Československá obec legionářská pro návštěvníky festivalu První republika připravila ukázku výzbroje a výstroje československých legionářů z let 1914–1920. Právě českoslovenští legionáři byli základním pilířem, o který se mohl Tomáš Garrigue Masaryk opřít při jednáních o vzniku samostatného státu Čechů a Slováků. Krom dobových uniforem legionářů z Ruska, Francie a Itálie, které budou důkladně popsány v odpolední ukázce na Letní scéně, budou k vidění též originální zbraně a výstroj, kterou naši vojáci používali za první světové války. Návštěvníci si tak budou moci zkusit, jak byla výstroj těžká nebo jak se dobová uniforma oblékala.

Jiří Charfreitag, tajemník projektu LEGIE 100

O Československé obci legionéřské

Dnes, na počátku třetího tisíciletí, si s odstupem času ani neuvědomujeme, jakého významu se dostalo vzniku čs. obce legionářské, když naši otcové a dědové se rozhodli po svém šestiletém společném bojí za svobodu národa semknout se opět v jeden šik, ať bojovali ve Francii, Rusku nebo v Itálii. Byli si příliš vědomi svého skutečného bratrství, které je udržovalo v jakémkoliv okamžiku při životě, ať během bojů, nebo i v okamžicích volna, kdy se dostali do různých problematických a nebezpečných situací. Je třeba si uvědomit, že na konci první světové války se vrátilo domů více než osmdesát pět tisíc legionářů a 59 tis. domobranců. Během války ztratili celkem 4980 legionářů a 500 domobranců. Když se vrátili konečně všichni domů ke svým drahým a mezi ostatní občany naší republiky, poznali, že je nutné udržet kontinuitu tradic legií a jejich bratrských zásad, jimiž byl veden celý zahraniční odboj. Přestože se většina za nich rozprchla ke svým původním civilním zaměstnáním a nebo řada z nich zůstala v armádě, poznali, že je nutné se nadále mezi sebou organizovat. Vynutila si to snaha podílet se i v budoucnu na budování státu, jehož základy vytvořili právě oni svými obětmi. Považovali to za svou povinnost vůči bratřím, kteří zahynuli v daleké cizině.

Již od počátku roku 1920, kdy utichly boje o Těšínsko a jižní Slovensko, se začaly tvořit v jednotlivých krajích legionářské organizace, bohužel bez jednotné koncepce a přesně stanoveného plánu a programu. Docházelo pochopitelně při tom k řadě závažných chyb a ke zbytečným nesvárům. Nakonec se vše postupně urovnalo a legionáři se seskupili do dvou větších celků : Svazu čsl. legionářů a Družiny čsl. legionářů. Vedení svazu čsl. legionářů však po čase ztratilo ideu nadstranickosti legií a začalo koketovat s komunisty. To pochopitelně většina členů svazu odmítla. Především ruští legionáři si byli vědomi toho, jak rozkladně působili na jejich řady právě čeští rudoarmějci v době, kdy se legionáři probíjeli po magistrále, aby se z Vladivostoku dostali konečně domů. Došlo proto k vyjádření naprosté nespokojenosti vůči vedení Svazu čsl. legionářů, které mělo své vyústění právě před 80-ti lety, dne 15.7.1921 v Praze, kdy po jednání s Družinou čsl. legionářů vznikla jednotná a zcela nestranná organizace "Čs. obec legionářská".

Více o historii ČsOL na http://www.csol.cz/domains/csol.cz/index.php/o-nas/historie-csol