1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova
Aktuální číslo

Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc., Sexuologický ústav

Studoval jsem na LF v Hradci Králové, kde jsem promoval v roce 1965. Hned poté jsem se výrazně zahleděl do psychiatrie, která v 60. letech procházela jakousi modernizací, zejména ve farmakoterapii a experimentování s halucinogeny. Psychiatra ze mne vychovala léčebna v Havlíčkově Brodě, především pak romantické prostředí kláštera v Želivu. Po osmi letech praxe ambulantního psychiatra v Táboře jsem se stal členem kolektivu Sexuologického ústavu naší fakulty. Kromě sexuálních poruch a sexuálních deviací jsem si osvojil také poznatky reprodukční medicíny a endokrinologie. Biopsychosociální pojetí sexuálních problémů je pro moderní sexuologii samozřejmé. Prostředí lékařské fakulty poskytovalo a poskytuje možnost pravidelné komunikace, konzultací a společných výzkumů s experty různých oborů. Rád a vděčně vzpomínám na přednostu ústavu profesora Jana Rabocha, zakladatele české sexuologické školy, a také na profesora Jiřího Tichého, někdejšího děkana fakulty, který mne opakovaně přesvědčil o svých odborných i charakterových kvalitách. Poté, kdy nás opustil můj učitel, profesor Raboch, jsem se snažil, aby ústav navázal na jeho úspěchy a pracovitost. Ne vždy se to daří. Na počátku 90. let jsem se na několik roků stal členem výboru World Association for Sexology, pak mne však tak troch semlela doba a považoval jsem za svou povinnost být aktivní v politické oblasti. Nyní se jako vysloužilý odborník rád věnuji výuce, přednáškové činnosti a konzultacím s mladšími kolegy. Poněkud mne znepokojuje malý zájem mladých lékařů o náš malý obor. Jako předseda Sexuologické společnosti ČLS JEP se snažím nadále hájit prospěšnost existence našeho ústavu, který je svým způsobem jedinečnou institucí, i samostatného oboru.

Rozhovory

Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc., Sexuologický ústav

Studoval jsem na LF v Hradci Králové, kde jsem promoval v roce 1965. Hned poté jsem se výrazně zahleděl do psychiatrie, která v 60. letech procházela jakousi modernizací, zejména ve farmakoterapii a experimentování s halucinogeny. Psychiatra ze mne vychovala léčebna v Havlíčkově Brodě, především pak romantické prostředí kláštera v Želivu. Po osmi letech praxe ambulantního psychiatra v Táboře jsem se stal členem kolektivu Sexuologického ústavu naší fakulty. Kromě sexuálních poruch a sexuálních deviací jsem si osvojil také poznatky reprodukční medicíny a endokrinologie. Biopsychosociální pojetí sexuálních problémů je pro moderní sexuologii samozřejmé. Prostředí lékařské fakulty poskytovalo a poskytuje možnost pravidelné komunikace, konzultací a společných výzkumů s experty různých oborů. Rád a vděčně vzpomínám na přednostu ústavu profesora Jana Rabocha, zakladatele české sexuologické školy, a také na profesora Jiřího Tichého, někdejšího děkana fakulty, který mne opakovaně přesvědčil o svých odborných i charakterových kvalitách. Poté, kdy nás opustil můj učitel, profesor Raboch, jsem se snažil, aby ústav navázal na jeho úspěchy a pracovitost. Ne vždy se to daří. Na počátku 90. let jsem se na několik roků stal členem výboru World Association for Sexology, pak mne však tak troch semlela doba a považoval jsem za svou povinnost být aktivní v politické oblasti. Nyní se jako vysloužilý odborník rád věnuji výuce, přednáškové činnosti a konzultacím s mladšími kolegy. Poněkud mne znepokojuje malý zájem mladých lékařů o náš malý obor. Jako předseda Sexuologické společnosti ČLS JEP se snažím nadále hájit prospěšnost existence našeho ústavu, který je svým způsobem jedinečnou institucí, i samostatného oboru.

Téma

Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc., Sexuologický ústav

Studoval jsem na LF v Hradci Králové, kde jsem promoval v roce 1965. Hned poté jsem se výrazně zahleděl do psychiatrie, která v 60. letech procházela jakousi modernizací, zejména ve farmakoterapii a experimentování s halucinogeny. Psychiatra ze mne vychovala léčebna v Havlíčkově Brodě, především pak romantické prostředí kláštera v Želivu. Po osmi letech praxe ambulantního psychiatra v Táboře jsem se stal členem kolektivu Sexuologického ústavu naší fakulty. Kromě sexuálních poruch a sexuálních deviací jsem si osvojil také poznatky reprodukční medicíny a endokrinologie. Biopsychosociální pojetí sexuálních problémů je pro moderní sexuologii samozřejmé. Prostředí lékařské fakulty poskytovalo a poskytuje možnost pravidelné komunikace, konzultací a společných výzkumů s experty různých oborů. Rád a vděčně vzpomínám na přednostu ústavu profesora Jana Rabocha, zakladatele české sexuologické školy, a také na profesora Jiřího Tichého, někdejšího děkana fakulty, který mne opakovaně přesvědčil o svých odborných i charakterových kvalitách. Poté, kdy nás opustil můj učitel, profesor Raboch, jsem se snažil, aby ústav navázal na jeho úspěchy a pracovitost. Ne vždy se to daří. Na počátku 90. let jsem se na několik roků stal členem výboru World Association for Sexology, pak mne však tak troch semlela doba a považoval jsem za svou povinnost být aktivní v politické oblasti. Nyní se jako vysloužilý odborník rád věnuji výuce, přednáškové činnosti a konzultacím s mladšími kolegy. Poněkud mne znepokojuje malý zájem mladých lékařů o náš malý obor. Jako předseda Sexuologické společnosti ČLS JEP se snažím nadále hájit prospěšnost existence našeho ústavu, který je svým způsobem jedinečnou institucí, i samostatného oboru.

Co pro mě znamená Jednička

Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc., Sexuologický ústav

Studoval jsem na LF v Hradci Králové, kde jsem promoval v roce 1965. Hned poté jsem se výrazně zahleděl do psychiatrie, která v 60. letech procházela jakousi modernizací, zejména ve farmakoterapii a experimentování s halucinogeny. Psychiatra ze mne vychovala léčebna v Havlíčkově Brodě, především pak romantické prostředí kláštera v Želivu. Po osmi letech praxe ambulantního psychiatra v Táboře jsem se stal členem kolektivu Sexuologického ústavu naší fakulty. Kromě sexuálních poruch a sexuálních deviací jsem si osvojil také poznatky reprodukční medicíny a endokrinologie. Biopsychosociální pojetí sexuálních problémů je pro moderní sexuologii samozřejmé. Prostředí lékařské fakulty poskytovalo a poskytuje možnost pravidelné komunikace, konzultací a společných výzkumů s experty různých oborů. Rád a vděčně vzpomínám na přednostu ústavu profesora Jana Rabocha, zakladatele české sexuologické školy, a také na profesora Jiřího Tichého, někdejšího děkana fakulty, který mne opakovaně přesvědčil o svých odborných i charakterových kvalitách. Poté, kdy nás opustil můj učitel, profesor Raboch, jsem se snažil, aby ústav navázal na jeho úspěchy a pracovitost. Ne vždy se to daří. Na počátku 90. let jsem se na několik roků stal členem výboru World Association for Sexology, pak mne však tak troch semlela doba a považoval jsem za svou povinnost být aktivní v politické oblasti. Nyní se jako vysloužilý odborník rád věnuji výuce, přednáškové činnosti a konzultacím s mladšími kolegy. Poněkud mne znepokojuje malý zájem mladých lékařů o náš malý obor. Jako předseda Sexuologické společnosti ČLS JEP se snažím nadále hájit prospěšnost existence našeho ústavu, který je svým způsobem jedinečnou institucí, i samostatného oboru.

Jednička ve vědě

Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc., Sexuologický ústav

Studoval jsem na LF v Hradci Králové, kde jsem promoval v roce 1965. Hned poté jsem se výrazně zahleděl do psychiatrie, která v 60. letech procházela jakousi modernizací, zejména ve farmakoterapii a experimentování s halucinogeny. Psychiatra ze mne vychovala léčebna v Havlíčkově Brodě, především pak romantické prostředí kláštera v Želivu. Po osmi letech praxe ambulantního psychiatra v Táboře jsem se stal členem kolektivu Sexuologického ústavu naší fakulty. Kromě sexuálních poruch a sexuálních deviací jsem si osvojil také poznatky reprodukční medicíny a endokrinologie. Biopsychosociální pojetí sexuálních problémů je pro moderní sexuologii samozřejmé. Prostředí lékařské fakulty poskytovalo a poskytuje možnost pravidelné komunikace, konzultací a společných výzkumů s experty různých oborů. Rád a vděčně vzpomínám na přednostu ústavu profesora Jana Rabocha, zakladatele české sexuologické školy, a také na profesora Jiřího Tichého, někdejšího děkana fakulty, který mne opakovaně přesvědčil o svých odborných i charakterových kvalitách. Poté, kdy nás opustil můj učitel, profesor Raboch, jsem se snažil, aby ústav navázal na jeho úspěchy a pracovitost. Ne vždy se to daří. Na počátku 90. let jsem se na několik roků stal členem výboru World Association for Sexology, pak mne však tak troch semlela doba a považoval jsem za svou povinnost být aktivní v politické oblasti. Nyní se jako vysloužilý odborník rád věnuji výuce, přednáškové činnosti a konzultacím s mladšími kolegy. Poněkud mne znepokojuje malý zájem mladých lékařů o náš malý obor. Jako předseda Sexuologické společnosti ČLS JEP se snažím nadále hájit prospěšnost existence našeho ústavu, který je svým způsobem jedinečnou institucí, i samostatného oboru.

Erasmus a stáže

Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc., Sexuologický ústav

Studoval jsem na LF v Hradci Králové, kde jsem promoval v roce 1965. Hned poté jsem se výrazně zahleděl do psychiatrie, která v 60. letech procházela jakousi modernizací, zejména ve farmakoterapii a experimentování s halucinogeny. Psychiatra ze mne vychovala léčebna v Havlíčkově Brodě, především pak romantické prostředí kláštera v Želivu. Po osmi letech praxe ambulantního psychiatra v Táboře jsem se stal členem kolektivu Sexuologického ústavu naší fakulty. Kromě sexuálních poruch a sexuálních deviací jsem si osvojil také poznatky reprodukční medicíny a endokrinologie. Biopsychosociální pojetí sexuálních problémů je pro moderní sexuologii samozřejmé. Prostředí lékařské fakulty poskytovalo a poskytuje možnost pravidelné komunikace, konzultací a společných výzkumů s experty různých oborů. Rád a vděčně vzpomínám na přednostu ústavu profesora Jana Rabocha, zakladatele české sexuologické školy, a také na profesora Jiřího Tichého, někdejšího děkana fakulty, který mne opakovaně přesvědčil o svých odborných i charakterových kvalitách. Poté, kdy nás opustil můj učitel, profesor Raboch, jsem se snažil, aby ústav navázal na jeho úspěchy a pracovitost. Ne vždy se to daří. Na počátku 90. let jsem se na několik roků stal členem výboru World Association for Sexology, pak mne však tak troch semlela doba a považoval jsem za svou povinnost být aktivní v politické oblasti. Nyní se jako vysloužilý odborník rád věnuji výuce, přednáškové činnosti a konzultacím s mladšími kolegy. Poněkud mne znepokojuje malý zájem mladých lékařů o náš malý obor. Jako předseda Sexuologické společnosti ČLS JEP se snažím nadále hájit prospěšnost existence našeho ústavu, který je svým způsobem jedinečnou institucí, i samostatného oboru.