Změny v průtoku krve v cévním přístupu hrají velice důležitou roli při péči o cévní přístup a rozhodování o případné intervenci. Studie, jejímž hlavním autorem je doc. Ing. František Lopot, CSc., z Ústavu biofyziky a informatiky 1. LF UK, objasňuje, jakou měrou různé faktory tyto změny ovlivňují. Výzkumníci retrospektivně zhodnotili 10 000 měření krevního průtoku v cévním přístupu u 549 pacientů zaznamenaných během dvaceti let na III. interní klinice – klinice endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN. V několika kohortách pacientů analyzovali průtok krve v cévním přístupu v souvislostech, jako je například velikost srdečního výdeje. Sporadické jevy pak zpracovali v detailních kazuistikách.

V případě zmíněného srdečního výdeje zaznamenávali vědci 1. LF UK po zavedení cévního přístupu jeho významné zvýšení na tří až čtyřnásobné hodnoty oproti průtoku krve v cévním přístupu. Autoři uvádějí, že vliv zvýšeného srdeční výdeje během hemodialýzy je zmírňován rezistencí cévního přístupu ve srovnání se systémovou cévní rezistencí.

Vliv krevního tlaku je oproti tomu mnohem výraznější, a proto by měl být zaznamenáván při každém měření. Autoři studie vzhledem k různé reprodukovatelnosti různých způsobů měření průtoku krve v cévním přístupu navíc konstatují, že by mělo probíhat vždy stejnou metodou. Stejně tak je třeba brát v potaz, že na naměřené hodnoty má vliv i směr zavedení jehly do cévy a že variabilita průtoku krve v cévním přístupu se může u jednotlivých pacientů výrazně lišit. To všechno vede autory k názoru, že současná doporučení tykající se přípustných poklesů hodnot jsou příliš přísná a měla by být zrevidována. Pro kvalitní péči a rozhodování při „managementu“ cévního přístupu je naprosto zásadní znalost jednotlivých faktorů, které mohou měření změny v průtoku krve v cévním přístupu ovlivnit.