Základy medicíny za mého studia na 1. LF předávaly velké osobnosti – politicky nebojácný genetik Sekla, dramaticky nadaní bratři Jedličkové, psychiatr Vondráček, mikrobiolog Patočka, chirurg Jirásek a další. Od mládí mne okolí učilo, že jsem-li obdarovaná, mám poděkovat. Děkuji, že mohu do zaměstnání procházet krásným parkem na Karlově náměstí a zvolna srovnávat myšlenky před ranním hlášením na III. interní klinice, ale hlavně zde po desítky let pracovat. Zakladatel III. interny, prof. Charvát, jí vtisknul zaměření, charakter a atmosféru. On i jeho spolupracovníci a žáci mě ve 2. polovině 60. let naučili objevovat v medicíně zásadní souvislosti a ukázali mi tajemnou krásu endokrinologie. Náročný přednosta vedl své lékaře k samostatnému výzkumu, respektovali jsme ho, milovali a těšili jsme se z každého setkání, které bývalo inspirativní. Vyprávěl i o životě za železnou oponou, kam měl jako významný lékař povoleno jezdit na konference. Pochopila jsem, že pracovat a učit se na této klinice je výsadou, spolupráce v rámci nemocnice i fakulty dávala vždy nepředstavitelné možnosti. Tvůrčí a liberální atmosféru přátelství a respektu, kterou prof. Charvát vytvořil, převzali i jeho nástupci.

Ve školství do r. 1990 směli pracovat převážně jen členové komunistické strany, takže úvazek na fakultě jsem získala až poté. Endokrinologie, jejíž prestiž a stopy můžeme pozorovat téměř ve všech oborech medicíny, se stále rozvíjí a spolupráce s mladými kolegy i posluchači medicíny je podnětná. Citové pouto k 1. LF mne stále provází a cítím se pokornou členkou velké rodiny UK.

Základy medicíny za mého studia na 1. LF předávaly velké osobnosti – politicky nebojácný genetik Sekla, dramaticky nadaní bratři Jedličkové, psychiatr Vondráček, mikrobiolog Patočka, chirurg Jirásek a další. Od mládí mne okolí učilo, že jsem-li obdarovaná, mám poděkovat. Děkuji, že mohu do zaměstnání procházet krásným parkem na Karlově náměstí a zvolna srovnávat myšlenky před ranním hlášením na III. interní klinice, ale hlavně zde po desítky let pracovat. Zakladatel III. interny, prof. Charvát, jí vtisknul zaměření, charakter a atmosféru. On i jeho spolupracovníci a žáci mě ve 2. polovině 60. let naučili objevovat v medicíně zásadní souvislosti a ukázali mi tajemnou krásu endokrinologie. Náročný přednosta vedl své lékaře k samostatnému výzkumu, respektovali jsme ho, milovali a těšili jsme se z každého setkání, které bývalo inspirativní. Vyprávěl i o životě za železnou oponou, kam měl jako významný lékař povoleno jezdit na konference. Pochopila jsem, že pracovat a učit se na této klinice je výsadou, spolupráce v rámci nemocnice i fakulty dávala vždy nepředstavitelné možnosti. Tvůrčí a liberální atmosféru přátelství a respektu, kterou prof. Charvát vytvořil, převzali i jeho nástupci.

Ve školství do r. 1990 směli pracovat převážně jen členové komunistické strany, takže úvazek na fakultě jsem získala až poté. Endokrinologie, jejíž prestiž a stopy můžeme pozorovat téměř ve všech oborech medicíny, se stále rozvíjí a spolupráce s mladými kolegy i posluchači medicíny je podnětná. Citové pouto k 1. LF mne stále provází a cítím se pokornou členkou velké rodiny UK.

Základy medicíny za mého studia na 1. LF předávaly velké osobnosti – politicky nebojácný genetik Sekla, dramaticky nadaní bratři Jedličkové, psychiatr Vondráček, mikrobiolog Patočka, chirurg Jirásek a další. Od mládí mne okolí učilo, že jsem-li obdarovaná, mám poděkovat. Děkuji, že mohu do zaměstnání procházet krásným parkem na Karlově náměstí a zvolna srovnávat myšlenky před ranním hlášením na III. interní klinice, ale hlavně zde po desítky let pracovat. Zakladatel III. interny, prof. Charvát, jí vtisknul zaměření, charakter a atmosféru. On i jeho spolupracovníci a žáci mě ve 2. polovině 60. let naučili objevovat v medicíně zásadní souvislosti a ukázali mi tajemnou krásu endokrinologie. Náročný přednosta vedl své lékaře k samostatnému výzkumu, respektovali jsme ho, milovali a těšili jsme se z každého setkání, které bývalo inspirativní. Vyprávěl i o životě za železnou oponou, kam měl jako významný lékař povoleno jezdit na konference. Pochopila jsem, že pracovat a učit se na této klinice je výsadou, spolupráce v rámci nemocnice i fakulty dávala vždy nepředstavitelné možnosti. Tvůrčí a liberální atmosféru přátelství a respektu, kterou prof. Charvát vytvořil, převzali i jeho nástupci.

Ve školství do r. 1990 směli pracovat převážně jen členové komunistické strany, takže úvazek na fakultě jsem získala až poté. Endokrinologie, jejíž prestiž a stopy můžeme pozorovat téměř ve všech oborech medicíny, se stále rozvíjí a spolupráce s mladými kolegy i posluchači medicíny je podnětná. Citové pouto k 1. LF mne stále provází a cítím se pokornou členkou velké rodiny UK.

Základy medicíny za mého studia na 1. LF předávaly velké osobnosti – politicky nebojácný genetik Sekla, dramaticky nadaní bratři Jedličkové, psychiatr Vondráček, mikrobiolog Patočka, chirurg Jirásek a další. Od mládí mne okolí učilo, že jsem-li obdarovaná, mám poděkovat. Děkuji, že mohu do zaměstnání procházet krásným parkem na Karlově náměstí a zvolna srovnávat myšlenky před ranním hlášením na III. interní klinice, ale hlavně zde po desítky let pracovat. Zakladatel III. interny, prof. Charvát, jí vtisknul zaměření, charakter a atmosféru. On i jeho spolupracovníci a žáci mě ve 2. polovině 60. let naučili objevovat v medicíně zásadní souvislosti a ukázali mi tajemnou krásu endokrinologie. Náročný přednosta vedl své lékaře k samostatnému výzkumu, respektovali jsme ho, milovali a těšili jsme se z každého setkání, které bývalo inspirativní. Vyprávěl i o životě za železnou oponou, kam měl jako významný lékař povoleno jezdit na konference. Pochopila jsem, že pracovat a učit se na této klinice je výsadou, spolupráce v rámci nemocnice i fakulty dávala vždy nepředstavitelné možnosti. Tvůrčí a liberální atmosféru přátelství a respektu, kterou prof. Charvát vytvořil, převzali i jeho nástupci.

Ve školství do r. 1990 směli pracovat převážně jen členové komunistické strany, takže úvazek na fakultě jsem získala až poté. Endokrinologie, jejíž prestiž a stopy můžeme pozorovat téměř ve všech oborech medicíny, se stále rozvíjí a spolupráce s mladými kolegy i posluchači medicíny je podnětná. Citové pouto k 1. LF mne stále provází a cítím se pokornou členkou velké rodiny UK.

Základy medicíny za mého studia na 1. LF předávaly velké osobnosti – politicky nebojácný genetik Sekla, dramaticky nadaní bratři Jedličkové, psychiatr Vondráček, mikrobiolog Patočka, chirurg Jirásek a další. Od mládí mne okolí učilo, že jsem-li obdarovaná, mám poděkovat. Děkuji, že mohu do zaměstnání procházet krásným parkem na Karlově náměstí a zvolna srovnávat myšlenky před ranním hlášením na III. interní klinice, ale hlavně zde po desítky let pracovat. Zakladatel III. interny, prof. Charvát, jí vtisknul zaměření, charakter a atmosféru. On i jeho spolupracovníci a žáci mě ve 2. polovině 60. let naučili objevovat v medicíně zásadní souvislosti a ukázali mi tajemnou krásu endokrinologie. Náročný přednosta vedl své lékaře k samostatnému výzkumu, respektovali jsme ho, milovali a těšili jsme se z každého setkání, které bývalo inspirativní. Vyprávěl i o životě za železnou oponou, kam měl jako významný lékař povoleno jezdit na konference. Pochopila jsem, že pracovat a učit se na této klinice je výsadou, spolupráce v rámci nemocnice i fakulty dávala vždy nepředstavitelné možnosti. Tvůrčí a liberální atmosféru přátelství a respektu, kterou prof. Charvát vytvořil, převzali i jeho nástupci.

Ve školství do r. 1990 směli pracovat převážně jen členové komunistické strany, takže úvazek na fakultě jsem získala až poté. Endokrinologie, jejíž prestiž a stopy můžeme pozorovat téměř ve všech oborech medicíny, se stále rozvíjí a spolupráce s mladými kolegy i posluchači medicíny je podnětná. Citové pouto k 1. LF mne stále provází a cítím se pokornou členkou velké rodiny UK.

Základy medicíny za mého studia na 1. LF předávaly velké osobnosti – politicky nebojácný genetik Sekla, dramaticky nadaní bratři Jedličkové, psychiatr Vondráček, mikrobiolog Patočka, chirurg Jirásek a další. Od mládí mne okolí učilo, že jsem-li obdarovaná, mám poděkovat. Děkuji, že mohu do zaměstnání procházet krásným parkem na Karlově náměstí a zvolna srovnávat myšlenky před ranním hlášením na III. interní klinice, ale hlavně zde po desítky let pracovat. Zakladatel III. interny, prof. Charvát, jí vtisknul zaměření, charakter a atmosféru. On i jeho spolupracovníci a žáci mě ve 2. polovině 60. let naučili objevovat v medicíně zásadní souvislosti a ukázali mi tajemnou krásu endokrinologie. Náročný přednosta vedl své lékaře k samostatnému výzkumu, respektovali jsme ho, milovali a těšili jsme se z každého setkání, které bývalo inspirativní. Vyprávěl i o životě za železnou oponou, kam měl jako významný lékař povoleno jezdit na konference. Pochopila jsem, že pracovat a učit se na této klinice je výsadou, spolupráce v rámci nemocnice i fakulty dávala vždy nepředstavitelné možnosti. Tvůrčí a liberální atmosféru přátelství a respektu, kterou prof. Charvát vytvořil, převzali i jeho nástupci.

Ve školství do r. 1990 směli pracovat převážně jen členové komunistické strany, takže úvazek na fakultě jsem získala až poté. Endokrinologie, jejíž prestiž a stopy můžeme pozorovat téměř ve všech oborech medicíny, se stále rozvíjí a spolupráce s mladými kolegy i posluchači medicíny je podnětná. Citové pouto k 1. LF mne stále provází a cítím se pokornou členkou velké rodiny UK.