(Praha, 1. července 2025) Fyzické tresty nejčastěji používají lidé, kteří v dětství zažili stejné zacházení. Současná generace českých rodičů se snaží ze začarovaného kruhu násilí a bezmoci vymanit, ke svým dětem přistupovat lépe a budovat si s nimi zdravý vztah, který vydrží. Pomáhá jim v tom větší informovanost, dostupná literatura i výsledky výzkumů. Odborníci z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v pokračování unikátního výzkumu na téma vnímání a používání fyzických trestů v České republice zjistili, že snaha dopřát dětem lepší dětství už má své výsledky, ale rány z minulosti se stále ozývají.

Nový výzkum mezi 1 020 rodiči, ukazuje, že česká společnost se fyzickým trestům ve výchově pomalu vzdaluje, ale zatím nenachází společný způsob, jak děti vychovávat jinak. Každý fyzický trest přitom aktivuje obranný systém organismu, dítě se nesoustředí na učení a jeho chování se neformuje žádoucím směrem. Nic jako „výchovný pohlavek“ neexistuje. Pokud se situace opakuje, učí se dítě pouze to, jak se chránit. „Musíme si uvědomit, že dětský mozek se teprve vyvíjí. Fyzický trest pro něj nepředstavuje jen bolest, ale také sdělení o tom, že svět není bezpečné místo, že když bude slabé, dostane ránu,“ vysvětluje přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN doc. Martin Anders. Studie dokazují, že u dětí, které jsou pravidelně fyzicky trestány, se výrazně zvyšuje pravděpodobnost depresivních poruch, úzkostných stavů, posttraumatických příznaků, agresivního a antisociálního chování. Jak upozorňuje doc. Anders: „Dítě si začne myslet, že je špatné. Dochází u něj k narušení emoční bezpečnosti a základního pocitu vlastní hodnoty.“ Dopady jsou přitom měřitelné i biologicky, například změnou hladin stresových hormonů, strukturálními změnami v mozku nebo sníženou aktivitou center odměny a blízkosti.

 Z reprezentativního šetření vyplynulo, že většina populace násilí jako způsob komunikace odmítá. Zcela nepřijatelné je pro 38,3 % respondentů, přibližně třetina považuje fyzickou reakci za oprávněnou pouze v případě sebeobrany a téměř pětina dotázaných by násilí připustila v kontextu silného emočního konfliktu. Situace se ale mění, jakmile jde o děti. Přibližně 22,4 % rodičů označilo fyzické tresty za běžnou součást výchovy, dalších 25,7 % přiznalo, že je v minulosti použilo, ale vždy s pocitem viny. Jen 41 % rodičů uvedlo, že fyzické tresty nepoužívá vůbec. Přesto se ukazuje posun v sebereflexi, když už k fyzickému trestu došlo, 41,6 % rodičů dětem situaci následně vysvětlilo, 8,4 % se omluvilo a 42,6 % uvedlo, že se snažilo vztah s dítětem vědomě obnovit. „Z našeho výzkumu vyplynulo, že rodiče si uvědomují, že fyzické tresty narušují vzájemnou důvěru, způsobují trauma a agresivní chování,“ říká vedoucí výzkumného týmu dr. Martina Sebalo Vňuková a doplňuje: „Rodiče svůj postoj mění díky vlastní zkušenosti i doporučením odborníků. Odpovědi nám ukazují, že k trestání často nedochází z přesvědčení, ale kvůli bezradnosti.“

Jak z toho ven?

 Ukazuje se, že i když jsou fyzické tresty stále přítomné a tolerované, více než 84 % rodičů by se jim chtělo vyhnout. Nejsilnějším předpokladem toho, že rodič použije fyzický trest, je to, že ho sám zažil. „Trauma se přenáší mezi generacemi, ale právě současní rodiče mohou být těmi, kteří všechno změní. Rodičovství je často bezradné a plné pocitů selhání. Přesto existují cesty, jak nastavovat hranice pevně i laskavě, které učí beze strachu a nezraňují,“ zdůrazňuje dr. Sebalo Vňuková. Dítě potřebuje rytmus, který mu pomáhá zvládnout den, potřebuje dopředu znát pravidla, místo trestů má zažít přirozené důsledky svých činů, emoce je nutné pojmenovat. Když už dojde ke konfliktu, je dobré se omluvit a dítě ujistit o své lásce. A pokud přijde bezradnost, neváhejte požádat o pomoc, ať už svoje blízké, nebo odborníka. Říct si o pomoc není slabost, ale odvaha. Jen rodič, který je v pohodě, může být oporou pro své dítě.

Současná generace rodičů má informace, které jejich rodiče neměli. Mají příležitost udělat věci jinak, lépe. „Dnes už víme, že každá rána poškozuje vztah s dítětem. Z pohledu vývojové psychologie, neurovědy i klinické praxe jsou tělesné tresty jednoznačně škodlivé,“ konstatuje doc. Anders. Dlouhodobé výzkumy potvrzují, že fyzické tresty neposilují autoritu, ale narušují důvěru, neučí odpovědnosti, ale vyvolávají strach a stud, neukazují hranice, ale oslabují emoční bezpečí. „Změna je možná. Čím dál více rodičů tělesné tresty odmítá a hledá jiné způsoby výchovy. Věřím, že se dnešním rodičům podaří vytvořit pro děti bezpečnější prostředí, než jaké zažívaly generace před nimi,“ uzavírá doc. Anders.