Jan Opletal: „Ani sám nevím, co se přihodilo.“

Od úmrtí medika 1. LF UK Jana Opletala, který se stal symbolem protinacistické demonstrace v roce 1939, uběhlo dnes 80 let. Jan Opletal se narodil 1. 1. 1915 v obci Nákle u Olomouce v rodině Štěpána a Anny Opletalových jako osmé dítě. Maturitu složil v roce 1934 na gymnáziu v Litovli. Jako vynikající a chudý student pražské lékařské fakulty, nyní 1. lékařské fakulty UK, byl přijat do Hlávkovy koleje, kam byli přijímáni jen skvělí studenti, jejichž prospěch byl každého půl roku kontrolován.

Osudný den 28. 10. 1939 přibližuje prof. MUDr. Miroslav Zeman, DrSc., z I. chirurgické kliniky – břišní, hrudní a úrazové chirurgie 1. LF UK a VFN v Praze. „Dne 28. 10. 1939 vystoupil Opletal na schůzi kolejní rady s radikálním projevem, za což si vysloužil zvýšenou pozornost tzv. hnědokošiláků, jimiž byli většinou němečtí studenti techniky. Na demonstraci, k níž se v pozdních odpoledních hodinách přidal, byl Opletal postřelen do boku a zelinářským vozem převezen na I. chirurgickou kliniku,“ vysvětluje prof. Zeman.

Opletal měl jediným projektilem na několika místech prostřelené tenké i tlusté střevo. Jak uvedl tehdejší svědek události MUDr. Adámek v objektivním nálezu: „… vlevo asi 4 cm od pupku nevelká okrouhlá rána (vstřel), a neklamné známky dráždění pobřišnice“. Sám poraněný Opletal tehdy řekl: „Ani sám nevím, co se přihodilo.“ Medika ihned operoval tehdejší asistent MUDr. Pačes. „V průběhu operace byly perforační otvory zašity, do malé pánve zaveden drén, aplikováno tzv. peritonitis-sérum, antibiotika tehdy nebyla. To byl v té době normální postup. Operace trvala asi 45 minut a operatér ji sám zhodnotil jako výkon ‚ne příliš komplikovaný a těžký‘,“ líčí prof. Zeman. I přes výjimečnou péči, které se medikovi a oběti zákeřného činu okupantů dostávalo, Opletal 10. den po operaci umírá na plíživý difúzní zánět pobřišnice, ten byl před antibiotickou érou vždy smrtelný.

Jak prof. Zeman dále vzpomíná, Opletalova pohřbu se v Praze dne 15. 11. 1939 účastnily tisíce studentů a civilistů. Jejich setkání přerostlo v protinacistickou demonstraci. Důsledkem pak bylo zavření všech českých univerzit a kolejí, zatčení a transport více než 1200 studentů do koncentračního tábora Sachsenhausen a poprav devíti z nich.

Pro trvalou připomínku tragických událostí, k nimž došlo v období od 28. října do 17. listopadu 1939 v tehdejším Protektorátě Čechy a Morava, byl 17. listopad vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva (někdy také Světový den studentstva). Byl stanoven v roce 1941 v Londýně na zasedání Mezinárodní studentské rady při druhém výročí událostí roku 1939. Mezinárodní den studentstva je jediným dnem mezinárodního významu, který má český původ. V roce 1996 byl Janu Opletalovi in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka I. (nejvyšší) třídy.

Jediný fotograf studentských okupačních stávek na 1. LF UK

V Purkyňově ústavu na Albertově dnes započala výstava fotografií, které zachycují studenty i pedagogy 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy během okupačních stávek v roce 1968 a 1989. Autorem fotografií, které vydávají silnou výpověď o atmosféře listopadových dní a nocí let 1968 a 1989, je MUDr. Přemysl Hněvkovský, CSc. Také on je absolventem a od roku 1965, kdy nastoupil do Biologického ústavu 1. LF UK, i pedagogem 1. LF UK.

„Jako asistent jsem měl i ve vypjatých okamžicích převratných dnů důvěru studentů. To mi umožnilo, abych společně s nimi strávil v posluchárnách několik dní i nocí. Žádného jiného fotografa do poslucháren nepustili,“ říká MUDr. Hněvkovský, který se věnuje fotografii od počátku 60. let minulého století, ještě během studia medicíny, a jehož snímky studentských stávek vydal v publikaci Okupační stávky 68/89.

Výstava fotografií MUDr. Hněvkovského bude k vidění do 13. 12. 2019 v Purkyňově ústavu, Albertov 4, ve všední dny od 8.00 do 18.00.