Metadonová substituční terapie patří z hlediska léčebných alternativ, které existují v oblasti zneužívání opiátů, mezi nejúčinnější nástroje. Zasáhne velký počet pacientů, významným benefitem je také minimalizace kriminality a infekčních rizik spojených s injekčním užíváním. Stále ale není dostupná odpovídajícímu počtu českých pacientů.

Principem léčby je, že pacient dostává tzv. substituent látky, na které je závislý. Může jít přímo o danou látku v čisté formě, nebo látku velmi podobnou té původní, navíc někdy i s vylepšeným efektem. Například u metadonu je to pomalejší uvolňování v organismu a stabilnější efekt. Zatímco pouliční dávky opiátů si závislí musejí aplikovat dvakrát i čtyřikrát denně, jedna dávka substituce se vylučuje průběžně i dva dny. Tím je metadon bezpečnější i z hlediska prevence předávkování. „Substituční terapie je jedním nejefektivnějších nástrojů pro léčbu pacientů, kteří zneužívají opiátové látky, zejména heroin. Zasáhne totiž velký počet pacientů. Do abstinenčně orientovaných programů dostaneme pouze zlomek uživatelů. Substituční léčbou lze v dané lokalitě oslovit i 60 procent všech uživatelů. Co do účinnosti se dosud neobjevil žádný srovnatelný postup,“ říká přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D.

První pokusy o prosazení substituce jako léčebné metody byly již ve 30 letech 20. století, první oficiální Centrum pro substituční léčbu bylo ale v České republice otevřeno v roce 1997 pod vedením MUDr. Petra Popova, současného primáře Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN.

„Substituce je bezpečná metoda, která vrací lidi do života. Nehendikepuje pacienty z hlediska péče o rodinu či zaměstnání, a to ani v případě požadavku na maximální koncentraci. Navíc je to velmi flexibilní metoda – pokud máte nemotivovaného pacienta, můžete s ním pracovat třeba deset let, během nichž se nepředávkuje, neumře na záněty, je stabilizovaný. Odklad, který pacienti díky substituci dostávají, je velmi cenný, protože k motivaci k léčbě tito lidé většinou dospívají velmi obtížně,“ poukazuje na pozitiva substituční léčby primář Popov.

Zásadní problém ale způsobuje nízký počet center, která dnes substituční opiátovou léčbu vydávají. I přes velký počet pacientů, kteří by tuto léčbu potřebovali, je substituce vysoce nedostupná a Česká republika je kvůli tomu evropskými protidrogovými autoritami dlouhodobě kritizována.

„V programech opiátové substituce je velmi málo míst, v současnosti je zde léčeno cca 3000 osob, tedy necelá třetina z přibližně 11 tisíc problémových uživatelů. Substituční léčba je přitom vhodná pro minimálně 50 procent těchto uživatelů, tedy pro téměř 5500 osob. V takovém rozsahu by znamenala dramatické snížení kriminality i rizik spojených s infekčními nemocemi, jako jsou HIV či hepatitida C,“ domnívá se přednosta kliniky prof. Miovský.

Další komplikací je financování metadonové substituce, která je v současnosti nesystémově hrazena z dotačních prostředků pro jednotlivá centra, kde substituční léčbu poskytují. „Opakovaně upozorňujeme, že tato léčba je lege artis, je registrovaná, a přesto není adekvátně hrazena z prostředků zdravotního pojištění. Přitom v každé diagnostické skupině musí být dle zákona jeden plně hrazený lék. V diagnostické kategorii závislost na opiátu je pouze jeden lék hrazený pojišťovnou, avšak komplikovaný způsob schvalování úhrady a s tím spojené administrativy vedl k tomu, že tuto možnost využívají pouze tři pracoviště v celé ČR. Úhrada prostřednictvím grantů je pro uživatele nejistá. Pokud totiž centrum nezíská grantovou podporu, pak pro své pacienty tuto látku nemá,“ vysvětluje prof. Miovský dlouhodobý problém úhrady, který k nedostupnosti léčby v ČR přispívá.