1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova
Aktuální číslo

Spolupráce: Disciplíny a generace…

Při prezentacích Jedničky na veřejnosti se často nevyhneme tradiční mantře, charakteristice „Největší lékařská fakulta v České Republice“. Ti, kteří nám moc nefandí, to trošku škodolibě (většinou spíše autoterapeuticky) přeformulovávají na to, že jsme fakulta „masová“… 

76495
Možná tomuto přídomku trochu napomohlo několik let v minulosti, kdy se počty studentů a oborů poněkud přes míru rozkošatěly. V současnosti je u nás ovšem poměr počtu studentů na učitele ze všech lékařských fakult nejpříznivější (jakkoli bychom jej chtěli ještě zlepšit) – je tudíž výuka vlastně nejindividuálnější (jakkoli do harvardského ideálu 1 : 1 ještě mnoho chybí).

Věda bez nálepky klinická/laboratorní/teoretická
Existuje ovšem řada aspektů, pro které je „kontrolovaná rozsáhlost“ fakulty jednoznačným přínosem. Máme nejširší klinickou základnu napříč fakultními a dalšími významnými nemocnicemi v Praze, spolupracujeme s nemocnicemi a zdravotnickými institucemi v celé republice. Disponujeme rozsáhlým spektrem nejmodernějších vědeckých technologií a jejich park a infrastrukturu stále rozšiřujeme. A hlavně, náš tým disponuje expertízou širokého spektra biomedicínských oborů. To vše je východiskem našeho dlouhodobě stabilního postavení mezi nejproduktivnějšími vědeckými institucemi naší republiky. A co je nejdůležitější, umožňuje nám definovat a uskutečňovat rozsáhlé vědecké programy, jejichž komplexita překonává historizující – a v některých případech spíše obsoletně „maloměstské“ – nálepkování vědy na „klinickou“, „laboratorní“ nebo „teoretickou“.
Právě propojení všech těchto komponent činí z našich úspěšných vědeckých skupin světové hráče a vyhledávané partnery dalších týmů z jiných institucí a geografií. Záměrně se vyhýbám výčtu pracovišť či skupin, které jsou dlouhodobě ilustrací úspěchu, budovaném právě na základech těsné spolupráce fakultních pracovišť.

Věda pro talentované a motivované studenty
Pro budoucnost fakulty (ale vlastně i biomedicíny obecně) je podstatné, že právě v těchto týmech jsou postgraduální studenti vedeni kompetentními školiteli k chápání komplexnosti a vnitřní strukturovanosti biomedicínské vědy. A přestože pregraduální kurikulum je celkem logicky spíše edukační než vědecké, špičková pracoviště fakulty nabízejí v rámci extrakurikulárních aktivit možnost nahlédnout a vykonat první vědecké krůčky i talentovaným a motivovaným pregraduálním studentům. Právě takový pregraduální „priming“ pomáhá přivést studenty, kteří chtějí ke své budoucí profesionální odborné práci připojit i vědeckou komponentu. Kvalifikovaná volba postgraduálního doktorského studia otevírá cestu k akademické medicíně. Pregraduální kontakt s vědou tedy může být diferenciačním stimulem pro naše budoucí kolegy. Proto je v bezprostředním zájmu nás „dospělých akademiků“ přemýšlet o našich studentech nad rámec standardní výuky, tedy cvičení, seminářů, přednášek a zkoušení.
Přitom i pro absolventy, kteří se v budoucnu vědecké práci přímo věnovat nebudou, je užitečné vědět, že věda na klinikách již dávno není jen „naše zkušenosti s…“ ani „máme velký soubor pacientů, ať v tom někdo něco změří a nás připíše“ a na druhé straně, že věda na teoreťácích není „smícháme to, protože to nikdo nesmíchal, máme stroj, který zrovna tohle umí změřit, a pak z toho spočítáme průměr“. A hlavně, že hranice mezi klinickými a teoretickými pracovišti má dnes již spíše vymezení folklorní než racionální, protože „exekutoři“ a „tvůrci“ mohou být jednou na té straně, podruhé na oné, ale většinou na stranách obou.

Věda s podporou kvalitní odborné práce
Kvalitní vědecké přípravě na naší fakultě napomáhá model organizace doktorských studijních programů v biomedicíně. Na něm se podílejí všechny lékařské fakulty UK, navíc ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou UK a Akademií věd ČR. Svou formou se blíží filozofii vědecké přípravy na významných zahraničních institucích. Svým frekventantům umožňuje autentické uvědomění si propojenosti disciplín. Pochopení, že metoda či soubor jsou jen prostředky, nikoli cíle. Že neexistuje nějaká izolovaná molekulární biologie coby „laboratorní výzkum“ a někde mimo jakási onkologie, kterou pracovně nazveme „klinickým výzkumem“. Že věda začíná od kvalitní testovatelné hypotézy, nikoli od ambice stát se docentem. A že na tom s tímto pochopením opravdu nejsme špatně, můžeme doložit vědeckými databázemi a jako akademičtí občané se o tom také můžeme pravidelně přesvědčovat například pohledem na náš web, kde anoncujeme obhajoby všech Ph.D. a habilitačních prací či jmenovací přednášky.
Mnozí z vlastní zkušenosti víme, jak obtížné je v rámci své profesní přípravy spojit obě cesty – popromoční specializační vzdělání a vědeckou přípravu. Jejich úspěšné naplnění se mimo jiné odvíjí již od pochopení jejich odlišností, přičemž právě jejich úspěšné spojení je to, co posouvá kvalitní medicínu do roviny akademické biomedicíny.
Svou úvahu si dovolím uzavřít parafrází výstižného názoru jedné z našich kolegyň, reagující na otázku Hyde Parku tohoto čísla Jedničky: Skvělá odborná práce nemusí být vědecká, ale skvělá věda se musí opírat o kvalitní odbornou práci. 

 
Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK

Rozhovory

Spolupráce: Disciplíny a generace…

Při prezentacích Jedničky na veřejnosti se často nevyhneme tradiční mantře, charakteristice „Největší lékařská fakulta v České Republice“. Ti, kteří nám moc nefandí, to trošku škodolibě (většinou spíše autoterapeuticky) přeformulovávají na to, že jsme fakulta „masová“… 

76495
Možná tomuto přídomku trochu napomohlo několik let v minulosti, kdy se počty studentů a oborů poněkud přes míru rozkošatěly. V současnosti je u nás ovšem poměr počtu studentů na učitele ze všech lékařských fakult nejpříznivější (jakkoli bychom jej chtěli ještě zlepšit) – je tudíž výuka vlastně nejindividuálnější (jakkoli do harvardského ideálu 1 : 1 ještě mnoho chybí).

Věda bez nálepky klinická/laboratorní/teoretická
Existuje ovšem řada aspektů, pro které je „kontrolovaná rozsáhlost“ fakulty jednoznačným přínosem. Máme nejširší klinickou základnu napříč fakultními a dalšími významnými nemocnicemi v Praze, spolupracujeme s nemocnicemi a zdravotnickými institucemi v celé republice. Disponujeme rozsáhlým spektrem nejmodernějších vědeckých technologií a jejich park a infrastrukturu stále rozšiřujeme. A hlavně, náš tým disponuje expertízou širokého spektra biomedicínských oborů. To vše je východiskem našeho dlouhodobě stabilního postavení mezi nejproduktivnějšími vědeckými institucemi naší republiky. A co je nejdůležitější, umožňuje nám definovat a uskutečňovat rozsáhlé vědecké programy, jejichž komplexita překonává historizující – a v některých případech spíše obsoletně „maloměstské“ – nálepkování vědy na „klinickou“, „laboratorní“ nebo „teoretickou“.
Právě propojení všech těchto komponent činí z našich úspěšných vědeckých skupin světové hráče a vyhledávané partnery dalších týmů z jiných institucí a geografií. Záměrně se vyhýbám výčtu pracovišť či skupin, které jsou dlouhodobě ilustrací úspěchu, budovaném právě na základech těsné spolupráce fakultních pracovišť.

Věda pro talentované a motivované studenty
Pro budoucnost fakulty (ale vlastně i biomedicíny obecně) je podstatné, že právě v těchto týmech jsou postgraduální studenti vedeni kompetentními školiteli k chápání komplexnosti a vnitřní strukturovanosti biomedicínské vědy. A přestože pregraduální kurikulum je celkem logicky spíše edukační než vědecké, špičková pracoviště fakulty nabízejí v rámci extrakurikulárních aktivit možnost nahlédnout a vykonat první vědecké krůčky i talentovaným a motivovaným pregraduálním studentům. Právě takový pregraduální „priming“ pomáhá přivést studenty, kteří chtějí ke své budoucí profesionální odborné práci připojit i vědeckou komponentu. Kvalifikovaná volba postgraduálního doktorského studia otevírá cestu k akademické medicíně. Pregraduální kontakt s vědou tedy může být diferenciačním stimulem pro naše budoucí kolegy. Proto je v bezprostředním zájmu nás „dospělých akademiků“ přemýšlet o našich studentech nad rámec standardní výuky, tedy cvičení, seminářů, přednášek a zkoušení.
Přitom i pro absolventy, kteří se v budoucnu vědecké práci přímo věnovat nebudou, je užitečné vědět, že věda na klinikách již dávno není jen „naše zkušenosti s…“ ani „máme velký soubor pacientů, ať v tom někdo něco změří a nás připíše“ a na druhé straně, že věda na teoreťácích není „smícháme to, protože to nikdo nesmíchal, máme stroj, který zrovna tohle umí změřit, a pak z toho spočítáme průměr“. A hlavně, že hranice mezi klinickými a teoretickými pracovišti má dnes již spíše vymezení folklorní než racionální, protože „exekutoři“ a „tvůrci“ mohou být jednou na té straně, podruhé na oné, ale většinou na stranách obou.

Věda s podporou kvalitní odborné práce
Kvalitní vědecké přípravě na naší fakultě napomáhá model organizace doktorských studijních programů v biomedicíně. Na něm se podílejí všechny lékařské fakulty UK, navíc ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou UK a Akademií věd ČR. Svou formou se blíží filozofii vědecké přípravy na významných zahraničních institucích. Svým frekventantům umožňuje autentické uvědomění si propojenosti disciplín. Pochopení, že metoda či soubor jsou jen prostředky, nikoli cíle. Že neexistuje nějaká izolovaná molekulární biologie coby „laboratorní výzkum“ a někde mimo jakási onkologie, kterou pracovně nazveme „klinickým výzkumem“. Že věda začíná od kvalitní testovatelné hypotézy, nikoli od ambice stát se docentem. A že na tom s tímto pochopením opravdu nejsme špatně, můžeme doložit vědeckými databázemi a jako akademičtí občané se o tom také můžeme pravidelně přesvědčovat například pohledem na náš web, kde anoncujeme obhajoby všech Ph.D. a habilitačních prací či jmenovací přednášky.
Mnozí z vlastní zkušenosti víme, jak obtížné je v rámci své profesní přípravy spojit obě cesty – popromoční specializační vzdělání a vědeckou přípravu. Jejich úspěšné naplnění se mimo jiné odvíjí již od pochopení jejich odlišností, přičemž právě jejich úspěšné spojení je to, co posouvá kvalitní medicínu do roviny akademické biomedicíny.
Svou úvahu si dovolím uzavřít parafrází výstižného názoru jedné z našich kolegyň, reagující na otázku Hyde Parku tohoto čísla Jedničky: Skvělá odborná práce nemusí být vědecká, ale skvělá věda se musí opírat o kvalitní odbornou práci. 

 
Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK

Téma

Spolupráce: Disciplíny a generace…

Při prezentacích Jedničky na veřejnosti se často nevyhneme tradiční mantře, charakteristice „Největší lékařská fakulta v České Republice“. Ti, kteří nám moc nefandí, to trošku škodolibě (většinou spíše autoterapeuticky) přeformulovávají na to, že jsme fakulta „masová“… 

76495
Možná tomuto přídomku trochu napomohlo několik let v minulosti, kdy se počty studentů a oborů poněkud přes míru rozkošatěly. V současnosti je u nás ovšem poměr počtu studentů na učitele ze všech lékařských fakult nejpříznivější (jakkoli bychom jej chtěli ještě zlepšit) – je tudíž výuka vlastně nejindividuálnější (jakkoli do harvardského ideálu 1 : 1 ještě mnoho chybí).

Věda bez nálepky klinická/laboratorní/teoretická
Existuje ovšem řada aspektů, pro které je „kontrolovaná rozsáhlost“ fakulty jednoznačným přínosem. Máme nejširší klinickou základnu napříč fakultními a dalšími významnými nemocnicemi v Praze, spolupracujeme s nemocnicemi a zdravotnickými institucemi v celé republice. Disponujeme rozsáhlým spektrem nejmodernějších vědeckých technologií a jejich park a infrastrukturu stále rozšiřujeme. A hlavně, náš tým disponuje expertízou širokého spektra biomedicínských oborů. To vše je východiskem našeho dlouhodobě stabilního postavení mezi nejproduktivnějšími vědeckými institucemi naší republiky. A co je nejdůležitější, umožňuje nám definovat a uskutečňovat rozsáhlé vědecké programy, jejichž komplexita překonává historizující – a v některých případech spíše obsoletně „maloměstské“ – nálepkování vědy na „klinickou“, „laboratorní“ nebo „teoretickou“.
Právě propojení všech těchto komponent činí z našich úspěšných vědeckých skupin světové hráče a vyhledávané partnery dalších týmů z jiných institucí a geografií. Záměrně se vyhýbám výčtu pracovišť či skupin, které jsou dlouhodobě ilustrací úspěchu, budovaném právě na základech těsné spolupráce fakultních pracovišť.

Věda pro talentované a motivované studenty
Pro budoucnost fakulty (ale vlastně i biomedicíny obecně) je podstatné, že právě v těchto týmech jsou postgraduální studenti vedeni kompetentními školiteli k chápání komplexnosti a vnitřní strukturovanosti biomedicínské vědy. A přestože pregraduální kurikulum je celkem logicky spíše edukační než vědecké, špičková pracoviště fakulty nabízejí v rámci extrakurikulárních aktivit možnost nahlédnout a vykonat první vědecké krůčky i talentovaným a motivovaným pregraduálním studentům. Právě takový pregraduální „priming“ pomáhá přivést studenty, kteří chtějí ke své budoucí profesionální odborné práci připojit i vědeckou komponentu. Kvalifikovaná volba postgraduálního doktorského studia otevírá cestu k akademické medicíně. Pregraduální kontakt s vědou tedy může být diferenciačním stimulem pro naše budoucí kolegy. Proto je v bezprostředním zájmu nás „dospělých akademiků“ přemýšlet o našich studentech nad rámec standardní výuky, tedy cvičení, seminářů, přednášek a zkoušení.
Přitom i pro absolventy, kteří se v budoucnu vědecké práci přímo věnovat nebudou, je užitečné vědět, že věda na klinikách již dávno není jen „naše zkušenosti s…“ ani „máme velký soubor pacientů, ať v tom někdo něco změří a nás připíše“ a na druhé straně, že věda na teoreťácích není „smícháme to, protože to nikdo nesmíchal, máme stroj, který zrovna tohle umí změřit, a pak z toho spočítáme průměr“. A hlavně, že hranice mezi klinickými a teoretickými pracovišti má dnes již spíše vymezení folklorní než racionální, protože „exekutoři“ a „tvůrci“ mohou být jednou na té straně, podruhé na oné, ale většinou na stranách obou.

Věda s podporou kvalitní odborné práce
Kvalitní vědecké přípravě na naší fakultě napomáhá model organizace doktorských studijních programů v biomedicíně. Na něm se podílejí všechny lékařské fakulty UK, navíc ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou UK a Akademií věd ČR. Svou formou se blíží filozofii vědecké přípravy na významných zahraničních institucích. Svým frekventantům umožňuje autentické uvědomění si propojenosti disciplín. Pochopení, že metoda či soubor jsou jen prostředky, nikoli cíle. Že neexistuje nějaká izolovaná molekulární biologie coby „laboratorní výzkum“ a někde mimo jakási onkologie, kterou pracovně nazveme „klinickým výzkumem“. Že věda začíná od kvalitní testovatelné hypotézy, nikoli od ambice stát se docentem. A že na tom s tímto pochopením opravdu nejsme špatně, můžeme doložit vědeckými databázemi a jako akademičtí občané se o tom také můžeme pravidelně přesvědčovat například pohledem na náš web, kde anoncujeme obhajoby všech Ph.D. a habilitačních prací či jmenovací přednášky.
Mnozí z vlastní zkušenosti víme, jak obtížné je v rámci své profesní přípravy spojit obě cesty – popromoční specializační vzdělání a vědeckou přípravu. Jejich úspěšné naplnění se mimo jiné odvíjí již od pochopení jejich odlišností, přičemž právě jejich úspěšné spojení je to, co posouvá kvalitní medicínu do roviny akademické biomedicíny.
Svou úvahu si dovolím uzavřít parafrází výstižného názoru jedné z našich kolegyň, reagující na otázku Hyde Parku tohoto čísla Jedničky: Skvělá odborná práce nemusí být vědecká, ale skvělá věda se musí opírat o kvalitní odbornou práci. 

 
Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK

Co pro mě znamená Jednička

Spolupráce: Disciplíny a generace…

Při prezentacích Jedničky na veřejnosti se často nevyhneme tradiční mantře, charakteristice „Největší lékařská fakulta v České Republice“. Ti, kteří nám moc nefandí, to trošku škodolibě (většinou spíše autoterapeuticky) přeformulovávají na to, že jsme fakulta „masová“… 

76495
Možná tomuto přídomku trochu napomohlo několik let v minulosti, kdy se počty studentů a oborů poněkud přes míru rozkošatěly. V současnosti je u nás ovšem poměr počtu studentů na učitele ze všech lékařských fakult nejpříznivější (jakkoli bychom jej chtěli ještě zlepšit) – je tudíž výuka vlastně nejindividuálnější (jakkoli do harvardského ideálu 1 : 1 ještě mnoho chybí).

Věda bez nálepky klinická/laboratorní/teoretická
Existuje ovšem řada aspektů, pro které je „kontrolovaná rozsáhlost“ fakulty jednoznačným přínosem. Máme nejširší klinickou základnu napříč fakultními a dalšími významnými nemocnicemi v Praze, spolupracujeme s nemocnicemi a zdravotnickými institucemi v celé republice. Disponujeme rozsáhlým spektrem nejmodernějších vědeckých technologií a jejich park a infrastrukturu stále rozšiřujeme. A hlavně, náš tým disponuje expertízou širokého spektra biomedicínských oborů. To vše je východiskem našeho dlouhodobě stabilního postavení mezi nejproduktivnějšími vědeckými institucemi naší republiky. A co je nejdůležitější, umožňuje nám definovat a uskutečňovat rozsáhlé vědecké programy, jejichž komplexita překonává historizující – a v některých případech spíše obsoletně „maloměstské“ – nálepkování vědy na „klinickou“, „laboratorní“ nebo „teoretickou“.
Právě propojení všech těchto komponent činí z našich úspěšných vědeckých skupin světové hráče a vyhledávané partnery dalších týmů z jiných institucí a geografií. Záměrně se vyhýbám výčtu pracovišť či skupin, které jsou dlouhodobě ilustrací úspěchu, budovaném právě na základech těsné spolupráce fakultních pracovišť.

Věda pro talentované a motivované studenty
Pro budoucnost fakulty (ale vlastně i biomedicíny obecně) je podstatné, že právě v těchto týmech jsou postgraduální studenti vedeni kompetentními školiteli k chápání komplexnosti a vnitřní strukturovanosti biomedicínské vědy. A přestože pregraduální kurikulum je celkem logicky spíše edukační než vědecké, špičková pracoviště fakulty nabízejí v rámci extrakurikulárních aktivit možnost nahlédnout a vykonat první vědecké krůčky i talentovaným a motivovaným pregraduálním studentům. Právě takový pregraduální „priming“ pomáhá přivést studenty, kteří chtějí ke své budoucí profesionální odborné práci připojit i vědeckou komponentu. Kvalifikovaná volba postgraduálního doktorského studia otevírá cestu k akademické medicíně. Pregraduální kontakt s vědou tedy může být diferenciačním stimulem pro naše budoucí kolegy. Proto je v bezprostředním zájmu nás „dospělých akademiků“ přemýšlet o našich studentech nad rámec standardní výuky, tedy cvičení, seminářů, přednášek a zkoušení.
Přitom i pro absolventy, kteří se v budoucnu vědecké práci přímo věnovat nebudou, je užitečné vědět, že věda na klinikách již dávno není jen „naše zkušenosti s…“ ani „máme velký soubor pacientů, ať v tom někdo něco změří a nás připíše“ a na druhé straně, že věda na teoreťácích není „smícháme to, protože to nikdo nesmíchal, máme stroj, který zrovna tohle umí změřit, a pak z toho spočítáme průměr“. A hlavně, že hranice mezi klinickými a teoretickými pracovišti má dnes již spíše vymezení folklorní než racionální, protože „exekutoři“ a „tvůrci“ mohou být jednou na té straně, podruhé na oné, ale většinou na stranách obou.

Věda s podporou kvalitní odborné práce
Kvalitní vědecké přípravě na naší fakultě napomáhá model organizace doktorských studijních programů v biomedicíně. Na něm se podílejí všechny lékařské fakulty UK, navíc ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou UK a Akademií věd ČR. Svou formou se blíží filozofii vědecké přípravy na významných zahraničních institucích. Svým frekventantům umožňuje autentické uvědomění si propojenosti disciplín. Pochopení, že metoda či soubor jsou jen prostředky, nikoli cíle. Že neexistuje nějaká izolovaná molekulární biologie coby „laboratorní výzkum“ a někde mimo jakási onkologie, kterou pracovně nazveme „klinickým výzkumem“. Že věda začíná od kvalitní testovatelné hypotézy, nikoli od ambice stát se docentem. A že na tom s tímto pochopením opravdu nejsme špatně, můžeme doložit vědeckými databázemi a jako akademičtí občané se o tom také můžeme pravidelně přesvědčovat například pohledem na náš web, kde anoncujeme obhajoby všech Ph.D. a habilitačních prací či jmenovací přednášky.
Mnozí z vlastní zkušenosti víme, jak obtížné je v rámci své profesní přípravy spojit obě cesty – popromoční specializační vzdělání a vědeckou přípravu. Jejich úspěšné naplnění se mimo jiné odvíjí již od pochopení jejich odlišností, přičemž právě jejich úspěšné spojení je to, co posouvá kvalitní medicínu do roviny akademické biomedicíny.
Svou úvahu si dovolím uzavřít parafrází výstižného názoru jedné z našich kolegyň, reagující na otázku Hyde Parku tohoto čísla Jedničky: Skvělá odborná práce nemusí být vědecká, ale skvělá věda se musí opírat o kvalitní odbornou práci. 

 
Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK

Jednička ve vědě

Spolupráce: Disciplíny a generace…

Při prezentacích Jedničky na veřejnosti se často nevyhneme tradiční mantře, charakteristice „Největší lékařská fakulta v České Republice“. Ti, kteří nám moc nefandí, to trošku škodolibě (většinou spíše autoterapeuticky) přeformulovávají na to, že jsme fakulta „masová“… 

76495
Možná tomuto přídomku trochu napomohlo několik let v minulosti, kdy se počty studentů a oborů poněkud přes míru rozkošatěly. V současnosti je u nás ovšem poměr počtu studentů na učitele ze všech lékařských fakult nejpříznivější (jakkoli bychom jej chtěli ještě zlepšit) – je tudíž výuka vlastně nejindividuálnější (jakkoli do harvardského ideálu 1 : 1 ještě mnoho chybí).

Věda bez nálepky klinická/laboratorní/teoretická
Existuje ovšem řada aspektů, pro které je „kontrolovaná rozsáhlost“ fakulty jednoznačným přínosem. Máme nejširší klinickou základnu napříč fakultními a dalšími významnými nemocnicemi v Praze, spolupracujeme s nemocnicemi a zdravotnickými institucemi v celé republice. Disponujeme rozsáhlým spektrem nejmodernějších vědeckých technologií a jejich park a infrastrukturu stále rozšiřujeme. A hlavně, náš tým disponuje expertízou širokého spektra biomedicínských oborů. To vše je východiskem našeho dlouhodobě stabilního postavení mezi nejproduktivnějšími vědeckými institucemi naší republiky. A co je nejdůležitější, umožňuje nám definovat a uskutečňovat rozsáhlé vědecké programy, jejichž komplexita překonává historizující – a v některých případech spíše obsoletně „maloměstské“ – nálepkování vědy na „klinickou“, „laboratorní“ nebo „teoretickou“.
Právě propojení všech těchto komponent činí z našich úspěšných vědeckých skupin světové hráče a vyhledávané partnery dalších týmů z jiných institucí a geografií. Záměrně se vyhýbám výčtu pracovišť či skupin, které jsou dlouhodobě ilustrací úspěchu, budovaném právě na základech těsné spolupráce fakultních pracovišť.

Věda pro talentované a motivované studenty
Pro budoucnost fakulty (ale vlastně i biomedicíny obecně) je podstatné, že právě v těchto týmech jsou postgraduální studenti vedeni kompetentními školiteli k chápání komplexnosti a vnitřní strukturovanosti biomedicínské vědy. A přestože pregraduální kurikulum je celkem logicky spíše edukační než vědecké, špičková pracoviště fakulty nabízejí v rámci extrakurikulárních aktivit možnost nahlédnout a vykonat první vědecké krůčky i talentovaným a motivovaným pregraduálním studentům. Právě takový pregraduální „priming“ pomáhá přivést studenty, kteří chtějí ke své budoucí profesionální odborné práci připojit i vědeckou komponentu. Kvalifikovaná volba postgraduálního doktorského studia otevírá cestu k akademické medicíně. Pregraduální kontakt s vědou tedy může být diferenciačním stimulem pro naše budoucí kolegy. Proto je v bezprostředním zájmu nás „dospělých akademiků“ přemýšlet o našich studentech nad rámec standardní výuky, tedy cvičení, seminářů, přednášek a zkoušení.
Přitom i pro absolventy, kteří se v budoucnu vědecké práci přímo věnovat nebudou, je užitečné vědět, že věda na klinikách již dávno není jen „naše zkušenosti s…“ ani „máme velký soubor pacientů, ať v tom někdo něco změří a nás připíše“ a na druhé straně, že věda na teoreťácích není „smícháme to, protože to nikdo nesmíchal, máme stroj, který zrovna tohle umí změřit, a pak z toho spočítáme průměr“. A hlavně, že hranice mezi klinickými a teoretickými pracovišti má dnes již spíše vymezení folklorní než racionální, protože „exekutoři“ a „tvůrci“ mohou být jednou na té straně, podruhé na oné, ale většinou na stranách obou.

Věda s podporou kvalitní odborné práce
Kvalitní vědecké přípravě na naší fakultě napomáhá model organizace doktorských studijních programů v biomedicíně. Na něm se podílejí všechny lékařské fakulty UK, navíc ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou UK a Akademií věd ČR. Svou formou se blíží filozofii vědecké přípravy na významných zahraničních institucích. Svým frekventantům umožňuje autentické uvědomění si propojenosti disciplín. Pochopení, že metoda či soubor jsou jen prostředky, nikoli cíle. Že neexistuje nějaká izolovaná molekulární biologie coby „laboratorní výzkum“ a někde mimo jakási onkologie, kterou pracovně nazveme „klinickým výzkumem“. Že věda začíná od kvalitní testovatelné hypotézy, nikoli od ambice stát se docentem. A že na tom s tímto pochopením opravdu nejsme špatně, můžeme doložit vědeckými databázemi a jako akademičtí občané se o tom také můžeme pravidelně přesvědčovat například pohledem na náš web, kde anoncujeme obhajoby všech Ph.D. a habilitačních prací či jmenovací přednášky.
Mnozí z vlastní zkušenosti víme, jak obtížné je v rámci své profesní přípravy spojit obě cesty – popromoční specializační vzdělání a vědeckou přípravu. Jejich úspěšné naplnění se mimo jiné odvíjí již od pochopení jejich odlišností, přičemž právě jejich úspěšné spojení je to, co posouvá kvalitní medicínu do roviny akademické biomedicíny.
Svou úvahu si dovolím uzavřít parafrází výstižného názoru jedné z našich kolegyň, reagující na otázku Hyde Parku tohoto čísla Jedničky: Skvělá odborná práce nemusí být vědecká, ale skvělá věda se musí opírat o kvalitní odbornou práci. 

 
Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK

Erasmus a stáže

Spolupráce: Disciplíny a generace…

Při prezentacích Jedničky na veřejnosti se často nevyhneme tradiční mantře, charakteristice „Největší lékařská fakulta v České Republice“. Ti, kteří nám moc nefandí, to trošku škodolibě (většinou spíše autoterapeuticky) přeformulovávají na to, že jsme fakulta „masová“… 

76495
Možná tomuto přídomku trochu napomohlo několik let v minulosti, kdy se počty studentů a oborů poněkud přes míru rozkošatěly. V současnosti je u nás ovšem poměr počtu studentů na učitele ze všech lékařských fakult nejpříznivější (jakkoli bychom jej chtěli ještě zlepšit) – je tudíž výuka vlastně nejindividuálnější (jakkoli do harvardského ideálu 1 : 1 ještě mnoho chybí).

Věda bez nálepky klinická/laboratorní/teoretická
Existuje ovšem řada aspektů, pro které je „kontrolovaná rozsáhlost“ fakulty jednoznačným přínosem. Máme nejširší klinickou základnu napříč fakultními a dalšími významnými nemocnicemi v Praze, spolupracujeme s nemocnicemi a zdravotnickými institucemi v celé republice. Disponujeme rozsáhlým spektrem nejmodernějších vědeckých technologií a jejich park a infrastrukturu stále rozšiřujeme. A hlavně, náš tým disponuje expertízou širokého spektra biomedicínských oborů. To vše je východiskem našeho dlouhodobě stabilního postavení mezi nejproduktivnějšími vědeckými institucemi naší republiky. A co je nejdůležitější, umožňuje nám definovat a uskutečňovat rozsáhlé vědecké programy, jejichž komplexita překonává historizující – a v některých případech spíše obsoletně „maloměstské“ – nálepkování vědy na „klinickou“, „laboratorní“ nebo „teoretickou“.
Právě propojení všech těchto komponent činí z našich úspěšných vědeckých skupin světové hráče a vyhledávané partnery dalších týmů z jiných institucí a geografií. Záměrně se vyhýbám výčtu pracovišť či skupin, které jsou dlouhodobě ilustrací úspěchu, budovaném právě na základech těsné spolupráce fakultních pracovišť.

Věda pro talentované a motivované studenty
Pro budoucnost fakulty (ale vlastně i biomedicíny obecně) je podstatné, že právě v těchto týmech jsou postgraduální studenti vedeni kompetentními školiteli k chápání komplexnosti a vnitřní strukturovanosti biomedicínské vědy. A přestože pregraduální kurikulum je celkem logicky spíše edukační než vědecké, špičková pracoviště fakulty nabízejí v rámci extrakurikulárních aktivit možnost nahlédnout a vykonat první vědecké krůčky i talentovaným a motivovaným pregraduálním studentům. Právě takový pregraduální „priming“ pomáhá přivést studenty, kteří chtějí ke své budoucí profesionální odborné práci připojit i vědeckou komponentu. Kvalifikovaná volba postgraduálního doktorského studia otevírá cestu k akademické medicíně. Pregraduální kontakt s vědou tedy může být diferenciačním stimulem pro naše budoucí kolegy. Proto je v bezprostředním zájmu nás „dospělých akademiků“ přemýšlet o našich studentech nad rámec standardní výuky, tedy cvičení, seminářů, přednášek a zkoušení.
Přitom i pro absolventy, kteří se v budoucnu vědecké práci přímo věnovat nebudou, je užitečné vědět, že věda na klinikách již dávno není jen „naše zkušenosti s…“ ani „máme velký soubor pacientů, ať v tom někdo něco změří a nás připíše“ a na druhé straně, že věda na teoreťácích není „smícháme to, protože to nikdo nesmíchal, máme stroj, který zrovna tohle umí změřit, a pak z toho spočítáme průměr“. A hlavně, že hranice mezi klinickými a teoretickými pracovišti má dnes již spíše vymezení folklorní než racionální, protože „exekutoři“ a „tvůrci“ mohou být jednou na té straně, podruhé na oné, ale většinou na stranách obou.

Věda s podporou kvalitní odborné práce
Kvalitní vědecké přípravě na naší fakultě napomáhá model organizace doktorských studijních programů v biomedicíně. Na něm se podílejí všechny lékařské fakulty UK, navíc ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou UK a Akademií věd ČR. Svou formou se blíží filozofii vědecké přípravy na významných zahraničních institucích. Svým frekventantům umožňuje autentické uvědomění si propojenosti disciplín. Pochopení, že metoda či soubor jsou jen prostředky, nikoli cíle. Že neexistuje nějaká izolovaná molekulární biologie coby „laboratorní výzkum“ a někde mimo jakási onkologie, kterou pracovně nazveme „klinickým výzkumem“. Že věda začíná od kvalitní testovatelné hypotézy, nikoli od ambice stát se docentem. A že na tom s tímto pochopením opravdu nejsme špatně, můžeme doložit vědeckými databázemi a jako akademičtí občané se o tom také můžeme pravidelně přesvědčovat například pohledem na náš web, kde anoncujeme obhajoby všech Ph.D. a habilitačních prací či jmenovací přednášky.
Mnozí z vlastní zkušenosti víme, jak obtížné je v rámci své profesní přípravy spojit obě cesty – popromoční specializační vzdělání a vědeckou přípravu. Jejich úspěšné naplnění se mimo jiné odvíjí již od pochopení jejich odlišností, přičemž právě jejich úspěšné spojení je to, co posouvá kvalitní medicínu do roviny akademické biomedicíny.
Svou úvahu si dovolím uzavřít parafrází výstižného názoru jedné z našich kolegyň, reagující na otázku Hyde Parku tohoto čísla Jedničky: Skvělá odborná práce nemusí být vědecká, ale skvělá věda se musí opírat o kvalitní odbornou práci. 

 
Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK