Paní Vašáryová se narodila v roce 1948 v Banské Štiavnici v učitelské rodině. Otec byl středoškolský učitel literatury a gramatiky, matka učila němčinu. Po studiu na matematicko-fyzikálním gymnáziu v Bratislavě nastoupila na Filozofickou fakultu Univerzity Komenského, kde v letech 1966–1971 studovala sociologii a sociální psychologii.

Na filmovém plátně se paní Vašáryová poprvé objevila ve snímku Senzi mama v roce 1963. Na mezinárodní úrovni ji o pár let později proslavila role Markéty Lazarové. František Vláčil ji obsadil do hlavní role stejnojmenného filmu, který je v současnosti považován za jeden z nejlepších historických snímků na světě. Ve filmu pak ztvárnila na padesát rolí, z nichž nutno zmínit například paní správcovou v Postřižinách Jiřího Menzela nebo Mahulenu ve Weiglově filmové adaptaci Zeyerovy divadelní hry Radůz a Mahulena. Také v divadle zahrála řadu nezapomenutelných osobností. Hrála v Divadle na korze, a poté v divadle Nová scéna, kde odehrála 25 premiér a ztvárnila téměř všechny hrdinky Čechovových her. V roce 1983 nastoupila do Slovenského národního divadla, kde působila do roku 1990.

Na počátku 90. let přijala nabídku Václava Havla na velvyslanecký post v Rakousku a začala se věnovat diplomacii. Po rozpadu Československa založila Slovenskou společnost pro zahraniční politiku a sedm let byla její ředitelkou. Založila dva časopisy – Zahraniční politiku a anglický půlročník Slovak Foreign Policy Affairs. Od roku 2000 byla slovenskou velvyslankyní v Polsku a po pětiletém působení se stala státní tajemnicí ministerstva zahraničních věcí. Od roku 2006 byla deset let poslankyní slovenského parlamentu za středopravou Slovenskou demokratickou a křesťanskou unii. Je aktivní publicistkou, napsala několik knih, z nich dvě věnované etiketě a životnímu stylu.

Od roku 2007 je předsedkyní Správní rady nadace VIA CULTURA, kterou založila a vede také její think-tank Institut pro kulturní politiku. V roce 2016 byla paní Vašáryová Pražskou společností pro mezinárodní spolupráci oceněna Cenou Hanno R. Ellenbogen za veřejnou službu a celoživotní boj proti korupci. V současnosti také vyučuje na Vysoké škole CEVRO Institut.

Sedm let je také prezidentkou nejstaršího ženského spolku na Slovensku i v Evropě – Živena, spolek slovenských žen.

K jejím koníčkům kromě literatury patří hra na klavír a poslech hudby. Hovoří plynně německy, anglicky, rusky, polsky, srbsky a chorvatsky a francouzsky. A také česky. S hercem a režisérem Milanem Lasicou má dvě dcery a má již dvě vnučky. Její sestra Emília se věnuje herectví.