1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova
stuka| tisk | spravovat

Faustův dům, historie a legendy

48601

V historických materiálech je Faustův dům uváděn jako Mladotovský palác č.p. 502/II, Na dobytčím trhu.

12. století: tzv."Slavošovský" dům - opevněný dvorec s věží - u královské cesty (obranná funkce - střílny v arkýři)

13. století: (od roku 1269) : "Opavský" dům - opavská knížata (Mikuláš - levoboček Přemysla Otakara II.)

14. století: za doby Karla VI. rozvoj Nováho Města pražského, dům přestavěn renesančně ve 2. polovině 16. století. (Novoměstská radnice a Faustův dům leží v protilehlých rozích Karlova náměstí, původně Dobytčího trhu, který propojoval významné sakralní stavby velice symbolického a promyšleného architektonického plánu středověkého velkoměsta - Praha magická)

16. století: od roku 1590 jej vlastnil alchymista Kelley a další majitel Mladota ze Solopysk zde prováděl chemické pokusy - oba tak dali vzniknout pověsti o doktoru Faustovi.

18. století: ve 2.čtvtině 18. století F.M.Kaňka a kolem roku 1769 K.A.Schimdt dům přestavují do dnešní podoby.


 

Pražské paláce, které jsou bohatě rozsety po všech histo­rických částech města, povětšinou oplývají nejen architekto­nickou krásou a bohatou histo­rií, ale i řadou legend, které s ni­mi spojilo ústní podání

Jako by tresť dávných událostí, vpitá do jejich stěn, neustále probouzela lidskou obrazo­tvornost; paláce k nám hovoří monotónním šepotem o dávných, po­většinou dramatických, tragických nebo tajemných událostech, jichž by­ly svědky.

V tomto směru mezi nimi bezesporu zaujímá význačné místo Faustův dům na Karlově náměstí v Praze. Právě na jeho příkladu lze i poměrně výmluvně ukázat, jak sku­tečná historie domu přispěla k jeho legendární aureole. Podle známé po­věsti byl dům jedním ze sídel proslu­lého doktora Fausta, a právě z druhé­ho patra jeho nárožní věže si měl Me­fistofeles po uplynutí krví zpečetěné smlouvy Fausta odnést do pekel. Na omítce klenby věže se od té doby ob­jevují nevysvětlitelné skvrny. Avšak skutečný doktor Faust, který se stal vzorem legendárního hrdiny, v domě nikdy nebydlel. Přesto však se zde odehrávaly věci, které nemohly po­dobnou pověst nepřivolat.

Faustův dům je podstatně starší než Nové Město pražské, na jehož území se nachází. Již dlouho před jeho založe­ním Karlem IV. zde byl ohrazený dvo­rec, který střežil důležitou obchodní cestu spojující Vyšehrad s Pražským hradem. Pomístní, do dnešní doby do­chovaný název Na Moráni připomíná, že v dobách předkřesťanských byla lo­kalita patrně pohanským hájem, v němž měla své obětiště bohyně Mo­rana. Nádech tajemna, který je spjat s každým posvátným místem, zvláště bylo-li zasvěceno temným, negativně vymezeným božstvům, pak od středo­věku až do novověku s dvorcem a po­zdějším palácem spolehlivě spojoval fakt, že řada jeho majitelů zde provo­zovala mýty opředenou alchymii.

Vyslovíme-li dnes název této velice staré nauky, bohužel se nám nejspíše vybaví jen karikatura jejího skutečné­ho významu: vanitas vanitatis, pokus o výrobu zlata z obyčejných kovů pro­střednictvím transmutačního činidla, »filosofického kamene«. Jistě, alchymie byla vždy provázena celými zástupy důvěřivých jedinců, či přímo podvod­níků, kteří v ní viděli snadnou cestu ke zbohatnutí, avšak nelze ji na tento pozitivistickou vědou vykreslený obraz redukovat a zjednodušit. Jak dokládá nesmírně rozsáhlá a zároveň takřka neznámá alchymistická literatura, v podání svých nejvýznačnějších tvůr­ců měla alchymie daleko vyšší cíle, pro něž byla také zvána »královské umění«; podobně jako doktor Faust toužila po poznání tajemství hmoty i celého ves­míru. Chápala svou práci jako pomoc přírodě na její nesnadné cestě k doko­nalosti, na cestě, kterou prochází i lid­stvo samo. Alchymisté se tak svou na­máhavou prací snažili »vykoupit« níz­kou a opovrženou matérii a uvést ji do stavu dokonalosti, symbolizovaného zlatem, přičemž věřili, že tímto aktem zároveň vymaní sami sebe z běžných podmínek lidské existence. Málokdy v lidské historii byla touha po absolut­nu vyjádřena tak pregnantně, jako v jejich dílech i konkrétních osudech.

Prvním z plejády těch, kteří ve Faus­tově domě (respektive v hrazeném dvorci uprostřed ještě nezastavěné rozlohy Nového Města) směřovali za tímto mystickým cílem, byl krátce po skončení husitských válek opavský vévoda Václav, který měl alchymistic­kou laboratoř nejen zde, ale i na svém sídle Hradci u Opavy. Vévoda Václav dosadil ve dvorci jako správce novo­městského nejvyššího písaře Prokopa, který se také zajímal o alchymii a po­zději dvorec získal do svého vlastnic­tví. V dopise z července roku 1444 žá­dal vévoda Václav Prokopa, aby »se ptal po tovaryši dospělém v alchymii, zdaby nám kterého mohl doptati se, a jej nám sem poslati a vypraviti«. Jak vévoda dodává, všechny náklady s cestou spojené rád svému »zvláště milému« písaři Prokopovi uhradí.

V následujících staletích byl dvorec postupně přestavován na typický městský palác, jeho původní středo­věký ráz dodnes připomíná jen nárož­ní věž. Roku 1543 jej získal osobní lé­kař Ferdinanda I. Jan Kopa z Rau­menthalu a koncem 16. století pak jedna z nejznámějších postav, která spojila svůj osud s Čechami a alchymií­ - proslulý dvorní alchymista císa­ře Rudolfa II. Eduard Kelley.

Kelley přišel do Čech spolu se svým přítelem doktorem Johnem Dee, s nímž ho poutal společně sdílený vášnivý zájem o tajné vědy. Poté, co byl Dee na základě intrik vykázán z českých zemí a uchýlil se na panství pana Viléma z Rožmberka, zaujal je­ho místo u dvora. Již delší dobu udi­voval své okolí údajnými transmuta­cemi obyčejných kovů ve zlato, a to díky filosofickému kameni, který měl získat kdysi ve Walesu z rozbořeného hrobu neznámého katolického biskupa. Kelleyho kariéra u císařského dvora byla velmi strmá: Rudolf II. ho nejen jmenoval císařským radou a dvorním alchymistou, ale též povýšil do šlechtického stavu jako »rytíře z Imany«. Kelley se oženil a postupně získal rozsáhlé majetky, zvláště pak v městečku Jílovém a jeho okolí. V Praze si zakoupil dva domy, z nichž jedním byl právě Faustův dům. Jistě ho na něm lákala zařízená alchymis­tická laboratoř s více než stoletou tra­dicí, v níž poté ve volných chvílích pracoval.

V tomto domě Kelley zažíval apoge­um své slávy. Patrně právě zde skláda­la své latinské, v tehdejší době vysoce hodnocené verše alchymistova nevlastní dcera Westonie. Avšak jak strmý byl Kelleyho vzestup, tak prudký byl i jeho pád. Poté, co roku 1591 zabil v souboji komorníka Jiřího Hunklera, byl zatčen a uvězněn ve věži Chuderce na Křivoklátě­, tehdejším státním vězení. Císař Rudolf již natolik netrpělivě očekával výsledky Angličanovy laborace, že se rozhodl využít k jejich získání právě této možnosti. Když se Rudolfovým vyslancům nepodařilo získat Kelleyovo tajemství po dobrém vyjednávání, použili proti němu z císařova rozkazu násilí. Dne 12. června 1591 byl alchy­mista podroben krutému mučení, avšak ani tehdy neprozradil nic o přípravě »filosofického kamene«; buď pro­to, že nic nevěděl, anebo ctil základní imperativ skutečných zasvěcenců, jímž byla právě povinnost mlčet. Ke11ey se nakonec pokusil o útěk z vězení , avšak při spouštění do hradního příkopu se mu přetrhl provaz a pádem si roztříštil nohu, která mu byla následně amputována. Po této nehodě se ho zželelo i císaři Rudolfovi a na prosby mnoha alchymistových příznivců, zvláště pana Viléma z Rožmberka, byl propuštěn na svobodu. Tehdy alchymista sepsal svůj traktát De Lapide Philosophorum, který věnoval císaři Rudolfovi.

Potřetí se alchymie ve Faustově do­mě provozovala v druhé polovině 18. století, kdy jej vlastnili pánové Mladotové ze Solopisk. Nejprve to byl Josef svobodný pán Mladota ze Solopisk a poté i jeho syn František Pavel. Oproti svým předchůdcům mělo počínání obou šlechticů již mnohem blíže k chemii a fyzice, tak jak je chápeme dnes. V břidlicích v okolí kostela sv. Jana Nepomuckého na Skalce sbírali drobnokrystalický výkvět solí, které zde vznikaly zvětráváním. Tyto soli pak prodávali jako vzácné arkánum pod názvem »větrné nebo vzdušné soli«. Josef Mladota mě1 prý též velkou zálibu v mechanice a kupoval či sám sestrojoval různé přístroje, jimiž bavil své návštěvníky. Snad to byly právě tyto mechanické automaty, které definitivně stvrdily »faustovskou« pověst domu, nebo podle jedné z legend měl chudý student, který se zde usadil, v domě nalézt například lod' se dvěma veslaři, která se po zmačknutí knoflíku ve stěně začala pohybovat, jako by plula po moři, nebo pannu, která, po vstupu do komnaty každého postříkala.

Roku 1810 František Mladota dům kvůli dluhům prodal a tehdy též končí poetické dějiny tohoto nevšedního objektu. Po celé 19. století zde sídlil ústav pro hluchoněmé a na začátku 20. století získala dům Všeobecná nemocnice. Vzdálenou ozvěnou jeho historie tak zůstala již jen lékárna, která stále sídlí v jeho přízemí, a nedávno odhalené fresky v přízemí věže, které se svou tematikou mohou vztahovat k činnosti posledních alchymistů ve Faustově domě, byť spíše ve smyslu provozování apatyky než hledání elixíru života.

 


počet zobrazení: 20833 poslední aktualizace: zburi, 23.01.2015
Hodnocení: (hodnotilo 12 uživatelů) Kliknutím na tento odkaz upozorníte autora, že jeho článek už zřejmě není aktuální.
zavřít