1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova
Aktuální číslo

Feuilleton sváteční (aneb o čem by Národní listy psaly, kdyby...)

Radostně zalévaly onoho 15. září sluneční paprsky hradby staroslavného Vyšehradu, kolébky naší státnosti, kde na úsvitu věků kněžna Libuše život věčný národu českému věštila. Zraky přítomných, kteří na místo navzdory časnému ránu již hojně přibyli, dychtivě vyhlíželi mužů i žen vážených, představitelů University Karlovy a její lékařské fakulty či starostky Nového Města. A pak, konečně, shromážděné zástupy jak včelí úl zašuměly vzrušením, když popatřily do laskavé tváře presidenta osvoboditele profesora Masaryka, který vystoupiv na podium počastoval všechny svým pohledem laskavým a moudrým a poté s trpělivostí sobě vlastní pósoval před objektivy fotoaparátů jsa hojně obklopen zejména mládeží.

79124

Tu však zahájen byl již hlavní program, v němž střídaly se muzikální dítky se sportovním výkvětem mladé republiky, když sokolská stráž pod praporem nám všem drahým přivedla na podium lepé děvy a jinochy k cvičením prostným. Málokdo se ubránil dojetí patřiv na přítomné legionáře, hrdiny od Zborova a dalších válčišť světové války, na kterých rodila se naše svoboda. Hrdě se mezi nimi vyjímali i vojenští lékaři a sestry Červeného kříže, kteří na polních obvazištích v podmínkách nepředstavitelně krutých dokázali zachovat mnoho mladých životů pro naši budoucí samostatnou republiku.

Pestré zástupy shromážděné na Vyšehradě, ve kterých zahlédnout jsme mohli jak posluchače medicíny, z nichž mnozí i ruku k dílu přiložili, tak zaměstnance děkanátu spolu s Pražany různého stavu i profesí, mezi nimiž se obzvlášť vyjímali hrdí podskaláci ve svých slovanských krojích, mohli sobě trávit tento svátek po svém. Usedlí měšťané dávajíce přednost uzenkám, sýru a čepovanému pivu či obdivujíce nových vozů Aero a dalších značek mladého českého průmyslu, mládež zase věnujíce se výrobě a pouštění draků, hře v špačky či visu na opičí dráze. A dámy, ty především vyhlížely dychtivě tváře svých idolů filmového plátna, které též dorazily k oslavě tohoto mimořádného svátku.

V tichém rozjímání sklonily se pak hlavy k modlitbě za republiku před oltářem baziliky sv. Petra a Pavla, aby následně znovu propukly v pestrý rej. Zazněly kuplety, tančilo se a vše vrcholilo pod hvězdnou oblohou koncertem těles hudebních. A z hrdel radostně se dral jeden hlas: naší samostatné republice na zdar!

(Otištěno se stoletým zpožděním, 15. 9. 2018 zapsal jeden z účastníků Festivalu První republika)

Rozhovory

Feuilleton sváteční (aneb o čem by Národní listy psaly, kdyby...)

Radostně zalévaly onoho 15. září sluneční paprsky hradby staroslavného Vyšehradu, kolébky naší státnosti, kde na úsvitu věků kněžna Libuše život věčný národu českému věštila. Zraky přítomných, kteří na místo navzdory časnému ránu již hojně přibyli, dychtivě vyhlíželi mužů i žen vážených, představitelů University Karlovy a její lékařské fakulty či starostky Nového Města. A pak, konečně, shromážděné zástupy jak včelí úl zašuměly vzrušením, když popatřily do laskavé tváře presidenta osvoboditele profesora Masaryka, který vystoupiv na podium počastoval všechny svým pohledem laskavým a moudrým a poté s trpělivostí sobě vlastní pósoval před objektivy fotoaparátů jsa hojně obklopen zejména mládeží.

79124

Tu však zahájen byl již hlavní program, v němž střídaly se muzikální dítky se sportovním výkvětem mladé republiky, když sokolská stráž pod praporem nám všem drahým přivedla na podium lepé děvy a jinochy k cvičením prostným. Málokdo se ubránil dojetí patřiv na přítomné legionáře, hrdiny od Zborova a dalších válčišť světové války, na kterých rodila se naše svoboda. Hrdě se mezi nimi vyjímali i vojenští lékaři a sestry Červeného kříže, kteří na polních obvazištích v podmínkách nepředstavitelně krutých dokázali zachovat mnoho mladých životů pro naši budoucí samostatnou republiku.

Pestré zástupy shromážděné na Vyšehradě, ve kterých zahlédnout jsme mohli jak posluchače medicíny, z nichž mnozí i ruku k dílu přiložili, tak zaměstnance děkanátu spolu s Pražany různého stavu i profesí, mezi nimiž se obzvlášť vyjímali hrdí podskaláci ve svých slovanských krojích, mohli sobě trávit tento svátek po svém. Usedlí měšťané dávajíce přednost uzenkám, sýru a čepovanému pivu či obdivujíce nových vozů Aero a dalších značek mladého českého průmyslu, mládež zase věnujíce se výrobě a pouštění draků, hře v špačky či visu na opičí dráze. A dámy, ty především vyhlížely dychtivě tváře svých idolů filmového plátna, které též dorazily k oslavě tohoto mimořádného svátku.

V tichém rozjímání sklonily se pak hlavy k modlitbě za republiku před oltářem baziliky sv. Petra a Pavla, aby následně znovu propukly v pestrý rej. Zazněly kuplety, tančilo se a vše vrcholilo pod hvězdnou oblohou koncertem těles hudebních. A z hrdel radostně se dral jeden hlas: naší samostatné republice na zdar!

(Otištěno se stoletým zpožděním, 15. 9. 2018 zapsal jeden z účastníků Festivalu První republika)

Téma

Feuilleton sváteční (aneb o čem by Národní listy psaly, kdyby...)

Radostně zalévaly onoho 15. září sluneční paprsky hradby staroslavného Vyšehradu, kolébky naší státnosti, kde na úsvitu věků kněžna Libuše život věčný národu českému věštila. Zraky přítomných, kteří na místo navzdory časnému ránu již hojně přibyli, dychtivě vyhlíželi mužů i žen vážených, představitelů University Karlovy a její lékařské fakulty či starostky Nového Města. A pak, konečně, shromážděné zástupy jak včelí úl zašuměly vzrušením, když popatřily do laskavé tváře presidenta osvoboditele profesora Masaryka, který vystoupiv na podium počastoval všechny svým pohledem laskavým a moudrým a poté s trpělivostí sobě vlastní pósoval před objektivy fotoaparátů jsa hojně obklopen zejména mládeží.

79124

Tu však zahájen byl již hlavní program, v němž střídaly se muzikální dítky se sportovním výkvětem mladé republiky, když sokolská stráž pod praporem nám všem drahým přivedla na podium lepé děvy a jinochy k cvičením prostným. Málokdo se ubránil dojetí patřiv na přítomné legionáře, hrdiny od Zborova a dalších válčišť světové války, na kterých rodila se naše svoboda. Hrdě se mezi nimi vyjímali i vojenští lékaři a sestry Červeného kříže, kteří na polních obvazištích v podmínkách nepředstavitelně krutých dokázali zachovat mnoho mladých životů pro naši budoucí samostatnou republiku.

Pestré zástupy shromážděné na Vyšehradě, ve kterých zahlédnout jsme mohli jak posluchače medicíny, z nichž mnozí i ruku k dílu přiložili, tak zaměstnance děkanátu spolu s Pražany různého stavu i profesí, mezi nimiž se obzvlášť vyjímali hrdí podskaláci ve svých slovanských krojích, mohli sobě trávit tento svátek po svém. Usedlí měšťané dávajíce přednost uzenkám, sýru a čepovanému pivu či obdivujíce nových vozů Aero a dalších značek mladého českého průmyslu, mládež zase věnujíce se výrobě a pouštění draků, hře v špačky či visu na opičí dráze. A dámy, ty především vyhlížely dychtivě tváře svých idolů filmového plátna, které též dorazily k oslavě tohoto mimořádného svátku.

V tichém rozjímání sklonily se pak hlavy k modlitbě za republiku před oltářem baziliky sv. Petra a Pavla, aby následně znovu propukly v pestrý rej. Zazněly kuplety, tančilo se a vše vrcholilo pod hvězdnou oblohou koncertem těles hudebních. A z hrdel radostně se dral jeden hlas: naší samostatné republice na zdar!

(Otištěno se stoletým zpožděním, 15. 9. 2018 zapsal jeden z účastníků Festivalu První republika)

Co pro mě znamená Jednička

Feuilleton sváteční (aneb o čem by Národní listy psaly, kdyby...)

Radostně zalévaly onoho 15. září sluneční paprsky hradby staroslavného Vyšehradu, kolébky naší státnosti, kde na úsvitu věků kněžna Libuše život věčný národu českému věštila. Zraky přítomných, kteří na místo navzdory časnému ránu již hojně přibyli, dychtivě vyhlíželi mužů i žen vážených, představitelů University Karlovy a její lékařské fakulty či starostky Nového Města. A pak, konečně, shromážděné zástupy jak včelí úl zašuměly vzrušením, když popatřily do laskavé tváře presidenta osvoboditele profesora Masaryka, který vystoupiv na podium počastoval všechny svým pohledem laskavým a moudrým a poté s trpělivostí sobě vlastní pósoval před objektivy fotoaparátů jsa hojně obklopen zejména mládeží.

79124

Tu však zahájen byl již hlavní program, v němž střídaly se muzikální dítky se sportovním výkvětem mladé republiky, když sokolská stráž pod praporem nám všem drahým přivedla na podium lepé děvy a jinochy k cvičením prostným. Málokdo se ubránil dojetí patřiv na přítomné legionáře, hrdiny od Zborova a dalších válčišť světové války, na kterých rodila se naše svoboda. Hrdě se mezi nimi vyjímali i vojenští lékaři a sestry Červeného kříže, kteří na polních obvazištích v podmínkách nepředstavitelně krutých dokázali zachovat mnoho mladých životů pro naši budoucí samostatnou republiku.

Pestré zástupy shromážděné na Vyšehradě, ve kterých zahlédnout jsme mohli jak posluchače medicíny, z nichž mnozí i ruku k dílu přiložili, tak zaměstnance děkanátu spolu s Pražany různého stavu i profesí, mezi nimiž se obzvlášť vyjímali hrdí podskaláci ve svých slovanských krojích, mohli sobě trávit tento svátek po svém. Usedlí měšťané dávajíce přednost uzenkám, sýru a čepovanému pivu či obdivujíce nových vozů Aero a dalších značek mladého českého průmyslu, mládež zase věnujíce se výrobě a pouštění draků, hře v špačky či visu na opičí dráze. A dámy, ty především vyhlížely dychtivě tváře svých idolů filmového plátna, které též dorazily k oslavě tohoto mimořádného svátku.

V tichém rozjímání sklonily se pak hlavy k modlitbě za republiku před oltářem baziliky sv. Petra a Pavla, aby následně znovu propukly v pestrý rej. Zazněly kuplety, tančilo se a vše vrcholilo pod hvězdnou oblohou koncertem těles hudebních. A z hrdel radostně se dral jeden hlas: naší samostatné republice na zdar!

(Otištěno se stoletým zpožděním, 15. 9. 2018 zapsal jeden z účastníků Festivalu První republika)

Jednička ve vědě

Feuilleton sváteční (aneb o čem by Národní listy psaly, kdyby...)

Radostně zalévaly onoho 15. září sluneční paprsky hradby staroslavného Vyšehradu, kolébky naší státnosti, kde na úsvitu věků kněžna Libuše život věčný národu českému věštila. Zraky přítomných, kteří na místo navzdory časnému ránu již hojně přibyli, dychtivě vyhlíželi mužů i žen vážených, představitelů University Karlovy a její lékařské fakulty či starostky Nového Města. A pak, konečně, shromážděné zástupy jak včelí úl zašuměly vzrušením, když popatřily do laskavé tváře presidenta osvoboditele profesora Masaryka, který vystoupiv na podium počastoval všechny svým pohledem laskavým a moudrým a poté s trpělivostí sobě vlastní pósoval před objektivy fotoaparátů jsa hojně obklopen zejména mládeží.

79124

Tu však zahájen byl již hlavní program, v němž střídaly se muzikální dítky se sportovním výkvětem mladé republiky, když sokolská stráž pod praporem nám všem drahým přivedla na podium lepé děvy a jinochy k cvičením prostným. Málokdo se ubránil dojetí patřiv na přítomné legionáře, hrdiny od Zborova a dalších válčišť světové války, na kterých rodila se naše svoboda. Hrdě se mezi nimi vyjímali i vojenští lékaři a sestry Červeného kříže, kteří na polních obvazištích v podmínkách nepředstavitelně krutých dokázali zachovat mnoho mladých životů pro naši budoucí samostatnou republiku.

Pestré zástupy shromážděné na Vyšehradě, ve kterých zahlédnout jsme mohli jak posluchače medicíny, z nichž mnozí i ruku k dílu přiložili, tak zaměstnance děkanátu spolu s Pražany různého stavu i profesí, mezi nimiž se obzvlášť vyjímali hrdí podskaláci ve svých slovanských krojích, mohli sobě trávit tento svátek po svém. Usedlí měšťané dávajíce přednost uzenkám, sýru a čepovanému pivu či obdivujíce nových vozů Aero a dalších značek mladého českého průmyslu, mládež zase věnujíce se výrobě a pouštění draků, hře v špačky či visu na opičí dráze. A dámy, ty především vyhlížely dychtivě tváře svých idolů filmového plátna, které též dorazily k oslavě tohoto mimořádného svátku.

V tichém rozjímání sklonily se pak hlavy k modlitbě za republiku před oltářem baziliky sv. Petra a Pavla, aby následně znovu propukly v pestrý rej. Zazněly kuplety, tančilo se a vše vrcholilo pod hvězdnou oblohou koncertem těles hudebních. A z hrdel radostně se dral jeden hlas: naší samostatné republice na zdar!

(Otištěno se stoletým zpožděním, 15. 9. 2018 zapsal jeden z účastníků Festivalu První republika)

Erasmus a stáže

Feuilleton sváteční (aneb o čem by Národní listy psaly, kdyby...)

Radostně zalévaly onoho 15. září sluneční paprsky hradby staroslavného Vyšehradu, kolébky naší státnosti, kde na úsvitu věků kněžna Libuše život věčný národu českému věštila. Zraky přítomných, kteří na místo navzdory časnému ránu již hojně přibyli, dychtivě vyhlíželi mužů i žen vážených, představitelů University Karlovy a její lékařské fakulty či starostky Nového Města. A pak, konečně, shromážděné zástupy jak včelí úl zašuměly vzrušením, když popatřily do laskavé tváře presidenta osvoboditele profesora Masaryka, který vystoupiv na podium počastoval všechny svým pohledem laskavým a moudrým a poté s trpělivostí sobě vlastní pósoval před objektivy fotoaparátů jsa hojně obklopen zejména mládeží.

79124

Tu však zahájen byl již hlavní program, v němž střídaly se muzikální dítky se sportovním výkvětem mladé republiky, když sokolská stráž pod praporem nám všem drahým přivedla na podium lepé děvy a jinochy k cvičením prostným. Málokdo se ubránil dojetí patřiv na přítomné legionáře, hrdiny od Zborova a dalších válčišť světové války, na kterých rodila se naše svoboda. Hrdě se mezi nimi vyjímali i vojenští lékaři a sestry Červeného kříže, kteří na polních obvazištích v podmínkách nepředstavitelně krutých dokázali zachovat mnoho mladých životů pro naši budoucí samostatnou republiku.

Pestré zástupy shromážděné na Vyšehradě, ve kterých zahlédnout jsme mohli jak posluchače medicíny, z nichž mnozí i ruku k dílu přiložili, tak zaměstnance děkanátu spolu s Pražany různého stavu i profesí, mezi nimiž se obzvlášť vyjímali hrdí podskaláci ve svých slovanských krojích, mohli sobě trávit tento svátek po svém. Usedlí měšťané dávajíce přednost uzenkám, sýru a čepovanému pivu či obdivujíce nových vozů Aero a dalších značek mladého českého průmyslu, mládež zase věnujíce se výrobě a pouštění draků, hře v špačky či visu na opičí dráze. A dámy, ty především vyhlížely dychtivě tváře svých idolů filmového plátna, které též dorazily k oslavě tohoto mimořádného svátku.

V tichém rozjímání sklonily se pak hlavy k modlitbě za republiku před oltářem baziliky sv. Petra a Pavla, aby následně znovu propukly v pestrý rej. Zazněly kuplety, tančilo se a vše vrcholilo pod hvězdnou oblohou koncertem těles hudebních. A z hrdel radostně se dral jeden hlas: naší samostatné republice na zdar!

(Otištěno se stoletým zpožděním, 15. 9. 2018 zapsal jeden z účastníků Festivalu První republika)