1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova
zburi| tisk | spravovat

Kravata úspěch ve vědě nedělá

 

Jeho životní krédo zní carpe diem – užívej dne. Má rád motorky a motorkářství, aktivně se věnuje izraelskému bojovému umění krav maga, kdysi dávno hrál na klavír a pořád se prý na něco těší. Jako vědec působil v několika tuzemských i zahraničních institucích a koncem dubna byl podruhé zvolen do funkce děkana 1. lékařské fakulty UK. Profesor Aleksi Šedo, lékař a biochemik, který se věnuje experimentální onkologii.

63876

Měl jste jako dítě strach z doktorů?

Přiznám se, že měl – hlavně jsem se bál zubařů. Strachu jsem se zbavil teprve tehdy, když se můj starší bratr stal zubním lékařem a začal mě ošetřovat.

Býváte často nemocný?

Nechci to zakřiknout, ale zcela výjimečně, spočítal bych to na prstech jedné ruky. Když jsem měl naposledy pověstnou rýmičku, dopřál jsem si ovšem zůstat dva dny doma. Ale vážně, naštěstí jsem si to zatím moc nevyzkoušel, nicméně se trochu obávám, jakým bych byl pacientem...

... protože jste lékař a můžete si domýšlet, co vše se může stát?

Přesně tak. Lékař to zákonitě těžší má. Když třeba mluvím se svými přáteli, kteří se pohybují mimo medicínu, a vidím, s jakou lehkostí se baví o svých diagnózách, protože neznají všechny jejich komplikace a možné důsledky, v duchu jim trochu závidím – ale přitom jim přeju, že jsou veseleji naladěni.

Nejsou dnes pacienti přece jen poučenější?

Jsou, zároveň bych řekl, že v některých případech bohužel. Jejich poučení je totiž mnohdy pouze zdánlivé. Mají o něco více informací, ale vzhledem k tomu, že nejsou medicínsky edukováni, často je nesprávně spojují. Stává se pak třeba, že se dožadují léčby nebo vyšetření, které jsou v jejich případě nevhodné.

Proto je nesmírně důležité, aby byl lékař nejen dobrým profesionálem, který bude ochoten se stále učit a rozvíjet svou profesi, ale zároveň aby měl spoustu obecně lidských vlastností – třeba právě schopnost komunikovat s pacienty a pracovat s jejich osobnostními rysy. Je jasné, že pokud nemocný bude cítit nadřazenost doktora, bude méně spolupracovat, pokud bude cítit nejistotu, bude také méně spolupracovat... Profese lékaře je tedy velmi specifická a obrovsky náročná.

Jaká je úroveň lékařů v Čechách?

Podle mého názoru a zkušeností ze zahraničí, kde jsem několikrát pobýval delší dobu, si v porovnání se světem stojíme dost dobře. Jak vybavením našich zdravotnických pracovišť, tak dostupností péče a přínosem pro rozvoj biomedicínské vědy. Patříme mezi státy, které jsou vidět a účastní se mezinárodních projektů. Máme možná určitou rezervu ve zvýšené tendenci se litovat – netýká se to jen medicíny, ale obecně našeho přístupu k životu. V USA se nikdo litovat nebude, naopak bude vytvářet dojem, jak je silný.

Proč jste vlastně šel studovat medicínu?

Vždy mě zajímaly živé přírodní vědy, takže jsem podobně jako mnoho kolegů váhal mezi přírodovědou a medicínou. Ta nakonec zvítězila, protože se mi právě už během střední školy líbil kontakt s lidmi – zdálo se mi, že jde o skvělé naplnění biologie.

Máte atestaci z vnitřního lékařství, ale nakonec jste svůj profesní život spojil s bádáním. Už poměrně dlouho jste přednostou Ústavu biochemie a experimentální onkologie 1. LF UK. K čemu je takové pracoviště dobré?

Náš ústav se – obdobně jako další teoretická pracoviště – hodně věnuje vědě a základnímu výzkumu v laboratořích. V různých experimentech tedy testujeme různé hypotézy, které by mohly přispět k dalšímu poznání vzniku a rozvoje nádorových onemocnění. Zabýváme se však také vyšetřováním biologického materiálu pacientů na molekulární úrovni, tím pomáháme včasné a správné diagnostice jejich případného onkologického onemocnění.

Proč vás baví věda?

Protože jsem zvědavý. Protože se mi líbí hledat odpovědi na otázky, které ještě zodpovězeny nebyly. Protože se mi líbí hledat otázky, které ještě nebyly položeny. Protože se okolo vědy pohybují zajímaví, zábavní, příjemní a tvůrčí lidé, takže je radost být v jejich společenství. Protože je věda na jedné straně nemilosrdná – když nemáte výsledky, těžko se hledají finance –, na straně druhé mohou být velmi úspěšní i velmi mladí vědci, pokud mají znalosti, schopnosti a štěstí. Protože ve vědě není na rozdíl od mnoha dalších profesí tolik vyznačena hierarchie, když člověk udělá něco skvělého, má svůj vítězný tah! A to je dobře.

Takže jsou vědci méně akademicky formální?

Určitě, prostředí vědy je skvělé – alespoň z mého pohledu – svojí uvolněností. Na lékařských kongresech se lidé zpravidla pohybují v elegantních oblecích, někteří dosti drahých, mají kravaty a nepochybně obchodního ducha, zatímco na těch vědeckých jsou rozjívení, oblečeni nedbaleji, v některých případech i výstředně...

Když jsem pracoval ve Florencii, jeden z mých kolegů, který byl v té době nejcitovanějším italským vědcem, nosil celý rok krátké kalhoty, cop a byl opravdu hustě potetován. Nikdo by si netroufl mu toto zakazovat nebo ho nějak usměrňovat, protože byl významnou osobností a měl nezpochybnitelné výsledky. Kravata tedy úspěch ve vědě nedělá.

63877

Ostatně, sám máte také tetování, věnujete se bojovým sportům, baví vás motorkářství. Nejste tedy úplně typickým představitelem děkana akademika... Setkal jste s někdy s nelibostí akademického okolí?

Jen v maličkostech. Pár lidí mělo výhrady k některým mým aktivitám a koníčkům, řekl bych ale, že šlo vždy spíš o zástupný problém. Rozhodně to není na denním pořádku a naopak mám pocit, že mnoho kolegů, kteří sami třeba nejsou motorkáři, rádi vidí pěknou mašinu :)

Když nepracujete, odpočíváte raději aktivně, nebo pasivně?

Určitě aktivně. Jen tak si sednout a zklidnit se moc nedokážu, takže rád zajdu do kolektivu jiných lidí, než se kterými se potkávám na fakultě. Třeba kolem motorek je skupina hochů, jež je hodně odlišná od akademiků a je moc prima! Rozhodně si nedovedu představit, že bych strávil dovolenou sezením v křesle u krbu a rozjímáním.

Mají medicína a motorkářství něco společného?

Přinejmenším je dobré, aby motocyklista uměl první pomoc. Motorkáři také říkají: „Sleduj chlápka před sebou, co se stane jemu, stane se za chvíli i tobě.“ My, kteří se pohybujeme ve světě medicíny, si samozřejmě uvědomujeme, že časem budeme taky pacienty – proto bychom se ke stávajícím nemocným měli chovat tak, jak bychom očekávali, že se budoucí lékaři budou starat o nás.

Jaký je váš motorkářský sen?

Route 66 – popravdě asi jediné, co stojí v cestě, je čas... Ale to dám!

(JAT)


počet zobrazení: 954 poslední aktualizace: zburi, 08.07.2016
Hodnocení: (hodnotil 1 uživatel) Kliknutím na tento odkaz upozorníte autora, že jeho článek už zřejmě není aktuální.
zavřít