Scházíme se nad Jedničkou již skoro dva roky, tak si můžeme ze staré známosti dovolit osobnější téma. Třeba peníze. Je to trošku intimita: všichni o nich vědí, ale ne úplně snadno se o nich mluví na veřejnosti. Proto jsme tentokrát v Hyde Parku nadhodili otázku důležitosti peněz pro nás. A jsme-li u té paralely s intimitami, byli jsme velmi zvědavi, jak zkušenost a vlastní praxe s jejich konzumací – tím myslím ty peníze – ovlivní názory dotazovaných.

Ale abych přešel od jinotajů k věci. Teď vážně. Otázku jsme položili ostříleným akademikům – šéfům pracovišť. Tedy těm, kteří peníze fakticky rozdělují a kteří určují, kolik komu ve svém týmu dají z části koláče, jenž si pracoviště pod jejich vedením vydělalo. A samozřejmě také mladým kolegům, kteří od svých přednostů vyměřený díl dostávají, i těm nejmladším, studentům, kteří teprve dostávat budou. Ptali jsme se napříč obory, protože na fakultě jsou zastoupeny disciplíny „méně lukrativní“ a „lukrativnější“. Zjednodušeně řečeno, disciplíny, které jsou závislé především právě na prostředcích z hlavní činnosti fakulty, ale také disciplíny, v nichž akademická afiliace – v dobrém slova smyslu – otevírá dveře k souběhu s dalšími zajímavými mimofakultními zdroji a požitky. Z podstaty věci je tedy zjevné, že ochota k askezi je více testována ve skupině první. V obou kategoriích ovšem máme špičkové odborníky, kteří se své práci věnují primárně pro ni samu, pro profesní hrdost a uspokojení z toho, že mohou posouvat věci kupředu. Fakulta přitom ke své existenci, funkčnosti a prosperitě životně potřebuje elity obou skupin.

Pro ty méně zběhlé – fakultní pracoviště nedostávají děkanátem přidělené „úvazky“. To je letitá chiméra, podobně jako „děkanské termíny“ zkoušek, s oblibou tradované mezi studenty. Na pracoviště připadá část takzvané dotace z hlavní činnosti (de facto část kapitační platby). Tu v posledních dvou letech narovnáváme, aby byla přímo úměrná zapojení pracoviště do výuky. Podrobnější informace mimochodem visí na intranetu, takže žádné tajemství. Částku připadající na pracoviště pak rozděluje přednosta: může mít hodně lidí placených málo, nebo málo lidí placených hodně. Samozřejmě to není jediný zdroj financování. Další peníze putují za vědeckým výkonem jednotlivých PRVOUK – Programů rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově –, v nichž jsou následně uvnitř distribuovány podle rozhodnutí jejich rady. Financování vědy nám meziročně významně klesá, jak na vrub propadu vědeckého výkonu některých pracovišť, tak i proto, že v této kategorii dochází ke snižování zdrojů ještě před tím, než jsou fakultě finance přiděleny „shora“. Pak jsou k dispozici jednotlivé granty – ty představují vlastně mandatorní výdaje a jsou plně v rukou svých řešitelů. A v různé míře existují na různých pracovištích další zdroje, které už jdou zcela mimo fakultu. Peníze „zdravotnické“, z klinických studií, ze sponzorských darů, atd.

A teď dobrá zpráva. V minulém i předchozím roce jsme i přes neideální vnější podmínky vykázali zisk a vytvořili nezanedbatelnou rezervu. Mimo jiné díky tomu, že jsme předjednali řadu smluv, pronájmů. Ale důležitější než úspory jsou zisky. Proto je klíčové, že se dařilo dosáhnout na významné rozvojové programy a slušně vést vedlejší hospodářskou činnost fakulty. Máme přitom zároveň na mysli i budoucí závazky, projekty Kampus a BIOCEV, a víme, že zejména s přihlédnutím k demografickému vývoji – očekávatelnému poklesu studentů – budeme muset o to více posilovat ekonomický přínos naší vědy. Tomu má pomoci mimo jiné i Oddělení strategického rozvoje, které jsme založili proto, aby řešitelům pomáhalo právě s mezinárodními a rozvojovými projekty.

A máme-li se nyní lépe, je třeba atrahovat a udržet lidi, kteří naši prosperitu tvoří. Jedním z kroků tímto směrem je navýšení mzdových limitů pracovišť o 5 % od začátku tohoto akademického roku. Nedostalo se jen na pracoviště, jejichž stávající dotace ve vztahu k jejich výukové zátěži dosud přesahovala dotaci ostatních pracovišť o více než dva mediány. Tato intervence představuje téměř 20 miliónů ročně a bude dobrou investicí, pokud ji přednostové pracovišť dobře rozdělí. Rozhodně by nebylo správné každému přidat stejně, to by znamenalo jen rozmělnění velké sumy na drobné. Přednostové by měli prozíravě diferencovat, zamyslet se hlavně nad mladými lidmi a zejména Ph.D. studenty. Myslíme si, že právě oni – byť „na počátku potravního řetězce“ – velmi často představují tahouny svých pracovišť, kde je potkáváme bez ohledu na denní dobu, a nemají ani zdaleka takovou možnost oněch výše zmiňovaných „souběhů zdrojů“. Zároveň jsou v náročné periodě svého osobního a rodinného života. I pod vlivem stylu a kultury vedení svého pracoviště si vytvářejí osobní hodnotovou hierarchii, vnímají reálnou distribuci povinností, zodpovědností, požitků a konzumace akademických svobod, větší či menší soulad mezi fakty a proklamacemi.

Co říci závěrem? Profesionální, se světem srovnatelné výkony zaslouží respekt i odměnu. Z lidské přirozenosti je očekávatelné, že vždy nalezneme jedince přesvědčené o své nedoceněnosti, bez korelace s jejich faktickou situací. Důležité ale je, abychom – jak dnes, tak i z hlediska dlouhodobé perspektivy fakulty – mysleli na ty, kteří přijdou po nás. Nebylo by dobré, aby se ve vztahu ke své klinice, ústavu či celé fakultě dostali do situace, kterou Mark Twain popsal: „Víte, co je to tragédie? Když se dívka vdá z lásky a po svatbě zjistí, že muž nemá žádné peníze.“

Scházíme se nad Jedničkou již skoro dva roky, tak si můžeme ze staré známosti dovolit osobnější téma. Třeba peníze. Je to trošku intimita: všichni o nich vědí, ale ne úplně snadno se o nich mluví na veřejnosti. Proto jsme tentokrát v Hyde Parku nadhodili otázku důležitosti peněz pro nás. A jsme-li u té paralely s intimitami, byli jsme velmi zvědavi, jak zkušenost a vlastní praxe s jejich konzumací – tím myslím ty peníze – ovlivní názory dotazovaných.

Ale abych přešel od jinotajů k věci. Teď vážně. Otázku jsme položili ostříleným akademikům – šéfům pracovišť. Tedy těm, kteří peníze fakticky rozdělují a kteří určují, kolik komu ve svém týmu dají z části koláče, jenž si pracoviště pod jejich vedením vydělalo. A samozřejmě také mladým kolegům, kteří od svých přednostů vyměřený díl dostávají, i těm nejmladším, studentům, kteří teprve dostávat budou. Ptali jsme se napříč obory, protože na fakultě jsou zastoupeny disciplíny „méně lukrativní“ a „lukrativnější“. Zjednodušeně řečeno, disciplíny, které jsou závislé především právě na prostředcích z hlavní činnosti fakulty, ale také disciplíny, v nichž akademická afiliace – v dobrém slova smyslu – otevírá dveře k souběhu s dalšími zajímavými mimofakultními zdroji a požitky. Z podstaty věci je tedy zjevné, že ochota k askezi je více testována ve skupině první. V obou kategoriích ovšem máme špičkové odborníky, kteří se své práci věnují primárně pro ni samu, pro profesní hrdost a uspokojení z toho, že mohou posouvat věci kupředu. Fakulta přitom ke své existenci, funkčnosti a prosperitě životně potřebuje elity obou skupin.

Pro ty méně zběhlé – fakultní pracoviště nedostávají děkanátem přidělené „úvazky“. To je letitá chiméra, podobně jako „děkanské termíny“ zkoušek, s oblibou tradované mezi studenty. Na pracoviště připadá část takzvané dotace z hlavní činnosti (de facto část kapitační platby). Tu v posledních dvou letech narovnáváme, aby byla přímo úměrná zapojení pracoviště do výuky. Podrobnější informace mimochodem visí na intranetu, takže žádné tajemství. Částku připadající na pracoviště pak rozděluje přednosta: může mít hodně lidí placených málo, nebo málo lidí placených hodně. Samozřejmě to není jediný zdroj financování. Další peníze putují za vědeckým výkonem jednotlivých PRVOUK – Programů rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově –, v nichž jsou následně uvnitř distribuovány podle rozhodnutí jejich rady. Financování vědy nám meziročně významně klesá, jak na vrub propadu vědeckého výkonu některých pracovišť, tak i proto, že v této kategorii dochází ke snižování zdrojů ještě před tím, než jsou fakultě finance přiděleny „shora“. Pak jsou k dispozici jednotlivé granty – ty představují vlastně mandatorní výdaje a jsou plně v rukou svých řešitelů. A v různé míře existují na různých pracovištích další zdroje, které už jdou zcela mimo fakultu. Peníze „zdravotnické“, z klinických studií, ze sponzorských darů, atd.

A teď dobrá zpráva. V minulém i předchozím roce jsme i přes neideální vnější podmínky vykázali zisk a vytvořili nezanedbatelnou rezervu. Mimo jiné díky tomu, že jsme předjednali řadu smluv, pronájmů. Ale důležitější než úspory jsou zisky. Proto je klíčové, že se dařilo dosáhnout na významné rozvojové programy a slušně vést vedlejší hospodářskou činnost fakulty. Máme přitom zároveň na mysli i budoucí závazky, projekty Kampus a BIOCEV, a víme, že zejména s přihlédnutím k demografickému vývoji – očekávatelnému poklesu studentů – budeme muset o to více posilovat ekonomický přínos naší vědy. Tomu má pomoci mimo jiné i Oddělení strategického rozvoje, které jsme založili proto, aby řešitelům pomáhalo právě s mezinárodními a rozvojovými projekty.

A máme-li se nyní lépe, je třeba atrahovat a udržet lidi, kteří naši prosperitu tvoří. Jedním z kroků tímto směrem je navýšení mzdových limitů pracovišť o 5 % od začátku tohoto akademického roku. Nedostalo se jen na pracoviště, jejichž stávající dotace ve vztahu k jejich výukové zátěži dosud přesahovala dotaci ostatních pracovišť o více než dva mediány. Tato intervence představuje téměř 20 miliónů ročně a bude dobrou investicí, pokud ji přednostové pracovišť dobře rozdělí. Rozhodně by nebylo správné každému přidat stejně, to by znamenalo jen rozmělnění velké sumy na drobné. Přednostové by měli prozíravě diferencovat, zamyslet se hlavně nad mladými lidmi a zejména Ph.D. studenty. Myslíme si, že právě oni – byť „na počátku potravního řetězce“ – velmi často představují tahouny svých pracovišť, kde je potkáváme bez ohledu na denní dobu, a nemají ani zdaleka takovou možnost oněch výše zmiňovaných „souběhů zdrojů“. Zároveň jsou v náročné periodě svého osobního a rodinného života. I pod vlivem stylu a kultury vedení svého pracoviště si vytvářejí osobní hodnotovou hierarchii, vnímají reálnou distribuci povinností, zodpovědností, požitků a konzumace akademických svobod, větší či menší soulad mezi fakty a proklamacemi.

Co říci závěrem? Profesionální, se světem srovnatelné výkony zaslouží respekt i odměnu. Z lidské přirozenosti je očekávatelné, že vždy nalezneme jedince přesvědčené o své nedoceněnosti, bez korelace s jejich faktickou situací. Důležité ale je, abychom – jak dnes, tak i z hlediska dlouhodobé perspektivy fakulty – mysleli na ty, kteří přijdou po nás. Nebylo by dobré, aby se ve vztahu ke své klinice, ústavu či celé fakultě dostali do situace, kterou Mark Twain popsal: „Víte, co je to tragédie? Když se dívka vdá z lásky a po svatbě zjistí, že muž nemá žádné peníze.“

Scházíme se nad Jedničkou již skoro dva roky, tak si můžeme ze staré známosti dovolit osobnější téma. Třeba peníze. Je to trošku intimita: všichni o nich vědí, ale ne úplně snadno se o nich mluví na veřejnosti. Proto jsme tentokrát v Hyde Parku nadhodili otázku důležitosti peněz pro nás. A jsme-li u té paralely s intimitami, byli jsme velmi zvědavi, jak zkušenost a vlastní praxe s jejich konzumací – tím myslím ty peníze – ovlivní názory dotazovaných.

Ale abych přešel od jinotajů k věci. Teď vážně. Otázku jsme položili ostříleným akademikům – šéfům pracovišť. Tedy těm, kteří peníze fakticky rozdělují a kteří určují, kolik komu ve svém týmu dají z části koláče, jenž si pracoviště pod jejich vedením vydělalo. A samozřejmě také mladým kolegům, kteří od svých přednostů vyměřený díl dostávají, i těm nejmladším, studentům, kteří teprve dostávat budou. Ptali jsme se napříč obory, protože na fakultě jsou zastoupeny disciplíny „méně lukrativní“ a „lukrativnější“. Zjednodušeně řečeno, disciplíny, které jsou závislé především právě na prostředcích z hlavní činnosti fakulty, ale také disciplíny, v nichž akademická afiliace – v dobrém slova smyslu – otevírá dveře k souběhu s dalšími zajímavými mimofakultními zdroji a požitky. Z podstaty věci je tedy zjevné, že ochota k askezi je více testována ve skupině první. V obou kategoriích ovšem máme špičkové odborníky, kteří se své práci věnují primárně pro ni samu, pro profesní hrdost a uspokojení z toho, že mohou posouvat věci kupředu. Fakulta přitom ke své existenci, funkčnosti a prosperitě životně potřebuje elity obou skupin.

Pro ty méně zběhlé – fakultní pracoviště nedostávají děkanátem přidělené „úvazky“. To je letitá chiméra, podobně jako „děkanské termíny“ zkoušek, s oblibou tradované mezi studenty. Na pracoviště připadá část takzvané dotace z hlavní činnosti (de facto část kapitační platby). Tu v posledních dvou letech narovnáváme, aby byla přímo úměrná zapojení pracoviště do výuky. Podrobnější informace mimochodem visí na intranetu, takže žádné tajemství. Částku připadající na pracoviště pak rozděluje přednosta: může mít hodně lidí placených málo, nebo málo lidí placených hodně. Samozřejmě to není jediný zdroj financování. Další peníze putují za vědeckým výkonem jednotlivých PRVOUK – Programů rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově –, v nichž jsou následně uvnitř distribuovány podle rozhodnutí jejich rady. Financování vědy nám meziročně významně klesá, jak na vrub propadu vědeckého výkonu některých pracovišť, tak i proto, že v této kategorii dochází ke snižování zdrojů ještě před tím, než jsou fakultě finance přiděleny „shora“. Pak jsou k dispozici jednotlivé granty – ty představují vlastně mandatorní výdaje a jsou plně v rukou svých řešitelů. A v různé míře existují na různých pracovištích další zdroje, které už jdou zcela mimo fakultu. Peníze „zdravotnické“, z klinických studií, ze sponzorských darů, atd.

A teď dobrá zpráva. V minulém i předchozím roce jsme i přes neideální vnější podmínky vykázali zisk a vytvořili nezanedbatelnou rezervu. Mimo jiné díky tomu, že jsme předjednali řadu smluv, pronájmů. Ale důležitější než úspory jsou zisky. Proto je klíčové, že se dařilo dosáhnout na významné rozvojové programy a slušně vést vedlejší hospodářskou činnost fakulty. Máme přitom zároveň na mysli i budoucí závazky, projekty Kampus a BIOCEV, a víme, že zejména s přihlédnutím k demografickému vývoji – očekávatelnému poklesu studentů – budeme muset o to více posilovat ekonomický přínos naší vědy. Tomu má pomoci mimo jiné i Oddělení strategického rozvoje, které jsme založili proto, aby řešitelům pomáhalo právě s mezinárodními a rozvojovými projekty.

A máme-li se nyní lépe, je třeba atrahovat a udržet lidi, kteří naši prosperitu tvoří. Jedním z kroků tímto směrem je navýšení mzdových limitů pracovišť o 5 % od začátku tohoto akademického roku. Nedostalo se jen na pracoviště, jejichž stávající dotace ve vztahu k jejich výukové zátěži dosud přesahovala dotaci ostatních pracovišť o více než dva mediány. Tato intervence představuje téměř 20 miliónů ročně a bude dobrou investicí, pokud ji přednostové pracovišť dobře rozdělí. Rozhodně by nebylo správné každému přidat stejně, to by znamenalo jen rozmělnění velké sumy na drobné. Přednostové by měli prozíravě diferencovat, zamyslet se hlavně nad mladými lidmi a zejména Ph.D. studenty. Myslíme si, že právě oni – byť „na počátku potravního řetězce“ – velmi často představují tahouny svých pracovišť, kde je potkáváme bez ohledu na denní dobu, a nemají ani zdaleka takovou možnost oněch výše zmiňovaných „souběhů zdrojů“. Zároveň jsou v náročné periodě svého osobního a rodinného života. I pod vlivem stylu a kultury vedení svého pracoviště si vytvářejí osobní hodnotovou hierarchii, vnímají reálnou distribuci povinností, zodpovědností, požitků a konzumace akademických svobod, větší či menší soulad mezi fakty a proklamacemi.

Co říci závěrem? Profesionální, se světem srovnatelné výkony zaslouží respekt i odměnu. Z lidské přirozenosti je očekávatelné, že vždy nalezneme jedince přesvědčené o své nedoceněnosti, bez korelace s jejich faktickou situací. Důležité ale je, abychom – jak dnes, tak i z hlediska dlouhodobé perspektivy fakulty – mysleli na ty, kteří přijdou po nás. Nebylo by dobré, aby se ve vztahu ke své klinice, ústavu či celé fakultě dostali do situace, kterou Mark Twain popsal: „Víte, co je to tragédie? Když se dívka vdá z lásky a po svatbě zjistí, že muž nemá žádné peníze.“

Scházíme se nad Jedničkou již skoro dva roky, tak si můžeme ze staré známosti dovolit osobnější téma. Třeba peníze. Je to trošku intimita: všichni o nich vědí, ale ne úplně snadno se o nich mluví na veřejnosti. Proto jsme tentokrát v Hyde Parku nadhodili otázku důležitosti peněz pro nás. A jsme-li u té paralely s intimitami, byli jsme velmi zvědavi, jak zkušenost a vlastní praxe s jejich konzumací – tím myslím ty peníze – ovlivní názory dotazovaných.

Ale abych přešel od jinotajů k věci. Teď vážně. Otázku jsme položili ostříleným akademikům – šéfům pracovišť. Tedy těm, kteří peníze fakticky rozdělují a kteří určují, kolik komu ve svém týmu dají z části koláče, jenž si pracoviště pod jejich vedením vydělalo. A samozřejmě také mladým kolegům, kteří od svých přednostů vyměřený díl dostávají, i těm nejmladším, studentům, kteří teprve dostávat budou. Ptali jsme se napříč obory, protože na fakultě jsou zastoupeny disciplíny „méně lukrativní“ a „lukrativnější“. Zjednodušeně řečeno, disciplíny, které jsou závislé především právě na prostředcích z hlavní činnosti fakulty, ale také disciplíny, v nichž akademická afiliace – v dobrém slova smyslu – otevírá dveře k souběhu s dalšími zajímavými mimofakultními zdroji a požitky. Z podstaty věci je tedy zjevné, že ochota k askezi je více testována ve skupině první. V obou kategoriích ovšem máme špičkové odborníky, kteří se své práci věnují primárně pro ni samu, pro profesní hrdost a uspokojení z toho, že mohou posouvat věci kupředu. Fakulta přitom ke své existenci, funkčnosti a prosperitě životně potřebuje elity obou skupin.

Pro ty méně zběhlé – fakultní pracoviště nedostávají děkanátem přidělené „úvazky“. To je letitá chiméra, podobně jako „děkanské termíny“ zkoušek, s oblibou tradované mezi studenty. Na pracoviště připadá část takzvané dotace z hlavní činnosti (de facto část kapitační platby). Tu v posledních dvou letech narovnáváme, aby byla přímo úměrná zapojení pracoviště do výuky. Podrobnější informace mimochodem visí na intranetu, takže žádné tajemství. Částku připadající na pracoviště pak rozděluje přednosta: může mít hodně lidí placených málo, nebo málo lidí placených hodně. Samozřejmě to není jediný zdroj financování. Další peníze putují za vědeckým výkonem jednotlivých PRVOUK – Programů rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově –, v nichž jsou následně uvnitř distribuovány podle rozhodnutí jejich rady. Financování vědy nám meziročně významně klesá, jak na vrub propadu vědeckého výkonu některých pracovišť, tak i proto, že v této kategorii dochází ke snižování zdrojů ještě před tím, než jsou fakultě finance přiděleny „shora“. Pak jsou k dispozici jednotlivé granty – ty představují vlastně mandatorní výdaje a jsou plně v rukou svých řešitelů. A v různé míře existují na různých pracovištích další zdroje, které už jdou zcela mimo fakultu. Peníze „zdravotnické“, z klinických studií, ze sponzorských darů, atd.

A teď dobrá zpráva. V minulém i předchozím roce jsme i přes neideální vnější podmínky vykázali zisk a vytvořili nezanedbatelnou rezervu. Mimo jiné díky tomu, že jsme předjednali řadu smluv, pronájmů. Ale důležitější než úspory jsou zisky. Proto je klíčové, že se dařilo dosáhnout na významné rozvojové programy a slušně vést vedlejší hospodářskou činnost fakulty. Máme přitom zároveň na mysli i budoucí závazky, projekty Kampus a BIOCEV, a víme, že zejména s přihlédnutím k demografickému vývoji – očekávatelnému poklesu studentů – budeme muset o to více posilovat ekonomický přínos naší vědy. Tomu má pomoci mimo jiné i Oddělení strategického rozvoje, které jsme založili proto, aby řešitelům pomáhalo právě s mezinárodními a rozvojovými projekty.

A máme-li se nyní lépe, je třeba atrahovat a udržet lidi, kteří naši prosperitu tvoří. Jedním z kroků tímto směrem je navýšení mzdových limitů pracovišť o 5 % od začátku tohoto akademického roku. Nedostalo se jen na pracoviště, jejichž stávající dotace ve vztahu k jejich výukové zátěži dosud přesahovala dotaci ostatních pracovišť o více než dva mediány. Tato intervence představuje téměř 20 miliónů ročně a bude dobrou investicí, pokud ji přednostové pracovišť dobře rozdělí. Rozhodně by nebylo správné každému přidat stejně, to by znamenalo jen rozmělnění velké sumy na drobné. Přednostové by měli prozíravě diferencovat, zamyslet se hlavně nad mladými lidmi a zejména Ph.D. studenty. Myslíme si, že právě oni – byť „na počátku potravního řetězce“ – velmi často představují tahouny svých pracovišť, kde je potkáváme bez ohledu na denní dobu, a nemají ani zdaleka takovou možnost oněch výše zmiňovaných „souběhů zdrojů“. Zároveň jsou v náročné periodě svého osobního a rodinného života. I pod vlivem stylu a kultury vedení svého pracoviště si vytvářejí osobní hodnotovou hierarchii, vnímají reálnou distribuci povinností, zodpovědností, požitků a konzumace akademických svobod, větší či menší soulad mezi fakty a proklamacemi.

Co říci závěrem? Profesionální, se světem srovnatelné výkony zaslouží respekt i odměnu. Z lidské přirozenosti je očekávatelné, že vždy nalezneme jedince přesvědčené o své nedoceněnosti, bez korelace s jejich faktickou situací. Důležité ale je, abychom – jak dnes, tak i z hlediska dlouhodobé perspektivy fakulty – mysleli na ty, kteří přijdou po nás. Nebylo by dobré, aby se ve vztahu ke své klinice, ústavu či celé fakultě dostali do situace, kterou Mark Twain popsal: „Víte, co je to tragédie? Když se dívka vdá z lásky a po svatbě zjistí, že muž nemá žádné peníze.“

Scházíme se nad Jedničkou již skoro dva roky, tak si můžeme ze staré známosti dovolit osobnější téma. Třeba peníze. Je to trošku intimita: všichni o nich vědí, ale ne úplně snadno se o nich mluví na veřejnosti. Proto jsme tentokrát v Hyde Parku nadhodili otázku důležitosti peněz pro nás. A jsme-li u té paralely s intimitami, byli jsme velmi zvědavi, jak zkušenost a vlastní praxe s jejich konzumací – tím myslím ty peníze – ovlivní názory dotazovaných.

Ale abych přešel od jinotajů k věci. Teď vážně. Otázku jsme položili ostříleným akademikům – šéfům pracovišť. Tedy těm, kteří peníze fakticky rozdělují a kteří určují, kolik komu ve svém týmu dají z části koláče, jenž si pracoviště pod jejich vedením vydělalo. A samozřejmě také mladým kolegům, kteří od svých přednostů vyměřený díl dostávají, i těm nejmladším, studentům, kteří teprve dostávat budou. Ptali jsme se napříč obory, protože na fakultě jsou zastoupeny disciplíny „méně lukrativní“ a „lukrativnější“. Zjednodušeně řečeno, disciplíny, které jsou závislé především právě na prostředcích z hlavní činnosti fakulty, ale také disciplíny, v nichž akademická afiliace – v dobrém slova smyslu – otevírá dveře k souběhu s dalšími zajímavými mimofakultními zdroji a požitky. Z podstaty věci je tedy zjevné, že ochota k askezi je více testována ve skupině první. V obou kategoriích ovšem máme špičkové odborníky, kteří se své práci věnují primárně pro ni samu, pro profesní hrdost a uspokojení z toho, že mohou posouvat věci kupředu. Fakulta přitom ke své existenci, funkčnosti a prosperitě životně potřebuje elity obou skupin.

Pro ty méně zběhlé – fakultní pracoviště nedostávají děkanátem přidělené „úvazky“. To je letitá chiméra, podobně jako „děkanské termíny“ zkoušek, s oblibou tradované mezi studenty. Na pracoviště připadá část takzvané dotace z hlavní činnosti (de facto část kapitační platby). Tu v posledních dvou letech narovnáváme, aby byla přímo úměrná zapojení pracoviště do výuky. Podrobnější informace mimochodem visí na intranetu, takže žádné tajemství. Částku připadající na pracoviště pak rozděluje přednosta: může mít hodně lidí placených málo, nebo málo lidí placených hodně. Samozřejmě to není jediný zdroj financování. Další peníze putují za vědeckým výkonem jednotlivých PRVOUK – Programů rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově –, v nichž jsou následně uvnitř distribuovány podle rozhodnutí jejich rady. Financování vědy nám meziročně významně klesá, jak na vrub propadu vědeckého výkonu některých pracovišť, tak i proto, že v této kategorii dochází ke snižování zdrojů ještě před tím, než jsou fakultě finance přiděleny „shora“. Pak jsou k dispozici jednotlivé granty – ty představují vlastně mandatorní výdaje a jsou plně v rukou svých řešitelů. A v různé míře existují na různých pracovištích další zdroje, které už jdou zcela mimo fakultu. Peníze „zdravotnické“, z klinických studií, ze sponzorských darů, atd.

A teď dobrá zpráva. V minulém i předchozím roce jsme i přes neideální vnější podmínky vykázali zisk a vytvořili nezanedbatelnou rezervu. Mimo jiné díky tomu, že jsme předjednali řadu smluv, pronájmů. Ale důležitější než úspory jsou zisky. Proto je klíčové, že se dařilo dosáhnout na významné rozvojové programy a slušně vést vedlejší hospodářskou činnost fakulty. Máme přitom zároveň na mysli i budoucí závazky, projekty Kampus a BIOCEV, a víme, že zejména s přihlédnutím k demografickému vývoji – očekávatelnému poklesu studentů – budeme muset o to více posilovat ekonomický přínos naší vědy. Tomu má pomoci mimo jiné i Oddělení strategického rozvoje, které jsme založili proto, aby řešitelům pomáhalo právě s mezinárodními a rozvojovými projekty.

A máme-li se nyní lépe, je třeba atrahovat a udržet lidi, kteří naši prosperitu tvoří. Jedním z kroků tímto směrem je navýšení mzdových limitů pracovišť o 5 % od začátku tohoto akademického roku. Nedostalo se jen na pracoviště, jejichž stávající dotace ve vztahu k jejich výukové zátěži dosud přesahovala dotaci ostatních pracovišť o více než dva mediány. Tato intervence představuje téměř 20 miliónů ročně a bude dobrou investicí, pokud ji přednostové pracovišť dobře rozdělí. Rozhodně by nebylo správné každému přidat stejně, to by znamenalo jen rozmělnění velké sumy na drobné. Přednostové by měli prozíravě diferencovat, zamyslet se hlavně nad mladými lidmi a zejména Ph.D. studenty. Myslíme si, že právě oni – byť „na počátku potravního řetězce“ – velmi často představují tahouny svých pracovišť, kde je potkáváme bez ohledu na denní dobu, a nemají ani zdaleka takovou možnost oněch výše zmiňovaných „souběhů zdrojů“. Zároveň jsou v náročné periodě svého osobního a rodinného života. I pod vlivem stylu a kultury vedení svého pracoviště si vytvářejí osobní hodnotovou hierarchii, vnímají reálnou distribuci povinností, zodpovědností, požitků a konzumace akademických svobod, větší či menší soulad mezi fakty a proklamacemi.

Co říci závěrem? Profesionální, se světem srovnatelné výkony zaslouží respekt i odměnu. Z lidské přirozenosti je očekávatelné, že vždy nalezneme jedince přesvědčené o své nedoceněnosti, bez korelace s jejich faktickou situací. Důležité ale je, abychom – jak dnes, tak i z hlediska dlouhodobé perspektivy fakulty – mysleli na ty, kteří přijdou po nás. Nebylo by dobré, aby se ve vztahu ke své klinice, ústavu či celé fakultě dostali do situace, kterou Mark Twain popsal: „Víte, co je to tragédie? Když se dívka vdá z lásky a po svatbě zjistí, že muž nemá žádné peníze.“

Scházíme se nad Jedničkou již skoro dva roky, tak si můžeme ze staré známosti dovolit osobnější téma. Třeba peníze. Je to trošku intimita: všichni o nich vědí, ale ne úplně snadno se o nich mluví na veřejnosti. Proto jsme tentokrát v Hyde Parku nadhodili otázku důležitosti peněz pro nás. A jsme-li u té paralely s intimitami, byli jsme velmi zvědavi, jak zkušenost a vlastní praxe s jejich konzumací – tím myslím ty peníze – ovlivní názory dotazovaných.

Ale abych přešel od jinotajů k věci. Teď vážně. Otázku jsme položili ostříleným akademikům – šéfům pracovišť. Tedy těm, kteří peníze fakticky rozdělují a kteří určují, kolik komu ve svém týmu dají z části koláče, jenž si pracoviště pod jejich vedením vydělalo. A samozřejmě také mladým kolegům, kteří od svých přednostů vyměřený díl dostávají, i těm nejmladším, studentům, kteří teprve dostávat budou. Ptali jsme se napříč obory, protože na fakultě jsou zastoupeny disciplíny „méně lukrativní“ a „lukrativnější“. Zjednodušeně řečeno, disciplíny, které jsou závislé především právě na prostředcích z hlavní činnosti fakulty, ale také disciplíny, v nichž akademická afiliace – v dobrém slova smyslu – otevírá dveře k souběhu s dalšími zajímavými mimofakultními zdroji a požitky. Z podstaty věci je tedy zjevné, že ochota k askezi je více testována ve skupině první. V obou kategoriích ovšem máme špičkové odborníky, kteří se své práci věnují primárně pro ni samu, pro profesní hrdost a uspokojení z toho, že mohou posouvat věci kupředu. Fakulta přitom ke své existenci, funkčnosti a prosperitě životně potřebuje elity obou skupin.

Pro ty méně zběhlé – fakultní pracoviště nedostávají děkanátem přidělené „úvazky“. To je letitá chiméra, podobně jako „děkanské termíny“ zkoušek, s oblibou tradované mezi studenty. Na pracoviště připadá část takzvané dotace z hlavní činnosti (de facto část kapitační platby). Tu v posledních dvou letech narovnáváme, aby byla přímo úměrná zapojení pracoviště do výuky. Podrobnější informace mimochodem visí na intranetu, takže žádné tajemství. Částku připadající na pracoviště pak rozděluje přednosta: může mít hodně lidí placených málo, nebo málo lidí placených hodně. Samozřejmě to není jediný zdroj financování. Další peníze putují za vědeckým výkonem jednotlivých PRVOUK – Programů rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově –, v nichž jsou následně uvnitř distribuovány podle rozhodnutí jejich rady. Financování vědy nám meziročně významně klesá, jak na vrub propadu vědeckého výkonu některých pracovišť, tak i proto, že v této kategorii dochází ke snižování zdrojů ještě před tím, než jsou fakultě finance přiděleny „shora“. Pak jsou k dispozici jednotlivé granty – ty představují vlastně mandatorní výdaje a jsou plně v rukou svých řešitelů. A v různé míře existují na různých pracovištích další zdroje, které už jdou zcela mimo fakultu. Peníze „zdravotnické“, z klinických studií, ze sponzorských darů, atd.

A teď dobrá zpráva. V minulém i předchozím roce jsme i přes neideální vnější podmínky vykázali zisk a vytvořili nezanedbatelnou rezervu. Mimo jiné díky tomu, že jsme předjednali řadu smluv, pronájmů. Ale důležitější než úspory jsou zisky. Proto je klíčové, že se dařilo dosáhnout na významné rozvojové programy a slušně vést vedlejší hospodářskou činnost fakulty. Máme přitom zároveň na mysli i budoucí závazky, projekty Kampus a BIOCEV, a víme, že zejména s přihlédnutím k demografickému vývoji – očekávatelnému poklesu studentů – budeme muset o to více posilovat ekonomický přínos naší vědy. Tomu má pomoci mimo jiné i Oddělení strategického rozvoje, které jsme založili proto, aby řešitelům pomáhalo právě s mezinárodními a rozvojovými projekty.

A máme-li se nyní lépe, je třeba atrahovat a udržet lidi, kteří naši prosperitu tvoří. Jedním z kroků tímto směrem je navýšení mzdových limitů pracovišť o 5 % od začátku tohoto akademického roku. Nedostalo se jen na pracoviště, jejichž stávající dotace ve vztahu k jejich výukové zátěži dosud přesahovala dotaci ostatních pracovišť o více než dva mediány. Tato intervence představuje téměř 20 miliónů ročně a bude dobrou investicí, pokud ji přednostové pracovišť dobře rozdělí. Rozhodně by nebylo správné každému přidat stejně, to by znamenalo jen rozmělnění velké sumy na drobné. Přednostové by měli prozíravě diferencovat, zamyslet se hlavně nad mladými lidmi a zejména Ph.D. studenty. Myslíme si, že právě oni – byť „na počátku potravního řetězce“ – velmi často představují tahouny svých pracovišť, kde je potkáváme bez ohledu na denní dobu, a nemají ani zdaleka takovou možnost oněch výše zmiňovaných „souběhů zdrojů“. Zároveň jsou v náročné periodě svého osobního a rodinného života. I pod vlivem stylu a kultury vedení svého pracoviště si vytvářejí osobní hodnotovou hierarchii, vnímají reálnou distribuci povinností, zodpovědností, požitků a konzumace akademických svobod, větší či menší soulad mezi fakty a proklamacemi.

Co říci závěrem? Profesionální, se světem srovnatelné výkony zaslouží respekt i odměnu. Z lidské přirozenosti je očekávatelné, že vždy nalezneme jedince přesvědčené o své nedoceněnosti, bez korelace s jejich faktickou situací. Důležité ale je, abychom – jak dnes, tak i z hlediska dlouhodobé perspektivy fakulty – mysleli na ty, kteří přijdou po nás. Nebylo by dobré, aby se ve vztahu ke své klinice, ústavu či celé fakultě dostali do situace, kterou Mark Twain popsal: „Víte, co je to tragédie? Když se dívka vdá z lásky a po svatbě zjistí, že muž nemá žádné peníze.“