1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova
mary.jane| tisk | spravovat

Rumunsko

Rumunsko – Bukurešť

Byla to moje první zkušenost být tak dlouho sama v cizí zemi, bez rodičů, kde se musím starat sama o sebe. Celkově to hodnotím velmi kladně, bylo to zajímavé a bavilo mě to. Až na to, že jsem si samozřejmě prodělala angínu a hezky s antibiotiky, to se mi tak stává, když vypadnu ze stereotypu a jsem trochu ve stresu, ale to samozřejmě nebyla vina Rumunů.

Card of Acceptance přišla sice dle všech regulí včas, ale mně by se to bývalo hodilo ještě dřív, abych si mohla zamluvit levný let Praha-Bukurešt. Snažila jsem se jim tam napsat a popohnat je, ale na stránkách rumunské IFMSA jsem nebyla moc úspěšná, jakousi mailovou adresu jsem našla, ale stejně nikdo nereagoval. Bohužel 2 měsíce předem už koupit levnou letenku nebylo možné, ale od okamžiku, kdy mi poslali CA, tak už jsem byla s mojí kontakt person Elenou ve styku a o všem důležitém jsme si napsaly.
Přijet se tam dá kterýkoli den v týdnu a do nemocnice se první 2 dny nemusí.

Transport – zvolila jsem autobus Eurolines, zpáteční jízdenka kolem 2100 Kč, řidič byl Rumun, takže jsem od začátku lecčemus nerozuměla, hlavně při přestávkách na záchod rychle zpět do autobusu, aby náhodou neujel, jak dlouhá bude přestávka hlásil totiž v rumunštině.
Když jsem dorazila, Elena mě u autobusu vyzvedla a její kamarád odvezl autem na kolej.

Ubytování bylo velmi pěkné, SAMOSTATNÝ POKOJ velmi oceňuji, byl čistý, s umyvadlem a balkonem. Záchody a sprchy již byly na chodbě společné, zamknout se nedaly a na záchodech většinou chyběla prkýnka, ale za ten pěkný pokoj jsem jim to klidně odpustila.

Jídlo byl trochu problém. Nic nezajištěno, žádná menza nefungovala a možnost kuchyňky nebyla. Takže jsme byli odkázáni jen na restaurace a nákupy v Carrefouru, než jsem se trochu zorientovala, tak jsem po této stránce trochu trpěla. Právě z těchto důvodů jsme ale dostávali pěkný příspěvek, 70 lei (asi 700 Kč) týdně od rumunské IFMSA na jídlo. To všem značně zvedlo náladu a usnadnilo situaci.

Nemocnice COLTEA , kde jsem navštěvovala chirurgii, je opravdu stará a historická nemocnice, vše je poměrně oprýskané a špinavé, k operacím jsme se nemuseli převlékat (měli jsme bílé oblečení z domova, ve kterém jsme chodili po areálu a do ambulance), roušku a čepičku na operace jsem dostala na začátku pobytu a pak je používala celé 4 týdny. Můj doktor se mi hezky věnoval, vše mi anglicky vysvětlil a nic moc po mně nechtěl. Ráno jsme tam chodili až tak v 9 a ve 12 už jsme většinou byli pryč. Své znalosti v oblasti chirurgie jsem sice příliš nerozšířila, ale zas jsem se nepředřela (jak jinak s angínou) a zbýval mi čas a síly na prohlídku města.
Na nemocnici COLTEA nejvíce oceňuji, že byla blizoučko ke koleji, asi 5 minut chůze. Někteří byli např. na kardiologii či ortopedii v nemocnici FLOREASCA, tam jsem se také jednou šla podívat, neboť v COLTEE po mně opravdu nikdo nic nechtěl. FLOREASCA je o dost modernější, normální kvalitní nemocnice, tak jak jsme zvyklí v ČR, ale jede se tam ráno metrem a ještě s přestupem, po ránu je v Bukurešti metro velmi přelidněné, neboť má intervaly až 10 minut i ve špičce. Navíc ve FLOREASCE se studenti víc zapojovali, mnohdy přicházeli domů až pozdě odpoledne, ale zas se možná víc naučili… každý si může posoudit, co by mu vyhovovalo lépe.
Dostat certifikát nebyl vůbec žádný problém, prý stačí do nemocnice chodit jen 3 dny v týdnu. Samozřejmě jsem hned z kraje předpokládala, že budu pilnější, ale pak to tak akorát vyšlo.

Anglicky jsem se domluvila se studenty rumunskými i zahraničními, s doktory, ale jinak to bylo horší, dobré je se pár základních slov naučit, hlavně číslovky pro nákup potravin. Žvatlat s ostatními studenty anglicky mě moc bavilo, do týdne jsem se docela dobře rozmluvila a zaznamenala pěkný pokrok v jazyce. Navíc jsme rychle vytvořili prima partu a dobře se bavili. Malajka Lim mi hned na začátku září přijela do Prahy, já ji u nás ubytovala a celé město jí ukázala – pravá IFMSA známost

Město Bukurešt nemá žádné historické centrum, je dost hlučné a špinavé, ale mně se tu přesto moc líbilo, připadala jsem si strašně důležitě, když se mi podařilo cokoli dobře samostatně zařídit. Nejzajímavější budovou je Palác parlamentu, postavený v 80.letech, je to jedna z největších budov světa. Dále zde mají několik dalších pěkných paláců, různá muzea, rozkošné pravoslavné kostelíky, veliké parky s jezery, toulavé psy a žebrající babičky. S výstavními evropskými metropolemi se to určitě nedá srovnávat, ale mně se tu opravdu moc líbilo, Bukurešť mi za ten měsíc dost přirostla k srdci a ráda bych se tam zas někdy znovu podívala.

Kontaktních osob bylo spoustu, ale nejvíc měla vše na starosti Elena. Docela se snažila, i když já jsem proti ní záhy získala výhrady – na můj styl byla až přespříliš veselá a stále happy. Když s námi někam jela, na všechno měla studentské slevy a my platili plné, neboť v Rumunsku jsou slevy jen pro rumunské studenty – to platí pro vlaky a autobusy, kde se peníze jen sypou, a pak když jde o vstup do muzea a v sázce je jen pár korun, slevu dostanete.
Social program byl dost komplikovaný, neboť se musela dohodnout vždy celá skupina. Navíc já měla tu smůlu, že jsem tam přijela o 10 dní dřív, než všichni ostatní, a když oni přijížděli, tak tam zrovna nebyl nikdo, kdo by jel se mnou na výlet. Takže jsem si výlet do hor uspořádala sama, bylo to velmi dobrodružné a úžasné, spala jsem sama v horské chatě a za oknem se procházel medvěd (!!!). Jinak ostatní výlety už byly s Elenou – jednou historické městečko Sibiu v centru Rumunska, jednou samozřejmě Černé moře – tam jsme byli asi 3 dny, protáhli jsme si to od pátku až do pondělka, koupání v moři nádhera a pak jsem ještě prosadila prohlídku města Constanta. Jen mě mrzí, že jsem neprosadila výlet k Deltě Dunaje, hodně lidí mi to doporučovalo a já to příštím návštěvníkům také doporučuji.

Po mé stáži za mnou přijeli kamarádi z ČR a společně jsme ještě 14 dní cestovali po Rumunsku:
oblast Banát, kde jsou české vesnice, všichni mluví česky a žijí těžkým stylem života jako před 100 lety,
a samozřejmě hory – a to Fagaraš, strávili jsme tam několik dní, prošli nejatraktivnější místa, měli skvělé počasí a viděli překrásné výhledy, hory a údolí, horská jezera a všudypřítomná pasoucí se stáda ovcí. Náš pochod jsme zakončili nejvyšší horou Rumunska Moldoveanu (2544 m.n.m), kde jsme byli svědky romantického západu Slunce.

Po 6 týdnech strávených v Rumunsku se mi tato země pevně vryla do paměti - nabízí mnoho zajímavých různorodých míst – hory, moře, města, Dunaj a jeho delta – vřele doporučuji tuto zemi navštívit.


Za obsah této stránky odpovídá: Oddělení vnitřní komunikace , SMČ . počet zobrazení: 7664 poslední aktualizace: josmart, 21.09.2010
Hodnocení: (hodnotilo 78 uživatelů) Kliknutím na tento odkaz upozorníte autora, že jeho článek už zřejmě není aktuální.
zavřít