1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova
Zajímá vás, co se děje na fakultě? Přihlaste se k odběru bulletinu Jednička.

Pomůžeme vám

Potřebujete pomoc nebo informace a nevíte přesně na koho se obrátit?

Kontaktujte nás

Neřeším, zda se u nás léčí slavní – mnohdy o tom ani nevím

Když jdeš nahoru, všechny lidi zdrav, protože je za chvíli potkáš, až půjdeš dolů. Touto myšlenkou se aktuálně řídí žena, která byla během svého profesního života několikrát v různých vedoucích pozicích a jež sama říká, že je dosud kariérně nejvýš. Už osmým rokem totiž úspěšně vede Všeobecnou fakultní nemocnici v Praze. Dana Jurásková.

64632Ve Wikipedii se u vašeho jména objeví „česká manažerka, politička a vysokoškolská pedagožka v oboru ošetřovatelství, původní profesí zdravotní sestra“. Co zásadního jste si z každé této role odnesla do života a ve které z nich jste se cítila nejlépe?

Zůstala ze mě už jen manažerka, což je slovo, které zrovna nemám moc ráda. Rozhodně nejkrásnější – a myslím, že kolegové zdravotníci to pochopí –, pro mě byla role všeobecné sestry. Celou mou zbývající profesní kariéru mi chybí ta bezprostřední zpětná vazba, kterou je pacient schopen dát, když sestra nebo lékař dělá svou práci dobře.

A jak vzpomínáte na dobu, kdy jste byla v křesle ministryně zdravotnictví?

Už bych nechtěla, aby se opakovala. Bylo to hodně těžké, zároveň zajímavé, určitě mi to pomohlo v mé další práci, ale stále tuto pozici považuji za oběť.

Cítila byste se v systému českého zdravotnictví jako pacientka pohodlně?

Nejsem si jista. České zdravotnictví poskytuje péči, která je na velmi dobré úrovni, ale jeho fungování je pro pacienta trochu málo přívětivé. Ten, kdo není schopen se v něm zorientovat, případně si říci o pomoc, je ve velké nevýhodě.

Už několik let jste v čele VFN. V čem je největší rozdíl pro manažera fakultní a „běžné“ nemocnice?

Pro ředitele je určitě snazší řídit nemocnici, kde nemusí zohledňovat vlivy a činnosti jiné instituce. Na druhé straně, pokud jsme propojeni s 1. lékařskou fakultou a dělá se u nás špičková medicína, byla by škoda, kdybychom znalosti a zkušenosti nepřenášeli dál a nevychovávali nové zdravotníky.

Navíc je pro zaměstnavatele obrovskou výhodou, když může vynikajícím odborníkům nabídnout i „něco navíc“. Protože co lepšího může lékař populaci dát, než že uzdraví pacienty, vychová své nástupce a případně, má-li to štěstí a ten dar, vymyslí něco nového a posune medicínu dopředu? Domnívám se, že se nám s panem děkanem daří spolupracovat, komunikovat a nemarnit synergický efekt. V konečném důsledku je to dobře pro naše pacienty.

Je tedy složité sladit potřeby zdravotnictví a školy na jednom místě?

Rozhodně ano. V čase se totiž mění postavení obou subjektů – a samozřejmě se mění i chování lidí, kteří se v daném systému pohybují. Hodně důležité jsou přitom ekonomické podmínky. Myslím si však, že nemocnice i fakulta – tedy instituce s významnou historií a hodnotami, které zastávají –, nemají jinou šanci, než se dohodnout a potom z této dohody také profitovat.

64631Není to tak dávno, kdy se součástí managementu nemocnic stali zástupci ošetřovatelských profesí. Je to dobře?

Celý život jsem bojovala za to, aby sestry byly jedním z hlasů, který bude nemocnici řídit. Je to velmi dobře, protože jsou schopny pomoci – svou vlastní motivací, znalostmi a zkušenostmi – zefektivnit provoz celého pracoviště a ve výsledku i poskytovanou péči. Co ale podle mého názoru není dobře a co se v tuto chvíli děje, že nedostatek sester staví cenu jejich práce na velmi vysokou úroveň. Neznamená to však, že je možné některému ze zdravotnických pracovníků tolerovat neplnění povinností nebo překročení jeho pravomocí, které ze zákona – i z jakési tradice – má.

Je obtížné vést instituci, která v sobě zahrnuje mnoho rozdílných profesí a de facto mnoho manažerů, šéfů klinik?

Pro mě jsou podstatné dvě věci. Abych lidem kolem sebe mohla věřit a abychom sdíleli společný cíl. A tím je dobře fungující špitál. Zajistit to je vždycky těžké, důležitou roli přitom sehrává čas. Veličina, která pracuje mnohdy proti nám, ale v lidských kolektivech je tomu spíš naopak. Čím víc se známe a rozumíme si, tím lépe jsme schopni se pochopit, tolerovat a směřovat k vytyčenému cíli.

Kolik času věnujete přímému kontaktu s lidmi a kolik manažerské a koncepční „práci u počítače“?

Téměř veškerý čas v nemocnici trávím v kontaktu s lidmi, považuji to za svou povinnost. Pokud člověk o špitálu nic neví, nemůže ho řídit. Vzhledem k tomu, že je nás tolik a že je tu spousta velmi silných, kvalitních osobností, je mým úkolem, abychom si stále připomínali, na jakém „hřišti“ se pohybujeme, protože každý máme občas tendenci z něj vykročit.

Koncepční přemýšlení a tvorbu dlouhodobých závažných plánů si pak nechávám na dobu mimo nemocnici, protože potřebuji – asi jako každý – trochu klidu a soustředění.

Co máte na své práci nejradši a co naopak nejméně?

Nejradši mám právě kontakt s lidmi. Nejvíc mi vadí, když mám k dispozici 100 miliónů a musím uspokojit požadavky za 500 miliónů. V nemocnici je důležité všechno a když si člověk uvědomí, že svým rozhodnutím může prioritu stanovit chybně a způsobit tím problémy související přímo s poskytováním péče, pak je ta odpovědnost opravdu velká a docela nepříjemná.

S čím byste byla spokojena, až budete jednou opouštět pozici ředitelky VFN?

Aby tady po mně zůstala alespoň „díra v zemi“. Jsem totiž přesvědčená o tom, že pokud se ve VFN nebude stavět, bude nemocnice do 10 let, obrazně řečeno, „mrtvá“.

Měla byste ještě odvahu vrátit se k lůžku pacienta?

Přemýšlela jsem o tom mockrát a musím přiznat, že už bych ji asi nenašla. U lůžka pacienta jsem byla naposledy v roce 1994 jako staniční sestra na jednotce intenzivní péče. Je to příliš dlouhá doba.

Jak pečujete o své zdraví?

Nijak zvlášť, ale ráda sportuji. Problém je v tom, že jsem své sportovní aktivity zapomněla přizpůsobovat svému věku :) Takže si čas od času způsobím nějaké zranění. Pro mě je ale nejpodstatnější stav ducha – pokud je člověk pozitivní, může podobně ovlivňovat i své okolí.

Které koníčky vám tedy zlepšují náladu?

Určitě posezení s dobrými lidmi u dobrého vína – to mám fakt ráda a přátele kolem sebe si užívám stále víc. Ze sportů jsou to kolo, brusle, lyže, golf a teď jsem objevila turistiku. Spoustu svých nejmilejších koníčků jsem ale opustila. Málokdo o mě ví, že miluju zahradní architekturu a že když jsem měla příležitost, navrhovala jsem a realizovala zahrady.

Jak jste se dostala k zahradní architektuře?

Když jsme koupili nemovitost, která měla velkou zahradu. Chtěla jsem ji rozdělit na odpočinkovou a užitkovou zónu. Protože pocházím z jižní Moravy, užitková zóna se zeleninou a ovocnými stromy byla vybudována velmi rychle. Také jsem ale rychle zjistila, že pokud na chalupu přijedu jen jednou za měsíc, nemůžu si takový prostor vůbec dovolit. Hodně mě ovšem bavilo projektovat zónu odpočinkovou, kde byla skalka, bazén, různé květiny a keře... Je to opravdu krásná práce. Proto mě třeba trápí, že nemáme finance na revitalizaci zahrady uprostřed Gynekologicko-porodnické kliniky – úplně si představuji, co bych s ní udělala :)

Musela jste být už někdy hospitalizována? A bylo to ve VFN?

Ano, souviselo to právě s mými sporty. Před třemi lety jsem si zlomila klíční kost při lyžování a ležela jsem na I. chirurgické klinice. Všichni byli skvělí, takže můžu říci, že jsem si to i užila. Hlavně jsem ale mohla pozorovat, jak to u nás funguje, a líbilo se mi to.

Ve vaší nemocnici se léčí často slavní lidé. Jaká jsou opatření, aby se citlivé informace o jejich zdravotním stavu nedostaly na veřejnost, pokud si to nepřejí?

Možná tomu nebudete věřit, ale opatření neexistují žádná. Firemní kulturu v této oblasti máme na tak vysoké úrovni, že jsem jako ředitelka nemocnice nikdy nevydala žádný pokyn – pouze jedinkrát jsem personál slušně požádala, aby opravdu dbal na mlčenlivost. Dokonce do té doby, než jsme se dohodli, že není od věci, abych o některých „slavných pacientech“ byla informována, jsem mnohdy ani nevěděla, že se u nás léčí. Ráda bych tedy vzkázala každému, kdo by měl obavy o své soukromí, že se ve VFN rozhodně nesetká s nemilým překvapením.

Je to pro nemocnici výhoda?

Obrovská, protože se nekupčí s informacemi. Při diskuzích s ostatními řediteli nemocnic jsem se setkala s otázkou, jak to děláme. Je to známka velmi vysoké odborné kvality a osobnostní úrovně všech zaměstnanců.

Chystáte nějaké novinky pro pacienty?

V minulosti jsme zrekonstruovali téměř všechny ambulantní provozy, takže zbývá dát „do pořádku“ ještě několik lůžkových oddělní. Od nového roku budou mít pacienti k dispozici novou lůžkovou stanici na I. chirurgické klinice a také na neurologii. Čekají nás i další velké investice, například výstavba urgentního příjmu, který by měl být mnohem efektivnější a pohodlnější pro pacienty i pro zdravotníky. Na jednom místě zde totiž bude poskytována péče jak kriticky nemocným, tak lidem z ulice.

Kdybyste se měla znovu rozhodovat, šla byste do vedení VFN?

Je pravdou, že jsem si už několikrát uvědomila, jak strašně zodpovědná pozice to je a jak mám málo nástrojů k tomu, abych dokázala některé důležité aspekty v celém systému změnit. Tím, že jsme státní nemocnice, dopadají na nás určité věci mnohem bezprostředněji než na soukromé subjekty. Někdy je to velká frustrace, ale zároveň výzva.

Jste po dovolené, jak ji trávíte – spíš aktivně, nebo pasivně?

Přes rok mám několik prodloužených víkendů, které trávím aktivně na lyžích nebo na kole, a k tomu si zařazuji třeba jeden týden, kdy jen lenoším. Nejsem ale schopna mít 14 dní dovolené v kuse, je to pro mě nepředstavitelně dlouhý čas.

Souvisí to s tím, že neumíte vypnout?

To jsem měla první roky, kdy jsem začínala jako staniční či vrchní sestra a kdy na mě byl provoz přímo závislý, dnes už ale ne. Spíš jde o to, abych neztratila informace, než o to, že bych čekala nějaké maléry. Zvykla jsem si, že nemocnice musí jako velký organismus fungovat sama. Ostatně, říká se, že nejlepší šéf je ten, při jehož nepřítomnosti pracoviště funguje lépe než při jeho přítomnosti...

(JAT)

 

Hodnocení: (hodnotil 1 uživatel) spravovat