Adhezivní systémy se v zubním lékařství používají k vytvoření vazby mezi kompozitními materiály a zubními tkáněmi, zajišťují tedy „přilepení bílých výplní“ k zubu. Moderní adheziva dosahují velmi vysoké pevnosti vazby, což je pochopitelně žádoucí, ale zároveň to komplikuje testování tím, že místo selhání zkušebního tělíska v místě adhezního spoje dochází ke kohezním či smíšeným lomům v zubní tkáni nebo kompozitním materiálu. Je-li neadhezních lomů hodně, přináší s sebou riziko podhodnocení pevnosti vazby – to však při statistické analýze nebývá zohledněno. Ve studii, jehož hlavním autorem byl MDDr. Antonín Tichý, Ph.D., ze Stomatologické kliniky 1. LF UK a VFN, byl pro klasifikaci lomů pomocí elektronového mikroskopu využit model konkurujících si rizik, který se běžně používá k analýze přežití například v epidemiologii. V případě testování pevnosti vazby je sledovanou událostí adhezní lom, zatímco kohezní a smíšené lomy představují konkurující události. Výstupy modelu konkurujících si rizik byly porovnány s běžným modelem, který typ lomu nezohledňuje. Ukázalo se, že nejvyšší podíl neadhezních lomů byl u adhezivních systémů s vysokou pevností vazby a u těchto systémů běžný statistický model pevnost vazby významně podhodnocoval. Zároveň se podařilo ověřit validitu modelu konkurujících si rizik tím, že odhady pevnosti zuboviny byly ve všech testovaných skupinách podobné, přestože pevnost vazby byla velmi proměnná. Závěrem této studie tedy je, že model konkurujících si rizik může zpřesnit výsledky studií pevnosti vazby zejména ve studiích, kde při testování často dochází k lomům mimo adhezní spoj.