Již brzy, konkrétně 25. a 26. října, se Jednička stane hostitelem každoročního setkání lékařských fakult České republiky a Slovenské republiky. Vedení jednotlivých škol, tajemníci, reprezentace akademických senátů a studentů se tentokrát sejdou spolu s čelnými představiteli ministerstev zdravotnictví a školství a Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR v Léčebných lázních Mariánských Lázních, s nimiž, stejně tak jako se samotným městem, naše fakulta již pět let spolupracuje. Mottem setkání je Budoucnost medicínského školství.

Pohlédněme za prvoplánové vnímání „marketingového“ rozměru výše uvedeného sousloví a zamysleme se nad jeho faktickým obsahem. Lékařské fakulty musí reflektovat nejen potřeby moderní medicíny, ale i vývoj zdravotnického systému. Musí připravovat nejen dostatek budoucích profesionálů schopných pokrýt široké spektrum specializací, ale i obstát v konfrontaci s rostoucími nároky a očekáváními pacientů. Musí se nejen vyrovnávat se změnami úrovně připravenosti studentů ze středních škol, ale i trvale vážit efektivní rovnováhu akademického konzervativismu s vědeckým a společenským progresivismem. A zároveň musí být ostražité v místech průsečíků faktických zdravotnických potřeb s politickými hrami a nejrůznějšími skupinovými zájmy.
Foto 2x: Veronika Vachule Nehasilová

Peníze přišly, někdo je však stále nevyužil

Setkání v Mariánských Lázních bude probíhat v době pro lékařské fakulty poměrně příznivé. Před necelými dvěma roky se zformovala a zformalizovala Asociace děkanů lékařských fakult ČR, která se stala významným partnerem jednání s oběma resortními ministerstvy. Dosavadní diskuse probíhaly ve velmi konstruktivní atmosféře a vedly, mimo jiné, k definici a odstartování programu podpory lékařských fakult. Investice sedmi miliard korun na dobu deseti let – s cílem zastavit demografickou katastrofu pedagogů lékařských fakult – představuje ve svých důsledcích významný krok k řešení personálních obtíží zdravotnictví.

Program podpory lékařských fakult částečně vyrovná existující fatální nerovnováhu v odměňování zdravotnických a školských aktivit na jednotlivých pracovištích fakult, chceme jej však využít i k zatraktivnění akademické kariéry pro mladou generaci. Děkani a tajemníci fakult budou projednávat exekutivní detaily programu, aby byl na fakultách nastaven produktivně prorozvojově (z hlediska investic, dominantně ovšem ve prospěch mezd) a zároveň férově vůči jednotlivým profesním skupinám. Na naší fakultě stanovujeme mzdové limity jednotlivých pracovišť podle měřitelných výkonových parametrů. Personální politika a odměňování v rámci mzdového limitu je plně v rukou přednostů, kteří určují jak rozsah, tak ohodnocení úvazků ve svých týmech, protože nejlépe znají výkon svých kolegů, konkrétní souběh jejich hodnocení ze zdrojů fakulty, nemocnice, grantů apod. I proto znamená například „0,3 úvazku asistenta“ na různých pracovištích velmi rozdílnou sumu, kterou je třeba navíc nahlížet spíše v celoročním pohledu v souběhu s mimořádnými odměnami atd. Je smutné, že se naleznou i pracoviště, kde přednosta dosud nevyužil navýšené prostředky mzdového limitu pro zvýšení platů, rozšíření úvazků či odměn svých spolupracovníků. Takové individuální manažerské opomenutí, podobně jako například „zapomenutí“ rozepsat mimořádné odměny svému týmu, poškozuje nejen konkrétní kolegy, ale bohužel i obecnější povědomí o pravidlech, filozofii a kultuře odměňování na fakultě – v duchu rovnice „slyšel jsem, jak XX říkal, že XY si myslí“ a tradiční šéfovské v dobrých časech „dal jsem vám odměny“ a v časech horších „vedení nám nedalo odměny“ :). Každopádně ojedinělé nedostatky v hospodaření s navýšením mzdových limitů, které ovšem mohou být zavádějící paušalizací interpretovány jako argument proti podpoře fakult, urychleně dořešíme.

Vývoj kurikul je nekončícím procesem

Asociace se významně podílí na diskusi o slaďování vztahů fakult a fakultních nemocnic. Ačkoliv přes opakované legislativní snahy v minulosti dosud nevznikl zákon o univerzitních nemocnicích, současné vztahy všech fakult s „jejich“ nemocnicemi jsou velmi dobré a ve stávající legislativě – a za společného zájmu – ředitelé a děkani řeší společné otázky, od organizačních po personální, konsensuálně, a žádná ze stran nevolá po striktní zákonné kodifikaci. Ojedinělé výpady proti některým parametrům spolupráce, které potenciálně ohrožují dobré vztahy nemocnic a fakult, jsou marginální a spíše subjektivní než institucionální.

Dalším významným tématem setkání bude vývoj pregraduálních kurikul, ve všeobecném i zubním lékařství. Tak, aby reflektovala mezinárodní standardy a obsahovala vyvážený poměr teorie a praxe včetně využití modelových a simulačních technik či dalšího rozšiřování extrakurikulární výuky a volitelných předmětů. Volitelné předměty je ovšem třeba vnímat nikoli utilitárně jako alternativní zdroj kreditů, ale jako první kroky směřování ke konkrétní výseči faktického profesního zájmu. Vývoj kurikul představuje kontinuum a nekončící běh za reflexí novinek, definicí nutného a „odučitelného“ v rámci časové dotace. Stále nejsme – a těžko říci, zda někdy budeme –, spokojeni s provázaností jednotlivých předmětů. Víme o rezervách ve výuce klinických předmětů, v níž by neměly převažovat teoretické exkursy nad praxí. Zároveň víme, že jak studenti, tak učitelé nejsou osobnostně homogenní skupiny, proto potřeba rekapitulace a opakování, stejně tak jako třeba úroveň osobní motivace a kompetence jsou velmi individuální.

Posílení role studentské obce

Předpokladem přípravy kvalitních absolventů s co nejnižším „drop-outem“ je výběr adeptů studia pomocí kvalitního přijímacího řízení a průběžného testování. Významným instrumentem analýzy některých aspektů výuky, a zejména lidských parametrů samotných učitelů, je hodnocení výuky studenty, zároveň je třeba kurikula adaptovat mezinárodně a meziinstitucionálně. Vnímáme potřebu posílit roli studentské akademické obce. Studenti tvoří na naší fakultě téměř polovinu akademického senátu, jsou zastoupeni v kolegiu děkana, v komisích a pracovních skupinách věnujících se koncepčně i exekutivně jednotlivým agendám Jedničky. Přesto se poměrně často stává, že širší studentská obec neví o aktivitách své vlastní reprezentace a činnosti orgánů, na nichž se podílí. V této oblasti mohou, krom trvalého úsilí o „odbublinování“ komunikace, pomoci i studentské spolky nebo organizace a snaha o delegování opravdu „reprezentativní reprezentace“.

Samostatnou kapitolou je specializační vzdělávání, které logicky navazuje na vzdělávání pregraduální, je většinově realizováno právě akademiky-kliniky a vzdělávání budoucích medicínských specialistů je tak nedílnou komponentou poslání lékařských fakult. Ty v současnosti aktivně spolupracují s řadou dalších hráčů na definici vyhlášky, jež má kodifikovat nejen jasný administrativní rámec, ale také přiměřený obsah požadavků specializačního kmene.

Nezkreslené povědomí veřejnosti jako prevence fám

Kvalitní lékařské fakulty jsou globálními hráči. Nemám na mysli zdvořilostní či krátkodobé návštěvy nebo kongresovou turistiku, ale spolupráce, které umožňují kriticky posoudit připravenost našich studentů, atraktivitu pro zahraniční uchazeče, sílu naší vědy v mezinárodních vědeckých týmech a projektech, význam naší role ve světových odborných společnostech. Naše fakulta je trvale nejproduktivnější vědeckou institucí v biomedicíně, s čímž souvisí i naše aktivity v hledání kritérií pro hodnocení vědy, která by stimulovala kvalitu, doktorských studií a habilitačních či jmenovacích řízení.

Rostoucí požadavky výuky, vědecké práce i potřeba rozšiřování lůžkové základny kladou nároky na strategické směřování rozvojových aktivit. V případě Jedničky jde také o rozvoj našich vědeckých infrastruktur, simulačního centra nebo virtuálních meziinstitucionálních a národních center – jakým je třeba Centrum nádorové ekologie. V diskusi nad budoucností medicínského vzdělávání nezůstanou stranou ani témata nelékařských oborů, financování lékařských fakult v rámci univerzit, kultivace vztahu učitelů a studentů, akademická legislativa, log-booky, program MD/PhD atd. atd.

Výsledky jednání sdílí Asociace děkanů lékařských fakult ČR s relevantními partnery státní správy, přičemž se snaží základní témata medializovat. Nezkreslené povědomí veřejnosti jak o medicínském školství, tak o realitě medicíny a zdravotnictví je racionální ochranou před nejrůznějšími – ať už politicky či jen prostou pošetilostí – motivovanými poplašnými zprávami, fámami a „jobovkami“. A také může směrovat budoucí adepty ke studiu medicíny a iniciovat jejich zájem o konkrétní obory.

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK, předseda Asociace děkanů lékařských fakult ČR

Přítomnost i budoucnost očima studentů

Zdá se, že v dnešní době má názor na ideální organizaci zdravotní péče a výuky lékařů i nelékařského zdravotnického personálu snad úplně každý. Kdo má pravdu, je asi nemožné říct. Jisté je, že se medicína rychle mění. Rychle se mění i výuka a pohled mediků na ni.

V průběhu našeho studia zažíváme mnoho změn ve výuce a většinu z nich vítáme. Všechny fakulty rozšiřují simulátorovou výuku a rekonstruují výukové prostory. Podporuje se zapojení studentů jako demonstrátorů ve výuce, tutorů nováčků nebo akademických senátorů. Oblíbené je také rozšiřování výuky zobrazovacích metod. Mnozí učitelé se snaží výuku zlepšovat podle zpětné vazby studentů. Doufáme, že takové změny budou pokračovat i nadále a zlepší kvalitu i méně oblíbených předmětů.

Všichni studenti s napětím sledují každou změnu ve studijních předpisech. Tu je někdy těžké pochopit – s tím by měli ostatním pomáhat studenti v akademickém senátu. Ještě těžší je často vysvětlit, jaký je důvod případného zpřísnění pravidel, i když je vedením míněno v dobré víře. Je ale bezpochyby dobře, že jsou pravidla studia stejně dynamická jako vývoj lékařství. Snad se tak do budoucna podaří vyvážit přání a představy studentů s ideálním studijním plánem z pohledu fakulty a požadavků dnešní medicíny.

Dnes nám školy nabízejí mnoho možností. Ačkoliv vliv studentů na povinnou výuku má své meze, existují nepřeberné možnosti, čím studium rozšířit. Jezdíme na Erasmus a jiné zahraniční stáže, vybíráme si z mnoha volitelných předmětů, chodíme do služeb k ochotným lékařům, sami si organizujeme kurzy šití, sonografie a dalšího. Rozšiřují se nabídky sportovních kurzů. Přejme tedy i dalším studentům, aby jim možnosti nadále přibývaly a dařilo se zlepšovat i některé drobné nedostatky, například v organizaci některých stáží.

Při pohledu do naší budoucnosti se v nás však mísí nadšení s nejistotou. Medicína se posouvá mílovými kroky k neuvěřitelným výsledkům a možnostem, zároveň na nás ale číhá mnoho diskutovaných problémů. Jak bude naše zdravotnictví zvládat finanční a personální krizi? Jak se budou vyvíjet podmínky pro atestace? Jak ovlivní zdravotnictví výrazný úbytek mužů? Jaký vliv na situaci bude mít snaha politiků to nějakým způsobem řešit, například podporou medicínského školství? To uvidíme.

David Novotný, studentská komora AS

Již brzy, konkrétně 25. a 26. října, se Jednička stane hostitelem každoročního setkání lékařských fakult České republiky a Slovenské republiky. Vedení jednotlivých škol, tajemníci, reprezentace akademických senátů a studentů se tentokrát sejdou spolu s čelnými představiteli ministerstev zdravotnictví a školství a Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR v Léčebných lázních Mariánských Lázních, s nimiž, stejně tak jako se samotným městem, naše fakulta již pět let spolupracuje. Mottem setkání je Budoucnost medicínského školství.

Pohlédněme za prvoplánové vnímání „marketingového“ rozměru výše uvedeného sousloví a zamysleme se nad jeho faktickým obsahem. Lékařské fakulty musí reflektovat nejen potřeby moderní medicíny, ale i vývoj zdravotnického systému. Musí připravovat nejen dostatek budoucích profesionálů schopných pokrýt široké spektrum specializací, ale i obstát v konfrontaci s rostoucími nároky a očekáváními pacientů. Musí se nejen vyrovnávat se změnami úrovně připravenosti studentů ze středních škol, ale i trvale vážit efektivní rovnováhu akademického konzervativismu s vědeckým a společenským progresivismem. A zároveň musí být ostražité v místech průsečíků faktických zdravotnických potřeb s politickými hrami a nejrůznějšími skupinovými zájmy.
Foto 2x: Veronika Vachule Nehasilová

Peníze přišly, někdo je však stále nevyužil

Setkání v Mariánských Lázních bude probíhat v době pro lékařské fakulty poměrně příznivé. Před necelými dvěma roky se zformovala a zformalizovala Asociace děkanů lékařských fakult ČR, která se stala významným partnerem jednání s oběma resortními ministerstvy. Dosavadní diskuse probíhaly ve velmi konstruktivní atmosféře a vedly, mimo jiné, k definici a odstartování programu podpory lékařských fakult. Investice sedmi miliard korun na dobu deseti let – s cílem zastavit demografickou katastrofu pedagogů lékařských fakult – představuje ve svých důsledcích významný krok k řešení personálních obtíží zdravotnictví.

Program podpory lékařských fakult částečně vyrovná existující fatální nerovnováhu v odměňování zdravotnických a školských aktivit na jednotlivých pracovištích fakult, chceme jej však využít i k zatraktivnění akademické kariéry pro mladou generaci. Děkani a tajemníci fakult budou projednávat exekutivní detaily programu, aby byl na fakultách nastaven produktivně prorozvojově (z hlediska investic, dominantně ovšem ve prospěch mezd) a zároveň férově vůči jednotlivým profesním skupinám. Na naší fakultě stanovujeme mzdové limity jednotlivých pracovišť podle měřitelných výkonových parametrů. Personální politika a odměňování v rámci mzdového limitu je plně v rukou přednostů, kteří určují jak rozsah, tak ohodnocení úvazků ve svých týmech, protože nejlépe znají výkon svých kolegů, konkrétní souběh jejich hodnocení ze zdrojů fakulty, nemocnice, grantů apod. I proto znamená například „0,3 úvazku asistenta“ na různých pracovištích velmi rozdílnou sumu, kterou je třeba navíc nahlížet spíše v celoročním pohledu v souběhu s mimořádnými odměnami atd. Je smutné, že se naleznou i pracoviště, kde přednosta dosud nevyužil navýšené prostředky mzdového limitu pro zvýšení platů, rozšíření úvazků či odměn svých spolupracovníků. Takové individuální manažerské opomenutí, podobně jako například „zapomenutí“ rozepsat mimořádné odměny svému týmu, poškozuje nejen konkrétní kolegy, ale bohužel i obecnější povědomí o pravidlech, filozofii a kultuře odměňování na fakultě – v duchu rovnice „slyšel jsem, jak XX říkal, že XY si myslí“ a tradiční šéfovské v dobrých časech „dal jsem vám odměny“ a v časech horších „vedení nám nedalo odměny“ :). Každopádně ojedinělé nedostatky v hospodaření s navýšením mzdových limitů, které ovšem mohou být zavádějící paušalizací interpretovány jako argument proti podpoře fakult, urychleně dořešíme.

Vývoj kurikul je nekončícím procesem

Asociace se významně podílí na diskusi o slaďování vztahů fakult a fakultních nemocnic. Ačkoliv přes opakované legislativní snahy v minulosti dosud nevznikl zákon o univerzitních nemocnicích, současné vztahy všech fakult s „jejich“ nemocnicemi jsou velmi dobré a ve stávající legislativě – a za společného zájmu – ředitelé a děkani řeší společné otázky, od organizačních po personální, konsensuálně, a žádná ze stran nevolá po striktní zákonné kodifikaci. Ojedinělé výpady proti některým parametrům spolupráce, které potenciálně ohrožují dobré vztahy nemocnic a fakult, jsou marginální a spíše subjektivní než institucionální.

Dalším významným tématem setkání bude vývoj pregraduálních kurikul, ve všeobecném i zubním lékařství. Tak, aby reflektovala mezinárodní standardy a obsahovala vyvážený poměr teorie a praxe včetně využití modelových a simulačních technik či dalšího rozšiřování extrakurikulární výuky a volitelných předmětů. Volitelné předměty je ovšem třeba vnímat nikoli utilitárně jako alternativní zdroj kreditů, ale jako první kroky směřování ke konkrétní výseči faktického profesního zájmu. Vývoj kurikul představuje kontinuum a nekončící běh za reflexí novinek, definicí nutného a „odučitelného“ v rámci časové dotace. Stále nejsme – a těžko říci, zda někdy budeme –, spokojeni s provázaností jednotlivých předmětů. Víme o rezervách ve výuce klinických předmětů, v níž by neměly převažovat teoretické exkursy nad praxí. Zároveň víme, že jak studenti, tak učitelé nejsou osobnostně homogenní skupiny, proto potřeba rekapitulace a opakování, stejně tak jako třeba úroveň osobní motivace a kompetence jsou velmi individuální.

Posílení role studentské obce

Předpokladem přípravy kvalitních absolventů s co nejnižším „drop-outem“ je výběr adeptů studia pomocí kvalitního přijímacího řízení a průběžného testování. Významným instrumentem analýzy některých aspektů výuky, a zejména lidských parametrů samotných učitelů, je hodnocení výuky studenty, zároveň je třeba kurikula adaptovat mezinárodně a meziinstitucionálně. Vnímáme potřebu posílit roli studentské akademické obce. Studenti tvoří na naší fakultě téměř polovinu akademického senátu, jsou zastoupeni v kolegiu děkana, v komisích a pracovních skupinách věnujících se koncepčně i exekutivně jednotlivým agendám Jedničky. Přesto se poměrně často stává, že širší studentská obec neví o aktivitách své vlastní reprezentace a činnosti orgánů, na nichž se podílí. V této oblasti mohou, krom trvalého úsilí o „odbublinování“ komunikace, pomoci i studentské spolky nebo organizace a snaha o delegování opravdu „reprezentativní reprezentace“.

Samostatnou kapitolou je specializační vzdělávání, které logicky navazuje na vzdělávání pregraduální, je většinově realizováno právě akademiky-kliniky a vzdělávání budoucích medicínských specialistů je tak nedílnou komponentou poslání lékařských fakult. Ty v současnosti aktivně spolupracují s řadou dalších hráčů na definici vyhlášky, jež má kodifikovat nejen jasný administrativní rámec, ale také přiměřený obsah požadavků specializačního kmene.

Nezkreslené povědomí veřejnosti jako prevence fám

Kvalitní lékařské fakulty jsou globálními hráči. Nemám na mysli zdvořilostní či krátkodobé návštěvy nebo kongresovou turistiku, ale spolupráce, které umožňují kriticky posoudit připravenost našich studentů, atraktivitu pro zahraniční uchazeče, sílu naší vědy v mezinárodních vědeckých týmech a projektech, význam naší role ve světových odborných společnostech. Naše fakulta je trvale nejproduktivnější vědeckou institucí v biomedicíně, s čímž souvisí i naše aktivity v hledání kritérií pro hodnocení vědy, která by stimulovala kvalitu, doktorských studií a habilitačních či jmenovacích řízení.

Rostoucí požadavky výuky, vědecké práce i potřeba rozšiřování lůžkové základny kladou nároky na strategické směřování rozvojových aktivit. V případě Jedničky jde také o rozvoj našich vědeckých infrastruktur, simulačního centra nebo virtuálních meziinstitucionálních a národních center – jakým je třeba Centrum nádorové ekologie. V diskusi nad budoucností medicínského vzdělávání nezůstanou stranou ani témata nelékařských oborů, financování lékařských fakult v rámci univerzit, kultivace vztahu učitelů a studentů, akademická legislativa, log-booky, program MD/PhD atd. atd.

Výsledky jednání sdílí Asociace děkanů lékařských fakult ČR s relevantními partnery státní správy, přičemž se snaží základní témata medializovat. Nezkreslené povědomí veřejnosti jak o medicínském školství, tak o realitě medicíny a zdravotnictví je racionální ochranou před nejrůznějšími – ať už politicky či jen prostou pošetilostí – motivovanými poplašnými zprávami, fámami a „jobovkami“. A také může směrovat budoucí adepty ke studiu medicíny a iniciovat jejich zájem o konkrétní obory.

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK, předseda Asociace děkanů lékařských fakult ČR

Přítomnost i budoucnost očima studentů

Zdá se, že v dnešní době má názor na ideální organizaci zdravotní péče a výuky lékařů i nelékařského zdravotnického personálu snad úplně každý. Kdo má pravdu, je asi nemožné říct. Jisté je, že se medicína rychle mění. Rychle se mění i výuka a pohled mediků na ni.

V průběhu našeho studia zažíváme mnoho změn ve výuce a většinu z nich vítáme. Všechny fakulty rozšiřují simulátorovou výuku a rekonstruují výukové prostory. Podporuje se zapojení studentů jako demonstrátorů ve výuce, tutorů nováčků nebo akademických senátorů. Oblíbené je také rozšiřování výuky zobrazovacích metod. Mnozí učitelé se snaží výuku zlepšovat podle zpětné vazby studentů. Doufáme, že takové změny budou pokračovat i nadále a zlepší kvalitu i méně oblíbených předmětů.

Všichni studenti s napětím sledují každou změnu ve studijních předpisech. Tu je někdy těžké pochopit – s tím by měli ostatním pomáhat studenti v akademickém senátu. Ještě těžší je často vysvětlit, jaký je důvod případného zpřísnění pravidel, i když je vedením míněno v dobré víře. Je ale bezpochyby dobře, že jsou pravidla studia stejně dynamická jako vývoj lékařství. Snad se tak do budoucna podaří vyvážit přání a představy studentů s ideálním studijním plánem z pohledu fakulty a požadavků dnešní medicíny.

Dnes nám školy nabízejí mnoho možností. Ačkoliv vliv studentů na povinnou výuku má své meze, existují nepřeberné možnosti, čím studium rozšířit. Jezdíme na Erasmus a jiné zahraniční stáže, vybíráme si z mnoha volitelných předmětů, chodíme do služeb k ochotným lékařům, sami si organizujeme kurzy šití, sonografie a dalšího. Rozšiřují se nabídky sportovních kurzů. Přejme tedy i dalším studentům, aby jim možnosti nadále přibývaly a dařilo se zlepšovat i některé drobné nedostatky, například v organizaci některých stáží.

Při pohledu do naší budoucnosti se v nás však mísí nadšení s nejistotou. Medicína se posouvá mílovými kroky k neuvěřitelným výsledkům a možnostem, zároveň na nás ale číhá mnoho diskutovaných problémů. Jak bude naše zdravotnictví zvládat finanční a personální krizi? Jak se budou vyvíjet podmínky pro atestace? Jak ovlivní zdravotnictví výrazný úbytek mužů? Jaký vliv na situaci bude mít snaha politiků to nějakým způsobem řešit, například podporou medicínského školství? To uvidíme.

David Novotný, studentská komora AS

Již brzy, konkrétně 25. a 26. října, se Jednička stane hostitelem každoročního setkání lékařských fakult České republiky a Slovenské republiky. Vedení jednotlivých škol, tajemníci, reprezentace akademických senátů a studentů se tentokrát sejdou spolu s čelnými představiteli ministerstev zdravotnictví a školství a Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR v Léčebných lázních Mariánských Lázních, s nimiž, stejně tak jako se samotným městem, naše fakulta již pět let spolupracuje. Mottem setkání je Budoucnost medicínského školství.

Pohlédněme za prvoplánové vnímání „marketingového“ rozměru výše uvedeného sousloví a zamysleme se nad jeho faktickým obsahem. Lékařské fakulty musí reflektovat nejen potřeby moderní medicíny, ale i vývoj zdravotnického systému. Musí připravovat nejen dostatek budoucích profesionálů schopných pokrýt široké spektrum specializací, ale i obstát v konfrontaci s rostoucími nároky a očekáváními pacientů. Musí se nejen vyrovnávat se změnami úrovně připravenosti studentů ze středních škol, ale i trvale vážit efektivní rovnováhu akademického konzervativismu s vědeckým a společenským progresivismem. A zároveň musí být ostražité v místech průsečíků faktických zdravotnických potřeb s politickými hrami a nejrůznějšími skupinovými zájmy.
Foto 2x: Veronika Vachule Nehasilová

Peníze přišly, někdo je však stále nevyužil

Setkání v Mariánských Lázních bude probíhat v době pro lékařské fakulty poměrně příznivé. Před necelými dvěma roky se zformovala a zformalizovala Asociace děkanů lékařských fakult ČR, která se stala významným partnerem jednání s oběma resortními ministerstvy. Dosavadní diskuse probíhaly ve velmi konstruktivní atmosféře a vedly, mimo jiné, k definici a odstartování programu podpory lékařských fakult. Investice sedmi miliard korun na dobu deseti let – s cílem zastavit demografickou katastrofu pedagogů lékařských fakult – představuje ve svých důsledcích významný krok k řešení personálních obtíží zdravotnictví.

Program podpory lékařských fakult částečně vyrovná existující fatální nerovnováhu v odměňování zdravotnických a školských aktivit na jednotlivých pracovištích fakult, chceme jej však využít i k zatraktivnění akademické kariéry pro mladou generaci. Děkani a tajemníci fakult budou projednávat exekutivní detaily programu, aby byl na fakultách nastaven produktivně prorozvojově (z hlediska investic, dominantně ovšem ve prospěch mezd) a zároveň férově vůči jednotlivým profesním skupinám. Na naší fakultě stanovujeme mzdové limity jednotlivých pracovišť podle měřitelných výkonových parametrů. Personální politika a odměňování v rámci mzdového limitu je plně v rukou přednostů, kteří určují jak rozsah, tak ohodnocení úvazků ve svých týmech, protože nejlépe znají výkon svých kolegů, konkrétní souběh jejich hodnocení ze zdrojů fakulty, nemocnice, grantů apod. I proto znamená například „0,3 úvazku asistenta“ na různých pracovištích velmi rozdílnou sumu, kterou je třeba navíc nahlížet spíše v celoročním pohledu v souběhu s mimořádnými odměnami atd. Je smutné, že se naleznou i pracoviště, kde přednosta dosud nevyužil navýšené prostředky mzdového limitu pro zvýšení platů, rozšíření úvazků či odměn svých spolupracovníků. Takové individuální manažerské opomenutí, podobně jako například „zapomenutí“ rozepsat mimořádné odměny svému týmu, poškozuje nejen konkrétní kolegy, ale bohužel i obecnější povědomí o pravidlech, filozofii a kultuře odměňování na fakultě – v duchu rovnice „slyšel jsem, jak XX říkal, že XY si myslí“ a tradiční šéfovské v dobrých časech „dal jsem vám odměny“ a v časech horších „vedení nám nedalo odměny“ :). Každopádně ojedinělé nedostatky v hospodaření s navýšením mzdových limitů, které ovšem mohou být zavádějící paušalizací interpretovány jako argument proti podpoře fakult, urychleně dořešíme.

Vývoj kurikul je nekončícím procesem

Asociace se významně podílí na diskusi o slaďování vztahů fakult a fakultních nemocnic. Ačkoliv přes opakované legislativní snahy v minulosti dosud nevznikl zákon o univerzitních nemocnicích, současné vztahy všech fakult s „jejich“ nemocnicemi jsou velmi dobré a ve stávající legislativě – a za společného zájmu – ředitelé a děkani řeší společné otázky, od organizačních po personální, konsensuálně, a žádná ze stran nevolá po striktní zákonné kodifikaci. Ojedinělé výpady proti některým parametrům spolupráce, které potenciálně ohrožují dobré vztahy nemocnic a fakult, jsou marginální a spíše subjektivní než institucionální.

Dalším významným tématem setkání bude vývoj pregraduálních kurikul, ve všeobecném i zubním lékařství. Tak, aby reflektovala mezinárodní standardy a obsahovala vyvážený poměr teorie a praxe včetně využití modelových a simulačních technik či dalšího rozšiřování extrakurikulární výuky a volitelných předmětů. Volitelné předměty je ovšem třeba vnímat nikoli utilitárně jako alternativní zdroj kreditů, ale jako první kroky směřování ke konkrétní výseči faktického profesního zájmu. Vývoj kurikul představuje kontinuum a nekončící běh za reflexí novinek, definicí nutného a „odučitelného“ v rámci časové dotace. Stále nejsme – a těžko říci, zda někdy budeme –, spokojeni s provázaností jednotlivých předmětů. Víme o rezervách ve výuce klinických předmětů, v níž by neměly převažovat teoretické exkursy nad praxí. Zároveň víme, že jak studenti, tak učitelé nejsou osobnostně homogenní skupiny, proto potřeba rekapitulace a opakování, stejně tak jako třeba úroveň osobní motivace a kompetence jsou velmi individuální.

Posílení role studentské obce

Předpokladem přípravy kvalitních absolventů s co nejnižším „drop-outem“ je výběr adeptů studia pomocí kvalitního přijímacího řízení a průběžného testování. Významným instrumentem analýzy některých aspektů výuky, a zejména lidských parametrů samotných učitelů, je hodnocení výuky studenty, zároveň je třeba kurikula adaptovat mezinárodně a meziinstitucionálně. Vnímáme potřebu posílit roli studentské akademické obce. Studenti tvoří na naší fakultě téměř polovinu akademického senátu, jsou zastoupeni v kolegiu děkana, v komisích a pracovních skupinách věnujících se koncepčně i exekutivně jednotlivým agendám Jedničky. Přesto se poměrně často stává, že širší studentská obec neví o aktivitách své vlastní reprezentace a činnosti orgánů, na nichž se podílí. V této oblasti mohou, krom trvalého úsilí o „odbublinování“ komunikace, pomoci i studentské spolky nebo organizace a snaha o delegování opravdu „reprezentativní reprezentace“.

Samostatnou kapitolou je specializační vzdělávání, které logicky navazuje na vzdělávání pregraduální, je většinově realizováno právě akademiky-kliniky a vzdělávání budoucích medicínských specialistů je tak nedílnou komponentou poslání lékařských fakult. Ty v současnosti aktivně spolupracují s řadou dalších hráčů na definici vyhlášky, jež má kodifikovat nejen jasný administrativní rámec, ale také přiměřený obsah požadavků specializačního kmene.

Nezkreslené povědomí veřejnosti jako prevence fám

Kvalitní lékařské fakulty jsou globálními hráči. Nemám na mysli zdvořilostní či krátkodobé návštěvy nebo kongresovou turistiku, ale spolupráce, které umožňují kriticky posoudit připravenost našich studentů, atraktivitu pro zahraniční uchazeče, sílu naší vědy v mezinárodních vědeckých týmech a projektech, význam naší role ve světových odborných společnostech. Naše fakulta je trvale nejproduktivnější vědeckou institucí v biomedicíně, s čímž souvisí i naše aktivity v hledání kritérií pro hodnocení vědy, která by stimulovala kvalitu, doktorských studií a habilitačních či jmenovacích řízení.

Rostoucí požadavky výuky, vědecké práce i potřeba rozšiřování lůžkové základny kladou nároky na strategické směřování rozvojových aktivit. V případě Jedničky jde také o rozvoj našich vědeckých infrastruktur, simulačního centra nebo virtuálních meziinstitucionálních a národních center – jakým je třeba Centrum nádorové ekologie. V diskusi nad budoucností medicínského vzdělávání nezůstanou stranou ani témata nelékařských oborů, financování lékařských fakult v rámci univerzit, kultivace vztahu učitelů a studentů, akademická legislativa, log-booky, program MD/PhD atd. atd.

Výsledky jednání sdílí Asociace děkanů lékařských fakult ČR s relevantními partnery státní správy, přičemž se snaží základní témata medializovat. Nezkreslené povědomí veřejnosti jak o medicínském školství, tak o realitě medicíny a zdravotnictví je racionální ochranou před nejrůznějšími – ať už politicky či jen prostou pošetilostí – motivovanými poplašnými zprávami, fámami a „jobovkami“. A také může směrovat budoucí adepty ke studiu medicíny a iniciovat jejich zájem o konkrétní obory.

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK, předseda Asociace děkanů lékařských fakult ČR

Přítomnost i budoucnost očima studentů

Zdá se, že v dnešní době má názor na ideální organizaci zdravotní péče a výuky lékařů i nelékařského zdravotnického personálu snad úplně každý. Kdo má pravdu, je asi nemožné říct. Jisté je, že se medicína rychle mění. Rychle se mění i výuka a pohled mediků na ni.

V průběhu našeho studia zažíváme mnoho změn ve výuce a většinu z nich vítáme. Všechny fakulty rozšiřují simulátorovou výuku a rekonstruují výukové prostory. Podporuje se zapojení studentů jako demonstrátorů ve výuce, tutorů nováčků nebo akademických senátorů. Oblíbené je také rozšiřování výuky zobrazovacích metod. Mnozí učitelé se snaží výuku zlepšovat podle zpětné vazby studentů. Doufáme, že takové změny budou pokračovat i nadále a zlepší kvalitu i méně oblíbených předmětů.

Všichni studenti s napětím sledují každou změnu ve studijních předpisech. Tu je někdy těžké pochopit – s tím by měli ostatním pomáhat studenti v akademickém senátu. Ještě těžší je často vysvětlit, jaký je důvod případného zpřísnění pravidel, i když je vedením míněno v dobré víře. Je ale bezpochyby dobře, že jsou pravidla studia stejně dynamická jako vývoj lékařství. Snad se tak do budoucna podaří vyvážit přání a představy studentů s ideálním studijním plánem z pohledu fakulty a požadavků dnešní medicíny.

Dnes nám školy nabízejí mnoho možností. Ačkoliv vliv studentů na povinnou výuku má své meze, existují nepřeberné možnosti, čím studium rozšířit. Jezdíme na Erasmus a jiné zahraniční stáže, vybíráme si z mnoha volitelných předmětů, chodíme do služeb k ochotným lékařům, sami si organizujeme kurzy šití, sonografie a dalšího. Rozšiřují se nabídky sportovních kurzů. Přejme tedy i dalším studentům, aby jim možnosti nadále přibývaly a dařilo se zlepšovat i některé drobné nedostatky, například v organizaci některých stáží.

Při pohledu do naší budoucnosti se v nás však mísí nadšení s nejistotou. Medicína se posouvá mílovými kroky k neuvěřitelným výsledkům a možnostem, zároveň na nás ale číhá mnoho diskutovaných problémů. Jak bude naše zdravotnictví zvládat finanční a personální krizi? Jak se budou vyvíjet podmínky pro atestace? Jak ovlivní zdravotnictví výrazný úbytek mužů? Jaký vliv na situaci bude mít snaha politiků to nějakým způsobem řešit, například podporou medicínského školství? To uvidíme.

David Novotný, studentská komora AS

Již brzy, konkrétně 25. a 26. října, se Jednička stane hostitelem každoročního setkání lékařských fakult České republiky a Slovenské republiky. Vedení jednotlivých škol, tajemníci, reprezentace akademických senátů a studentů se tentokrát sejdou spolu s čelnými představiteli ministerstev zdravotnictví a školství a Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR v Léčebných lázních Mariánských Lázních, s nimiž, stejně tak jako se samotným městem, naše fakulta již pět let spolupracuje. Mottem setkání je Budoucnost medicínského školství.

Pohlédněme za prvoplánové vnímání „marketingového“ rozměru výše uvedeného sousloví a zamysleme se nad jeho faktickým obsahem. Lékařské fakulty musí reflektovat nejen potřeby moderní medicíny, ale i vývoj zdravotnického systému. Musí připravovat nejen dostatek budoucích profesionálů schopných pokrýt široké spektrum specializací, ale i obstát v konfrontaci s rostoucími nároky a očekáváními pacientů. Musí se nejen vyrovnávat se změnami úrovně připravenosti studentů ze středních škol, ale i trvale vážit efektivní rovnováhu akademického konzervativismu s vědeckým a společenským progresivismem. A zároveň musí být ostražité v místech průsečíků faktických zdravotnických potřeb s politickými hrami a nejrůznějšími skupinovými zájmy.
Foto 2x: Veronika Vachule Nehasilová

Peníze přišly, někdo je však stále nevyužil

Setkání v Mariánských Lázních bude probíhat v době pro lékařské fakulty poměrně příznivé. Před necelými dvěma roky se zformovala a zformalizovala Asociace děkanů lékařských fakult ČR, která se stala významným partnerem jednání s oběma resortními ministerstvy. Dosavadní diskuse probíhaly ve velmi konstruktivní atmosféře a vedly, mimo jiné, k definici a odstartování programu podpory lékařských fakult. Investice sedmi miliard korun na dobu deseti let – s cílem zastavit demografickou katastrofu pedagogů lékařských fakult – představuje ve svých důsledcích významný krok k řešení personálních obtíží zdravotnictví.

Program podpory lékařských fakult částečně vyrovná existující fatální nerovnováhu v odměňování zdravotnických a školských aktivit na jednotlivých pracovištích fakult, chceme jej však využít i k zatraktivnění akademické kariéry pro mladou generaci. Děkani a tajemníci fakult budou projednávat exekutivní detaily programu, aby byl na fakultách nastaven produktivně prorozvojově (z hlediska investic, dominantně ovšem ve prospěch mezd) a zároveň férově vůči jednotlivým profesním skupinám. Na naší fakultě stanovujeme mzdové limity jednotlivých pracovišť podle měřitelných výkonových parametrů. Personální politika a odměňování v rámci mzdového limitu je plně v rukou přednostů, kteří určují jak rozsah, tak ohodnocení úvazků ve svých týmech, protože nejlépe znají výkon svých kolegů, konkrétní souběh jejich hodnocení ze zdrojů fakulty, nemocnice, grantů apod. I proto znamená například „0,3 úvazku asistenta“ na různých pracovištích velmi rozdílnou sumu, kterou je třeba navíc nahlížet spíše v celoročním pohledu v souběhu s mimořádnými odměnami atd. Je smutné, že se naleznou i pracoviště, kde přednosta dosud nevyužil navýšené prostředky mzdového limitu pro zvýšení platů, rozšíření úvazků či odměn svých spolupracovníků. Takové individuální manažerské opomenutí, podobně jako například „zapomenutí“ rozepsat mimořádné odměny svému týmu, poškozuje nejen konkrétní kolegy, ale bohužel i obecnější povědomí o pravidlech, filozofii a kultuře odměňování na fakultě – v duchu rovnice „slyšel jsem, jak XX říkal, že XY si myslí“ a tradiční šéfovské v dobrých časech „dal jsem vám odměny“ a v časech horších „vedení nám nedalo odměny“ :). Každopádně ojedinělé nedostatky v hospodaření s navýšením mzdových limitů, které ovšem mohou být zavádějící paušalizací interpretovány jako argument proti podpoře fakult, urychleně dořešíme.

Vývoj kurikul je nekončícím procesem

Asociace se významně podílí na diskusi o slaďování vztahů fakult a fakultních nemocnic. Ačkoliv přes opakované legislativní snahy v minulosti dosud nevznikl zákon o univerzitních nemocnicích, současné vztahy všech fakult s „jejich“ nemocnicemi jsou velmi dobré a ve stávající legislativě – a za společného zájmu – ředitelé a děkani řeší společné otázky, od organizačních po personální, konsensuálně, a žádná ze stran nevolá po striktní zákonné kodifikaci. Ojedinělé výpady proti některým parametrům spolupráce, které potenciálně ohrožují dobré vztahy nemocnic a fakult, jsou marginální a spíše subjektivní než institucionální.

Dalším významným tématem setkání bude vývoj pregraduálních kurikul, ve všeobecném i zubním lékařství. Tak, aby reflektovala mezinárodní standardy a obsahovala vyvážený poměr teorie a praxe včetně využití modelových a simulačních technik či dalšího rozšiřování extrakurikulární výuky a volitelných předmětů. Volitelné předměty je ovšem třeba vnímat nikoli utilitárně jako alternativní zdroj kreditů, ale jako první kroky směřování ke konkrétní výseči faktického profesního zájmu. Vývoj kurikul představuje kontinuum a nekončící běh za reflexí novinek, definicí nutného a „odučitelného“ v rámci časové dotace. Stále nejsme – a těžko říci, zda někdy budeme –, spokojeni s provázaností jednotlivých předmětů. Víme o rezervách ve výuce klinických předmětů, v níž by neměly převažovat teoretické exkursy nad praxí. Zároveň víme, že jak studenti, tak učitelé nejsou osobnostně homogenní skupiny, proto potřeba rekapitulace a opakování, stejně tak jako třeba úroveň osobní motivace a kompetence jsou velmi individuální.

Posílení role studentské obce

Předpokladem přípravy kvalitních absolventů s co nejnižším „drop-outem“ je výběr adeptů studia pomocí kvalitního přijímacího řízení a průběžného testování. Významným instrumentem analýzy některých aspektů výuky, a zejména lidských parametrů samotných učitelů, je hodnocení výuky studenty, zároveň je třeba kurikula adaptovat mezinárodně a meziinstitucionálně. Vnímáme potřebu posílit roli studentské akademické obce. Studenti tvoří na naší fakultě téměř polovinu akademického senátu, jsou zastoupeni v kolegiu děkana, v komisích a pracovních skupinách věnujících se koncepčně i exekutivně jednotlivým agendám Jedničky. Přesto se poměrně často stává, že širší studentská obec neví o aktivitách své vlastní reprezentace a činnosti orgánů, na nichž se podílí. V této oblasti mohou, krom trvalého úsilí o „odbublinování“ komunikace, pomoci i studentské spolky nebo organizace a snaha o delegování opravdu „reprezentativní reprezentace“.

Samostatnou kapitolou je specializační vzdělávání, které logicky navazuje na vzdělávání pregraduální, je většinově realizováno právě akademiky-kliniky a vzdělávání budoucích medicínských specialistů je tak nedílnou komponentou poslání lékařských fakult. Ty v současnosti aktivně spolupracují s řadou dalších hráčů na definici vyhlášky, jež má kodifikovat nejen jasný administrativní rámec, ale také přiměřený obsah požadavků specializačního kmene.

Nezkreslené povědomí veřejnosti jako prevence fám

Kvalitní lékařské fakulty jsou globálními hráči. Nemám na mysli zdvořilostní či krátkodobé návštěvy nebo kongresovou turistiku, ale spolupráce, které umožňují kriticky posoudit připravenost našich studentů, atraktivitu pro zahraniční uchazeče, sílu naší vědy v mezinárodních vědeckých týmech a projektech, význam naší role ve světových odborných společnostech. Naše fakulta je trvale nejproduktivnější vědeckou institucí v biomedicíně, s čímž souvisí i naše aktivity v hledání kritérií pro hodnocení vědy, která by stimulovala kvalitu, doktorských studií a habilitačních či jmenovacích řízení.

Rostoucí požadavky výuky, vědecké práce i potřeba rozšiřování lůžkové základny kladou nároky na strategické směřování rozvojových aktivit. V případě Jedničky jde také o rozvoj našich vědeckých infrastruktur, simulačního centra nebo virtuálních meziinstitucionálních a národních center – jakým je třeba Centrum nádorové ekologie. V diskusi nad budoucností medicínského vzdělávání nezůstanou stranou ani témata nelékařských oborů, financování lékařských fakult v rámci univerzit, kultivace vztahu učitelů a studentů, akademická legislativa, log-booky, program MD/PhD atd. atd.

Výsledky jednání sdílí Asociace děkanů lékařských fakult ČR s relevantními partnery státní správy, přičemž se snaží základní témata medializovat. Nezkreslené povědomí veřejnosti jak o medicínském školství, tak o realitě medicíny a zdravotnictví je racionální ochranou před nejrůznějšími – ať už politicky či jen prostou pošetilostí – motivovanými poplašnými zprávami, fámami a „jobovkami“. A také může směrovat budoucí adepty ke studiu medicíny a iniciovat jejich zájem o konkrétní obory.

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK, předseda Asociace děkanů lékařských fakult ČR

Přítomnost i budoucnost očima studentů

Zdá se, že v dnešní době má názor na ideální organizaci zdravotní péče a výuky lékařů i nelékařského zdravotnického personálu snad úplně každý. Kdo má pravdu, je asi nemožné říct. Jisté je, že se medicína rychle mění. Rychle se mění i výuka a pohled mediků na ni.

V průběhu našeho studia zažíváme mnoho změn ve výuce a většinu z nich vítáme. Všechny fakulty rozšiřují simulátorovou výuku a rekonstruují výukové prostory. Podporuje se zapojení studentů jako demonstrátorů ve výuce, tutorů nováčků nebo akademických senátorů. Oblíbené je také rozšiřování výuky zobrazovacích metod. Mnozí učitelé se snaží výuku zlepšovat podle zpětné vazby studentů. Doufáme, že takové změny budou pokračovat i nadále a zlepší kvalitu i méně oblíbených předmětů.

Všichni studenti s napětím sledují každou změnu ve studijních předpisech. Tu je někdy těžké pochopit – s tím by měli ostatním pomáhat studenti v akademickém senátu. Ještě těžší je často vysvětlit, jaký je důvod případného zpřísnění pravidel, i když je vedením míněno v dobré víře. Je ale bezpochyby dobře, že jsou pravidla studia stejně dynamická jako vývoj lékařství. Snad se tak do budoucna podaří vyvážit přání a představy studentů s ideálním studijním plánem z pohledu fakulty a požadavků dnešní medicíny.

Dnes nám školy nabízejí mnoho možností. Ačkoliv vliv studentů na povinnou výuku má své meze, existují nepřeberné možnosti, čím studium rozšířit. Jezdíme na Erasmus a jiné zahraniční stáže, vybíráme si z mnoha volitelných předmětů, chodíme do služeb k ochotným lékařům, sami si organizujeme kurzy šití, sonografie a dalšího. Rozšiřují se nabídky sportovních kurzů. Přejme tedy i dalším studentům, aby jim možnosti nadále přibývaly a dařilo se zlepšovat i některé drobné nedostatky, například v organizaci některých stáží.

Při pohledu do naší budoucnosti se v nás však mísí nadšení s nejistotou. Medicína se posouvá mílovými kroky k neuvěřitelným výsledkům a možnostem, zároveň na nás ale číhá mnoho diskutovaných problémů. Jak bude naše zdravotnictví zvládat finanční a personální krizi? Jak se budou vyvíjet podmínky pro atestace? Jak ovlivní zdravotnictví výrazný úbytek mužů? Jaký vliv na situaci bude mít snaha politiků to nějakým způsobem řešit, například podporou medicínského školství? To uvidíme.

David Novotný, studentská komora AS

Již brzy, konkrétně 25. a 26. října, se Jednička stane hostitelem každoročního setkání lékařských fakult České republiky a Slovenské republiky. Vedení jednotlivých škol, tajemníci, reprezentace akademických senátů a studentů se tentokrát sejdou spolu s čelnými představiteli ministerstev zdravotnictví a školství a Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR v Léčebných lázních Mariánských Lázních, s nimiž, stejně tak jako se samotným městem, naše fakulta již pět let spolupracuje. Mottem setkání je Budoucnost medicínského školství.

Pohlédněme za prvoplánové vnímání „marketingového“ rozměru výše uvedeného sousloví a zamysleme se nad jeho faktickým obsahem. Lékařské fakulty musí reflektovat nejen potřeby moderní medicíny, ale i vývoj zdravotnického systému. Musí připravovat nejen dostatek budoucích profesionálů schopných pokrýt široké spektrum specializací, ale i obstát v konfrontaci s rostoucími nároky a očekáváními pacientů. Musí se nejen vyrovnávat se změnami úrovně připravenosti studentů ze středních škol, ale i trvale vážit efektivní rovnováhu akademického konzervativismu s vědeckým a společenským progresivismem. A zároveň musí být ostražité v místech průsečíků faktických zdravotnických potřeb s politickými hrami a nejrůznějšími skupinovými zájmy.
Foto 2x: Veronika Vachule Nehasilová

Peníze přišly, někdo je však stále nevyužil

Setkání v Mariánských Lázních bude probíhat v době pro lékařské fakulty poměrně příznivé. Před necelými dvěma roky se zformovala a zformalizovala Asociace děkanů lékařských fakult ČR, která se stala významným partnerem jednání s oběma resortními ministerstvy. Dosavadní diskuse probíhaly ve velmi konstruktivní atmosféře a vedly, mimo jiné, k definici a odstartování programu podpory lékařských fakult. Investice sedmi miliard korun na dobu deseti let – s cílem zastavit demografickou katastrofu pedagogů lékařských fakult – představuje ve svých důsledcích významný krok k řešení personálních obtíží zdravotnictví.

Program podpory lékařských fakult částečně vyrovná existující fatální nerovnováhu v odměňování zdravotnických a školských aktivit na jednotlivých pracovištích fakult, chceme jej však využít i k zatraktivnění akademické kariéry pro mladou generaci. Děkani a tajemníci fakult budou projednávat exekutivní detaily programu, aby byl na fakultách nastaven produktivně prorozvojově (z hlediska investic, dominantně ovšem ve prospěch mezd) a zároveň férově vůči jednotlivým profesním skupinám. Na naší fakultě stanovujeme mzdové limity jednotlivých pracovišť podle měřitelných výkonových parametrů. Personální politika a odměňování v rámci mzdového limitu je plně v rukou přednostů, kteří určují jak rozsah, tak ohodnocení úvazků ve svých týmech, protože nejlépe znají výkon svých kolegů, konkrétní souběh jejich hodnocení ze zdrojů fakulty, nemocnice, grantů apod. I proto znamená například „0,3 úvazku asistenta“ na různých pracovištích velmi rozdílnou sumu, kterou je třeba navíc nahlížet spíše v celoročním pohledu v souběhu s mimořádnými odměnami atd. Je smutné, že se naleznou i pracoviště, kde přednosta dosud nevyužil navýšené prostředky mzdového limitu pro zvýšení platů, rozšíření úvazků či odměn svých spolupracovníků. Takové individuální manažerské opomenutí, podobně jako například „zapomenutí“ rozepsat mimořádné odměny svému týmu, poškozuje nejen konkrétní kolegy, ale bohužel i obecnější povědomí o pravidlech, filozofii a kultuře odměňování na fakultě – v duchu rovnice „slyšel jsem, jak XX říkal, že XY si myslí“ a tradiční šéfovské v dobrých časech „dal jsem vám odměny“ a v časech horších „vedení nám nedalo odměny“ :). Každopádně ojedinělé nedostatky v hospodaření s navýšením mzdových limitů, které ovšem mohou být zavádějící paušalizací interpretovány jako argument proti podpoře fakult, urychleně dořešíme.

Vývoj kurikul je nekončícím procesem

Asociace se významně podílí na diskusi o slaďování vztahů fakult a fakultních nemocnic. Ačkoliv přes opakované legislativní snahy v minulosti dosud nevznikl zákon o univerzitních nemocnicích, současné vztahy všech fakult s „jejich“ nemocnicemi jsou velmi dobré a ve stávající legislativě – a za společného zájmu – ředitelé a děkani řeší společné otázky, od organizačních po personální, konsensuálně, a žádná ze stran nevolá po striktní zákonné kodifikaci. Ojedinělé výpady proti některým parametrům spolupráce, které potenciálně ohrožují dobré vztahy nemocnic a fakult, jsou marginální a spíše subjektivní než institucionální.

Dalším významným tématem setkání bude vývoj pregraduálních kurikul, ve všeobecném i zubním lékařství. Tak, aby reflektovala mezinárodní standardy a obsahovala vyvážený poměr teorie a praxe včetně využití modelových a simulačních technik či dalšího rozšiřování extrakurikulární výuky a volitelných předmětů. Volitelné předměty je ovšem třeba vnímat nikoli utilitárně jako alternativní zdroj kreditů, ale jako první kroky směřování ke konkrétní výseči faktického profesního zájmu. Vývoj kurikul představuje kontinuum a nekončící běh za reflexí novinek, definicí nutného a „odučitelného“ v rámci časové dotace. Stále nejsme – a těžko říci, zda někdy budeme –, spokojeni s provázaností jednotlivých předmětů. Víme o rezervách ve výuce klinických předmětů, v níž by neměly převažovat teoretické exkursy nad praxí. Zároveň víme, že jak studenti, tak učitelé nejsou osobnostně homogenní skupiny, proto potřeba rekapitulace a opakování, stejně tak jako třeba úroveň osobní motivace a kompetence jsou velmi individuální.

Posílení role studentské obce

Předpokladem přípravy kvalitních absolventů s co nejnižším „drop-outem“ je výběr adeptů studia pomocí kvalitního přijímacího řízení a průběžného testování. Významným instrumentem analýzy některých aspektů výuky, a zejména lidských parametrů samotných učitelů, je hodnocení výuky studenty, zároveň je třeba kurikula adaptovat mezinárodně a meziinstitucionálně. Vnímáme potřebu posílit roli studentské akademické obce. Studenti tvoří na naší fakultě téměř polovinu akademického senátu, jsou zastoupeni v kolegiu děkana, v komisích a pracovních skupinách věnujících se koncepčně i exekutivně jednotlivým agendám Jedničky. Přesto se poměrně často stává, že širší studentská obec neví o aktivitách své vlastní reprezentace a činnosti orgánů, na nichž se podílí. V této oblasti mohou, krom trvalého úsilí o „odbublinování“ komunikace, pomoci i studentské spolky nebo organizace a snaha o delegování opravdu „reprezentativní reprezentace“.

Samostatnou kapitolou je specializační vzdělávání, které logicky navazuje na vzdělávání pregraduální, je většinově realizováno právě akademiky-kliniky a vzdělávání budoucích medicínských specialistů je tak nedílnou komponentou poslání lékařských fakult. Ty v současnosti aktivně spolupracují s řadou dalších hráčů na definici vyhlášky, jež má kodifikovat nejen jasný administrativní rámec, ale také přiměřený obsah požadavků specializačního kmene.

Nezkreslené povědomí veřejnosti jako prevence fám

Kvalitní lékařské fakulty jsou globálními hráči. Nemám na mysli zdvořilostní či krátkodobé návštěvy nebo kongresovou turistiku, ale spolupráce, které umožňují kriticky posoudit připravenost našich studentů, atraktivitu pro zahraniční uchazeče, sílu naší vědy v mezinárodních vědeckých týmech a projektech, význam naší role ve světových odborných společnostech. Naše fakulta je trvale nejproduktivnější vědeckou institucí v biomedicíně, s čímž souvisí i naše aktivity v hledání kritérií pro hodnocení vědy, která by stimulovala kvalitu, doktorských studií a habilitačních či jmenovacích řízení.

Rostoucí požadavky výuky, vědecké práce i potřeba rozšiřování lůžkové základny kladou nároky na strategické směřování rozvojových aktivit. V případě Jedničky jde také o rozvoj našich vědeckých infrastruktur, simulačního centra nebo virtuálních meziinstitucionálních a národních center – jakým je třeba Centrum nádorové ekologie. V diskusi nad budoucností medicínského vzdělávání nezůstanou stranou ani témata nelékařských oborů, financování lékařských fakult v rámci univerzit, kultivace vztahu učitelů a studentů, akademická legislativa, log-booky, program MD/PhD atd. atd.

Výsledky jednání sdílí Asociace děkanů lékařských fakult ČR s relevantními partnery státní správy, přičemž se snaží základní témata medializovat. Nezkreslené povědomí veřejnosti jak o medicínském školství, tak o realitě medicíny a zdravotnictví je racionální ochranou před nejrůznějšími – ať už politicky či jen prostou pošetilostí – motivovanými poplašnými zprávami, fámami a „jobovkami“. A také může směrovat budoucí adepty ke studiu medicíny a iniciovat jejich zájem o konkrétní obory.

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK, předseda Asociace děkanů lékařských fakult ČR

Přítomnost i budoucnost očima studentů

Zdá se, že v dnešní době má názor na ideální organizaci zdravotní péče a výuky lékařů i nelékařského zdravotnického personálu snad úplně každý. Kdo má pravdu, je asi nemožné říct. Jisté je, že se medicína rychle mění. Rychle se mění i výuka a pohled mediků na ni.

V průběhu našeho studia zažíváme mnoho změn ve výuce a většinu z nich vítáme. Všechny fakulty rozšiřují simulátorovou výuku a rekonstruují výukové prostory. Podporuje se zapojení studentů jako demonstrátorů ve výuce, tutorů nováčků nebo akademických senátorů. Oblíbené je také rozšiřování výuky zobrazovacích metod. Mnozí učitelé se snaží výuku zlepšovat podle zpětné vazby studentů. Doufáme, že takové změny budou pokračovat i nadále a zlepší kvalitu i méně oblíbených předmětů.

Všichni studenti s napětím sledují každou změnu ve studijních předpisech. Tu je někdy těžké pochopit – s tím by měli ostatním pomáhat studenti v akademickém senátu. Ještě těžší je často vysvětlit, jaký je důvod případného zpřísnění pravidel, i když je vedením míněno v dobré víře. Je ale bezpochyby dobře, že jsou pravidla studia stejně dynamická jako vývoj lékařství. Snad se tak do budoucna podaří vyvážit přání a představy studentů s ideálním studijním plánem z pohledu fakulty a požadavků dnešní medicíny.

Dnes nám školy nabízejí mnoho možností. Ačkoliv vliv studentů na povinnou výuku má své meze, existují nepřeberné možnosti, čím studium rozšířit. Jezdíme na Erasmus a jiné zahraniční stáže, vybíráme si z mnoha volitelných předmětů, chodíme do služeb k ochotným lékařům, sami si organizujeme kurzy šití, sonografie a dalšího. Rozšiřují se nabídky sportovních kurzů. Přejme tedy i dalším studentům, aby jim možnosti nadále přibývaly a dařilo se zlepšovat i některé drobné nedostatky, například v organizaci některých stáží.

Při pohledu do naší budoucnosti se v nás však mísí nadšení s nejistotou. Medicína se posouvá mílovými kroky k neuvěřitelným výsledkům a možnostem, zároveň na nás ale číhá mnoho diskutovaných problémů. Jak bude naše zdravotnictví zvládat finanční a personální krizi? Jak se budou vyvíjet podmínky pro atestace? Jak ovlivní zdravotnictví výrazný úbytek mužů? Jaký vliv na situaci bude mít snaha politiků to nějakým způsobem řešit, například podporou medicínského školství? To uvidíme.

David Novotný, studentská komora AS

Již brzy, konkrétně 25. a 26. října, se Jednička stane hostitelem každoročního setkání lékařských fakult České republiky a Slovenské republiky. Vedení jednotlivých škol, tajemníci, reprezentace akademických senátů a studentů se tentokrát sejdou spolu s čelnými představiteli ministerstev zdravotnictví a školství a Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR v Léčebných lázních Mariánských Lázních, s nimiž, stejně tak jako se samotným městem, naše fakulta již pět let spolupracuje. Mottem setkání je Budoucnost medicínského školství.

Pohlédněme za prvoplánové vnímání „marketingového“ rozměru výše uvedeného sousloví a zamysleme se nad jeho faktickým obsahem. Lékařské fakulty musí reflektovat nejen potřeby moderní medicíny, ale i vývoj zdravotnického systému. Musí připravovat nejen dostatek budoucích profesionálů schopných pokrýt široké spektrum specializací, ale i obstát v konfrontaci s rostoucími nároky a očekáváními pacientů. Musí se nejen vyrovnávat se změnami úrovně připravenosti studentů ze středních škol, ale i trvale vážit efektivní rovnováhu akademického konzervativismu s vědeckým a společenským progresivismem. A zároveň musí být ostražité v místech průsečíků faktických zdravotnických potřeb s politickými hrami a nejrůznějšími skupinovými zájmy.
Foto 2x: Veronika Vachule Nehasilová

Peníze přišly, někdo je však stále nevyužil

Setkání v Mariánských Lázních bude probíhat v době pro lékařské fakulty poměrně příznivé. Před necelými dvěma roky se zformovala a zformalizovala Asociace děkanů lékařských fakult ČR, která se stala významným partnerem jednání s oběma resortními ministerstvy. Dosavadní diskuse probíhaly ve velmi konstruktivní atmosféře a vedly, mimo jiné, k definici a odstartování programu podpory lékařských fakult. Investice sedmi miliard korun na dobu deseti let – s cílem zastavit demografickou katastrofu pedagogů lékařských fakult – představuje ve svých důsledcích významný krok k řešení personálních obtíží zdravotnictví.

Program podpory lékařských fakult částečně vyrovná existující fatální nerovnováhu v odměňování zdravotnických a školských aktivit na jednotlivých pracovištích fakult, chceme jej však využít i k zatraktivnění akademické kariéry pro mladou generaci. Děkani a tajemníci fakult budou projednávat exekutivní detaily programu, aby byl na fakultách nastaven produktivně prorozvojově (z hlediska investic, dominantně ovšem ve prospěch mezd) a zároveň férově vůči jednotlivým profesním skupinám. Na naší fakultě stanovujeme mzdové limity jednotlivých pracovišť podle měřitelných výkonových parametrů. Personální politika a odměňování v rámci mzdového limitu je plně v rukou přednostů, kteří určují jak rozsah, tak ohodnocení úvazků ve svých týmech, protože nejlépe znají výkon svých kolegů, konkrétní souběh jejich hodnocení ze zdrojů fakulty, nemocnice, grantů apod. I proto znamená například „0,3 úvazku asistenta“ na různých pracovištích velmi rozdílnou sumu, kterou je třeba navíc nahlížet spíše v celoročním pohledu v souběhu s mimořádnými odměnami atd. Je smutné, že se naleznou i pracoviště, kde přednosta dosud nevyužil navýšené prostředky mzdového limitu pro zvýšení platů, rozšíření úvazků či odměn svých spolupracovníků. Takové individuální manažerské opomenutí, podobně jako například „zapomenutí“ rozepsat mimořádné odměny svému týmu, poškozuje nejen konkrétní kolegy, ale bohužel i obecnější povědomí o pravidlech, filozofii a kultuře odměňování na fakultě – v duchu rovnice „slyšel jsem, jak XX říkal, že XY si myslí“ a tradiční šéfovské v dobrých časech „dal jsem vám odměny“ a v časech horších „vedení nám nedalo odměny“ :). Každopádně ojedinělé nedostatky v hospodaření s navýšením mzdových limitů, které ovšem mohou být zavádějící paušalizací interpretovány jako argument proti podpoře fakult, urychleně dořešíme.

Vývoj kurikul je nekončícím procesem

Asociace se významně podílí na diskusi o slaďování vztahů fakult a fakultních nemocnic. Ačkoliv přes opakované legislativní snahy v minulosti dosud nevznikl zákon o univerzitních nemocnicích, současné vztahy všech fakult s „jejich“ nemocnicemi jsou velmi dobré a ve stávající legislativě – a za společného zájmu – ředitelé a děkani řeší společné otázky, od organizačních po personální, konsensuálně, a žádná ze stran nevolá po striktní zákonné kodifikaci. Ojedinělé výpady proti některým parametrům spolupráce, které potenciálně ohrožují dobré vztahy nemocnic a fakult, jsou marginální a spíše subjektivní než institucionální.

Dalším významným tématem setkání bude vývoj pregraduálních kurikul, ve všeobecném i zubním lékařství. Tak, aby reflektovala mezinárodní standardy a obsahovala vyvážený poměr teorie a praxe včetně využití modelových a simulačních technik či dalšího rozšiřování extrakurikulární výuky a volitelných předmětů. Volitelné předměty je ovšem třeba vnímat nikoli utilitárně jako alternativní zdroj kreditů, ale jako první kroky směřování ke konkrétní výseči faktického profesního zájmu. Vývoj kurikul představuje kontinuum a nekončící běh za reflexí novinek, definicí nutného a „odučitelného“ v rámci časové dotace. Stále nejsme – a těžko říci, zda někdy budeme –, spokojeni s provázaností jednotlivých předmětů. Víme o rezervách ve výuce klinických předmětů, v níž by neměly převažovat teoretické exkursy nad praxí. Zároveň víme, že jak studenti, tak učitelé nejsou osobnostně homogenní skupiny, proto potřeba rekapitulace a opakování, stejně tak jako třeba úroveň osobní motivace a kompetence jsou velmi individuální.

Posílení role studentské obce

Předpokladem přípravy kvalitních absolventů s co nejnižším „drop-outem“ je výběr adeptů studia pomocí kvalitního přijímacího řízení a průběžného testování. Významným instrumentem analýzy některých aspektů výuky, a zejména lidských parametrů samotných učitelů, je hodnocení výuky studenty, zároveň je třeba kurikula adaptovat mezinárodně a meziinstitucionálně. Vnímáme potřebu posílit roli studentské akademické obce. Studenti tvoří na naší fakultě téměř polovinu akademického senátu, jsou zastoupeni v kolegiu děkana, v komisích a pracovních skupinách věnujících se koncepčně i exekutivně jednotlivým agendám Jedničky. Přesto se poměrně často stává, že širší studentská obec neví o aktivitách své vlastní reprezentace a činnosti orgánů, na nichž se podílí. V této oblasti mohou, krom trvalého úsilí o „odbublinování“ komunikace, pomoci i studentské spolky nebo organizace a snaha o delegování opravdu „reprezentativní reprezentace“.

Samostatnou kapitolou je specializační vzdělávání, které logicky navazuje na vzdělávání pregraduální, je většinově realizováno právě akademiky-kliniky a vzdělávání budoucích medicínských specialistů je tak nedílnou komponentou poslání lékařských fakult. Ty v současnosti aktivně spolupracují s řadou dalších hráčů na definici vyhlášky, jež má kodifikovat nejen jasný administrativní rámec, ale také přiměřený obsah požadavků specializačního kmene.

Nezkreslené povědomí veřejnosti jako prevence fám

Kvalitní lékařské fakulty jsou globálními hráči. Nemám na mysli zdvořilostní či krátkodobé návštěvy nebo kongresovou turistiku, ale spolupráce, které umožňují kriticky posoudit připravenost našich studentů, atraktivitu pro zahraniční uchazeče, sílu naší vědy v mezinárodních vědeckých týmech a projektech, význam naší role ve světových odborných společnostech. Naše fakulta je trvale nejproduktivnější vědeckou institucí v biomedicíně, s čímž souvisí i naše aktivity v hledání kritérií pro hodnocení vědy, která by stimulovala kvalitu, doktorských studií a habilitačních či jmenovacích řízení.

Rostoucí požadavky výuky, vědecké práce i potřeba rozšiřování lůžkové základny kladou nároky na strategické směřování rozvojových aktivit. V případě Jedničky jde také o rozvoj našich vědeckých infrastruktur, simulačního centra nebo virtuálních meziinstitucionálních a národních center – jakým je třeba Centrum nádorové ekologie. V diskusi nad budoucností medicínského vzdělávání nezůstanou stranou ani témata nelékařských oborů, financování lékařských fakult v rámci univerzit, kultivace vztahu učitelů a studentů, akademická legislativa, log-booky, program MD/PhD atd. atd.

Výsledky jednání sdílí Asociace děkanů lékařských fakult ČR s relevantními partnery státní správy, přičemž se snaží základní témata medializovat. Nezkreslené povědomí veřejnosti jak o medicínském školství, tak o realitě medicíny a zdravotnictví je racionální ochranou před nejrůznějšími – ať už politicky či jen prostou pošetilostí – motivovanými poplašnými zprávami, fámami a „jobovkami“. A také může směrovat budoucí adepty ke studiu medicíny a iniciovat jejich zájem o konkrétní obory.

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK, předseda Asociace děkanů lékařských fakult ČR

Přítomnost i budoucnost očima studentů

Zdá se, že v dnešní době má názor na ideální organizaci zdravotní péče a výuky lékařů i nelékařského zdravotnického personálu snad úplně každý. Kdo má pravdu, je asi nemožné říct. Jisté je, že se medicína rychle mění. Rychle se mění i výuka a pohled mediků na ni.

V průběhu našeho studia zažíváme mnoho změn ve výuce a většinu z nich vítáme. Všechny fakulty rozšiřují simulátorovou výuku a rekonstruují výukové prostory. Podporuje se zapojení studentů jako demonstrátorů ve výuce, tutorů nováčků nebo akademických senátorů. Oblíbené je také rozšiřování výuky zobrazovacích metod. Mnozí učitelé se snaží výuku zlepšovat podle zpětné vazby studentů. Doufáme, že takové změny budou pokračovat i nadále a zlepší kvalitu i méně oblíbených předmětů.

Všichni studenti s napětím sledují každou změnu ve studijních předpisech. Tu je někdy těžké pochopit – s tím by měli ostatním pomáhat studenti v akademickém senátu. Ještě těžší je často vysvětlit, jaký je důvod případného zpřísnění pravidel, i když je vedením míněno v dobré víře. Je ale bezpochyby dobře, že jsou pravidla studia stejně dynamická jako vývoj lékařství. Snad se tak do budoucna podaří vyvážit přání a představy studentů s ideálním studijním plánem z pohledu fakulty a požadavků dnešní medicíny.

Dnes nám školy nabízejí mnoho možností. Ačkoliv vliv studentů na povinnou výuku má své meze, existují nepřeberné možnosti, čím studium rozšířit. Jezdíme na Erasmus a jiné zahraniční stáže, vybíráme si z mnoha volitelných předmětů, chodíme do služeb k ochotným lékařům, sami si organizujeme kurzy šití, sonografie a dalšího. Rozšiřují se nabídky sportovních kurzů. Přejme tedy i dalším studentům, aby jim možnosti nadále přibývaly a dařilo se zlepšovat i některé drobné nedostatky, například v organizaci některých stáží.

Při pohledu do naší budoucnosti se v nás však mísí nadšení s nejistotou. Medicína se posouvá mílovými kroky k neuvěřitelným výsledkům a možnostem, zároveň na nás ale číhá mnoho diskutovaných problémů. Jak bude naše zdravotnictví zvládat finanční a personální krizi? Jak se budou vyvíjet podmínky pro atestace? Jak ovlivní zdravotnictví výrazný úbytek mužů? Jaký vliv na situaci bude mít snaha politiků to nějakým způsobem řešit, například podporou medicínského školství? To uvidíme.

David Novotný, studentská komora AS