1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova
mary.jane| tisk | spravovat

Tunis

Srpen jsem strávila v TUNISU, hlavním městě Tuniska.

 

VIZUM: Nezapomeňte si na tuniské ambasádě v Praze zařídit vizum! Je to čistá formalita, otázka 2 návštěv a 700Kč. Jedna Češka tam přiletěla bez viza a strávila 24h na letišti, než ji tuniská IFMSA vizum zařídila..

 

MĚNA: Tuniský Dinár, 1tD = 16Kc  Není povoleno vyvážet ani dovážet dináry, všude po městě bez problému mění Dolary i Eura, výběr z bankomatu kartou maestro v pohodě. Ceny potravin a hygienických věcí jsou srovnatelné s našimi.

 

JAZYK: Na hostelu jsme mezi sebou mluvili anglicky, všude jinde se ale určitě hodí francouzština. V nemocnici je veškerá dokumentace ve francouzštině, anglicky umí jen pár doktorů. Obyčejní nestudovaní lidé mluví arabsky, francouzsky vůbec nebo jen základy.

 

TRANSPORT: Nejlepší spojení je letecky (i když se našlo i pár Evropanů, co tam dorazili trajektem z Itálie), přes pravidelné lety neexistuje přímé spojení..přestupuje se buď v Miláně (to určite nedoporučuji..v průběhu mého pobytu přijelo 5 lidí bez kufru, který se ztratil v Miláně) nebo v Paříži či Frankfurtu..tyhle letenky stojí kolem 14tisíc zpáteční..tj. asi jako 14denní dovolená v Tunisu allinclusive..no.. Nakonec jsem obešla všechny možný cestovky a letěla jsem charterem přímý let z Prahy za 10tisíc..to určo doporučuju.. Letěla jsem s Azur Reizen a lítá tam, myslím, i Fischer. Na letišti na mě čekali lidi z IFMSA a autem mě dovezli až do hostelu. Pokud se před odjezdem nedozvíte nic víc, než že na vás bude na letišti někdo čekat, nepanikařte, opravdu je na ně spoleh a vyzvednou vás. Tunisani jsou hodně ležérní a pohodoví lidé, zbytečně se nestresují a rozhodně neodepisují na maily..

 

UBYTOVÁNÍ: Bydleli jsme v hostelu téměř v centru města, který byl rezervovaný jen pro nás exchange studenty. Bylo nás tam kolem 40. Lidé hlavně z Evropy, pár Egypťanů, Libanonců, lidé z J. i S. Ameriky. Bydleli jsme na 1-3 lůžkových pokojích, sociálky společné a neposkytující příliš soukromí..ale to si člověk zvykne..když nedovírají lítačky na záchod a dveře jsou do výše brady.. Každý den uklízela všechny společné prostory uklízečka, takže v hostelu nebylo zas tak špinavo. Švába jsem skoro nepotkala. Dole je velká kuchyně s ledničkami(tam se bohužel kradlo..), sporákem a mikrovlnkou, ovšem téměř bez nádobí, společenská místnost s WIFI signálem a televizí a za 3D je možno použít pračku. Nezapomeňte si vzít prostěradlo(ať se v noci nepotíte na holý matraci), případně i nějakou plachtu na přikrytí(i když tu člověk většinou ani nepoužije), notebook chytající wifi, plecháček na ohřívání vody, lžičku, vidličku a nějakou mističku. Voda v hostelu je bezpečná, převařenou jsem ji pila, zuby jsem si v ní čistila, ovoce myla.

 

JÍDLO: Ráno je pro každého v hostelu zdarma mléko, pytlík kafe a občas i sušenka. Na každý pracovní den dostanete poukázku na 2.5D do fastfoodu asi 100m vzdáleného od hostelu..po týdnu už nevíte, co si tam koupit.. Jedli jsme hlavně ovoce(tržnice je cestou do nemocnice), pytlíkový polívky, občas těstoviny. Všude jsou malé obchůdky s bagetami a jogurty, 20minut pěšky je velký obchoďák Champion, kde seženete všechny základní potraviny.

 

NEMOCNICE: Nemocnice je 30minut pěšky, 10minut cesty taxikem (cena asi 20Kc). Trávili jsme tam 3 až 4h dopoledne. Určitě doporučuju vybrat si chirurgický obor..tam i něco děláte a nemusíte jen koukat a poslouchat arabštinu.. Většina studentů nebyla moc spokojená. Chodila jsem na neurologii, moje odpovědná lékařka se o mě nestarala. Svůj program jsem si určovala sama. Na oddělení nebyly hospitalizace, takže jsem většinu času trávila na ambulancích..tj. poslouhala jsem arabský hovor, občas jsem mohla změřit tlak a vyklepat reflexy. Doktoři byli všichni milí a usměvaví, všechno, na co jsem se zeptala, mi francouzsky vysvětlili. Nemocnice je vybavená stejně jako nemocnice v Evropě, jen ta hygiena a přístup k pacientovi hooodně pokulhávají..

Na sálech bývá klimatizace, v ambulancích jen někdy.

S certifikátem není problém..žádná pevná pravidla nejsou stanovena..většina požádala o certifikát po 3týdnech, znám pár lidí, kteří ho dostali i po 2týdnech.

 

CESTOVÁNÍ: Lidé z IFMSA pořádají celovíkendové výlety, a celodenní výlet vždy jeden den v týdnu. Opravdu se snaží a starají. Ale vše se nese v arabském stylu..tzn. čekání 1h je úplně běžné..ubytování bývá v hotelích a většinu programu tvoří pláž a house diskotéka. Navíc po pár rozmluvách s nimi zjistíte, že po prolistování pár stránek z průvodce víte o historii a památkách víc než oni.. Sešlo se nás pár lidí, co jsme měli jiné představy o poznávání země a od organisovaných výletů jsme se odtrhli a cestovali jsme na vlastní pěst..není to žádný problém, do všech měst v severní polovině země je spojení vlakem, busem nebo louage. Tunisané jsou velice milí a vstřícní lidé a rádi vám poradí. Funguje i vcelku spolehlivá síť hostelů, seznam získáte na turistických informacích v Tunisu. Doporučuju investovat a koupit si před odjezdem průvodce od LonelyPlanet..získávat informace přímo v Tunisku je téměř nemožné.. Určitě navštivte Monastir, Sousse, Mahdia, El Jem, Cap Bon, Bizerte, Cartage, Douga, Kairouan.. A nenechte se odradit 40stupňovými vedry..po týdnu si člověk zvykne, že být zpocený je prostě úplně normální, nikdy nikam nevyrážejte bez vody. Je lepší, aby ve skupince byl vždy aspoň jeden kluk..Tunisané nedotírají a více vás jako ženy respektují.

Velikým zážitkem je 3denní výlet do pouště, který vyjde asi na 100E, ale určitě stojí za to!Ten nelze podniknout jen tak na vlastní pěst, tady se vyplatí připojit se k IFMSA.

Pokud se v Tunisu vypravíte modrooká blondýna sama do centra, je lepší mít sluneční brýle a šátek, ale jinak tam ženy chodí oblečené jako v Evropě. Tunisani, když vidí Evropanku,  pomlaskávají a vyloženě „čumí“ a snaží se vás oslovit a pozvat na kafe.. Nikdy jsem na nic nereagovala a neměla jsem žádné potíže. Po tmě bych se ale sama nikam neodvážila.

Nejbližší pláže jsou asi 40minut cesty vlakem, taxi 20minut. Opět se vyplatí přibrat do skupinky kluky..

A co se týče dopravy na silnicích, tak to je vystupňovanej jižanskej způsob jízdy..při přecházení silnice se vyplatí přilepit se na někoho místního..

 

ZÁVĚR: To nejlepší na celé stáži byl náš společný život v hostelu, to že jsme bydleli všichni pohromadě jako jedna velká rodina, vzájemně jsme si rozumněli, bavili se, diskutovali, slavili narozeniny, pořádali národní párty a prezentovali si navzájem své země..až mi to někdy přišlo neuvěřitelný..celej svět na jedný hromaděJ. Tunisko, ač se hrozně snaží, je pořád hodně odlišný svět od našeho evropského..hlavně všudypřítomné odpadky, špína a smrad..člověk po čase otupí, ale stejně jsem se moc těšila na naši „evropskou“ čistotu..člověku to otevře oči a najednou si mnohem víc váží domova..proto určitě stojí za to tam jetJ.

Z medicínského hlediska to pro mě bohužel velký přínos nebyl, příště jedině na chirurgii.

Se vším všudy i s poplatkem IFMSA mě stáž vyšla na 30tisíc. Není to málo, ale za to všechno, co jsem viděla a hlavně zažila a co prostě nejde vyprávět, to určitě stálo.

 

 


Za obsah této stránky odpovídá: Oddělení vnitřní komunikace , SMČ . počet zobrazení: 8120 poslední aktualizace: mary.jane, 11.09.2007
Hodnocení: (hodnotilo 97 uživatelů) Kliknutím na tento odkaz upozorníte autora, že jeho článek už zřejmě není aktuální.
zavřít