Intenzivní medicína je krásná a nepředvídatelná

Když přicházíme v půl sedmé ráno do nemocnice, nedá se vůbec odhadnout, jaká služba nás ten den čeká. Chod oddělení je až neuvěřitelně dynamický a klidné odpoledne se jediným telefonátem může změnit v hektické a uběhané. 

Ale pěkně od začátku. Každá směna začíná sesterským hlášením, během kterého proběhne předání pacientů. Přestože by se mohlo zdát, že se toho za půl dne na oddělení mnoho nezměnilo, opak je pravdou. Není žádnou vzácností odcházet večer domů z poloprázdného oddělení a následující ráno najít všechny postele obsazené. Jakmile si sestry rozdělí pacienty, které budou mít ten den na starost, může naše práce doopravdy začít.

Podání léků i hygiena, děláme vše
Obvykle je třeba pacientům natočit dvanáctisvodové EKG, udělat tekutinovou bilanci, odebrat krev pro laboratorní vyšetření a vzorky poslat potrubní poštou. Samozřejmostí je následné ředění a podávání léků, které probíhá v režii sester, ale pokud je prostor, máme možnost jim pod dohledem pomáhat, a tím se zároveň i učit. Dopolední program mimo jiné zahrnuje péči o hygienu pacientů, a to zejména těch, kteří jsou v těžkém stavu, tedy ventilovaných, plně monitorovaných a s množstvím invazivních vstupů, kde se opravdu hodí každá ruka navíc. 

Pomocná ruka se hodí
Naším hlavním úkolem je tedy být po ruce sestrám a maximálně se podílet na chodu oddělení. To znamená, že náš den nenaplňují pouze ošetřovatelské úkony, ale také drobnosti, jako je doplňování materiálu, dezinfekce povrchů a tak podobně. Nesmíme zapomenout ani na covidovou část našeho oddělení, kam sestry na několik hodin denně doprovázíme. Práce se zde liší především nošením ochranného obleku a množstvím dalších ochranných pomůcek, jako jsou brýle a štíty, které ji poměrně významně ztěžují.

Stojí to za to
Práce na koronární jednotce je náročná, a to nejen fyzicky, ale také časově. Každý z nás odpracuje měsíčně dvanáct směn, denních i nočních. Zároveň se ale každý den učíme novým věcem, sbíráme zkušenosti, vidíme spoustu zajímavých případů a můžeme s čistým svědomím říct, že se stáváme více a více nápomocnými v běžných činnostech. Není to vždycky jednoduché, ale stojí to za to.

Tereza Votrubová a Anna Dittrichová, 4. ročník VL Koronární jednotka II. interní kliniky

Společně to zvládneme

Lucie Šteklová, 5. ročník VL

Zapojení do praxe, diagnostiky i vedení chorobopisu

Na konci října jsem dostal nabídku práce v Revmatologickém ústavu v Praze jako výpomoc na ambulanci a na lůžkovém oddělení. Takto nás „povolali“ ve čtyřech, abychom byli schopni pokrýt směny a nezameškat nebo neodkládat prezenční výuku, protože výuka na rozdíl od první koronavirové vlny stále probíhá, i když v omezené míře. 

Výpomoc na ambulancích zahrnuje hlavně přenos krevních vzorků do laboratoří. Na oddělení se jedná o klasickou sanitářskou a ošetřovatelskou práci, kterou známe z ošetřovatelské praxe ve druhém ročníku medicíny. Leží zde primárně revmatologičtí pacienti, nicméně bylo sem převezeno několik pacientů z III. interní kliniky, kde se snaží uvolnit místo pro covidové pacienty. Pracovní prostřední je zde velmi příjemné, zdravotníci jsou neskutečně vřelí a je vidět, že jsou vděční za jakoukoliv pomocnou ruku. Velice mě překvapil přístup sester a lékařů, kteří naši brigádu berou jako praxi a zapojují nás i do lékařských úkonů, jako jsou vyšetření a diferenciální diagnostika pacienta, vedení chorobopisu a předepisování léčiv. Jsem rád, že jsem přijal tuto nabídku práce, že můžu pomoct v této nelehké situaci, a zároveň se u toho hodně naučit. 

Erick Camargo Konečný, 5. ročník VL

Další příběhy najdete v časopise Jednička...