1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova
Aktuální číslo

Hrdina koná

Studenti 1. LF vstoupili v říjnu do dalšího akademického roku, jehož průběh zběsile komplikuje pokračující koronavirová epidemie, a to ještě intenzivněji než na jaře, kdy se výuka na pár měsíců úplně zastavila. Přestože na fakultním semaforu svítí už delší dobu červená, teoretická výuka probíhá distančně a v malých skupinách studentů je povolena klinická a praktická výuka. Nemocnice v říjnu a listopadu zoufale potřebovaly posily, a i stát povolal mediky k povinné pomoci. A medici? Šli. Do pražských i krajských a regionálních nemocnic, rovnou k pacientům s covidem-19, do sanitek, do odběrových center. Šli se školit do SIM centra, šli dezinfikovat kliky a pomáhat s hygienou pacientů, ale šli si vyzkoušet i odborné činnosti, ke kterým by se za „normálních“ okolností v daném ročníku ještě nedostali. Fakulta jim vyšla vstříc systémem odpouštění části výuky, ale přesto se musí učit, výuka pokračuje. Studenti makají, učí se a pomáhají. Mají náš obdiv a patří jim dík. Na následujících stránkách si můžete přečíst o některých z nich.


 

Intenzivní medicína je krásná a nepředvídatelná

Když přicházíme v půl sedmé ráno do nemocnice, nedá se vůbec odhadnout, jaká služba nás ten den čeká. Chod oddělení je až neuvěřitelně dynamický a klidné odpoledne se jediným telefonátem může změnit v hektické a uběhané. 

Ale pěkně od začátku. Každá směna začíná sesterským hlášením, během kterého proběhne předání pacientů. Přestože by se mohlo zdát, že se toho za půl dne na oddělení mnoho nezměnilo, opak je pravdou. Není žádnou vzácností odcházet večer domů z poloprázdného oddělení a následující ráno najít všechny postele obsazené. Jakmile si sestry rozdělí pacienty, které budou mít ten den na starost, může naše práce doopravdy začít.

Podání léků i hygiena, děláme vše
Obvykle je třeba pacientům natočit dvanáctisvodové EKG, udělat tekutinovou bilanci, odebrat krev pro laboratorní vyšetření a vzorky poslat potrubní poštou. Samozřejmostí je následné ředění a podávání léků, které probíhá v režii sester, ale pokud je prostor, máme možnost jim pod dohledem pomáhat, a tím se zároveň i učit. Dopolední program mimo jiné zahrnuje péči o hygienu pacientů, a to zejména těch, kteří jsou v těžkém stavu, tedy ventilovaných, plně monitorovaných a s množstvím invazivních vstupů, kde se opravdu hodí každá ruka navíc. 

Pomocná ruka se hodí
Naším hlavním úkolem je tedy být po ruce sestrám a maximálně se podílet na chodu oddělení. To znamená, že náš den nenaplňují pouze ošetřovatelské úkony, ale také drobnosti, jako je doplňování materiálu, dezinfekce povrchů a tak podobně. Nesmíme zapomenout ani na covidovou část našeho oddělení, kam sestry na několik hodin denně doprovázíme. Práce se zde liší především nošením ochranného obleku a množstvím dalších ochranných pomůcek, jako jsou brýle a štíty, které ji poměrně významně ztěžují.

Stojí to za to
Práce na koronární jednotce je náročná, a to nejen fyzicky, ale také časově. Každý z nás odpracuje měsíčně dvanáct směn, denních i nočních. Zároveň se ale každý den učíme novým věcem, sbíráme zkušenosti, vidíme spoustu zajímavých případů a můžeme s čistým svědomím říct, že se stáváme více a více nápomocnými v běžných činnostech. Není to vždycky jednoduché, ale stojí to za to.

Tereza Votrubová a Anna Dittrichová, 4. ročník VL Koronární jednotka II. interní kliniky

Společně to zvládneme

Jako dobrovolník jsem začala pracovat na covidové jednotce interního JIP v Berouně. Na oddělení leží různí covidoví pacienti. Jeden pacient dýchá s pomocí ventilátoru. Hned na úvod mě vedoucí lékař ARO zaškolil v asistenci při intubaci pacienta, což mě dost vystrašilo. Naštěstí to zatím potřeba nebylo. Na oddělení dělám „holku pro všechno“. Většinou jsem mezi tou skupinkou sester, která se obléká do skafandru. Potom u pacientů pomáhám se vším, co je potřeba – od hygieny po podávání léků. I když je to pro sestřičky teď hodně náročné, neztrácejí optimismus. Věřím, že společně to zvládneme. 

Lucie Šteklová, 5. ročník VL

Zapojení do praxe, diagnostiky i vedení chorobopisu

Na konci října jsem dostal nabídku práce v Revmatologickém ústavu v Praze jako výpomoc na ambulanci a na lůžkovém oddělení. Takto nás „povolali“ ve čtyřech, abychom byli schopni pokrýt směny a nezameškat nebo neodkládat prezenční výuku, protože výuka na rozdíl od první koronavirové vlny stále probíhá, i když v omezené míře. 

Výpomoc na ambulancích zahrnuje hlavně přenos krevních vzorků do laboratoří. Na oddělení se jedná o klasickou sanitářskou a ošetřovatelskou práci, kterou známe z ošetřovatelské praxe ve druhém ročníku medicíny. Leží zde primárně revmatologičtí pacienti, nicméně bylo sem převezeno několik pacientů z III. interní kliniky, kde se snaží uvolnit místo pro covidové pacienty. Pracovní prostřední je zde velmi příjemné, zdravotníci jsou neskutečně vřelí a je vidět, že jsou vděční za jakoukoliv pomocnou ruku. Velice mě překvapil přístup sester a lékařů, kteří naši brigádu berou jako praxi a zapojují nás i do lékařských úkonů, jako jsou vyšetření a diferenciální diagnostika pacienta, vedení chorobopisu a předepisování léčiv. Jsem rád, že jsem přijal tuto nabídku práce, že můžu pomoct v této nelehké situaci, a zároveň se u toho hodně naučit. 

Erick Camargo Konečný, 5. ročník VL


Další příběhy najdete v časopise Jednička...

 

 

 

Rozhovory

Hrdina koná

Studenti 1. LF vstoupili v říjnu do dalšího akademického roku, jehož průběh zběsile komplikuje pokračující koronavirová epidemie, a to ještě intenzivněji než na jaře, kdy se výuka na pár měsíců úplně zastavila. Přestože na fakultním semaforu svítí už delší dobu červená, teoretická výuka probíhá distančně a v malých skupinách studentů je povolena klinická a praktická výuka. Nemocnice v říjnu a listopadu zoufale potřebovaly posily, a i stát povolal mediky k povinné pomoci. A medici? Šli. Do pražských i krajských a regionálních nemocnic, rovnou k pacientům s covidem-19, do sanitek, do odběrových center. Šli se školit do SIM centra, šli dezinfikovat kliky a pomáhat s hygienou pacientů, ale šli si vyzkoušet i odborné činnosti, ke kterým by se za „normálních“ okolností v daném ročníku ještě nedostali. Fakulta jim vyšla vstříc systémem odpouštění části výuky, ale přesto se musí učit, výuka pokračuje. Studenti makají, učí se a pomáhají. Mají náš obdiv a patří jim dík. Na následujících stránkách si můžete přečíst o některých z nich.


 

Intenzivní medicína je krásná a nepředvídatelná

Když přicházíme v půl sedmé ráno do nemocnice, nedá se vůbec odhadnout, jaká služba nás ten den čeká. Chod oddělení je až neuvěřitelně dynamický a klidné odpoledne se jediným telefonátem může změnit v hektické a uběhané. 

Ale pěkně od začátku. Každá směna začíná sesterským hlášením, během kterého proběhne předání pacientů. Přestože by se mohlo zdát, že se toho za půl dne na oddělení mnoho nezměnilo, opak je pravdou. Není žádnou vzácností odcházet večer domů z poloprázdného oddělení a následující ráno najít všechny postele obsazené. Jakmile si sestry rozdělí pacienty, které budou mít ten den na starost, může naše práce doopravdy začít.

Podání léků i hygiena, děláme vše
Obvykle je třeba pacientům natočit dvanáctisvodové EKG, udělat tekutinovou bilanci, odebrat krev pro laboratorní vyšetření a vzorky poslat potrubní poštou. Samozřejmostí je následné ředění a podávání léků, které probíhá v režii sester, ale pokud je prostor, máme možnost jim pod dohledem pomáhat, a tím se zároveň i učit. Dopolední program mimo jiné zahrnuje péči o hygienu pacientů, a to zejména těch, kteří jsou v těžkém stavu, tedy ventilovaných, plně monitorovaných a s množstvím invazivních vstupů, kde se opravdu hodí každá ruka navíc. 

Pomocná ruka se hodí
Naším hlavním úkolem je tedy být po ruce sestrám a maximálně se podílet na chodu oddělení. To znamená, že náš den nenaplňují pouze ošetřovatelské úkony, ale také drobnosti, jako je doplňování materiálu, dezinfekce povrchů a tak podobně. Nesmíme zapomenout ani na covidovou část našeho oddělení, kam sestry na několik hodin denně doprovázíme. Práce se zde liší především nošením ochranného obleku a množstvím dalších ochranných pomůcek, jako jsou brýle a štíty, které ji poměrně významně ztěžují.

Stojí to za to
Práce na koronární jednotce je náročná, a to nejen fyzicky, ale také časově. Každý z nás odpracuje měsíčně dvanáct směn, denních i nočních. Zároveň se ale každý den učíme novým věcem, sbíráme zkušenosti, vidíme spoustu zajímavých případů a můžeme s čistým svědomím říct, že se stáváme více a více nápomocnými v běžných činnostech. Není to vždycky jednoduché, ale stojí to za to.

Tereza Votrubová a Anna Dittrichová, 4. ročník VL Koronární jednotka II. interní kliniky

Společně to zvládneme

Jako dobrovolník jsem začala pracovat na covidové jednotce interního JIP v Berouně. Na oddělení leží různí covidoví pacienti. Jeden pacient dýchá s pomocí ventilátoru. Hned na úvod mě vedoucí lékař ARO zaškolil v asistenci při intubaci pacienta, což mě dost vystrašilo. Naštěstí to zatím potřeba nebylo. Na oddělení dělám „holku pro všechno“. Většinou jsem mezi tou skupinkou sester, která se obléká do skafandru. Potom u pacientů pomáhám se vším, co je potřeba – od hygieny po podávání léků. I když je to pro sestřičky teď hodně náročné, neztrácejí optimismus. Věřím, že společně to zvládneme. 

Lucie Šteklová, 5. ročník VL

Zapojení do praxe, diagnostiky i vedení chorobopisu

Na konci října jsem dostal nabídku práce v Revmatologickém ústavu v Praze jako výpomoc na ambulanci a na lůžkovém oddělení. Takto nás „povolali“ ve čtyřech, abychom byli schopni pokrýt směny a nezameškat nebo neodkládat prezenční výuku, protože výuka na rozdíl od první koronavirové vlny stále probíhá, i když v omezené míře. 

Výpomoc na ambulancích zahrnuje hlavně přenos krevních vzorků do laboratoří. Na oddělení se jedná o klasickou sanitářskou a ošetřovatelskou práci, kterou známe z ošetřovatelské praxe ve druhém ročníku medicíny. Leží zde primárně revmatologičtí pacienti, nicméně bylo sem převezeno několik pacientů z III. interní kliniky, kde se snaží uvolnit místo pro covidové pacienty. Pracovní prostřední je zde velmi příjemné, zdravotníci jsou neskutečně vřelí a je vidět, že jsou vděční za jakoukoliv pomocnou ruku. Velice mě překvapil přístup sester a lékařů, kteří naši brigádu berou jako praxi a zapojují nás i do lékařských úkonů, jako jsou vyšetření a diferenciální diagnostika pacienta, vedení chorobopisu a předepisování léčiv. Jsem rád, že jsem přijal tuto nabídku práce, že můžu pomoct v této nelehké situaci, a zároveň se u toho hodně naučit. 

Erick Camargo Konečný, 5. ročník VL


Další příběhy najdete v časopise Jednička...

 

 

 

Téma

Hrdina koná

Studenti 1. LF vstoupili v říjnu do dalšího akademického roku, jehož průběh zběsile komplikuje pokračující koronavirová epidemie, a to ještě intenzivněji než na jaře, kdy se výuka na pár měsíců úplně zastavila. Přestože na fakultním semaforu svítí už delší dobu červená, teoretická výuka probíhá distančně a v malých skupinách studentů je povolena klinická a praktická výuka. Nemocnice v říjnu a listopadu zoufale potřebovaly posily, a i stát povolal mediky k povinné pomoci. A medici? Šli. Do pražských i krajských a regionálních nemocnic, rovnou k pacientům s covidem-19, do sanitek, do odběrových center. Šli se školit do SIM centra, šli dezinfikovat kliky a pomáhat s hygienou pacientů, ale šli si vyzkoušet i odborné činnosti, ke kterým by se za „normálních“ okolností v daném ročníku ještě nedostali. Fakulta jim vyšla vstříc systémem odpouštění části výuky, ale přesto se musí učit, výuka pokračuje. Studenti makají, učí se a pomáhají. Mají náš obdiv a patří jim dík. Na následujících stránkách si můžete přečíst o některých z nich.


 

Intenzivní medicína je krásná a nepředvídatelná

Když přicházíme v půl sedmé ráno do nemocnice, nedá se vůbec odhadnout, jaká služba nás ten den čeká. Chod oddělení je až neuvěřitelně dynamický a klidné odpoledne se jediným telefonátem může změnit v hektické a uběhané. 

Ale pěkně od začátku. Každá směna začíná sesterským hlášením, během kterého proběhne předání pacientů. Přestože by se mohlo zdát, že se toho za půl dne na oddělení mnoho nezměnilo, opak je pravdou. Není žádnou vzácností odcházet večer domů z poloprázdného oddělení a následující ráno najít všechny postele obsazené. Jakmile si sestry rozdělí pacienty, které budou mít ten den na starost, může naše práce doopravdy začít.

Podání léků i hygiena, děláme vše
Obvykle je třeba pacientům natočit dvanáctisvodové EKG, udělat tekutinovou bilanci, odebrat krev pro laboratorní vyšetření a vzorky poslat potrubní poštou. Samozřejmostí je následné ředění a podávání léků, které probíhá v režii sester, ale pokud je prostor, máme možnost jim pod dohledem pomáhat, a tím se zároveň i učit. Dopolední program mimo jiné zahrnuje péči o hygienu pacientů, a to zejména těch, kteří jsou v těžkém stavu, tedy ventilovaných, plně monitorovaných a s množstvím invazivních vstupů, kde se opravdu hodí každá ruka navíc. 

Pomocná ruka se hodí
Naším hlavním úkolem je tedy být po ruce sestrám a maximálně se podílet na chodu oddělení. To znamená, že náš den nenaplňují pouze ošetřovatelské úkony, ale také drobnosti, jako je doplňování materiálu, dezinfekce povrchů a tak podobně. Nesmíme zapomenout ani na covidovou část našeho oddělení, kam sestry na několik hodin denně doprovázíme. Práce se zde liší především nošením ochranného obleku a množstvím dalších ochranných pomůcek, jako jsou brýle a štíty, které ji poměrně významně ztěžují.

Stojí to za to
Práce na koronární jednotce je náročná, a to nejen fyzicky, ale také časově. Každý z nás odpracuje měsíčně dvanáct směn, denních i nočních. Zároveň se ale každý den učíme novým věcem, sbíráme zkušenosti, vidíme spoustu zajímavých případů a můžeme s čistým svědomím říct, že se stáváme více a více nápomocnými v běžných činnostech. Není to vždycky jednoduché, ale stojí to za to.

Tereza Votrubová a Anna Dittrichová, 4. ročník VL Koronární jednotka II. interní kliniky

Společně to zvládneme

Jako dobrovolník jsem začala pracovat na covidové jednotce interního JIP v Berouně. Na oddělení leží různí covidoví pacienti. Jeden pacient dýchá s pomocí ventilátoru. Hned na úvod mě vedoucí lékař ARO zaškolil v asistenci při intubaci pacienta, což mě dost vystrašilo. Naštěstí to zatím potřeba nebylo. Na oddělení dělám „holku pro všechno“. Většinou jsem mezi tou skupinkou sester, která se obléká do skafandru. Potom u pacientů pomáhám se vším, co je potřeba – od hygieny po podávání léků. I když je to pro sestřičky teď hodně náročné, neztrácejí optimismus. Věřím, že společně to zvládneme. 

Lucie Šteklová, 5. ročník VL

Zapojení do praxe, diagnostiky i vedení chorobopisu

Na konci října jsem dostal nabídku práce v Revmatologickém ústavu v Praze jako výpomoc na ambulanci a na lůžkovém oddělení. Takto nás „povolali“ ve čtyřech, abychom byli schopni pokrýt směny a nezameškat nebo neodkládat prezenční výuku, protože výuka na rozdíl od první koronavirové vlny stále probíhá, i když v omezené míře. 

Výpomoc na ambulancích zahrnuje hlavně přenos krevních vzorků do laboratoří. Na oddělení se jedná o klasickou sanitářskou a ošetřovatelskou práci, kterou známe z ošetřovatelské praxe ve druhém ročníku medicíny. Leží zde primárně revmatologičtí pacienti, nicméně bylo sem převezeno několik pacientů z III. interní kliniky, kde se snaží uvolnit místo pro covidové pacienty. Pracovní prostřední je zde velmi příjemné, zdravotníci jsou neskutečně vřelí a je vidět, že jsou vděční za jakoukoliv pomocnou ruku. Velice mě překvapil přístup sester a lékařů, kteří naši brigádu berou jako praxi a zapojují nás i do lékařských úkonů, jako jsou vyšetření a diferenciální diagnostika pacienta, vedení chorobopisu a předepisování léčiv. Jsem rád, že jsem přijal tuto nabídku práce, že můžu pomoct v této nelehké situaci, a zároveň se u toho hodně naučit. 

Erick Camargo Konečný, 5. ročník VL


Další příběhy najdete v časopise Jednička...

 

 

 

Co pro mě znamená Jednička

Hrdina koná

Studenti 1. LF vstoupili v říjnu do dalšího akademického roku, jehož průběh zběsile komplikuje pokračující koronavirová epidemie, a to ještě intenzivněji než na jaře, kdy se výuka na pár měsíců úplně zastavila. Přestože na fakultním semaforu svítí už delší dobu červená, teoretická výuka probíhá distančně a v malých skupinách studentů je povolena klinická a praktická výuka. Nemocnice v říjnu a listopadu zoufale potřebovaly posily, a i stát povolal mediky k povinné pomoci. A medici? Šli. Do pražských i krajských a regionálních nemocnic, rovnou k pacientům s covidem-19, do sanitek, do odběrových center. Šli se školit do SIM centra, šli dezinfikovat kliky a pomáhat s hygienou pacientů, ale šli si vyzkoušet i odborné činnosti, ke kterým by se za „normálních“ okolností v daném ročníku ještě nedostali. Fakulta jim vyšla vstříc systémem odpouštění části výuky, ale přesto se musí učit, výuka pokračuje. Studenti makají, učí se a pomáhají. Mají náš obdiv a patří jim dík. Na následujících stránkách si můžete přečíst o některých z nich.


 

Intenzivní medicína je krásná a nepředvídatelná

Když přicházíme v půl sedmé ráno do nemocnice, nedá se vůbec odhadnout, jaká služba nás ten den čeká. Chod oddělení je až neuvěřitelně dynamický a klidné odpoledne se jediným telefonátem může změnit v hektické a uběhané. 

Ale pěkně od začátku. Každá směna začíná sesterským hlášením, během kterého proběhne předání pacientů. Přestože by se mohlo zdát, že se toho za půl dne na oddělení mnoho nezměnilo, opak je pravdou. Není žádnou vzácností odcházet večer domů z poloprázdného oddělení a následující ráno najít všechny postele obsazené. Jakmile si sestry rozdělí pacienty, které budou mít ten den na starost, může naše práce doopravdy začít.

Podání léků i hygiena, děláme vše
Obvykle je třeba pacientům natočit dvanáctisvodové EKG, udělat tekutinovou bilanci, odebrat krev pro laboratorní vyšetření a vzorky poslat potrubní poštou. Samozřejmostí je následné ředění a podávání léků, které probíhá v režii sester, ale pokud je prostor, máme možnost jim pod dohledem pomáhat, a tím se zároveň i učit. Dopolední program mimo jiné zahrnuje péči o hygienu pacientů, a to zejména těch, kteří jsou v těžkém stavu, tedy ventilovaných, plně monitorovaných a s množstvím invazivních vstupů, kde se opravdu hodí každá ruka navíc. 

Pomocná ruka se hodí
Naším hlavním úkolem je tedy být po ruce sestrám a maximálně se podílet na chodu oddělení. To znamená, že náš den nenaplňují pouze ošetřovatelské úkony, ale také drobnosti, jako je doplňování materiálu, dezinfekce povrchů a tak podobně. Nesmíme zapomenout ani na covidovou část našeho oddělení, kam sestry na několik hodin denně doprovázíme. Práce se zde liší především nošením ochranného obleku a množstvím dalších ochranných pomůcek, jako jsou brýle a štíty, které ji poměrně významně ztěžují.

Stojí to za to
Práce na koronární jednotce je náročná, a to nejen fyzicky, ale také časově. Každý z nás odpracuje měsíčně dvanáct směn, denních i nočních. Zároveň se ale každý den učíme novým věcem, sbíráme zkušenosti, vidíme spoustu zajímavých případů a můžeme s čistým svědomím říct, že se stáváme více a více nápomocnými v běžných činnostech. Není to vždycky jednoduché, ale stojí to za to.

Tereza Votrubová a Anna Dittrichová, 4. ročník VL Koronární jednotka II. interní kliniky

Společně to zvládneme

Jako dobrovolník jsem začala pracovat na covidové jednotce interního JIP v Berouně. Na oddělení leží různí covidoví pacienti. Jeden pacient dýchá s pomocí ventilátoru. Hned na úvod mě vedoucí lékař ARO zaškolil v asistenci při intubaci pacienta, což mě dost vystrašilo. Naštěstí to zatím potřeba nebylo. Na oddělení dělám „holku pro všechno“. Většinou jsem mezi tou skupinkou sester, která se obléká do skafandru. Potom u pacientů pomáhám se vším, co je potřeba – od hygieny po podávání léků. I když je to pro sestřičky teď hodně náročné, neztrácejí optimismus. Věřím, že společně to zvládneme. 

Lucie Šteklová, 5. ročník VL

Zapojení do praxe, diagnostiky i vedení chorobopisu

Na konci října jsem dostal nabídku práce v Revmatologickém ústavu v Praze jako výpomoc na ambulanci a na lůžkovém oddělení. Takto nás „povolali“ ve čtyřech, abychom byli schopni pokrýt směny a nezameškat nebo neodkládat prezenční výuku, protože výuka na rozdíl od první koronavirové vlny stále probíhá, i když v omezené míře. 

Výpomoc na ambulancích zahrnuje hlavně přenos krevních vzorků do laboratoří. Na oddělení se jedná o klasickou sanitářskou a ošetřovatelskou práci, kterou známe z ošetřovatelské praxe ve druhém ročníku medicíny. Leží zde primárně revmatologičtí pacienti, nicméně bylo sem převezeno několik pacientů z III. interní kliniky, kde se snaží uvolnit místo pro covidové pacienty. Pracovní prostřední je zde velmi příjemné, zdravotníci jsou neskutečně vřelí a je vidět, že jsou vděční za jakoukoliv pomocnou ruku. Velice mě překvapil přístup sester a lékařů, kteří naši brigádu berou jako praxi a zapojují nás i do lékařských úkonů, jako jsou vyšetření a diferenciální diagnostika pacienta, vedení chorobopisu a předepisování léčiv. Jsem rád, že jsem přijal tuto nabídku práce, že můžu pomoct v této nelehké situaci, a zároveň se u toho hodně naučit. 

Erick Camargo Konečný, 5. ročník VL


Další příběhy najdete v časopise Jednička...

 

 

 

Vědecké skupiny

Hrdina koná

Studenti 1. LF vstoupili v říjnu do dalšího akademického roku, jehož průběh zběsile komplikuje pokračující koronavirová epidemie, a to ještě intenzivněji než na jaře, kdy se výuka na pár měsíců úplně zastavila. Přestože na fakultním semaforu svítí už delší dobu červená, teoretická výuka probíhá distančně a v malých skupinách studentů je povolena klinická a praktická výuka. Nemocnice v říjnu a listopadu zoufale potřebovaly posily, a i stát povolal mediky k povinné pomoci. A medici? Šli. Do pražských i krajských a regionálních nemocnic, rovnou k pacientům s covidem-19, do sanitek, do odběrových center. Šli se školit do SIM centra, šli dezinfikovat kliky a pomáhat s hygienou pacientů, ale šli si vyzkoušet i odborné činnosti, ke kterým by se za „normálních“ okolností v daném ročníku ještě nedostali. Fakulta jim vyšla vstříc systémem odpouštění části výuky, ale přesto se musí učit, výuka pokračuje. Studenti makají, učí se a pomáhají. Mají náš obdiv a patří jim dík. Na následujících stránkách si můžete přečíst o některých z nich.


 

Intenzivní medicína je krásná a nepředvídatelná

Když přicházíme v půl sedmé ráno do nemocnice, nedá se vůbec odhadnout, jaká služba nás ten den čeká. Chod oddělení je až neuvěřitelně dynamický a klidné odpoledne se jediným telefonátem může změnit v hektické a uběhané. 

Ale pěkně od začátku. Každá směna začíná sesterským hlášením, během kterého proběhne předání pacientů. Přestože by se mohlo zdát, že se toho za půl dne na oddělení mnoho nezměnilo, opak je pravdou. Není žádnou vzácností odcházet večer domů z poloprázdného oddělení a následující ráno najít všechny postele obsazené. Jakmile si sestry rozdělí pacienty, které budou mít ten den na starost, může naše práce doopravdy začít.

Podání léků i hygiena, děláme vše
Obvykle je třeba pacientům natočit dvanáctisvodové EKG, udělat tekutinovou bilanci, odebrat krev pro laboratorní vyšetření a vzorky poslat potrubní poštou. Samozřejmostí je následné ředění a podávání léků, které probíhá v režii sester, ale pokud je prostor, máme možnost jim pod dohledem pomáhat, a tím se zároveň i učit. Dopolední program mimo jiné zahrnuje péči o hygienu pacientů, a to zejména těch, kteří jsou v těžkém stavu, tedy ventilovaných, plně monitorovaných a s množstvím invazivních vstupů, kde se opravdu hodí každá ruka navíc. 

Pomocná ruka se hodí
Naším hlavním úkolem je tedy být po ruce sestrám a maximálně se podílet na chodu oddělení. To znamená, že náš den nenaplňují pouze ošetřovatelské úkony, ale také drobnosti, jako je doplňování materiálu, dezinfekce povrchů a tak podobně. Nesmíme zapomenout ani na covidovou část našeho oddělení, kam sestry na několik hodin denně doprovázíme. Práce se zde liší především nošením ochranného obleku a množstvím dalších ochranných pomůcek, jako jsou brýle a štíty, které ji poměrně významně ztěžují.

Stojí to za to
Práce na koronární jednotce je náročná, a to nejen fyzicky, ale také časově. Každý z nás odpracuje měsíčně dvanáct směn, denních i nočních. Zároveň se ale každý den učíme novým věcem, sbíráme zkušenosti, vidíme spoustu zajímavých případů a můžeme s čistým svědomím říct, že se stáváme více a více nápomocnými v běžných činnostech. Není to vždycky jednoduché, ale stojí to za to.

Tereza Votrubová a Anna Dittrichová, 4. ročník VL Koronární jednotka II. interní kliniky

Společně to zvládneme

Jako dobrovolník jsem začala pracovat na covidové jednotce interního JIP v Berouně. Na oddělení leží různí covidoví pacienti. Jeden pacient dýchá s pomocí ventilátoru. Hned na úvod mě vedoucí lékař ARO zaškolil v asistenci při intubaci pacienta, což mě dost vystrašilo. Naštěstí to zatím potřeba nebylo. Na oddělení dělám „holku pro všechno“. Většinou jsem mezi tou skupinkou sester, která se obléká do skafandru. Potom u pacientů pomáhám se vším, co je potřeba – od hygieny po podávání léků. I když je to pro sestřičky teď hodně náročné, neztrácejí optimismus. Věřím, že společně to zvládneme. 

Lucie Šteklová, 5. ročník VL

Zapojení do praxe, diagnostiky i vedení chorobopisu

Na konci října jsem dostal nabídku práce v Revmatologickém ústavu v Praze jako výpomoc na ambulanci a na lůžkovém oddělení. Takto nás „povolali“ ve čtyřech, abychom byli schopni pokrýt směny a nezameškat nebo neodkládat prezenční výuku, protože výuka na rozdíl od první koronavirové vlny stále probíhá, i když v omezené míře. 

Výpomoc na ambulancích zahrnuje hlavně přenos krevních vzorků do laboratoří. Na oddělení se jedná o klasickou sanitářskou a ošetřovatelskou práci, kterou známe z ošetřovatelské praxe ve druhém ročníku medicíny. Leží zde primárně revmatologičtí pacienti, nicméně bylo sem převezeno několik pacientů z III. interní kliniky, kde se snaží uvolnit místo pro covidové pacienty. Pracovní prostřední je zde velmi příjemné, zdravotníci jsou neskutečně vřelí a je vidět, že jsou vděční za jakoukoliv pomocnou ruku. Velice mě překvapil přístup sester a lékařů, kteří naši brigádu berou jako praxi a zapojují nás i do lékařských úkonů, jako jsou vyšetření a diferenciální diagnostika pacienta, vedení chorobopisu a předepisování léčiv. Jsem rád, že jsem přijal tuto nabídku práce, že můžu pomoct v této nelehké situaci, a zároveň se u toho hodně naučit. 

Erick Camargo Konečný, 5. ročník VL


Další příběhy najdete v časopise Jednička...

 

 

 

Jednička ve vědě

Hrdina koná

Studenti 1. LF vstoupili v říjnu do dalšího akademického roku, jehož průběh zběsile komplikuje pokračující koronavirová epidemie, a to ještě intenzivněji než na jaře, kdy se výuka na pár měsíců úplně zastavila. Přestože na fakultním semaforu svítí už delší dobu červená, teoretická výuka probíhá distančně a v malých skupinách studentů je povolena klinická a praktická výuka. Nemocnice v říjnu a listopadu zoufale potřebovaly posily, a i stát povolal mediky k povinné pomoci. A medici? Šli. Do pražských i krajských a regionálních nemocnic, rovnou k pacientům s covidem-19, do sanitek, do odběrových center. Šli se školit do SIM centra, šli dezinfikovat kliky a pomáhat s hygienou pacientů, ale šli si vyzkoušet i odborné činnosti, ke kterým by se za „normálních“ okolností v daném ročníku ještě nedostali. Fakulta jim vyšla vstříc systémem odpouštění části výuky, ale přesto se musí učit, výuka pokračuje. Studenti makají, učí se a pomáhají. Mají náš obdiv a patří jim dík. Na následujících stránkách si můžete přečíst o některých z nich.


 

Intenzivní medicína je krásná a nepředvídatelná

Když přicházíme v půl sedmé ráno do nemocnice, nedá se vůbec odhadnout, jaká služba nás ten den čeká. Chod oddělení je až neuvěřitelně dynamický a klidné odpoledne se jediným telefonátem může změnit v hektické a uběhané. 

Ale pěkně od začátku. Každá směna začíná sesterským hlášením, během kterého proběhne předání pacientů. Přestože by se mohlo zdát, že se toho za půl dne na oddělení mnoho nezměnilo, opak je pravdou. Není žádnou vzácností odcházet večer domů z poloprázdného oddělení a následující ráno najít všechny postele obsazené. Jakmile si sestry rozdělí pacienty, které budou mít ten den na starost, může naše práce doopravdy začít.

Podání léků i hygiena, děláme vše
Obvykle je třeba pacientům natočit dvanáctisvodové EKG, udělat tekutinovou bilanci, odebrat krev pro laboratorní vyšetření a vzorky poslat potrubní poštou. Samozřejmostí je následné ředění a podávání léků, které probíhá v režii sester, ale pokud je prostor, máme možnost jim pod dohledem pomáhat, a tím se zároveň i učit. Dopolední program mimo jiné zahrnuje péči o hygienu pacientů, a to zejména těch, kteří jsou v těžkém stavu, tedy ventilovaných, plně monitorovaných a s množstvím invazivních vstupů, kde se opravdu hodí každá ruka navíc. 

Pomocná ruka se hodí
Naším hlavním úkolem je tedy být po ruce sestrám a maximálně se podílet na chodu oddělení. To znamená, že náš den nenaplňují pouze ošetřovatelské úkony, ale také drobnosti, jako je doplňování materiálu, dezinfekce povrchů a tak podobně. Nesmíme zapomenout ani na covidovou část našeho oddělení, kam sestry na několik hodin denně doprovázíme. Práce se zde liší především nošením ochranného obleku a množstvím dalších ochranných pomůcek, jako jsou brýle a štíty, které ji poměrně významně ztěžují.

Stojí to za to
Práce na koronární jednotce je náročná, a to nejen fyzicky, ale také časově. Každý z nás odpracuje měsíčně dvanáct směn, denních i nočních. Zároveň se ale každý den učíme novým věcem, sbíráme zkušenosti, vidíme spoustu zajímavých případů a můžeme s čistým svědomím říct, že se stáváme více a více nápomocnými v běžných činnostech. Není to vždycky jednoduché, ale stojí to za to.

Tereza Votrubová a Anna Dittrichová, 4. ročník VL Koronární jednotka II. interní kliniky

Společně to zvládneme

Jako dobrovolník jsem začala pracovat na covidové jednotce interního JIP v Berouně. Na oddělení leží různí covidoví pacienti. Jeden pacient dýchá s pomocí ventilátoru. Hned na úvod mě vedoucí lékař ARO zaškolil v asistenci při intubaci pacienta, což mě dost vystrašilo. Naštěstí to zatím potřeba nebylo. Na oddělení dělám „holku pro všechno“. Většinou jsem mezi tou skupinkou sester, která se obléká do skafandru. Potom u pacientů pomáhám se vším, co je potřeba – od hygieny po podávání léků. I když je to pro sestřičky teď hodně náročné, neztrácejí optimismus. Věřím, že společně to zvládneme. 

Lucie Šteklová, 5. ročník VL

Zapojení do praxe, diagnostiky i vedení chorobopisu

Na konci října jsem dostal nabídku práce v Revmatologickém ústavu v Praze jako výpomoc na ambulanci a na lůžkovém oddělení. Takto nás „povolali“ ve čtyřech, abychom byli schopni pokrýt směny a nezameškat nebo neodkládat prezenční výuku, protože výuka na rozdíl od první koronavirové vlny stále probíhá, i když v omezené míře. 

Výpomoc na ambulancích zahrnuje hlavně přenos krevních vzorků do laboratoří. Na oddělení se jedná o klasickou sanitářskou a ošetřovatelskou práci, kterou známe z ošetřovatelské praxe ve druhém ročníku medicíny. Leží zde primárně revmatologičtí pacienti, nicméně bylo sem převezeno několik pacientů z III. interní kliniky, kde se snaží uvolnit místo pro covidové pacienty. Pracovní prostřední je zde velmi příjemné, zdravotníci jsou neskutečně vřelí a je vidět, že jsou vděční za jakoukoliv pomocnou ruku. Velice mě překvapil přístup sester a lékařů, kteří naši brigádu berou jako praxi a zapojují nás i do lékařských úkonů, jako jsou vyšetření a diferenciální diagnostika pacienta, vedení chorobopisu a předepisování léčiv. Jsem rád, že jsem přijal tuto nabídku práce, že můžu pomoct v této nelehké situaci, a zároveň se u toho hodně naučit. 

Erick Camargo Konečný, 5. ročník VL


Další příběhy najdete v časopise Jednička...

 

 

 

Erasmus a stáže

Hrdina koná

Studenti 1. LF vstoupili v říjnu do dalšího akademického roku, jehož průběh zběsile komplikuje pokračující koronavirová epidemie, a to ještě intenzivněji než na jaře, kdy se výuka na pár měsíců úplně zastavila. Přestože na fakultním semaforu svítí už delší dobu červená, teoretická výuka probíhá distančně a v malých skupinách studentů je povolena klinická a praktická výuka. Nemocnice v říjnu a listopadu zoufale potřebovaly posily, a i stát povolal mediky k povinné pomoci. A medici? Šli. Do pražských i krajských a regionálních nemocnic, rovnou k pacientům s covidem-19, do sanitek, do odběrových center. Šli se školit do SIM centra, šli dezinfikovat kliky a pomáhat s hygienou pacientů, ale šli si vyzkoušet i odborné činnosti, ke kterým by se za „normálních“ okolností v daném ročníku ještě nedostali. Fakulta jim vyšla vstříc systémem odpouštění části výuky, ale přesto se musí učit, výuka pokračuje. Studenti makají, učí se a pomáhají. Mají náš obdiv a patří jim dík. Na následujících stránkách si můžete přečíst o některých z nich.


 

Intenzivní medicína je krásná a nepředvídatelná

Když přicházíme v půl sedmé ráno do nemocnice, nedá se vůbec odhadnout, jaká služba nás ten den čeká. Chod oddělení je až neuvěřitelně dynamický a klidné odpoledne se jediným telefonátem může změnit v hektické a uběhané. 

Ale pěkně od začátku. Každá směna začíná sesterským hlášením, během kterého proběhne předání pacientů. Přestože by se mohlo zdát, že se toho za půl dne na oddělení mnoho nezměnilo, opak je pravdou. Není žádnou vzácností odcházet večer domů z poloprázdného oddělení a následující ráno najít všechny postele obsazené. Jakmile si sestry rozdělí pacienty, které budou mít ten den na starost, může naše práce doopravdy začít.

Podání léků i hygiena, děláme vše
Obvykle je třeba pacientům natočit dvanáctisvodové EKG, udělat tekutinovou bilanci, odebrat krev pro laboratorní vyšetření a vzorky poslat potrubní poštou. Samozřejmostí je následné ředění a podávání léků, které probíhá v režii sester, ale pokud je prostor, máme možnost jim pod dohledem pomáhat, a tím se zároveň i učit. Dopolední program mimo jiné zahrnuje péči o hygienu pacientů, a to zejména těch, kteří jsou v těžkém stavu, tedy ventilovaných, plně monitorovaných a s množstvím invazivních vstupů, kde se opravdu hodí každá ruka navíc. 

Pomocná ruka se hodí
Naším hlavním úkolem je tedy být po ruce sestrám a maximálně se podílet na chodu oddělení. To znamená, že náš den nenaplňují pouze ošetřovatelské úkony, ale také drobnosti, jako je doplňování materiálu, dezinfekce povrchů a tak podobně. Nesmíme zapomenout ani na covidovou část našeho oddělení, kam sestry na několik hodin denně doprovázíme. Práce se zde liší především nošením ochranného obleku a množstvím dalších ochranných pomůcek, jako jsou brýle a štíty, které ji poměrně významně ztěžují.

Stojí to za to
Práce na koronární jednotce je náročná, a to nejen fyzicky, ale také časově. Každý z nás odpracuje měsíčně dvanáct směn, denních i nočních. Zároveň se ale každý den učíme novým věcem, sbíráme zkušenosti, vidíme spoustu zajímavých případů a můžeme s čistým svědomím říct, že se stáváme více a více nápomocnými v běžných činnostech. Není to vždycky jednoduché, ale stojí to za to.

Tereza Votrubová a Anna Dittrichová, 4. ročník VL Koronární jednotka II. interní kliniky

Společně to zvládneme

Jako dobrovolník jsem začala pracovat na covidové jednotce interního JIP v Berouně. Na oddělení leží různí covidoví pacienti. Jeden pacient dýchá s pomocí ventilátoru. Hned na úvod mě vedoucí lékař ARO zaškolil v asistenci při intubaci pacienta, což mě dost vystrašilo. Naštěstí to zatím potřeba nebylo. Na oddělení dělám „holku pro všechno“. Většinou jsem mezi tou skupinkou sester, která se obléká do skafandru. Potom u pacientů pomáhám se vším, co je potřeba – od hygieny po podávání léků. I když je to pro sestřičky teď hodně náročné, neztrácejí optimismus. Věřím, že společně to zvládneme. 

Lucie Šteklová, 5. ročník VL

Zapojení do praxe, diagnostiky i vedení chorobopisu

Na konci října jsem dostal nabídku práce v Revmatologickém ústavu v Praze jako výpomoc na ambulanci a na lůžkovém oddělení. Takto nás „povolali“ ve čtyřech, abychom byli schopni pokrýt směny a nezameškat nebo neodkládat prezenční výuku, protože výuka na rozdíl od první koronavirové vlny stále probíhá, i když v omezené míře. 

Výpomoc na ambulancích zahrnuje hlavně přenos krevních vzorků do laboratoří. Na oddělení se jedná o klasickou sanitářskou a ošetřovatelskou práci, kterou známe z ošetřovatelské praxe ve druhém ročníku medicíny. Leží zde primárně revmatologičtí pacienti, nicméně bylo sem převezeno několik pacientů z III. interní kliniky, kde se snaží uvolnit místo pro covidové pacienty. Pracovní prostřední je zde velmi příjemné, zdravotníci jsou neskutečně vřelí a je vidět, že jsou vděční za jakoukoliv pomocnou ruku. Velice mě překvapil přístup sester a lékařů, kteří naši brigádu berou jako praxi a zapojují nás i do lékařských úkonů, jako jsou vyšetření a diferenciální diagnostika pacienta, vedení chorobopisu a předepisování léčiv. Jsem rád, že jsem přijal tuto nabídku práce, že můžu pomoct v této nelehké situaci, a zároveň se u toho hodně naučit. 

Erick Camargo Konečný, 5. ročník VL


Další příběhy najdete v časopise Jednička...