1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova
zuzanam| tisk | spravovat

Bosna and Herzegovina 2008

Jméno: Katarína Holíková

Fakulta  a ročník: 1. LF

Cílová země a organizace: Bosna a Hercegovina a  IFMSA

Město: Sarajevo

Nemocnice a oddelení:

 

 

Do Sarajeva jsem se dostala přes organizaci IFMSA, která sprostředkovává bilaterální výmněnne pobyty prakticky po celém světě. Což byl první a základní kámen úrazu, který mi jako prakticky jediný faktor znepříjemňoval pobyt v hlavním městě Bosny a Hercegoviny. Díky možná vrozene, možná i válkou získané pasivitě, byla organizece mého studijního pobytu poněkud horší. Zdejší medici nejsou tak snaživí, co se týče práce pro tuto medzinárodní alianci, prakticky nic je nevivede z míry a stejný přístup očekávají i od studentu přijíždejících. Jáj sem měla ale jako jedna z mála štěstí a bydlela celou dobu mého pobytu v jednom malém apartmánu v centru města. Nic luxusního, ale měsíc se v něm žít dalo a to celkem uspokojivě. Ostatní studenti se ale museli vétšinou stěhovat a to ne jen jednou, například dva Portugalci si balili zavazadla snad osmkrát. Přístup zdejších studentu je bohužel na škodu, jelikož tím ubližují celé univerzitě, klinickému centru a ve finále i svému městu.

Ovšem jinak byl pro mě celý tento výlet úžasný. Byla jsem překvapena celým vzhledem města, jeho obyvateli i úchvatnou přírodou. Sarajevo je totiž městem kontrastu.

 

Co se BaH týče, má 4,5 milionu obyvatel- Bosna, rozlohy Bosny, 90% země zalesněno (někde  ještě stále památky na válku v podobě min, často i ručne vyrobených konzerv, tudíž se  nedoporučuje chodit po horách bez pruvodce a po neoznačených stezkách)

Sarajevo je nejvýše položeným evropským hlavním městem, zhruba 565 m n.m., má 450 tisíc obyvatel,krásnou přírodu, majestátné hory poseté malými domky, krásny výhled, ale tím pádem horší dostupnost některých míst, zvláště v zimě.

 

Bosna a Hercegovina a zvláště pak jejích hlavní město jsou vskutku plné protikladu. Co se náboženství týče, žijí tu lidé prakticky se všemi vyznáními víry, katolíci, evangelíci, pravoslavní, muslimové, židé. Takže vás tu nepřekvapí, když pár metru od sebe uvidíte mešitu, vedle pravoslavný kostel a kousek od nich synagogu. Najdete tu také lidi ruzných národností, Srby, Chorvaty, Bosence, Turky.  A všichni mezi sebou vycházejí, nebo se alespoň se tak tváří. Ruznorodě vypadá i samé centrum městam jedním krokem se prakticky ocitnete v jiném světe – část hlavní třídy vypadá podobně jako ulice ve Vidni nebo Praze (vidíme tu habsburky vliv dán historií, kdy za Rakouska Uherska byly naše země jedním státem), popojdete par metru dál a už jste v turecké čtvrti, kde jsou dřevěné domky, ve kterých se nachází malé restaurace s mítními specialitami a ruzne obchudky se suvenýry. Zároveň v Sarajevu najdete válkou zničeny dum hned vedle moderního mrakodrapu, mnohdy špinavé ulice, odpadky skoro všude (klasické popelnice tu málokdy najdetem odpadky místní dávají v igelitových taškách před dveře a o nejakém třídení  odpadu tu nemuže být řeč), omítka opadaná ( ne všude, dost se staví, i díky dotacem z EU a jiných zemí), ale špičkové blečení místních ( hlavně mladé generace) a drahé butiky prakticky všech značek. Obecně zdejší obyvatelé dbají hodně na zevnejšek. Jako kdyby se tím chtěli vyrovnat západu.

Zaujalo mě i množství kaváren, designově velmi dobře řešených, v každé ulici centra města najdete minimálně 2. Centrum Sarajeva samo o sobě velké není, leží na obou stranách řeky, která město protíná napříč zhruba v polovině. Skrz Sarajevo vede doluhá čtyřproudá silnice (asi najlepší c celém státě), abyste se dostaly z jednoho konce na druhý tramvají, potřebujete min. 2 hodiny.

 

Co se týče dopravy, provoz je v Sarajevu hustý, řidiči neustále troubí, díky úzkým ulicím do kopce je ve městě každou chvíli zácpa. Úplně nejoblíbenějším autem mladých lidí  je tu starý čtyřkový Golf, ten údajně vejede každý kopec.

 

Veřejná doprava tu sice funguje, ale nečekejte žádné jízní řády, natož značení zastávek. Kde stojí lidé a alespoň trochu to připomíná zastávku, tam jděte. Po jedné straně řeky jezdí tramvaj, po druhé trolejbus. Lístky si mužete koupit buď u řidiče nebo v trafikách ( pro ty nají stejný název jako my), ovšem lístek na trolejbus si mužete koupit jen v té, která je blízko zastávky a na tramvaj taktéž jen v trafice poblížb té tramvajové. Prostě místní logika. Jako chodci musíte často chodit přímo po vozovce, při jejím okraji, jelikož chodníky jsou většinou obsazeny parkujícími auty, Normální je i parking na přechodu, případně zastavení tramvaje přímo na křiťovatce. Prostě poznáváte prakticky každý den, že jste na Balkáne, i když obyvatelé a vzhled města vás mužou někdy mást. Policejní kontroly tu totiž většinou nehrozí, pokud neuděláte větší přestupek.

 

Měnou je konvertibilní marka, založeá na německé marce a kurs je přímo závislý na euru:       1 KM =  0.55 euro (cca 12-13 korun) Co se týče cen, jsou zhruba stejné jako u nás, spotřební zboží je ale spíše drahší. Oproti tomu jídlo v restairacích není tak drahé, zvláště ve starší turecké části (večeře, která vás zasytí od tři do pěti až sedmi KM) Pekárny jsou mnohdy otevřené 24 hodin denně, takže i o pulnoci si mzžete koupit čerstvé pečivo, což je např. Po pobdělé noci příjemná záležitost. Stejně tak i obchody bývají potevřené dlouho vdo večera.

Sarajevo má dosti vysokoškolských fakult i středních škol, tudíž je tu mladých lidí hodně.

Tudíž na ulicích je většinou rušno, noční život tu tepe, zvláště v některých vyhlášených klubech a nočních barech.Ale obecně pokud mladí Sarajevané vyrazi večer ven, nečekejte noční tah až do rána, vyznáním jsou většinou muslimi, tudíž alkohol nekonzumují a dlho do noci je venku také nenajdete.

 

Co se bydlení týče, ceny nájmu se pohybují podle toho, v jaké části města bydlíte. Za malý byt v centru dáte kolem 200 eur měsíčne, za jiný dál do centra města třeba jen polovinu. Obecně si Bosenci na ceny bytu a nájmy nestěžují.

 

Jako medička jsem měla možnost poznat i místní klinické centrum Koševo. Je zde vidět méně peňez, obecně je tu úroveň horší než u nás, kde máme zdravotnictví na vysoké úrovni, mají poněkud horší vybavenim, ale vzdělání a zručnost lékařu je dobrá i chování ke studentum.

 

Většina obyvatel Sarajeva ovládá angličtinu ( výnimkou nebyl ani 70letý pán), některí mluví i německy, často jsem se setkala s tím, že v Německu a Rakousku studovali, pracovali, ale Němce většinou moc v lásce nemají (údajně  díky jejich konzervatizmu, Bosenci jsou přece jen většionu živější). Oproti tomu vztah k Čechum mají Bosenci vcelku  dobrý, i kvuli menší jazykové bariére a historii, kdy naše státy za R-U byly spojeny v jeden celek. Což dost dobře poznáte i na místní architektuře, dosti bodov v Sarajevu navrhnul náš český architekt Patřík.

 

Místní obyvatelé stále žijí ze ZOH 1984, také z atentátu na Fr. Ferdinanda, Hned vedle místa tehdejší střelby je malé muzeum, kde si mužete prohleédnout např. Údajnou zbraň použitou pri atentátu.

 

Do Sarajeva jsem zavítala v období Ramadánu, který Bosenci vyznávající islám většinou dodržují, ale jako na smilování čekají na ránu z děla, která jim po západu slunce oznámí, že již mohou jíst a většinou jsou za den hladovění odměněny velkou slavností večeří, mnohdy alkohole,, i když by neměli. Bosenští muslimové nejsou tak ortodoxni, jsou to Evropané, kteří přijali víru od Turku, stejné jako jejich kávu.

 

Co s ezdejších specialit týče, určite ochutnejte bosenskou kávu, bosenský čaj, tufahij (velmi sladký zákusek), čevapi( něco jako naše čevapčiči, ale grilované) pita, burek (listové těsto plněné zelím, špenátem,masem)

 

Bosenci jsou obecně velmi mili a přívětiví, pohostinní, ale také trochu nespolehliví a dosti pasivní. Měla jsem dokonce tu možnost mluvit s českým velvyslancem v Sarajevu, který se      jim, jako ostatně celá vláda ČR, snaží vypomoci, ale oni se domnívají, že jim vše bude naservírováno na zlatém podnosu. Ale svou zemi milují, pro ně je většinou BaH středem světa.

 

Ještě stále tu mužete vidět památky po válce. Dosti domu, hlavně vysokých panelových na okraji města je zničených ( sloužili jako štíty, mnohde jsou vidět i díry po granátech), ale i v centru je stále ještě dosti míst poničeno a jsou na nich dobře vidět zásahy po kulkách. Najdete zde nékolik válečných památníku, např. Večná vatra (věčný oheň), plamen, který nezhasíná a má připomínat všechny oběti války. Zčásti ale Sarajevané a Bosenci vubec používají válku, která se udála  před 13 lety, také jeko výmluvu – předf válkou bylo prostě všechno lepší, budovy, lidé, vztahy, ale většinou to tak údajně není. Čímž nechci tuto skutečnost podhodnocovat, stát tváří tvář protřílenému, zničenému domu není příjemné ani teď, natož pak 3 roky žít v bojích. Některí obyvatelé se s vámi o zkušenosti z této doby rádi podělí, v některých ale stále zustavají hořké vzpomínky a tak je lepší se konverzaci na toto téma s nimi vyhnout.

 

Heslem celé země je relax, take it easy J Tak se jím řiďte a v tomto pomalém tempu si užívejte všech místních krás, které jen tak někde nenajdete.


Za obsah této stránky odpovídá: Oddělení vnitřní komunikace , SMČ . počet zobrazení: 4048 poslední aktualizace: pe.aneta, 30.11.2010
Hodnocení: (hodnotilo 33 uživatelů) Kliknutím na tento odkaz upozorníte autora, že jeho článek už zřejmě není aktuální.
zavřít