Praxe v ergoterapii byla nejnáročnější
Pak už nás každou čekal měsíc praxe. Obě dvě jsme byly poslány do domovů pro seniory. Byly to pro nás asi ty nejnáročnější týdny. Praxe v cizí zemi, klienti vyššího věku nemluvící anglicky, kulturní rozdíly a pak samotná ergoterapie koncipovaná trochu jinak. Ale určitě nám to hodně dalo, vést terapii v cizí zemi pro nás byla opravdu skvělá zkušenost. Také jsme mohly porovnat ergoterapii v České republice a Belgii, vidět rozdíly i shody a odnést si nový pohled při terapiích do budoucí praxe.

K dětem jsme mohly jen distančně
Jako další část výuky následoval už zmíněný pediatrický kurz, který kvůli covidu proběhl celý online. To nás samozřejmě zamrzelo, protože jsme se moc těšily na práci s dětmi, ale musíme uznat, že koordinátoři udělali maximum pro to, aby i tak byl kurz plný zajímavých a nových informací. Během dvou týdnů jsme slyšely spoustu zajímavých přednášek, například o využití různých technologií při terapii, a zúčastnily jsme se workshopů například o využití cirkusových technik v rehabilitaci. Výstupem tohoto kurzu byly prezentace kazuistik pacientů, které jsme dostaly přidělené do skupin.

Muzea zůstala otevřená
Na Erasmus jsme samozřejmě nevyrazily jen kvůli studiu, ale také za kulturou a novými přáteli. Jak si asi dovedete představit, tahle část výjezdu není vzhledem k pandemii úplně jednoduchá. Restaurace jsou zavřené, venku se smíme potkat pouze ve skupinách po čtyřech, dovnitř si můžeme pozvat jen jednu osobu. I přesto ale poznáváme belgickou kulturu, muzea jsou totiž otevřená! A typické pokrmy jsme si holt koupily u výdejního okýnka nebo nechaly doručit domů. Pokud sem někdy zavítáte, určitě musíte ochutnat typické belgické hranolky a vafle! Během našeho pobytu už jsme stihly i několik výletů, třeba do Brugg, Bruselu a Blankenbergu. Nejvíce času trávíme s naší erasmáckou partou, kde jsme samé ergoterapeutky a jedna dentální hygienistka. Je opravdu zajímavé pozorovat kulturní rozdíly mezi námi Evropankami. Kdykoliv jsme chtěly vyrazit někam na výlet, my jsme chtěly samozřejmě vyjet co nejdříve, oběd s sebou a vytěžit z výletového dne co nejvíce – navštívit všemožné památky a muzea. Pro ostatní je ale devátá hodina ráno pořád ještě noc a výlety jsou spíš o dobrém jídle a pití. Tak jsme se tu naučily trochu zpomalit tempo a víc si věci vychutnávat – a to někdy není na škodu.

Během praxe poznáváme více i samy sebe
Momentálně (začátek dubna - pozn. red.) máme velikonoční prázdniny. Ano, čtete dobře, prázdniny! V Belgii mají studenti vysokých škol každý rok dva týdny velikonočních prázdnin. Když jsme to slyšely prvně, dost nás to překvapilo. Ale vůbec nám to nevadí! Po prázdninách nás každou čeká druhý blok praxí a pak už zpátky domů! Utíká to tu neskutečně rychle až to ani není možné. Jsme opravdu rády, že jsme na Erasmus mohly vyjet i přes všechny komplikace, které kvůli covidu byly a budou. Zažíváme tolik nových věcí, poznáváme nové lidi a i více samy sebe. Takže pokud někdo přemýšlíte o studiu v zahraničí a váháte kvůli pandemii, jděte do toho, stojí to za to!

Adéla Burianová a Šárka Strubinská, 3. ročník ergoterapie

Praxe v ergoterapii byla nejnáročnější
Pak už nás každou čekal měsíc praxe. Obě dvě jsme byly poslány do domovů pro seniory. Byly to pro nás asi ty nejnáročnější týdny. Praxe v cizí zemi, klienti vyššího věku nemluvící anglicky, kulturní rozdíly a pak samotná ergoterapie koncipovaná trochu jinak. Ale určitě nám to hodně dalo, vést terapii v cizí zemi pro nás byla opravdu skvělá zkušenost. Také jsme mohly porovnat ergoterapii v České republice a Belgii, vidět rozdíly i shody a odnést si nový pohled při terapiích do budoucí praxe.

K dětem jsme mohly jen distančně
Jako další část výuky následoval už zmíněný pediatrický kurz, který kvůli covidu proběhl celý online. To nás samozřejmě zamrzelo, protože jsme se moc těšily na práci s dětmi, ale musíme uznat, že koordinátoři udělali maximum pro to, aby i tak byl kurz plný zajímavých a nových informací. Během dvou týdnů jsme slyšely spoustu zajímavých přednášek, například o využití různých technologií při terapii, a zúčastnily jsme se workshopů například o využití cirkusových technik v rehabilitaci. Výstupem tohoto kurzu byly prezentace kazuistik pacientů, které jsme dostaly přidělené do skupin.

Muzea zůstala otevřená
Na Erasmus jsme samozřejmě nevyrazily jen kvůli studiu, ale také za kulturou a novými přáteli. Jak si asi dovedete představit, tahle část výjezdu není vzhledem k pandemii úplně jednoduchá. Restaurace jsou zavřené, venku se smíme potkat pouze ve skupinách po čtyřech, dovnitř si můžeme pozvat jen jednu osobu. I přesto ale poznáváme belgickou kulturu, muzea jsou totiž otevřená! A typické pokrmy jsme si holt koupily u výdejního okýnka nebo nechaly doručit domů. Pokud sem někdy zavítáte, určitě musíte ochutnat typické belgické hranolky a vafle! Během našeho pobytu už jsme stihly i několik výletů, třeba do Brugg, Bruselu a Blankenbergu. Nejvíce času trávíme s naší erasmáckou partou, kde jsme samé ergoterapeutky a jedna dentální hygienistka. Je opravdu zajímavé pozorovat kulturní rozdíly mezi námi Evropankami. Kdykoliv jsme chtěly vyrazit někam na výlet, my jsme chtěly samozřejmě vyjet co nejdříve, oběd s sebou a vytěžit z výletového dne co nejvíce – navštívit všemožné památky a muzea. Pro ostatní je ale devátá hodina ráno pořád ještě noc a výlety jsou spíš o dobrém jídle a pití. Tak jsme se tu naučily trochu zpomalit tempo a víc si věci vychutnávat – a to někdy není na škodu.

Během praxe poznáváme více i samy sebe
Momentálně (začátek dubna - pozn. red.) máme velikonoční prázdniny. Ano, čtete dobře, prázdniny! V Belgii mají studenti vysokých škol každý rok dva týdny velikonočních prázdnin. Když jsme to slyšely prvně, dost nás to překvapilo. Ale vůbec nám to nevadí! Po prázdninách nás každou čeká druhý blok praxí a pak už zpátky domů! Utíká to tu neskutečně rychle až to ani není možné. Jsme opravdu rády, že jsme na Erasmus mohly vyjet i přes všechny komplikace, které kvůli covidu byly a budou. Zažíváme tolik nových věcí, poznáváme nové lidi a i více samy sebe. Takže pokud někdo přemýšlíte o studiu v zahraničí a váháte kvůli pandemii, jděte do toho, stojí to za to!

Adéla Burianová a Šárka Strubinská, 3. ročník ergoterapie

Praxe v ergoterapii byla nejnáročnější
Pak už nás každou čekal měsíc praxe. Obě dvě jsme byly poslány do domovů pro seniory. Byly to pro nás asi ty nejnáročnější týdny. Praxe v cizí zemi, klienti vyššího věku nemluvící anglicky, kulturní rozdíly a pak samotná ergoterapie koncipovaná trochu jinak. Ale určitě nám to hodně dalo, vést terapii v cizí zemi pro nás byla opravdu skvělá zkušenost. Také jsme mohly porovnat ergoterapii v České republice a Belgii, vidět rozdíly i shody a odnést si nový pohled při terapiích do budoucí praxe.

K dětem jsme mohly jen distančně
Jako další část výuky následoval už zmíněný pediatrický kurz, který kvůli covidu proběhl celý online. To nás samozřejmě zamrzelo, protože jsme se moc těšily na práci s dětmi, ale musíme uznat, že koordinátoři udělali maximum pro to, aby i tak byl kurz plný zajímavých a nových informací. Během dvou týdnů jsme slyšely spoustu zajímavých přednášek, například o využití různých technologií při terapii, a zúčastnily jsme se workshopů například o využití cirkusových technik v rehabilitaci. Výstupem tohoto kurzu byly prezentace kazuistik pacientů, které jsme dostaly přidělené do skupin.

Muzea zůstala otevřená
Na Erasmus jsme samozřejmě nevyrazily jen kvůli studiu, ale také za kulturou a novými přáteli. Jak si asi dovedete představit, tahle část výjezdu není vzhledem k pandemii úplně jednoduchá. Restaurace jsou zavřené, venku se smíme potkat pouze ve skupinách po čtyřech, dovnitř si můžeme pozvat jen jednu osobu. I přesto ale poznáváme belgickou kulturu, muzea jsou totiž otevřená! A typické pokrmy jsme si holt koupily u výdejního okýnka nebo nechaly doručit domů. Pokud sem někdy zavítáte, určitě musíte ochutnat typické belgické hranolky a vafle! Během našeho pobytu už jsme stihly i několik výletů, třeba do Brugg, Bruselu a Blankenbergu. Nejvíce času trávíme s naší erasmáckou partou, kde jsme samé ergoterapeutky a jedna dentální hygienistka. Je opravdu zajímavé pozorovat kulturní rozdíly mezi námi Evropankami. Kdykoliv jsme chtěly vyrazit někam na výlet, my jsme chtěly samozřejmě vyjet co nejdříve, oběd s sebou a vytěžit z výletového dne co nejvíce – navštívit všemožné památky a muzea. Pro ostatní je ale devátá hodina ráno pořád ještě noc a výlety jsou spíš o dobrém jídle a pití. Tak jsme se tu naučily trochu zpomalit tempo a víc si věci vychutnávat – a to někdy není na škodu.

Během praxe poznáváme více i samy sebe
Momentálně (začátek dubna - pozn. red.) máme velikonoční prázdniny. Ano, čtete dobře, prázdniny! V Belgii mají studenti vysokých škol každý rok dva týdny velikonočních prázdnin. Když jsme to slyšely prvně, dost nás to překvapilo. Ale vůbec nám to nevadí! Po prázdninách nás každou čeká druhý blok praxí a pak už zpátky domů! Utíká to tu neskutečně rychle až to ani není možné. Jsme opravdu rády, že jsme na Erasmus mohly vyjet i přes všechny komplikace, které kvůli covidu byly a budou. Zažíváme tolik nových věcí, poznáváme nové lidi a i více samy sebe. Takže pokud někdo přemýšlíte o studiu v zahraničí a váháte kvůli pandemii, jděte do toho, stojí to za to!

Adéla Burianová a Šárka Strubinská, 3. ročník ergoterapie

Praxe v ergoterapii byla nejnáročnější
Pak už nás každou čekal měsíc praxe. Obě dvě jsme byly poslány do domovů pro seniory. Byly to pro nás asi ty nejnáročnější týdny. Praxe v cizí zemi, klienti vyššího věku nemluvící anglicky, kulturní rozdíly a pak samotná ergoterapie koncipovaná trochu jinak. Ale určitě nám to hodně dalo, vést terapii v cizí zemi pro nás byla opravdu skvělá zkušenost. Také jsme mohly porovnat ergoterapii v České republice a Belgii, vidět rozdíly i shody a odnést si nový pohled při terapiích do budoucí praxe.

K dětem jsme mohly jen distančně
Jako další část výuky následoval už zmíněný pediatrický kurz, který kvůli covidu proběhl celý online. To nás samozřejmě zamrzelo, protože jsme se moc těšily na práci s dětmi, ale musíme uznat, že koordinátoři udělali maximum pro to, aby i tak byl kurz plný zajímavých a nových informací. Během dvou týdnů jsme slyšely spoustu zajímavých přednášek, například o využití různých technologií při terapii, a zúčastnily jsme se workshopů například o využití cirkusových technik v rehabilitaci. Výstupem tohoto kurzu byly prezentace kazuistik pacientů, které jsme dostaly přidělené do skupin.

Muzea zůstala otevřená
Na Erasmus jsme samozřejmě nevyrazily jen kvůli studiu, ale také za kulturou a novými přáteli. Jak si asi dovedete představit, tahle část výjezdu není vzhledem k pandemii úplně jednoduchá. Restaurace jsou zavřené, venku se smíme potkat pouze ve skupinách po čtyřech, dovnitř si můžeme pozvat jen jednu osobu. I přesto ale poznáváme belgickou kulturu, muzea jsou totiž otevřená! A typické pokrmy jsme si holt koupily u výdejního okýnka nebo nechaly doručit domů. Pokud sem někdy zavítáte, určitě musíte ochutnat typické belgické hranolky a vafle! Během našeho pobytu už jsme stihly i několik výletů, třeba do Brugg, Bruselu a Blankenbergu. Nejvíce času trávíme s naší erasmáckou partou, kde jsme samé ergoterapeutky a jedna dentální hygienistka. Je opravdu zajímavé pozorovat kulturní rozdíly mezi námi Evropankami. Kdykoliv jsme chtěly vyrazit někam na výlet, my jsme chtěly samozřejmě vyjet co nejdříve, oběd s sebou a vytěžit z výletového dne co nejvíce – navštívit všemožné památky a muzea. Pro ostatní je ale devátá hodina ráno pořád ještě noc a výlety jsou spíš o dobrém jídle a pití. Tak jsme se tu naučily trochu zpomalit tempo a víc si věci vychutnávat – a to někdy není na škodu.

Během praxe poznáváme více i samy sebe
Momentálně (začátek dubna - pozn. red.) máme velikonoční prázdniny. Ano, čtete dobře, prázdniny! V Belgii mají studenti vysokých škol každý rok dva týdny velikonočních prázdnin. Když jsme to slyšely prvně, dost nás to překvapilo. Ale vůbec nám to nevadí! Po prázdninách nás každou čeká druhý blok praxí a pak už zpátky domů! Utíká to tu neskutečně rychle až to ani není možné. Jsme opravdu rády, že jsme na Erasmus mohly vyjet i přes všechny komplikace, které kvůli covidu byly a budou. Zažíváme tolik nových věcí, poznáváme nové lidi a i více samy sebe. Takže pokud někdo přemýšlíte o studiu v zahraničí a váháte kvůli pandemii, jděte do toho, stojí to za to!

Adéla Burianová a Šárka Strubinská, 3. ročník ergoterapie

Praxe v ergoterapii byla nejnáročnější
Pak už nás každou čekal měsíc praxe. Obě dvě jsme byly poslány do domovů pro seniory. Byly to pro nás asi ty nejnáročnější týdny. Praxe v cizí zemi, klienti vyššího věku nemluvící anglicky, kulturní rozdíly a pak samotná ergoterapie koncipovaná trochu jinak. Ale určitě nám to hodně dalo, vést terapii v cizí zemi pro nás byla opravdu skvělá zkušenost. Také jsme mohly porovnat ergoterapii v České republice a Belgii, vidět rozdíly i shody a odnést si nový pohled při terapiích do budoucí praxe.

K dětem jsme mohly jen distančně
Jako další část výuky následoval už zmíněný pediatrický kurz, který kvůli covidu proběhl celý online. To nás samozřejmě zamrzelo, protože jsme se moc těšily na práci s dětmi, ale musíme uznat, že koordinátoři udělali maximum pro to, aby i tak byl kurz plný zajímavých a nových informací. Během dvou týdnů jsme slyšely spoustu zajímavých přednášek, například o využití různých technologií při terapii, a zúčastnily jsme se workshopů například o využití cirkusových technik v rehabilitaci. Výstupem tohoto kurzu byly prezentace kazuistik pacientů, které jsme dostaly přidělené do skupin.

Muzea zůstala otevřená
Na Erasmus jsme samozřejmě nevyrazily jen kvůli studiu, ale také za kulturou a novými přáteli. Jak si asi dovedete představit, tahle část výjezdu není vzhledem k pandemii úplně jednoduchá. Restaurace jsou zavřené, venku se smíme potkat pouze ve skupinách po čtyřech, dovnitř si můžeme pozvat jen jednu osobu. I přesto ale poznáváme belgickou kulturu, muzea jsou totiž otevřená! A typické pokrmy jsme si holt koupily u výdejního okýnka nebo nechaly doručit domů. Pokud sem někdy zavítáte, určitě musíte ochutnat typické belgické hranolky a vafle! Během našeho pobytu už jsme stihly i několik výletů, třeba do Brugg, Bruselu a Blankenbergu. Nejvíce času trávíme s naší erasmáckou partou, kde jsme samé ergoterapeutky a jedna dentální hygienistka. Je opravdu zajímavé pozorovat kulturní rozdíly mezi námi Evropankami. Kdykoliv jsme chtěly vyrazit někam na výlet, my jsme chtěly samozřejmě vyjet co nejdříve, oběd s sebou a vytěžit z výletového dne co nejvíce – navštívit všemožné památky a muzea. Pro ostatní je ale devátá hodina ráno pořád ještě noc a výlety jsou spíš o dobrém jídle a pití. Tak jsme se tu naučily trochu zpomalit tempo a víc si věci vychutnávat – a to někdy není na škodu.

Během praxe poznáváme více i samy sebe
Momentálně (začátek dubna - pozn. red.) máme velikonoční prázdniny. Ano, čtete dobře, prázdniny! V Belgii mají studenti vysokých škol každý rok dva týdny velikonočních prázdnin. Když jsme to slyšely prvně, dost nás to překvapilo. Ale vůbec nám to nevadí! Po prázdninách nás každou čeká druhý blok praxí a pak už zpátky domů! Utíká to tu neskutečně rychle až to ani není možné. Jsme opravdu rády, že jsme na Erasmus mohly vyjet i přes všechny komplikace, které kvůli covidu byly a budou. Zažíváme tolik nových věcí, poznáváme nové lidi a i více samy sebe. Takže pokud někdo přemýšlíte o studiu v zahraničí a váháte kvůli pandemii, jděte do toho, stojí to za to!

Adéla Burianová a Šárka Strubinská, 3. ročník ergoterapie

Praxe v ergoterapii byla nejnáročnější
Pak už nás každou čekal měsíc praxe. Obě dvě jsme byly poslány do domovů pro seniory. Byly to pro nás asi ty nejnáročnější týdny. Praxe v cizí zemi, klienti vyššího věku nemluvící anglicky, kulturní rozdíly a pak samotná ergoterapie koncipovaná trochu jinak. Ale určitě nám to hodně dalo, vést terapii v cizí zemi pro nás byla opravdu skvělá zkušenost. Také jsme mohly porovnat ergoterapii v České republice a Belgii, vidět rozdíly i shody a odnést si nový pohled při terapiích do budoucí praxe.

K dětem jsme mohly jen distančně
Jako další část výuky následoval už zmíněný pediatrický kurz, který kvůli covidu proběhl celý online. To nás samozřejmě zamrzelo, protože jsme se moc těšily na práci s dětmi, ale musíme uznat, že koordinátoři udělali maximum pro to, aby i tak byl kurz plný zajímavých a nových informací. Během dvou týdnů jsme slyšely spoustu zajímavých přednášek, například o využití různých technologií při terapii, a zúčastnily jsme se workshopů například o využití cirkusových technik v rehabilitaci. Výstupem tohoto kurzu byly prezentace kazuistik pacientů, které jsme dostaly přidělené do skupin.

Muzea zůstala otevřená
Na Erasmus jsme samozřejmě nevyrazily jen kvůli studiu, ale také za kulturou a novými přáteli. Jak si asi dovedete představit, tahle část výjezdu není vzhledem k pandemii úplně jednoduchá. Restaurace jsou zavřené, venku se smíme potkat pouze ve skupinách po čtyřech, dovnitř si můžeme pozvat jen jednu osobu. I přesto ale poznáváme belgickou kulturu, muzea jsou totiž otevřená! A typické pokrmy jsme si holt koupily u výdejního okýnka nebo nechaly doručit domů. Pokud sem někdy zavítáte, určitě musíte ochutnat typické belgické hranolky a vafle! Během našeho pobytu už jsme stihly i několik výletů, třeba do Brugg, Bruselu a Blankenbergu. Nejvíce času trávíme s naší erasmáckou partou, kde jsme samé ergoterapeutky a jedna dentální hygienistka. Je opravdu zajímavé pozorovat kulturní rozdíly mezi námi Evropankami. Kdykoliv jsme chtěly vyrazit někam na výlet, my jsme chtěly samozřejmě vyjet co nejdříve, oběd s sebou a vytěžit z výletového dne co nejvíce – navštívit všemožné památky a muzea. Pro ostatní je ale devátá hodina ráno pořád ještě noc a výlety jsou spíš o dobrém jídle a pití. Tak jsme se tu naučily trochu zpomalit tempo a víc si věci vychutnávat – a to někdy není na škodu.

Během praxe poznáváme více i samy sebe
Momentálně (začátek dubna - pozn. red.) máme velikonoční prázdniny. Ano, čtete dobře, prázdniny! V Belgii mají studenti vysokých škol každý rok dva týdny velikonočních prázdnin. Když jsme to slyšely prvně, dost nás to překvapilo. Ale vůbec nám to nevadí! Po prázdninách nás každou čeká druhý blok praxí a pak už zpátky domů! Utíká to tu neskutečně rychle až to ani není možné. Jsme opravdu rády, že jsme na Erasmus mohly vyjet i přes všechny komplikace, které kvůli covidu byly a budou. Zažíváme tolik nových věcí, poznáváme nové lidi a i více samy sebe. Takže pokud někdo přemýšlíte o studiu v zahraničí a váháte kvůli pandemii, jděte do toho, stojí to za to!

Adéla Burianová a Šárka Strubinská, 3. ročník ergoterapie