl mít zpětnovazebný mechanismus, který ho bude udržovat na „fyziologické“ (rozuměj: co možná nejlepší) úrovni. Schéma ukazuje, jak by měl tento mechanismus fungovat, odvodíme-li ho od obecné teorie regulací.

82984

Jak to funguje v praxi?
Výsledky hodnocení se na základě zprávy komise každý rok velmi podrobně zabývá jak kolegium děkana, tak i akademický senát. Podrobná zpráva je navíc každoročně předávána i na Rektorát UK a zástupci jednotlivých fakult univerzity se každoročně scházejí, aby probrali výsledky fakultních anket a závěry, které z toho děkani vyvozují. Přednostové všech pracovišť naší fakulty jsou každoročně písemně upozorňováni na anketu a vyzváni k vyjádření. Důležité je především to, že tato vyjádření obsahují nejen vysvětlení podstaty kritizovaných problémů, ale hlavně návrhy řešení situace do budoucna, aby ubylo důvodů k negativnímu hodnocení. S potěšením lze sledovat, že přednostů, kteří se systematicky anketou zabývají, každoročně přibývá.

Pozitivních dopadů by mohlo být ještě víc…
Pozitivních dopadů studentského hodnocení výuky, které lze vysledovat ze srovnání s předchozími roky, už je tak dnes opravdu dost. Ale po pravdě řečeno, mohlo by jich být výrazně víc. Interpretovat racionálně výsledky je totiž někdy vzhledem k malému počtu respondentů dost obtížné. To je nakonec příčinou klasického „circulus vitiosus“, kdy se studenti často neúčastní ankety pod vlivem pocitu, že se jejich stížnostmi nikdo nezabývá, a tudíž se ani nic k lepšímu nemůže změnit. Důsledkem pak je, že počet připomínek je natolik malý, že nenutí a ani nemůže nutit přednosty, aby zjednali v dané věci nápravu. No,
a to logicky vede zpět u řady studentů k pocitu, že vlastně hodnocení nemá žádný praktický význam.

… vyžaduje to ale větší zapojení studentů!
Rád bych proto naše studenty poprosil, aby se ankety pravidelně a zodpovědně účastnili. Zodpovědně znamená, aby obětovali chvíli času tomu, že se nad svým hodnocením zamyslí. Věrohodnost vyjádření každého studenta totiž závisí nejen na formě a smysluplnosti případného slovního komentáře, ale i na logickém hodnocení jednotlivých položek ve formulářích (pokud si např. student stěžuje na malý počet pacientů v oboru, jakým je Hygiena a epidemiologie, kde žádní pacienti nejsou, pak jeho vyjádření samozřejmě není příliš důvěryhodné). Kromě toho je dobré se k výuce vyjádřit i v případě, že dotyčná studentka nebo student nemají zásadní výhrady k organizaci a průběhu výuky, či jsou s něčím dokonce spokojeni. Rád bych připomněl, že je obtížné něco rozumně kontrolovat a řídit, pokud není dobře fungující zpětná vazba. Přednostové, akademický senát i kolegium děkana potřebují znát názory studentů – a to jak negativní, tak i pozitivní. Bez toho se dá výuka jen opravdu obtížně nasměrovat tak, aby vyhovovala požadavkům pedagogů i potřebám studentů.

Otomar Kittnar, člen Komise pro hodnocení výuky


 


 

Rozhovory

Jak naložíme s milióny pro Jedničku

Diskuse Asociace děkanů lékařských fakult ČR s představiteli ministerstev školství i zdravotnictví
a s premiérem byly přetaveny do reality. Desetiletý program posílení lékařských fakult částkou takřka 7 miliard korun je významnou součástí řešení dlouhodobého demografického problému. Tedy faktu, že lékařů odchází do důchodu více, než kolik jich absolvuje. Navíc jde o řešení partnerské, neboť v minulých letech jsme byli svědky různých nátlaků k navyšování počtu mediků, ovšem bez opory ve financování.

Pro naši fakultu program představuje přibližně 20 procent studijního příspěvku navíc – od letoška, s dalším nárůstem (!) po dvou letech – a o 15 procent studentů navíc, postupně od nového prvního ročníku, tudíž
s plným náběhem vlastně až za šest let.
Ti, kdo mají zájem o fakta týkající se naší fakulty a třeba sem tam prolistují časopis Jednička (třeba ten minulý s infografikou :)), ví, že se ani zdaleka nepřiblížíme číslům, která 1. LF UK před lety dopomohla
k přívlastku „masová“. No a těm, kteří dodnes šikovně onu masovost z jakýchkoli důvodů využívají, počínaje sebelítostí až po aktivní marketing, asi není pomoci...

82983


70 % osobních nákladů do mezd
Co ale program posílení lékařských fakult bude znamenat pro realitu všedního dne? Od toho příjemnějšího. Dotace na medika se přiblíží částce, kterou nás jeho vzdělávání opravdu stojí a umožní nám významně přiblížit plat „školský“ platu „nemocničnímu“. Sedmdesát procent částky se rozdělí po odpočtu odvodů do mzdových limitů pracovišť podle toho, kolik studentů na nich stráví kolik hodin výuky. Třicet procent částky bude vyhrazeno většinově na kvartální odměny na pracovištích, odměny pro přednosty
a pro částečné posílení agend děkanátu souvisejících s nárůstem počtu studentů.

Na přednostovi záleží
A co zato? Velmi aktivní roli budou muset sehrát zejména přednostové a garanti předmětů. A to jak tvůrčí
a pedagogickou, tak manažerskou. Právě přednosta musí vědět, koho má ve svém týmu odměnit a za co. Právě přednosta musí vědět, jak vysoký úvazek pro svého učitele potřebuje a co mu ze svého limitu nabídne. Nejen přímo za kurikulární výuku, ale nepochybně i za věci učiněné pro fakultu, univerzitu a obor – od chození „do taláru“ přes pomoc s Dnem otevřených dveří a dalšími fakultními akcemi až po vedení volitelných předmětů.
Nechci teď široce uvádět kazuistiky, jak by to být nemělo, s nimiž se čas od času při rozdělování odměn (v poslední době míváme 14 platů ročně) na některých pracovištích setkáváme. Ale jen pro příklad, typicky zaznívá: „Aha, já zapomněl rozepsat odměny.“ Nebo dokonce: „Víte co, paní XY z děkanátu, rozepište jim to všem stejně podle procent výše úvazku.“

Poptávka po externí výuce existuje
Garant předmětu musí aktivně vytvářet podmínky pro kvalitní výuku a pečovat o dostatečnou, především klinickou, výukovou základnu. Z hlediska koncepce, kapacity i personálního zajištění. A nenechme se mýlit, poptávka po možnosti učit pro fakultu na externích pracovištích je. A dokážou ji využívat i ostatní lékařské fakulty. Není tedy možné jen rezignovaně čekat s tvrzením „kolik studentů se vejde k nám na chodbu ve VFN“ a teoreticky mentorovat, co by měl – pokud možno – zařídit či udělat někdo jiný. Bude třeba podporovat přednosty s aktivním tahem na bránu, kteří umí sestavit nezbytný tým pro výuku a záleží jim nejen na rozvoji oborů, ale také na prosperitě fakulty jako celku.

Pozitivní atmosféru cítí i studenti
V souvislosti s výše uvedeným je vhodné připomenout i filozofii kvartálních odměn plánovaných
v programu. Proč je na některých pracovištích tradiční nouze o habilitované a o (úspěšné) studenty doktorských studijních programů? Připusťme, že i opačný extrém může někdy budit rozpaky, nicméně existence solidní akademické základny oboru je jasnou vizitkou přednosty. Jak významnými hráči na poli akademické medicíny jsou jednotlivé kliniky a ústavy? Najdeme takové, které po léta nemají ani jediný (!) grant v barvách fakulty (aktuální čísla máme tradičně na webu fakulty) a kde lokální kultura naznačuje, že studenti a věda vlastně zdržují od „práce“.
Právě na přednostovi záleží, jaké je klima daného pracoviště. Zda funguje jako krajská nemocnice
s trpěným učilištěm a s obrazem „vědy“ jako mantry pro získávání akademických titulů. Titulů z jejich pohledu stojících na „našich zkušenostech s“ nebo ještě hůře na nejrůznějších „připisovačkách“, o nichž petent ani přesně neví, o čem jsou, ale musí je doložit, aby splnil určitou kvótu. Nebo zda se jedná
o špičkové, světově kompetitivní a respektované pracoviště akademické medicíny. A ono vlastně ani nepřekvapí, že pozitivní atmosféra na pracovištích, která takříkajíc jedou, je, soudě podle hodnocení výuky studenty, jaksi intuitivně vnímána pozitivně i jimi.

Příležitost rozvoje pro všechny!
Tedy, sečteno a podtrženo, máme před sebou docela zajímavou rozvojovou příležitost. A určitě náročnou. Pro přednosty (a jejich energii rozvíjet své obory). Pro učitele v jejich týmech (kteří neučí proto, že se tady na fakultě prostě učí, ale proto, že cítí spoluzodpovědnost za další generaci lékařského stavu a navíc učí rádi). Pro nás akademiky (abychom místo nálepkování a tunelového vidění prizmatem partikulárního zájmu byli schopni naplňovat komplexitu fakultního poslání). A koneckonců i pro studenty (aby se učili pracovat
s fakty, nikoli s dojmy) a vůbec pro všechny z nás (abychom se při nejrůznějších příležitostech namísto diskuse neskrývali za paušalizující a kanibalizující „my a oni“).
Nejsou to úkoly snadné, nicméně si musíme uvědomit, že peníze již přicházejí a na studenty máme na našich klinikách a ústavech, někdo více a někdo méně, čas na přípravu. Ale hlavně – vše výše zmíněné je zcela zásadní pro úspěšné fungování naší Jedničky obecně!

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK


Hodnocení výuky studenty není jen formalitou

Nejprve trochu historie: Hodnocení výuky studenty na celofakultní úrovni v tichosti oslavilo 20. narozeniny. V prvních letech probíhalo na tištěných formulářích, které se anonymně odevzdávaly do „volební urny“ na studijním oddělení. V roce 2006 vznikl dosud používaný dotazník v elektronické verzi, později propojený se systémem SIS, ponechávaný od svého vzniku – až na malé výjimky – téměř beze změn, což umožňuje snadné meziroční srovnání výsledků. To pak dovoluje identifikovat jednak opakované stížnosti studentů
a jednak i efektivitu jejich řešení, tedy zda opravdu vedlo k nápravě.

Jedním z kritických problémů, se kterými se však Komise pro hodnocení výuky i vedení fakulty při rozboru výsledků ankety potýkají, je počet studentů, kteří se v daném akademickém roce hodnocení zúčastnili. Graf ukazuje počty hodnotících studentů a připomínek za posledních 7 let – pokud si uvědomíme, že na fakultě studuje více než 4500 studentů, pak počet hodnotících představuje v průměru méně než 20 %.

A teď pár poznámek k zásadní otázce, zda je hodnocení výuky studenty jen formalitou, nebo užitečným nástrojem. Jako fyziolog samozřejmě vycházím z předpokladu, že má-li jakýkoli fyziologický proces
v organismu dobře fungovat, musí být kontrolován zpětnovazebnou smyčkou. Fakulta je svébytným organismem a pedagogický proces by tedy logicky měl mít zpětnovazebný mechanismus, který ho bude udržovat na „fyziologické“ (rozuměj: co možná nejlepší) úrovni. Schéma ukazuje, jak by měl tento mechanismus fungovat, odvodíme-li ho od obecné teorie regulací.

82984

Jak to funguje v praxi?
Výsledky hodnocení se na základě zprávy komise každý rok velmi podrobně zabývá jak kolegium děkana, tak i akademický senát. Podrobná zpráva je navíc každoročně předávána i na Rektorát UK a zástupci jednotlivých fakult univerzity se každoročně scházejí, aby probrali výsledky fakultních anket a závěry, které z toho děkani vyvozují. Přednostové všech pracovišť naší fakulty jsou každoročně písemně upozorňováni na anketu a vyzváni k vyjádření. Důležité je především to, že tato vyjádření obsahují nejen vysvětlení podstaty kritizovaných problémů, ale hlavně návrhy řešení situace do budoucna, aby ubylo důvodů k negativnímu hodnocení. S potěšením lze sledovat, že přednostů, kteří se systematicky anketou zabývají, každoročně přibývá.

Pozitivních dopadů by mohlo být ještě víc…
Pozitivních dopadů studentského hodnocení výuky, které lze vysledovat ze srovnání s předchozími roky, už je tak dnes opravdu dost. Ale po pravdě řečeno, mohlo by jich být výrazně víc. Interpretovat racionálně výsledky je totiž někdy vzhledem k malému počtu respondentů dost obtížné. To je nakonec příčinou klasického „circulus vitiosus“, kdy se studenti často neúčastní ankety pod vlivem pocitu, že se jejich stížnostmi nikdo nezabývá, a tudíž se ani nic k lepšímu nemůže změnit. Důsledkem pak je, že počet připomínek je natolik malý, že nenutí a ani nemůže nutit přednosty, aby zjednali v dané věci nápravu. No,
a to logicky vede zpět u řady studentů k pocitu, že vlastně hodnocení nemá žádný praktický význam.

… vyžaduje to ale větší zapojení studentů!
Rád bych proto naše studenty poprosil, aby se ankety pravidelně a zodpovědně účastnili. Zodpovědně znamená, aby obětovali chvíli času tomu, že se nad svým hodnocením zamyslí. Věrohodnost vyjádření každého studenta totiž závisí nejen na formě a smysluplnosti případného slovního komentáře, ale i na logickém hodnocení jednotlivých položek ve formulářích (pokud si např. student stěžuje na malý počet pacientů v oboru, jakým je Hygiena a epidemiologie, kde žádní pacienti nejsou, pak jeho vyjádření samozřejmě není příliš důvěryhodné). Kromě toho je dobré se k výuce vyjádřit i v případě, že dotyčná studentka nebo student nemají zásadní výhrady k organizaci a průběhu výuky, či jsou s něčím dokonce spokojeni. Rád bych připomněl, že je obtížné něco rozumně kontrolovat a řídit, pokud není dobře fungující zpětná vazba. Přednostové, akademický senát i kolegium děkana potřebují znát názory studentů – a to jak negativní, tak i pozitivní. Bez toho se dá výuka jen opravdu obtížně nasměrovat tak, aby vyhovovala požadavkům pedagogů i potřebám studentů.

Otomar Kittnar, člen Komise pro hodnocení výuky


 


 

Téma

Jak naložíme s milióny pro Jedničku

Diskuse Asociace děkanů lékařských fakult ČR s představiteli ministerstev školství i zdravotnictví
a s premiérem byly přetaveny do reality. Desetiletý program posílení lékařských fakult částkou takřka 7 miliard korun je významnou součástí řešení dlouhodobého demografického problému. Tedy faktu, že lékařů odchází do důchodu více, než kolik jich absolvuje. Navíc jde o řešení partnerské, neboť v minulých letech jsme byli svědky různých nátlaků k navyšování počtu mediků, ovšem bez opory ve financování.

Pro naši fakultu program představuje přibližně 20 procent studijního příspěvku navíc – od letoška, s dalším nárůstem (!) po dvou letech – a o 15 procent studentů navíc, postupně od nového prvního ročníku, tudíž
s plným náběhem vlastně až za šest let.
Ti, kdo mají zájem o fakta týkající se naší fakulty a třeba sem tam prolistují časopis Jednička (třeba ten minulý s infografikou :)), ví, že se ani zdaleka nepřiblížíme číslům, která 1. LF UK před lety dopomohla
k přívlastku „masová“. No a těm, kteří dodnes šikovně onu masovost z jakýchkoli důvodů využívají, počínaje sebelítostí až po aktivní marketing, asi není pomoci...

82983


70 % osobních nákladů do mezd
Co ale program posílení lékařských fakult bude znamenat pro realitu všedního dne? Od toho příjemnějšího. Dotace na medika se přiblíží částce, kterou nás jeho vzdělávání opravdu stojí a umožní nám významně přiblížit plat „školský“ platu „nemocničnímu“. Sedmdesát procent částky se rozdělí po odpočtu odvodů do mzdových limitů pracovišť podle toho, kolik studentů na nich stráví kolik hodin výuky. Třicet procent částky bude vyhrazeno většinově na kvartální odměny na pracovištích, odměny pro přednosty
a pro částečné posílení agend děkanátu souvisejících s nárůstem počtu studentů.

Na přednostovi záleží
A co zato? Velmi aktivní roli budou muset sehrát zejména přednostové a garanti předmětů. A to jak tvůrčí
a pedagogickou, tak manažerskou. Právě přednosta musí vědět, koho má ve svém týmu odměnit a za co. Právě přednosta musí vědět, jak vysoký úvazek pro svého učitele potřebuje a co mu ze svého limitu nabídne. Nejen přímo za kurikulární výuku, ale nepochybně i za věci učiněné pro fakultu, univerzitu a obor – od chození „do taláru“ přes pomoc s Dnem otevřených dveří a dalšími fakultními akcemi až po vedení volitelných předmětů.
Nechci teď široce uvádět kazuistiky, jak by to být nemělo, s nimiž se čas od času při rozdělování odměn (v poslední době míváme 14 platů ročně) na některých pracovištích setkáváme. Ale jen pro příklad, typicky zaznívá: „Aha, já zapomněl rozepsat odměny.“ Nebo dokonce: „Víte co, paní XY z děkanátu, rozepište jim to všem stejně podle procent výše úvazku.“

Poptávka po externí výuce existuje
Garant předmětu musí aktivně vytvářet podmínky pro kvalitní výuku a pečovat o dostatečnou, především klinickou, výukovou základnu. Z hlediska koncepce, kapacity i personálního zajištění. A nenechme se mýlit, poptávka po možnosti učit pro fakultu na externích pracovištích je. A dokážou ji využívat i ostatní lékařské fakulty. Není tedy možné jen rezignovaně čekat s tvrzením „kolik studentů se vejde k nám na chodbu ve VFN“ a teoreticky mentorovat, co by měl – pokud možno – zařídit či udělat někdo jiný. Bude třeba podporovat přednosty s aktivním tahem na bránu, kteří umí sestavit nezbytný tým pro výuku a záleží jim nejen na rozvoji oborů, ale také na prosperitě fakulty jako celku.

Pozitivní atmosféru cítí i studenti
V souvislosti s výše uvedeným je vhodné připomenout i filozofii kvartálních odměn plánovaných
v programu. Proč je na některých pracovištích tradiční nouze o habilitované a o (úspěšné) studenty doktorských studijních programů? Připusťme, že i opačný extrém může někdy budit rozpaky, nicméně existence solidní akademické základny oboru je jasnou vizitkou přednosty. Jak významnými hráči na poli akademické medicíny jsou jednotlivé kliniky a ústavy? Najdeme takové, které po léta nemají ani jediný (!) grant v barvách fakulty (aktuální čísla máme tradičně na webu fakulty) a kde lokální kultura naznačuje, že studenti a věda vlastně zdržují od „práce“.
Právě na přednostovi záleží, jaké je klima daného pracoviště. Zda funguje jako krajská nemocnice
s trpěným učilištěm a s obrazem „vědy“ jako mantry pro získávání akademických titulů. Titulů z jejich pohledu stojících na „našich zkušenostech s“ nebo ještě hůře na nejrůznějších „připisovačkách“, o nichž petent ani přesně neví, o čem jsou, ale musí je doložit, aby splnil určitou kvótu. Nebo zda se jedná
o špičkové, světově kompetitivní a respektované pracoviště akademické medicíny. A ono vlastně ani nepřekvapí, že pozitivní atmosféra na pracovištích, která takříkajíc jedou, je, soudě podle hodnocení výuky studenty, jaksi intuitivně vnímána pozitivně i jimi.

Příležitost rozvoje pro všechny!
Tedy, sečteno a podtrženo, máme před sebou docela zajímavou rozvojovou příležitost. A určitě náročnou. Pro přednosty (a jejich energii rozvíjet své obory). Pro učitele v jejich týmech (kteří neučí proto, že se tady na fakultě prostě učí, ale proto, že cítí spoluzodpovědnost za další generaci lékařského stavu a navíc učí rádi). Pro nás akademiky (abychom místo nálepkování a tunelového vidění prizmatem partikulárního zájmu byli schopni naplňovat komplexitu fakultního poslání). A koneckonců i pro studenty (aby se učili pracovat
s fakty, nikoli s dojmy) a vůbec pro všechny z nás (abychom se při nejrůznějších příležitostech namísto diskuse neskrývali za paušalizující a kanibalizující „my a oni“).
Nejsou to úkoly snadné, nicméně si musíme uvědomit, že peníze již přicházejí a na studenty máme na našich klinikách a ústavech, někdo více a někdo méně, čas na přípravu. Ale hlavně – vše výše zmíněné je zcela zásadní pro úspěšné fungování naší Jedničky obecně!

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK


Hodnocení výuky studenty není jen formalitou

Nejprve trochu historie: Hodnocení výuky studenty na celofakultní úrovni v tichosti oslavilo 20. narozeniny. V prvních letech probíhalo na tištěných formulářích, které se anonymně odevzdávaly do „volební urny“ na studijním oddělení. V roce 2006 vznikl dosud používaný dotazník v elektronické verzi, později propojený se systémem SIS, ponechávaný od svého vzniku – až na malé výjimky – téměř beze změn, což umožňuje snadné meziroční srovnání výsledků. To pak dovoluje identifikovat jednak opakované stížnosti studentů
a jednak i efektivitu jejich řešení, tedy zda opravdu vedlo k nápravě.

Jedním z kritických problémů, se kterými se však Komise pro hodnocení výuky i vedení fakulty při rozboru výsledků ankety potýkají, je počet studentů, kteří se v daném akademickém roce hodnocení zúčastnili. Graf ukazuje počty hodnotících studentů a připomínek za posledních 7 let – pokud si uvědomíme, že na fakultě studuje více než 4500 studentů, pak počet hodnotících představuje v průměru méně než 20 %.

A teď pár poznámek k zásadní otázce, zda je hodnocení výuky studenty jen formalitou, nebo užitečným nástrojem. Jako fyziolog samozřejmě vycházím z předpokladu, že má-li jakýkoli fyziologický proces
v organismu dobře fungovat, musí být kontrolován zpětnovazebnou smyčkou. Fakulta je svébytným organismem a pedagogický proces by tedy logicky měl mít zpětnovazebný mechanismus, který ho bude udržovat na „fyziologické“ (rozuměj: co možná nejlepší) úrovni. Schéma ukazuje, jak by měl tento mechanismus fungovat, odvodíme-li ho od obecné teorie regulací.

82984

Jak to funguje v praxi?
Výsledky hodnocení se na základě zprávy komise každý rok velmi podrobně zabývá jak kolegium děkana, tak i akademický senát. Podrobná zpráva je navíc každoročně předávána i na Rektorát UK a zástupci jednotlivých fakult univerzity se každoročně scházejí, aby probrali výsledky fakultních anket a závěry, které z toho děkani vyvozují. Přednostové všech pracovišť naší fakulty jsou každoročně písemně upozorňováni na anketu a vyzváni k vyjádření. Důležité je především to, že tato vyjádření obsahují nejen vysvětlení podstaty kritizovaných problémů, ale hlavně návrhy řešení situace do budoucna, aby ubylo důvodů k negativnímu hodnocení. S potěšením lze sledovat, že přednostů, kteří se systematicky anketou zabývají, každoročně přibývá.

Pozitivních dopadů by mohlo být ještě víc…
Pozitivních dopadů studentského hodnocení výuky, které lze vysledovat ze srovnání s předchozími roky, už je tak dnes opravdu dost. Ale po pravdě řečeno, mohlo by jich být výrazně víc. Interpretovat racionálně výsledky je totiž někdy vzhledem k malému počtu respondentů dost obtížné. To je nakonec příčinou klasického „circulus vitiosus“, kdy se studenti často neúčastní ankety pod vlivem pocitu, že se jejich stížnostmi nikdo nezabývá, a tudíž se ani nic k lepšímu nemůže změnit. Důsledkem pak je, že počet připomínek je natolik malý, že nenutí a ani nemůže nutit přednosty, aby zjednali v dané věci nápravu. No,
a to logicky vede zpět u řady studentů k pocitu, že vlastně hodnocení nemá žádný praktický význam.

… vyžaduje to ale větší zapojení studentů!
Rád bych proto naše studenty poprosil, aby se ankety pravidelně a zodpovědně účastnili. Zodpovědně znamená, aby obětovali chvíli času tomu, že se nad svým hodnocením zamyslí. Věrohodnost vyjádření každého studenta totiž závisí nejen na formě a smysluplnosti případného slovního komentáře, ale i na logickém hodnocení jednotlivých položek ve formulářích (pokud si např. student stěžuje na malý počet pacientů v oboru, jakým je Hygiena a epidemiologie, kde žádní pacienti nejsou, pak jeho vyjádření samozřejmě není příliš důvěryhodné). Kromě toho je dobré se k výuce vyjádřit i v případě, že dotyčná studentka nebo student nemají zásadní výhrady k organizaci a průběhu výuky, či jsou s něčím dokonce spokojeni. Rád bych připomněl, že je obtížné něco rozumně kontrolovat a řídit, pokud není dobře fungující zpětná vazba. Přednostové, akademický senát i kolegium děkana potřebují znát názory studentů – a to jak negativní, tak i pozitivní. Bez toho se dá výuka jen opravdu obtížně nasměrovat tak, aby vyhovovala požadavkům pedagogů i potřebám studentů.

Otomar Kittnar, člen Komise pro hodnocení výuky


 


 

Co pro mě znamená Jednička

Jak naložíme s milióny pro Jedničku

Diskuse Asociace děkanů lékařských fakult ČR s představiteli ministerstev školství i zdravotnictví
a s premiérem byly přetaveny do reality. Desetiletý program posílení lékařských fakult částkou takřka 7 miliard korun je významnou součástí řešení dlouhodobého demografického problému. Tedy faktu, že lékařů odchází do důchodu více, než kolik jich absolvuje. Navíc jde o řešení partnerské, neboť v minulých letech jsme byli svědky různých nátlaků k navyšování počtu mediků, ovšem bez opory ve financování.

Pro naši fakultu program představuje přibližně 20 procent studijního příspěvku navíc – od letoška, s dalším nárůstem (!) po dvou letech – a o 15 procent studentů navíc, postupně od nového prvního ročníku, tudíž
s plným náběhem vlastně až za šest let.
Ti, kdo mají zájem o fakta týkající se naší fakulty a třeba sem tam prolistují časopis Jednička (třeba ten minulý s infografikou :)), ví, že se ani zdaleka nepřiblížíme číslům, která 1. LF UK před lety dopomohla
k přívlastku „masová“. No a těm, kteří dodnes šikovně onu masovost z jakýchkoli důvodů využívají, počínaje sebelítostí až po aktivní marketing, asi není pomoci...

82983


70 % osobních nákladů do mezd
Co ale program posílení lékařských fakult bude znamenat pro realitu všedního dne? Od toho příjemnějšího. Dotace na medika se přiblíží částce, kterou nás jeho vzdělávání opravdu stojí a umožní nám významně přiblížit plat „školský“ platu „nemocničnímu“. Sedmdesát procent částky se rozdělí po odpočtu odvodů do mzdových limitů pracovišť podle toho, kolik studentů na nich stráví kolik hodin výuky. Třicet procent částky bude vyhrazeno většinově na kvartální odměny na pracovištích, odměny pro přednosty
a pro částečné posílení agend děkanátu souvisejících s nárůstem počtu studentů.

Na přednostovi záleží
A co zato? Velmi aktivní roli budou muset sehrát zejména přednostové a garanti předmětů. A to jak tvůrčí
a pedagogickou, tak manažerskou. Právě přednosta musí vědět, koho má ve svém týmu odměnit a za co. Právě přednosta musí vědět, jak vysoký úvazek pro svého učitele potřebuje a co mu ze svého limitu nabídne. Nejen přímo za kurikulární výuku, ale nepochybně i za věci učiněné pro fakultu, univerzitu a obor – od chození „do taláru“ přes pomoc s Dnem otevřených dveří a dalšími fakultními akcemi až po vedení volitelných předmětů.
Nechci teď široce uvádět kazuistiky, jak by to být nemělo, s nimiž se čas od času při rozdělování odměn (v poslední době míváme 14 platů ročně) na některých pracovištích setkáváme. Ale jen pro příklad, typicky zaznívá: „Aha, já zapomněl rozepsat odměny.“ Nebo dokonce: „Víte co, paní XY z děkanátu, rozepište jim to všem stejně podle procent výše úvazku.“

Poptávka po externí výuce existuje
Garant předmětu musí aktivně vytvářet podmínky pro kvalitní výuku a pečovat o dostatečnou, především klinickou, výukovou základnu. Z hlediska koncepce, kapacity i personálního zajištění. A nenechme se mýlit, poptávka po možnosti učit pro fakultu na externích pracovištích je. A dokážou ji využívat i ostatní lékařské fakulty. Není tedy možné jen rezignovaně čekat s tvrzením „kolik studentů se vejde k nám na chodbu ve VFN“ a teoreticky mentorovat, co by měl – pokud možno – zařídit či udělat někdo jiný. Bude třeba podporovat přednosty s aktivním tahem na bránu, kteří umí sestavit nezbytný tým pro výuku a záleží jim nejen na rozvoji oborů, ale také na prosperitě fakulty jako celku.

Pozitivní atmosféru cítí i studenti
V souvislosti s výše uvedeným je vhodné připomenout i filozofii kvartálních odměn plánovaných
v programu. Proč je na některých pracovištích tradiční nouze o habilitované a o (úspěšné) studenty doktorských studijních programů? Připusťme, že i opačný extrém může někdy budit rozpaky, nicméně existence solidní akademické základny oboru je jasnou vizitkou přednosty. Jak významnými hráči na poli akademické medicíny jsou jednotlivé kliniky a ústavy? Najdeme takové, které po léta nemají ani jediný (!) grant v barvách fakulty (aktuální čísla máme tradičně na webu fakulty) a kde lokální kultura naznačuje, že studenti a věda vlastně zdržují od „práce“.
Právě na přednostovi záleží, jaké je klima daného pracoviště. Zda funguje jako krajská nemocnice
s trpěným učilištěm a s obrazem „vědy“ jako mantry pro získávání akademických titulů. Titulů z jejich pohledu stojících na „našich zkušenostech s“ nebo ještě hůře na nejrůznějších „připisovačkách“, o nichž petent ani přesně neví, o čem jsou, ale musí je doložit, aby splnil určitou kvótu. Nebo zda se jedná
o špičkové, světově kompetitivní a respektované pracoviště akademické medicíny. A ono vlastně ani nepřekvapí, že pozitivní atmosféra na pracovištích, která takříkajíc jedou, je, soudě podle hodnocení výuky studenty, jaksi intuitivně vnímána pozitivně i jimi.

Příležitost rozvoje pro všechny!
Tedy, sečteno a podtrženo, máme před sebou docela zajímavou rozvojovou příležitost. A určitě náročnou. Pro přednosty (a jejich energii rozvíjet své obory). Pro učitele v jejich týmech (kteří neučí proto, že se tady na fakultě prostě učí, ale proto, že cítí spoluzodpovědnost za další generaci lékařského stavu a navíc učí rádi). Pro nás akademiky (abychom místo nálepkování a tunelového vidění prizmatem partikulárního zájmu byli schopni naplňovat komplexitu fakultního poslání). A koneckonců i pro studenty (aby se učili pracovat
s fakty, nikoli s dojmy) a vůbec pro všechny z nás (abychom se při nejrůznějších příležitostech namísto diskuse neskrývali za paušalizující a kanibalizující „my a oni“).
Nejsou to úkoly snadné, nicméně si musíme uvědomit, že peníze již přicházejí a na studenty máme na našich klinikách a ústavech, někdo více a někdo méně, čas na přípravu. Ale hlavně – vše výše zmíněné je zcela zásadní pro úspěšné fungování naší Jedničky obecně!

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK


Hodnocení výuky studenty není jen formalitou

Nejprve trochu historie: Hodnocení výuky studenty na celofakultní úrovni v tichosti oslavilo 20. narozeniny. V prvních letech probíhalo na tištěných formulářích, které se anonymně odevzdávaly do „volební urny“ na studijním oddělení. V roce 2006 vznikl dosud používaný dotazník v elektronické verzi, později propojený se systémem SIS, ponechávaný od svého vzniku – až na malé výjimky – téměř beze změn, což umožňuje snadné meziroční srovnání výsledků. To pak dovoluje identifikovat jednak opakované stížnosti studentů
a jednak i efektivitu jejich řešení, tedy zda opravdu vedlo k nápravě.

Jedním z kritických problémů, se kterými se však Komise pro hodnocení výuky i vedení fakulty při rozboru výsledků ankety potýkají, je počet studentů, kteří se v daném akademickém roce hodnocení zúčastnili. Graf ukazuje počty hodnotících studentů a připomínek za posledních 7 let – pokud si uvědomíme, že na fakultě studuje více než 4500 studentů, pak počet hodnotících představuje v průměru méně než 20 %.

A teď pár poznámek k zásadní otázce, zda je hodnocení výuky studenty jen formalitou, nebo užitečným nástrojem. Jako fyziolog samozřejmě vycházím z předpokladu, že má-li jakýkoli fyziologický proces
v organismu dobře fungovat, musí být kontrolován zpětnovazebnou smyčkou. Fakulta je svébytným organismem a pedagogický proces by tedy logicky měl mít zpětnovazebný mechanismus, který ho bude udržovat na „fyziologické“ (rozuměj: co možná nejlepší) úrovni. Schéma ukazuje, jak by měl tento mechanismus fungovat, odvodíme-li ho od obecné teorie regulací.

82984

Jak to funguje v praxi?
Výsledky hodnocení se na základě zprávy komise každý rok velmi podrobně zabývá jak kolegium děkana, tak i akademický senát. Podrobná zpráva je navíc každoročně předávána i na Rektorát UK a zástupci jednotlivých fakult univerzity se každoročně scházejí, aby probrali výsledky fakultních anket a závěry, které z toho děkani vyvozují. Přednostové všech pracovišť naší fakulty jsou každoročně písemně upozorňováni na anketu a vyzváni k vyjádření. Důležité je především to, že tato vyjádření obsahují nejen vysvětlení podstaty kritizovaných problémů, ale hlavně návrhy řešení situace do budoucna, aby ubylo důvodů k negativnímu hodnocení. S potěšením lze sledovat, že přednostů, kteří se systematicky anketou zabývají, každoročně přibývá.

Pozitivních dopadů by mohlo být ještě víc…
Pozitivních dopadů studentského hodnocení výuky, které lze vysledovat ze srovnání s předchozími roky, už je tak dnes opravdu dost. Ale po pravdě řečeno, mohlo by jich být výrazně víc. Interpretovat racionálně výsledky je totiž někdy vzhledem k malému počtu respondentů dost obtížné. To je nakonec příčinou klasického „circulus vitiosus“, kdy se studenti často neúčastní ankety pod vlivem pocitu, že se jejich stížnostmi nikdo nezabývá, a tudíž se ani nic k lepšímu nemůže změnit. Důsledkem pak je, že počet připomínek je natolik malý, že nenutí a ani nemůže nutit přednosty, aby zjednali v dané věci nápravu. No,
a to logicky vede zpět u řady studentů k pocitu, že vlastně hodnocení nemá žádný praktický význam.

… vyžaduje to ale větší zapojení studentů!
Rád bych proto naše studenty poprosil, aby se ankety pravidelně a zodpovědně účastnili. Zodpovědně znamená, aby obětovali chvíli času tomu, že se nad svým hodnocením zamyslí. Věrohodnost vyjádření každého studenta totiž závisí nejen na formě a smysluplnosti případného slovního komentáře, ale i na logickém hodnocení jednotlivých položek ve formulářích (pokud si např. student stěžuje na malý počet pacientů v oboru, jakým je Hygiena a epidemiologie, kde žádní pacienti nejsou, pak jeho vyjádření samozřejmě není příliš důvěryhodné). Kromě toho je dobré se k výuce vyjádřit i v případě, že dotyčná studentka nebo student nemají zásadní výhrady k organizaci a průběhu výuky, či jsou s něčím dokonce spokojeni. Rád bych připomněl, že je obtížné něco rozumně kontrolovat a řídit, pokud není dobře fungující zpětná vazba. Přednostové, akademický senát i kolegium děkana potřebují znát názory studentů – a to jak negativní, tak i pozitivní. Bez toho se dá výuka jen opravdu obtížně nasměrovat tak, aby vyhovovala požadavkům pedagogů i potřebám studentů.

Otomar Kittnar, člen Komise pro hodnocení výuky


 


 

Jednička ve vědě

Jak naložíme s milióny pro Jedničku

Diskuse Asociace děkanů lékařských fakult ČR s představiteli ministerstev školství i zdravotnictví
a s premiérem byly přetaveny do reality. Desetiletý program posílení lékařských fakult částkou takřka 7 miliard korun je významnou součástí řešení dlouhodobého demografického problému. Tedy faktu, že lékařů odchází do důchodu více, než kolik jich absolvuje. Navíc jde o řešení partnerské, neboť v minulých letech jsme byli svědky různých nátlaků k navyšování počtu mediků, ovšem bez opory ve financování.

Pro naši fakultu program představuje přibližně 20 procent studijního příspěvku navíc – od letoška, s dalším nárůstem (!) po dvou letech – a o 15 procent studentů navíc, postupně od nového prvního ročníku, tudíž
s plným náběhem vlastně až za šest let.
Ti, kdo mají zájem o fakta týkající se naší fakulty a třeba sem tam prolistují časopis Jednička (třeba ten minulý s infografikou :)), ví, že se ani zdaleka nepřiblížíme číslům, která 1. LF UK před lety dopomohla
k přívlastku „masová“. No a těm, kteří dodnes šikovně onu masovost z jakýchkoli důvodů využívají, počínaje sebelítostí až po aktivní marketing, asi není pomoci...

82983


70 % osobních nákladů do mezd
Co ale program posílení lékařských fakult bude znamenat pro realitu všedního dne? Od toho příjemnějšího. Dotace na medika se přiblíží částce, kterou nás jeho vzdělávání opravdu stojí a umožní nám významně přiblížit plat „školský“ platu „nemocničnímu“. Sedmdesát procent částky se rozdělí po odpočtu odvodů do mzdových limitů pracovišť podle toho, kolik studentů na nich stráví kolik hodin výuky. Třicet procent částky bude vyhrazeno většinově na kvartální odměny na pracovištích, odměny pro přednosty
a pro částečné posílení agend děkanátu souvisejících s nárůstem počtu studentů.

Na přednostovi záleží
A co zato? Velmi aktivní roli budou muset sehrát zejména přednostové a garanti předmětů. A to jak tvůrčí
a pedagogickou, tak manažerskou. Právě přednosta musí vědět, koho má ve svém týmu odměnit a za co. Právě přednosta musí vědět, jak vysoký úvazek pro svého učitele potřebuje a co mu ze svého limitu nabídne. Nejen přímo za kurikulární výuku, ale nepochybně i za věci učiněné pro fakultu, univerzitu a obor – od chození „do taláru“ přes pomoc s Dnem otevřených dveří a dalšími fakultními akcemi až po vedení volitelných předmětů.
Nechci teď široce uvádět kazuistiky, jak by to být nemělo, s nimiž se čas od času při rozdělování odměn (v poslední době míváme 14 platů ročně) na některých pracovištích setkáváme. Ale jen pro příklad, typicky zaznívá: „Aha, já zapomněl rozepsat odměny.“ Nebo dokonce: „Víte co, paní XY z děkanátu, rozepište jim to všem stejně podle procent výše úvazku.“

Poptávka po externí výuce existuje
Garant předmětu musí aktivně vytvářet podmínky pro kvalitní výuku a pečovat o dostatečnou, především klinickou, výukovou základnu. Z hlediska koncepce, kapacity i personálního zajištění. A nenechme se mýlit, poptávka po možnosti učit pro fakultu na externích pracovištích je. A dokážou ji využívat i ostatní lékařské fakulty. Není tedy možné jen rezignovaně čekat s tvrzením „kolik studentů se vejde k nám na chodbu ve VFN“ a teoreticky mentorovat, co by měl – pokud možno – zařídit či udělat někdo jiný. Bude třeba podporovat přednosty s aktivním tahem na bránu, kteří umí sestavit nezbytný tým pro výuku a záleží jim nejen na rozvoji oborů, ale také na prosperitě fakulty jako celku.

Pozitivní atmosféru cítí i studenti
V souvislosti s výše uvedeným je vhodné připomenout i filozofii kvartálních odměn plánovaných
v programu. Proč je na některých pracovištích tradiční nouze o habilitované a o (úspěšné) studenty doktorských studijních programů? Připusťme, že i opačný extrém může někdy budit rozpaky, nicméně existence solidní akademické základny oboru je jasnou vizitkou přednosty. Jak významnými hráči na poli akademické medicíny jsou jednotlivé kliniky a ústavy? Najdeme takové, které po léta nemají ani jediný (!) grant v barvách fakulty (aktuální čísla máme tradičně na webu fakulty) a kde lokální kultura naznačuje, že studenti a věda vlastně zdržují od „práce“.
Právě na přednostovi záleží, jaké je klima daného pracoviště. Zda funguje jako krajská nemocnice
s trpěným učilištěm a s obrazem „vědy“ jako mantry pro získávání akademických titulů. Titulů z jejich pohledu stojících na „našich zkušenostech s“ nebo ještě hůře na nejrůznějších „připisovačkách“, o nichž petent ani přesně neví, o čem jsou, ale musí je doložit, aby splnil určitou kvótu. Nebo zda se jedná
o špičkové, světově kompetitivní a respektované pracoviště akademické medicíny. A ono vlastně ani nepřekvapí, že pozitivní atmosféra na pracovištích, která takříkajíc jedou, je, soudě podle hodnocení výuky studenty, jaksi intuitivně vnímána pozitivně i jimi.

Příležitost rozvoje pro všechny!
Tedy, sečteno a podtrženo, máme před sebou docela zajímavou rozvojovou příležitost. A určitě náročnou. Pro přednosty (a jejich energii rozvíjet své obory). Pro učitele v jejich týmech (kteří neučí proto, že se tady na fakultě prostě učí, ale proto, že cítí spoluzodpovědnost za další generaci lékařského stavu a navíc učí rádi). Pro nás akademiky (abychom místo nálepkování a tunelového vidění prizmatem partikulárního zájmu byli schopni naplňovat komplexitu fakultního poslání). A koneckonců i pro studenty (aby se učili pracovat
s fakty, nikoli s dojmy) a vůbec pro všechny z nás (abychom se při nejrůznějších příležitostech namísto diskuse neskrývali za paušalizující a kanibalizující „my a oni“).
Nejsou to úkoly snadné, nicméně si musíme uvědomit, že peníze již přicházejí a na studenty máme na našich klinikách a ústavech, někdo více a někdo méně, čas na přípravu. Ale hlavně – vše výše zmíněné je zcela zásadní pro úspěšné fungování naší Jedničky obecně!

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK


Hodnocení výuky studenty není jen formalitou

Nejprve trochu historie: Hodnocení výuky studenty na celofakultní úrovni v tichosti oslavilo 20. narozeniny. V prvních letech probíhalo na tištěných formulářích, které se anonymně odevzdávaly do „volební urny“ na studijním oddělení. V roce 2006 vznikl dosud používaný dotazník v elektronické verzi, později propojený se systémem SIS, ponechávaný od svého vzniku – až na malé výjimky – téměř beze změn, což umožňuje snadné meziroční srovnání výsledků. To pak dovoluje identifikovat jednak opakované stížnosti studentů
a jednak i efektivitu jejich řešení, tedy zda opravdu vedlo k nápravě.

Jedním z kritických problémů, se kterými se však Komise pro hodnocení výuky i vedení fakulty při rozboru výsledků ankety potýkají, je počet studentů, kteří se v daném akademickém roce hodnocení zúčastnili. Graf ukazuje počty hodnotících studentů a připomínek za posledních 7 let – pokud si uvědomíme, že na fakultě studuje více než 4500 studentů, pak počet hodnotících představuje v průměru méně než 20 %.

A teď pár poznámek k zásadní otázce, zda je hodnocení výuky studenty jen formalitou, nebo užitečným nástrojem. Jako fyziolog samozřejmě vycházím z předpokladu, že má-li jakýkoli fyziologický proces
v organismu dobře fungovat, musí být kontrolován zpětnovazebnou smyčkou. Fakulta je svébytným organismem a pedagogický proces by tedy logicky měl mít zpětnovazebný mechanismus, který ho bude udržovat na „fyziologické“ (rozuměj: co možná nejlepší) úrovni. Schéma ukazuje, jak by měl tento mechanismus fungovat, odvodíme-li ho od obecné teorie regulací.

82984

Jak to funguje v praxi?
Výsledky hodnocení se na základě zprávy komise každý rok velmi podrobně zabývá jak kolegium děkana, tak i akademický senát. Podrobná zpráva je navíc každoročně předávána i na Rektorát UK a zástupci jednotlivých fakult univerzity se každoročně scházejí, aby probrali výsledky fakultních anket a závěry, které z toho děkani vyvozují. Přednostové všech pracovišť naší fakulty jsou každoročně písemně upozorňováni na anketu a vyzváni k vyjádření. Důležité je především to, že tato vyjádření obsahují nejen vysvětlení podstaty kritizovaných problémů, ale hlavně návrhy řešení situace do budoucna, aby ubylo důvodů k negativnímu hodnocení. S potěšením lze sledovat, že přednostů, kteří se systematicky anketou zabývají, každoročně přibývá.

Pozitivních dopadů by mohlo být ještě víc…
Pozitivních dopadů studentského hodnocení výuky, které lze vysledovat ze srovnání s předchozími roky, už je tak dnes opravdu dost. Ale po pravdě řečeno, mohlo by jich být výrazně víc. Interpretovat racionálně výsledky je totiž někdy vzhledem k malému počtu respondentů dost obtížné. To je nakonec příčinou klasického „circulus vitiosus“, kdy se studenti často neúčastní ankety pod vlivem pocitu, že se jejich stížnostmi nikdo nezabývá, a tudíž se ani nic k lepšímu nemůže změnit. Důsledkem pak je, že počet připomínek je natolik malý, že nenutí a ani nemůže nutit přednosty, aby zjednali v dané věci nápravu. No,
a to logicky vede zpět u řady studentů k pocitu, že vlastně hodnocení nemá žádný praktický význam.

… vyžaduje to ale větší zapojení studentů!
Rád bych proto naše studenty poprosil, aby se ankety pravidelně a zodpovědně účastnili. Zodpovědně znamená, aby obětovali chvíli času tomu, že se nad svým hodnocením zamyslí. Věrohodnost vyjádření každého studenta totiž závisí nejen na formě a smysluplnosti případného slovního komentáře, ale i na logickém hodnocení jednotlivých položek ve formulářích (pokud si např. student stěžuje na malý počet pacientů v oboru, jakým je Hygiena a epidemiologie, kde žádní pacienti nejsou, pak jeho vyjádření samozřejmě není příliš důvěryhodné). Kromě toho je dobré se k výuce vyjádřit i v případě, že dotyčná studentka nebo student nemají zásadní výhrady k organizaci a průběhu výuky, či jsou s něčím dokonce spokojeni. Rád bych připomněl, že je obtížné něco rozumně kontrolovat a řídit, pokud není dobře fungující zpětná vazba. Přednostové, akademický senát i kolegium děkana potřebují znát názory studentů – a to jak negativní, tak i pozitivní. Bez toho se dá výuka jen opravdu obtížně nasměrovat tak, aby vyhovovala požadavkům pedagogů i potřebám studentů.

Otomar Kittnar, člen Komise pro hodnocení výuky


 


 

Erasmus a stáže

Jak naložíme s milióny pro Jedničku

Diskuse Asociace děkanů lékařských fakult ČR s představiteli ministerstev školství i zdravotnictví
a s premiérem byly přetaveny do reality. Desetiletý program posílení lékařských fakult částkou takřka 7 miliard korun je významnou součástí řešení dlouhodobého demografického problému. Tedy faktu, že lékařů odchází do důchodu více, než kolik jich absolvuje. Navíc jde o řešení partnerské, neboť v minulých letech jsme byli svědky různých nátlaků k navyšování počtu mediků, ovšem bez opory ve financování.

Pro naši fakultu program představuje přibližně 20 procent studijního příspěvku navíc – od letoška, s dalším nárůstem (!) po dvou letech – a o 15 procent studentů navíc, postupně od nového prvního ročníku, tudíž
s plným náběhem vlastně až za šest let.
Ti, kdo mají zájem o fakta týkající se naší fakulty a třeba sem tam prolistují časopis Jednička (třeba ten minulý s infografikou :)), ví, že se ani zdaleka nepřiblížíme číslům, která 1. LF UK před lety dopomohla
k přívlastku „masová“. No a těm, kteří dodnes šikovně onu masovost z jakýchkoli důvodů využívají, počínaje sebelítostí až po aktivní marketing, asi není pomoci...

82983


70 % osobních nákladů do mezd
Co ale program posílení lékařských fakult bude znamenat pro realitu všedního dne? Od toho příjemnějšího. Dotace na medika se přiblíží částce, kterou nás jeho vzdělávání opravdu stojí a umožní nám významně přiblížit plat „školský“ platu „nemocničnímu“. Sedmdesát procent částky se rozdělí po odpočtu odvodů do mzdových limitů pracovišť podle toho, kolik studentů na nich stráví kolik hodin výuky. Třicet procent částky bude vyhrazeno většinově na kvartální odměny na pracovištích, odměny pro přednosty
a pro částečné posílení agend děkanátu souvisejících s nárůstem počtu studentů.

Na přednostovi záleží
A co zato? Velmi aktivní roli budou muset sehrát zejména přednostové a garanti předmětů. A to jak tvůrčí
a pedagogickou, tak manažerskou. Právě přednosta musí vědět, koho má ve svém týmu odměnit a za co. Právě přednosta musí vědět, jak vysoký úvazek pro svého učitele potřebuje a co mu ze svého limitu nabídne. Nejen přímo za kurikulární výuku, ale nepochybně i za věci učiněné pro fakultu, univerzitu a obor – od chození „do taláru“ přes pomoc s Dnem otevřených dveří a dalšími fakultními akcemi až po vedení volitelných předmětů.
Nechci teď široce uvádět kazuistiky, jak by to být nemělo, s nimiž se čas od času při rozdělování odměn (v poslední době míváme 14 platů ročně) na některých pracovištích setkáváme. Ale jen pro příklad, typicky zaznívá: „Aha, já zapomněl rozepsat odměny.“ Nebo dokonce: „Víte co, paní XY z děkanátu, rozepište jim to všem stejně podle procent výše úvazku.“

Poptávka po externí výuce existuje
Garant předmětu musí aktivně vytvářet podmínky pro kvalitní výuku a pečovat o dostatečnou, především klinickou, výukovou základnu. Z hlediska koncepce, kapacity i personálního zajištění. A nenechme se mýlit, poptávka po možnosti učit pro fakultu na externích pracovištích je. A dokážou ji využívat i ostatní lékařské fakulty. Není tedy možné jen rezignovaně čekat s tvrzením „kolik studentů se vejde k nám na chodbu ve VFN“ a teoreticky mentorovat, co by měl – pokud možno – zařídit či udělat někdo jiný. Bude třeba podporovat přednosty s aktivním tahem na bránu, kteří umí sestavit nezbytný tým pro výuku a záleží jim nejen na rozvoji oborů, ale také na prosperitě fakulty jako celku.

Pozitivní atmosféru cítí i studenti
V souvislosti s výše uvedeným je vhodné připomenout i filozofii kvartálních odměn plánovaných
v programu. Proč je na některých pracovištích tradiční nouze o habilitované a o (úspěšné) studenty doktorských studijních programů? Připusťme, že i opačný extrém může někdy budit rozpaky, nicméně existence solidní akademické základny oboru je jasnou vizitkou přednosty. Jak významnými hráči na poli akademické medicíny jsou jednotlivé kliniky a ústavy? Najdeme takové, které po léta nemají ani jediný (!) grant v barvách fakulty (aktuální čísla máme tradičně na webu fakulty) a kde lokální kultura naznačuje, že studenti a věda vlastně zdržují od „práce“.
Právě na přednostovi záleží, jaké je klima daného pracoviště. Zda funguje jako krajská nemocnice
s trpěným učilištěm a s obrazem „vědy“ jako mantry pro získávání akademických titulů. Titulů z jejich pohledu stojících na „našich zkušenostech s“ nebo ještě hůře na nejrůznějších „připisovačkách“, o nichž petent ani přesně neví, o čem jsou, ale musí je doložit, aby splnil určitou kvótu. Nebo zda se jedná
o špičkové, světově kompetitivní a respektované pracoviště akademické medicíny. A ono vlastně ani nepřekvapí, že pozitivní atmosféra na pracovištích, která takříkajíc jedou, je, soudě podle hodnocení výuky studenty, jaksi intuitivně vnímána pozitivně i jimi.

Příležitost rozvoje pro všechny!
Tedy, sečteno a podtrženo, máme před sebou docela zajímavou rozvojovou příležitost. A určitě náročnou. Pro přednosty (a jejich energii rozvíjet své obory). Pro učitele v jejich týmech (kteří neučí proto, že se tady na fakultě prostě učí, ale proto, že cítí spoluzodpovědnost za další generaci lékařského stavu a navíc učí rádi). Pro nás akademiky (abychom místo nálepkování a tunelového vidění prizmatem partikulárního zájmu byli schopni naplňovat komplexitu fakultního poslání). A koneckonců i pro studenty (aby se učili pracovat
s fakty, nikoli s dojmy) a vůbec pro všechny z nás (abychom se při nejrůznějších příležitostech namísto diskuse neskrývali za paušalizující a kanibalizující „my a oni“).
Nejsou to úkoly snadné, nicméně si musíme uvědomit, že peníze již přicházejí a na studenty máme na našich klinikách a ústavech, někdo více a někdo méně, čas na přípravu. Ale hlavně – vše výše zmíněné je zcela zásadní pro úspěšné fungování naší Jedničky obecně!

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK


Hodnocení výuky studenty není jen formalitou

Nejprve trochu historie: Hodnocení výuky studenty na celofakultní úrovni v tichosti oslavilo 20. narozeniny. V prvních letech probíhalo na tištěných formulářích, které se anonymně odevzdávaly do „volební urny“ na studijním oddělení. V roce 2006 vznikl dosud používaný dotazník v elektronické verzi, později propojený se systémem SIS, ponechávaný od svého vzniku – až na malé výjimky – téměř beze změn, což umožňuje snadné meziroční srovnání výsledků. To pak dovoluje identifikovat jednak opakované stížnosti studentů
a jednak i efektivitu jejich řešení, tedy zda opravdu vedlo k nápravě.

Jedním z kritických problémů, se kterými se však Komise pro hodnocení výuky i vedení fakulty při rozboru výsledků ankety potýkají, je počet studentů, kteří se v daném akademickém roce hodnocení zúčastnili. Graf ukazuje počty hodnotících studentů a připomínek za posledních 7 let – pokud si uvědomíme, že na fakultě studuje více než 4500 studentů, pak počet hodnotících představuje v průměru méně než 20 %.

A teď pár poznámek k zásadní otázce, zda je hodnocení výuky studenty jen formalitou, nebo užitečným nástrojem. Jako fyziolog samozřejmě vycházím z předpokladu, že má-li jakýkoli fyziologický proces
v organismu dobře fungovat, musí být kontrolován zpětnovazebnou smyčkou. Fakulta je svébytným organismem a pedagogický proces by tedy logicky měl mít zpětnovazebný mechanismus, který ho bude udržovat na „fyziologické“ (rozuměj: co možná nejlepší) úrovni. Schéma ukazuje, jak by měl tento mechanismus fungovat, odvodíme-li ho od obecné teorie regulací.

82984

Jak to funguje v praxi?
Výsledky hodnocení se na základě zprávy komise každý rok velmi podrobně zabývá jak kolegium děkana, tak i akademický senát. Podrobná zpráva je navíc každoročně předávána i na Rektorát UK a zástupci jednotlivých fakult univerzity se každoročně scházejí, aby probrali výsledky fakultních anket a závěry, které z toho děkani vyvozují. Přednostové všech pracovišť naší fakulty jsou každoročně písemně upozorňováni na anketu a vyzváni k vyjádření. Důležité je především to, že tato vyjádření obsahují nejen vysvětlení podstaty kritizovaných problémů, ale hlavně návrhy řešení situace do budoucna, aby ubylo důvodů k negativnímu hodnocení. S potěšením lze sledovat, že přednostů, kteří se systematicky anketou zabývají, každoročně přibývá.

Pozitivních dopadů by mohlo být ještě víc…
Pozitivních dopadů studentského hodnocení výuky, které lze vysledovat ze srovnání s předchozími roky, už je tak dnes opravdu dost. Ale po pravdě řečeno, mohlo by jich být výrazně víc. Interpretovat racionálně výsledky je totiž někdy vzhledem k malému počtu respondentů dost obtížné. To je nakonec příčinou klasického „circulus vitiosus“, kdy se studenti často neúčastní ankety pod vlivem pocitu, že se jejich stížnostmi nikdo nezabývá, a tudíž se ani nic k lepšímu nemůže změnit. Důsledkem pak je, že počet připomínek je natolik malý, že nenutí a ani nemůže nutit přednosty, aby zjednali v dané věci nápravu. No,
a to logicky vede zpět u řady studentů k pocitu, že vlastně hodnocení nemá žádný praktický význam.

… vyžaduje to ale větší zapojení studentů!
Rád bych proto naše studenty poprosil, aby se ankety pravidelně a zodpovědně účastnili. Zodpovědně znamená, aby obětovali chvíli času tomu, že se nad svým hodnocením zamyslí. Věrohodnost vyjádření každého studenta totiž závisí nejen na formě a smysluplnosti případného slovního komentáře, ale i na logickém hodnocení jednotlivých položek ve formulářích (pokud si např. student stěžuje na malý počet pacientů v oboru, jakým je Hygiena a epidemiologie, kde žádní pacienti nejsou, pak jeho vyjádření samozřejmě není příliš důvěryhodné). Kromě toho je dobré se k výuce vyjádřit i v případě, že dotyčná studentka nebo student nemají zásadní výhrady k organizaci a průběhu výuky, či jsou s něčím dokonce spokojeni. Rád bych připomněl, že je obtížné něco rozumně kontrolovat a řídit, pokud není dobře fungující zpětná vazba. Přednostové, akademický senát i kolegium děkana potřebují znát názory studentů – a to jak negativní, tak i pozitivní. Bez toho se dá výuka jen opravdu obtížně nasměrovat tak, aby vyhovovala požadavkům pedagogů i potřebám studentů.

Otomar Kittnar, člen Komise pro hodnocení výuky